Beauchamp Hall_001 az 003.qxp_Sestava 1 22.09.21 11:46 Stránka 3
Beauchamp Hall
1 Winona Farmingtonová otevřela oči a zahlédla za ok-
nem bělostnou nádheru, do níž se tady v Michiganu probouzela skoro celou zimu. V Beecheru, jejich městečku ležícím zhruba dvě hodiny severně od Detroitu, bylo přibližně deset tisíc obyvatel a největší proslulosti dosáhli v padesátých letech, dlouho předtím, než se Winnie narodila. Tehdy Beecher zasáhlo desáté nejhorší tornádo v americké historii. Od té doby je už nic tak převratného nepotkalo. Druhá strana její postele už vychladla, a to znamenalo, že Rob vstal nejméně před hodinou a odjel do práce do masokombinátu. Winona ani nemusela vyhlédnout z okna, aby věděla, že se po noční chumelenici ani neobtěžoval odhrnout sníh z příjezdové cesty. Domek, v němž bydlela, patřil její matce a vlastnila ho společně se svou sestrou Marje. Když matka zemřela, Marje už byla vdaná, měla děti a s Erikem si pořídili vlastní bydlení, proto Winnie zůstala v rodinném domě a dohodly se, že pokud by ho někdy prodávaly, rozdělí si peníze stejným dílem. Zatím však Marje peníze nepotřebovala. Její manžel vlastnil prosperující instalatérskou firmu a dům sloužil jako dobrá investice, jejíž hodnota se bude časem zvyšovat, tudíž na Winnie s prodejem nenaléhala. Rob u ní přespával téměř každou noc. Měl vlastní byt, ale chodil tam málokdy, jenom když se pohádali, nebo pokud se s kamarády zdržel venku dlouho do noci, moc toho vypil a potom nechtěl ráno poslouchat Winniiny výčitky. Přestože u ní obvykle spal, nenamáhal 5
Beauchamp_Hall.indd 5
16.8.2021 12:05:02
se nic opravit. K domku neměl žádný vztah a pomohl jí jen tehdy, když ho o to výslovně požádala, a pouze s nezbytnými drobnostmi. U ní ve skříni měl pár kousků oblečení, ale nic příliš osobního – žádné oblíbené věci, které rád nosil. Winnie se jednou podařilo z Beecheru uniknout – tři roky studovala na University of Michigan v Ann Arboru a milovala to tam. Měla velké plány, snila o tom, že po promoci bude pracovat v New Yorku v nakladatelství. Dokonce New York se svou spolubydlící několikrát navštívila a město si zamilovala, ale pak na konci šestého semestru její matka onemocněla a koncem léta to vypadalo, že jí zbývá jen pár měsíců života. Winnie nechtěla poslední dny se svou matkou propást. Vždycky si byly blízké, zvláště potom, co se Marje po střední odstěhovala. Tehdy bylo Winnie jen osm a od té doby žila jen s matkou. Strávily spolu skvělé časy. Matka jí předala svou lásku ke knihám, milovala Jane Austenovou a k jejím nejoblíbenějším autorkám patřily sestry Brontëovy. Ráda četla i životopisy slavných lidí, knihy o historii a moderní autory. Winnie vynechala první semestr magisterského studia, aby mohla být s ní. O Vánocích se matčin stav nijak nezlepšil a Winnie o ni pečovala i celé jaro. Po vzrušujícím prostředí, které panovalo na univerzitě, pro ni bylo těžké vrátit se do malého tichého města, kde se nic nedělo. Návrat do Beecheru byl jako návrat do dětství a Winnie se plně soustředila pouze na matku. Neměla vlastní život. Její bývalé kamarádky se hned po škole vdaly nebo odjely do Detroitu, aby si našly lepší práci, protože v Beecheru příliš příležitostí nebylo. Pár jich odešlo na univerzitu, ale moc jich nebylo. Některé už dokonce založily rodinu a Winnie cítila, že spolu ne6
Beauchamp_Hall.indd 6
16.8.2021 12:05:02
mají nic společného. Její čas vyplňovala pouze péče o matku. S Marje o tom nikdy nemluvily, ale sestra jednoduše předpokládala, že Winnie se o matku postará. Ona sama už měla manžela a dítě a dávala jasně najevo, že na nic jiného jí čas nezbývá. Winnie byla studentka a stále svobodná, proto Marje neviděla jediný důvod, proč by mladší sestra nemohla svoje plány odložit a své sny na chvíli odsunout do pozadí. Winnie se jako pečovatelka přímo nabízela a ani ona nechtěla nechat matku na holičkách. Vždyť matka se pro ně tolikrát obětovala. Winnie ji nemohla v jejích posledních měsících opustit. Milovala ji a přála si s ní strávit tolik času, kolik to jen šlo. Navzdory chmurným předpovědím lékařů se matka jako zázrakem držela při životě sedm let a několikrát se její stav dokonce výrazně zlepšil, i když nikdy ne na tak dlouho, aby mohla zůstat sama. Nakonec svou čestnou bitvu vybojovala a zemřela. Tou dobou bylo Winnie dvacet sedm a zdálo se jí, že je pozdě se vracet na univerzitu. Měla práci, dům, zaběhaný způsob života a New York a její dřívější sny jí připadaly jako z jiné planety. Pracovala jako pokladní v restauraci a po nějakém čase dostala lepší práci v místní tiskárně. Čtyři měsíce po matčině smrti potkala Roba a od té doby čas plynul jako voda – a Winnie se jí nechala bez odporu unášet. V současném zaměstnání univerzitní vzdělání nepotřebovala. Stačily jí přirozené organizační schopnosti a zdravý rozum. Skoro nemohla uvěřit, že s Bobem chodí už jedenáct let. Sice do něj nebyla bláznivě zamilovaná, ale zvykla si na něj a cítila se s ním pohodlně. Nikdy nemluvili o manželství ani o budoucnosti, žili pouze přítomností, 7
Beauchamp_Hall.indd 7
16.8.2021 12:05:02
většinou si zašli na večeři, někdy do kina a na bowling s přáteli. Sice to nebyl život, jaký si kdysi představovala, ale nic zajímavějšího se zde nenabízelo. Léta nepozorovaně ubíhala, z dvaceti sedmi se náhle stalo dvacet devět a pak najednou jednoho večera slavila s Marje, Erikem a Robem třicítku. A stejně tak rychle se přehoupla přes třicet dva, třicet pět, a když jí bylo třicet sedm, oslavili s Bobem desetileté výročí. A teď jí bylo třicet osm a vůbec nechápala, kam se všechny ty roky poděly. Jedenáct let prošumělo a během té doby jí Marje ustavičně připomínala, že než bude příliš pozdě, měla by se vdát, usadit se a pořídit si vlastní děti. Příhodně vynechala, že Winnie strávila sedm klíčových let péčí o jejich matku, během nichž jí Marje opakovala, že má moc práce a ať od ní žádnou pomoc nečeká. Winnie se za to na ni nezlobila, ale taková byla realita. Obětovala podstatnou část života, která se jí už nikdy nevrátí. Nedovedla si představit, že by s Bobem měla děti, a ani on se do manželství a otcovství příliš nehrnul. Bylo mu třicet devět a většina jeho kamarádů se po patnácti nebo dvaceti letech manželství rozvedla. Marje a Erikovi to však klapalo a vypadali šťastně. Winnie věděla, že sestra měla přinejmenším jednu, možná i dvě aférky, k nimž se sice nepřiznala, ale Beecher bylo malé město, lidé si zřídkakdy nechali něco pro sebe a Winnie se snadno dovtípila, co se stalo. Netušila, jestli to ví i Erik. Skvěle se staral o rodinu a byl to vynikající otec, který jejich dva kluky trénoval baseball. Winnie si nedovedla představit, že by Rob byl něčeho takového schopen. Měl neteře a synovce, ale nijak se o ně nezajímal, a mluvil o nich jako o „té malé havěti“. Winnie jednou v časopise Cosmopolitan četla, že ženy po dvaceti osmi už si nemohou dovolit neperspek8
Beauchamp_Hall.indd 8
16.8.2021 12:05:02
tivní vztah, jinak riskují, že v něm uvíznou na dlouhé roky, a odkládají příležitost se vdát a mít děti tak dlouho, až příležitost propásnou. V časopise také zaznělo varování, že čtyřicítku má žena na krku dřív, než se naděje. Její matka jí vždycky kladla na srdce, aby si našla toho správného muže a usadila se dřív, než jí definitivně uteče mládí. Winnie na tom sice ještě nebyla tak špatně, ale už se do toho stadia nepochybně blížila – a po boku muže, k němuž necítila žádnou horoucí lásku, který ji většinou bral jako samozřejmost a nikdy jí neřekl, že ji miluje. V jejich případě se nicméně nedalo mluvit o zcela neperspektivním vztahu – spíš o vztahu s otevřeným koncem, v němž oba dlouhé roky klopýtali stále kupředu, ale dosud se nikam nedostali. Winnie přemýšlela, jestli by si ji Rob vzal, kdyby na něj začala naléhat, ale ani to nezkoušela, protože si sama nebyla jistá, jestli to po něm vlastně chce. Rob si nepotrpěl na dvornost ani romantická gesta. Když si vzpomněl, koupil jí na Valentýna bonboniéru, a na její narozeniny většinou zapomněl, ale pak ji třeba o pár dní později pozval na večeři. Winnie neviděla důvod, proč by se měli brát – jedině, že by si chtěli pořídit děti, ale ty zatím neplánovali. Winnie na děti nebyla připravená a nejprve měla v úmyslu zjistit, co ještě od života čeká. „Měla bys to zjistit zatraceně rychle,“ plísnila ji sestra. „Nebo se jednou probudíš, bude ti čtyřicet pět nebo padesát a na děti už bude pozdě. Nastane to dřív, než si myslíš.“ Marje byla o deset let starší než Winnie. „Vždyť je mi zatím jen třicet osm,“ bránila se Winnie. „Jasně, ale zdá se to být jako týden, co ti bylo dvacet osm. Nemládneš, Winnie.“ Marje jí vždycky ochotně připomněla, jak sestře ubíhají roky – cítila se pak lépe při pomyšlení, že i jí se blíží střední věk. Trvalo dlouho, 9
Beauchamp_Hall.indd 9
16.8.2021 12:05:02
než otěhotněla, a chlapcům bylo nyní čtrnáct a sedmnáct. Byli to hodní kluci a netoužili Beecher opustit. Erik předpokládal, že oba časem nastoupí do jeho instalatérské firmy, a oni proti tomu nic nenamítali. Už teď mu po škole pomáhali. Firma slušně vydělávala a chlapci se nechystali jít na univerzitu, protože ani jejich rodiče neměli vysokoškolské vzdělání. Winniiny tři roky v Michiganu, kde studovala jako hlavní obor angličtinu a k tomu kreativní psaní, se v rodině považovaly za vybočení z normálu. Navíc studovala v době, kdy její synovci ještě nebyli na světě, takže jim nemohla sloužit jako příklad, který by chtěli následovat. A pak v životě stejně ničeho zvláštního nedosáhla. Snažila se věnovat věcem, které jí přinášely radost. Stále byla vášnivý čtenář a v knihovně se vždy jako první zapsala do pořadníku nových bestsellerů. Její matka kdysi o víkendech pracovala v městské knihovně jako dobrovolník a své dceři vštípila lásku ke knihám. Winnie občas psala krátké povídky a na škole se jí v hodinách kreativního psaní dařilo. A když její matka na tom byla už tak špatně, že nemohla dál pracovat, Winnie převzala jednu z jejích oblíbených činností: každou sobotu dopoledne předčítala dětem. Byla to také dobrovolnická práce a Winnie ji milovala. Její matce děti říkaly „Pohádková paní“ a Winnie s potěšením převzala její roli. Zpočátku tímto způsobem vypomáhala matce, která nechtěla děti zklamat, a zároveň měla možnost sdílet s dětmi její dárky. Seznámila malé čtenáře s Červenými střevíčky, Charlottinou pavučinkou, Stuartem Littlem, Malý princem, Tajnou zahradou, Malými ženami a starším děvčátkům předčítala příběhy s Nancy Drewovou. Děti ji milovaly a Winnie měla možnost si znovu přečíst své oblíbené dětské knihy. S dětmi to 10
Beauchamp_Hall.indd 10
16.8.2021 12:05:02
uměla podobně jako matka, přestože ona sama si to nemyslela. Marje vždycky knihy, které jí matka čítávala, nudily, ale Winnie k matčině velké radosti hltala každé její slovo. Nyní sobotní dopoledne dvě hodiny trávila v knihovně a jako „Pohádková paní“ šla v matčiných šlépějích a pokračovala v její tradici. Navíc to byl jediný kontakt, který měla Winnie s jinými dětmi, než byli její dva synovci, kteří o knihy projevovali stejně mizivý zájem jako jejich matka. Winniinou další vášní byli už od dětství koně. Jako malá měla možnost jezdit na farmě, která patřila otci jedné její kamarádky, a dokonce absolvovala pár oficiálních lekcí. Jezdit uměla slušně a otec její kamarádky tvrdil, že má dar od přírody. Winnie jezdila ráda, ale ještě raději koně pozorovala. Dokázala nějakým šestým smyslem uhodnout, co si kůň myslí a cítí. Jednou vstoupila do výběhu ke koni, s nímž předchozí majitel špatně zacházel. Nikdo na něm nedokázal jet. Kůň pokaždé vyděšeně poulil oči a vyhazoval tak divoce, že každého shodil, a kdokoli k němu přistoupil blíž, toho kopl. Stájníci tvrdili, že zvíře je beznadějný případ, a měli v úmyslu ho prodat nebo ještě hůř. Winnie bylo zvířete tak líto, že jednou, když zůstalo ve výběhu stát samo, přišla za ním. Tiše na něj promlouvala a kůň si ji měřil vyděšeným pohledem, ale nepohnul se. Dokonce se nechal i pohladit a hrábl kopytem o zem. Jeden ze stájníků ohromeně vytřeštil oči, když Winnie ve výběhu zahlédl, ale bál se na ni zavolat, aby koně nepoplašil. Po nějakém čase na něm Winnie mohla jezdit – bez sedla a pouze s uzdou. Od té doby jí říkali „zaříkávačka koní“. Měla schopnost týrané koně ukonejšit a uzdravit je. Lidé v Beecheru si toho všimli, proto ji občas někdo požádal o pomoc. Z jejich pohledu měla jednoduše 11
Beauchamp_Hall.indd 11
16.8.2021 12:05:02
výjimečný dar, a nic víc vědět nepotřebovali. Winnie sice neměla příležitost ho využít příliš často, ale o jejích schopnostech nebylo pochyb. Jako kdyby uměla koni nahlédnout do hlavy a utišit jeho strach. Věřili jí, a kdykoli byla poblíž, zklidnili se. Winnie si sundala pyžamo a vstoupila do sprchy. Byla štíhlá a vysoká, na rozdíl od Roba, který byl spíš podsaditý a už mu trochu rostlo břicho, protože cestou z práce si vždycky rád zaskočil na pivo. Marje postupně také přibrala – měla jiný typ postavy než Winnie, která problémy s váhou nikdy netrpěla. Winnie měla tmavé vlasy, světle modré oči a smetanovou pleť. Kdyby si vzala na sebe něco hezkého, upoutala by pozornost. Její matka byla považována za hezkou, ale poté co ve třiceti třech letech ovdověla, se už o parádu nestarala. Její manžel zemřel nešťastnou náhodou na lovu. Marje si na něj pamatovala pouze matně, Winnie vůbec ne. Marje mu byla se svou podsaditou postavou a hranatými rysy spíš podobná, navíc po porodu obou dětí se u ní projevily sklony k nadváze. Záviděla sestře její štíhlou postavu, ale byla zvyklá vařit pro rodinu a u toho se také dobře najedla, tudíž přebytečnou váhu nedokázala shodit. Na střední škole sice byla královnou maturitního plesu, ale nyní vypadala o deset let starší, než kolik jí ve skutečnosti bylo – na rozdíl od Winnie, která zase působila mladší. Winnie sice nikdy nebyla královnou plesu, ale nijak jí to nevadilo. Věčně byla ponořená do knih. Zatímco si nyní sušila vlasy, znovu vyhlédla z okna a zkoušela odhadnout, kolik jí asi zabere času, než odhází sníh z příjezdové cesty. V tuhle roční dobu ji tato 12
Beauchamp_Hall.indd 12
16.8.2021 12:05:02
nepříjemnost čekala každý den, protože přes noc pravidelně nasněžilo. Rob by mohl před odchodem do práce sníh odházet, ale nikdy to neudělal. Když ho o to požádala, připomněl jí, že tohle není jeho dům, a právě proto parkuje se svou dodávkou na ulici. Poradil jí, aby se zachovala stejně. Winnie si do misky nasypala instantní ovesnou kaši a vypila si šálek kávy. Potom si zapnula bundu až po bradu, nazula si teplé boty, vyndala z garáže lopatu, nasadila si rukavice a dala se do práce. Zabralo jí celou půlhodinu, než závěje odhrnula stranou a vytvořila dostatečně široký koridor, kudy mohla projet se svým SUV, přesto se do práce v tiskárně, kde byla zaměstnaná jako výrobní manažerka, dostala jen s desetiminutovým zpožděním. Velké zakázky měla pod kontrolou a všechno klapalo. Díky jejím mimořádným organizačním schopnostem se jim dařilo dodržovat termíny. Tato pozice nevyžadovala kreativitu, ale byla klíčová pro hladký chod celého podniku a díky Winnie všechno běželo spolehlivě jako hodinky. Její šéf Hamm Winslow vyšel ze své kanceláře a zamračil se na ni. Winnie svou práci nesnášela stejně jako šéfa, ale vydělávala poměrně slušné peníze. Winslow tiskárnu vlastnil a šéfoval jí posledních deset let. Její nejlepší kamarádka Barb tam pracovala taky. Neměla tak zodpovědnou funkci jako Winnie, ale řešila rozvržení stránek a měla oko na grafiku. „To mě těší, že ses uráčila dostavit ještě před obědem,“ utrousil Hamm jedovatě. Nikdy neřekl nic hezkého a nevážil si ani zaměstnanců, ani nikoho jiného. Byl to příšerný člověk. „Omlouvám se, musela jsem nejprve odházet sníh,“ prohlásila Winnie zpříma. 13
Beauchamp_Hall.indd 13
16.8.2021 12:05:02
„Nejsi sama. Co sis myslela? Že se probudíš na Havaji? Když příště vstaneš dřív, nepřijdeš pozdě. To snad napadne každého.“ K ženám se často choval ještě protivněji než k mužům a procházelo mu to. „Omlouvám se,“ opakovala Winnie a nedala se vyprovokovat. Winslow se vždycky vztekal a nadával. Práce nebyla udělaná dost rychle nebo dost dobře, nic mu nebylo vhod a s velkým potěšením vytýkal chyby zaměstnancům před ostatním. „Ten má dneska zase náladu,“ zamumlala Winnie a vklouzla do židle za stůl, který stál vedle Barb. Chodily spolu na základní i na střední a Barb potom vystudovala bakaláře a po dvou letech získala diplom, ale vyšlo to nastejno. Barb chodila čtyři roky s Petem, před pár měsíci se zasnoubili a plánovali, že se příští léto vezmou. Její budoucí manžel byl zubař a příjemný člověk. Barb nyní veškerý volný čas trávila plánováním svatby. Chystali oslavu v místním hotelu a potom chtěla odejít ze zaměstnání a nastoupit v manželově ordinaci. Winnie tak bude muset svému otravnému šéfovi čelit sama. Vůbec se na to netěšila. „Někdo pokazil velkou objednávku pro banku,“ šeptala jí Barb. „Před deseti minutami řval jak tur. Měla jsi ho slyšet.“ „V tom případě jsem ráda, že jsem přišla pozdě,“ odpověděla jí Winnie rovněž šeptem, krátce se na Barb usmála a potom pustila počítač. Připadala si, jako by byla zase na střední nebo na základce, když seděly spolu v lavici. Barb otevřela zásuvku a ukázala tři svatební časopisy. Winnie se zasmála. „Hodím po tobě kyticí,“ ujišťovala ji Barb. „Doufám, že ji chytíš.“ „Dám si záležet, abych se jí vyhnula,“ dobírala si ji Winnie a zkontrolovala objednávku na obrazovce. Ještě 14
Beauchamp_Hall.indd 14
16.8.2021 12:05:02
nebyla hotová a už se blížil termín. Musí se okamžitě spojit s výrobním oddělením. Hamm nikdy nechápal, jak jsou její služby pro podnik životně důležité – nebo to přinejmenším neocenil. Nikdy ji nepochválil ani jí nepoděkoval. „Rob je skvělý kluk, měla by sis ho vzít. Je nejvyšší čas, Win,“ zareagovala Barb na její poznámku o kytici. „A to říká kdo?“ odbyla ji Winnie. „Stárneme!“ „Ve třiceti osmi? Mluvíš jako moje sestra. Ta se vdávala hned po střední. Díkybohu že my jsme to neudělaly. Vždyť by teď mohla být už babička, proboha. To je vážně příšerná představa.“ „Pokud si nepospíšíš, už budeš na děti stará.“ V Beecheru se nedalo dělat nic jiného než se vdát, mít děti, chodit na bowling a v létě hrát softball. Winnie si přála víc, mnohem víc, ale nahlas nic neřekla. Barb už jednou zasnoubená byla. Pár let s někým chodila, ale nakonec to nevyšlo. Podváděl ji. Teď však byla připravená se usadit a už se nemohla dočkat, až si pořídí děti. Winnie to tak necítila. „Na koho čekáš? Na Bradleyho Coopera? Pošli mu adresu. Vždyť máš přece všechno, co si můžeš přát.“ Winnie to tak zrovna neviděla, ale mlčela. Vlastně ani přesně netušila, co si přeje, zato věděla, že tohle to není. Nechtěla celý život dřít pro Hamma Winslowa. A nebyla si jistá, jestli stojí i o Roba. Po jedenácti letech jí začínalo docházet, že se to mezi nimi už nikdy nezmění. Jejich vztah postrádal jiskru, nicméně zase nebyl tak špatný, aby ho jednoduše ukončila. Chybělo mu však vzrušení a romantika. Rob opakoval, že jenom ženy, případně muži s nízkou hladinou testosteronu, si potrpí na romantiku a podobné ubrečené hlouposti. To byl jeden úhel pohledu. Winnie neočekávala, že by 15
Beauchamp_Hall.indd 15
16.8.2021 12:05:02
jí cestu vystýlal růžemi, ale trocha pozornosti by neuškodila. Třeba jako kdyby jednou začas odházel sníh z příjezdové cesty, aby nemusela začínat den prochladlá a utahaná a přijela včas do práce. Alespoň to by pro ni mohl udělat, zvlášť když u ní většinou přespával. Občas nakoupil něco k jídlu a považoval to za projev ohromné štědrosti. Nikdy totiž neopomněl podotknout, že tohle je koneckonců její dům, a když nemusí platit nájem, měla by výdaje za jídlo hradit ona. V Robovi nebyla ani špetka galantnosti. Obě ženy se pustily do práce a Winnie šla zaurgovat výrobní oddělení. Když se blížil konec pracovní doby, Barb se na ni obrátila a zeptala se: „Nechceš dnes přijít k nám na večeři? Pete jede na zubařskou konferenci do Detroitu.“ „Večeřím u sestry,“ povzdechla si Winnie. „Nechoď k ní, pobavíme se.“ „Ale Marje si vždycky stěžuje, když za ní nějakou dobu nepřijdu. Tvrdí, že se po mně kluci ptají. Vím, že to není pravda. Když jsem u nich, jsem pro ně vzduch. Já bych se v jejich věku chovala stejně.“ „Tak si to užij,“ popřála jí Barb ironicky. Obě vyšly z práce a zamířily ke svým vozům. Bylo skoro tma, mrzlo, až praštělo, a na silnicích se leskla ledovka, ale k sestřinu domu to měla jenom tři kilometry a řídila opatrně. Zašla k zadním dveřím a sama si otevřela. Oba kluci Jimmy a Adam se v suterénní herně dívali na televizi. Zvuk se nesl až ke vchodu. Dům byl jako obvykle vzhůru nohama, ale nikomu to nevadilo. Marje se s uklízením moc nezdržovala a za nepořádek se neomlouvala. Erik na něj byl zvyklý a v podstatě ho nevnímal. Když už mu začal vadit, uklidil ho sám. Winnie zastihla Marje v kuchyni, kde sestra připra16
Beauchamp_Hall.indd 16
16.8.2021 12:05:02
vovala večeři. Pekla hovězí s bramborem a se zeleninou – vydatné jídlo na mrazivý den. Marje uměla dobře vařit a její rodina si na jídlo potrpěla. Winnie ani moc ne, ale večeře voněla opravdu hezky. Marje měla štěstí, že už léta nemusela pracovat. Díky Erikově firmě mohla být žena v domácnosti a každé dva roky si pořídit nový vůz. Teď zrovna se vozila v autě značky Cadillac Escalade, které bylo rozhodně přepychovější než Winniino šest let staré SUV. „Co nového v práci?“ zeptala se Marje. Zkontrolovala maso v hrnci a usmála se na Winnie. Obě sestry byly každá jiná, ale stejně k sobě měly blízko. Marje matce zazlívala, že povzbuzuje Winnie, aby chodila s hlavou v oblacích. Když Winnie na střední škole psala esej o tom, proč byl pan Darcy z Pýchy a předsudku jejím nejoblíbenějším hrdinou a že by se chtěla vdát za muže, jako je on, Marje si z ní dělala legraci. Winnie milovala příběhy z minulých století, zvláště z Anglie, a to její sestra považovala za směšné. Marje nikdy nepřečetla žádnou knihu a raději se dívala na reality show. Matka se snažila ji v dospívání ke knihám přivést, ale nakonec to vzdala a svou lásku ke čtení sdílela s mladší dcerou. „Práce mi zase tak moc nevadí,“ odpověděla Winnie. „Ale Hamm je hrozný blbec. Baví ho lidi ponižovat a zesměšňovat je před ostatními. Už mi to leze na nervy.“ Ale obě věděly, že plat je dobrý a Winnie patřila ke služebně starším zaměstnancům. Nechtělo se jí začínat někde jinde, a to byl i důvod, který ji nutil zůstávat s Robem. Co kdyby si už nikoho jiného nenašla? Lepší něco než nic, tak to alespoň viděla. Asi čtvrt hodiny si vykládaly o Erikovi a dětech, zatímco Winnie prostírala stůl. Pak Marje sklouzla ke svému oblíbenému tématu. 17
Beauchamp_Hall.indd 17
16.8.2021 12:05:02
„Tak jak to vypadá mezi tebou a Robem?“ „Nijak. Nezačínej zase. Oba chodíme do práce, pak přijde na noc, vyspíme se a další den jdeme zase do práce.“ „To zní velmi napínavě,“ dobírala si ji Marje. „A až podezřele to připomíná manželství. Máš dlouhé roky praxi, tak do toho klidně už můžete praštit.“ „Proč ti vlastně tolik záleží na tom, abych se vdala?“ Winnie sestřino naléhání vždycky dopalovalo a poslední dobou skoro o ničem jiném nemluvily. „Nechci, aby ti život proklouzl mezi prsty. Věř mi, v tvém věku už roky letí jako splašené. Nechci, abys něco propásla.“ „Nic jsem nepropásla. Jsem spokojená.“ „Vážně? V práci se ti nelíbí, tvůj šéf je pitomec, svého přítele ani moc nemusíš, tak co vlastně ze života máš?“ „A co ty?“ odbyla ji Winnie. „Erika a děti. To není o moc napínavější.“ „Mně to vyhovuje,“ odpověděla Marje a Winnie věděla, že říká pravdu. „Ty jsi vždycky byla snílek. Mám strach, abys nesnila tak dlouho, až ti život uteče. Pořád čekáš na pohádkového prince. Ale nežijeme v pohádce, Winnie. Nemáme nic víc než tohle.“ Winnie to připadalo smutné. „Chceš říct, že ze mě Popelka nikdy nebude? Máma vždycky říkala, že můžu být tím, kým si budu přát. Proto jsem šla na školu a chtěla pracovat v New Yorku.“ Dosáhla by tam něčeho víc, než měla tady. „No, to ti nevyšlo, takže si musíš vystačit s tím, co máš. Sklízej tam, kde jsi zasela, jak se říká.“ Marje poněkud nezvykle zněla jako filozof a Winnie se usmála. „To je velmi hlubokomyslná úvaha, ale mně se sklízet nic nechce,“ dobírala si sestru. Věděla však, že to 18
Beauchamp_Hall.indd 18
16.8.2021 12:05:02