ROSIE GOODWIN ZIMNÍ SLIB IKAR
Zimni slib.indd 3
29.06.22 14:19
Přeložila Ingeborg Fialová
THE WINTER PROMISE: Text copyright © 2020 by Rosie Goodwin Originally published in the English language as The Winter Promise by Zaffre, an imprint of Bonnier Books UK The moral rights of the Author have been asserted. ISBN 978-80-249-4842-3
Zimni slib.indd 4
29.06.22 14:19
Kapitola první Fenny Drayton, prosinec 1850
P
rosím, Opal, můžeme už zastavit? Bolí mě nohy a bříško.“ „ „Ještě ne, zlatíčko. Než bude tma, musíme najít nějaké místo na přespání.“ Opal Sharpová se podívala na svou šestiletou sestru Susie a věnovala jí povzbudivý úsměv. Na boku přitom nesla dvouletého bratříčka Jacka. Netušila, jak to dokázal, ale tvrdě spal. Pevně ho zavinula do šály, kterou si pak uvázala kolem pasu. Vzduch byl kousavě chladný, ale i přesto cítila, jak je bratrovo tělíčko rozpálené. Dělalo jí to starosti. Určitě má horečku, která si teprve před několika dny vzala jejich otce. Uvědomovala si, že by s ním v tak nevlídném počasí neměla být venku, ale nedalo se nic dělat. Dům, v němž až dosud žili, patřil k farmě, na které pracoval její otec. Farmář se objevil v den pohřbu a oznámil jí, že nejpozději odpoledne musejí odejít. Neměla na vybranou, a tak požádala patnáctiletého bratra Charlieho, aby všechny jejich věci naložil na ruční vozík. Nyní hledali nějaké místo, kde by se mohli ukrýt před bouří. Hustě sněžilo a vrstva sněhu pod jejich nohama byla každou minutou hlubší. Za zády slyšela, jak Charlie námahou funí: táhl, chudák, dřevěný vozík přeplněný zavazadly a lůžkovinami. Zbývající věci uložili u laskavých sousedů, než se jim podaří najít nějaké útočiště. „Bez mrknutí voka bych si vás vzala k sobě,“ řekla jim soucitně paní Kitelyová. „Ale farmáře Golda by to mohlo naštvat a můj Stan by přišel vo práci. Však to znáte.“ 7
Zimni slib.indd 7
29.06.22 14:19
Rosie Goodwin
„Už – musíme – něco – najít,“ hekal Charlie. „Nevím, jak dlouho to ještě utáhnu.“ „Brzy něco objevíme. Určitě,“ odpověděla Opal s jistotou, kterou ve skutečnosti necítila. Putovali celé míle. Nejdřív se vydali po staré římské c estě a pokračovali vesničkou Hartshill. Částečně sjeli a částečně klouzali dolů z Jeleního kopce, až dorazili na místo, kterému místní říkali Rapper’s Hole. Byla to vlastně pustina plná podmáčených luk, sem tam roztroušené domky a zchátralá stavení. Ochranu před chladem by jim mohla poskytnout i nějaká polorozpadlá chalupa. Pokud tedy nějakou najdou. Plahočili se dál a s každým krokem víc a víc klesali na duchu. Konečně se před nimi objevila jakási stavba zapadaná sněhem. Charlie pustil oj vozíku a rozběhl se k ní. „Je prázdná,“ volal nadšeně. „Třeba bychom tu mohli zůstat na noc. Co myslíš, Opal?“ Když přistoupila blíž, všimla si, že ve střeše je na jedné straně velká díra. Domek byl obehnán plaňkovým plotem a stará branka už visela jen na jednom pantu. Zbývající maličká vitrážová okna byla zčernalá a působila nevlídně. Chalupa se zdála neobyvatelná, ale Charlie měl nejspíš pravdu. V bouři je každý přístav dobrý. Susie se rozběhla za bratrem a Opal je následovala tak rychle, jak dokázala. Když vešla, ocitla se v místnosti, která nejspíš bývala kdysi kuchyní spojenou s obývacím pokojem, ale v šeru se to dalo jen těžko určit. Střecha se tady však zdála neporušená, a tak se rychle rozhodla a obrátila se na Charlieho. „Běž a přitáhni sem vozík. Zapálíme pár svíček a zkusíme rozdělat oheň.“ Než to stačila dopovědět, už byl pryč. O chvíli později slyšela, jak námahou funí a táhne vozík po zarostlé cestičce. Jacka podala Susie, našla nějaké zápalky a svíčky a jednu z nich rozsvítila. Rozhlédli se. Kolem se válely kusy rozlámaného nábytku. Aspoň budou mít trochu suchého dřeva na oheň. U jedné 8
Zimni slib.indd 8
29.06.22 14:19
Zimní slib
stěny byl malý krb. Opal rukama rozhrnula prastarý popel, Charlie nalámal třísky na podpal a vložil je do proutěného košíku. Pak rozdělal oheň, a tak se ve světle svíčky a v tlumené záři plamenů z krbu mohli lépe rozhlédnout. U jedné zdi stálo velmi špinavé kamenné umyvadlo a strop podepíraly nízko posazené trámy. Bylo tu však poměrně sucho. Podlahu pokrývala vrstva špíny a vzhledem k zápachu Opal usoudila, že si tu nejspíš našlo úkryt nějaké zvíře. Zesmutněla. Nemohla uvěřit tomu, jak rychle se jim změnil život a že jsou nuceni spát tady. Teď na to ale nesměla myslet. Starosti odsunula stranou a raději prohledala vozík, aby našla přikrývky, které sbalila s sebou. Nejdřív z nich ale musela vyklepat sníh. Malá Susie už sotva udržela otevřené oči, a tak Opal honem rozložila přikrývky poblíž krbu. „Vezmi konev a naber do ní sníh. Uvaříme si čaj, ať se aspoň zahřejeme,“ nařídila Charliemu. Než to udělal, uložila Susie a Jacka na deky a díru v okně ucpala hadry a vším, co jí přišlo pod ruku. Konvice se brzy zahřívala nad ohněm a Opal vytáhla z vozíku půl bochníku chleba. Nalámala ho na kusy a podala Jackovi a Susie. Dívenka se do své porce hladově pustila, ale Jack odvrátil hlavu. „Vážně by ho měl prohlédnout doktor,“ řekl s obavou v hlase Charlie, když si všiml potu, který se v rudé záři plamenů jako malé perličky třpytil na bratříčkově čele. Opal si odfrkla. „Nemám tušení, co budeme zítra jíst, natož abych mohla zaplatit za návštěvu u doktora!“ utrhla se na něj, ale vzápětí se mu omluvila. „Promiň, Charlie. Jsem jen unavená,“ vysvětlovala provinile. „To je v pořádku.“ Rozpačitě ji poplácal po rameni a pak už nic neříkal. Opal nalila vroucí vodu do staré hnědé konvice a nechala ji na krbu louhovat. Našla dva otlučené hrnky a nalila do nich čaj. O chvíli později už Susie tiše pochrupovala. Opal jí téměř záviděla. Zdálo se, že si zatím neuvědomovala, v jak hrozné situaci se ocitli. Stěží se dalo uvěřit, že ještě před 9
Zimni slib.indd 9
29.06.22 14:19
Rosie Goodwin
několika měsíci byli těsně semknutou šťastnou rodinou. Pravda, matku už nějakou dobu trápily zdravotní problémy, takže se Opal musela vzdát zaměstnání v místním obchůdku, aby mohla pomáhat doma. Ale z peněz, které otec a Charlie vydělali na farmě, vyžili docela pohodlně. Smrt matky, která zemřela během porodu mrtvého děvčátka, jim zlomila srdce. A o pouhých devět týdnů později se jim svět zcela zhroutil, když jejich otce náhle postihla horečka. Brzy následoval maminku. A teď se ocitli tady, bez domova a bez rodičů, bez peněz a s nulovými vyhlídkami. „Co budeme dělat, Opal?“ Charlie vypadal vystrašeně. Byl jen o rok mladší než jeho sestra, ale obvykle se spoléhal na její rozhodnutí. „Cokoli, co nám pomůže přežít,“ odpověděla odhodlaně, ačkoli se děsila toho, co je ještě čeká. „Myslím, že bychom ty dva malé mohli dát do útulku. Jacka by tam aspoň prohlédl doktor a oba by dostali najíst,“ řekl Charlie opatrně. Opal jeho návrh tak rozhořčil, že málem upustila hrnek. Horká tekutina jí vyšplíchla na nohu. „Au! Jen přes mou mrtvolu!“ „Máš snad lepší nápad?“ Charliemu se v očích objevily slzy, protože si představil průčelí obecního chudobince v Bullringu. Mrkáním zahnal slzy a pročísl si hustou kštici tmavých kudrnatých vlasů. Pouhá zmínka o tom místě dokázala vyvolat strach i v těch nejodvážnějších srdcích. Ale copak měli jinou možnost? Aspoň by věděli, že bude postaráno o ty malé. On a Opal by si našli práci a nějaké místo k bydlení. Při troše štěstí by sourozence odtamtud brzy vyzvedli. Nešťastně potřásl hlavou a jeho hlas se pak ozval mnohem tišeji. „Bylo by to jen na čas, než si najdeme slušnou střechu nad hlavou a našetříme nějaké peníze, abychom je uživili.“ „Já vím. Ale stejně nedokážu snést představu, že by museli žít na takovém místě nebo že bychom se museli rozdělit. Jinou rodinu už nemáme. Musíme držet pohromadě.“ 10
Zimni slib.indd 10
29.06.22 14:19
Zimní slib
Opal sklíčeně svěsila hlavu a hleděla přitom na dva nejmladší sourozence. Jejich malé černé hlavičky a bledé obličeje vypadaly jako dva hrášky v lusku. Všechny děti se podobaly své zesnulé matce. Jako by slyšela otce, který se vždycky smál a říkal, že to není spravedlivé, když se ani jeden z nich nepodobá jemu. S bolestivou vzpomínkou na šťastnější časy se zvedla a pokusila se ucpat škvíru pod dveřmi, kudy dovnitř s hvízdáním proudil ledový průvan. „Zkus se trochu vyspat, ano?“ vybídl ji Charlie, když si všiml, že je téměř u konce sil. „Třeba se Jack ráno bude cítit líp a věci se budou zdát veselejší. Aspoň že spíme v suchu.“ Věnovala mu chabý úsměv, ale když se zavrtala pod tenkou přikrývku, nebyla si jeho ujištěním vůbec jistá. Nakonec vyčerpaně usnula a na tvářích se jí leskly slzy.
11
Zimni slib.indd 11
29.06.22 14:19
Kapitola druhá
D
ruhého dne časně zrána se Opal probudila do strašidelného tíživého ticha. Pohlédla z okna a viděla jen hromadu sněhu, která se navršila na římse. Oheň už téměř vyhasl a v místnosti byla lezavá zima. Rychle vstala, rozebrala zbytky staré židle a vhodila je do ohně. Charlie se protáhl, zazíval a opřel se o loket. „Kolik je hodin?“ zeptal se. Opal pokrčila rameny. „Nevím. Jestli si vzpomínáš, hodiny jsme minulý týden odnesli do zastavárny.“ Mohla dodat, že je prodali se všemi dalšími slušnými věcmi, které vlastnili, ale rozmyslela si to. Nechala si jen matčin snubní prsten a ten nosila na řetízku na krku. Teď na něj položila ruku, jen aby se ujistila, že ho ještě má. „No jo vlastně.“ Povzdechl si, odhrnul deku a vstal. Vzal si konvici. „Přinesu další sníh. Dáme si něco teplého k pití.“ Neměli cukr ani mléko, ale v posledních týdnech si zvykli pít čaj i bez toho. Charlie vklouzl do bot a pokusil se otevřít dveře, ale málem ho porazila závěj, která se před nimi během noci nakupila, a teď se vhrnula dovnitř. „No nazdar,“ vydechl. „Vidíš to, co já?“ Kam až oko dohlédlo, se rozkládala jen prázdná, strašidelně tichá bílá pustina. Najednou se mu zdálo, že jsou jediní živí lidé na zemi. Dokonce ani ptáci nezpívali. Sníh stále padal a na zemi se tvořila tlustá bílá přikrývka. Rychle se sehnul, naplnil konvici, odkopal od prahu tolik sněhu, kolik dokázal, a pak dveře zase zavřel. 12
Zimni slib.indd 12
29.06.22 14:19
Zimní slib
Susie se v tu chvíli zavrtěla, a když se podívala k oknu, nadšeně sepnula ruce. „Podívejte se na ten sníh!“ zvolala zpěvavě. „Mohla bych si vzít sáňky a jít ven, Opal?“ Opal se na ni shovívavě usmála a odhrnula přitom černé kučery z dívčiny tváře. Najednou si připadala hrozně stará. Ještě nedávno by v ní sníh vyvolal stejné nadšení. Teď ale myslela jen na problémy, které jim způsobí. „Tvoje sáňky zůstaly u paní Kitelyové, zlatíčko,“ vysvětlovala a Susie našpulila pusu. Vzápětí se ale malá Susie rozkašlala a sestra jí rychle sáhla na čelo. Bylo rozpálené. Opal pokleslo srdce. Vypadalo to, že i Susie co nevidět sklátí horečka. Také Charlie si všiml nepřirozeného ruměnce na její tváři a dělalo mu to starosti. Nic ale neříkal a raději postavil konev nad oheň. „Zjistíme, co tu máme k snídani,“ řekla Opal s předstíraným nadšením a začala se přehrabovat ve vaku s jídlem, který ležel na vozíku. „Podívejme, jsou tu vločky. Ty nás zasytí.“ Neměli mléko, a tak je bude muset uvařit ve vodě. Budou tedy naprosto bez chuti. Usoudila však, že je to lepší než nic. „Nemám hlad,“ prohlásila Susie a zavrtala se zpátky pod deku. Starší sourozenci si vyměnili ustarané pohledy. Opal se nějak podařilo vločky uvařit a s Charliem je pak zapili čajem. Susie ale odmítla jíst a Jacka raději nechali spát. „Budeme si muset obstarat nějaké jídlo,“ zašeptala a ustaraně sledovala, jak za oknem zuří blizard. „Ale bůhví, jak se dostaneme přes tohle nadělení. Nejbližší obchod je až ve Stockingfordu.“ „Vím, kde to je,“ ujistil ji Charlie. „Neboj se, dostanu se tam. Ale máme vůbec nějaké peníze? A kde vlastně v noci přespíme?“ „Zdá se, že budeme muset zůstat tady,“ odpověděla Opal. „Uklidím tu. Přinejmenším je tu sucho. A ano, nějaké peníze ještě mám. Zbytek toho, co nám dal zastavárník. Moc toho ale není.“ Vydolovala z kapsy šatů pár drobných a Charlie si povzdechl. „Za tohle toho moc nepořídíme,“ prohlásil ponuře. 13
Zimni slib.indd 13
29.06.22 14:19
Rosie Goodwin
„Koupíme jen to nejnutnější. Trochu mouky, cůpek čajových lístků a hroudu másla. Mohla bych upéct chleba. Z jedné strany krbu je malá pec, podívej. Jen se bojím, v jakém bude stavu. Ale to nevadí. Než se vrátíš, můžu ji vydrhnout. A také se rozhlédnu v ostatních místnostech, jestli se tam nenajde něco užitečného. Stejně tu budeme muset zůstat. Přinejmenším než skončí tahle vánice.“ Charlie se obul a nabalil se tak teple, jak jen to šlo. Potom kývl sestře na pozdrav a vyrazil. Obě mladší děti spaly a vzhledem k tomu, že už bylo světlo, vydala se Opal prozkoumat zbývající místnosti. Vedle krbu byly nějaké dveře, a když je otevřela, ocitla se v pokoji, který očividně býval ložnicí. Byla tam taková zima, že jí to málem vyrazilo dech. Rychle vešla a zavřela za sebou, aby do kuchyně netáhlo. Pevně se zavinula do šály. Ve stropě zela ohromná díra a přímo uprostřed pokoje se vršila hromada sněhu. U stěny stála stará železná postel se zbytky slaměné matrace a přímo naproti ní prádelník bez jedné zásuvky. Dokud se neopraví střecha, bude tahle místnost nepoužitelná, pomyslela si sklíčeně a nakopla zbytky něčeho, co připomínalo dřevěnou židli. Alespoň tu bylo nějaké dřevo, které mohou použít na udržení ohně. Rychle se sehnula, aby ho posbírala, a odnesla ho zpět do kuchyně. Potom se opatrně vydala na schodiště, které bylo jen o málo širší než žebřík. Ocitla se v malé a překvapivě suché místnosti, v níž se stejně jako dole nacházela stará postel. Střecha se jí nad hlavou svažovala, takže se vzpřímeně dalo stát jen uprostřed. Uvědomila si, že to nedá příliš práce a pokoj budou moci používat. Co nejtišeji, aby nevzbudila děti, se vrátila dolů, a otevřela poslední dveře na druhé straně krbu. Vedly do malého pokojíku, který kdysi musel sloužit jako obývací pokoj. Pod oknem stál starý příborník pokrytý tlustou vrstvou prachu a špíny. Stačil jediný pohled a zjistila, že ostatní nábytek je rozpadlý a už se nedá opravit. Jedinou výjimkou byl bytelně vyhlížející dubový stůl, který stál hrdě uprostřed místnosti. 14
Zimni slib.indd 14
29.06.22 14:19
Zimní slib
Opal se s povzdechem vrátila do kuchyně a začala z vozíku vybalovat věci na úklid. Rozhodla se, že umyje alespoň kuchyň. Naplnila konev dalším sněhem, a když se voda nad ohněm ohřála, nalila ji do kbelíku. Smetákem vzala útokem podlahu a všude kolem zvířila oblaka prachu. Díky tomu s potěšením zjistila, že podlaha je z keramických dlaždic. Většina chalup totiž obvykle mívala podlahy jen hliněné. Když dlažbu pořádně vydrhla, ukázalo se, že je docela pěkná. Potom se pustila do mytí oken. Veškerý nepořádek navršila na hromadu vedle krbu, aby byl připraven ke spálení. Netrvalo dlouho a místnost vypadala již mnohem lépe, což jí trochu zvedlo náladu.
• Když se Charlie asi o dvě hodiny později vrátil, nestačil se divit. Usmál se. „Páni, sestřičko, tady byl někdo pěkně pilný,“ řekl pochvalně a sklepával si přitom sníh z bot. „Nahoře je malá podkrovní místnost a další jsem našla tam hle za těmi dveřmi. Obě jsou suché,“ informovala ho, když si od něj vzala košík s nákupem. „Jen ta třetí nepůjde používat, dokud se neopraví střecha. Teď si pojď ale sednout k ohni a sundej si ty mokré šaty. Vypadáš promrzlý na kost. Jestli mě neposlechneš, tak onemocníš i ty.“ Charlie cvakal zuby a nohy i ruce měl úplně promodralé. Opal prohledala vozík, aby mu našla nějaké suché oblečení. Jakmile je dostal, otočil se zády a rychle se do něj nasoukal. Potom se posadil k ohni, ale nepřestával přitom ustaraně pozorovat děti. „Jak se jim daří?“ Opal bezmocně pokrčila rameny. „Jack se vůbec nevzbudil a Susie také nevypadá dobře. Moc toho pro ně udělat nemůžeme, jen je udržovat v teple.“ Povzdechl si a rozhlédl se. „V tom případě se tu asi budeme muset nějakou dobu zdržet,“ prohlásil. „Ale až přivezu věci, které jsme nechali u paní Kitelyové, nebude to tak hrozné.“ 15
Zimni slib.indd 15
29.06.22 14:19
Rosie Goodwin
Opal vyhlédla z okna, za nímž zuřila sněhová bouře, a od frkla si. „A jak bys to chtěl udělat? Vozík sem v tomhle počasí nedostaneš.“ Na vydrhnutém prkně vedle umyvadla začala hníst mouku s kváskem, aby mohla upéct chleba. Jakmile byla hotová, navlhčila těsto a zakryla je kusem plátna. Těsto pak postavila nad krb, aby pěkně vykynulo. U umyvadla objevila pumpu, která musela být napojená na studnu, kterou viděli před chatou. Zpočátku tekla jen rezavě zbarvená voda, ale teď už byla průzračně čistá, takže nemuseli nabírat sníh, což bylo požehnání. Mezi zásobami našla také drahocennou sklenici domácího jahodového džemu, který vařila letos v létě. Přinejmenším dnes tedy budou mít co jíst. Susie se zavrtěla a zvedla se na lokti. „Opal, bolí mě v krku,“ zachroptěla. Bylo velice neobvyklé, aby si to tiché dítě na něco stěžovalo, a tak se Opal okamžitě zmocnil strach. „Uvařím ti šálek dobrého horkého čaje. Určitě ti pomůže,“ utěšovala ji a znovu postavila konev nad oheň. I Jack se zavrtěl. Stačil jediný pohled do jeho zastřených očí a Opal pokleslo srdce. Tváře měl úplně rudé a propocené oblečení se mu lepilo na hubené tělíčko. Všiml si toho i Charlie a ustaraně si kousal ret. „Úplně hoří. Co budeme dělat?“ „Nalij do misky studenou vodu. Zkusím ho omývat,“ odpověděla Opal. Okamžitě vyskočil, aby to udělal. V následujících hodinách se pak střídali, kapali dětem vodu do úst a omývali jim rozpálená čela, ale když se odpoledne začalo stmívat, bylo jasné, že veškeré úsilí bylo marné. Tou dobou už se nemocně cítila i Opal, ačkoli o tom mlčela. Charlie si však všiml jejích zarudlých tváří. „Co kdyby sis lehla a trochu si odpočinula?“ navrhl laskavě. „Na děti dohlédnu.“ Opal přisvědčila, a to ho vystrašilo ještě víc. Obvykle prostě pracovala dál, takže pochopil, že jí opravdu není dobře. Vklouzla pod deku vedle dětí, stočila se do klubíčka a vyčerpaně usnula. 16
Zimni slib.indd 16
29.06.22 14:19
Zimní slib
Charlie upřel veškerou pozornost na děti, a přitom zápasil se strachem, který mu stahoval hrdlo. Co by si počal, kdyby se s Opal něco stalo? Jak by to zvládl sám? Od smrti otce držela rodinu pohromadě a všichni se naučili na ni spoléhat. Snažil se na to nemyslet: budoucnost se zdála ponurá a příliš děsivá. Věděl, že by si měl jít hledat nějakou práci, jakoukoli práci, která by jim přinesla aspoň trochu peněz, ale jak by mohl opustit rodinu, když jsou všichni nemocní? Později, když se Opal neklidně zmítala na lůžku, pokusil se děti nakrmit chlebem, který předtím upekla. Obě ale odvracely hlavu. To už se bál tolik, že sám ztratil chuť k jídlu. Sníh bez přestání padal, bylo slyšet jen praskání dřeva v krbu a sténání dětí. Netušil, kolik času uplynulo, ale po nějaké době se Opal pohnula a s očividnými bolestmi se opřela o loket. „Jak se cítíš?“ zeptal se, ale okamžitě si uvědomil, jak nepřípadná to byla otázka. Každý hlupák musel vidět, že na tom byla hodně špatně. Do očí jí stékaly kapky potu a zároveň se nekontrolovatelně třásla. Rychle vstal, přinesl jí hrnek vody, ale když ji žíznivě vypila, odvrátila se a začala zvracet. „Om-omlouvám se,“ zaskřehotala. „Já… necítím se moc dobře. Nebude vadit, když si ještě zdřímnu?“ „Ovšemže ne,“ ujistil ji, ale uvnitř se zachvěl. Najednou se musel vyrovnat s myšlenkou, že možná ztratí i zbytek rodiny – a to bylo děsivé. Noc, která následovala, byla jednou z nejdelších, jaké Charlie zažil. Pobíhal kolem nemocných, podával jim chladné pití a poskytoval další způsoby úlevy, na jaké si jen vzpomněl. Když pak konečně nastalo další šedivé ráno, už věděl, co musí udělat. Nebude to snadné a Charlie pochyboval, že mu Opal někdy odpustí. Pokud tedy přežije.
17
Zimni slib.indd 17
29.06.22 14:19
Kapitola třetí
Ch
arlie s těžkým srdcem vystlal dno vozíku přikrývkami a položil na ně nejprve Jacka a pak i Susie. Chvíli se vrtěli a potom se k sobě přitulili. Přikryl je dalšími dekami a snažil se jim poskytnout co největší pohodlí. Vozík byl jedinou možností, protože by je v žádném případě nedokázal nést. Ani tak to nebude snadné, protože venku ležela silná vrstva sněhu. Věděl však, že nemá jinou možnost. Obě děti byly vážně nemocné, a pokud nedostanou léky, které tak zoufale potřebovaly, hrozilo nebezpečí, že zemřou. Oblékl si kabát a ohlédl se na starší sestru, která dosud spala stočená do klubíčka. „Odpusť mi to, Opal,“ zašeptal. „Nevím, co jiného bych měl dělat.“ Otevřel dveře, vyvlekl vozík ven a začal se prodírat vířícím sněhem.
• „Konečně jsi vzhůru!“ vydechl úlevně Charlie, když Opal otevřela oči a zamrkala. Seděl vedle ní, celou noc jí houbou omýval čelo a vlhčil rty. Teď byl tak vyčerpaný, že by dokázal prospat celý měsíc. „Ko-kolik je hodin?“ zeptala se chraptivě. Zazubil se. „Nemám tušení, ale od chvíle, kdy ses ptala naposledy, uplynuly dva dny,“ odpověděl. Zmateně se zamračila. „Cože? Ležela jsem tu dva dny?“ Přikývl a ona si od něj vzala hrnek s vodou. Dlouze se napila a Charlie s úlevou sledoval, že tentokrát ji v žaludku udržela. 18
Zimni slib.indd 18
29.06.22 14:19
Zimní slib
A potom se stalo to, čeho se děsil nejvíc. Opal pohlédla ke krbu a zeptala se: „Kde jsou děti?“ Ztěžka polkl. „Nelepšilo se to,“ řekl v sebeobraně. „Tak jsem udělal, co bylo třeba… Před dvěma dny jsem je odvezl do sirotčince.“ „Cože jsi udělal?“ Nevěřícně na něj zírala, v bledé tváři jí zářil pár překrásných hnědých očí. „Ale proč, Charlie? Jak jsi mohl?“ Tvrdohlavě zvedl bradu. „Co jiného jsem měl dělat? Bál jsem se, že umřou, a došly mi nápady. Je to jediné místo, kde se na ně mohl podívat doktor a kde se o ně někdo postará.“ „Ani ve snu by mě nenapadlo, že k tomu někdy dojde. Musím jít za nimi… Budou strašně vyděšení.“ Lapajíc po dechu se pokusila vstát, ale byla příliš slabá. Klesla zpátky na deku. „Lež klidně,“ nabádal ji Charlie a jemně převzal velení. „Jakmile se budeš cítit lépe, uvidíme, co se s tím dá dělat. Dostaneme je zpět. Teď ale musíš nabrat sílu.“ Přešel ke stolu a ukrojil kus chleba, který před několika dny upekla. Byl trochu okoralý, ale lepší než nic. Opal uznala, že to dává smysl, a zkusila jíst. Neměla hlad a chleba chutnal jako piliny, ale přinutila se ho polknout. Věděla, že potřebuje zesílit. Nejen kvůli sobě, ale aby získali zpátky děti. Charlie souhlasně přikývl a přiložil další poleno na oheň. „Kde se to tady vzalo?“ zeptala se a ukázala na hromádku naskládanou vedle krbu. Všimla si, že polámaný nábytek, který našli, když dorazili, zmizel. Charlie se usmál. „Měli jsme štěstí. Šel jsem ven, abych se trochu porozhlédl a našel jsem přístřešek plný dřeva. Klika, no ne? Ať už tu dřív bydlel kdokoli, musel ho tu nechat. Je tam toho dost, takže nám dost dlouho vydrží. Voda ani teplo nám tedy scházet nebudou. Teď, když jsi zase vzhůru, vezmu vozík a přivezu pár našich věcí od paní Kitelyové. Pokud sem dostanu matrace, můžeme je dát na ty postele, které jsi našla, a aspoň se pohodlně vyspíme. Vezmu i pár židlí a z vedlejší místnosti 19
Zimni slib.indd 19
29.06.22 14:19
Rosie Goodwin
přeneseme stůl. Potřebuje jen pořádně vydrhnout. Chystal jsem se to udělat, ale měl jsem moc práce s pečováním o tebe.“ Opal měla kvůli nejmladším sourozencům těžké srdce. Bylo hrozné, že skončili v tom strašném sirotčinci, ale hluboko uvnitř chápala, proč to Charlie udělal. Jejím jediným cílem teď bylo dostat obě děti zpět. „Těmi závějemi vozík nedostaneš,“ řekla mu, když se zadívala z okna. „Samozřejmě že dostanu.“ Už si navlékal boty a svrchník. „Zatím přivezu jen to, co zmůžu. Zvládneš to tady sama, než se vrátím?“ Vyčerpaně přikývla. Byla stále slabá jako kotě, ale cítila se mnohem lépe. „Budu v pořádku. Jen na sebe dávej pozor.“ Charlie vyvezl vozík ze dveří a brzy jí zmizel z dohledu. Opal se otočila na bok a brzy zase usnula.
• Když se vzbudila, zjistila, že se Charlie vrátil a byl pilný jako včela. Přitáhl do kuchyně stůl z vedlejší místnosti a přistrčil k němu dvě z matčiných masivních židlí. Ke krbu umístil obě železné postele a položil na ně matrace. Ve světle svíček se pokoj zdál téměř útulný. „Paní Kitelyová nám dala kotlík guláše, abychom pořád nepili jen čaj,“ oznámil vesele a ukázal na hrnec, který bublal nad ohněm. „A pošle prý Stana s povozem, aby nám zítra přivezl zbytek věcí. Pak bychom se tu mohli opravdu začít zabydlovat. Až se budeš cítit lépe, najdeme si práci a vezmeme si zpátky děti. Třeba to stihneme ještě před Vánoci. Vím, že to tady není ideální, ale jsme tu aspoň v teple a suchu.“ Opal se zmohla na chabý úsměv, ale při myšlence na Jacka a Susie jí pukalo srdce. Museli být hrozně vyděšení. Najednou se ocitli na tak strašidelném místě, obklopeni samými cizími lidmi. Teď se s tím ale nedalo nic dělat. Chápala, že se Charlie k tak zoufalému činu odhodlal, protože se o ně bál. 20
Zimni slib.indd 20
29.06.22 14:19
Zimní slib
Bratr zatím nalil do misky dušené maso a přinesl ho ke stolu. „Pojď, sestřičko, jestli chceš zase nabrat sílu, musíš jíst. Namoč si do toho kousek chleba, ať nám jídlo vydrží aspoň dva dny. Pomůžu ti ke stolu a potom tě pěkně uložíme do pořádné postele.“ Když se Opal pokusila vstát, místnost kolem ní se rozhoupala. Měla pocit, jako by se podlaha zvedla a vydala se jí naproti. Musela se Charlieho pevně chytit. Věděla však, že každý den, který stráví vleže, bude dalším dnem bez Jacka a Susie. Právě teď jí dělalo potíže i pouhé zvednutí lžíce. K vlastnímu překvapení a díky Charlieho povzbuzování nakonec dokázala polknout několik soust a teplé jídlo v žaludku jí udělalo dobře. „Dobře, a teď šup do postele,“ rozkázal Charlie, když si všiml, že už toho víc nezvládne, a ona poslušně šla. Bylo hezké zase jednou ležet na své matraci a Opal brzy opět usnula. Charlie na ni spokojeně hleděl. Cítil, že byla z nejhoršího venku. Spánek byl tím nejlepším lékem, jaký mohla dostat. Moc dobře ji znal a věděl, že bude na nohou dřív, než se naděje.
• Jak slíbila paní Kitelyová, její manžel dorazil následujícího dne dopoledne a s ním i povoz se zbytkem jejich věcí. „Dalo mi docela zabrat, než jsem se sem dostal,“ řekl Charliemu, když k němu chlapec přispěchal. „Nevěřil bych, že to ta moje stará kobylka v tomhle marastu zvládne, ale už jsme tu.“ Seskočil z kozlíku před vůz. Na muže takové postavy byl překvapivě mrštný. Pan Kitely měřil víc než šest stop a byl téměř tak široký jako vysoký. Tvář měl brunátnou a hustou kštici prošedivělých vlasů mu teď zakrývala čepice. Naštěstí už přestalo sněžit a okolní krajina zářila v zimním slunci, jako by byla pokryta rozsypanými střepy. Muž si sundal čepici, podrbal se na hlavě a pohlédl na starou chalupu. „Safra, chlapče, koukám, že jste si zadělali na pěknou fušku, pokud tu hodláte zůstat,“ prohlásil, když uviděl díru ve střeše. „Nemohli jste si najít něco lepšího?“ 21
Zimni slib.indd 21
29.06.22 14:19