JULIA QUINNOVÁ
Trochu jiná slečna Bridgertonová
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 3
05.02.20 14:43
Pro Emily. Když říkám, že bych to bez tebe nezvládla, myslím to doslova. A také pro Paula. Znovu mi vyprávěj – jak se věci mají?
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 5
05.02.20 14:43
Kapitola 1 Začátek léta 1786
Na to, že Poppy Bridgertonová vyrostla na ostrově, konkrét-
ně v Somersetu, trávila na pobřeží pozoruhodně málo času. Ne že by s vodou vůbec nepřišla do styku. Nedaleko domu, kde jejich rodina bydlela, bylo jezero a Poppyini rodiče trvali na tom, aby se všechny jejich děti naučily plavat. Nebo to přesněji řečeno vyžadovali od svých synů. Poppy, jediná dcera z celého hloučku, byla dotčena představou, že by při ztroskotání lodi zemřela ze všech Bridgertonových jako jediná, a proto to rodičům – přesně těmito slovy – oznámila, načež se čtyřmi bratry došla ke břehu a neohroženě se vrhla do vody. Naučila se to rychleji než tři z jejích čtyř bratrů (nebylo spravedlivé srovnávat ji s tím nejstarším, protože jemu to šlo pochopitelně rychleji), a do dneška uměla podle svého názoru plavat nejlíp z celé rodiny. To, že tohoto cíle dosáhla nejen prostřednictvím přirozených schopností, ale i vzdoru, bylo nepodstatné. Umět plavat je důležité. A rozhodla by se k tomu, i kdyby jí rodiče původně nepřikázali, ať trpělivě čeká na trávě. Pravděpodobně. Dnes se však koupat nebude. Rozprostíral se před ní oceán, nebo přinejmenším průliv, a studená voda se vůbec nepodobala klidnému jezeru, na které byla zvyklá z domova. Poppy 7
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 7
05.02.20 14:43
sice dělala opak všeho, co se jí řeklo, ale nebyla hloupá. A protože byla sama, neměla se před kým předvádět. Kromě toho ji nesmírně bavilo zkoumat pláž. Měkký poddajný písek, který cítila pod nohama, a slaný vlhký vzduch jí připadaly exotické, jako by se zčistajasna ocitla v Africe. Tak daleko zase ne, pomyslela si, zatímco uždibovala ze špalíčku anglického sýra, který si s sebou vzala na procházku. Ale celkově to bylo něco nového a každá změna byla povzbuzující. Zvlášť teď, když ve všech dalších ohledech plynul její život úplně stejně jako dřív. Byl skoro červenec a Poppyina druhá londýnská sezona – pod záštitou její urozené tety lady Bridgertonové – nedávno skončila. A Poppy si uvědomila, že je v téměř stejné situaci jako na začátku – svobodná a nezávislá. A mírně znuděná. Asi mohla zůstat v Londýně, užívat si doznívající společenský ruch a doufat, že se seznámí s někým, koho ještě nepoznala (což bylo nanejvýš nepravděpodobné). Také mohla přijmout tetino pozvání a strávit nějakou dobu na poklidném venkově v Kentu s mizivou šancí, že by se jí mohl zalíbit některý ze svobodných džentlmenů, kteří byli náhodně zváni na večeři (což bylo ještě nepravděpodobnější). Ale k tomu by samozřejmě musela zatnout zuby a snažit se držet jazyk na uzdě, až by se jí teta Alexandra vyptávala, co na té poslední nabídce k sňatku bylo špatného (což bylo ze všeho nejnepravděpodobnější). Výběr ženichů, kteří byli k mání, byl nudný a nezajímavý, ale naštěstí ji zachránila drahá přítelkyně z dětství Elizabeth, která se před několika lety i s manželem, přívětivým a sečtělým Georgem Armitagem, přestěhovala do Charmouthu. George povolali do Northumberlandu kvůli nějaké naléhavé rodinné záležitosti, jejíž podrobnosti Poppy zcela nepochopila, a Elizabeth v sedmém měsíci těhotenství zůstala v domě u moře sama. Znuděná tím, že se musí zdržovat pouze v domě 8
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 8
05.02.20 14:43
a jeho bezprostřední blízkosti, pozvala Poppy, ať přijede na dlouhou návštěvu, a ta její pozvání s radostí přijala. Obě přítelkyně si to užijí jako za starých časů. Poppy si vložila do úst další kousek sýra. Tedy užily by si to stejně jako za starých časů, nebýt Elizabethina obrovského břicha. To byla novinka. Znamenalo to, že ji Elizabeth nemohla doprovázet při každodenních vycházkách po pobřeží, ale to nevadilo. Poppy nikdy nebyla plachá, ale navzdory hovorné povaze měla moc ráda i samotu. A po nekonečných měsících, kdy v Londýně vedla zdvořilé rozhovory, bylo velice příjemné vyčistit si hlavu na čerstvém mořském vzduchu. Snažila se volit každý den jinou trasu a potěšilo ji, když asi v polovině cesty mezi Charmouthem a Lyme Regis objevila spleť jeskyní nedaleko od břehu omývaného zpěněnými vlnami. Při přílivu je z velké části zalila voda, ale po bližším prozkoumání byla Poppy přesvědčená, že uvnitř určitě zůstalo několik suchých míst, a byla odhodlaná nějaká najít. Pochopitelně jen proto, že to byla výzva. Nepotřebovala v anglickém Charmouthu v Dorsetu jeskyni, kde by bylo trvale sucho. Ani ve Velké Británii, v Evropě nebo na celém světě. Ale vzhledem k tomu, že byla v anglickém Charmouthu v Dorsetu a rozhodně jí připadalo, že je to pouze nepatrný kousek světa, musela se chopit každé šance, která se jí naskytla. Dojedla zbytek skromného oběda, přimhouřila oči a pohlédla ke skalám. Slunce měla sice za zády, ale bylo natolik jasno, že zalitovala, že si s sebou nevzala slunečník nebo nablízku alespoň neroste velký strom poskytující příjemný stín. Také bylo velmi teplo, takže kabát nechala v domě. Dokonce i pleť v dekoltu chráněná šátečkem ji začínala svědit a potila se. Rozhodně ale neměla v úmyslu se obrátit a jít zpátky. Takhle daleko se ještě nedostala a vlastně se jí to podařilo jen díky 9
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 9
05.02.20 14:43
tomu, že přesvědčila Elizabethinu buclatou komornou, která jí byla přidělena jako gardedáma a zároveň společnice, aby zůstala ve městě. „Berte to jako mimořádné volné odpoledne,“ sdělila jí Poppy s okouzlujícím úsměvem. „Nevím.“ Mary se tvářila pochybovačně. „Paní Armitageová mi jasně poručila, abych…“ „Paní Armitageová to má od chvíle, kdy otěhotněla, v hlavě trochu popletené,“ přerušila ji Poppy a v duchu se své přítelkyni omluvila. „Prý je to u všech žen stejné,“ dodala, aby odvedla služebniny myšlenky od tématu – přítomnosti nebo nepřítomnosti Poppyiny gardedámy. „To je pravda,“ připustila Mary a mírně naklonila hlavu. „Když švagrová čekala své chlapce, nedostala jsem z ní kloudné slovo.“ „Přesně tak!“ zvolala Poppy. „Elizabeth ví, že se o sebe umím skvěle postarat. Nejsem přece žádná husička. Jen se o mně říká, že jsem zůstala beznadějně na ocet.“ Mary se ji pokusila ujistit, že to tak rozhodně není, a Poppy dodala: „Půjdu jen na krátkou příjemnou procházku po pobřeží. To přece víte. Včera jste šla se mnou.“ „A předevčírem taky,“ povzdychla si Mary. Vyhlídka na další fyzicky náročné odpoledne ji patrně nepotěšila. „I předpředevčírem,“ připomněla jí Poppy. „A celý minulý týden.“ Mary ponuře přikývla. Poppy se neusmála. Na to byla příliš laskavá. Ale úspěch zjevně číhal hned za rohem. Doslova. „Takže,“ prohlásila a nasměrovala komornou k útulné čajovně, „co kdybyste si tu sedla a odpočinula si? Bůhví že si to zasloužíte. Už jsem vás utahala dost, ne?“ „Jste moc hodná, slečno Bridgertonová,“ vyhrkla Mary. 10
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 10
05.02.20 14:43
„Přesto umím být vyčerpávající,“ dodala Poppy, otevřela dveře do čajovny a poplácala Mary po ruce. „Nesmíte pořád jen dřít. Zasloužíte si pár minut jen sama pro sebe.“ Jakmile jí Poppy koupila konvici s čajem a talíř sušenek, chvatně odešla – se dvěma sušenkami v kapse – a teď byla úžasně a požehnaně sama. Kéž by se v dámských botách dalo lépe lézt po kamenech. Měla ty nejpraktičtější střevíčky, jaké byly k sehnání, ale s obuví, kterou měli v botníku její bratři, se v odolnosti srovnávat nemohly. Dávala si velký pozor na každý krok, protože se bála, aby si nevymkla kotník. Na tuto pláž moc lidí nechodilo, takže kdyby se zranila, kdoví kdy by si jí někdo všiml. Při chůzi si pohvizdovala a užívala si, že se může chovat tak nehorázně (matka by dostala šok, kdyby ty zvuky slyšela!). A potom se rozhodla, že ten prohřešek ještě znásobí tím, že zvolí písničku, jejíž slova se pro ženské uši vůbec nehodí. „Krčmářka šla k mó, mó, móři,“ halekala zplna hrdla, „najít si tam…“ Co to je? Zastavila se a pohlédla na zvláštní skalnatý útvar po pravici. Jeskyně. Určitě je to jeskyně. A tak daleko od vody, že ji jistě nezaplavuje příliv. „Moje tajná skrýš,“ potutelně se usmála a odbočila z cesty. Připadalo jí, že díky otvoru zakrytému třemi velkými kameny a poloze stranou od obvyklé trasy je to dokonalé pirátské doupě. Vlastně byl div, že si ho vůbec všimla. Protáhla se mezi kameny, přičemž letmo zaregistrovala, že jeden z nich není tak velký, jak původně očekávala, a vklouzla do jeskyně. Měla jsem si vzít lucernu, prolétlo jí hlavou, zatímco čekala, až její oči přivyknou tmě. Jenže Elizabeth by se určitě vyptávala, jaký k tomu má důvod. Jak má člověk vysvětlit, k čemu potřebuje lucernu, když se dopoledne prochází po pláži? Popošla o několik krůčků. Protože nic neviděla, opatrně šourala nohy po zemi a chodidly ohmatávala náhodné 11
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 11
05.02.20 14:43
překážky. Zdálo se jí, že jeskyně je hluboká a rozprostírá se mnohem dál, než kam dopadá venkovní světlo, i když ruku do ohně by za to nedala. Rozechvělá vzrušujícím objevem kráčela vpřed a pomalu se blížila k zadní stěně, dokud… „Au!“ vyjekla, když rukou narazila na něco tvrdého. Trhla sebou. „Au,“ postěžovala si znovu a druhou rukou si promnula bolavé místo. „Au, au, au. Co to…“ Odmlčela se. Ať už našla cokoliv, nebyl to přirozený výčnělek horniny. Vlastně to vypadalo spíš jako ostrý roh bedny stlučené z nahrubo opracovaných prken. Znovu váhavě natáhla ruku, dokud se nedotkla – tentokrát opatrněji – ploché dřevěné desky. Teď už o tom nepochybovala – byla to bedna. Poppy se radostně zachichotala. Co našla? Pirátskou kořist? Pašerácký lup? Jeskyně byla cítit zatuchlinou a vypadala nepoužívaně, takže ať to bylo cokoliv, pravděpodobně to tu leželo léta. „Objevilas poklad, holčičko.“ Zasmála se a ve tmě si pokynutím ruky poblahopřála k úspěchu. Rychle si ověřila, že bedna je příliš těžká, aby ji zvedla, takže přejela prsty po okraji a snažila se přijít na to, jak ji má otevřít. Sakra. Víko bylo zatlučené hřebíky. Bude se sem muset vrátit, ačkoliv neměla tušení, jak své přítelkyni vysvětlí, že potřebuje lucernu a páčidlo. Ačkoliv… Naklonila hlavu na stranu. Jestli je ta bedna – vlastně dvě, protože byly položené na sobě – v této části jeskyně, kdoví co se skrývá ve vzdáleném rohu? S pažemi obezřetně nataženými před sebou popošla do šera. Zatím nic. Nic… nic… „Opatrně!“ Poppy ztuhla. 12
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 12
05.02.20 14:43
„Jestli to upustíš, kapitán tě zabije.“ Poppy zatajila dech a pak si s úlevou uvědomila, že drsný mužský hlas nemluví s ní. Úlevu okamžitě vystřídala panika. Pomalu spustila paže k tělu a pevně je kolem sebe ovinula. Není sama. Ostražitě zacouvala co nejdál za bedny. Byla tma, chovala se tiše jako myška, takže ať už je tu kdokoliv, neuvidí ji, pokud… „Tak rozsvítíš tu zatracenou lucernu?“ Pokud nemá lucernu. Plamínek povyskočil a ozářil zadní část jeskyně. Poppy svraštila čelo. Přišli ti muži zezadu? A pokud ano, kudy vstoupili? Kam ta jeskyně vede? „Nemáme moc času,“ utrousil jeden. „Pospěš si a pomoz mi najít, co potřebujeme.“ „Co ten zbytek?“ „Ostatní náklad tu zůstane v bezpečí, dokud se nevrátíme. Stejně je to už naposledy.“ Druhý muž se zasmál. „To tvrdí kapitán.“ „Tentokrát to myslí vážně.“ „Nikdy toho nenechá.“ „Já jo.“ Poppy uslyšela mrzuté heknutí a po něm následovalo: „Na tohle už jsem moc starý.“ „Posunul jsi před vchod ten kámen?“ zeptal se první muž a s namáhavým výdechem položil něco na zem. Tak proto jsem se dovnitř protáhla jen taktak, uvědomila si Poppy. Mělo jí být divné, že by se tak velká bedna dala pronést tak malým otvorem. „Včera,“ odpověděl. „S Billym.“ „S tím prckem?“ „Hmm. Myslím, že je mu už třináct.“ „Opravdu?“ 13
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 13
05.02.20 14:43
Panebože, pomyslela si Poppy, uvízla jsem v jeskyni s pašeráky – možná dokonce s piráty! – a klábosí tu jako dvě staré klepny. „Co ještě potřebujeme?“ zeptal se hlubší z obou hlasů. „Kapitán tvrdil, že bez bedny s brandy neodjede.“ Poppy ucítila, jak ji opouští odvaha. Bedny? Druhý muž se zasmál. „Aby ji prodal, anebo vypil?“ „Nejspíš obojí.“ Další uchechtnutí. „V tom případě by se s námi měl podělit.“ Poppy se horečně rozhlédla. Pronikalo k ní dostatečné světlo lucerny, aby viděla bezprostřední okolí. Kam se má, sakra, schovat? V jeskyni sice byly malé výklenky, do kterých by se mohla vmáčknout, ale i tak by ti chlapi museli být slepí, aby si jí nevšimli. Přesto to bylo lepší než místo, na kterém stála teď. Mírně couvla a schoulila se do nejmenšího klubíčka, jakého byla schopná. Přitom v duchu děkovala Stvořiteli, že na sobě nemá zářivě žluté šaty, a zároveň vyslala k nebi první skutečnou modlitbu za několik měsíců. Prosím, prosím, prosím. Stanu se lepším člověkem. Budu poslouchat matku. Dokonce budu poslouchat i v kostele. Prosím, prosím… „Ježíšmarjá!“ Poppy pomalu naklonila obličej k muži, který se nad ní tyčil. „Bože, proč jsi mě opustil?“ zamumlala zoufale. „Co jste zač?“ obořil se na ni a přistrčil jí lucernu k obličeji. „A vy?“ vybuchla dřív, než jí došlo, že úsečná odpověď není zrovna nejmoudřejší. 14
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 14
05.02.20 14:43
„Greene!“ houkl muž. Poppy zamrkala. „Greene!“ „Co je?“ zabručel někdo další, patrně jménem Green. „Je tu nějaká holka!“ „Cože?“ „Tady. Je tu holka.“ Green přiběhl. „Kdo to, sakra, je?“ „Nevím,“ dostalo se mu netrpělivé odpovědi. „To mi neřekla.“ Green se sklonil a přiblížil větrem ošlehaný obličej k Poppy. „Co jste zač?“ Neodpověděla. Obvykle nedržela jazyk za zuby, ale teď jí připadalo moudré s tím začít. „Kdo jste?“ zeptal se znovu a tentokrát tu otázku spíš zasténal. „Nikdo,“ odsekla. Trochu ji povzbudilo, že vypadal spíš unaveně než vztekle. „Jsem jen na procházce. Nebudu vás obtěžovat. Už půjdu. Nikdo se nedozví…“ „Já to vím,“ namítl Green. „Já taky,“ přidal se jeho společník a poškrábal se na hlavě. „Nikomu neřeknu ani slovo,“ ujistila je. „Vždyť ani nevím, co…“ „Sakra!“ zaklel Green. „Sakra, sakra, sakra, sakra, sakra.“ Poppy horečně těkala pohledem z jednoho na druhého a snažila se pochopit, jestli je v jejím nejlepším zájmu vložit se do hovoru. Bylo těžké odhadnout jejich věk, protože oba byli ošlehaní větrem, jako by trávili spoustu času pod širým nebem. Byli prostě oblečeni v hrubých pracovních košilích a kalhotách, které měli zastrčené do vysokých bot, jako by si nechtěli namočit nohy. „Sakra!“ vyštěkl opět Green. „Tohle nám tak scházelo.“ „Co s ní uděláme?“ zeptal se ten druhý. 15
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 15
05.02.20 14:43
„Nevím. Nechat ji tu nemůžeme.“ Oba ztichli a upřeně se na ni zadívali, jako by byla ten nejtěžší náklad na světě a bylo jen otázkou času, kdy jim spadne na hlavu. „Kapitán nás zabije,“ promluvil Green konečně. „Nemůžeme za to.“ „Asi bychom se ho měli zeptat, co si s ní máme počít,“ navrhl Green. „Nevím, kde je,“ odpověděl druhý. „Ty snad jo?“ Green zavrtěl hlavou. „Co na lodi?“ „Tam není. Řekl, že se s námi sejde na palubě hodinu před vyplutím. Musel vyřídit nějakou obchodní záležitost.“ „Sakra.“ Víc sakrování Poppy během jednoho setkání ještě neslyšela, ale měla dojem, že kdyby na to poukázala, nic by tím nezískala. Green vzdychl a zavřel oči. Jeho výraz byl projevem čirého zoufalství. „Nemáme na vybranou,“ usoudil nakonec. „Musíme ji vzít s sebou.“ „Cože?“ zeptal se jeho společník. „Cože?“ vyjekla Poppy. „Proboha,“ zabručel Green a promnul si uši. „Musíte tak ječet?“ Netrpělivě si povzdychl. „Na tohle už jsem trochu moc starý.“ „Nemůžeme ji s sebou vzít!“ ohradil se druhý muž. „Poslechněte ho,“ přidala se Poppy. „Zjevně je velmi inteligentní.“ Greenův přítel se mírně narovnal a rozzářil se. „Jmenuju se Brown,“ představil se a zdvořile na ni kývl. „Ehm, ráda vás poznávám,“ vypravila ze sebe Poppy a přemýšlela, jestli mu má podat ruku. „Snad si nemyslíš, že ji vzít chci?“ vybuchl Green. „Mít ženskou na palubě nosí smůlu, zvlášť takovouhle.“ 16
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 16
05.02.20 14:43
Poppy při té urážce pootevřela rty. „Abyste věděl,“ začala, ale Brown ji přerušil otázkou: „Co je na ní špatnýho? Řekla, že jsem inteligentní.“ „Což ukazuje, že sama moc chytrosti nepobrala. A kromě toho nezavře klapačku.“ „Vy taky ne,“ odsekla Poppy. „Vidíš?“ opáčil Green. „Není tak hrozná,“ zastal se jí Brown. „Sám jsi právě řekl, že ji na palubě nechceš!“ „To ne, ale…“ „Není nic horšího než užvaněná ženská,“ zabručel Green. „Existuje spousta horších věcí,“ vložila se Poppy do řeči, „a jestli jste je nikdy nezažili, máte velké štěstí.“ Green se na ni dlouze zadíval. Upřeně ji pozoroval a potom zasténal: „Kapitán nás zabije.“ „Když mě tu necháte, tak ne,“ ozvala se chvatně. „Vůbec se to nedozví.“ „Ale dozví,“ namítl Green zlověstně. „Vždycky o všem ví.“ Poppy stiskla spodní ret mezi zuby a uvažovala, jaké má možnosti. Pochybovala, že by těm dvěma dokázala utéct, a i kdyby to přece jen chtěla zkusit, Green jí stál v cestě k východu. Napadlo ji, že kdyby se rozplakala, snad by slzami obměkčila něžnější stránky jejich povahy, ale to by předpokládalo, že nějaké něžnější stránky mají. Pohlédla na Greena a váhavě se usmála, aby si ho oťukla. Nevšímal si jí a obrátil se k příteli. „V kolik hodin…“ Zarazil se. Brown byl pryč. „Browne!“ zařval. „Kde, krucinál, jsi?“ Brownova hlava se vynořila za hromadou lodních beden. „Hledám provaz.“ Provaz? Poppy vyschlo v krku. „Dobře,“ zabručel Green. „Snad mě nechcete svázat?“ hlesla. Zjevně stále neměla v krku tak sucho, aby se nezmohla na pár slov. 17
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 17
05.02.20 14:43
„Nechci,“ odsekl, „ale musím, takže nám to všem laskavě usnadněte.“ „Přece si nemyslíte, že vám dovolím, abyste mě jen tak odvedli?“ „Doufám v to.“ „To klidně můžete, pane, ale…“ „Browne!“ zahulákal Green tak hlasitě, že Poppy na okamžik zmlkla. „Už jsem ten provaz našel!“ zalétla k nim odpověď. „Dobře. Přines i další věci.“ „Další věci?“ opakoval Brown. „Ano,“ přidala se Poppy znepokojeně. „Jaké další věci?“ „Prostě další,“ utrousil Green netrpělivě. „Víš, co myslím. A taky hadr.“ „Jo, další,“ pochopil Brown. „Jasně.“ „Jaké další?“ nenechala se Poppy odbýt. „To nechtějte vědět,“ usadil ji Green. „Ujišťuju vás, že to vědět chci,“ ohradila se, ačkoliv si právě začínala uvědomovat, že o to vlastně ani moc nestojí. „Naznačila jste, že se s námi budete prát,“ vysvětlil. „Ano, ale co to má společného s…“ „Pamatujete se, jak jsem se zmínil, že na tohle už jsem moc starý?“ Přikývla. „Tak mezi ‚tohle‘ patří i potyčka.“ Brown se vynořil a v ruce držel zelenou lahvičku, do které se obvykle dávají léky. „Tumáš,“ podal ji Greenovi. „Ne že bych vás nezvládl,“ prohodil Green a vytáhl zátku. „Ale k čemu bych se namáhal? Proč bych si to zbytečně ztěžoval?“ Na to Poppy neměla odpověď. Upřeně se dívala na lahvičku. „Chcete mě donutit, abych to vypila?“ zašeptala. Tekutina odporně páchla. 18
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 18
05.02.20 14:43
Green zavrtěl hlavou. „Máš ten hadr?“ zeptal se Browna. „Promiň, ale žádný jsem nenašel.“ Green opět unaveně zasténal a pohlédl na lněný šátek, kterým si Poppy zaplnila živůtek. „Musíme si půjčit váš kapesník,“ sdělil jí. „Nehýbejte se.“ „Co to děláte?“ vykřikla. Jakmile jí vytáhl šátek, ucukla. „Promiňte,“ dodal a kupodivu se zdálo, že to myslí vážně. „Nedělejte to,“ zalapala po dechu a odtáhla se od něj co nejdál. Vzhledem k tomu, že se zády opírala o stěnu jeskyně, to moc daleko nebylo. S hrůzou přihlížela, jak tenkou látku štědře pokropil páchnoucí tekutinou. Šátek byl skoro okamžitě promočený a několik kapek proteklo a zmizelo ve vlhké zemi. „Budeš ji muset přidržet,“ obrátil se Green k Brownovi. „Ne,“ zaječela, ale to už ji Brown chytil kolem těla. „Promiňte,“ zamumlal a i tentokrát se zdálo, že svou omluvu myslí vážně. Green zmuchlal šátek a přiložil jí ho před ústa. Poppy se zvedl žaludek a v silném náporu nechutných výparů zalapala po dechu. A potom se svět zcela vytratil.
19
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 19
05.02.20 14:43
Kapitola 2
Andrew Rokesby přecházel po palubě Infinity a před
vyplutím, naplánovaným přesně na čtyři hodiny, naposledy kontroloval loď. Od přídě až po záď bylo všechno v pořádku a kromě Browna a Greena byl každý na svém místě připravený na nadcházející plavbu. „Pinsleyi!“ zavolal a zvedl hlavu k námořníkovi, který dotahoval lana. „Ano, pane!“ odpověděl muž. „Co je, pane?“ „Neviděl jste Browna a Greena? Poslal jsem je do jeskyně pro zásoby.“ „Pro zásoby, pane?“ opakoval Pinsley a neomaleně se zakřenil. Všichni znali skutečný důvod, který k tomu Andrew měl. „Stačí, abych mírně otočil kormidlem, a zůstanete viset v ráhnoví jen za konečky prstů,“ varoval ho Andrew. „Jsou dole, pane,“ odpověděl Pinsley se širokým úsměvem. „Před čtvrt hodinou jsem je viděl, jak šli dolů.“ „Dolů?“ opakoval Andrew a zavrtěl hlavou. Na oba čekala práce a nebyl důvod, proč by se měli skrývat v podpalubí. Pinsley pokrčil rameny, nebo si to Andrew alespoň myslel. Díval se proti slunci, tak si nebyl úplně jistý. „Nesli pytel,“ oznámil Pinsley. 20
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 20
05.02.20 14:43
„Pytel?“ Andrew je poslal pro bednu s brandy. Každý má svoje slabůstky a těmi jeho byly ženy v přístavech a na moři francouzská brandy. Každý večer těsně po jídle si dopřál skleničku. Díky tomu plynul život v mezích civilizovanosti, nebo přinejmenším natolik, jak si to přál. „Měli s ním co dělat, jak byl těžký,“ dodal Pinsley. „Brandy v pytli?“ zamumlal Andrew. „Madre de Dios, v tom případě z ní do téhle chvíle nezbylo nic než střepy a alkoholické výpary.“ Letmo pohlédl na Pinsleyho, který dál upevňoval lana, a potom vykročil k úzkému schodišti, které vedlo do podpalubí. Měl ve zvyku prohodit před vyplutím Infinity s každým členem posádky několik slov, ať už dotyčný zastával jakkoliv nízké, nebo vysoké postavení. Díky tomu všichni znali své role během každé konkrétní plavby, a navíc je ten projev úcty těšil. Andrewova posádka byla sice nepočetná, ale nesmírně loajální. Věděl, že by za něj do jednoho položili život, ale jen proto, že kapitán byl ochoten udělat totéž. Andrew jim nesporně velel a žádný z námořníků by se neodvážil některému jeho příkazu odporovat, ale na druhou stranu si to ani nepřáli. „Pane!“ Andrew se ohlédl. Green zřejmě vyšel nahoru po druhém schodišti. „Tady jste,“ oslovil ho Andrew a pokynul mu, ať ho následuje. Green byl služebně nejstarší člen posádky a nastoupil do jeho služeb o den dřív než Brown. Od té doby se ti dva hašteřili jako dvě stařeny. „Pane!“ ozval se Green znovu a rozběhl se po palubě, aby ho dohonil. „Promluvíme si za chůze,“ sdělil mu Andrew, obrátil se k němu zády a vykročil ke schodišti, které vedlo k jeho kajutě. „Potřebuju si ještě zabezpečit věci.“ 21
Trochu jina slecna Bridgertonova.indd 21
05.02.20 14:43