přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 1
Přání
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 5
Pam Popeové a Oscaře Stevickové
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 7
Sváteční čas Manhattan Prosinec 2019
Vždycky když nastal prosinec, přeměnil se Manhattan
v město, které Maggie téměř nepoznávala. Turisté se nahrnuli na různé show na Broadwayi a zaplavili chodníky před obchodními domy v Midtownu. Postupně se z nich vytvářela hustá, pomalu se pohybující řeka chodců. Butiky a restaurace přetékaly nakupujícími, kteří svírali nákupní tašky, vánoční hudba se nesla ze skrytých reproduktorů a hotelové haly se třpytily dekoracemi. Vánoční stromek v Rockefellerově centru byl nasvícený pestrobarevnými žárovičkami a záblesky tisíců iPhonů. Městský provoz, který v těch místech nebyl nikdy rychlý ani za optimálních okolností, vázl natolik, že bylo často rychlejší jít pěšky než si vzít taxi. Chůze měla ale taky svá úskalí. Mrazivý vítr často vrazil mezi budovy a vynucoval si tedy funkční termoprádlo, několik vrstev fleecu a bundy zapnuté až ke krku. Maggie Dawesová, která se považovala za nezávislou osobu sžíranou touhou po cestování, vždycky zbožňovala představu pravých newyorských Vánoc, třebaže takovou tu roztomiloučkou jako na pohlednicích. Ve skutečnosti ale stejně jako spousta obyvatel New Yorku dělala, co mohla, aby se Midtownu během svátků vyhnula. Místo toho se zdržovala buď
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 8
8
N I C H o l A S S PA R k S
v okolí svého bydliště v Chelsea, anebo, a to bylo obvyklejší, odletěla do teplých krajin. Jako fotografka-cestovatelka se leckdy nepovažovala za Newyorčanku. Spíš za nomádku, která má čirou náhodou adresu trvalého bydliště v New Yorku. V zápisníku, schovaném vždycky v přihrádce nočního stolku, měla vytvořený seznam více než stovky míst, která ještě chtěla navštívit. Některá byla tak obskurní nebo odlehlá, že bylo výzvou už jenom se tam dostat. od té doby, co před dvaceti lety skončila školu, si na seznam přidávala další destinace. Zaznamenávala si místa, která podněcovala její fantazii, ať už z toho nebo onoho důvodu, i když už si díky svému putování mohla některá místa odškrtnout. S fotoaparátem přehozeným přes rameno navštívila všechny kontinenty, přes dvaaosmdesát zemí a třiačtyřicet z padesáti států. Pořídila desetitisíce fotografií, od obrázků divočiny v deltě okawanga v Botswaně až po snímky polární záře v laponsku. Z jejího zdolání Incké cesty vznikly také fotografie, další pocházely z pobřeží koster v Namibii, a ještě víc z míst mezi ruinami Timbuktu. Před dvanácti lety se naučila potápět s dýchacím přístrojem a strávila deset dní dokumentováním života v moři na Raja Ampat. Před deseti lety se vyšplhala na slavné Paro Taksang, známé též jako Tygří hnízdo, do buddhistického kláštera vybudovaného na útesu v Bhútánu s panoramatickým výhledem na Himálaj. lidé velice často žasli nad jejími dobrodružstvími. ona však zjistila, že dobrodružství je slovo s mnoha významy, a ne všechny jsou zrovna dobré. A tak to bylo také s dobrodružstvím, které prožívala právě teď – ano, stejně to někdy popisovala svým sledovatelům na Instagramu a YouTube. Místo aby se odvážila do exotičtějších lokalit, byla díky tomuto dobrodružství převážně odkázaná na svou galerii nebo malý dvoupokojový byt na Západní devatenácté ulici. Dob-
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 9
PřáNí
9
rodružství, které ji občas dohánělo k myšlenkám na sebevraždu. Ale ne, stejně by to nikdy neudělala. Ta myšlenka ji děsila a přiznala to i v jednom z mnoha videí, která vytvořila pro YouTube. Téměř deset let byla její videa obyčejná. Byly to prostě příspěvky fotografky. Popisovala, jak se rozhoduje při pořizování fotografií, nabízela četné kurzy ve Photoshopu a psala kritiky na nové fotoaparáty a rozsáhlou řadu jejich doplňků. obvykle zveřejnila dva až tři příspěvky měsíčně. Její videa na YouTube spolu s příspěvky na Instagramu, facebookových stránkách a blogu na její webové stránce byly vždycky velmi oblíbené mezi fotografickými maniaky. Současně vylepšovaly její pověst v oboru. Před třemi a půl lety ji ale jen tak zničehonic napadlo, že na svém youtubovém kanálu zveřejní video týkající se její nejnovější diagnózy. Ta ovšem s fotografováním neměla nic společného. To video, nesouvislé a zcela necenzurované líčení strachu a nejistoty, které najednou pocítila, když se dozvěděla, že má melanom ve čtvrtém stadiu, patrně nemělo být vůbec zveřejněné. Představovala si, že bude reagovat osamělý hlas, který se bude ozývat jako ozvěna odkudsi z pustých zákoutí internetu. Podařilo se jí však významně upoutat pozornost ostatních. Nebyla si úplně jistá, proč a jak, ale to video – ze všech těch, která kdy zveřejnila – upoutalo nejdřív pár lidí, jen takový pramínek, z něhož se ale posléze stal souvislý tok. Nakonec i ten se vylil ze břehů jako záplava názorů, poznámek, otázek a lajků od lidí, kteří nikdy neslyšeli ani o ní, ani o její práci. A protože se domnívala, že musí odpovědět těm, které dojala její těžká situace, zveřejnila další video, které se opět týkalo diagnózy a které se stalo dokonce ještě populárnějším. od té doby pokračovala asi jedenkrát měsíčně se zveřejňováním obsahu ve stejném stylu, převážně kvůli pocitu,
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 10
10
N I C H o l A S S PA R k S
že nemá jinou možnost než pokračovat. Během posledních tří let probírala různé léčebné postupy, popisovala, jak se při nich cítila, a někdy dokonce i ukázala jizvy po chirurgickém zákroku. Vykládala o spáleninách po ozařování a o tom, jak zvracela a ztrácela vlasy. otevřeně uvažovala o smyslu života. Přemítala o svém strachu z umírání a spekulovala o možnosti existence posmrtného bytí. Byly to závažné otázky, ale snad aby zažehnala svou vlastní depresi, když hovořila o tak skličujících věcech, snažila se, aby se videa nesla v co nejlehčím možném duchu. Domnívala se, že to je částečně důvod její popularity, ale kdo to mohl vědět? Jedinou jistotou bylo, že se z ní, téměř proti její vůli, stala hvězda vlastní webové reality show. Show, která začala s nadějí, ale pomalu se zužovala, aby se nakonec soustředila na nevyhnutelný konec. A – možná překvapivě – jak se blížilo velké finále, počet sledovatelů se dokonce ještě rozrostl.
Na prvním Rakovinovém videu – tak si je sama v duchu nazvala, na rozdíl od jejích Skutečných videí – upřela zrak do kamery s rozpačitým úsměvem a řekla: „V první chvíli jsem tu věc nenáviděla. A pak se mnou začala srůstat.“ Věděla, že je to nejspíš dost nevkusné, vtipkovat o své nemoci, ale celá ta situace, v níž se ocitla, jí přišla absurdní. Proč ona? Tehdy jí bylo šestatřicet let, pravidelně cvičila a měla poměrně zdravý jídelníček. V rodině rakovinu nikdo neměl. Vyrostla v Seattlu, kde bylo skoro pořád pod mrakem, a žila na Manhattanu. To tedy vyloučilo nezdravé opalování v minulosti. Nikdy nebyla v soláriu. Nic z toho jí nedávalo smysl, ale tak to s rakovinou chodí, ne? Rakovina lidi nediskriminovala. Prostě se to stalo těm, co neměli štěstí. Po nějaké době se smířila s tím, že vhodnější otázka ve skutečnosti zní
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 11
PřáNí
11
Proč NE já? Nebyla nijak výjimečná. Až dosud v jejím životě existovaly chvíle, kdy si připadala zajímavá nebo inteligentní, nebo dokonce hezká, ale slovo výjimečná jí nepřišlo na mysl nikdy. když jí sdělili diagnózu, byla by přísahala, že se těší dokonalému zdraví. Před měsícem navštívila ostrov Vaadhoo na Maledivách kvůli focení pro vydavatelství Condé Nast. Vypravila se tam s cílem zachytit bioluminiscenci v pobřežních vodách, díky níž vlny oceánu září jako hvězdný svit, jako by byly nasvícené zevnitř. Mořský plankton byl odpovědný za přízračné, působivé světlo a Maggie si vyhradila čas navíc na pořízení obrázků pro osobní potřebu, třeba pro případný prodej ve své galerii. S fotoaparátem v ruce brouzdala uprostřed odpoledne téměř prázdnou pláží nedaleko svého hotelu a snažila se představit si snímek, který měla v úmyslu pořídit, až se snese večer. Chtěla zachytit náznak pobřežní linie – možná s velkým kamenem v popředí –, nebe a samozřejmě vlny s hřebínky tříštícími se o břeh. Strávila na pláži víc než hodinu pořizováním záběrů z různých úhlů a fotila zde různá místa, když kolem ní prošla dvojice lidí. Vedli se za ruce. Zcela pohroužená do práce sotva zaznamenala jejich přítomnost. o pár chvil později, když ještě přejížděla očima v hledáčku fotoaparátu linii, kde se vlny tříštily o břeh, zaslechla za sebou hlas té ženy. Mluvila anglicky, ale s výrazným německým přízvukem. „Promiňte,“ začala ta žena. „Vidím, že jste velice zaneprázdněná, a omlouvám se, že vás ruším.“ Maggie sklonila fotoaparát. „Ano?“ „Není úplně snadné vám takovou věc říkat, ale nechala jste si prohlédnout to tmavé znaménko vzadu na rameni?“ Maggie svraštila čelo a bezúspěšně se snažila zahlédnout
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 12
12
N I C H o l A S S PA R k S
mezi ramínky plavek znaménko, o němž se žena zmínila. „Vůbec nevím, že tam nějaké tmavé znaménko mám…“ Zamžourala zmateně na ženu. „A proč vás to tak zaujalo?“ Žena, padesátnice s krátkými šedivými vlasy, přikývla. „Asi bych se vám měla představit. Jsem doktorka Sabine kesselová. Dermatoložka z Mnichova. To znaménko vypadá abnormálně.“ Maggie zamrkala. „To jako myslíte, že by to mohla být rakovina?“ „Nevím,“ zatvářila se žena obezřetně. „Ale být na vašem místě, nechala bych si ho prohlídnout co nejdřív. Samozřejmě to taky nemusí nic být.“ Nebo to může být vážné. Doktorka kesselová to ani nemusela dodávat. Maggie trvalo pět nocí, než byla s nafocenými soubory dostatečně spokojená. Věděla, že na nich bude dál intenzivně pracovat v digitální postprodukci – skutečné umění ve fotografii se v současnosti téměř vždycky objevilo až posléze. Už teď ale věděla, že výsledky budou velkolepé. Současně, a přestože se snažila si nedělat starosti, se taky objednala na čtvrtý den po návratu do města k doktorovi Snehalu khatrimu, dermatologovi na Upper East Side. Provedli jí biopsii začátkem července 2016 a pak ji poslali ještě na další testy. Později téhož měsíce absolvovala MRI (magnetickou nukleární rezonanci) a PET (pozitronovou emisní tomografii) v nemocnici Memorial Sloan kettering. když přišly výsledky, posadil ji pan doktor ve své ordinaci a tlumeným, vážným hlasem ji informoval, že má melanom ve stadiu IV. Později toho dne ji představili onkoložce leslie Brodiganové, která o ni měla nadále pečovat. Na základě těchto schůzek si Maggie provedla vlastní rešerši na internetu. Doktorka Brodiganová jí vyložila, že pokud se jedná
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 13
PřáNí
13
o predikci vývoje toho kterého jednotlivce, neznamenají obecné statistiky skoro nic. Maggie si ale nemohla pomoct a zaměřila se na čísla. Zjistila si, že procento přeživších, jimž byl diagnostikován melanom ve stadiu IV, je po pěti letech nižší než patnáct procent. V naprostém šoku natočila následujícího dne své první Rakovinové video.
Při druhé návštěvě jí doktorka Brodiganová – modrooká blondýna plná života, která jako by byla přímo ztělesněním termínu pevné zdraví – znovu vysvětlila všechno, co se týkalo jejího onemocnění. Celý proces byl totiž natolik náročný, že si Maggie dokázala zapamatovat z první návštěvy pouhé zlomky. To, že měl člověk melanom ve stadiu IV, v zásadě znamenalo, že rakovina už stačila metastázovat nejen do vzdálenějších lymfatických uzlin, ale také do některých dalších orgánů. V jejím případě jak do jater, tak do žaludku. Vyšetření metodou MRI a PET odhalila rakovinné bujení, které napadalo zdravější části jejího těla jako armáda mravenců hodujících na jídle rozloženém na piknikovém stole. Stručně řečeno: Následující tři a půl roku byly takovou rozmazanou šmouhou léčby a zotavování s občasnými záblesky naděje osvětlujícími temný tunel úzkosti. Maggie podstoupila chirurgické odstranění zasažených lymfatických uzlin a metastáz v játrech a žaludku. Po zákroku následovalo ozařování, které bylo nesmírně trýznivé. kůže jí místy úplně zčernala, takže jizvy z operačního sálu ještě doplnily další ošklivé po spáleninách. Taky se dozvěděla, že existují různé druhy melanomu, a to dokonce i u těch ve stadiu IV, což vyžaduje různé možnosti léčby. V jejím případě to znamenalo imunoterapii. U té se několik let zdálo, že funguje. Nakonec
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 14
14
N I C H o l A S S PA R k S
se však ukázalo, že nikoliv. letos v dubnu začala s chemoterapií a pokračovala s ní měsíce. Strašně ji nenáviděla za to, jak se pak cítila. Současně ale byla přesvědčená, že díky tomu musí být léčba určitě účinná. Jak by taková věc mohla nefungovat, říkala si v duchu, když u ní vyvolávala pocit, jako by zabíjela každičkou část jejího těla? Během těch dní se sotva poznávala v zrcadle. Jídlo vždycky chutnalo příliš hořce nebo příliš slaně. Bylo pro ni tedy těžké vůbec něco sníst. Zhubla o víc než deset kilo, a to už předtím byla drobná. Její oválné hnědé oči byly zapadlé a obrovské nad vyčnívajícími lícními kostmi. Tvář spíš připomínala lebku potaženou kůží. Stále jí byla zima a nosila tlusté svetry i v přetopeném bytě. Přišla o veškeré své tmavohnědé vlasy. Pak sledovala, jak jí jen pomaloučku v oddělených ploškách narůstají znovu, světlejší a heboučké jak chmýříčka miminek. Téměř po celou dobu nosila na hlavě šátek nebo klobouk. krk se postupem doby tak vytáhl a vypadal tak křehce, že si ho halila do šály nebo šátku, aby ho nezahlédla v zrcadle. Více než před měsícem, začátkem listopadu, absolvovala další kolo vyšetření na tomografech CAT (Computer tomography – počítačová tomografie) a PET (pozitronová emisní tomografie) a v prosinci se znovu sešla s doktorkou Brodiganovou. lékařka byla rezervovanější než obvykle, přestože její oči byly plné soucitu. Začala Maggie vykládat, že zatímco více než tři roky léčba čas od času nemoc zpomalila, její postup se nikdy zcela nezastavil. když se Maggie zeptala, jaké další možnosti ještě připadají v úvahu, doktorka vlídně obrátila její pozornost ke kvalitě života, který jí zbývá. Takto opatrně sdělila Maggie, že umírá.
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 15
PřáNí
15
Maggie si otevřela galerii víc než před devíti lety spolu s dalším umělcem, který si říkal Trinity a který využíval většinu prostoru pro svoje gigantické, eklektické plastiky. Trinity se ve skutečnosti jmenoval Fred Marshburn a seznámili se spolu na vernisáži výstavy jiného umělce, tedy na události, na které Maggie chodila jen zřídka. Trinity byl tou dobou již hodně úspěšný a už dlouho si pohrával s myšlenkou, že by si otevřel vlastní galerii. Rozhodně se ale o ni nijak netoužil starat nebo ji řídit ani tam nehodlal trávit čas. A protože se vcelku shodli a její fotografie nijak nekonkurovaly jeho pracím, uzavřeli nakonec dohodu. Za to, že se Maggie bude po organizační a obchodní stránce o galerii starat, bude dostávat skromný plat a může si tam vystavovat i výběr svých prací. Tehdy šlo víc o prestiž – mohla lidem vykládat, že má svou vlastní galerii! – než o peníze, které jí Trinity platil. První rok nebo dva prodala jen pár vlastních snímků. Maggie tehdy stále ještě hodně cestovala – průměrně víc než stokrát ročně –, takže padlo každodenní vedení galerie na ženu jménem luanne Sommersová. když ji Maggie zaměstnala, byla luanne bohatá rozvedená paní s dospělými dětmi. Její zkušenosti byly omezené. Jako amatérka měla vášeň pro sbírání všeličeho a zkušeným okem dokázala objevit nejeden poklad v řetězci obchodů Neiman Marcus. V její prospěch však mluvilo, že se dobře oblékala, byla zodpovědná, svědomitá a ochotná se učit nové věci. A taky ji nijak neuvádělo do rozpaků, že u nich vydělávala méně než minimální mzdu. Jak to sama prezentovala, její alimenty bohatě stačily na to, aby si mohla dovolit užívat důchodu v luxusu. Navíc tvrdila, že stejně nemůže sníst víc obědů než každá normální ženská, pokud by jí nepřeskočilo. A ukázalo se, že luanne má pro obchodování přirozený talent. Na začátku ji Maggie stručně seznámila s technickými
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 16
16
N I C H o l A S S PA R k S
aspekty všech svých fotografií i s příběhy, které se pojily s každým jednotlivým snímkem. To bylo často pro kupující stejně zajímavé jako obrázek samotný. Trinityho plastiky, na něž byly použity nejrůznější materiály – plátno, kov, plast, lepidlo a barvy spolu s předměty posbíranými na smetištích, jeleními parohy, sklenicemi od marmelády a plechovkami –, byly už samy dost originální, aby podněcovaly duchaplné diskuze. Trinity už byl etablovaný miláček kritiky a jeho díla byla v oběhu navzdory jejich závratným cenám. Galerie ale neinzerovala příliš hostujících umělců ani nevystavovala jejich díla, takže práce sama byla dost klidná. Stávalo se, že některé dny přišla dovnitř jen hrstka lidí. Poslední tři týdny v roce mohli galerii i úplně zavřít. Pro Maggie, Trinityho i luanne to bylo uspořádání, které dlouho všem vyhovovalo. Dvě věci ale všechno změnily. Jednak Maggiina Rakovinová videa přilákala do galerie nové lidi. Ne obvyklé sezonní nadšence současného umění nebo fotografií, ale turisty z takových míst jako Tennessee nebo ohio, lidi, co začali sledovat Maggie na Instagramu nebo na YouTube, protože se s ní cítili spříznění. Z některých se pak stali skuteční fandové její fotografie, ale hodně z nich se s ní prostě chtělo jenom osobně setkat nebo si od ní koupit jeden z jejích podepsaných snímků na památku. Telefon začal zvonit jako divý kvůli objednávkám z nejrůznějších lokalit po celé zemi a další objednávky se na ně valily prostřednictvím webových stránek. To bylo všechno, co dokázaly Maggie s luanne vyřizovat, aby vůbec držely krok. Minulý rok se rozhodly nechat galerii otevřenou i přes prázdniny, protože se k nim stále hrnuly davy. Pak se Maggie dozvěděla, že brzy začne s chemoterapií. To znamenalo, že nebude moct v galerii pomáhat celé měsíce. Bylo jasné, že potřebují přijmout dalšího zaměstnance. když pak Maggie nanesla tuto otázku Trinitymu, souhlasil
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 17
PřáNí
17
okamžitě. A jak tomu osud chtěl, následujícího dne vešel do galerie mladý muž jménem Mark Price a požádal, zda by si s ní mohl promluvit. Maggie přišlo, že je to snad až příliš skvělé, než aby to mohla být pravda.
Mark Price právě dokončil bakalářské studium, ale klidně mohl být považován za maturanta. Maggie si zpočátku myslela, že se jedná o dalšího „fanouška jejích Rakovinových videí “, ale byla to pravda jen částečně. Mark připustil, že se sice seznámil s její prací díky její popularitě na internetu – obzvlášť obdivoval její videa, jak se sám přiznal –, ale taky přišel se svým životopisem. Vysvětlil, že hledá zaměstnání, a představa, že by pracoval v uměleckém světě, se mu velmi zamlouvá. A dodal, že umění a fotografie dovolují sdělovat nové myšlenky a často takovým způsobem, kterým to slova neumožňují. Navzdory pochybnostem ohledně zaměstnávání svých obdivovatelů si s ním Maggie hned ten den sedla a bylo víc než zřejmé, že Mark svůj domácí úkol splnil beze zbytku. Věděl toho spoustu o Trinitym a jeho práci. Zmínil se o konkrétní instalaci, která byla právě k vidění v Muzeu moderního umění MoMA, a o další na univerzitě New School, a porovnal je s některými pozdějšími pracemi Roberta Rauschenberga zasvěceným, ale skromným a nijak okázalým způsobem. Maggie to sice nepřekvapilo, ale byl rovněž obeznámený s hlavní částí jejího díla, a to do hloubky, která na ni udělala dojem. A přestože odpověděl uspokojivě na všechny její otázky, stále zůstávala poněkud nesvá. Nedokázala zcela rozpoznat, jestli myslí vážně svůj zájem pracovat v nějaké galerii, nebo je pouze dalším člověkem, který chce být svědkem její tragédie zblízka. když se jejich schůzka blížila ke konci, vysvětlila mu, že zatím nepořádají pracovní pohovory pro nové adepty – ač-
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 18
18
N I C H o l A S S PA R k S
koliv, upřímně řečeno, to byla jen otázka času. Mark na to zareagoval tak, že se zdvořile zeptal, zda by i tak byla ochotná přijmout jeho životopis. Zpětně si vybavila, že to byl právě způsob, jakým o to požádal, co ji okouzlilo. „Byla byste i přesto ochotná ode mne přijmout mé curriculum vitae?“ ohromilo ji, jak je starosvětský a uhlazený, a když natáhla ruku pro dokument, neubránila se přitom úsměvu. koncem téhož týdne zveřejnila na několika stránkách spojených s výtvarným uměním oznámení, že je u nich volné místo, a taky obvolala několik kontaktů v jiných galeriích a dala jim vědět, že hledají novou pracovní sílu. Životopisy a žádosti zaplavily inbox s došlou korespondencí a luanne se sešla se šesti adepty. Maggie, která buď zvracela, nebo se jí přinejmenším zvedal žaludek po první infuzi, nabírala síly doma. Přes první pohovor se dostala pouze jedna adeptka, ale když se na druhý nedostavila, taky ji vyškrtli. luanne, celá zničená, navštívila Maggie doma, aby ji informovala, jak se situace vyvíjí. Maggie už několik dnů vůbec nevyšla z bytu, ležela na pohovce a srkala ovocno-zmrzlinové smoothie, které jí přinesla luanne. Byla to jedna z mála věcí, které Maggie s vynaložením jistého úsilí dokázala pozřít a nezvrátit. „Jen těžko můžu uvěřit, že nemůžeme najít nikoho kvalifikovaného pro práci v galerii,“ vrtěla Maggie hlavou. „Nemají žádné zkušenosti a o umění nevědí vůbec nic,“ brblala luanne. To ty jsi taky nevěděla, mohla namítnout Maggie, ale zůstala zticha. Dobře si uvědomovala, že z luanne se vyklubal skutečný poklad, a to jako kamarádka, i jako zaměstnankyně. To jim opravdu vyšlo. laskavá a klidná luanne už dávno přestala být pouhou kolegyní. „Věřím tvému úsudku, luanne. Tak holt začneme znova.“
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 19
PřáNí
19
„A víš jistě, že už ve hře není nikdo další, s kým by se vyplatilo se sejít?“ zanaříkala luanne. Maggie vlastně ani nevěděla proč, ale najednou jí na mysli vytanul Mark Price, jak se jí zdvořile ptal, zda by byla ochotná od něj přijmout jeho životopis. „Ty se usmíváš,“ poznamenala luanne. „Ale ne, kdepak, vůbec ne.“ „Přece poznám úsměv, když ho mám před očima. Na cos teď zrovna myslela?“ Maggie si znovu srkla smoothie, dávala si na čas, až se nakonec rozhodla se svým nápadem vyrukovat. „Přišel k nám jeden mladík, ještě než jsme tu pozici vůbec vypsali,“ přiznala a pak se pustila do líčení té schůzky. „Ale pokud jde o něj, pořád ještě si nejsem jistá,“ uzavřela to. „Jeho CV je asi nejspíš někde u mě na stole v kanceláři.“ Pokrčila rameny. „Vlastně nevím, jestli má ještě vůbec zájem.“ když si luanne zjistila, odkud pramení Markův zájem o místo u nich v galerii, zamračila se. luanne rozuměla lépe než kdo jiný důvodu narůstajících davů v galerii. A taky poznala, že lidi, kteří viděli Maggiina videa, ji často považovali za svou důvěrnou přítelkyni. Brali ji jako někoho, kdo s nimi bude soucítit, pochopí je. Takoví lidé často toužili vyprávět jí svůj příběh, líčit utrpení, kterým si sami prošli, svěřit se jí, za jakých okolností a o koho přišli. A přestože jim Maggie chtěla upřímně poskytnout útěchu, bylo pro ni často příliš náročné je emocionálně podpořit. Sama měla co dělat, aby ustála vlastní situaci. luanne se snažila, jak mohla, aby ji ochránila před těmi nejagresivnějšími vyhledavači vzájemného kontaktu. „Tak já se s tvým dovolením podívám na jeho životopis a promluvím si s ním,“ navrhla luanne. „A pak budeme postupovat hezky po pořádku, jedno po druhém.“ luanne kontaktovala Marka následující týden. Jejich prv-
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 20
20
N I C H o l A S S PA R k S
ní rozhovor vedl k dalším dvěma formálnějším pohovorům. U jednoho z nich byl i Trinity. když pak luanne mluvila s Maggie, nadšeně Marka chválila. Maggie však trvala na tom, že se s ním musí ještě jednou sejít, aby měla jistotu. Trvalo jí další čtyři dny, než sebrala dost sil, aby se dokázala přesunout do galerie. Mark Price tam byl přesně na čas, měl na sobě oblek, a když vešel do její kanceláře, držel v ruce tenký šanon. Maggie se cítila pod psa, když studovala jeho CV, i tak ale zaznamenala, že je z Elkhartu v Indianě, a když uviděla datum jeho promoce na Northwesternské univerzitě, rychle si to v duchu spočítala. „Je vám dvaadvacet let?“ „Ano.“ S pěšinkou v pečlivě učesaných vlasech, modrýma očima a kulatým obličejem vypadal jako upravený dospívající mladík, připravený na školní ples na konci roku. „A vaší specializací byla teologie?“ „Ano,“ odpověděl. „Proč teologie?“ „Můj otec je pastor,“ vysvětlil. „Chci si dodělat i magistra v teologii. Abych šel v jeho stopách.“ Jakmile to vyslovil, uvědomila si Maggie, že ji to vlastně ani trochu nepřekvapilo. „Tak co ten váš zájem o umění, když máte v úmyslu sloužit Bohu?“ Mark propojil konečky prstů a zatvářil se, jako by chtěl správně zvolit svá slova. „Věřil jsem odjakživa, že umění a víra mají mnoho společného. Umožňují člověku prozkoumávat nuance svých emocí a nacházet své vlastní odpovědi, co pro ně osobně umění znamená. Vaše práce i díla Trinityho mě vždycky nutí přemýšlet, a co je důležitější, vyvolávají ve mně schopnost cítit, která často vede až k jistému vytržení. Stejně jako víra.“
přání.qxp_Sestava 1 17.08.22 16:21 Stránka 21
PřáNí
21
Byla to hezká odpověď, ale Maggie stejně Marka podezírala, že něco zamlčuje. Tyhle myšlenky ale nechala stranou a pokračovala v pohovoru. Pak už kladla běžnější otázky o jeho pracovní minulosti, o znalostech ohledně fotografií a současného sochařství. Nakonec se na židli opřela. „Proč si myslíte, že byste do téhle galerie dobře zapadl?“ Její výslech ho zjevně nijak nevyváděl z míry. „Tak předně si myslím, že jak jsem poznal paní Sommersovou, cítím, že by se nám spolu dobře pracovalo. S jejím dovolením jsem po našem prvním pohovoru strávil tady v galerii trochu času a po počátečním drobném bádání jsem dal některé ze svých myšlenek ohledně té práce na papír.“ Naklonil se k ní a podal jí šanon. „Jednu kopii jsem dal taky paní Sommersové.“ Maggie prolistovala složku. Zastavila se na jedné náhodně vybrané stránce a pozorně si pročetla pár odstavců, které Mark napsal o fotografii, kterou pořídila v Džibuti v roce 2011, když byla země sužovaná suchem, jedním z nejhorších za celá desetiletí. V popředí ležely kosterní pozůstatky velblouda. Pozadí tvořily tři rodiny oblečené v křiklavých, pestrobarevných hábitech. Všichni se na cestě kolem vyschlého řečiště smáli nebo aspoň usmívali. Bouřkové mraky se shlukovaly na nebi, jež se při západu slunce zbarvilo do oranžova a ruda a tvořilo ostrý kontrast k vybělené velbloudí kostře a hlubokým trhlinám v půdě, které ilustrovaly dlouhodobý katastrofální nedostatek vláhy. Markovy poznámky prokázaly překvapivou odbornou znalost a vyzrálé pochopení pro její umělecké záměry. Snažila se ukázat prazvláštní radost uprostřed zoufalství, názorně ilustrovat bezvýznamnost člověka vystaveného vrtošivé síle přírody a Mark tyto záměry postihl velmi dobře. Maggie zavřela pořadač. Věděla, že není třeba si prohlížet zbytek.