EUROMEDIA GROUP
Překlad Jakub Marek
STAR TREK: PICARD THE DARK VEIL TM & © 2021 CBS Studios Inc. STAR TREK and related marks are trademarks of CBS Studios Inc. All Rights Reserved. This book was originally published by Gallery Books, an imprint of Simon & Schuster, Inc., under exclusive license from CBS Studios Inc. Copyright © 2021 for the Czech translation by Jakub Marek Copyright © 2021 for Covert art by Jim Salvati Copyright © 2021 for Czech cover layout by Jakub Schejbal Copyright © 2021 for the Czech edition by Euromedia Group a. s. ISBN 978-80-242-7781-3
HISTORIKOVA POZNÁMKA
Tento příběh se odehrává roku 2386, sedm let po událostech filmu Star Trek: Nemesis a rok po „marťanském incidentu“ a odchodu Jeana-Luca Picarda z Hvězdné flotily.
1
Romulané drželi Williama Rikera v cele několik hodin a veškeré jeho pokusy komunikovat s nimi ignorovali. Věděl, že ho neustále pozorují a skenují senzory skrytými ve stěnách nebo jiným mechanismem maskovaným jediným zdrojem světla v místnosti. Zářící koule, ne větší než jablko, se vznášela záměrně těsně mimo jeho dosah na tichém vzduchovém polštáři. Vydávala slabé, žlučovitě žluté světlo, a kdykoli Riker malou úzkou celu obcházel, následovala ho. Když promluvil, hlas se mu odrážel od šedých kovových stěn v nezvyklých, tichých tónech, skoro jako by zde zvuk někdo tlumil. Několikrát luskl prsty a zazpíval prvních pár veršů z „Fever“, aby akustiku vyzkoušel. Nechal zvuk se odrazit a naslouchal jeho proměnám. Tlumicí účinek byl stále stejný. Jeho věznitelé ho drželi v senzorické izolaci a nic – dokonce ani jeho hlas – nemohlo uniknout. Komunikátor mu nesebrali, protože to nebylo třeba. Kdykoli na něj poklepal, vydal deprimující tón přerušeného spojení. Vnitřní chronometr přístroje však stále měřil čas, a tak ho Riker nastavil, aby oznámil každou uběhlou standardní hodinu. Jakmile pochopil, že se jeho věznitelé v brzké době vracet nehodlají, rozhodl se chvíli prostory cely zkoumat. Jako u všeho romulanského šlo o jednu velkou hádanku. Žádné srozumitelně označené ovládací prvky, které by vysunuly palandu nebo otevřely toaletu, nic, co by ztlumilo
8
james swallow
či rozjasnilo svítící kouli. Nakonec však metodou pokusu a omylu zjistil, že když zatlačí do určitých spár mezi deskami tvořícími stěny, vynoří se z podlahy jakési sedadlo, které se opět zatáhne, pokud proces provede obráceně. Sedl si a nepřítomně bubnoval prsty. Riker romulanskou potřebu zbytečného mlžení a zastírání nikdy nechápal. Jistě, rozuměl nutnosti držet věci v tajnosti před případným nepřítelem, dokonce věřil, že některé kultury se musí chránit před příslušníky svého vlastního druhu. Ale bylo opravdu nutné udělat každou maličkost tak zatraceně tajemnou? Jako kadet na Akademii kdysi navštívil seminář věhlasného xenoetnologa, který přednášel o romulanském civilním životě a vysvětloval, že i tak prostá záležitost, jakou je stisknutí kliky u domovních dveří, může spustit soustavu vizuálních hádanek a složitý skrytý zamykací mechanismus. Jak můžou takhle žít? To byla otázka, která ho trápila ještě několik týdnů poté. Mladší Will Riker o odpovědi přemýšlel a hledal pochopení, které však nenalézal. Jaký je to život, když je celá vaše kultura postavena na neustálém skrývání, utajování, čí dokonce podvodech? Jeho dlouholetý přítel a bývalý kapitán Jean-Luc Picard mu kdysi vyprávěl o úsloví, které o obyvatelích Hvězdného impéria používali Andoriané: Romulan bude deset let tajně usilovat, abyste mu přinesli sklenku vody, ale nikdy nepřizná, že má žízeň. Dodnes jim, navzdory častým setkáním jak v boji, tak na jednáních, pořádně neporozuměl. Uplatňovat na ně hodnoty Federace nemělo smysl. Pro Romulany bylo skrývání vlastního já stejně automatické jako dýchání. „A tys na to dojel,“ vyslovil Riker zbytek myšlenky nahlas. Zadíval se úkosem na svítící kouli nad sebou a přemýšlel, co si o jeho slovech pomyslí ti, kdo ho sledují. „Nakonec zaplatíš za každou vyřčenou lež.“ Ale nešlo jen o faleš skrytou v jádru romulanské kultury, vše bylo mnohem složitější. Roli tu hrála důvěra, a v této oblasti Spojená federace planet selhala.
temný závoj
9
Riker pocítil, jak na něj doléhá chmurná nálada jako stahující se černá mračna kdesi na vzdáleném obzoru, a zhluboka vzdychl, jako by je měl jeho dech odvát pryč. Několik okamžiků nato se jedna ze stěn cely dematerializovala. Cela neměla běžné dveře ani clonu ze silového pole; tohle byla jediná cesta dovnitř i ven. Na prahu stála dvojice mrzutých centurionů, žena se světlýma očima a olivovou pletí a bledší muž s výraznějšími hřebeny na čele, oba oblečeni v romulanských vojenských uniformách, které Riker poznával. Černé postroje na hrudi měli posety stříbrnými odznaky, značícími jejich hodnost a zařazení. Předpokládal, že jde o nižší důstojníky, hodností zhruba odpovídající podporučíkovi Hvězdné flotily. Ani jeden z nich nevypadal, že by byl na svou povinnost zvlášť hrdý. Žena po Rikerovi cosi hodila a on věc chytil: těžká magnetická pouta spojená řetězem. „Já na šperky opravdu nejsem,“ poznamenal Riker a nijak se je nesnažil nasadit. Romulané mlčeli, čekali a beze slov ho pozorovali. Okamžik se proměnil v chvíli trapného ticha. Riker nechal pouta spadnout na zem. „Můžeme v soutěži v zírání pokračovat celý den, jestli chcete.“ Musel si přiznat, že je v ní docela dobrý. Jeho rekord byly celé dvě minuty bez jediného mrknutí, a to i proti laserovému pohledu jeho malého syna Thaddeuse. Vzpomínka na něj mu zvedla koutky rtů v lehkém úsměvu. Žena pohlédla na svého kolegu, jako by mezi nimi proběhla neslyšitelná komunikace. Ustoupila a udělala Rikerovi místo, aby mohl vyjít z cely. Má to snad být nějaký test? uvažoval. A prošel jsem jím, nebo ne? Romulan kráčel před ním a vedl ho úzkými chodbami, které vypadaly jedna jako druhá. Riker na stěnách sem tam zahlédl neznámé symboly, které zřejmě označovaly polohu, ale klidně mohly být jen na ozdobu. Pestrými barvami to tu zrovna neoplývalo – jednotvárná šedá a vybledlá tmavá – a když
10
james swallow
procházeli kolem konzolí a panelů, všiml si na nich opakujícího se trojitého vzoru. Jedna ze tří obrazovek byla vždy falešná; další zkouška, další vrstva každodenních hádanek. Riker v podlaze pod sebou ucítil slabé chvění, které mu mezi vší tou cizostí rázem poskytlo cosi známého a uklidňujícího. Každý, kdo prožil vetší část života na hvězdné lodi, věděl, že to tiché hučení je pulzem driftující lodi. Takže válečný pták, na jehož palubě se nacházel, právě teď nikam neletěl, a to něco znamenalo. Anebo je snad i to součástí propracované zástěrky? vytanulo mu zničehonic na mysli. Vytvářejí ten zvuk Romulané, abych si myslel, že neletíme warpem, ale je pravdou opak? A pokud ano, kde je pak Titan –? Pousmál se se pro sebe a přinutil se nevydávat se červí dírou této úvahy dál. Přesně to s lidmi udělá pobyt v přítomnosti Romulanů, uvědomil si. Zatáhnou vás do svého myšlení, síla jejich kulturně zakořeněné paranoie vás donutí přemýšlet stejně jako oni, ať chcete, nebo ne. Za několik posledních dnů měl už William Riker polopravd a zástěrek po krk. Tyhle úskoky byly zákeřné a těžko jste se jich zbavovali, sotva vám jich na rukou trocha ulpěla. Pročistil si od podobných myšlenek hlavu a soustředil se na současnost. Posléze se úzká chodba rozšířila a vyústila k masivním dveřím, které se s teatrálním zasyčením rozevřely, jakmile se k nim Riker a centurioni přiblížili. Kapitán udělal dva kroky do široké místnosti, když si uvědomil, že ho jeho doprovod dovnitř nenásledoval. Seshora se snesla další svítící koule, která se mu vznášela nad hlavou a osvětlovala ho, zatímco si prostor prohlížel. Místnost byla okrouhlá a prázdná, postavená tak, aby se lidé uvnitř neměli kam schovat. Rikera jako první napadlo, že jde o arénu, jeviště pro souboje, a najednou si vybavil první pozorování Federace, která romulanskou kulturu přirovnávala k jedné z nejstarších a nejmilitarističtějších říší na Zemi. Bude snad muset bojovat jako gladiátor?
temný závoj
11
Nebyl tu sám. Další dvě zářící koule osvětlovaly jiné osoby. Po jeho pravici stála Romulanka s kovově rudými vlasy a nažloutlou pokožkou, která ho pozorovala. Major Helek z Tal Shiaru si Rikera prohlížela se stejným sebevědomým pohrdáním, jaké mu dopřála při jejich prvním setkání. Možná si to vědomě nepřipouštěl, ale určitá Rikerova část by ji po tom všem, co provedla, nejraději viděla ustrašenou a sraženou na kolena. Místo toho se na něj ušklíbala jako někdo, kdo už má vítězství v kapse. Po její pravici a co možná nejdál od ní, jak jen to v míst nosti šlo, stál komandér Medaka, velitel romulanského válečného ptáka Othrys. Jeho ebenově tmavá tvář byla skleslá a zachmuřená; vrhal na Rikera varovný pohled, který důstojníkovi Hvězdné flotily prozrazoval, nakolik tíživá tato situace je. Na ochozu nad kruhovou místností se ve stínu pohybovala skupina postav v těžkých hábitech, skrytá před světlem vznášejících se koulí. Riker rozeznal siluety čtyř humanoidů s krátce střiženými vlasy a špičatýma ušima Medakova druhu. Romulanský tribunál, hádal, který má vynést konečný rozsudek nad námi třemi. „Jsem soudkyně Kastis,“ mávl rukou jeden ze stínů a komnatou se rozlehl přísný ženský hlas. „Vězte, že na tomto místě vidím a slyším vše. Skrze mě promlouvají romulanské zákony.“ Medaka a Helek se při rituální frázi lehce uklonili, Riker se však nehnul a čekal, až mu někdo dá podnět. „Je mou povinností vás uvědomit, že tento tribunál povedeme ve standardu Federace, s ohledem na přítomnost kapitána Rikera,“ pokračovala Kastis, „a v zájmu otevřenosti vůči Spojené federaci planet.“ Soudkyně slovo „otevřenost“ pronesla, jako by bylo kyselé, nechutné a na jazyku cizí. Ukázala na tři stíny kolem sebe. „Tribun Delos je přítomen za majora Helek. Tribun Nadei za komandéra Medaku a Romulanský senát. A náš… hostující advokát bude sledovat pozemského kapitána.“ Riker si zastínil oči a snažil se spatřit cokoli skrytého za světlem z koulí, aby si mohl dobře prohlédnout osobu,
12
james swallow
která mu byla přidělena, ale nebylo možné ji rozeznat. Stín mu nenapověděl nic, náznak tváře, ani rysy či pohlaví, jen nejistotu. O romulanských právních praktikách toho věděl málo. Byl Rikerův tichý pozorovatel jeho advokát, jeho soudce? Nebo snad kat? Poslední myšlenku zahnal úšklebkem. Will Riker si stál pevně za každým svým rozhodnutím i po tom všem, co se v posledních dnech událo. Co to bude znamenat tady a teď, netušil. Ale nehodlá nijak mlžit, dělat úskoky ani skrývat pravdu. Rikerovi se opět cosi vybavilo, něco, co mu řekl před lety, během jejich úplně první společné mise, kapitán Picard. Máme-li být zatraceni, tak za to, co doopravdy jsme. „Události posledních cyklů v tomto sektoru romulanský lid znepokojují,“ pronesl Nadei zvučným basem. „Ozbrojený konflikt na našich hranicích. Nekontrolovaná agrese cizí armády. Vzpoura a úklady. A v jádru toho všeho stojí tito tři. Skutková podstata věci se skrývá mezi nimi.“ Kastis sklonila hlavu. „Tak je zaznamenáno. Komandére Medako, majore Helek, kapitáne Rikere. Budete zadrženi na tomto místě, dokud se nevyjádříte ke všem obviněním a důkazům, které vám budou předloženy a které tento tribunál uspokojí. Poté rozhodneme o konkrétním odsouzení, nebo zproštění viny.“ Medaka a Helek přikývli a po chvíli se k nim přidal i Riker. Souhlasil, že se procesu zúčastní v zájmu dobrých vztahů mezi Federací a Romulany, nyní bylo příliš pozdě couvnout. Když Helek znovu zvedla hlavu, zahleděla se přímo na ochoz a vzala si slovo. „Ctěnému tribunálu ušetřím čas a úsilí jediným jasným prohlášením,“ ukázala směrem k Rikerovi. „Tento pozemšťan a jeho posluhovači jsou plně odpovědni za vše, co se stalo. Jako to Federace a její Hvězdná flotila dělaly vždycky, pokusil se na naše lidi nastražit past a porazit nás.“ Zavrtěla hlavou a nastalo ticho; Riker si nebyl jistý, jestli ho smí přerušit. Prozatím ji nechal pokračovat. „Stydím se, že
temný závoj
13
jsem si příliš pozdě uvědomila, že komandér Medaka kvůli svému slabému charakteru a ochotě se okamžitě podřídit, sehrál v tomto spiknutí aktivní roli.“ „Kdyby byla paluba stejně pokřivená jako vaše výroky, všichni bychom tu klopýtali,“ uštědřil jí Medaka ostrý pohled. „Major, jak je jejím zvykem, události nahlíží pouze vlastní optikou. A tou je až příliš úzká štěrbina.“ „Komandér Medaka má pověst velitele využívajícího nekonvenční metody, jež jsou velmi dobře zdokumentovány,“ bránila se Helek. „Tribunál si zajisté prostudoval jeho vojenské záznamy. Stačí poukázat na jeho různorodou posádku, kterou pod svým velením shromáždil, abych poznala, že se nikdy nedržel litery romulanského práva…“ „Přizval jsem do ní i vás,“ namítl Medaka. „Můžete předstírat, že to bylo vaše rozhodnutí, jestli chcete,“ ušklíbla se Helek. Romulanský kapitán se zamračil, pohlédl na svého pozemského kolegu, a dal mu tak mlčenlivé svolení promluvit. „Kolem nás se vznáší spousta viny,“ pronesl Riker a rozevřel ruce. „Množství vášnivých emocí navzdory všem přítomným chladným tvářím. Chcete po mě, abych vám pomohl na někoho svalit vinu, abyste mohli žít dál a považovat vše za skončené? Kvůli tomu tady nejsem. Ale jestli chcete znát fakta, předložím vám je bez váhání.“ Medaka neznatelně přikývl. „Dobrý úvod,“ šeptl. „Hezká slova,“ přiznal Delos, svou poznámku však podtrhl sotva postřehnutelným odfrknutím. „Nedělejme si ovšem iluze o tom, koho jsme do této síně pozvali. Zástupce takzvané Spojené federace planet. Našeho vlídného galaktického souseda, jak se nás snaží ze všech sil přesvědčit. Někoho, kdo nám nabídl pomocnou přátelskou ruku v naší nejtemnější hodině… jen aby ji stáhl, když jsme ho přestali bavit.“ Delos se předklonil a ukázal na Rikera. „Myslet si, že máte mezi námi spojence, pozemšťane, by bylo chybou. Jste William Thomas Riker z planety Země, někdejší člen posádky nepřátelské Enterprise a později bitevního křižníku Titan –“
14
james swallow
„Titan je průzkumná loď, ne válečná,“ opravil ho Riker, ale Delos pokračoval. „Impérium vás zná dobře, Rikere,“ burácel tribun. „Důstojníka Enterprise, plavidla, jehož jméno samo je v romulanské historii synonymem úskoku!“ Delos zcela jistě narážel na misi z dob kapitána Jamese T. Kirka, během níž se někdejší posádce Enterprise podařilo poprvé získat plně funkční maskovací zařízení. Romulus úspěch Kirkovy tajné operace Hvězdné flotile nikdy neodpustil. Delosův výklad dějin tím ovšem neskončil. „Plavidlo, na kterém jste sloužil jako první důstojník,“ pokračoval, „když na ni byli přizváni zrádci Impéria a když zasahovalo do naší soukromé, vnitřní politiky… a rozhodně nezapomeňme na vaši přímou účast na krvavé vzpouře zrádného Shinzona z Remu!“ Mlčenlivý advokát se naklonil ke Kastis a něco jí pošeptal. Soudkyně si tichá slova vyslechla a pozvedla ruku. „Bylo mi připomenuto, že kapitán Riker a jeho kolegové během Shinzonovy krátké hrůzovlády statečně bojovali, aby klona zastavili, nikoli mu pomáhali. Na to nezapomínejme.“ „Ale proč tak učinili?“ Delos ukázal do vzduchu. „Jen proto, aby Federace mohla těžit ze zmatku, jenž po tomto zvěrstvu propukl!“ „Porazili jsme Shinzona za cenu životů nám nejdražších,“ dodal Riker, který nechtěl, aby tím všechno skončilo. V duchu si vybavil svého přítele a kolegu Data, nejunikátnějšího tvora, jakého znal, jak se bez jediného zaváhání dobrovolně vzdává své existence. Kdyby tomu tak nebylo, nikdo, včetně Delose, by dnes nemusel být naživu, aby tuto vznešenou oběť znevažoval. To mu také Riker řekl s čelistí nahněvaně ztuhlou. Bitva proti Shinzonovi a jeho remanským spojencům, kteří měli v rukou smrtící talaronovou zbraň, Enterprise téměř zničila. Přestože k událostem došlo již před sedmi lety, jejich ozvěna Rikera stále pronásledovala. Delosovo zlehčení jejího významu stejně jako dřívějších událostí, jakými byly tragické zběhnutí romulanského admirála Alidara Jaroka a spiknutí
temný závoj
15
frakcí na Romulu s cílem napadnout planetu Vulkán, ho pálilo stejnou měrou. Rikera napadlo, jestli jde ze strany tribuna o úmyslný tah. Pokoušel se v něm vyvolat hněv, anebo Romulané doopravdy viděli tyto události jen ze své strany Neutrální zóny? Nikoli jako pokusy Federace o správná rozhodnutí v náročných podmínkách, ale jako záměr nepřítele, který si přeje zničit jejich způsob života? Tato zatvrzelost vyčerpávala Rikera víc, než byl ochoten připustit. Během války proti expandujícímu Dominionu nastal okamžik, kdy Romulané své nepřátelství odložili stranou, aby se připojili k Federaci a Klingonům a bránili se většímu nepříteli. Riker byl jedním z mnoha, kteří se odvážili doufat, že z popela toho strašného konfliktu vyroste něco pozitivního. Chtěl věřit, že by po společném boji dokázali najít i společnou řeč. Prvním úkolem jeho nové lodi, krátce po Rikerově povýšení na kapitána Titanu, bylo s Romulany zahájit dialog. Chvíli si povídat chtěli. Závoj mezi oběma kulturami, které byly sobě navzájem po staletí uzavřeny, se na okamžik zvedl. Ale jen na okamžik. Teď se zdálo, že je znovu zahalil a proměnil se v těžkou a neproniknutelnou oponu. Riker sledoval Medaku, jediného člověka na tomto místě, který měl nejblíže jeho vlastní hodnosti a postavení. Kolega kapitán, který se vydal stejnou cestou jako Riker, pouze na opačné straně Neutrální zóny. Pokud čekal, že u něj najde podporu, už ji nenacházel. Romulanova tvář byla nečitelná. Na prchavý okamžik se naskytla reálná možnost na smír. Ale všechno padlo s jedinou událostí. Prvním padajícím dílkem domina, který i nyní přetvářel geopolitiku celého kvadrantu, a to nejhorší teprve mělo přijít. Supernova. Jako každý důstojník s hodností kapitána a výše se o ní Riker poprvé dověděl ze zprávy Hvězdné flotily s nejvyšší prioritou, kterou si převzal ve své pracovně. Sledoval hologram vrchního velitele Flotily, admirála Bordsona, jak mu
16
james swallow
stroze sděluje informaci, která byla rozsudkem smrti pro celou jednu civilizaci. Ukázalo se, že slunce Romulu umírá, vysvětlil Bordson, a během několika málo let se promění v novu, která pohltí jádro Romulanského hvězdného impéria. Jednalo se o ponuré a děsivé prohlášení a Riker na něj reagoval natolik silnými emocemi, až ho vzápětí interkomem kontaktovala jeho manželka Deanna. O pět palub níž poloviční Betazoidka vycítila manželův šok a bála se nejhoršího. Později, zatímco jejich syn Thaddeus spal, všechno rozebrali. Chlapec neklidně podřimoval, i ve spánku vnímal zděšení svých rodičů, a tak hovořili tiše, aby ho nerušili. Bordsonova zpráva znamenala největší katastrofu v moderních galaktických dějinách a Rikerovým prvním impulzem byla otázka: Jak můžeme pomoci? Pro Willa ani Deannu nebylo žádným překvapením, když se dozvěděli, že stejnou nabídku velení Hvězdné flotily už předložil Jean-Luc Picard. Ze všech lidí, které kdy Riker poznal, neexistoval nikdo, kdo by byl připraven vzít si na svá bedra něco tak zásadního a obtížného, a když se dověděl, že je s tímto úsilím spjaté jméno jeho bývalého kapitána, pocítil naději. Pokud někdo dokáže najít způsob, jak nabídnout pomoc milionům vysídlených Romulanů, bývalým zapřisáhlým nepřátelům, byl to Picard. V následujících dnech se Jean-Luc vzdal velení na Enterprise-E, aby se stal velitelem gargantuovské záchranné operace. Riker sám nabídl služby Titanu a jeho posádky, bylo tu dost práce pro všechny. Víc, než kolik by jí dokázali zvládnout, měl-li být upřímný. Po celý rok Titan pracoval ze všech sil a pomáhal tam, kde dříve sloužily jiné lodě, které byly odveleny do oblasti ovládané Romulany, aby pomáhaly při záchranných operacích, a podnikal více misí než kdy předtím. Riker byl na svou posádku pyšný, každý její člen musel čelit největší výzvě své generace. Ale během jediného dne se vše proměnilo.
temný závoj
17
Riker se probudil uprostřed lodní noci a zjistil, že nad ním stojí jeho žena, jejíž tmavé oči se třpytily slzami. Na Marsu se stalo něco strašného, pověděla mu. Říkají, že to byl teroristický útok skupiny syntetiků, kteří se vymkli kontrole. Byl tam i Geordi… nikdo neví, jestli se mu podařilo utéct. Chvíli ji držel v náručí, nato oba strach potlačili jako příkladní důstojníci Hvězdné flotily a vrhli se do práce. Ukázalo se, že Rikerův dřívější kolega z Enterprise Geordi La Forge patřil mezi hrstku šťastlivců, kteří zničení loděnic Utopia Planitia unikli, zatímco atmosféra Marsu hořela, ale tuto nepatrnou dobrou zprávu zastínilo vše, co se událo potom. Oslabením nové flotily teroristickým útokem byla záchranná iniciativa náhle přetížená, a když členské světy Federace začaly povstávat navzájem proti sobě, došlo k nevyhnutelnému. Hvězdná flotila svou pomoc stáhla a Romulané byli ponecháni sobě napospas. Picard nedokázal tváří v tvář takovému rozkazu dál sloužit a na svou funkci rezignoval. Jean-Luc samozřejmě nebyl jediný, kdo chtěl odejít. I Will napsal Bordsonovi dopis, v němž uvedl, že hodlá kráčet ve stopách svého bývalého velitele, ale nedokázal se přimět ho poslat. Dokud mohl mít k dispozici loď a posádku – loď tak vyspělou, jako je Titan, a posádku tak skvělou, jakou má, pořád bude mít šanci udělat vše, co je správné. Tomu musím věřit. Riker se vzpamatoval ze zasnění a vrátil se do současnosti, kdy se sálem rozlehl dunivý hlas tribuna Nadeie. „Abychom se dobrali pravdy, musíme nejprve zjistit, proč zde vůbec pozemšťan je. Co bylo posláním jeho lodi tak blízko našich hranic? Provádět špionáž proti Impériu? Nepochybně. Ale co dalšího?“ „Nejsme tady, abychom vás špehovali,“ popřel Riker automaticky jeho tvrzení, ale vzápětí své náhlé odpovědi zalitoval. Byla to lež. Každá mise Hvězdné flotily v okruhu několika parseků od Neutrální zóny zahrnovala příhraniční skenování, aby bylo možné sledovat pohyby cizích lodí a zachytit komunikaci z druhé strany, což Romulané samozřejmě věděli.
18
james swallow
Proto svou odpověď upravil: „Hlídáme oblast, nic víc. Vy děláte totéž.“ A k tomu něco víc, chtělo se mu dodat, avšak k laciným výpadům se nesnížil. Uvědomoval si váhu každého slova, které v této místnosti pronese, a věděl, že si nemůže dovolit jimi plýtvat. Vztahy mezi jeho a romulanskou vládou balancovaly na tenkém ledě a napětí dosahovalo stejných výšin jako ve dnech první vzájemné mezihvězdné války ve druhé polovině dvaadvacátého století. V nejhorším případě to, co vyplyne z tohoto slyšení, bude mít negativní následky pro celý místní sektor. Riker se sem vydal právě proto, aby tomu zabránil, a opět si přál, aby vedle něj stála jeho žena, poskytla mu onu bezednou studnici empatie, kterou disponovala, a pomohla mu proplout bouřlivými vodami. „Naše mise v tomto sektoru byla mírová,“ pokračoval Riker. „Má loď dostala v zásadě velmi jednoduchý úkol. Měli jsme pár lidí dopravit domů.“