KRÁLOVNA BITEV ČESKÉ ZEMĚ A ZROD MODERNÍHO DĚLOSTŘELECTVA
PAVEL JUŘÍK
Kralovna_bitev.indd 3
01.11.2021 11:54
OBSAH úvodní slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 slovo autora. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
I. LIECHTENSTEINOVÉ Počátky rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Rodina prince Josefa Václava. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Liechtensteinové v 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Liechtensteinové ve víru 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
II. POLNÍ MARŠÁL JOSEF VÁCLAV Z LIECHTENSTEINA Začátek vojenské kariéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Josef Václav císařským diplomatem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Polní maršál Liechtenstein znovu na bojištích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 První slezská válka (1740–1742) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Bitva u Chotusic (Čáslavi) impulzem k reformě dělostřelectva. . . . . . . . . . . . 46 Osvobození Prahy a Českých Budějovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Kníže úspěšným vojevůdcem na italské frontě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Vynucený mír a reformy monarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Vrchol kariéry knížete Liechtensteina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Kníže Josef Václav v čele rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Smrt velkého maršála . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
III. HISTORIE DĚLOSTŘELECTVA V EVROPĚ DO ROKU 1648 První děla v českých zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Dělostřelectvo a husité. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Rožmberské dělo Slavík v Českém Krumlově. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Problémy s výrobou i použitím nejstarších děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Artilerie první vojenskou vědou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Švédsko – kolébka moderního dělostřelectva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Výroba děl a jejich vybavení do 18. století. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Evropské dělostřelectvo v letech 1648–1744 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 [4]
Kralovna_bitev.indd 4
01.11.2021 11:54
Nizozemí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Prusko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Velká Británie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Rakousko. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
IV. REFORMA DĚLOSTŘELECTVA MARŠÁLA JOSEFA VÁCLAVA Z LIECHTENSTEINA Od porážky u Chotusic k vítězství u Kolína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Liechtensteinův tým. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Změny v organizaci dělostřelectva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Generální štáb dělostřelectva v Českých Budějovicích. . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Polní zbrojní úřad v Českých Budějovicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Polní zbrojní úřad a depositorium v Rudolfově. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Osudy depositoria po roce 1918 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Nová struktura rakouské artilerie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Polní dělostřelectvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Domácí dělostřelectvo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Jízdní dělostřelectvo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Minéři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Vozatajstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Dělostřelecká škola v Rudolfově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Campament a Polygon u Týna nad Vltavou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Epolement – dělostřelecký terč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Cvičná pevnost Polygon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Laboratoř. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Minová pole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Další stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Tragický výbuch z roku 1753 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Návštěva Marie Terezie v Týně nad Vltavou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Proměna dělostřeleckého cvičiště po roce 1772 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Artillerie-Reglement z roku 1757 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Nová generace děl a houfnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Polní kanóny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 3liberní děla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 6liberní děla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 12liberní děla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Moždíře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Bateriová děla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 [5]
Kralovna_bitev.indd 5
01.11.2021 11:54
Druhy nábojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Muniční vozy a kolesny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Zbrojní průmysl maršála Liechtensteina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Výroba dělových hlavní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Slévárna v Adamově u Brna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Slévárna v Ebergassingu u Vídně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Nadace vdov a sirotků dělostřeleckých důstojníků. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 První bitvy Liechtensteinova dělostřelectva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Vypuknutí sedmileté války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Bitva u Lovosic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 Bitva u Liberce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Bitva u Štěrbohol (u Prahy) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Bitva u Kolína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Zachráněna integrita českých zemí a habsburské monarchie . . . . . . . . . . . . 231 Dobití Žitavy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Bitva u Hochkirchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Obléhání Olomouce a konec sedmileté války. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235
V. RAKOUSKÉ DĚLOSTŘELECTVO DO ROKU 1918 Stručná historie rakouského dělostřelectva do roku 1918. . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Dělostřelci v bitvě u Hradce Králové 3. června 1866 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 Císařské dělostřelectvo v letech 1867–1918. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Vynálezce ocelového bronzu Franz von Uchatius . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 Bombardýrská sborová škola a Dělostřelecká akademie v Olomouci . . . . . 259 Dělostřelecká škola v Hranicích. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Císařské dělostřelectvo na konci monarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 Škodovy závody v Plzni a dělostřelectvo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263 Český průkopník raket . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Jediný český podmaršál byl od dělostřelectva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 Bitva u Zborova a vznik československého dělostřelectva . . . . . . . . . . . . . . . 267
VI. PŘEHLED VÝVOJE EVROPSKÉHO DĚLOSTŘELECTVA OD ROKU 1760 Jean-Baptiste Vaquette de Gribeauval a jeho systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 Období napoleonských válek a 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 Ruské dělostřelectvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 [6]
Kralovna_bitev.indd 6
01.11.2021 11:54
Dělostřelectvo Spojených států. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 Technické inovace 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 Zbrojovka Krupp . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 20. století – období převratných změn výzbroje a taktiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 Začátek století a první světová válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 Druhá světová válka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Druhá polovina 20. století. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 21. století – dělostřelectvo je stále královnou bitev. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Nová rizika pro demokratický svět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 Čestné salvy z děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 Pohřby hlav států, vojevůdců a hrdinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318
VII. DĚLOSTŘELECTVO V ČESKOSLOVENSKU A V ČESKÉ REPUBLICE Československé dělostřelectvo v meziválečném období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 Bitva u Jasla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326 Československé dělostřelectvo po druhé světové válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 Dělostřelectvo v letech 1948–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 Dělostřelectvo Armády České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334 ČaSOD pro zájemce o dělostřelectvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 Návrat svaté Barbory a dělostřelecký soud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338
poděkování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 poznámky v textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340 zdroje obrazového materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 další elektronické zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346 místní rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 jmenný rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349
[7]
Kralovna_bitev.indd 7
01.11.2021 11:54
královna bitev
ÚVODNÍ SLOVA plk. gšt. Ing. Jan Cífka (náčelník dělostřelectva AČR) Jménem všech dělostřelců, kteří sloužili anebo v současné době slouží u dělostřelectva Armády České republiky chci poděkovat autorovi knihy Královna bitev – české země a zrod moderního dělostřelectva panu Pavlu Juříkovi za to, že komplexně a detailně popsal historickou cestu vývoje dělostřelectva v Čechách i v Evropě. První zmínky o dělostřelectvu byly evidovány na začátku 14. století. Své předchůdce mělo dělostřelectvo ve válečných strojích, metajících těžké nebo zápalné předměty do opevněných míst bez užití střelného prachu. Dělostřelectvo hrálo zásadní roli při obléhání pevností a potlačování uskupení protivníka. Vzhledem k určení, přepravě i účinku, se dělostřelci vyčlenili jako samostatná armádní složka. Vznik dělostřeleckých zbraní je spjat s využitím střelného prachu, který byl již znám v polovině 14. století ve většině zemí Evropy a první zmínka v Čechách se vztahuje ke konci 14. století. Dělostřelectvo bylo využíváno pro svoji mohutnost k boření hradeb měst a hradů, kde získalo palebnou převahu nad ostatními druhy zbraní a položilo základy k novému vývoji vojenství. Jak se vyvíjelo vojenství, tak se zvyšovala potřeba zdokonalovat palebnou sílu vojsk, a proto se v 15. století začaly
pravidelně používat děla v sestavách armád. V Evropě vytvořila polní dělostřelectvo husitská vojska. Ta začlenila děla do své organizace polních vojsk, kde je ve své taktice použití sil uplatnila přímo na bojišti. Využívali známé druhy děl, jako byla například tarasnice, a vytvořili nový druh – houfnici. Takto zaužívaný název se ve vojenské terminologii používá dodnes. Rozvoj hutnictví umožnil rozmach různorodosti výroby děl. Na dělové hlavni se v těžišti objevily čepy, umožňující jednoduché spojení s lafetou a snadnou změnu elevace. V období 16. až 18. století se dělostřelectvo stalo poprvé předmětem vědeckého zkoumání a byly položeny základy experimentálního teoretického rozpracování. Výsledkem byl pokrok v zamíření děl pomocí dělových kvadrantů a mechanických zaměřovačů. Nastavení náměru podstatně ulehčil elevační řídicí šroub, který byl sice znám již v 15. století, ale plně se začal využívat až v 18. století. Budování dělostřelectva jako základního druhu vojsk si vyžadovalo početné a kvalifikované velitelské a technické odborníky, proto se v tomto století setkáváme v řadě armád se vznikem a rozvojem speciálních dělostřeleckých škol. Rozmach dělostřelectva se od 18. století stále účinněji opíral o rozvoj přírodních věd. Vycházely
[8]
Kralovna_bitev.indd 8
01.11.2021 11:54
úvodní slova teoretické práce zdůvodňující zásady konstrukce a výroby děl, popisy dráhy letu střel, vydávaly se také učebnice, příručky a poprvé i tabulky střelby. Vědeckým zkoumáním opírajícím se o praktické používání dělostřelectva se v 19. století dělostřelecká technika značně konstrukčně začala podobat soudobé technice. Nejdříve se prosadila děla s drážkovanou hlavní se střelou válcového tvaru a následoval všeobecný přechod k nabíjení zezadu. Dlouhodobě používaný dělový bronz byl nahrazován ocelí, zvýšený výkon a účinnost přinesl bezdýmný střelný prach. Rozhodujícím krokem bylo umísťování brzdovratného zařízení do děl, které zajišťovalo stabilitu a přesnost při střelbě. Pronikavé technické a střelecké změny se u děl na přelomu minulého století odrazily v postavení dělostřelectva na bojišti, kde značně ovlivnily bojové použití a vnímání nutnosti podpory děl pěším jednotkám při vedení bojů. V rusko-japonské válce v letech 1904–1905 byly poprvé použity minomety, kde byla uplatněna nepřímá střelba ze zakrytých palebných postavení s horní skupinou úhlů (strmá dráha). První světová válka 1914–1918 přinesla prudký nárůst počtů a rozmanitosti druhů děl a proběhla rozsáhlá modernizace ve všech oblastech. Důraz byl pokládán na dostřel, považovaný do roku 1914 za druhořadý. Počet těžkých děl vzrostl několikanásobně, objevila se též dalekonosná děla. Používaný šrapnel byl odsunut do pozadí a oproti tomu se začaly
intenzivně používat tříštivo-trhavé střely. Byla také využita chemická munice. Značný pokrok a rozvoj dělostřelectva byl zaznamenán před a v průběhu druhé světové války, kdy došlo k zásadnímu a značnému rozkvětu děl, minometů, raketometů a dělostřelecké munice. V návaznosti na dynamičnost použití vševojskových jednotek a pro lepší manévrovost byly vyvinuty dělové komplety, raketomety a minomety na podvozcích tak, že můžeme hovořit o samohybných prostředcích. Vývojem munice došlo k prodloužení dostřelu a přesnosti střelby. Po druhé světové válce až do začátku devadesátých let minulého století hrálo prim raketové vojsko, které bylo rozvíjeno vzhledem k bipolárnímu rozdělení světa a k řešení otázky společné obrany v rámci paktu Varšavské smlouvy. V průběhu studené války byla většinou tažená děla nahrazena samohybnými komplety, jež v některých moderních armádách zůstaly ve výzbroji. Historie a zkušenosti vojenského umění jednoznačně potvrzují, že dělostřelectvo má a do budoucna bude mít významné postavení mezi druhy vojsk. Dělostřelectvo disponuje velkou palebnou silou a přesností palby. Je schopno rychle soustřeďovat palbu na prioritní cíle za každého počasí a meteorologických podmínek. Nepřetržitě poskytuje palebnou podporu vševojskovým jednotkám, a proto je považováno za hlavní prostředek palebného ničení nepřítele. Ve velmi krátkém časovém období bude dělostřelectvo Armády České republiky
[9]
Kralovna_bitev.indd 9
01.11.2021 11:54
královna bitev přezbrojeno na nový moderní autonomní zbraňový systém ráže 155 mm s implementovaným automatizovaným systémem řízení palby a dojde k pořízení prostředků koordinace a řízení palby. Veškeré tyto změny nahradí morálně, ale i technicky zastaralou techniku ze sedmdesátých a osmdesátých let. Dojde ke kvalitativnímu navýšení schopností v oblasti palebné podpory a k propojení s dělostřeleckými štáby a jednotkami
v rámci Severoatlantické aliance. Takto nastavený trend zabezpečí dělostřelectvu Armády České republiky plnou kompatibilitu a interoperabilitu v rámci jejího působení v operacích Severoatlantické aliance a Evropské unie. Svatá Barboro, patronko všech dělostřelců, ochraňuj nás! V Praze dne 12. července 2021
Ing. Martin Šufajzl (podplukovník v záloze, prezident spolku ČaSOD, z.s.) Přátelé historie, příznivci cechu kanonýrského, kamarádi, kolegové, dostává se nám do rukou nepochybně zajímavá publikace, a to nejen svojí rozsáhlostí, ale také mírou podrobnosti k celé řadě zajímavých historických milníků. Jistě bychom mohli v řadách odborné i laické veřejnosti široce diskutovat, zda to či ono šlo v knize popsat lépe anebo jinak. To by však mohly souběžně
vznikat další a další knihy anebo bychom pouze diskutovali a žádné knihy se nedočkali. Proto jsem rád, že tato kniha vznikla. Historii, nejen vojenskou, je nepochybně nutné si připomínat a uchovávat. Svaté Barboře zdar! V Praze dne 12. července 2021
[ 10 ]
Kralovna_bitev.indd 10
01.11.2021 11:54
SLOVO AUTORA Na počátku vzniku této knihy byl můj zájem o historii rodu Liechtensteinů. Ten vedl k tomu, že jsem se v roce 2009 stal prvním českým autorem po roce 1918, který o tomto významném šlechtickém a panovnickém rodu napsal pravdivou knihu. Dostalo se mi té cti, že čtrnáct dní po obnovení diplomatických styků mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím ji na zámku ve Valticích pokřtil lichtenštejnský vládnoucí kníže Hans-Adam II. Myslel jsem si, že nic převratného o tomto rodu už asi neobjevím, ale mýlil jsem se. Mimořádných objevů jsem učinil několik. Zaujala mě mimo jiné dělostřelecká reforma polního maršála knížete Josefa Václava z Liechtensteina. Překvapilo mě přitom, jak málo o ní víme. I přední němečtí, britští nebo američtí historici vojenství se o ní zmiňovali jen stručně, většinou s odkazem na dějiny rakouského dělostřelectva, které v roce 1887 vydal rakouský historik Anton Dolleczek. To bylo podezřele málo. Pustil jsem se proto do pátrání v jižních Čechách, na Moravě a ve Vídni. Průlomem v poznání maršálovy reformy se staly až tři rozsáhlé ručně psané a ilustrované fascikly, které jsem v roce 2014 objevil v Kriegsarchivu ve Vídni. Obsahovaly dosud neznámé, tedy nepublikované, netušené a přitom detailní informace. Dokonale zachované kresby a plány vydaly konečně, po více než čtvrt
tisíciletí, svědectví o důvtipu a vytrvalosti našich předků a vojenští historici tak nyní musí přepsat dějiny dělostřelectva sedmileté války. Další dokumenty jsem pak objevil v Österrechische Nationalbibliothek. Nejslavnější dělostřelectvo druhé poloviny 18. století bylo znovuobjeveno! Nejlepší polní děla, houfnice a moždíře, vynikající munice, skvělá taktika, vzdělání a výcvik dělostřelců, to je to, co dokázal maršál Josef Václav z Liechtensteina vybudovat na doslova troskách rakouského dělostřelectva v letech 1744 až 1753. A toto vše se z větší části odehrávalo na území Království českého. Postupně jsem hledal další informace a našel jsem je v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v Muzeu Vltavotýnska v Týně nad Vltavou, a především pak v Heeresgeschichtliches Museum a Österreichishe Nationalbibliothek ve Vídni, Liechtenstein. The Princely Collections ve Vídni a Vaduzu a zcela nečekaně také v prestižním starožitnictví a galerii Carlton Hobbs LLC v New York City. Mé objevy zaujaly německého historika dělostřelectva Christiana Roggeho, ten konečně získal chybějící díly „skládačky“, aby mohl nakreslit věrné rekonstrukce rakouských děl doby sedmileté války. Některé z jeho ilustrací naleznete v této knize. Na počátku Liechtensteinovy reformy stála porážka armády Marie Terezie pruskou armádou v bitvě u Chotusic
[ 11 ]
Kralovna_bitev.indd 11
01.11.2021 11:54
královna bitev nedaleko Čáslavi (17. května 1742). Kníže o příčinách porážky napsal panovnici memorandum a navrhl jí nutné změny, mezi nimi i reformu dělostřelectva, které v této bitvě na straně nepřítele ukázalo své přednosti. O dva roky později ho Marie Terezie jmenovala vrchním velitelem rakouského dělostřelectva a nařídila mu provést jeho reformu. Maršál se pustil do této náročné práce s plným nasazením (i s plnou pokladnou – nemalou část nákladů hradil ze svého), s doslova vědeckým metodickým přístupem, důvtipem a inteligencí sobě vlastní a dílo se podařilo. Jeho kroky byly promyšlené, a to přitom kromě reformy musel ještě zvládnout (a opět úspěšně) i své povinnosti vojevůdce v severní Itálii a Nizozemí a úkoly císařského diplomata, dvořana a hlavy významného rodu. Shromáždil kolem sebe tým nejlepších kanonýrů své doby, ať už z habsburské monarchie, Ruska, Saska, Dánska, Lucemburska a dalších zemí (např. Ohnivý čert Johann Theodor von Rouvroy, Walther von Waldenau nebo Adolf Nicolaus von Alfson). Do čela reformy postavil mimořádně schopného Antonína Ferdinanda Feuersteina, ten pocházel z pražské rodiny dělostřelců, která se tomuto řemeslu věnovala již tři generace. (On i jeho mladší bratr Ondřej Leopold v rakouském dělostřelectvu po zásluze dosáhnou nejvyšších met, oba se stanou polními maršály a v roce 1757 budou za zásluhy povýšeni do šlechtického stavu.) Maršál Liechtenstein shromáždil nejnovější odbornou literaturu o artilerii,
která už v této době byla první vojenskou vědou, už kvůli nutnosti výborné znalosti matematiky, balistiky nebo chemie. Moderní dělostřelci už nemohli obstát jen s praktickými zkušenostmi. Proto dal maršál přeložit a vydat na svůj náklad nejlepší odborné knihy a ještě v roce 1744 založil v Rudolfově u Českých Budějovic první dělostřeleckou školu ve střední Evropě (její budova stojí dodnes). Do jihočeské metropole přesunul polní zbrojní úřad a generální štáb dělostřelectva a u nedalekého Týna nad Vltavou vybudoval moderní dělostřelecký testovací Polygon a campament (takto je v dobových dokumentech nazýván). Na budování rozsáhlé cvičné pevnosti se třemi bastiony, dělostřeleckých postavení, cvičného cíle epolementu a dalších staveb se podílel profesor Stavovské inženýrské školy v Praze Johann Ferdinand Schor. Všechny klíčové prvky reformy byly promyšleně umístěny do bezpečného zázemí, daleko od nepřítele, a přitom blízko Vídně. A současně v kraji, který má dělostřeleckou tradici sahající až k husitům nebo k Petru Vokovi z Rožmberka. Zde v letech 1744–1753 bratři Feuersteinové a jejich spolupracovníci navrhli a vyzkoušeli nové typy děl, která byla o polovinu lehčí než ta předchozí, díky čemuž se s nimi snáze manipulovalo na bojišti, měla nižší výrobní náklady, a přitom byla přesnější a měla delší dostřel. Byla vyzkoušena i nová munice a byly otestovány nové receptury střelného prachu. Zdokonaleny byly i dělové lafety, jejich kolesny a muniční vozy, ty byly stan-
[ 12 ]
Kralovna_bitev.indd 12
01.11.2021 11:54
slovo autora dardizovány, takže jejich součásti byly poprvé v historii vzájemně slučitelné, což usnadnilo jejich výrobu a zejména opravy při vojenském tažení. Nakonec se to nejlepší přijalo a schválilo k výrobě a k vyzbrojení nových dělostřeleckých pluků, které byly na maršálův návrh vytvořeny. Počet rakouských děl začal rychle růst. A tak 19. října 1753 mohl poručík polního zbrojního úřadu v Českých Budějovicích Franz von Rubli datovat jeden z výše uvedených fasciklů, které jsem posléze ve vídeňském Kriegsarchivu objevil. Podle zde nakreslených plánů (ve své době nejvyšší vojenské tajemství) se rozjela dobře naplánovaná zbrojní výroba. K ní maršál vybudoval hutě na svých panstvích v Adamově u Brna a Ebergassingu u Vídně, další vznikly v Pešti, Vídni a na dalších místech monarchie. Následující tři roky byly věnovány výrobě nových děl, lafet, munice a školení a přezkušování dělostřelců. Vltavotýnský Polygon se každoročně otřásal výstřely zkušebních střeleb a maršál Josef Václav ze svého vyplácel vysoké odměny nejlepším kanonýrům. Tuto neuvěřitelnou dobu, kdy se připravoval zápas o záchranu monarchie a znovudobytí Slezska anektovaného Pruskem, dodnes připomíná jeden smutný památník. Je jím sousoší Kalvárie, stojící mezi poli asi čtyři kilometry severovýchodně od Týna nad Vltavou. Zde došlo 21. června 1753 v půl sedmé ráno k obrovskému výbuchu v laboratoři na výrobu střelného prachu, který zabil nebo zranil na devět
desítek lidí. Marie Terezie vltavotýnský Polygon navštívila už v červenci 1753 a na památku obětí přikázala vybudovat sousoší, to zde stojí dodnes. V roce 2020 bylo městem Týn nad Vltavou kompletně zrestaurováno. Být dělostřelcem byla vždy psychicky i fyzicky náročná a nebezpečná profese, která nyní navíc vyžadovala vysokou inteligenci a odborné znalosti. Proto se rakouským kanonýrem mohl stát jen svobodný muž, který si tento druh zbraně vybral dobrovolně, byl fyzicky zdatný, vysoký nejméně 171 cm, hovořil a psal plynně německy a byl katolík. Dvě třetiny dělostřelců pocházely z českých zemí, jak mimo jiné dokazuje i seznam obětí popsaného výbuchu. Za to se jim dostalo privilegovaného postavení vojáků, které si armáda hýčkala. Měli o třetinu vyšší žold, kvalitnější uniformu a schopní kanonýři se mohli stát důstojníky bez ohledu na svůj původ, důstojníci pak mohli být povýšeni do šlechtického stavu. O vdovy a sirotky důstojníků se staral unikátní sociální fond, který byl založen v Českých Budějovicích v roce 1764, jeden z prvních v habsburské monarchii, který existoval i po sto letech! Dělostřelci byli „první na mušce“ nepřítele, protože mu způsobovali největší ztráty, a proto se je armáda snažila chránit. Ke své ochraně dostali útvary střelců (fyzilírů), kteří jim pomáhali i s manipulací s děly. Novou organizaci a taktiku rakouského dělostřelectva přinesl předpis o pěti stech paragrafech nazvaný „Reglement
[ 13 ]
Kralovna_bitev.indd 13
01.11.2021 11:54
královna bitev für das Kaiserlich Königlich gesamte Feld-Artilleriecorps“ vydaný v roce 1757. Reforma polního maršála Josefa Václava z Liechtensteina přinesla už brzy své ovoce. Pruského krále nepříjemně překvapila už v prvních bitvách v roce 1756 u Lovosic a o rok později u Liberce a Štěrbohol. Celkově byla rakouská armáda kvalitnější, už to nebyli ti „staří Rakušané“, jak poznamenal král Fridrich II. První bitva byla nerozhodná, v obou následujících bylo sice Rakousko poraženo, ale zejména v bitvě u Štěrbohol způsobily Feuersteinovy dělostřelecké baterie Prusům velké ztráty. K prvnímu a navíc strategickému vítězství došlo 18. června 1757 v bitvě u Kolína. Zde se rakouské dělostřelectvo významně zasloužilo o vítězství maršála Leopolda Dauna nad pruskou armádou, které velel osobně král Fridrich II. Ten o rakouském dělostřelectvu napsal o den později, že „dělalo svému veliteli Liechtensteinovi čest.“ Porážka u Kolína vedla k ukončení obléhání Prahy a především zabránila v tažení Prusů na Vídeň, kde si pruský král chtěl vynutit další územní zisky na úkor českých zemí. Tím byla zachráněna integrita habsburské monarchie i Království českého. Následovaly další vítězné bitvy a obléhání měst, kde se „Liechtensteinovi kanonýři“ vyznamenali (např. Hochkirch, Žitava). Svou vysokou kvalitu si rakouské dělostřelectvo udrželo až do druhé poloviny následujícího století. Jeho reformu převzaly i dělostřelectva Pruska, Francie a dalších zemí.
Ve službách maršála Liechtensteina se v této době vyznamenal francouzský dělostřelecký důstojník Jean-Baptiste Vaquette de Gribeauval. Z Rakouska si do své vlasti přinesl cenné poznatky, které pak použil při známé reformě francouzského dělostřelectva. O svém učiteli napsal, že „vytvořil nový dělostřelecký systém, který byl prvním integrovaným dělostřeleckým systémem v historii.“ Na jeho základě pak dělostřelectvo reformoval i Napoleon Bonaparte, sám původně dělostřelec. Maršálovu reformu nám dodnes připomíná nejen zmíněné sousoší Kalvárie, ale především zbytky vojenských staveb: Polygon se třemi bastiony, epolement a další stavby v okolí. Podle mého názoru to je jeden z nejvýznamnějších vojenských areálů svého druhu z 18. století v Evropě, který se dodnes alespoň z části dochoval. Podobný nalezneme např. ve Woolwich v Anglii. Jsem proto velmi rád, že město Týn nad Vltavou a Muzeum Vltavotýnska připomínají význam Polygonu a campamentu, známého více jako tzv. Velký Depot. Od roku 2021 zde vzniká naučná stezka s „dělostřeleckými hrátkami“ pro děti. Archeologický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích provádí průzkum, který určitě přinese další poznatky. Možná se konzervace dočká i Polygon a celý areál se jednoho dne zařadí mezi vojenské památky na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Tato kniha ale není jen o dělostřelecké reformě maršála Josefa Václava
[ 14 ]
Kralovna_bitev.indd 14
01.11.2021 11:54
slovo autora z Liechtensteina. Kníže byl úspěšný i jako vojevůdce, diplomat, dvořan, mecenáš a hlava rodu. Proto při příležitosti 250. výročí jeho úmrtí 10. února 2022, ke kterému vychází tato kniha, jsem její text doplnil o informace o dalších oblastech jeho pozoruhodného života. Zajímavá je však i samotná historie dělostřelectva, a to jak vojenská, tak technologická. Proto jsem knihu doplnil o kapitolu věnovanou historii evropského dělostřelectva od jeho počátků do poloviny 18. století. I zde české země hrály významnou roli, a to zejména díky dělostřelectvu husitů. Asi třetinu knihy tvoří kapitoly o historii artilerie od roku 1772 do současnosti. Čtenář se seznámí s klíčovými vynálezci a změnami výzbroje, které navrhli, a některými významnými zbrojovkami (např. Škoda a Krupp), i s novodobou výzbrojí, taktikou a novými druhy válečných konfliktů. Přes nárůst významu dalších druhů zbraní ve 20. století i nadále náleží dělostřelectvu titul „královna bitev“,. Jeho technologický rozvoj v posledním půlstoletí je neuvěřitelný a i zde nalezneme mezi významnými inovátory konstruktéry z českých zemí a Slovenska. Někomu možná přijdou výdaje na armádu mrháním prostředky, ale, kromě obrany nezávislosti státu a svobod jeho občanů, má vojenská technika i spin-off efekt. Poprvé jsem informoval o reformě maršála Josefa Václava z Liechtensteina v červnu 2017 na mezinárodní konferenci a výstavě v Regionálním muzeu
v Kolíně, které se konaly při příležitosti 260. výročí bitvy u Kolína. Vernisáže výstavy se zúčastnil i náčelník generálního štábu Rakouské spolkové armády generál Othmar Commenda a generálmajor Jaromír Zůna, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Když jsem v roce 2017 zvažoval, zda tuto knihu napíšu, uvědomil jsem si několik zajímavých faktů. Po studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze jsem v říjnu 1989 nastoupil vojenskou službu u 47. dělostřeleckého pluku v Plzni. Můj děda Pavel z otcovy strany sloužil u 153. dělostřeleckého pluku v Bratislavě. K prvnímu vítězství rakouské armády pomohlo „Liechtensteinovo dělostřelectvo“ v bitvě u Kolína, kde žiji s rodinou, a Liechtensteinův spiritus agens (vůdčí duch reformy) maršál Antonín Ferdinand Feuerstein z Feuersteinbergu se narodil ve stejný den a měsíc jako já. Takže jsem tuto knihu musel napsat. Kulaté 250. výročí úmrtí „otce rakouského dělostřelectva“, jež je neoddělitelnou součástí historie a vojenských tradic i armád České republiky a Slovenska, je výjimečnou příležitostí k připomenutí významu dělostřelectva a armády obecně pro každou zemi. Tato kniha je současně připomenutím a poděkováním za práci, statečnost a oběti předchozích generací dělostřelců, kteří se zasloužili o obranu své vlasti, i oceněním práce dělostřelců současných. Poděkování a čest patří jim všem! Svatá Barboro, oroduj za nás! Kolín, 10. února 2020
[ 15 ]
Kralovna_bitev.indd 15
01.11.2021 11:54
I. LIECHTENSTEINOVÉ Mezi nejvýznamnější a nejstarší šlechtické a panovnické rody Evropy patří knížata z Liechtensteinu. Jeho členové vynikli jako politici, diplomaté, vojevůdci a mecenáši. Mezi jeho nejzajímavější osobnosti patří polní maršál Josef Václav, nazývaný „otcem rakouského dělostřelectva“, jeho životu a odkazu je věnována tato kniha.
POČÁTKY RODU Rod knížat z Liechtensteina patří k nejstarším a nejvýznamnějším šlechtickým a panovnickým rodům ve střední Evropě. První zprávy o nich pocházejí už z roku 1133, kdy Hugo von Petronel vybudoval hrad Liechtenstein nedaleko Vídně. Liechtensteinové se brzy zařadili mezi významné dvořany a politiky rakouských zemí. Proto markrabě moravský a budoucí český král Přemysl Otakar II. využil vlivu a kontaktů Jindřicha I. z Liechtensteina ve svém zápase o dědictví Babenberků v Rakousích. Za věrné služby Jindřichovi I. v roce 1249 daroval jihomoravskou ves Mikulov a tím se Liechtensteinové stali moravskými pány. Mikulov jim patřil až do roku 1560. Liechtensteinové se brzy rozdělili do několika větví. Kromě již uvedené mikulovské větve na Moravu vstoupila větev rakouská, která ve 13. a 14. století
Kolébkou rodu Liechtensteinů je stejnojmenný hrad, který okolo roku 1133 vybudoval Hugo von Petronel nedaleko Vídně (Liechtensteinům patří dodnes) přikoupila panství Děvičky a Lednice. Výhodnými sňatky a koupěmi se do roku 1600 stali Liechtensteinové jedněmi z nejbohatších a nejvýznamnějších
[ 17 ]
Kralovna_bitev.indd 17
01.11.2021 11:54
královna bitev
Hedvábný prapor se znakem Karla I. z Liechtensteina připomíná jeho vítězství v čele moravské zemské hotovosti nad uherským vojskem v červnu 1606 v bitvě u Brna.
První kníže Karel I. z Liechtensteina byl mimořádně schopný politik, diplomat i hospodář, jak potvrzují současné výzkumy.
moravských pánů, když získali výnosná panství Úsov, Černá Hora, Pozořice, Bučovice a Plumlov s městem Prostějovem. Současně byli i rakouskými pány, kde jim patřilo několik panství, mezi nimi i panství Feldsberg (Valtice, ty byly 31. července 1920 připojeny k Československu na základě mírové smlouvy ze Saint Germain, proti odporu místních obyvatel). Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 Karel I. z Liechtensteina (1569–1627) a jeho bratři Gundakar a Maxmilián majetek rodu dalšími koupěmi téměř zdvojnásobili (např. Kostelec nad Černými lesy, Moravská Třebová, Moravský Krumlov, Lanškroun a další). Dalšími koupěmi, věnem a dědictvím se jejich majetek do roku 1918 zvětšil ještě o polovinu na celkových cca 180 000 hektarů (např. Rumburk, Šternberk, Velké Losiny). V roce 1608 získal Karel I. pro svůj rod dědičný knížecí titul, roku 1613 získal
[ 18 ]
Kralovna_bitev.indd 18
01.11.2021 11:54