rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 3
Karen M. McManusová Rodina především
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 4
THE COUSINS Text copyright © 2020 by Karen M. McManus, LLC Jacket photographs: background copyright © 2020 by Paul Viant/Getty Images; figures (left to right) © 2020 by Filippo Bacci, Jon Ragel, and Lara Rossignol/Getty Images Jacket design by Alison Impey Lettering by Kerri Resnick All rights reserved. Translation © Anna Vrbová, 2021 ISBN 978-80-242-7619-9
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 7
Rodokmen StoRyových
Adam Story Aubrey Elizabeth Storyová Megan Carpenterová
Anders Story Jonah Theodore Story Abraham Story
Victoria Winslowová
Mildred Storyová
Allison Storyová Mildred Margaret Storyová-Takahashiová Toshi Takahashi
Archer Story
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 9
kaPitoLa PRvní miLLy
Zase jdu pozdě na večeři, ale tentokrát za to nemůžu. V cestě mi stojí mansplaining. „Mildred? To je jméno pro babičku. A ne zrovna pro cool babičku.“ Zjevně si říká, kdovíjak není chytrý. Jako by byl za sedmnáct let mého života první, kdo si všiml, že moje jméno nepatří mezi módní klasiku. Tentokrát na sebe tuhle část společenské konverzace vzal investiční bankéř z Wall Street s ulíznutými vlasy a prstenem na malíčku. Usrknu ze zbytku sodovky. „Ve skutečnosti mě po babičce pojmenovali,“ řeknu. Je šest hodin, nadchází deštivý dubnový večer, sedím ve steakové restauraci v centru a ze všech sil se snažím splynout s davem, který sem přišel využít happy hour. Je to taková hra, kterou se s kamarádkami občas bavíme; chodíme do restaurací na bar, kde je menší šance, že nás legitimují. Oblékáme si co nejjednodušší šaty a trochu víc se nalíčíme. Objednáme si sodovku s limetkou – „malou sklenku, prosím, nemám velkou žízeň“ – skoro celou ji do 9
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 10
sebe hodíme, až je téměř prázdná, a pak čekáme, jestli se někdo nabídne, že nám koupí další drink. Vždycky se někdo najde. Týpek s prstýnkem na malíčku se usměje a zuby mu v tlumeném osvětlení téměř světélkují. Očividně bere každodenní bělení zubů velice zodpovědně. „Líbí se mi. S tak krásnou mladou ženou to pěkně kontrastuje.“ Nakloní se blíž a já ucítím závan silné kolínské, z níž by jednoho rozbolela hlava. „Vypadáš zajímavě. Odkud jsi?“ Uf. Je to sice o trochu lepší otázka než Co jsi zač?, s níž se občas taky setkám, ale i tak to zní obhrouble. „Z New Yorku,“ odpovím kousavě. „A ty?“ „Myslel jsem původně,“ upřesní a to mi stačí. S ním končím. „Z New Yorku,“ zopakuju a zvednu se z barové židle. Ještě že se se mnou dal do řeči těsně před odchodem, protože koktejl před večeří by asi nebyl nejlepší nápad. Zachytím pohled své kamarádky Chloe a mávnu jí na rozloučenou, ale než se otočím k odchodu, Prstýnkáč nakloní svou sklenku k mé. „Můžu tě pozvat ještě na jeden drink, ať už piješ cokoli?“ „Ne, díky, mám s někým schůzku.“ Odtáhne se a svraští obočí. Hodně svraští obočí. Asi už dlouho nebyl na botoxu. Vrásky mu brázdí i tváře a kolem očí má vějířky. Je moc starý na to, aby mě balil, a to i kdybych byla studentka vysoké školy, jak občas předstírám. „Tak proč teda marníš můj čas?“ zabručí a pohledem už zabrousí za moje rameno. Chloe má tuhle hru při happy hour ráda, protože jak říká, kluci ze střední jsou nevyspělí. Což je pravda. Někdy si ale říkám, že by možná bylo lepší nevědět, o kolik horší to s nimi může být s rostoucím věkem. 10
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 11
Vytáhnu z drinku limetku a zmáčknu ji. Přímo do oka mu sice nemířím, ale i tak jsem trochu zklamaná, když šťáva potřísní jen jeho límeček. „Promiň,“ řeknu sladce, hodím limetku do sklenice a položím ji na bar. „Normálně bych se neobtěžovala. Ale je tu tak temno. Když jsi přišel, myslela jsem nejdřív, že jsi můj táta.“ To tak. Můj táta vypadá o moc líp, a kromě toho: není úchyl. Prstýnkáč udiveně otevře pusu, ale než stačí odpovědět, prosmýknu se kolem něj a vyjdu ze dveří. Restaurace, do níž mám namířeno, je hned přes ulici, a když vejdu, usměje se na mě hosteska. „Mohu vám pomoci?“ „Mám se tu s někým sejít na večeři. S Allison?“ Hosteska sklopí oči ke knize před sebou a na čele se jí objeví vráska. „Nevidím ji tu…“ „Storyová-Takahashiová?“ zkusím to. Mí rodiče měli velice smírný rozvod, dokladem čehož je i skutečnost, že máma i nadále používá obě příjmení. „Přeci jen se tak pořád jmenuješ ty,“ řekla před čtyřmi lety, když byl rozvod u konce. „A já jsem si na to jméno zvykla.“ Vráska na čele hostesky se ještě prohloubí. „Takové jméno tu taky nevidím.“ „Tak jen Storyová?“ zkouším dál. Její čelo se vyhladí. „Ach! Ano, tady to je. Pojďte se mnou.“ Vezme s sebou dva jídelní lístky a prokličkuje mezi stoly s bílými ubrusy až k rohovému boxu. Přilehlou stěnu tvoří zrcadlo; žena za stolem upíjí bílé víno, pokradmu pozoruje svůj odraz a uhlazuje si vlasy uniklé z tmavého drdolu, které vidí jen ona sama. Dosednu na sedadlo naproti ní a hosteska před nás položí menu v naddimenzovaných červených deskách. „Takže dneska jsi jen Storyová?“ zeptám se. 11
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 12
Máma s odpovědí počká, než odejde hosteska. „Neměla jsem náladu se opakovat,“ povzdechne si a já zvednu obočí. Máma se obvykle s gustem obouvá do lidí, kteří se tváří, že nedokážou napsat nebo vyslovit tátovo japonské příjmení. „Proč?“ zeptám se, i když vím, že mi to nepoví. Nejdřív je na řadě několikafázová kritika mé osoby. Odloží sklenku a rozcinká při tom téměř tucet zlatých náramků na zápěstí. Máma je viceprezidentkou pro styk s veřejností u jedné klenotnické firmy a jednou z výhod této pozice je, že se vždycky honosí šperkovými hity sezony. Sjede mě pohledem odshora dolů a prohlédne si můj výraznější make-up a pouzdrové šaty. „Odkud jdeš, že jsi takhle vyšňořená?“ Z baru naproti. „Byla jsem s Chloe v galerii,“ zalžu. Chloina matka vlastní galerii na předměstí a s kamarády tam trávíme hodně času. Naoko. Máma znovu pozvedne sklenici. Usrkne vína, mrkne do zrcadla a uhladí si vlasy. Když je má rozpuštěné, spadají jí dolů v tmavých vlnách, nicméně jak mi s oblibou vykládá, během těhotenství jejich textura zhrubla. Mám silný pocit, že mi to nikdy neodpustila. „Myslela jsem, že se učíš na maturitu.“ „Taky jsem se učila. Předtím.“ Klouby na ruce, jíž svírá skleničku, zbělají a já se obrním. Milly, nemůžeš dokončit třetí ročník s horším průměrem než B. Jsi na hraně průměrnosti a já i tvůj otec jsme do tebe příliš investovali, než abys to všechno zahodila. Kdybych měla aspoň trochu hudebního nadání, založila bych na počest máminy oblíbené průpovídky kapelu s názvem Na hraně průměrnosti. Tenhle proslov už v různých obměnách slýchám tři roky. Prescottova akademie chrlí 12
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 13
studenty pro prestižní Ivy League jako nějaká továrna na modrou krev, a že se stabilně umisťuju ve spodní polovině třídy, bere moje matka jako životní kletbu. Přednáška se však tentokrát nekoná. Místo toho máma natáhne volnou ruku a poplácá moji. Strnule, jako by byla loutka vedená nezkušeným loutkohercem. „Moc ti to sluší.“ Okamžitě přejdu do obrany. Už tak je dost zvláštní, že se se mnou máma chtěla sejít u večeře – komplimenty mi ale neskládá nikdy. Ani se mě nikdy nedotýká. Najednou mě přepadne tušení, že se schyluje k něčemu, co radši nechci slyšet. „Jsi nemocná?“ vyhrknu. „Nebo táta?“ Máma zamrká a ruku stáhne. „Cože? Ne? Proč se na to ptáš?“ „Proč teda…“ odmlčím se, když se u stolu objeví usměvavý číšník a naleje nám ze stříbrného džbánu vodu. „Jakpak se vám dnes daří, dámy? Mohu vám nabídnout dnešní speciality?“ Zatímco číšník drmolí speciality, potajmu mámu pozoruju přes okraj svého menu. Zjevně je napjatá, neustále křečovitě svírá téměř prázdnou vinnou sklenku, ale teď vidím, že špatné zprávy byl nesprávný odhad. Tmavomodré oči má jasné a koutky úst téměř směřují vzhůru. Je to očekávání, ne strach. Zkusím si představit, co by mámě mohlo udělat radost, kromě toho, kdybych zázračně zapremiantila a při odchodu z Prescottovy akademie pronesla jakožto nejlepší studentka závěrečnou řeč. Peníze. Nic jiného to být nemůže. Mámin život se točí kolem peněz – respektive kolem obavy, že jich nebude mít dost. Oba mí rodiče mají dobrá zaměstnání a můj táta je na alimenty odjakživa štědrý, i když už se znovu oženil. Jeho nová žena Surya je ve všech ohledech naprostý opak 13
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 14
zlé macechy, a to včetně financí. Nikdy mámě nevyčítala tučné šeky, které jí táta měsíčně posílá. Jenže když si chcete na Manhattanu udržet úroveň, mít se dobře nestačí. Kromě toho máma vyrůstala v docela jiném prostředí. Povýšení v práci, usoudím. To musí být ono. Což je báječná zpráva, až na tu část, kdy mi připomene, že si to zasloužila tvrdou prací, jo a mimochodem, nemohla bych se víc snažit úplně ve všem? „Dám si salát Caesar s kuřecím masem. Bez ančoviček, dresink stranou,“ řekne máma a podá menu číšníkovi, aniž na něj pořádně pohlédne. „A ještě jednu sklenku Langlois-Chateau, prosím.“ „Výborně. A mladá dáma?“ „Rib-eye steak s kostí, medium rare, s pečenou bramborou,“ odpovím. Ať už se schyluje k čemukoli, můžu se u toho aspoň dobře najíst. Když číšník odejde, máma do sebe hodí zbytek vína a já se napiju vody. Močový měchýř už mám plný sodovky z baru, ale zrovna když se chystám omluvit a skočit si na záchod, máma řekne: „Dneska jsem dostala velmi zajímavý dopis.“ A je to tady. „Ehm?“ Počkám, ale když nepokračuje dál, popíchnu ji: „Vod koho?“ „Od koho,“ opraví mě automaticky. Prsty objíždí spodek skleničky a koutky úst se jí ještě o kousíček zvednou. „Od tvé babičky.“ Zamrkám. „Od babi?“ Nechápu, k čemu takový úvod. Pravda, babička mámě moc často nepíše, ale nijak výjimečné to taky není. Babi je ten typ, který rád přeposílá oblíbené články lidem, které by podle jejího názoru mohly zaujmout, a mámě je dál posílá i po rozvodu. „Ne. Od tvé druhé babičky.“ 14
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 15
„Cože?“ Teď jsem dokonale zmatená. „Tys dostala dopis od… od Mildred?“ Pro matku mojí matky přezdívku nemám. Není to pro mě babi ani babča ani bábinka ani nic takového, protože jsem ji nikdy neviděla. „Přesně tak.“ Číšník se vrátí s máminým vínem a ta se dlouze a vděčně napije. Já mlčky sedím a snažím se vstřebat, co mi máma zrovna pověděla. Postava babičky z máminy strany během mého dětství nabyla ohromných rozměrů, ale spíš jako postava z pohádky než jako skutečná osoba: zámožná vdova po Abrahamu Storyovi, jehož praněconěcoděd připlul na Mayflower. Moji předkové jsou zajímavější než historická kniha: rodina vydělala jmění ve velrybářském průmyslu, pak většinu prodělala na akciích železnic a nakonec za zbytek koupila v panství na zapadlém ostrůvku u pobřeží Massachusetts. Ostrov Gull Cove, tedy Racčí ostrov, býval málo známým rájem umělců a hipíků, dokud z něj Abraham Story neudělal to, čím je teď: místo, kde bohatí a poloslavní lidé utrácejí nehorázné sumy peněz za to, že předstírají návrat k přírodě. Moje máma a její tři bratři vyrůstali na pobřeží v ohromném sídle jménem Šantová vila, jezdili na koni a účastnili se slavnostních večírků, byli na tom ostrově něco jako princové a princezna. Doma v bytě máme na krbové římse fotku, na níž osmnáctiletá máma vystupuje z limuzíny a míří na letní slavnost, kterou její rodiče ve svém letovisku každoročně pořádali. Vlasy má vyčesané nahoru, na sobě má bílé plesové šaty a kolem krku úchvatný diamantový náhrdelník ve tvaru slzy. Mildred jí ten náhrdelník darovala k sedmnáctým narozeninám a já jsem vždycky doufala, že mi ho máma předá, až mi bude taky sedmnáct. 15
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 16
Nestalo se. Přestože ho máma vůbec nenosí. Můj dědeček umřel, když byla máma v posledním ročníku na střední. O dva roky později Mildred všechny děti vydědila. Odstřihla je finančně i lidsky, a to bez jakéhokoli vysvětlení kromě dopisu sestávajícího z jediné věty, který jim poslala čtrnáct dní před Vánoci prostřednictvím právníka Donalda Camdena, jenž znal mámu a její bratry odmalička: Však vy víte, co jste udělali. Máma vždycky trvala na tom, že netuší, co tím Mildred myslela. „Všichni čtyři jsme začali být… sobečtí, předpokládám,“ říkala mi. „Tou dobou jsme všichni studovali na univerzitě a začínali vlastní životy. Matka byla po otcově smrti osamělá a v jednom kuse na nás naléhala, abychom ji navštěvovali. Nám se ale nechtělo.“ O svých rodičích vždycky mluví jako o matce a otci – jako nějaká hrdinka z viktoriánského románu. „Nikdo z nás se toho roku na Den díkůvzdání domů nevrátil. Všichni jsme měli vlastní plány. Matku to rozčílilo, ale…“ V tom bodě se mámě vždycky v očích usadí zamyšlený, vzdálený pohled. „Byla to maličkost. Rozhodně to není nic, co by nešlo odpustit.“ Kdyby Abraham Story mámě a bratrům nezaložil studijní fondy, možná by nedostudovali. Když však univerzitu dokončili, zůstali sami. Zpočátku se pravidelně pokoušeli s Mildred obnovit kontakt. Uháněli Donalda Camdena, jehož jedinou odezvou byl občasný e-mail, v němž zopakoval Mildredino rozhodnutí. Posílali pozvání na svatby a oznámení, když se jim rodily děti. Dokonce na ostrov Gull Cove, kde moje babička pořád žije, střídavě jezdili, ale ona je nikdy nepřijala a ani s nimi nepromluvila. Dřív jsem si představovala, že jednoho dne vtančí k nám do bytu, začne kolem sebe rozhazovat diamanty a kožešiny 16
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 17
a oznámí, že si přišla pro mě, pro svou jmenovkyni. Pak mě vezme do hračkářství, nechá mě koupit si, co budu chtít, a pak mi podá štos bankovek, které donesu domů rodičům. Jsem přesvědčená, že máma snila o tomtéž. Proč by někdo jinak zatížil holku jednadvacátého století jménem Mildred? Nicméně moje babička s pomocí Donalda Camdena svoje děti pokaždé zazdila. Takže se nakonec snažit přestaly. Máma se na mě dívá s očekáváním a já si uvědomím, že čeká na odpověď. „Tys dostala dopis od Mildred?“ ujistím se. Přikývne a předtím, než odpoví, si odkašle. „Totiž abych byla přesnější, dostala jsi ho ty.“ „Já?“ Můj slovník se v posledních pěti minutách smrskl téměř na nulu. „Obálka je adresovaná mně, ale dopis je pro tebe.“ Vybaví se mi dávná představa: jsem v ní já s dlouho ztracenou babičkou, jak plním nákupní košík až po okraj plyšovými zvířátky, a obě jsme při tom vyšňořené, jako bychom šly do opery. Včetně diadémů a podobně. Zaplaším tu představu a obtížně hledám slova. „Ona… Opravdu… Proč?“ Máma sáhne do kabelky, vytáhne obálku a přisune ji po stole ke mně. „Asi by sis to prostě měla přečíst.“ Nadzdvihnu chlopeň obálky a vytáhnu složený list silného, krémově zbarveného papíru, který slabě voní po šeříku. V hlavičce je vyražený monogram MMS – Mildred Margaret Storyová. Jména máme skoro stejná, jen já mám na konci ještě Takahashiová. Krátké odstavce textu jsou psané na stroji a na konci je připojen natěsnaný, složitý podpis. 17
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 18
Drahá Milly, pochopitelně jsme se nikdy neviděly. Důvody jsou složité, ale postupem let začínají být méně podstatné, než bývaly kdysi. Když nyní stojíš na prahu dospělosti, zatoužila jsem Tě poznat. Vlastním letovisko jménem Gull Cove, které je oblíbenou prázdninovou destinací na stejnojmenném ostrově. Ráda bych pozvala Tebe, Tvého bratrance Jonaha a Tvou sestřenici Aubrey, abyste v létě přijeli do letoviska žít a pracovat. Vaši rodiče tu jako teenageři také pracovali a místní prostředí pro ně bylo podnětné a obohacující. Jsem si jistá, že všichni budete mít z léta v Gull Cove podobný prospěch. Nejsem na tom tak dobře, abych Vás hostila sama, ale ráda bych dostala příležitost Vás poznat alespoň takto. Doufám, že moje pozvání přijmeš. O veškeré cestovní a logistické záležitosti se postará koordinátor letních pracovních sil Edward Franklin, jehož můžeš kontaktovat prostřednictvím e-mailu níže. S nejupřímnějšími pozdravy Mildred Storyová
Přečtu si to dvakrát, pak papír složím a položím na stůl. Nevzhlédnu, ale cítím na sobě mámin pohled; čeká, co na to řeknu. Teď už se mi chce vážně čůrat, ale i tak se musím ještě napít vody, aby se mi rozvázal jazyk, a teprve pak ze mě vyletí slova: „Tuhle kravinu někdo myslí vážně?“ Ať už ode mě máma čekala jakoukoli odpověď, tohle si asi nepředstavovala. „Prosím?“ „Musím si to ujasnit,“ řeknu, a zatímco cpu dopis zpát18
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 19
ky do obálky, tváře se mi rozhořívají. „Tahle ženská, kterou jsem v životě neviděla – která tě bez mrknutí vyškrtla ze svého života, která se nedostavila na tvou svatbu ani na moje křtiny ani na jinou událost spojenou s touhle rodinou v posledních pětadvaceti letech, která nezavolala, nenapsala e-mail ani dopis až… ano, až doteď – tak tahle ženská chce, abych pracovala v jejím letovisku?“ „Myslím, že se na to nedíváš ze správné perspektivy, Milly.“ Zvýším hlas, až skoro ječím. „A jak se na to mám dívat?“ „Psst,“ sykne máma a rozhlédne se po místnosti. Jestli máma něco nenávidí, pak jsou to scény. „Je to příležitost.“ „Příležitost k čemu?“ zeptám se. Zaváhá a zakroutí si s koktejlovým prstenem – jenž má k pětikarátovému smaragdovému zázraku, který jsem vídala na babiččině ruce na starých fotografiích, daleko – a najednou mi to dojde. „Ne, počkej – neodpovídej. To byla špatně položená votázka. Měla jsem říct pro koho.“ „Otázka,“ řekne máma. Fakt si nemůže pomoct. „Podle tebe to je příležitost, jak zase získat její přízeň, že jo? Jak být… odvyděděna.“ „Takové slovo neexistuje.“ „Bože, mami, nemůžeš to nechat být? Nejde tu přece o moje vyjadřovací schopnosti!“ „Promiň,“ řekne máma a mě to tak zaskočí, že ani nedokončím výlev, k němuž jsem směřovala. Máma má oči pořád jasné, ale teď má slzy na krajíčku. „Já jen… Je to moje matka, Milly. Na zprávu od ní jsem čekala léta. Nevím, proč teď, proč ty, proč tohle, ale konečně se ozývá. Když jí teď nevyhovíme, možná už další šanci nedostaneme.“ „Šanci na co?“ 19
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 20
„Na to ji znovu poznat.“ Mám na jazyku odseknutí Koho to zajímá, ale spolknu ho. Taky jsem měla v úmyslu pokračovat ve stylu Až doteď se nám vedlo dobře bez ní, jenže to není pravda. Nevede se nám dobře. Máma žije na pokraji jámy jménem Mildred Storyová a žije tam celý můj život. Proměnilo ji to v člověka, který si ode všech udržuje odstup – dokonce i od mého táty, a to jsem si jistá, že ho milovala, jak jen byla schopná někoho milovat. Když jsem byla malá, pozorovala jsem je a přála si taky něco tak dokonalého. Když jsem však trochu vyrostla, začala jsem si všímat všech těch maličkostí, jimiž od sebe máma tátu odstrkovala. Jak tuhla při objetích, jak se vymlouvala na práci, aby mohla zůstat venku, dokud jsme nešli spát, a jak rušila rodinné vycházky kvůli migrénám, které ji v práci nikdy netrápily. Její chlad a uzavřenost nakonec dospěly do stavu, kdy kritizovala úplně všechno, co táta řekl nebo udělal. To všechno vedlo nakonec až do bodu, kdy ho požádala, aby odešel. Když je teď táta pryč, dělá totéž se mnou. Nakreslím na orosenou sklenici s vodou otazník. „Chceš, abych na celé léto odjela?“ zeptám se. „Budeš nadšená, Milly.“ Když si odfrknu, dodá: „Ne, vážně. Je to úžasné místo a o práci tam se ucházejí mladí lidé odevšud. Je tam vlastně dost velká konkurence. Ubytování pro zaměstnance je krásné, máš přístup k veškerému příslušenství – je to jako dovolená.“ „Dovolená, na níž mám být babiččiným zaměstnancem.“ „Budeš tam se sestřenicí a bratrancem.“ „Vždyť je neznám.“ Aubrey jsem neviděla od doby, co se rodina strýčka Adama odstěhovala do Oregonu – a to 20
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 21
nám bylo pět. Jonah žije na Rhode Islandu, což není tak daleko, ale máma s jeho tátou skoro nemluví. Všichni jsme se naposledy sešli na narozeninách strýčka Anderse, když mi bylo osm. O Jonahovi si pamatuju jen dvě věci: zaprvé, praštil mě přes hlavu plastovým netopýrem a pak se tvářil zklamaně, když jsem se nerozbrečela. A zadruhé, nafoukl se jako balón, když snědl jednohubku, na niž byl alergický, přestože ho jeho máma varovala, aby se od nich držel dál. „Můžeš je poznat. Všichni jste stejně staří a nemáte žádné sourozence. Bylo by hezké, kdybyste si byli blíž.“ „Myslíš tak, jako jste si blízcí ty a strýčkové Adam, Anders a Archer? Vždyť spolu skoro nemluvíte! Nemám se sestřenicí a bratrancem nic společného.“ Strčím jí obálku zpátky. „Neudělám to. Nejsem pes, abych přiběhla, sotva ona zavolá. Kromě toho nechci být celé léto pryč.“ Máma znovu začne otáčet koktejlovým prstenem. „Napadlo mě, že to řekneš. A chápu, že žádám hodně. Takže bych ti za to chtěla na oplátku něco dát.“ Ruka jí vyjede k masivnímu zlatému řetízku, který se na podkladě černých šatů zářivě blyští. „Vím, jak jsi vždycky zbožňovala ten můj náhrdelník s diamantovou slzou. Co kdybych ti ho dala jako poděkování?“ Trochu se v židli narovnám a už si představuju, jak se mi přívěsek třpytí na krku. Snila jsem o něm léta. Ale myslela jsem si, že to bude dárek – ne úplatek. „Proč mi ho nedáš prostě proto, že jsem tvoje dcera?“ To mě zajímalo vždycky, ale nikdy jsem se neodvážila zeptat. Možná jsem se bála, že se mi dostane stejné odpovědi jako tátovi, nikoli slovy, ale činy: Nejsi dost dobrá. „Je to dědictví,“ odpoví máma, což je ve skutečnosti spíš voda na můj mlýn. Položí pěstěnou ruku na obálku a já se zamračím. Ne že by otevřeně naléhala. Spíš se snaží těžit 21
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 22
ze situace. „Vždycky jsem si myslela, že ti ho dám, až ti bude jednadvacet, ale kdybys měla strávit léto v mém domově – bylo by asi vhodné ti ho předat dřív.“ Tiše si povzdechnu, vezmu si obálku a obracím ji v prstech, zatímco máma popíjí víno a je spokojená, že ustupuju. Nevím, co mě frustruje víc: že se mě máma snaží vydírat, abych strávila léto prací pro babičku, kterou jsem v životě neviděla, nebo skutečnost, že to nepochybně zabere.
22
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 23
kaPitoLa dRuhá aubRey
Natáhnu prsty k hladké stěně bazénu. Sotva se jí dotknu, obrátím se a začnu poslední bazén. Tohle mám na plaveckých závodech nejraději: voda mi proudí kolem napjatých končetin a já, napumpovaná adrenalinem, kloužu setrvačnou silou vpřed. Někdy se vynořím později, než bych měla, čemuž trenérka Matsonová říká vykolejení: drobná chybička v technice, která může znamenat rozdíl mezi dobrým a skvělým plavcem. Většinou se to snažím napravit. Ale dneska? Dneska bych pod vodou zůstala věčně, kdybych mohla. Konečně vyplavu nad hladinu, nadechnu se a vrátím se do rytmu pravidelných temp. Ramena mě pálí a nohy v příjemně bezmyšlenkovitém pohybu víří vodu, dokud se prsty znovu nedotknou dlaždiček. Sundám si brýle, oddechuju, a než se podívám na výsledkovou tabuli, promnu si oči. Sedmá z osmi, to je na dvě stě metrů zatím můj nejhorší finiš. Před dvěma dny by mě takový výsledek zdrtil. Ale když teď pozoruju trenérku, jak s rukama v bok zírá na tabuli, cítím jen jiskřičku vítězoslavného vzteku. To máš za to. 23
rodina především.qxp_Sestava 1 16.08.21 17:37 Stránka 24
A stejně už je to jedno. Za ashlandskou střední už beztak nikdy závodit nebudu. Dneska jsem dorazila jen proto, aby náš tým nemusel odstoupit. Vylezu z bazénu a vezmu si z lavičky ručník. Tahle dvoustovka byla moje poslední disciplína na posledních závodech sezony. Za normálních okolností by na tribuně seděla máma a postovala přehnaně dlouhá videa na facebooku, já bych zůstala u bazénu a chystala se fandit kamarádům z týmu při štafetě. Jenže máma tu není a já u bazénu nezůstanu. Bosky po dlaždičkách doťapu do prázdné šatny a ze skříňky 74 vytáhnu sportovní tašku. Hodím do ní čepici a brýle a přes mokré plavky si natáhnu tričko a kraťasy. Pak vklouznu do žabek a pošlu zprávu: Je mi špatně. Počkáš na mě u dveří? Když se vrátím k bazénu, je štafeta v plném proudu. Ostatní z týmu, kteří zrovna nezávodí, stojí podél bazénu a jsou příliš zaujatí fanděním, než aby si všimli, že se plížím pryč. Stáhne se mi hruď a začnou mě pálit oči, ale pak vedle skákacího prkna zahlédnu trenérku Matsonovou. Předklání se, blonďatý culík jí plandá přes rameno a křičí na Chelsea Reynoldsovou, aby zrychlila tempo, a mě zničehonic přepadne téměř neodolatelná touha k ní přiskočit a strčit ji do bazénu. Na jednu skvostnou vteřinu si dovolím představovat, jaké by to bylo. Sobotní davy v Ashlandském rekreačním středisku by oněměly překvapením a všichni by natahovali krky, aby líp viděli. To je Aubrey Storyová? Co to do ní vjelo? Nikdo by nevěřil vlastním očím, protože já jsem úplně poslední člověk, od něhož by někdo čekal scénu. A taky jsem pěkná srábotka. Takže pokračuju v chůzi. U východu přešlapuje známá vytáhlá postava. Můj pří24