Markéta Hrubešová
KoKo
a jehO KAMARÁDI Ilustrovala KATARINA GASKO
Milované dceři Christel Lilly s nekonečnou láskou!
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 3
29.04.22 12:01
Děkuji mé skvělé rodině za to, že mohu dělat všechno, co tolik miluji! Mamince, tatínkovi, babičce Lillince, Christel, Petrovi, Šedíkovi, Báře, Amálce, Sie, Kiki a Teri. Také tetě Janě, Blance, Buddymu, Rox, Sašence s celou rodinou, Tetince Kláře, Kamče a Marťasovi, Martince, Rebi a Lauri a celé mé báječné smečce. A samozřejmě všem dalším kamarádům, bez kterých by to byla v životě nuda. Velké díky Tondovi K. za důvěru! Velké poděkování paní Janě K. za trpělivost!
KOKO A JEHO KAMARÁDI Text © Markéta Hrubešová, 2022 Illustrations © Katarina Gasko, 2022 All rights reserved. ISBN 978-80-242-8167-4
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 4
29.04.22 12:01
Trám, hrníčky a šmytec
To bylo tak! Kiki a Riky si padli do oka. Pak do náručí. A už se nepustili! Prostě to byla láska jako trám! Milé děti, kdybyste náhodou nevěděly, co je to trám, tak zvedněte hlavy. Případně poproste maminku nebo tatínka, aby vás vzali tam, kde nějaké trámy jsou a kde stojí za to si je prohlédnout. Takový pěkný fortelný trám – tedy takový, který něco vydrží – se už totiž moc často nevidí. Dneska se staví většinou z cihel nebo betonu, a tak trámy už pomalu patří mezi nepotřebné krámy. Ale abych to neprotahovala. Trám je prostě pořádný kus dřeva, který drží strop nebo střechu, a proto je tak silný, že ho nikdo snadno ničím neprovrtá ani neuřízne. A přesně taková by měla být i láska. Zkrátka fortelná! A přesně taková láska, tedy láska jako trám, potkala Kiki a Rikyho. Jsem to tedy popleta! Díky všem těm trámům, krámům a cihlám jsem se do toho už na začátku pěkně zamotala. Sice už víte, co je to fortelná láska, ale to nejdůležitější jsem vám zatím neprozradila.
5
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 5
29.04.22 12:01
A to, koho to nevýslovné láskyplné štěstí potkalo. Vlastně kdo je kdo a také kde se to všechno stalo. Takže pěkně popořádku. Všechno, o čem tady budu vyprávět, se stalo na malém dvorku. Určitě jste takový dvorek už někdy někde viděly, milé děti. Většinou se nachází v nějaké vesničce u malého bílého stavení s plotem z dřevěných planěk, na kterých bývají obrácené hrníčky. Tam pěkně pospolu žila spousta zvířátek. Slepice Pipa, Pipi, Pina a Kiki, kohout Riky, pes Alík a také kočka Mína a kocour Mourek. Všichni spolu pobývali v klidu a pohodě, dělili se o všechny radosti i starosti, které takový běžný život na malém dvorku přináší.
6
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 6
29.04.22 12:01
No a když jsme u těch radostí, tak k nim přece láska neodmyslitelně patří! A šmytec! (Šmytec si můžete úplně lehce splést se smyčcem. Ale hlavně to neříkejte nikomu, kdo hraje na housle, čelo nebo basu! A také neříkejte, že hrají na čelo a basu, ale zásadně na violoncello a kontrabas! Tedy pokud nechcete, aby byl s vaším kamarádstvím šmytec…). To jsem to zase vymňoukla. Teď už mi nerozumí ani ten Mourek ze dvorku. Začnu o lásce, zastavím se u trámu a skončím u muzicírování. Takže pěkně zpátky do našeho příběhu. Honem na malý dvorek u bílé chaloupky. Tam, kde na nás už čeká spousta dobrodružství, ale také příběhy úplně obyčejného všedního dne.
7
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 7
29.04.22 12:01
Slepičí den
Možná se ptáte, co mají takové slípky celý den na práci? Budete se divit, ale slepičky mají spoustu důležitých úkolů. Zažívají plno dobrodružství a podnikají mnoho průzkumných cest. Třeba rozcvička. Hned, jak se slepička ráno probudí, už se těší, jak si protáhne nožky i křídla. Hlavičku pěkně otočí doprava a pak doleva, postojí chvíli na jedné nožce a pak na druhé. Také cvičí stoj na jedné nožce a pak na té druhé. Ještě pár výskoků, a je to. A co pak? No přece hurá do kosmetického salonu! Načechrat peříčka, učesat, naleštit zobáček a vůbec, dát se trochu do pucu, aby byl na slepičky pěkný pohled pro všechny, co jdou okolo. Poté je čas na snídani. Bez té by byl den úplně marný a nikoho by netěšil. Navíc takové jídlo hned po ránu je moc důležité. Hlava začne fungovat, v bříšku je jak v pokojíčku a také vás až do oběda nehoní mlsná. A tak se slepičky jen hrnou, aby ukořistily ta nejlepší zrníčka. Holky jedny, člověk by řekl, že neumějí do pěti počítat a ony jsou vlastně pěkně mazané.
8
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 8
29.04.22 12:01
Mezi další důležité úkoly patří hledání červíků a žížal. Ty mají slepičky ze všeho nejraději! Také moc rády pátrají po nejdelších stéblech a sluní se. Ovšem úplně ze všeho nejraději tlachají. Tlachání jim zabírá většinu dne. Tlachají ráno, večer, a kdyby nemusely jít spát, určitě protlachají i celou noc. Ono je totiž pořád o čem povídat – na dvorku se toho tolik semele! Vše se musí probrat pěkně zprava i zleva, ještě jednou celé od začátku a pro jistotu ještě také od konce. Den pak uteče jako voda. Slepičky večer uléhají s neodbytným pocitem, že si ještě všechno nestihly dopovídat, a proto je ráno třeba zase včas vstát, aby to druhý den všechno dohnaly. Utíkají spát tak brzy, že si lidé vymysleli přirovnání, že ten, kdo jde brzy do postele, chodí spát se slepicemi. Vlastně jsou to taková ranní ptáčata. A víte, co se říká o ptáčatech? Nevíte? No přece: ranní ptáče dál doskáče. Tak hurá do postýlek a zítra si povíme, jak to vypadá kaž dé ráno na dvorku.
9
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 9
29.04.22 12:01
Slepičí ráno
Ráno na vesnici je úplně jiné než to ve městě. Dvorek je klidný, uklizený a spořádanější, než je tomu v jinou denní dobu. Všude vládne klid a mír. Nikdo nikde neběhá, ani se nekočkuje. Rosa, co nad ránem spadla z nebe, se třpytí na stéblech trávy a sluníčko pomalinku začne všechny šimrat na nose, čumáčku nebo zobáčku. Teď už všichni vědí, že právě začal nový den, tak šup hezky z postýlek a trošku se rozhýbeme. Zkrátka žádné lenošení! Oznámit všem, že je nový den a že už je potřeba vstávat, mají odpradávna na starosti kohouti. Na našem dvorku to byla práce pro fešáka Rikyho. Ten pěkně po dle plánu hlásil celému dvorku a pak celé vesnici, že je čas vstávat. A dával to na vědomost tak hlasitě, že jste to kokrhání možná slyšeli i vy. Takový kohout to ale vůbec nemá lehké. Musí probudit nejdříve sebe, pak všechny slípky, kočičky, které vyspávají noční řádění, a také všechny pejsky, kteří mu hned svým štěkotem odpovídají a kterým pak zas odpovídají jiní pejsci, až štěká, kvoká a kokrhá celá vesnice… A když jsou pak kohouti pěkně rozezpívaní, probudí pěkně
10
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 10
29.04.22 12:01
začerstva a bez pardonu i lenošící lidi uvnitř stavení, kteří by v peřinách nejraději strávili celé dopoledne. Tak to tedy žádné takové! To prrr! Nebo spíš kykyryký! „Žádné vyspávání, milánkové! Vstávat a cvičit! Nekoukat a něco dělat!“
11
Koko a jeho kamaradi_001 az 104_korektury.indd 11
29.04.22 12:01