Text © Pavel Brycz, 2022 Illustrations © Peter Stankovič, 2022 ISBN 978-80-242-8130-8
• 8 •
Hlemýžď Čeněk se zaposlouchal do hromobití blížící se bouřky. Svou jedinou nohou zabrzdil na černé asfaltce. Silnice ještě nestačila úplně vychladnout po celodenním pařáku. Nestudila ho tedy na slizké noze, která byla zároveň jeho plným bříškem. Naopak. Lehounce hřála. Příjemně by se
• 9 •
tu na prázdné silnici odpočívalo. Kdyby ale vichr před ženoucí se bouřkou nepřilétl jako studený Priessnitzův obklad a neofoukl mu splašená tykadla. Brrrrrrrrrrrrrrrr! Bylo by hloupé po rozpáleném červnovém dni, kdy se v domečku potil jako ve finské sauně, nastydnout na liduprázdné silnici. Teď se nešlo do domečku na zádech ani schovat. Oči na šťopkách mu totiž oslnila strašlivá záře. Na obzoru tmavé silnice vyjelo na kopec vozidlo s reflektory plivajícími do daleka světlo jako rudé ohnivé jazyky a blížilo se rychlostí milion hlemýždích kilometrů za vteřinu rovnou k němu.
• 10 •
Jaký omyl! Smysly ho šálily. Nebyla to přece žádná bouřka, ale zlo v automobilu. Poznal, kdo se na něj černou nocí řítí. Černokněžník Raven! „Svatý Plži, pomóc!“ zařval hlemýžď zoufale a hlas mu přeskočil jako čtrnáctiletému chlapci na hodině hudební výchovy. „U Zlaté ulity, už je blízko!“ A opravdu! Černočerná limuzína mňoukomobilu s mnoha páry ve tmě svítících kočičích očí se přiřítila až k němu.
• 12 •
• 13 •
V příští vteřině ho smázne jak malinu. „Bác! Křup. Fííííííííííííííííííííííí!“ ozvalo se černočernou nocí a na silnici zbyla z ulity do asfaltu vnořená placka. Ubrečený Čeněk za krajnicí zprudka oddechoval a koulel očima na šťopkách po mizejícím pirátovi silnic, který mu rozmašíroval domeček. Vždyť kdyby z ulity nevyjel raketovou rychlostí ve šnečím světovém rekordu, byl by ve svém domečku na kaši. Když se teď ocitl pod měsícem v úplňku úplně nahý, bude si jako ubohý bezdomovecký slimák muset najít nějaký bezpečný úkryt. Všude číhají hladové sovy. „Ravene, proklínám tě!“ zařval do noci. Ale slabý hlas nepřehlušil mňoukání sta koček pod kapotou. Mňoukomobil s černokněžníkem Ravenem už byl dávno v trapu. Však taky netrpělivý zloduch peskoval svého šoféra Netopiriuse, ať ještě přidá. „Hrom a peklo, Netopiriusi, šlápni těm kočkám na ocas!“ volal černokněžník v černém plášti. „Nemazli se s nimi. Nekoupil jsem si mňoukomobil za
• 14 •
nehoráznou sumu, abych se vlekl jako šnek! Jestli přijedeme pozdě, hňupe, hodím tě do motoru k těm micinkám a mourkům. Ty už si s přerostlou ošklivou myší s křídly budou vědět rady.“ „Jen to ne, šéfe,“ ulekl se Netopirius a zajektal zuby. „Sto šedesát koček pod kapotou, to by byla moje smrt!“ „Mňaúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú!“ zavyly kočky palčivou bolestí. Netopirius jim totiž ve strachu ještě víc přitáhl jejich ocasy a drásal je netopýřími drápy, až z nich chlupy létaly. „Stihneme to, slibuju, šéfe, přísahám!“ pištěl třesoucím se skřípavým hlasem a zubil se ohyzd nými špičatými zoubky na zakaboněného černokněžníka. „A proč, Mistře, musíme stihnout odbíjení půlnoci zrovna na letišti v Ruzyni? Chytáme snad nějaký noční přílet?! Nebo snad někam letíte…?“ „Hlupáku!“ šlehl Raven po Netopiriusovi ostrým pohledem. „Plocha pražského letiště se stala podle mezinárodního věšteckého kalendáře
• 15 •
čarodějů, mágů, ježibab a bosorek po sto letech nejlepším místem pro čarodějnický slet. Před sto lety se takové místo nacházelo uprostřed ledových vln Atlantického oceánu. Přesně nad hrobem Titaniku. Čarodějnice na košťatech tam pochopitelně nemohly z nebe přistávat. Leda by se tam zatoulal nějaký ledovec. Ale pak by na něm stejně nešlo rozdělat poradní oheň.“ „Aha,“ poklesla Netopiriusovi čelist. „A to nad tím ohněm budou báby skákat jako při pálení čarodějnic? Na to se chcete dívat? Vážně? Fujtajbl!“
• 16 •
„Nemel, tupče,“ odsekl nevrle Netopirius. „Ten čistý oheň, rozdělaný, rozfoukaný a živený čarodějkami z celého světa, prozradí, kdo se stane na příštích sto let Vládcem světa.“ „Žjova,“ polknul Netopirius. „A u toho nesmíte chybět… Proč?“ „Protože,“ zapíchl si Raven svůj dlouhý ukazováček s pařátem nehtu do hrudi důležitě, „se Vládcem světa stanu Já!“ „Ehm, takže to dost hoří, že?!“ pokýval Netopirius ušatou hlavou.
• 17 •
„A jestli to zmeškáš, pacholku,“ vycenil na sluhu Raven ostře zubiska jako vlk, „dostanou kočky pod kapotou k jídlu něco fajnovějšího než studené kočičí konzervy!“ „Ajajajaj,“ zabědoval Netopirius a surově drásal z utrápených koček ve válcích pod kapotou limuzíny rychlost startující stíhačky.
„Mňaúúúúúúúú!!!“ odlepily se pneumatiky od země a mňoukomobil vzduchem překonal ostnatý plot kolem plochy letiště s výstražnými nápisy „Vstup zakázán!“.
• 20 •
Řídící letového provozu, inženýr Helekal, krůček před půlnocí ohlásil z letištní věže další přílet. Jeho pronikavý hlas vyřvával vesele: „Pozor, pozor, na ranveji číslo osm právě přistává koště vrchní brazilské čarodějky Copacabany!“
• 21 •