Matt Witten Poprava
Nahrdelnik_001-328.indd 3
17.12.21 15:21
KAPITOLA JEDNA N eděle 7.
dubna , před dvaceti lety
„Co se ti líbí víc?“ zeptala se Amy. „Ten fialový delfín nebo ta růžová kachnička?“ „A víš, co je skvělé?“ zeptala se Susan a prohrábla přitom hedvábné vlásky své dcery. „Můžeme si koupit obojí.“ Byly právě v obchodě Soave Faire Craft v Glens Falls a vybíraly korálky, aby si Amy mohla vyrobit takový náhrdelník, jako měla její kamarádka. Tato dlouhá, poklidná nedělní odpoledne následující po návštěvě kostela byla Susaninou oblíbenou částí týdne. „Jsou drahé?“ zeptala se Amy, hnědé oči velké jako talířky. Susan neměla ráda, když její sedmiletá dcerka rovnou přešla k otázce ceny. „Ale vůbec ne,“ řekla. „Vyber si, kolik chceš.“ A tak koupily snad stovku korálků, a když odcházely z obchodu, Amy samým vzrušením poskakovala. „Máme jedenáct zvířat a jedenáct a půl různých barev!“ radovala se. Susan, která jako dívka bývala tichá a plachá, si jen pomyslela: Jak jen jsem k tomuhle uzlíku plnému energie přišla? Ale nestěžovala si. Pak šly vedle do Baskin Robbins na mandlovo-čokoládovou zmrzlinu. „Je drahá?“ zeptala se Amy.
Nahrdelnik_001-328.indd 7
17.12.21 15:21
8
MATT WITTEN
Panebože. „Nestarej se,“ opáčila Susan. „Dáme si dva kopečky.“ Danny už celé dva měsíce neprodal žádný dům a Amy zjevně cítila to napětí. Ale karta se zase obrátí, tak jako vždycky. Snad se zadaří právě dneska. Když dojedly svou obří porci zmrzliny – Amy okouzlila náctiletou dívku za pultem, takže jim dopřála extra velké kopečky –, nasedly do Susanina Dodge Dartu a zamířily adirondackým předhůřím domů. Byl začátek dubna a stromy se začínaly zelenat. „Mami, proč žáby kvákají?“ zeptala se Amy. „Říkají tím, že chtějí jít na rande.“ Amy se zachichotala. „To ne…“ „Myslím to vážně. Je to jejich způsob, jak říct: ‚Mám tě ráááááááád.‘“ Schválně to slovo hodně protáhla a Amy napadlo, jak je to super. Po zbytek cesty se navzájem trumfovaly, která z nich dokáže vyznání protáhnout víc. „Mám tě ráááááda,“ prohlásila Amy. „Mám tě rááááááááda tak, jako měsíc má ráááááááááád hvězdy,“ odpověděla Susan.
Nahrdelnik_001-328.indd 8
17.12.21 15:21
KAPITOLA DVĚ S obota 27.
listopadu , současnost
Susan s pivem v ruce sledovala dav křepčící na tanečním parketu a napadlo ji, jak je to divné, že všichni pijí a slaví, když tahle noc je připomínkou surové vraždy. Staré dřevěné stěny byly ozdobeny růžovými a fialovými balónky a stříbrnými řetězy a Stony Creek Boys hráli zdarma. Pro Crow Bar to byla největší letní akce. Na rameni ucítila dotek. Byla to Terri, její nejlepší kamarádka, servírka ze stejné směny. „Nechceš si zatancovat?“ Susan se chystala odmítnout, ale Terri se k ní naklonila a dodala: „Amy by si to přála. Moc ráda tančila.“ Byla to pravda. Amy začala tančit na country muziku už jako batole a na téhle slavnosti by se jí líbilo. A tak Susan nakonec řekla „No dobře“ a vstala od stolu. Lidé si toho všimli během několika vteřin. Tři mladé ženy stojící opodál – Amyiny kamarádky z dětství – se na ni povzbudivě usmály a všichni jí ustupovali z cesty. Susan si už ani nepamatovala, kdy naposledy stála na tanečním parketu, tělo jí ztuhlo. Ale pak si pomyslela, že tento večer její taneční umění nikdo hodnotit nebude. Terri Susan objala a kapela začala hrát s o to větší vervou. Susaniny nohy začaly hledat rytmus. Zalétla pohledem k baru a viděla, že se na ni všichni dívají a tleskají. Byl tady
Nahrdelnik_001-328.indd 9
17.12.21 15:21
10
MATT WITTEN
každý, koho ve městě znala a ona měla pocit, jako by tančili s ní. Zavřela na okamžik oči, pohupovala se a poslouchala přitom drnčení kytary. Měla bych být za tu slavnost vděčná, pomyslela si. Vždyť se to celé konalo kvůli ní. Podívala se na stěnu za barem. Visela tam velká, dvacet let stará Amyina fotka z doby, kdy měla sedm. Byla zvětšená z vybledlého polaroidu, a tudíž poněkud neostrá. Amyin široký úsměv s mezerami po vypadlých zubech a radostná nálada z něj však přímo zářily. Měla světle hnědé vlasy po ramena a na krku barevný náhrdelník z korálků. Když jste přišli dostatečně blízko, mohli jste jednotlivé korálky rozeznat: fialového delfína, růžovou kachničku… Byla to Susanina oblíbená fotka. Pořídila ji jen pár dní předtím, kdy Amy zemřela. Terri jí pošeptala do ucha: „Támhle je Evan.“ Susan uviděla, že se k nim tanečním krokem blíží Evan Mullens. Evanovi bylo sedmapadesát, o dva roky více než jí, a byl čerstvě rozvedený. Minulý rok se vrátil do města, aby vedl Adirondackou lidovou školu, a Susan se mu zřejmě líbila. Nejméně jednou týdně k nim chodil na večeři a flirtoval s ní, a Terri tvrdila, že kdyby ho Susan jen trochu povzbudila, pozval by ji na rande. Navíc byl docela pohledný. Ale Susan v těchhle věcech vyšla ze cviku, stejně jako v tanci. A tak když uviděla Evanův široký úsměv a červeně kostkovanou košili, věnovala mu jen letmý úsměv a sklopila oči. Najednou si všimla, že stojí před svou matkou, která seděla u nedalekého stolu, popíjela pivo a kývala hlavou do rytmu. Lenora na ni zamávala, pak se naklonila přes svou láhev s kyslíkem a zakřičela, aby přehlušila hudbu: „Prima party, co?“
Nahrdelnik_001-328.indd 10
17.12.21 15:21
POPRAVA 11
No jasně, prima party. Susan proti své vůli cítila, jak ožívá těžká masa vzteku pohřbená v její hrudi. To, co se stalo Amy, byla mámina vina – Ne. Nech to být. Skladba skončila zaduněním bicích a několika údery do kytarových strun a všichni se rozjásali. Johnny, vrásčitý, dlouhovlasý frontman, poděkoval za potlesk smeknutím fialového kovbojského klobouku a hlubokou úklonou. Nebyl to ten nejlepší zpěvák na světě, ale rozhodně to byl „fešák“, jak by řekla Lenora. Zavolal: „Tak jak se dneska večer bavíte?“ Dav výskal a pokřikoval a Johnny se zeširoka usmál. Ale pak zvedl ruce. „Ovšem jak všichni víte,“ řekl, „tahle akce není jen o zábavě.“ Lidé ještě nebyli připraveni přeladit se na vážnou notu, a tak se ozvalo pár dobrosrdečných zabučení. „Zmlkni a zpívej!“ zakřičel z parketu nějaký opilec. Johnny pokračoval. „Dneska večer máme vznešenější cíl.“ Teď už ztichli všichni. Opilý chlapík dál nespokojeně hulákal, ale někdo ho loktem šťouchl do boku a on zmlkl uprostřed výkřiku. „A právě proto,“ pokračoval Johnny a sundal mikrofon ze stojanu, „bych rád na pódium pozval Susan Lentigovou, Amyinu mámu.“ Susan nerada mluvila na veřejnosti, ale od dcerčiny smrti to dělala tolikrát, že si zvykla. A tak si uhladila tmavě hnědé vlasy, narovnala brýle a cestou k nízkému pódiu určenému pro kapelu se pro uklidnění zhluboka nadechla. Teď už ji móda nezajímala tak jako před léty, ale byla ráda, že ji matka přemluvila, aby si oblékla pěknou žlutou sukni a trochu se namalovala. Vystoupala dva schody, vzala si mikrofon z Johnnyho ruky a lidé jí uctivě zatleskali.
Nahrdelnik_001-328.indd 11
17.12.21 15:21
12
MATT WITTEN
„Nazdar, všichni,“ řekla, ale rty přitom měla tak blízko mikrofonu, že se ozval skřípavý zvuk zpětné vazby. Viděla, jak sebou její matka trhla. Johnny k ní vykročil připraven pomoci, ale ona věděla, co dělat. O pár centimetrů mikrofon oddálila a začala znova. „Nazdar, všichni.“ Tentokrát to fungovalo. Zadívala se do davu. Některé z těch lidí znala celý život. Byli tu v době jejího dětství, když se vdávala, i když se stala ta tragédie. Mnozí z nich jí při pátrání po Amy pomáhali prohledávat okolní lesy. A teď jí pomáhali znova. Každé pivo, které bar toho večera prodal, jí pomůže o příštím víkendu zaplatit cestu do věznice v Severní Dakotě. „Vám všem, jednomu každému z vás, bych ráda poděkovala, že jste dneska přišli,“ řekla. Podívala se na reverendku Mary Parsonsovou, teď asi šedesátiletou, která seděla u stolu s několika dalšími ženami. Celý rok potom, co se to stalo, jí každý týden posílala teplé jídlo. „Ráda bych poděkovala všem z církevního společenství…“ Reverendka Parsonsová vážně přikývla a jedna z žen si papírovým kapesníčkem osušila oči. Susan se rychle podívala jinam. Teď se nesměla sesypat. Musela dokončit svou řeč. „A také všem těm úžasným ženám, které mi dneska pomáhaly roznášet večeře…“ Terri, ještě stále na tanečním parketu, vykřikla: „Máme tě rádi, Susan!“ Když Amy zemřela, byla Terri teenagerka a občas Susaninu dcerku hlídala. Susan se na ni usmála a pokračovala: „A také mým báječným sousedům…“ Tom a Stacy, kteří bydleli v karavanu ve stejné ulici a pomáhali jí chystat dřevo, jí ukázali palce vztyčené vzhůru.
Nahrdelnik_001-328.indd 12
17.12.21 15:21
POPRAVA 13
Pak se podívala na svou mámu. Věděla, že se její matka kvůli tomu, co udělala, už tak natrápila víc než dost a nezasloužila si ten slepý vztek, který vůči ní Susan občas cítila. „… a taky mojí mamince Lenoře.“ Lenora milovala pozornost daleko víc než Susan, a navíc už něco vypila. Celá se rozzářila a zamávala všem kolem. „Ale ze všeho nejvíc,“ pokračovala Susan, „bych ráda poděkovala Amyiným nejlepším kamarádkám, Sherry, Kate a Sandy za to, že do Amyina života vnesly radost v době, kdy ještě žila, a nikdy na ni nezapomněly.“ Tři mladé ženy ještě pořád stály na tanečním parketu a držely se za ruce. Táhlo jim pomalu na třicet, měly práci, muže, děti. Měly své životy. Měly všechno, co Amy neměla. Susan ty čtyři stále viděla, jak to léto předtím, než Amy zemřela, nacvičovaly na jejich verandě tanečky na skladby Gartha Brookse. Ony to zřejmě cítily stejně, protože se rozplakaly. Susan se od nich odvrátila a zadívala se na velkou dceřinu fotografii za barem. „Věřím, že Amy je dnes večer s námi,“ řekla. Na snímku Amy chyběl jeden z předních zubů. Zoubková víla jí pod polštář strčila dva dolary tu noc předtím, než byla unesena. Susan se obrátila zpátky k davu. „Uběhlo dlouhých dvacet let. Ale teď, za pouhých sedm dní, příští sobotu v pět odpoledne, se Amy konečně dočká spravedlnosti. Budu u toho, v Severní Dakotě, až ten odporný Netvor –“ Susanin hlas nabral na zuřivosti a síle, „který znásilnil a zavraždil moji dceru, bude poslán tam, kam patří, do pekla, a moje Amy bude moci konečně spočinout v pokoji.“
Nahrdelnik_001-328.indd 13
17.12.21 15:21
14
MATT WITTEN
Susan chvíli přemýšlela, pak si uvědomila, že už nemá co dodat, a řekla jen: „Děkuji vám všem.“ Vrátila mikrofon Johnnymu, sestoupila z pódia a zamířila zpátky ke svému stolu. V žilách jí stále koloval adrenalin z veřejného proslovu. Chladnou, tvrdou dřevěnou podlahu pod chodidly ani necítila. Minula Sherry, Kate a Sandy, a ony ji jedna po druhé objaly. Pomalu, ale jistě se začal sálem rozléhat potlesk. Ti, kdo zatím seděli, vstali. Několik lidí zvedlo dlaň, aby si s ní pláclo, což jí připadlo nevhodné, ale podvolila se a plácla si s nimi. Opilý chlápek na parketu si s ní plácl tak silně, až se zapotácel a upadl. Johnny odložil mikrofon, aby i on mohl zatleskat. Pak ho znova uchopil a řekl: „Nezapomeň pořídit nějaké fotky, Susan, protože my všichni chceme vidět, jak se ten odporný zmetek smaží.“ Nějaká žena vykřikla: „No jasně, sakra!“ a všichni jí hlasitě přizvukovali. Jonny pokračoval. „Je nás tady dneska večer asi stovka a všichni jsme si koupili piva, co hrdlo ráčí –“ „Kurva, to ne!“ zahulákal ten opilec. „… a díky tomu máme víc než dost, abychom Susan zaplatili její cestu. Ale do Severní Dakoty je to velká dálka a já čirou náhodou vím, že její starý Dodge Dart potřebuje nové gumy. A taky něco stojí hotel a takové věci.“ Smekl svůj velký kovbojský klobouk. „A tak i když teď všichni zažíváme těžké časy, zkusme všichni pro tenhle odvážný cíl udělat ještě něco víc.“ Vložil do klobouku dvacetidolarovou bankovku a podal ho muži vedle sebe. Zatímco klobouk koloval a plnil se penězi, kapela začala hrát pomalou baladu, kterou Johnny
Nahrdelnik_001-328.indd 14
17.12.21 15:21
POPRAVA 15
napsal minulý týden právě pro tuto příležitost. „Má největší lásko, moře trápení,“ zpíval. „Všechny ty roky slzy nezmění…“ Konečně si Susan dovolila plakat. Skrz slzy se podívala na všechny ty lidi, kterým na ní záleželo a kteří se tady sešli, aby jí pomohli. Společně s matkou neměla na účtu víc než sto dolarů, ale teď bude moci odjet na popravu. Doufala v tento den tak dlouho, že už skoro zapomněla, jaký býval život, než se to stalo. Ztratila tehdy nejen dceru, ale i manžela, spřízněnou duši, jediného muže, kterého kdy milovala. Reverendka Parsonsová s ní několikrát mluvila o odpuštění. Ale Susan na nějaké odpuštění kašlala. Možná kdyby ten Netvor – nikdy mu neříkala jménem, takovou čest mu nehodlala dopřát – někdy požádal o odpuštění, kdyby přestal lhát a tvrdit, že Amy nezabil, možná by vůči němu cítila i něco jiného než čirou, palčivou nenávist. Sevřela ruce do pěstí. Netvor byl u toho, když Amy vydechla naposled. Teď Susan uvidí, až naposledy vydechne on. Postaví se co nejblíž oknu, aby její tvář byla to poslední, co v životě uvidí, a ona se bude dívat, jak umírá. Když se usadila ke stolu, přišla za ní Lenora. Jednou rukou za sebou táhla kyslíkovou láhev a v druhé držela pivo. „Pěkný projev,“ ocenila. „Dáš si ještě pivo?“ Bože, její máma fakt neměla špetku taktu. Ale když se nad tím zamyslela, pivo by si ještě dala. „Dám, díky,“ řekla. Zatímco pila dlouhými doušky, přemýšlela, jak se bude cítit v sobotu večer, až Netvor dostane, co si zaslouží. Bude se konečně schopná přenést přes to, co se stalo, a „jít dál“, jak jí pořád radila máma? Věděla, že má pravdu. Bylo jí tehdy teprve pětatřicet. Mohla se znova vdát, mít novou rodinu. Bohužel vlastní
Nahrdelnik_001-328.indd 15
17.12.21 15:21
16
MATT WITTEN
děti už mít nemohla, ale mohla by nějaké adoptovat, nebo se starat o nevlastní. Bůh ví, že rozvedených mužů, kteří se o ni během let ucházeli, se v Lake Luzerne našlo víc než dost. Evan rozhodně nebyl první. Susan si však nedokázala pomoct. Občas měla pocit, že se nemůže nadechnout, jako kdyby kouřila jednu cigaretu za druhou. Ale možná ji jen dusil žal a pocit viny. Z nějakého důvodu pro ni ani po dvaceti letech nebyla ta věc uzavřená. V hloubi duše se jí usadil pocit, který sama nedokázala pojmenovat a který nedával smysl – totiž že ohledně vraždy své dcerky něco přehlédla, a kdyby si toho všimla včas, mohla tomu zabránit. Ale co jí uniklo? Co měla udělat? Psychiatr z nemocnice v Albany tvrdil, že je to běžné: v případě takovýchto nesmyslných tragédií si lidé často vymyslí scénář, podle kterého to všechno není jen náhoda, ale důsledek jejich vlastních činů. Pro někoho je přijatelnější prožívat pocit viny než bezmoc a ztrátu kontroly nad tím, co se jim přihodilo. Psychiatrova slova jí však úlevu nepřinesla. Přehrávala si tu tragédii znova a znova skoro každou noc. Zatímco Susan pila své pivo, hlavou jí proběhl – znova – poslední týden její dcery na tomto světě.
Nahrdelnik_001-328.indd 16
17.12.21 15:21
KAPITOLA TŘI N eděle 7.
dubna , před dvaceti lety
Susan a Amy se ze své korálkové a zmrzlinové výpravy vrátily krátce po páté. Danny je předběhl – byl už doma a díval se v televizi na Celtics. „Nazdar, holky!“ vstal a pozdravil je, a Susan okamžitě poznala, že se ta prohlídka domu vydařila. Svlékl si sako, ale pořád měl na sobě světle modrou košili s rozhalenkou. Věnoval jí ten svůj sebevědomý úsměv a ona si poprvé po mnoha týdnech uvědomila, jak je sexy. S Dannym byli spolu od jeho druhého ročníku na střední, kdy byl talentovaným obráncem ve fotbalu a skvělým baseballovým nadhazovačem. Na prvním rande si šli zaplavat na Fourth Lake a ona si ještě pořád pamatovala, jak se jí zatajil dech, když si sundal tričko. I teď se udržoval v kondici pravidelným cvičením v corinthské Ymce. Susan věděla, že jsou krásný pár. Sama ušla několik kilometrů denně, dokonce i v zimě, a to jí společně s obsluhováním v bistru pomohlo vrátit se na předtěhotenskou váhu. Měla talent najít v second handu šaty, které jí slušely, a dopřála si jednu rozmařilost: barvení vlasů v salonu Country Girls. Amy přiběhla k Dannymu a začala poskakovat. „Tati, máme ty nejkrásnější korálky. Ta paní v obchodě říkala, že jich mají sto tisíc.“
Nahrdelnik_001-328.indd 17
17.12.21 15:21
18
MATT WITTEN
„No páni,“ vydechl Danny, popadl Amy do náruče a objal ji. „To je opravdu hodně.“ Amy se vykroutila z Dannyho sevření, aby mohla vyskládat korálky na stůl v obýváku. Susan ho políbila na uvítanou. „Tak jak to šlo?“ Danny zvedl pěst ve vítězném gestu. „Měli jsme čtrnáct lidí, z toho tři vážné zájemce. Vsadím se, že nejméně jeden z nich mi do zítřejšího rána udělá nabídku.“ „To je skvělé! Co kdybych upekla kuře, abychom to oslavili?“ „Chceš vidět moji růžovou kachničku, tati?“ ozvala se Amy. Amy mu ukazovala korálky, zatímco Susan připravovala večeři. Kuřecí stehna na citronu a česneku pekla v troubě něco přes hodinu, přesně jako to měl Danny rád. Večer před svatbou jí Lenora řekla: „S muži je to jednoduché. Stačí je nakrmit a jsou spokojení.“ Byla to ta nejlepší rada, kterou jí kdy matka dala. Společně prožili i těžké chvíle. Susan do svých třiceti dvakrát potratila. Když se jí narodila Amy, malý zázrak, dozvěděla se, že má nevratně poškozené děložní hrdlo a že už nikdy nebude moci mít další děti. Jejich manželství však přežilo jak Susaniny zdravotní problémy, tak i nejistotu provázející Dannyho kariéru. Míval dny, kdy byl z práce otrávený, tvrdil, že měl raději jít na práva, místo aby se spokojil s místem realitního agenta, a měl tendenci se na Susan utrhovat. Ale ona věděla, že brzy bude jako dřív. Stál při ní v těch hrozných měsících po potratech. Nosil jí litry a litry čokoládovo-mandlové zmrzliny a brával ji na sněžný skútr, aby ji rozptýlil. Občas jezdil rychleji, než jí
Nahrdelnik_001-328.indd 18
17.12.21 15:21