Hodny holky.indd 1
09.07.2021 12:42:32
JEDNA
Za nocí, při nepříznivém větru, se zdálo, že se z ostrova Allhallows Rock směrem k vnitrozemí nese jakási zkomolená hudba. Zapadající slunce vrhalo na ostrov mlhavé odstíny červené a oranžové a na okamžik to vypadalo, jako kdyby stále ještě hořel. Vody černé jako dehet polykaly světla a lidé z Portgrave znovu odkláněli své zraky jinam. Ať už měli vůči opuštěnému zábavnímu parku a kilometr a půl dlouhému molu jakékoli otázky, raději na ně zapomínali. A Ava po většinu času zapomínala, že tam ostrov vůbec je. Ovšem nic neosvěží paměť tak jako vydírání. Po celé pláži pokryté stíny se dál rozpínalo ticho. Z jedné strany dláždily cestu k zašlým neonovým cedulím na nábřeží v Portgrave oblázky a mořské řasy. Z té druhé obkreslovala linii pobřeží betonová hráz, díky níž 5
Hodny holky.indd 5
09.07.2021 12:42:32
vypadaly polorozpadlé chatrče a zabedněné stánky jako vězeňský komplex. Ava žádné potencionální vyděrače neviděla, vlastně neviděla vůbec nikoho. V osm hodin na molu v Portgrave. Dokážeš udržet tajemství? Stálo na její pozvánce. V týdnu jí na rohožce u dveří přistála sněhobílá obálka. Uvnitř byla fotografie, kterou kromě Avy nikdo neviděl. Nebo aspoň neměl vidět. Někdo použil starý psací stroj, aby na zadní stranu fotky napsal tajné instrukce a dnešní datum. Nic víc. Ale muselo jít o vydírání. Proč by jinak Avě posílali důkaz jejího největšího tajemství? Obrátila pozornost k molu, které se za zamčenými branami táhlo do moře jako most ze zápalek zapomenutý na dešti. Ztrouchnivělá dřevěná prkna zakrývala nebezpečný propad do zpěněné vody. Čtyřicet let staré lešení se v prapodivných úhlech volně pohupovalo. A kdyby to pro někoho nebylo dostatečně přesvědčivé, ručně psaná cedule hlásala: Tímhle směrem číhá smrt. Kdysi býval ostrov místem zábavy. Kolotoče. Pouťové atrakce. Herna a night club. Jeho králem byl sám gran diózn í Baldo, než ovšem jeho království nezničil zatím neobjasněný požár. Hasičský sbor spolu s lidmi od pobřežní hlídky plameny svědomitě uhasili. Postavili i nouzové lešení, aby molo zachránili. Pak se všichni vrátili na pevninu a zamkli brány. Dál už ten příběh Ava neznala. Ve městě se o molu v Portgrave nemluvilo. Nemluvilo se ani o Baldovi. Jako by upadl v zapomnění. Ava několikrát vyzvídala u babičky, 6
Hodny holky.indd 6
09.07.2021 12:42:32
ale ta jí doporučila, ať se raději drží stranou, a odmítala jí odpovědět, i když na ni zatlačila. Nejzvláštnější na tom bylo, že Ava se opravdu držela stranou, dokud ji k branám na molu nepřivedl vyděrač. Ze zvyku zvedla svoji digitální zrcadlovku do výše hrudníku a zaostřila záběr. Ve zrezivělých turniketech a polorozpadlých stáncích s koblihami se skrývala zvláštní krása. Ale Ava chtěla, aby její fotky obsahovaly víc než jen dramatické přírodní světlo a omyté barvy. Chtěla, aby o něčem vypovídaly. Chtěla zachytit ducha kapitalismu a následky odlivu investic, jež se stále vznášely nad molem i čtyřicet let poté, co z něho zmizeli lidé. Tak si to aspoň napsala na Instagram. Odtáhla foťák na délku paže a ledabyle udělala selfie. Hned si fotku zobrazila. Soumrak dodal její tváři pixelované vzezření. Tmavé vlny střižené na mikádo hned pod čelistí. Díky špatnému světlu vypadala její pokožka olivové barvy bezchybně. Mírně rozevřené rty postrádající úsměv. Ava se nikdy na fotkách neusmívala, s úsměvem vypadala na šestnáct. „Ten foťák ti jednou ukradne duši,“ ozval se hlas. Avě se sevřel žaludek. Nemusela se otáčet, aby věděla, že se k ní přes příbojové vlny blíží její nejlepší kamarádka Jolie. Ava a Jolie byly nerozlučnou dvojkou jako hranolky s kečupem nebo jako ta děsivá dvojčata z filmu Osvícení. Jednou si Jolie při skoku z pobřežní hráze zlomila ruku a Avu několik týdnů bolela paže. Jindy zase po nepovedeném barvení vlasů skončila Ava s příšernou oranžovou hlavou a Jolie se solidárně nabarvila stejně. Celé týdny 7
Hodny holky.indd 7
09.07.2021 12:42:32
všichni říkali Jolie „Bozo“ a Avin kiks tak díky Joliinu brutálnímu odstínu ustoupil do pozadí. Jistě, bývaly doby, kdy Joliino přátelství Avu dusilo. Ale po většinu času by po svém boku nechtěla mít nikoho jiného. Jenomže tohle bylo jiné. Toho vyděrače si Ava potřebovala vyřešit sama, aniž by do toho Jolie zasahovala a soudila ji. Jolie neměla vědět, kam jde. Ava vypnula foťák a počkala si, až se zatáhnou čočky. Když konečně vzhlédla, kamarádka už ji obešla a opřela se o posprejovaná prkna. Vykoukla na ni zpod kapuce obřího pandího overalu. Nakadeřené blond kudrny se stále ještě oranžovými konečky jí trčely do všech stran. „Fajn že tě tu vidím. Myslela jsem si, že máš na večer plány s photoshopem,“ spustila Jolie ironicky, ale Ava ji odpálkovala. „Ty mi máš co povídat. Říkala jsi, že se budeš učit a že si vypneš mobil.“ Jolie přivřela oči, očividně si nebyla jistá, jestli jí stojí za to zůstat na Avu naštvaná, když sama taky lhala. „Co teda děláš tady?“ „Ujíždím na urbanistické zchátralosti,“ odpověděla Ava a kývla hlavou k molu. „Jsem si jistá, že všech tvých čtrnáct followerů bude skákat radostí.“ „Devatenáct tisíc, ale kdo by to počítal.“ Odmlčela se. „Sledovala jsi mě?“ Jolie na ni nepřestávala upřeně hledět. „Ehm, ne. Přišla mi poštou pozvánka.“ Protáhla obličej a nakrčila pihovatý nos. „Kdo ještě posílá něco poštou?“ 8
Hodny holky.indd 8
09.07.2021 12:42:32
Staří lidi a vyděrači. Především vyděrači. Takže Jolie tu byla proto, že měla vlastní tajemství. „A o co jde?“ vyzvídala Ava. Jolie se na ni podezřívavě zadívala. Nakonec vytáhla z overalu kus zmačkaného papíru a prakticky ho po Avě hodila. „Se podívej, jestli chceš.“ Ava obrázek vyhladila. Byla to napodobenina cirkusového plakátu z devatenáctého století. V křesle s vysokým opěradlem upjatě seděla dáma s plnovousem a na koleně jí stála trpasličí žena. Vedle nich byl chlapec, co spíše připomínal vlka než člověka, a muž s elefantiázou. Vítejte v obludáriu, hlásal nápis na transparentu nad jejich hlavami. Ava plakát otočila. Na zadní straně byly psacím strojem napsány stejné instrukce jako ty, které sem přivedly ji. V osm hodin na molu v Portgrave. Dokážeš udržet tajemství? Podle Aviných propočtů existovaly na světě dva druhy tajemství. Tajemství, která ztrácejí svoji sílu, jakmile se s nimi člověk svěří. A tajemství, co změní všechno. Taková tajemství odhalují pravou podstatu člověka a odkrývají, kdo ve skutečnosti je. Ava věděla přesně, do které kategorie spadá to její. Ale co Joliino tajemství? „Znamená ten obrázek pro tebe něco?“ zeptala se jí Ava. „Jestli něco znamená?“ opáčila Jolie. „Jde mi o to, že moje pozvánka byla… osobní,“ vysvětlila. To poněkud změkčilo Joliin tvrdý výraz. „Pochopila jsem, že si se mnou někdo zahrává. Snaží se být vtipný, 9
Hodny holky.indd 9
09.07.2021 12:42:32
víš? Kvůli Maxovi. Když vyjde z domu, tak na něho nějací pitomci na sídlišti pokřikují obludárium.“ „Aha.“ Joliin starší bratr málem nepřežil loňský požár domu. Někdo nechal bez dozoru zapálenou cigaretu. Plameny se rozšířily příliš rychle na to, aby jim mohl uniknout. Příštích pět let bude muset podstoupit bolestivé transplantace kožních štěpů a plastické operace, aby se napravila škoda, kterou mu na obličeji napáchaly plameny. Ava se podrbala ve vlasech, které se jí díky spršce mořské vody začínaly lepit. „To je mazec.“ Jolie si vzala od Avy pozvánku zpátky. „Proto taky hodlám zjistit, kdo mi to poslal, a vrazit mu koleno do koulí. Chápu to správně, že ty máš něco jiného? Ukaž mi to.“ Ava zapřemýšlela, kolik toho může prozradit. Už to, že její tajemství znal jeden člověk – neznámý vyděrač –, bylo ažaž. Vytáhla pozvánku z kapsy a pohrávala si s ní. „To je parkoviště u Orákula?“ Jolie chňapla po fotce a zkoumala ji. „Proč ti někdo poslal fotku poschoďového parkoviště?“ Ava otevřela a hned zase zavřela pusu, nebyla si úplně jistá, co na to říct. „Ehm, co se na tom parkovišti stalo?“ zeptala se Jolie. „Nic.“ „Lhářko! Poznám, když mi něco zatajuješ. Zčervenáš a potíš se.“ „A já poznám, když ty něco zatajuješ mně. Jako třeba to, co ten plakát z obludária doopravdy znamená.“ 10
Hodny holky.indd 10
09.07.2021 12:42:32
Upřeně se na sebe dívaly. Kdysi dávno Ava věřila, že mezi nimi dvěma nikdy nebudou žádná tajemství. Ale Ava nebyla jediná, kdo tu něco skrývá. Nakonec napjaté ticho přerušila Jolie. „Do Orákula si to lidi chodí rozdávat, ne?“ „Jak bys asi něco takového vůbec mohla vědět?!“ „Netuším. To ty tady ujíždíš na focení betonových patníků nebo co, úchylačko.“ Ava se nuceně usmála. Málem ze sebe dokázala vymáčknout i smích, když vtom v dálce začaly odbíjet kostelní hodiny. Každý úder zvonu rozvibroval hlubokou prázdnotu uvnitř ní. Postavila se čelem k molu. Jedna lampa zablikala a rozsvítila se. Potom se jedno po druhém probouzela k životu další světla na molu a mlhu postupně prosvěcovala umouněná oranžová. Ava ještě nikdy neviděla, jak se ostrov rozsvěcí; ani si neuvědomovala, že sem stále ještě vede elektřina. „Na to, že je čtvrtek, si někdo dal sakra záležet,“ prohodila. „Nebudu ti lhát,“ odpověděla Jolie. „Takhle začíná prakticky každý horor, co jsem kdy viděla. Někdo tajemně svolá teenagery na nějaké místo a pak nechť vypuknou jatka.“ Ava nakoukla skrze plot. „V tom případě jsi nahraná. Ve filmech vždycky nejdřív umřou zlobivý holky.“ „Jo, to máš pravdu. Hlavně ty, co na sobě mají obleček pandy velké.“ „Což mě přivádí k další otázce…“ Jolie pokrčila rameny. „Všechny ostatní hadry mám v prádelně.“ 11
Hodny holky.indd 11
09.07.2021 12:42:32
Ava se zády opřela o plot. Jolie se k ní přiloudala a napodobila ji. Strčila ruku do výstřihu svého úboru a vytáhla otlučený kovový zapalovač. Zapálila ho a zhasla, znovu zapálila a hleděla do plamínku, dokud ho nesfoukl vítr. Cvak, klik, plamen. Znovu. Prudce zaklapla víčko. „Snažím se přijít na to, proč jsme tady. Ať je za těmi pozvánkami kdokoli, myslí si, bůhvíjak není chytrý, jako Hawking.“ Ava se narovnala, protože podél opuštěné hráze zpozorovala přibližující se temný stín. Zaostřila na postavu pohled a rozpoznala známá shrbená ramena. „Když už mluvíme o někom, kdo si myslí, že je chytrý…“ „Není to hnusák Clem?“ ušklíbla se Jolie. Ava protočila oči. Jolie nesnášela všechno populární – ať už šlo o módu, hudbu nebo lidi. V Clemovi se to všechno pojilo. „To nebylo hezké. Ale ano, myslím, že jo.“ Clem vstoupil do záře pouliční lampy. Uviděl je a okamžitě se zastavil. Jak na něho dopadalo zezadu světlo, změnil se v pouhou siluetu. Avě to připomnělo obal od alba, tajemný a designový. Nedokázala odolat a zvedla foťák. Když cvakla spoušť a zasvítil blesk, Clem couvl, načež vykročil přes cestu k nim. Měl brýle s červenými obroučkami a přes roztrhané tričko se skupinou Kraftwerk retro kšandy. „Co tu vy dvě děláte?“ řekl až moc nahlas, pak si vyn dal sluchátka z uší. Visela mu kolem krku, chrlila cosi elektronického, samé nelibozvučné noty. Ava na něho zírala. Vlněná čapka se mu svezla dozadu. Plné rty zkroutil do téměř afektovaného úsměvu. 12
Hodny holky.indd 12
09.07.2021 12:42:32
Ty rty Ava okusila svými zuby – ještě to měla v živé paměti. Tváře jí zahořely studem. „Vy dvě? Tady?“ zopakoval. „Rozdáváme si to tu,“ odsekla a okamžitě toho zalitovala. Sklapla pusu a v duchu si slíbila, že za všech okolností už bude zticha. Zmateně si prohlédl Joliin kostým pandy. „Tak jo.“ „Taky jsi dostal pozvánku?“ zeptala se Jolie. „Ukaž nám ji.“ „Páni! Nějaká drsná.“ Zdráhavě vytáhl papír velikosti A5 a podal jí ho. Tři lidi. Tři tajemství. Ava se naklonila blíž, aby se taky podívala. Byl to letáček na koncert vytištěný na laciném papíře jako ty, co se válejí všude na chodníku před Black Boxem na South Street. Zobrazoval siluetu nahé ženy s hlavou zakloněnou v extázi. Dnes živě, stálo na letáčku. White Flag. White Flag bylo jméno, pod kterým Clem vystupoval na stránkách, kde propagoval svoji hudbu. Snažil se někdo vydírat Clema kvůli jeho hudbě? Ale to by nevysvětlovalo tu ženskou siluetu. „Klasa,“ střelila Jolie po Clemovi pohledem. Úmyslně si trhala obočí tak, aby jedno bylo zvednuté. Ava dobře věděla, jak její pohled dokáže člověka zneklidnit. Clem zlostně a s vyceněnými zuby pohlédl na Jolie. „Není to skutečný leták.“ „Očividně,“ ucedila Jolie. „Všichni víme, že hraješ akorát u sebe v pokoji a obaly svých alb zvedáš na vyšší level jenom díky Aviným fotkám.“ 13
Hodny holky.indd 13
09.07.2021 12:42:32
„On se mě zeptal, jestli je může použít,“ řekla Ava tiše. To bylo za dlouhou dobu poprvé, co Jolie jejím fotkám málem složila kompliment. „To je jedno. Tak jdeme tam, nebo co?“ Jolie zatřásla bezpečnostním plotem jako zvíře v kleci. „Myslíš, že máme dojít přes molo na ostrov?“ ozval se Clem. „Klidně ho můžeš třeba přestepovat, mně je to fuk,“ na to Jolie. „Pojďme.“ Vytáhla se na plot a přeskočila na druhou stranu. Když dopadla, prkna pod jejíma nohama zlověstně zavrzala a dvě krysy odcupitaly do bezpečí dětské helikoptéry. Ava se otřásla. „Dámy první?“ pronesl Clem nadějeplně. Ava zavrtěla hlavou a tiše pozorovala, jak neochotně leze nahoru. Chovala se divně a trapně. No tak se líbali. A co jako? Neexistoval žádný důvod, proč by s Clemem nemohla mluvit úplně normálně. Napadlo ji, že by mu mohla říct, ať si dá pozor na krysy. Nebo ať je opatrný. „Buď krysa,“ vypadlo z ní. Bože. „To se hodí. Díky.“ Přehoupl se přes plot. „Buď krysa?“ zašeptala si Ava pro sebe, prostrčila foťák dírou a pak ho následovala přes plot. „Co je to s tebou?“ Přistála na druhé straně a sehnula se pro foťák. Všichni tři se ubírali po molu, překračovali chybějící prkna. V temnotě pod nimi se tříštily vlny. Clem šel první, Ava s Jolie ho následovaly. „Co se děje?“ pošeptala Avě Jolie. „Chováš se nějak divně. Dokonce divněji než normálně.“ 14
Hodny holky.indd 14
09.07.2021 12:42:32
Ava zalétla očima ke Clemovi a pak uhnula pohledem. „O nic nejde.“ „Clem?“ Jolie spadla brada. „Ty a Clem?“ „Bylo to jenom jednou a teď je mi to děsně blbé. Můžeš to nechat být?“ „Ne, to určitě nemůžu. Nemůžu uvěřit, žes mi to neřekla.“ „Těžko je to něco, co bych chtěla šířit po škole. Je tak…“ „Hnusnej? Souhlas. Spal s půlkou holek z našeho ročníku. Ach, Cleme, tvoje hudba je tak boooožíííí,“ protáhla. „Je namyšlený, až to bolí.“ Ava bojovala s úsměvem. „Víš,“ zašeptala, „úplně vážně mi řekl, že sedm velkých septakordů jsou hudba lásky. Pak mi zahrál na foukací harmoniku. Nosí ji v rukávu.“ „A to se ti líbilo proč?“ zeptala se Jolie znechuceně. Ava se snažila vymyslet vhodnou odpověď. Clem nebyl ten typ kluka, co by našel pochopení u někoho, jako je Jolie. Ani Ava ho tak úplně nechápala. Ve škole se chová namachrovaně a předstírá, že ignoruje všechny holky, co mu nadbíhají. Pak na některou mrkne, vrhne svůj pověstný pokřivený úsměv a holka, co čeká u jeho skříňky, se jako zázrakem mění v jeho novou otrokyni. Ava by lhala, kdyby tvrdila, že posledních několik let nestrávila jeho pozorováním. Příležitostně se oddávala snění. Ale to bylo všechno; potřebovala něco víc než hip ster brýle a zmíněné mrknutí. Jenomže pak si s Clemem poklábosila online. Přes obrazovku byl úplně jiný a právě téhle verzi Clema Ava propadla. 15
Hodny holky.indd 15
09.07.2021 12:42:32
A tak si začali posílat přes internet fotky a hudbu a Clem použil nějaké Aviny fotky na obaly svých alb. Dalším logickým krokem bylo rande jednou po škole, ale to se ukázalo jako katastrofa. Tváří v tvář Ava zjistila, že ji postihla zoufalá neohrabanost, a nebyla schopná vyplodit kloudnou větu. Ne že by na tom záleželo, protože Clem bez ustání mluvil o sobě. Tu hrůzu mohla zastavit pouze jediným způsobem – polibkem. Ale ani ten nebyl, jak si ho vysnila. Bylo to mokré a celé tak trochu moc ukousané. „Bože, co sis myslela?“ pokračovala Jolie. „Nemyslela jsem,“ přiznala Ava. „No, mozkem určitě ne.“ Ava škádlivě strčila do Jolie loktem. „Zmlkni.“ „Hej, Cleme!“ zavolala Jolie. „Ava mi tu právě povídá, že si o tobě myslí…“ Ava jí zacpala dlaní pusu. „Jestli okamžitě nepřestaneš, shodím tě do moře.“ Jolie pokorně přikývla, a když Ava ruku spustila, vykřikla: „Ava tě miluje!“ Ava ji sjela naštvaným pohledem. „Nemiluju,“ hlesla. Clem je sledoval přimhouřenýma očima. „Jasně,“ řekl pomalu a pak se zavrtěním hlavou pokračoval v chůzi. Kdyby si Ava nemyslela svoje, přišlo by jí, že vypadá ublíženě. Ale ona si svoje myslela. „Už jsem ti někdy řekla, že tě nenávidím?“ zanotovala směrem k Jolie. Ta ji oběma rukama popadla za hlavu a vtiskla jí mokrou pusu na rty. Pak se zachechtala a pokračovala po molu dál. Ava si otřela ústa a nechápavě sledovala kamarádčino 16
Hodny holky.indd 16
09.07.2021 12:42:33
sebevědomé vykračování. Jolie se nechovala jako někdo, kdo si dělá starosti s vyděračem. Ale poslední dobou bylo těžké se v ní vyznat. Panovalo mezi nimi napětí a Ava si nebyla jistá, jestli za tou změnou stojí Maxova nehoda nebo Orákulum. „Nebuď srab a pohni kostrou,“ zavolala Jolie přes rameno. Ava popoběhla, aby je dohnala. Všichni tři prošli velkým želeným obloukem na Allhallows Rock. Všechno tu páchlo hnijícím mokrým dřevem a ztuchlými mořskými řasami. Vítá vás grandiózní Baldo, stálo na ceduli. Obrázek ho ukazoval jako bělocha středního věku ve staromódním černém obleku. U pasu se mu leskly řetězy, svazovaly ho jako trestance. Ale nebyl to Baldo, kdo přitáhl Avinu pozornost. Přímo za ním, skrytý v pozadí, stál další muž. Mladší, s černou barvou rozetřenou přes oči a zlomyslným úsměvem. Ava se zachvěla. „To je ale humus,“ prohodila Jolie. Ava odtrhla pohled od billboardu. Jolie a Clem hleděli na kruhovou budovu posazenou na nejvyšším bodě ostrůvku. Videoherna v přízemí a nahoře night club. Požár přežila neporušená a vypadala stejně nevkusně jako v den, kdy před čtyřiceti lety odešli z ostrova poslední návštěvníci. Po pravé straně herny byla vyhlídková plošina s kolotoči včetně obří dřevěné horské dráhy, kterou téměř celou zničil požár. Vlevo vedly mezi kamennými budovami schody do spodní poloviny ostrova. Ava pohlédla 17
Hodny holky.indd 17
09.07.2021 12:42:33
dolů na zbytky pouťových atrakcí. Stály jedna vedle druhé podél skalnatého pobřeží a částečně už je spolykal oceán. „Představovala jsem si něco víc…“ Ava hledala vhodné slovo, „romantičtějšího.“ Ale ani to přesně nevystihovalo, co chtěla říct. „Aby si to lidi mohli spolu rozdat?“ zeptal se Clem a zaculil se. Vyschlo jí v puse. Myšlenky se jí zacyklily u jejich polibku a nebyla to příjemná vzpomínka. Jolie jednou rukou objala Avu kolem krku. „Až přijdu na to, kdo nás sem přitáhl, ukopnu mu koule. A Ava ten okamžik zdokumentuje.“ „Nejsi ty náhodou básník,“ ušklíbl se Clem. „Jestli chceš, klidně ti nějaké texty napíšu.“ „Dík, ale ve svých písničkách nepoužívám vokály.“ „Odvádělo by to pozornost od těch sedmi velkých septakordů?“ rýpla si Jolie a hned se kousla do rtu. Clem zalétl pohledem k Avě. Ta uvnitř jako by umřela. Aby se vyhnula vší té trapnosti, vydala se doširoka otevřeným čtvercovým náměstím k herně a klubu. Není tady, aby se bavila o blbostech. Musí zjistit, kdo se ji snaží vydírat. Zastavila se u ukazatele uprostřed náměstí. Všechny šipky kromě jedné byly ulomené. Jediná zbývající, ta s nápisem Šeptající, ukazovala nalevo od herny ke schůdkům vedoucím dolů k pouťovým atrakcím na pobřeží. Ava se u strmého schodiště zastavila a nakoukla přes jeho okraj. Viděla obrysy stanů ze staré plachtoviny, která byla po letech působení živlů na cáry. Mořský příboj 18
Hodny holky.indd 18
09.07.2021 12:42:33
erodoval skalnatý břeh a voda atrakce částečně zaplavila. Dosahovala až k základům starého zábavního parku. Něco se pohnulo. Nejdřív si Ava myslela, že se to mezi stany prohání jenom vítr. A pak se to objevilo znovu. Byla to postava ze stínů; lidská, ale ne tak docela. Měla divně spojené končetiny, jako by byly vykloubené. Místo očí temné prázdno. Příšernými, trhavými pohyby překonala volný prostor mezi stany a vrávorala přes zrcadlící se hladinu. A pak byla pryč. Ava se zachvěním vydechla. Nevyšiluj, nevyšiluj, nevyši luj. „Viděli… viděli jste to?“ vykoktala. „Ty jsi někoho viděla?“ Jolie si s křupnutím propnula klouby u prstů a dopochodovala k ní. „Ne. Možná.“ Když byla postava pryč, Ava si nebyla úplně jistá, jestli se jí to jenom nezdálo. Nebo – zašeptala jí prchavá myšlenka – možná že ta věc byla jejím odrazem. Všechna jako tér černá vina z jejího srdce se zhmotnila v nestvůru, jíž Ava ve skutečnosti byla. Rychle tu myšlenku zase zaplašila. „Zdálo se mi, že něco vidím,“ hlesla. „Tam dole. Ale nemyslím si, že…“ „Správně, je čas na odpovědi.“ Jolie nepočkala, až Ava větu dokončí, a zamířila ke schodišti. „Pamatuješ, jak jsi říkala, že takhle začínají prakticky všechny hororové filmy?“ zavolala za ní Ava. „Tohle je skutečný svět,“ odpověděla Jolie. „A zlobivý holky vždycky vyhrajou.“ 19
Hodny holky.indd 19
09.07.2021 12:42:33
DVA
Když Ava vstoupila do vody hluboké po kotníky, narušila tlustou vrstvu bahna. Doma během oblékání jí těžké manšestrové retro zvonáče přišly jako dobrý nápad. Ale teď do sebe okamžitě vpily polovinu oceánu a přicucly se jí k lýtkům. Joliina panda nedopadla o moc lépe, ale tu to očividně nezajímalo. „Lunapark grandiózního Balda,“ řekla Jolie. „Teď už tak grandiózní není.“ Ava rychle vyfotila sérii snímků. Během let vlny spolykaly kus skalnatého břehu a v lunaparku teď vířila a šplouchala voda. Hlavní náměstí a molo zpustošení odolávalo. Ne tak pouťové atrakce obklíčené ze tří stran nemilosrdnými útesy a ze čtvrté stejně nemilosrdným oceánem. V téhle páchnoucí bažině dělalo Avě potíže vůbec nějakou grandióznost najít. 20
Hodny holky.indd 20
09.07.2021 12:42:33
Clem s Jolie začali prozkoumávat temné uličky mezi rozedranými stany a shnilými chýšemi. Ava se přiblížila ke hře na chytání kachniček. Šestiúhelníková chatrč s umyvadlem na každé straně. Žluté kačenky stály v husté zelené tekutině. Z kyblíků s cenami se dávno vysypal obsah. Pistole na brambory a čelenky stejně zářivé jako v den, kdy je vyrobili. Mohlo by uběhnout pět set let a kačenky s dalšími hračkami by pořád trpělivě čekaly, až se pro ně někdo vrátí. Ava si vyfotila ceny visící ze stropu na rybářských vlascích. Plyšáci vypadali jako plesnivé piňaty. Atrakce byly stejně jako herna během požáru, co zničil kolotoče, jen očouzené kouřem. Daly se zachránit. Ostrov mohl být znovu otevřený. Tak proč grandiózní Baldo všechno, jak to tu leží, opustil? „Žijeme ve světě, kde je vše na jedno použití,“ povzdechla si a vzpomněla si na název Clemovy nejnovější písničky. Ztvárnila ji pro něho graficky jako skupinu znuděných teenagerů bez práce povalujících se na pláži poseté smetím. Na obrazovce zaznamenala, jak se za ní pohnul stín. Zalapala po dechu, nadskočila a prudce se otočila. Přitom zvedla foťák, jako by ji snad mohl ochránit, a reflexivně zmáčkla spoušť. Byl to jenom Clem. Oproti růžovějící a fialové obloze ho ozářil blesk. Ostře se nadechl. Hleděli na sebe, v jeho tváři se zračila otázka, v té Avině panika. Rozevřel rty, ale slova jako by se mu zasekla v krku. „Hej, vy dva!“ přerušil je Joliin hlas. „Pojďte sem.“ 21
Hodny holky.indd 21
09.07.2021 12:42:33
„Co se děje?“ Díkybohu za záchranu. Ava s cákáním dorazila ke kamarádce, která na ně vykukovala zpoza obří jízdy v šálcích. „Slyšíte to?“ zeptala se Jolie. Z druhé strany stanů se ozývalo podivné pípání. Avě připomnělo prastarou videohru. Mimozemská plavidla útočící na Zemi nebo něco podobného. „Někdo tam je,“ zašeptala Ava. „Slyším hlasy.“ „Budu ti krýt zadek,“ ušklíbla se Jolie a pleskla Avu po zadnici dost silně na to, aby ji postrčila na otevřené prostranství. Ava se přikrčila mezi stany. Za rohem něco bylo. Voda se barvila křiklavými odstíny barevných světel. Hlasy. Smích. Hlasité žuchnutí ji vyděsilo. Ohlédla se zpátky na Jolie, která jí posunkem naznačila, že má pokračovat. Zhluboka se nadechla a nakoukla přes stan, jenž jí bránil ve výhledu. Váhavě se tam podívala. Mezi nefunkčními atrakcemi jasně zářil high striker určený na testování síly. To on vydával ty pípavé zvuky. Stáli u něj tři lidi. První byl zády k ní a držel rukojeť gumové palice. Zvedl ji vysoko nad hlavu a vší silou praštil do určeného místa. Světla vylítla až nahoru a společně s elektronickým ohňostrojem a hudbou se rozblikala. „Pecka!“ Odhodil palici a zvedl ruce nad hlavu, vyhrnulo se mu tričko a odhalilo tak tmavě hnědé a krásně vytvarované břišáky. Olly Okeke. Kapitán Amerika z Portgrave. Obyčejná teplákovka, devítikarátové zlaté řetízky z tržnice a tři roky po sobě vítěz kulturistického titulu Mr Junior 22
Hodny holky.indd 22
09.07.2021 12:42:33
Portgrave. Ava pomalu vydechla. Olly byl v pohodě, i když po škole si vždycky vykračoval s rukama zaťatýma, jako by měl v obou podpažích strčené žhavé uhlíky. Ale možná když máte svaly vymakané tak, že začínáte připomínat nafukovací zvířátko, tak je to normální. Pokračovala dál za roh. Byly tam i dvě holky a sledovaly Ollyho vytahování. Scarlett Matthewsová a Livia Holtová. Ava se zamračila. Na molu jich je šest? Ava znala Jolie a bohužel i Clema. Ale s Livií si neměla vůbec co říct a Scarlett vnímala jen jako holku z chodby napatlanou samoopalovacím krémem. Školní elita, co se druží s populárními lidmi jako Olly a Clem, ne s nějakou bezvýznamnou Avou. Který vyděrač sezve šest zdánlivě náhodných lidí do opuštěného lunaparku kilometr a půl v moři? „Dobrá práce, Doro průzkumnice,“ řekla Jolie nahlas. Tři nové přírůstky se otočily. „Olly, Olly, Olly,“ zavolal šťastně Clem a prosmýkl se kolem Avy. Clem s Ollym byli nejlepší kámoši. Ve škole se vždycky dalo poznat, že jsou spolu, podle řehotu, co se rozléhal chodbami. Clem to nazýval bromance. „Ahoj, divochu!“ zvolal Olly a dal Clemovi herdu do paže, až se málem skácel. „Jau,“ protestoval Clem a třel si ruku. „Co se děje?“ „Jsem prostě boží a holky si přejou, abych nebyl takový gay,“ odpověděl Olly. Vyhrnul si jeden rukáv a zatnul přerostlý biceps. „No jo, no jo, dej to pryč,“ na to Clem. „Cítím se vedle tebe méněcenný. A abych byl upřímný, taky trochu zmatený svojí sexuální orientací.“ 23
Hodny holky.indd 23
09.07.2021 12:42:33
„Stačí říct,“ zasmál se Olly a mrkl na Clema. Zvedl palici a vrazil ji kámošovi do hrudníku. „Tak ukaž, co se v tobě skrývá.“ „Nic moc,“ odpověděl Clem. „To už jsem někde slyšel, slečinko,“ šklebil se Olly. Zvedl ruku, aby si s Clemem mohl plácnout. Když uviděl jeho zdvižené obočí, plácnul si místo toho sám se sebou. „Dej to sem, ty šovinisto!“ Jolie vytrhla Clemovi palici. „Ustupte, všichni a žasněte nad mojí pandí silou.“ „Myslela jsem, že pandy jsou známé svojí leností v sexu, a ne silou?“ podotkla Scarlett. Nejhezčí, ale i nejprotivnější holka ze školy. Chodící klišé. Scarlett si v koutcích očí malovala dramatické linky a měla na sobě těsné tričkové šaty s lebkou a zkříženými hnáty. Přelézt ten bezpečnostní plot pro ni muselo být peklo, ačkoli Scarlett trávila většinu večerů v taneční škole AliKatz, takže byla možná v lepší formě než Olly. Šaty jí obepínaly každý vyrýsovaný sval. „Můžu ti s něčím pomoct?“ Scarlett se zlobně na Avu zadívala. Ta rychle uhnula pohledem. „Pandy vlastně mají jeden z nejsilnějších skusů ze všech masožravců,“ blábolila. „Lední medvěd, tygr, medvěd hnědý, lev a pak panda velká.“ Všichni na ni zírali. „To jsem si přečetla na netu,“ dokončila a v duchu se propleskla. Podobné věci říkala stará Ava. Nová Ava byla 24
Hodny holky.indd 24
09.07.2021 12:42:33