Ella Careyová
STALO SE V NEW YORKU
Ikar
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 3
13.01.22 12:01
„Ta nejlepší jídla jsou velmi jednoduchá.“ Auguste Escoffier „Po dobrém obědě dokáže člověk odpustit každému, dokonce i svým příbuzným.“ Oscar Wilde
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 6
13.01.22 12:01
Autorčina poznámka Všechny postavy, které se v této knize vyskytují, jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost s lidmi, ať už živými či mrtvými, je čistě náhodná.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 7
13.01.22 12:01
První kapitola Lily New York, podzim 1942
Lily Roseová si nasadila červený plstěný klobouk, sáhla po kabátu a rukavicích stejné barvy a vyběhla ze svého domu v Gramercy Parku. Skočila do autíčka American Bantam a na vzácnou vteřinu si položila hlavu na volant. Díkybohu za ten drahocenný automobil. Vždy ji odsud dokázal odvézt. Klidnou ranní atmosférou na soukromém newyorském náměstíčku s vlastní brankou se linul křik její matky Victorie a hned po něm následovaly naléhavé žádosti Lilyina otce Jacoba. Lily nastartovala motor zbožňovaného modrobílého vozu s růžovým koženým lemováním, projela po Třetí Avenue a zabočila na parkoviště vedle své milované restaurace U Valentina, kde pracovala jako kuchařka a byla za to každý den vděčná. Vystoupila, s uspokojivým cvaknutím zabouchla lesklé dveře, upravila si elegantní klobouk a s hlavou plnou receptů a dychtivým očekáváním úžasných, k dokonalosti dotažených jídel, která dnes U Valentina pomůže vytvořit, zamířila k východní 63. ulici. Z parkoviště pospíchala po Park Avenue kolem malebných činžovních domů, které se v ranním slunci oslepujícím způsobem leskly. Rychle přeběhla po červených kobercích, které pod zářivými plátěnými stříškami vedly k velkolepým vstupním halám fascinujících domů, kde s rukama za zády stáli v pozoru postarší portýrové v úhledných uniformách a bílých rukavicích. Před působivým vchodem do restaurace se zastavila, aby popadla dech.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 11
13.01.22 12:01
12
E l l a C a r e y o vá
Mezi dvěma složitě zdobenými lampami, jejichž žluté báně vydávaly v mlhavém ránu přízračné světlo, se dřevěný bar ve stylu art deco před velkolepým zrcadlem ve tvaru vějíře hrdě leskl. Geometrické obložení na stěnách zajišťovalo elegantní pozadí pro kožená sedadla intimně rozmístěná pod romantickými lampami, které zalévaly přepychový interiér teplým světlem. Lily došla k služebnímu vchodu, přičemž mírně upoutala zájem starších mužů, kteří nebyli odveleni do armády a v současné době plnili manhattanské ulice. V období, kdy postupovala v žebříčku brigade de cuisine z pozice obyčejné kuchařky se specializací na zeleninu až po zástupkyni šéfkuchaře, znala podle jmen tolik hostů, kteří se pohybovali ve společenském okruhu její rodiny, že se tím už nenechala vyvést z míry. Vařila na plesech pro debutantky, s nimiž vyrůstala, zdobila svatební dorty pro bývalé spolužačky, s nimiž si ve škole v Upper East Side vyměňovala zápisky, a otročila v rozpálené dusné kuchyni. Matčiny přítelkyně zatím pořádaly v soukromých saloncích slavnostní obědy, klevetily na židlích přitažených blízko k sobě na měkkých vlněných kobercích u stolů zdobených nádhernými bílými liliemi a ze stěn na ně shlížela mistrovská díla moderního umění, která majitel restaurace Giorgio Conti sbíral. Lily však věděla, že její matka Victoria neprojevuje kulturnímu prostředí restaurace U Valentina ani špetku uznání. Chtěla jen to, aby si Lily vzala nejbohatšího starého mládence z New Yorku. Byl to Victoriin dávný sen a to, že její dcera raději vaří ve sklepní kuchyni U Valentina, místo aby chodila na společenské návštěvy do vyšší společnosti, bylo doma zdrojem neustálých konfliktů, před nimiž se Lily snažila uniknout. Zaklepala rukou v rukavičce na diskrétní černé dveře pro zaměstnance a člen pomocného obsluhujícího personálu ji pustil dál. „Dobré ráno, slečno Roseová!“ Mladík se hrdě vypínal v čerstvě vyžehlené uniformě.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 12
13.01.22 12:01
S ta l o
se v
New Yorku
13
„Dobré.“ Sundala si klobouk, potřásla dlouhými černými vlasy a upřela tmavomodré oči na pomocného číšníka, k jehož sto pětasedmdesáti centimetrům jí moc nechybělo. Zasalutoval jí, přičemž se jeho zlaté knoflíky na světle zaleskly. „Abyste věděla, nesalutuju jen tak zbůhdarma.“ Při sundávání rukavic se zarazila a smích jí odumřel na rtech. Chlapcův obličej se rozzářil vzrušením. „Povolali mě do armády. Půjdu k mariňákům.“ Zmocnil se jí chlad. „Jak tu zprávu přijal Giorgio?“ Majitel restaurace U Valentina, Giorgio Conti, měl rád každého zaměstnance a Lily měla podezření, že plakal pokaždé, když někdo z nich odjel do války. „Položil mi ruku na rameno, zhluboka se nadechl a řekl mi, že až se vrátím domů, stále tu budu mít práci.“ „Panebože. Kdy odjíždíte?“ Pátrala v jeho obličeji. Působilo trochu zvláštně přát mu bezpečné útočiště na místě, kam se z kuchyně linula uklidňující vůně Valentinových typických karamelových a pistáciových dortů se šlehačkou. „Za tři dny.“ Zvedla ruku k jeho paži. „Šup šup!“ Lily nadskočila. Z restaurace vyběhl vrchní číšník Sidney a přezíravě si změřil Lily i mladíka, se kterým otálela na chodbě. Přes paži měl přehozený bílý ubrousek a šedé napomádované vlasy si sčesal dozadu. Z knoflíkové dírky mu vykukovalo červené poupě a znepokojeně vraštil čelo. „Honem do sklepa, kam patříte, Lily. Jak to, že tu chytáte lelky?“ „No tak, Sidney, víte, že nikde nejsem radši než v kuchyni,“ odpověděla Lily. „Jak vidíte, už tam běžím.“ Sidney ji přejel přísným pohledem a zmizel. Chlapec se ušklíbl. „Vrátím se do práce, než ho z toho spěchu trefí šlak. Rád jsem vás viděl, Lily.“ Zvedl ruku v dalším zasalutování.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 13
13.01.22 12:01
14
E l l a C a r e y o vá
Seběhla po schodech a prošla vinným sklepem. U zdí byly uskladněny staré vzácné lahve a její kroky v klenutém prostoru tlumily silné orientální koberce. Na dámské toaletě si zastrčila vlasy pod šátek, uvázala si ho kolem hlavy a navrch si nasadila kuchařskou čepici. Pak se z elegantního, na míru šitého kostýmu převlékla do černé sukně a bílé halenky na knoflíky. Otevřela létací dřevěné dveře do kuchyně, kde to už hučelo konverzací mezi kuchaři, kteří se chystali začít krájet mrkev, loupat cibuli, porcovat syrové maso a připravovat kuřata na slaný koláč. Lilyiny oči se přizpůsobily tlumenému osvětlení ve sklepě. „Dobré ráno, všichni. Podle mých včerejších výpočtů nás dnes čeká přes čtyři sta objednávek.“ Jimmy, který se specializoval na pokrmy z ryb, k ní chvatně přistoupil. Zamračil se, až se jeho šednoucí obočí spojilo. Kuchařská uniforma na jeho štíhlé postavě byla stále bez jediné poskvrnky, ačkoliv strávil už několik hodin filetováním. „Ten losos se nedá použít, šéfe. Mrknete se na něj?“ Lily ho následovala na jeho stanoviště. Otevřela ledničku, sáhla dovnitř a rybu prohmatala. Po jejím doteku už maso znovu nevyskočilo. „Musíme sehnat nového,“ prohlásila a otřela si ruce do mokré utěrky, kterou jí Jimmy podal. „Hned zavolám dodavatelům, ať nám pošlou jinou várku.“ Přesunula se do spodní části řady, přičemž ignorovala povytažená obočí některých starších kuchařů, kteří U Valentina pracovali od chvíle, kdy byla restaurace otevřena. Giorgio Conti na sebe upozornil už ve dvacátých letech a jeho podnik na Park Avenue se brzy stal jedním z nejoblíbenějších s nejexkluzivnější klientelou. Jeho pravou rukou byl vrchní číšník Sidney, který znal v New Yorku všechny, kdo stáli za řeč, a znovu a znovu je lákal, aby se k nim přišli najíst. Restaurace U Valentina dosahovala úspěchu už dvacet let, přežila Velkou hospodářskou krizi a nyní se řítila přímo do války. Lily se tam ucházela o zaměstnání hned, jakmile se
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 14
13.01.22 12:01
S ta l o
se v
New Yorku
15
dozvěděla, že někoho shánějí. Nastoupila jako pomocná síla a postupně si prošla jednotlivými úseky. U Valentina by pracovala i zadarmo. Procházela kolem té budovy každý den, když se vracela domů ze školy, a ve školní uniformě s aktovkou u boku nakukovala do prosklených výloh, kde se odrážely její dlouhé nohy, tmavé vlasy svázané do culíku i modré vykulené oči. Odjakživa si přála proměnit se v krásného motýla a vlétnout do toho jedinečného prostředí ve stylu art deco, aby ho líp prozkoumala. Pohlední dokonalí číšníci nosili vysoko ve vzduchu podnosy s delikátními pokrmy a pokládali lákavé talíře před krásně oblečené zákazníky u stolů s bílými ubrusy a se šampaňským v kbelících s ledem. Tlumené lampy zalévaly místnost teplým světlem a propůjčovaly interiéru magické kouzlo, takže si Lily i přes sklo uvědomovala, že vaření není jen úžasný koníček, kterému se už dlouho zaníceně věnuje, ale umění, které skutečně dělá lidi šťastnými. Takže nyní, když měla takové štěstí, že se stala součástí personálu, by se té příležitosti za nic na světě nevzdala. Protože její povinnosti spočívaly v tom, aby dohlížela na kuchyň a nesla zodpovědnost za zásoby a kvalitu potravin, začala denní inspekci u kuchaře, který měl na starosti organizaci skladu a přípravné práce. Cestou k protějšímu konci pracovního stolu uviděla kuchaře Lea, šéfa grilu, jak se mohutnýma rukama opírá o nerezový kuchyňský stůl s masivními železnými hořáky, na nichž byly pod řadami obrovských měděných hrnců visících ze stropu rozložené dlouhé pánve. Horký vzduch jiskřil aktivitou kuchařů, kteří neúnavně krájeli, sekali a přesypávali jídlo do hrnců, z nichž stoupala pára. Při Lilyině příchodu se Leo zasmušil a přimhouřil oči. Zkušeným okem přelétla jeho úhledné silné steaky, které budou už brzy ponořeny do rozpáleného másla, křehké filety, jež zůstanou uvnitř dokonale růžové, a lákavě vyhlížející svíčkovou. Dobře věděla, že Leo se U Valentina stará o maso už přes dvacet let, a dával jasně najevo, že na rozdíl od mnoha
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 15
13.01.22 12:01
16
E l l a C a r e y o vá
jiných kolegů nevidí důvod, aby v brigade de cuisine postupoval někam výš. „Dobré ráno, Leo. Nemáte dnes, pokud jde o dodávku surovin, žádné stížnosti?“ zeptala se ho. „Vím moc dobře, jak mám připravit maso, aby byl zástupce šéfkuchaře spokojený, slečno Roseová. Dělal jsem to už předtím, než jste se narodila,“ zabručel a obrátil se zpátky k pracovnímu stolu. „Jsem ráda, že všechno klape, jak má.“ Lily podruhé překontrolovala jeho stůl a chystala se popojít dál, když vtom se vedle ní objevila její spolupracovnice, druhá zástupkyně šéfkuchaře. Martina, vysoká jen něco málo přes sto padesát centimetrů, si založila paže na hrudi a pod kuchařskou čepicí jí zablýskly tmavé oči. „Lily, chce nás vidět Giorgio. Vás, mě a Toma. Hned.“ „Dobře, Martino,“ přikývla Lily. „Nevíte náhodou proč?“ Dívka pokrčila rameny a šéfkuchař Tom Morelli na kraji řady zvedl hlavu. „Tome.“ Když na něj Martina promluvila, její tón zněžněl. Tom, jen o jednu příčku níž pod milovaným výkonným šéfkuchařem Marcem, který odjel do války, byl zodpovědný za většinu jídel, která se v současné době U Valentina vařila. Lily se rozhlédla po kuchyni. Zdálo se, že všechno běží, jak má, a přesto silně pociťovala Marcovu nepřítomnost. Ostatní kuchaři na tom byli stejně – několik jich viděla, jak se s nějakým dotazem vydali do Marcovy kanceláře, a až potom si uvědomili, že odjel na vojenské transportní lodi bůhvíkam. V místnosti byla tma a kuchařská čepice visela opuštěná na zadní straně dveří. Bez oddaného šéfa kuchyně všichni kuchaři improvizovali, a přesto bylo nemožné představit si ve velení někoho jiného než milovaného Marca. Právě on naučil Lily všemu, co znala, přesouval ji z jednoho místa na druhé a podporoval její rychlé povýšení, dokud se v rekordním čase nestala zástupkyní šéfkuchaře. Vděčila mu za svou kariéru.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 16
13.01.22 12:01
S ta l o
se v
New Yorku
17
Tom Morelli si sundal zástěru a v modrých džínách, které měl dovoleno nosit jen on, vykročil po kuchyňské podlaze. Štíhlý a svalnatý si vyhrnul rukávy bílé uniformy a s tmavými vlasy ukrytými pod vysokou kuchařskou čepicí přimhouřil zelené oči. Pro jídlo, které připravoval, by člověk vraždil, a dokázal si naklonit srdce veškerého personálu. „Dobré odpoledne, Lily,“ pozdravil a blýskl po ní širokým úsměvem. „Dobré ráno, Tome.“ Při jeho vtipu potlačila úsměv. Oba věděli, že tu včera večer skončila až po jedenácté, a protože měla v rozpisu služeb odpolední směnu, nemusela tu být tak brzy jako někteří jiní. Zároveň odsunula stranou myšlenku, že každá dívka by si přála, aby jí Tomův jemný hlas s italským přízvukem šeptal do ucha. Tom Morelli byl pro ni zakázané ovoce. Kdyby Lilyina vlivná matka zavětřila sebemenší náznak přitažlivosti mezi Lily a některým z jejích spolupracovníků U Valentina, okamžitě by se rozčílila a vyhnala ji odsud. Ne, matka měla s Lilyinou budoucností mnohem velkolepější plány než nějakého kuchaře. Tom na ni počkal a pustil ji před sebe. „Co nám asi Giorgio chce?“ Lily nepochybovala o tom, že Tom má určitě okouzlující přítelkyni. Vlastně pokud mohla soudit podle jeho oblíbenosti U Valentina, nejspíš ho milovaly všechny obyvatelky z jeho čtvrti. Zamračila se a pokusila se soustředit. Giorgio Conti stál před svou kanceláří a čekal, až všichni vejdou dovnitř. „Drazí…,“ přivítal je s lyrickým italským přízvukem, který byl mnohem výraznější než u Toma Morelliho. Při pohledu na jeho ztrhané rysy sebou Lily trhla. Obvykle chodil bezvadně upravený, ale nyní měl napomádované šedé vlasy rozcuchané a pod očima zrádné tmavé kruhy. Jako majitel Valentina nejenže dělal pohovory s případnými šéfkuchaři, ale už týdny vykonával Marcovu práci. To si na
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 17
13.01.22 12:01
18
E l l a C a r e y o vá
něm zjevně vybralo svou daň. Restaurace U Valentina byla Giorgiova vášeň, pro kterou žil a dýchal. Všichni věděli, že se o ni stará, jako by to bylo jeho dítě. Na veledůležitou pozici výkonného šéfkuchaře by nenajal nikoho, u něhož by si nebyl zcela jistý, že je v jeho schopnostech tu náročnou roli zvládnout. „Tome, Lily, Martino,“ promluvil s výrazným r a protahováním souhlásek. „Posaďte se, prosím.“ Lily poklesla na čalouněnou židli. Giorgio položil ruce na úhlednou hromádku krémových dopisních papírů, které používal při korespondenci. Jeho výraz se zasmušil. „Špatně se mi to říká, ale přišly šokující zprávy. Připravte se na nejhorší.“ V Lilyině žaludku se zpěnila žluč. Giorgio sklopil oči. „Marco je mrtvý. Náš výkonný šéfkuchař zemřel.“ Lily si zalétla rukou k ústům. Martina vedle ní zalapala po dechu a Tom sevřel okraje své židle. „Zabili ho při vylodění Spojenců v Severní Africe,“ pokračoval Giorgio se skloněnou hlavou. „Před pouhými několika dny jsem se dočetl, že ta operace skončila celkovým úspěchem, ale při výsadku severně od Casablanky zahájili francouzští vojáci podléhající vichistickému režimu za podpory Němců dělostřeleckou palbu. Spojenci vyhráli a už jsem se začal uklidňovat, když mi dnes ráno zavolala jeho matka. Náš nejdražší Marco byl potvrzen jako jedna z obětí.“ Lily zbledla. „To ne,“ zašeptala roztřeseným hlasem do tiché místnosti. „Omlouvám se, ale asi se mi rozskočí hlava…“ Jako všichni další Newyorčané měla Lily z války strach. Nacisté označili město jako „cíl číslo jedna“ a Lily četla každé ráno v novinách děsivá varování, že by Němci mohli poslat bombardéry na americké nebe nebo ostřelovat pobřeží z válečných ponorek. Ale ačkoliv čtyři sta tisíc Newyorčanů hlídalo zem před nálety a městem duněly protiletadlové zbraně, osobní ztrátu zatím nezažila.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 18
13.01.22 12:01
S ta l o
se v
New Yorku
19
Tom si povolil límeček, naklonil se dopředu a položil si hlavu na kolena. Martina, potlačující slzy, si zakryla rukou ústa. Giorgio pomalu zvedl hlavu. Upřeně se zadíval na Lily a ta si zvedla roztřesenou ruku k čelu a bezmocně mu pohled oplácela. „Omluvte mě na chvíli,“ vypravil ze sebe Giorgio pronikavým hlasem, položil si hlavu do dlaní a rozplakal se. Poprvé od chvíle, kdy neonové cedule na Times Square ztmavly a starosta La Guardia varoval před hrůzou přicházející z nebe, zasáhla pohroma i práh Valentinova zdánlivě bezpečného světa. Lily polkla, aby si uvolnila stažený krk. Nemohla pochopit, že se jejich respektovaný, obdivovaný a všemi milovaný Marco nevrátí. Už nikdy neuvidí toho vysokého, ani ne čtyřicetiletého muže s brýlemi ze želvoviny, které se mu v horku mlžily, jak se vlídně usmívá a tmavé vlnité kadeře mu vykukující zpod kuchařské čepice. Byl neustále s nimi, pokud ne přímo v kuchyni, tak v kanceláři, kde listoval v hromadě receptů, které během let zasvěcených oddanému vaření pro Giorgia vytvořil. S perem zastrčeným za uchem je všechny vedl a s nesmírnou trpělivostí je učil zdokonalovat recepty, které Giorgio zbožňoval. Zůstával s nimi přesčas, i když musel být zpátky před svítáním, aby objel trhy, a všechny v týmu laskavým způsobem povzbuzoval, aby pracovali, jak umějí nejlíp, podle nejvyšších možných měřítek. Pro restauraci U Valentina i celý newyorský restaurační průmysl to byla obrovská ztráta. Jako se to stalo mnoha jiným v této hrozné válce, jeho život skončil dřív, než dosáhl středního věku. Lily sklonila hlavu a mlčky, s roztřesenýma rukama, nechala slzy, by jí volně proudily po tvářích.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 19
13.01.22 12:01
Druhá kapitola
O dvacet minut později, když Sidney přinesl do Giorgiovy kanceláře čtyři silná espresa, se Lily stále hrbila na židli, pálily ji oči a přerývaně dýchala. Tom Morelli zaklonil hlavu a vypil kávu na jeden lok, ale Martina na svůj šálek jen bezvýrazně zírala. „Bohužel, drazí, musím čelit skutečnosti, že se mi nepodařilo najít nového vhodného výkonného šéfkuchaře. Nikdo z těch, s nimiž jsem dělal pohovor, nemá Marcův talent k vaření ani oddanost k povolání.“ Giorgio zavrtěl hlavou a přejel si rukou po tváři. „Věděl o této restauraci všechno, co se dá.“ Lily nevěřícně zavrtěla hlavou. „Bylo by od nás naivní nepřipravit se na to, že i Tom může být povolán,“ pokračoval Giorgio. „Jinak bych ho už dávno proškolil.“ Nesmíme přijít o Toma stejně jako o Marca. Ne, prosím. Lily letmo pohlédla na pohledného muže vedle sebe. Upřeně a s bledým obličejem se díval na Giorgia. Martina se na židli zavrtěla. „Čekají nás obrovské změny,“ pokračoval Giorgio, „dokonce větší, než jaké jsme zažili v minulé válce. Nemám jinou možnost, než zvolit na místa šéfkuchařů ženy. To by bylo před Pearl Harborem neslýchané.“ Giorgio se pokusil o úsměv. Lily se rozbušilo srdce. Vyhnula se pohledu na Martinu. Giorgio ztišil hlas. „Ale Marcova tragická smrt mě donutila jednat. Proto jsem se rozhodl, že od nynějška budeme školit vás obě, Martino a Lily, na roli výkonné šéfkuchařky pro případ, že by byl Tom odveden. Budu vás pozorně sledovat a brzy rozhodneme, která z vás se jí stane. Školení začne okamžitě.“
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 20
13.01.22 12:01
S ta l o
se v
New Yorku
21
Lily nevěděla, co se ozvalo dřív, jestli její vítězoslavné zvolání, nebo Martinin rozhořčený výkřik. Když se obrátila, uviděla, jak se její kolegyně ušklíbla. Od chvíle, kdy tu Lily začala pracovat, se jí nikdy nepodařilo prolomit Martinin vnější chlad. Kdykoliv se pokusila chovat přátelsky, Martina její snahy o rozhovor utnula. Teď odstrčila židli tak energicky, až na naleštěné dřevěné podlaze zaskřípala. „Všichni vědí, že nás Lily po skončení války opustí. Je jen otázkou času, kdy se vdá za nějakého boháče ze společnosti – nepochybně ji uchvátí některý z vašich zákazníků a než řeknete švec, postaví jí v Connecticutu venkovské sídlo!“ Lily se zkoprnělá úžasem opřela. To byla vyložená nespravedlnost. Zvedla bradu. Nechtěla sice před Giorgiem vést osobní hádku, ale proti takovému nezaslouženému útoku se musela bránit. „Jsem svému povolání oddaná jako kterýkoliv muž. Možná i víc. A vdávat se nehodlám. Koho bych si asi tak proboha vzala?“ Ucítila, jak jí rudnou tváře. Její matka o tom měla jasnou představu… Giorgio ji při vstupním pohovoru ušetřil nevyhnutelné otázky týkající se plánů na zásnuby a děti, ale v kuchyni kolovaly klepy a Lily si dobře uvědomovala, že někteří další členové personálu ji považují pouze za dívku z nóbl společnosti, která odvádí svůj díl při válečném úsilí. Přesto, jak se o tom Martina opovážila mluvit před Giorgiem! „Mám mnoho důvodů, proč uvažuju i o Lily,“ prohlásil Giorgio a zalétl očima od Martiny k Lily a zase zpátky. Tom vedle ní soustředěně přimhouřil oči. Lily tlouklo srdce až v ústech. Výkonná šéfkuchařka U Valentina. Tváří v tvář tragické válečné zkáze se náhle cítila provinile, že by si mohla splnit sen a tvořit vlastní recepty pro jednu z nejproslulejších manhattanských restaurací. Měla by myslet na Marca, ne na kariéru. Ale příležitost dohlížet na celý tým kuchařů a pracovat s některými z nejlepších dodavatelů v New Yorku? Pro žádného kuchaře si neuměla představit lepší odměnu.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 21
13.01.22 12:01
22
E l l a C a r e y o vá
Martina však byla italského původu a Giorgiovu milovanou mateřskou kuchyni vařila božsky. „Odpusťte, Tome,“ dodal Giorgio, „že mluvím o vašem odjezdu dřív, než je naplánován. Samozřejmě doufám, že od nás neodejdete.“ „Jasně,“ prohodil Tom, ale přesto se obrátil k Lily a znepokojeně svraštil čelo. Mírně zavrtěla hlavou. Netušila, že Martinino nepřátelství sahá tak hluboko. Giorgio vzdychl. „Je mi líto, že mě naléhavé okolnosti donutily zmínit se o tom současně s Marcovou ztrátou. Ale bez výkonného šéfkuchaře se už nadále neobejdeme.“ Martina si vyhrnula rukávy. „Ovšemže ne, Giorgio. Přesto nechápu, proč o té roli uvažujete u kuchařky, která je tu jen polovinu doby co já, a už jsem dokázala, že na mě můžete být hrdý.“ Giorgio si založil ruce na stole. „Martino, Lily nejenže vášnivě miluje vaření, ale má i jedinečnou schopnost porozumět naší klientele. Snadno může přecházet hranice mezi kuchyní, vedením podniku a našimi hosty, a to je pro mě velmi cenné.“ Při pohledu, který Martina vrhla na Lily, by se roztavila i jedna z jejich železných pánví. „Lily a Tome, zítra ráno přesně ve tři hodiny se mnou pojedete na trh.“ Navzdory Martininu doutnajícímu hněvu Lily nedokázala ovládnout směs emocí, zatímco následovala Toma a Martinu ze dveří Giorgiovy kanceláře. Kvůli tragické ztrátě Marca jí skoro puklo srdce, a proto mysl nedokázala přestat vymýšlet recepty, jimiž by dokázala, že si místo výkonné šéfkuchařky zaslouží. Kvůli Marcovi by udělala cokoliv. A pokud už musí za těchto tragických okolností převzít jeho práci, alespoň se postará, aby na ni mohl být hrdý a uctila jeho památku.
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 22
13.01.22 12:01
S ta l o
se v
New Yorku
23
Po skončení ranní směny, když měl kuchyňský personál pauzu a se skloněnými hlavami přijal Giorgiovu zničující zprávu o Marcově smrti, zamířila Lily k jeho bývalé kanceláři a váhavě vkročila do tichého prostoru. Založila si paže na hrudi, aby potlačila zachvění, které jí uvnitř proběhlo. Jeho kuchařská čepice byla tentokrát položená na polici s kuchařkami a na stole spočívala hromádka receptů psaných jeho úhledným rukopisem. Vypadalo to, jako by si jen odskočil za Giorgiem a každou chvíli se vrátí. Lily vytáhla z kapsy kapesník a vysmrkala se. Na spodní polici pod řadou kuchařek spočívaly štosy sešitů s recepty vázaných v kůži, přesně jak je tam nechal. Poslední byl nedokončený. Teď už ho nikdy nedopíše. „Lily.“ Pomalu zvedla hlavu. Tom Morelli na ni upíral tázavé oči. Několikrát během směny ho přistihla, jak těká pohledem jejím směrem. Opřel se rukou o rám dveří. „V pohodě?“ Přikývla. Zatahala prsty za pásek na zástěře a pak je za něj zaklesla. „Můžu vám ji pomoct rozvázat?“ Okouzlujícím chlapeckým způsobem zvlnil rty. Na okamžik zavřela oči. Když se konečně obrátila, ucítila, jak hbitě rozvazuje uzel na zástěře, a pronikavě si uvědomila jeho blízkost. Jakmile skončil, znovu se k němu otočila. Musí se vzpamatovat. Kvůli pohnutí z Marcovy ztráty, která ji tak silně zasáhla, vnímala Tomovu přítomnost silněji, než by měla. Ona, Tom i Marco spolu často pracovali. Marco s Tomem byli blízcí přátelé a Lily si byla jistá, že Toma musela jeho smrt zdrtit. „Díky,“ zašeptala. Podal jí zástěru. „Převezměte otěže,“ pošeptal jí. „Nedovolte, aby nad vámi Martina vyhrála. Oba víme, že vám Marco přál každou příležitost, protože jste si ji zasloužila. Jednou mi řekl, že jste žena neomezených možností.“
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 23
13.01.22 12:01
24
E l l a C a r e y o vá
Připadalo jí, jako by tichá místnost kolem nich šeptala. Krátce na něj pohlédla a hlesla: „Myslíte si, že trpěl, Tome?“ Sklesle se opřel o dveře. „Trápí mě představa, co všechno prožil.“ Jeho obličejem se prohnala smršť emocí a potom ztišil hlas. „Vím, že by si přál, abyste ze sebe při této příležitosti vydala všechno, co ve vás je.“ „Hm,“ zabručela. „Nevěřím, že si o mně někdo další z personálu myslí totéž, Tome, ale je to od vás moc milé.“ Byla si jistá, že ji pochopí, a proto se mu svěřila se svými starostmi. „Bojím se, že mě Giorgio chce vyškolit jen proto, že moje rodina má styky, které by mu mohly být užitečné. Víte, jak jsou on i Sidney praktičtí, pokud jde o to přilákat do Valentina ty správné lidi.“ Tom povytáhl obočí. „Prošla jste všemi pozicemi v rekordním čase. Jste skvělá kuchařka. A pro upřesnění si myslím, že by z vás byla skvělá výkonná šéfkuchařka. Giorgio by se mohl věnovat obchodům a Sidney… no, s ním si hlavu nelámejte. Ale Giorgio má vážně cit pro dobré zaměstnance.“ Tomovým obličejem prolétl stín. „Škoda že o většinu z nich teď přijdeme. Giorgia to ničí.“ Lily přikývla. Pokud má bojovat za svůj sen, musí si věřit. „Nenávidím představu, že odejdou ještě další.“ Zvlášť vy. Zamračila se na Marcovy knihy s recepty. „Podle mě bude největší výzvou najít recepty, které se dají sloučit s přídělovým systémem. Chci nějaké vymyslet.“ „Rád vám s tím pomůžu,“ blýskl na ni širokým úsměvem. „Jestli budu muset jíst polní stravu, budu vám obzvlášť vděčný, že jste pro mě a tisíce dalších vojáků ušetřila sušené hovězí. A jestli budu odvelen, ohlédnu se zpátky a vzpomenu si, kolik legrace jsme si přitom užili.“ „Slibuju vám, že vám po válce připravím tak lahodný hovězí Wellington, že se vám veškeré vzpomínky na sušenou stravu vykouří z hlavy. Až se vrátíte domů, Valentino tu pořád bude, Tome. Nikam neuteče.“ „Kráska nabízející jídla, na která se člověku sbíhají sliny v ústech, a dává lidem alespoň příležitost myslet si, že vedou
Stalo se v New Yorku_001-336_145x227.indd 24
13.01.22 12:01