001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 3
Stanislava Jarolímková
PRAŽSKÁ OKÉNKA KŘIVOLAKÉ PUTOVÁNÍ PRAHOU
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 5
Úvod Tato moje osmá pragensie vznikla díky průvodkyni a copywriterce paní Kristýně Makové, která mi nabídla, že pro mne založí na svém portálu „Praha křížem krážem“ rubriku nazvanou „Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové“. Nabídku jsem ráda přijala, a tak se počátkem roku 2021 začal každý pátek objevovat jeden „okénkový“ text, obsahující pokud možno nové a snadno zapamatovatelné zajímavosti, doplněné kresbami Jiřího Filípka a Karla Benetky a snímky Miloslava Čecha. Aby se s texty mého webového „Pražského okénka“ mohli seznámit i čtenáři, kteří nemají možnost sledovat jeho elektronickou verzi, rozhodla jsem se dát těmto textům knižní podobu, která je doplněna a rozšířena o další témata. O titul projevilo zájem přední pražské nakladatelství Euromedia, které v roce 2013 a znovu v roce 2019 vydalo (kromě „Slavných Češek a jejich blízkých“ a „Slavných Čechů a jejich blízkých“) moje dvoudílné „Netradiční procházky Prahou“, ilustrované Karlem Benetkou a doplněné fotografiemi Miloslava Čecha. Doufám, že tato moje pragensie si rovněž nalezne své čtenáře. Nabízí totiž taková témata jako například: kdy si mohli Pražané nakoupit první čokoládové kolekce s figurkami, jakou nejtěžší zátěž snášel sedmadvacet let Karlův most, kde se nacházelo první Maroldovo panoráma, kde a proč se v Praze málem utopil František Křižík, že Národní divadlo neshořelo, ale „pouze“ ve svůj prospěch vyhořelo, jakou roli měl podstavec Bruncvíkovy sochy, kdy vznikla schodiště do Korunní komory a odkdy má Pražský hrad výtah se stropem potaženým kůžemi ještěrů. Pohodové počtení vám přeje Stanislava Jarolímková
5
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 6
Tuto knihu věnuji památce svých rodičů, kteří milovali Prahu.
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 7
1 • Praha vznikla díky obávaným Mongolům Roku 1206 nemohli mít naši předkové ani potuchy o tom, že o založení české metropole rozhodly události, které se odehrály na území východní části dnešního Mongolska. Tam byl totiž tehdy prohlášen velkým chánem Čingischán-Temüdžin (*1155/1162–†1227), který začal dobývat nová území kvůli dalším pastvinám pro rozrůstající se stáda koní. Nejprve zamířil do Číny a pak se vydal na západ. Ovšem když roku 1223 porazil u Azovského moře ruská knížata (která jeho vojákům říkala Tartaři) a přesunul se na Krym i na Ukrajinu, začali Středoevropané trnout hrůzou. STRACH O ŽIVOT PROVÁZEL I BUDOUCÍ PRAŽANY Samozřejmě se tyto informace dostaly až do míst, kde se dnes rozkládá Staré Město. Tehdy však ještě tamní zástavba byla vlastně vesnická, tedy neobehnaná hradbami, a tak nebylo divu, že když se Asiaté objevili na Moravě, požádali roku 1231 obyvatelé budoucích pražských dvorců a osad krále Václava I., aby jim dovolil obehnat jejich domy městskými hradbami (což se tehdy odehrávalo v řadě dalších evropských zemí). Panovník jim vyhověl, i když – jak dodávají historici – tato nejstarší část Prahy nebyla založena, nýbrž „pouze“ povolena; nedochovaly se totiž žádné zakládací listiny. Své hradby si Staré Město pražské vybudovalo ve 30. letech 13. století a o sto let později se jimi oddělovalo od Nového Města pražského. Staroměstské hradby vysoké 7 až Jelikož výhodou města byly nejen 11 metrů doplňoval i parkán ochranné hradby, ale i to, že tu s příkopem.Vedly zhruba v linii vznikala tržiště, byl o bydlení v něm dnešních ulic Revoluční, Na Příkopě, velký zájem. Staré Město mělo roz28. října a Národní. 7
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 8
lohu asi 140 ha (zatímco například Paříž tehdy zaujímala asi 70 ha) a domy nestály způsobně v řadách, nýbrž byly různě „poházené“. První ulice proto bývaly úzké a různě křivolaké, což sice nebylo příliš pohledné, ale pokud by do města vtrhli cizí ozbrojenci, „lomené“ uličky by obráncům poskytovaly úkryt. Ulice bývaly navíc na noc přehrazovány trámy či řetězy (které zloději bohužel často kradli). MALÉ STRANĚ POMOHL NEJPRVE PŘEMYSLOVSKÝ KRÁL A POZDĚJI DVA CÍSAŘI Přemysl II. Otakar založil tuto část metropole roku 1257, zahájil stavbu jejích kamenných hradeb a pozval do ní německé kolonisty. Čeští obyvatelé se museli většinou přestěhovat do vesnice Hostivice a na malostranském území zůstal „jen služebný a řemeslný český živel“, jelikož kolonisté se živili především obchodem. Přemysl II. Otakar také nechal vytyčit nové komunikace a nově rozparcelovat pozemky. Nejprve se dnešní Malé Straně logicky říkalo Nové Město pod hradem pražským (Nova civitas sub castro Pragensi), po založení Nového Města (tedy po roce 1348) se nazývala Menší Město pražské* (Minor civitas Pragensis či Kleine Stadt zu Prage), neboť byla menší* než Staré Město i než Nové Město. *Malá Strana byla samozřejmě menší také než málo připomínané dvouměstí, které vytvořil Karel IV. na pravém břehu Vltavy spojením Starého a Nového Města. Toto spojení však vydrželo pouze deset let – od prosince 1367 do března 1377.
Nejstarší známý doklad dnešního pojmenování* této části metropole se podle Mgr. A. Holasové objevuje v prvních desetiletích 15. století v právním kodexu Království českého Ondřeje z Dubé. *Koncem 19. století, kdy čeští vlastenci navrhovali pro Prahu české uliční názvy, odmítali název Malá Strana a žádali obnovení názvu Menší Město, který považovali za vhodnější. Podle Václava Vladivoje Tomka však Sbor obecních starších v prosinci roku 1896 „rozhodl ponechat tehdy již vžitý název Malá Strana“.
Dnešní Malá Strana byla původně maličká, neboť zabírala asi 20 hektarů. Její domky bývaly rovněž malé, a tudíž zpočátku laciné, 8
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 9
ovšem lokalita blízko panovnického sídla byla lákavá, takže se tu po každé katastrofě vždy opět rychle stavělo. Císař Karel IV., jak známo, tuto část metropole v letech 1390–1392 rozšířil, ale husité ji roku 1420 málem zničili. A co nestihli oni, to dokončily požáry a z nich zejména ten, při němž byl roku 1541 postižen i Pražský hrad. Samozřejmě prestiž Malé Strany povýšil habsburský císař Rudolf II., když se roku 1583 nastěhoval natrvalo na Pražský hrad. Za ním se sem během několika týdnů přesouvali především úředníci dvorských úřadů, čestní hodnostáři a členové císařovy osobní stráže, ale i lékaři, apatykáři, bradýři, hudebníci i kuchyňský personál. Nechyběli ani řemeslníci jako puškaři, mečíři, zlatníci, kožešníci, krejčí, sedláři, psovodi, sokolníci či hlídači chované dravé zvěře. Řada šlechticů prý sice zpočátku vyčkávala, zda si císař bydlení v Praze nerozmyslí, ale nakonec se do blízkosti Habsburkova sídla stahovali i oni. MILOVANÉ „DÍTKO“ KARLA IV. ZVANÉ NOVÉ MĚSTO PRAŽSKÉ Budoucí císař je založil* roku 1348 vlastně z nutnosti. Jednak dvorní hvězdář vyčetl údajně z hvězd požár Malé Strany a zatopení Starého Města (byť obojí se v té době dalo očekávat i bez věštby) a jednak mu bylo jasné, že dosavadní Praha už nepojme další obyvatele. Prohlásil proto, že „nezajde Praha moje milá“ – a začal konat. *Původně chtěl postavit Nové Město přibližně v dnešních Dejvicích a Bubenči, ale astrolog Mistr Havel vydal pro ony lokality nepříznivou předpověď, což si zasloužily, neboť se nacházely poněkud stranou tehdejších obchodních tras. Zvítězil tedy pozemek, na němž se Nové Město rozkládá dnes.
Mělo rozlohu 360 hektarů* (bylo tedy téměř dvaapůlkrát větší než Staré Město), Praha díky němu zvětšila svoji rozlohu téměř trojnásobně a stala se třetím největším městem Evropy; před ní byl jen Řím a Cařihrad. Mělo nezvykle velká náměstí určená jako tržiště a dosud nevídané široké a rovné ulice. Novinkou bylo i to, že novoměstské domy již nebyly stavěny úzkou stranou do ulice či na náměstí, ale obracely k nim své širší průčelí. Proč ne – místa bylo přece dost. 9
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 10
Kdo se chtěl v Novém Městě usadit, byl osvobozen na dvanáct let od daní – ovšem za tří podmínek: že stavbu domu dokončí do osmnácti měsíců, použije jako stavební materiál kvůli prevenci před požáry především kámen a půjčí si na stavbu méně než polovinu předpokládané ceny, aby mu zbylo i na údržbu domu. Poté, co Karel IV. dobudoval Nové Město a rozšířil Malou Stranu, vznikl rozlehlý celek chráněný hradbami, jenž se stal největším městským „založením“ v celé střední Evropě. Právem při pohledu na tehdejší českou metropoli panovník říkal „Hle, toť je dílo moje!“, a když se z věštby údajně dozvěděl, že jeden z jeho synů „zkazí i město moje krásné“, prohlásil, že kdyby věděl, který „to z nich, sám bych jemu hlavu chtěl stíti“. Dodejme, že hradby postavené Karlem IV. se využívaly tři sta let a bourat se začaly roku 1654, aby je nahradily nové hradby s baštami, které budovali Italové podle francouzského systému.
Mapka metropole před vznikem čtvrtého města ve srovnání se schematickou hranicí dnešní Prahy.
HRADČANY – UBYTOVNA PRO DVOŘANY Toto čtvrté pražské město vzniklo ve 30. letech 14. století díky asi sedmnáctiletému Karlovi Lucemburskému na místě, kde původně šuměl hustý les. Bylo ovšem tzv. poddanské, takže jeho chod řídil purkrabí Pražského hradu Hynek Berka z Dubé. Své dnešní jméno nesly již od svého vzniku, roku 1541 je zničil požár a v 17. století na něm zanechala stopy třicetiletá válka (po níž tu v roce 1648 žilo pouze třicet rodin). Na královské město je povýšil roku 1598 habsburský císař Rudolf II, za což získal odpovídající finanční „poděkování“. 10
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 11
Hradčany byly dlouho takovým ošklivým zanedbaným kačátkem. Podle některých pramenů se například v okolí dnešního Loretánského náměstí pohřbívala či bez pietního uložení pohazovala těla odsouzenců k smrti a lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí, a možná tu prý bývalo někde dokonce popraviště. Co se obyvatel Hradčan týče, ty tvořili umělci (na severní straně Hradčanského náměstí měl ve 14. století dům Petr Parléř), řemeslníci či dvořané pracující v areálu Pražského hradu. Ovšem poté, co se zmíněného roku 1583 na Pražský hrad natrvalo přestěhoval Rudolf II., začali si nejprve na jižní straně Hradčanského náměstí budovat své honosné domy zámožní zájemci hodlající žít v blízkosti císařského sídla. Je smutně paradoxní, že jim v tom napomohl požár roku 1541, který uvolnil zdejší pozemky. Tehdy dostávaly Hradčany svoji typickou „dvoutvář“, odrážející kapsy stavitelů: honosnou i chuďoučkou. VERŠOTEPECKÝ SKVOST A DALŠÍ ROZRŮSTÁNÍ PRAHY Řeč bude o verších, jimiž uvítal malostranský tiskař Tomáš Vysokovršný v roce 1784 spojení všech čtyř pražských královských měst v jeden celek zvaný císařsko-královské hlavní město Praha. Šlo o výzvu tohoto znění: „Poskoč, Praho, pražské hory poskakujte! A vy věže čtyř měst se radujte! A vy vlny v řece jim zahrajte! A vy lidé v Praze zavejskejte! Ejhle! Domy čtyř měst v jedno splynou, v jednom magistrátu (Staroměstské radnici – pozn. aut.) se obvinou.“ Po této události prý bylo město „hodinu dlouhé a tři čtvrti hodiny široké“ a obejít je bylo možné asi za čtyři hodiny. Obyvatelé nově založeného „velkoměsta“ museli řídit jeho chod, platit králi jakožto majiteli pozemku daně a v případě potřeby město hájit. Zároveň bylo toto královské území vyjmuto z moci krajských soudů, což znamenalo, že každá část spojené Prahy se mohla řídit svými vlastními zákony*.
11
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 12
*Například Staré Město se řídilo upraveným jihoněmeckým právem, zatímco Malá Strana akceptovala právo severoněmecké. Situaci komplikovala ještě tzv. postranní práva, což znamenalo, že některé lokality, cechy či třeba Univerzita Karlova se řídily svými vlastními „paragrafy“.
Jak šla léta, k Praze se připojovala jednotlivá předměstí: Židovské město neboli Josefov (r. 1850), Město hory Vyšehrad (r. 1883), Holešovice a Bubny (r. 1884) a Libeň (r. 1901), a 1. ledna roku 1922 došlo ke vzniku tzv. Velké Prahy. (Dříve to nebylo možné, neboť Habsburkové se snažili zabránit tomu, aby se dosud provinční Praha stala pro Vídeň nebezpečným konkurentem.) Další přírůstky přinesly roky 1960, 1968 a 1974. Zvětšování Prahy mělo své výhody, ale přinášelo i problémy. Například po roce 1784 se sice díky zrušení radnic Malé Strany, Hradčan a Nového Města zjednodušilo řízení města, ale zároveň byly tehdy mj. zničeny mnohé důležité dokumenty. V odpadu skončily například jak plány jednotlivých pražských měst, tak plány celopražské, zhotovené do první poloviny 17. století. Po roce 1922, kdy vznikla tzv. Velká Praha, zase bylo nutno provést sjednocení místních názvů. Do té doby totiž existovala v různých částech budoucí Prahy například tři Komenského náměstí, bylo tu osm Palackého ulic a tříd, jméno Františka Ladislava Riegra nesla kromě čtyř tříd i tři náměstí a Karel Havlíček Borovský byl součástí adres devíti různých míst metropole. Napoprvé se tento problém vyřešit nepodařilo, a proto například Františku Palackému zůstaly čtyři ulice, F. L. Riegrovi dvě a navíc „dostal“ jedno nábřeží, aniž přišel o stejnojmenné náměstí apod.
2 • Dvě sídla zvaná Pražský hrad I když to vypadá jako podivný omyl, titulek říká pravdu a vysvětlení je prosté. V 9. století tu vyrostlo nejprve hradiště zvané Pražský hrad, zatímco hrad téhož jména vznikal až počátkem 12. století. 12
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 13
STRATEGICKÁ OSTROŽNA PRO HRADIŠTĚ Za své nové sídlo si Prahu zvolil přemyslovský kníže Bořivoj, žijící do druhé poloviny 9. století na hradišti Levý Hradec (na území dnešních Roztok, 10 km severozápadně od centra Prahy). Měl k tomu několik důvodů: z jihu a východu chránily hradčanskou ostrožnu svahy, ze severu ji „střežil“ příkop s potokem Brusnicí, a navíc z ní bylo vidět na řeku i na celou pražskou kotlinu. Výhodné bylo také to, že nedaleký Petřín nabízel stavební kameny – nejprve opuku a později i pískovce. Bonusem byl rovněž fakt, že se pod ostrožnou nacházel brod, přes nějž vedla jedna z hlavních dálkových cest ze západní Evropy na východ. Na západě ostrohu (na místě dnešního Hradčanského náměstí) šuměl hustý les a táhla se průrva neboli přírodní strž, 24 m široká a 30 m hluboká. Západní a východní bránu hradiště spojovala cesta dlážděná kameny, knížecí palác (1) byl dřevěný (roubený) s kamennou podezdívkou a kolem něj stály roubenky knížecího služebnictva a sklady (2). Byly tu i dva kamenné kostely – bazilika sv. Jiří (3) a rotunda sv. Víta (4) – a v západní části se nacházelo nejvyšší bájné místo – pahorek Žiži (5).
Hradiště zvané Pražský hrad v 10. století.
PRAŽSKÝ HRAD JE PŘIPISOVÁN DRUHÉMU ČESKÉMU KRÁLI Ostrožnu připravil na zásadní změnu kníže Soběslav I., který po roce 1135 postavil místo dosavadního roubeného knížecího obydlí první kamenný palác a přidal kamenné hradby. Jeho nástupce kníže Vladislav II. výstavbu dokončil, a když se roku 1158 stal druhým českým králem Vladislavem I.*, dostalo dokončené kamenné sídlo právo nazývat se hradem. 13
001-248 zlom_prazska okenka_prelomeno_ok.qxp_Sestava 1 27.04.22 8:25 Stránka 14
*Kvůli takovýmto případům je vždy vhodné, když se uvádí jak jméno a panovnická hodnost, tak římská pořadová číslice. První český kníže Vladislav I. panoval (s přestávkou) v letech 1109–1125 a v letech 1140–1158 usedal na trůn další kníže téhož jména doplněného římskou číslicí II. Ovšem když byl kníže Vladislav II. roku 1158 korunován králem, je nutno ho uvádět jako krále Vladislava I.; v tomto případě má římskou I., neboť jsme dosud neměli žádného krále Vladislava.
Mapka královského Pražského hradu z 12. století zachycuje jižní vstup (1) a ukazuje, jak v té době „povyrostly“ oba svatostánky – bazilika sv. Jiří (2) a bazilika sv. Víta (3).
Od té doby zaujímá toto sídlo plochu 7,28 ha (pro srovnání např. pražské Václavské náměstí má rozlohu asi 4,5 ha), na délku měří 570 m a v nejširším místě to dotáhlo na 128 m. Podle Guinessovy knihy rekordů je dnes největším obývaným hradem světa.
3 • Hradní procházka od provizorního bytu k chrličům O Pražském hradě vyšly stovky knížek více či méně odborných, ale my si v této pasáži všimneme především méně často připomínaných zajímavostí. PRVNÍ NÁDVOŘÍ VONÍ „NOVOTOU“, ZATÍMCO NA DRUHÉM BÝVAL DO 16. STOLETÍ HLAVNÍ VSTUP DO PRAŽSKÉHO HRADU Když vejdeme na první nádvoří (vzniklé v 18. století), budeme mít po pravici budovu, v níž míval v letech 1918–1923 provizorní 14