JANA BRÁZDILOVÁ BARBARA NESVADBOVÁ PAVLÍNA SAUDKOVÁ
HOVORY S TERAPEUTY
O lásce, pravdě, paralelních vztazích, výchově a hranicích
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 1
03.11.22 17:37
Jana Brázdilová, Barbara Nesvadbová, Pavlína Saudková
Hovory s terapeuty
Copyright © Jana Brázdilová, Barbara Nesvadbová, Pavlína Saudková, 2022 Photo © Anna Mrázek Kovačič, Pavlína Saudková (strany 83, 85, 86 a 97), Zdeněk Odstrčilík (strany 167, 168, 170, 183), 2022 All rights reserved ISBN 978-80-242-7684-7
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 2
03.11.22 17:37
obsah
08
HONZA VOJTKO
030
O sebeklamu, sebeobrazu, emocích a autenticitě
NORA VLÁŠKOVÁ O paralelních vztazích a rozhodnutích
062
MICHAL MYNÁŘ O rozchodech a rozvodech
0
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 3
03.11.22 17:37
obsah
082
JITKA
0100
VODŇANSKÁ
PAVEL RATAJ O nevěře, smyslu vztahů a párové terapii
O zamilovanosti, zlomeném srdci a síle ženy
0126
MICHAL MIOVSKÝ O závislostech
0
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 4
03.11.22 17:37
0146
JAN KULHÁNEK O rodičích a dětech I.
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 5
0166
JANA WOLESKÁ O rodičích a dětech II.
03.11.22 17:37
předmluva Terapeut. Terapie. Slova, která se pořád ještě mnozí lidé stydí vyslovit nahlas. Přitom pečovat o duši je minimálně stejně důležité jako starat se o tělo. Proto za čas o ochotu mluvit děkujeme Noře Vláškové, Jitce Vodňanské, Janě Woleské, Janu Kulhánkovi, Michalu Miovskému, Michalu Mynářovi, Pavlu Ratajovi a Honzovi Vojtkovi. Některé z vašich vět nám připomněly něco, co víme, ale zapadaly v čase všedních dní, mnohé se trefily do černého a rezonují v nás pořád. Věříme, že s podobnou silou si najdou i cestu k duším čtenářů. A že se k nim dostanou ve správnou chvíli a půjdou s nimi tu jejich cestu. Žijeme. Díváme se kolem. Komunikujeme. Nasloucháme příběhům. Přemýšlíme. Ptáme se. A hledáme odpovědi. Pochybujeme. Snažíme se věřit, že se děje, co se dít má. Že tohle je cesta. Že z každého zranění vyjdeme silnější. Že růst můžeme jen v krizi. A Hovory s terapeuty jsou důsledkem jedné naší životní etapy, která byla mnohé, jen ne nudná, která byla naplněná smíchem i slzami, pokorou i vztekem, silou i slabostí, čajem na uklidnění i vínem – a hlavně nás změnila. Ptáme se všechny, protože témata, o nichž se s terapeuty bavíme, se více či méně dotýkají každé z nás. A také našich partnerů, přátel, kolegů, příbuzných. Nebudeme si dělat alibi tak často užívanou větou: „Všechny postavy a události v této knize jsou zcela smyšlené, jakákoli podobnost se skutečnými, žijícími či mrtvými osobami je čistě náhodná.“ Tentokrát jsou totiž všechny postavy a události reálné. Jen s ohledem na tu velkou otevřenost, pro kterou jsme se rozhodly smazat většinu stop, aby nebylo na první pohled zřejmě, jaká ke které z nás vede. Nezalekly jsme se. Jen nežijeme izolovaně samy se sebou a cítíme zodpovědnost vůči našim blízkým. Pokud terapeuté zmiňují příběhy ze svých ordinací, jsou to jen ty, u nichž dal klient svolení se zveřejněním. Jana Brázdilová, Barbara Nesvadbová, Pavlína Saudková Hovory s doktory
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 7
7
03.11.22 17:37
Honza Vojtko O sebeklamu, sebeobrazu, emocích a autenticitě
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 8
03.11.22 17:37
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 9
03.11.22 17:37
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 10
03.11.22 17:37
Jak zacházet s člověkem, který je vám nesmírně blízký, ale o kterém víte, že sám sebe klame a není v tom klamu šťastný? Co je vlastně důvěra? Proč když mám něco sdělit, podívat se do svého obrazu v zrcadle, proč je to tak extrémně těžké? Proč tolik lidí nehloubá, proč jsou na světě, jaké je jejich místo? Proč je těžké opustit svůj sebeobraz? Jak poznáme zdravého dospělého? Může se člověk žijící v autenticitě přesto dostat ke krizi osobnosti? Jaké procento lidí dokáže být skutečně autentických? Jak moc ve vztazích umíme vnímat toho druhého? Když znám sama sebe, proč se pouštím do vztahu, které mě zraňují? Jak se liší důvěra mezi partnery a důvěra mezi klientem a terapeutem?
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 11
03.11.22 17:37
P
oznat sám sebe. Být v pravém já. Být ve svém středu. Znát své hranice. Umět se postavit sám za sebe. Být dospělý. Každé z těch slov má v kontextu knihy (v kontextu života) jasný význam. Jenže není dne, kdy byste nepotkali někoho, kdo je důkazem opaku. A tak třeba sledujete svého milence, jehož všechna slova zní velmi uvěřitelně, ale když se jimi nenecháte ošálit, zjistíte, že vůbec neodpovídají tomu, jaký příběh s ním žijete. Že jeho vstřícnost a ruka podaná komukoli, kdo potřebuje pomoct, ve jménu hezčího světa jsou jen jeho mimikry, role, kterou si sám určil. Není špatný herec. Na chvíli mu možná uvěříte. Chvíli vám může lhát. Možná může lhát všem. I sobě. Dokud jste ochotní uvěřit. A dřív nebo později odkryjete jeho skutečnou podstatu. Toho malého zraněného kluka, který pravděpodobně bude až do samotného konce věřit, že je takový, jaký si vybájil. Ten obraz v zrcadle je jen sebeklam. Sebeklam jako únik z reality, která je až příliš těžká. Nebo je náročné se jí postavit. Protože to může někdy bolet. Přinést do života změny. Sebeklam je prostor, kde se člověk cítí v bezpečí. Byť je to bezpečí stojící na vodě. Vidět realitu vyžaduje odvahu. Odvahu postavit se čelem ke všemu, co život přináší. Psychoterapeut Honza Vojtko ale dává každému, kdo se rozhodne udělat krok ke změně, naději, když říká, že mozek je dost plastický na to, abychom změnili zažité vzorce svého chování.
12
Honza Vojtko
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 12
03.11.22 17:37
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 13
03.11.22 17:37
Jak zacházet s člověkem, který je vám nesmírně blízký, ale o kterém víte, že sám sebe klame a není v tom klamu šťastný? To, že sám sebe klame, je v podstatě ale jen váš úhel pohledu. Je to vaše hodnocení na základě toho, jak vy vnímáte svět. Na základě takzvaného významovače, filtru, který jste si nastavili díky vaší výchově, vašim zkušenostem a samozřejmě danému psychologickému nastavení. Pokud něco takového vidíte, můžete v podstatě jen nabízet svůj úhel pohledu a možnost si o tom popovídat. Víte, s dospělostí souvisí vědomí toho, že mám určitou svobodu volby. Pokud jsem dospělá osoba, nejen fyzicky, ale především psychicky, mám umět nést zodpovědnost za důsledky svých činů, za své volby. Proč na to upozorňuji? Protože když svému blízkému nabídnete možnost si promluvit Tvrdí nám, že jsme racionální o tom, co vidíte, upozornit na to, že to, co bytosti, které občas cítí. My jsme chcete se svým blízkým sdílet, může být i pro něj emocionální bytosti, které občas kritické, a pokud bude souhlasit, měl by být schopen nést důsledek toho, že řekl ano. Pokud vám však řekne ne, vy byste měli mít sílu unést, že máte vedle sebe člověka, který vás nechce nebo nemůže poslouchat. Což samozřejmě může vstupovat do vztahové dynamiky mezi vámi.
ale myslí.
Chybí v takovém vztahu důvěra? Já nevím. Může, ale také nemusí. To, že mě někdo někdy nevyslechne, nemusí hned znamenat, že mezi námi chybí důvěra. Může to být v rámci nějakého kontextu a situace, odmítnutí toho, že teď si nemůžu, nejsem schopen si povídat. Ale jindy ano. Pokud se ale tyto situace opakují, může to naši důvěru narušit. Velmi často to vidíme ve vztazích, které byly nastavené na pseudoromantismu – jakmile jsme s někým v intimním vztahu, milujeme, ta láska nikdy nepřestane, takže si nikdy nebudeme muset nic říkat, on či ona budou předem vědět, jak to myslím, proč se tak chovám, a budou to totálně akceptovat. Protože kdyby mě nepřijali takového, jaký jsem, není to pravá láska. Jasně že to do jednadvacátého století nepatří. Tím nenapadám být
14
Honza Vojtko
HOVORY S TERAPEUTY_blok.indd 14
03.11.22 17:37