Juan Pablo Es c obar
můj otec
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 3
02.05.2022 16:14:26
OBSAH
Úvodní slovo Jany Adamcové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Poznámka vydavatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Kapitola 1. Zrada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Kapitola 2. Kam se poděly peníze? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Kapitola 3. Kořeny mého otce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Kapitola 4. Coca Renault . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Kapitola 5. Papá Narco . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Kapitola 6. Výstřednosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Kapitola 7. Nápoles: sny a noční můry . . . . . . . . . . . . . . 127 Kapitola 8. MAS – Smrt únoscům!. . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Kapitola 9. Politika: jeho největší chyba . . . . . . . . . . . . 163 Kapitola 10. Raději hrob v Kolumbii… . . . . . . . . . . . . . 183 Kapitola 11. Barbarství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Kapitola 12. Historky z La Catedral . . . . . . . . . . . . . . . 273 Kapitola 13. Zbystřete, až si budu zavazovat tenisky . . 311 Kapitola 14. Mír s kartely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365 Epilog: Dvacet let v exilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 439
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 7
02.05.2022 16:14:26
ÚVODNÍ SLOVO Příběhy jsou staré jako lidstvo samo. Ty cizí nám pomáhají zapomenout na ty naše a ty naše jsou příkladem nebo varováním pro ostatní. Když jsem objevila příběh Pabla Escobara, neuměla jsem se smířit s tím, že skončil. Měla jsem pocit, že je to ten nejsilnější příběh, jaký jsem kdy poznala. Mýlila jsem se. To, co mě tolik fascinovalo, nebyl příběh Pabla Escobara, ale jeho nejbližších. Těch, které on nade vše miloval, a přesto je mnohokrát dovedl k propasti, na jejímž dně číhala smrt, těch, kteří pro něj byli vším, a přesto je neváhal zanechat ve světě, jenž se pro ně po jeho odchodu stal plným bezmoci a utrpení. Poté, co jsem zjistila, že syn nejznámějšího drogového dealera všech dob Juan Pablo Escobar, nyní Juan Sebastian Marroquín Santos, o svém příběhu už mnoho let vypráví prostřednictvím knihy, článků, rozhovorů a dokumentů, nenechala jsem si ujít žádný z nich. Hltala jsem dokonce i ty ve španělštině, ač tímto jazykem nevládnu. Vůbec jsem nedokázala pochopit, jak jeden člověk může vstřebat tolik rozporuplných emocí, které vůči svému otci cítí, a jak s nimi dokáže dál normálně žít. Jak je možné v jednom srdci skloubit tolik lásky k otci a zároveň odsouzení všech těch hrůz, které napáchal. Jak je možné se vyrovnat se vzpomínkami na neskutečný luxus, 8
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 8
02.05.2022 16:14:26
Úvo d n í s lovo
v němž jako dítě vyrůstal, s naprostou chudobou a bojem o holý život, k němuž byl mnohokrát donucen. Jak je možné, že dokáže šířit tolik dobra a lásky, když vyrůstal a dospíval naprosto odtržený od reality a jeho nejbližšími přáteli byli nájemní vrazi sloužící jeho otci. Nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že mu dosud z toho všeho nepuklo srdce. Stejně jako jeho mamince a mladší sestře. Měla jsem to štěstí, že jsem dostala příležitost s ním o mnoha věcech mluvit. Že ho naše vzájemná komunikace zajímala a že jsem jeho pocity zřejmě dokázala vystihnout lépe, než jsem čekala. To mi umožnilo dostat se k němu blíž a být časem vpuštěna mezi ty, kteří si získali jeho důvěru. Uvnitř je velmi opatrný a obezřetný. Není divu, po tom, čím vším si prošel. O to víc si jeho důvěry vážím. Po mém zjištění, že jeho kniha je přeložena do více než dvaceti jazyků a všude se stala bestsellerem, jsem nemohla připustit to, že by český čtenář o toto vyprávění přišel. Byla jsem rozhodnutá „přivézt“ tenhle příběh k nám. A tak je tady. Poselství, které smrtí hlavní postavy neskončilo. Naopak, začalo. Příběh o pohádkovém bohatství, totální chudobě, neskutečné moci, nepředstavitelném zoufalství a celoživotním strachu o život. To je příběh s názvem Pablo Escobar – můj otec. Ať se vám líbí a ať vás tenhle příběh neopustí stejně tak, jako už nikdy neopustí mě.“ Mgr. Jana Adamcová
9
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 9
02.05.2022 16:14:26
POZNÁMKA VYDAVATELE Kniha Můj otec Pablo Escobar je možná jedním z nejkomplexnějších projektů, do kterých se v posledních letech nakladatelství Grupo Planeta pustila. Až dosud jsme si mysleli, že o drogovém dealerovi už bylo řečeno vše. Psali o něm ti nejlepší, nejuznávanější novináři, dokonce i jeho bratři. Život mafiánského šéfa byl zachycen i na filmovém plátně. Jeho synovi Juanu Pablovi Escobarovi trvalo víc než jedno desetiletí, než se znovu ponořil do života, který si sám nezvolil, aby nám odhalil podivuhodné formy otcovské lásky v prostředí plném zločinu a násilí. Nespočet dosud nepublikovaných informací týkajících se jejich vztahu a postojů odhaluje jeho mnohem složitější charakter. A nejen to. Pablo Escobar – můj otec také přináší odlišný pohled na mnohé události, ke kterým v té době v Kolumbii došlo. Více než rok Juan Pablo Escobar – pod jménem Juan Sebastián Marroquín Santos – pracoval společně s nakladatelstvím Planeta na této knize, která musela dostát přísným edičním podmínkám a zdrojům informací. Kvůli závažnosti tématu, kvůli stále nezaceleným ranám, kvůli tisícům obětí, které zůstávají nezapomenuty, kvůli ať už uzavřenému nebo pokračujícímu vyšetřování je nezbytné, aby se kniha Pablo Escobar – můj otec stala povinným odkazem nejen v Kolumbii, ale i jiných zeměpisných šířkách. 10
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 10
02.05.2022 16:14:26
ÚVOD Uplynulo více než dvacet let mlčení a já jsem mezitím v exilu znovu dával dohromady svůj život. Všechno chce svůj čas a tato kniha – stejně jako i já, její autor – musela projít procesem zrání, sebekritiky i pokory. Teprve pak jsem byl připraven si sednout a psát příběhy, jež i dnes zůstávají pro kolumbijskou společnost neznámé. I Kolumbie už dozrála k tomu, aby naslouchala. Proto jsem se rozhodl, že nastal čas podělit se s čtenáři o svůj život po boku muže, kterého jsem bezmezně a hluboce miloval a se kterým jsem řízením osudu sdílel okamžiky, jež výrazně poznamenaly určitou část historie celé naší země. Ode dne, kdy jsem se narodil, až do dne, kdy otec zemřel, byl mým přítelem, průvodcem, učitelem i dobrým rádcem. Jednou jsem ho požádal, aby napsal příběh o sobě, on ale namítl: „Grégory1, příběh musí mít nejdřív konec, až pak ho můžeš napsat.“ Když byl otec zabit, přísahal jsem, že jeho smrt pomstím, ale vzápětí, asi deset minut poté, jsem svá slova odvolal. Všichni máme právo měnit se a já se už po více než dvě desetiletí řídím pravidly Takhle mi táta říkával. Často jsme se spolu dívali na filmy o Grigoriji Raspu tinovi, ruském mystikovi a léčiteli, který měl abnormální vliv na rodinu posledního ruského cara Mikuláše II.
1
11
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 11
02.05.2022 16:14:26
PA B LO E S CO B A R , M Ů J OT EC
tolerance, dialogu, soužití v míru, odpuštění, spravedlnosti a smíření, které jsem pevně včlenil do svého života. Tato kniha neobviňuje. Tato kniha nabízí pohled na to, jak funguje Kolumbie a její politika a proč tahle země produkuje lidi, jako byl můj otec. Vážím si života, mám k němu úctu, a právě proto jsem knihu napsal; z pohledu jiné a jedinečné perspektivy, která na rozdíl od většiny textů, které kolují o mém otci, nemá žádné vedlejší ani skryté úmysly. Ani tato kniha není absolutní pravdou. Je to snaha o hledání a přístupu k životu mého otce. Je to osobní a intimní pátrání. Je to snaha o znovuobjevení muže se všemi jeho ctnostmi i všemi jeho chybami. Většinu těch historek mi vyprávěl během posledního roku svého života za dlouhých chladných nocí, když jsme seděli u ohně; ty ostatní mi napsal, když už byli jeho nepřátelé tak blízko, že nás všechny zničili. Nebyl jsem neustále po boku svého otce, neznám všechny příhody, které prožil. A ten, kdo tvrdí, že je všechny zná, lže. I já jsem mnohým z nich porozuměl až spoustu let poté, co se udály, až díky vzpomínkám v této knize. Otec se mnou nikdy nekonzultoval žádné ze svých rozhodnutí, ostatně nedělal to ani s nikým jiným – vždycky se řídil jen svým vlastním úsudkem. Moje cesta, na kterou jsem se s pomocí této knihy vydal, abych blíže poznal příběh mého otce, mě dovedla k lidem, kteří se celá léta z obavy o své životy, skrývali. A až teď byli ochotni promluvit. Nejspíš proto, aby mé úsudky v knize nic nezkreslilo. Ale především proto, aby už nikdo nikdy nepředával dál dědictví oné nenávisti. Mnoho „pravd“ o otci je známo sotva z poloviny anebo vůbec ne. Vyprávění jeho příběhu znamenalo pro mnoho lidí spoustu rizik, bylo nutné je předkládat s mimořádnou odpovědností: jak se bohužel ukázalo, mnohé z toho, co bylo řečeno, dokonale odpovídá skutečnosti. Je to hluboce osobní průzkum nitra jedné lidské 12
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 12
02.05.2022 16:14:26
Úvod
bytosti, která kromě toho, že byla mým otcem, také stála v čele mafiánské organizace, jakou jsme tu zatím nepoznali. Veřejně a bez výjimky se omlouvám všem obětem svého otce; hluboce mě bolí u srdce, že trpěly tak neodpustitelným násilím a že zemřelo tolik nevinných lidí. Všem těm duším dnes vzkazuji, že z hloubi té své chci uctít památku každé z nich. Tato kniha byla psána slzami, ale bez záště. Bez jakékoli ambice obviňovat, mstít se a podporovat násilí, natožpak obhajovat zločin. Čtenáře nejspíš překvapí obsah kapitol, kde poprvé odhaluji hluboký konflikt, v němž jsme žili s mými příbuznými z otcovy strany. Jedenadvacet let nedorozumění vyústilo v poznání, že na konečném výsledku, jenž vedl ke smrti mého otce, se několik z nich aktivně podílelo. Rozhodně nepřeháním, když tvrdím, že nás otcova část rodiny pronásledovala hůř než jeho největší nepřátelé. Choval jsem se k nim vždycky s láskou a s absolutním respektem k hodnotám, jaké představovala rodina: ta se nerozpadá ani v nejhorších válkách, a už vůbec ne pro peníze. Bůh i můj otec vědí, že jsem více než kdokoli jiný chtěl věřit, že tahle bolestivá rodinná tragédie je jen noční můrou a nikoli realitou, které jsem musel čelit. Svému otci děkuji za krutou upřímnost, kterou jsem silou osudu musel pochopit, a to bez jakékoli snahy o ospravedlnění jeho činů. Před mou žádostí o odpuštění v dokumentu Pecados de mi Pad re (Hříchy mého otce) mi jednou Luis Carlos Galán a Lara Bonilla, dnes již dospělé děti zavražděných politiků, řekli: „Vy jste ale také oběť.“ A má odpověď je: „Ano, možná jsem, ale až ten poslední na předlouhém seznamu Kolumbijců.“ Můj otec byl za svůj osud odpovědný; byl odpovědný za své činy, za volbu svého života jako otce, jako jednotlivce, a stejně tak i jako zločince, který způsobil Kolumbii a světu rány, jež se jen těžko mohou zacelit. Mým snem je, aby se jednoho dne zacelily a změnily 13
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 13
02.05.2022 16:14:26
PA B LO E S CO B A R , M Ů J OT EC
se v to dobré, co mohly přinést, aby se už nikdo neodvážil tuhle historii opakovat, ale naopak se z ní poučit. Nejsem syn, který by vyrostl ve slepé oddanosti svému otci, vždycky jsem zpochybňoval jeho tvrdé metody a násilí, všemi možnými způsoby jsem ho žádal, aby se oprostil od nenávisti a složil zbraně, aby se snažil najít nenásilné řešení svých problémů. Ať už si o mém otci myslí kdokoli cokoli, jediné, co nikdo nikdy nemohl zpochybnit, byla jeho bezpodmínečná láska ke své rodině. Přeju si věřit, že pokud si na mě někdo někdy vzpomene, bude to kvůli mým činům, ne kvůli činům mého otce. A prosím vás, čtenáře, až budete číst tuto knihu: nepleťte si mě s mým otcem. Nakonec, tohle je i můj příběh. Juan Pablo Escobar
14
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 14
02.05.2022 16:14:26
KAPITOLA 1
ZRADA
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 15
02.05.2022 16:14:26
Dva týdny po smrti mého otce, 19. prosince 1993, kdy jsme byli stále pod přísným dohledem v 29. patře rezidenčního hotelu Te quendama v Bogotě, najednou zazvonil telefon a my se dozvěděli, že na mého strýce Roberta Escobara byl ve vězení v Itagüí spáchán atentát dopisovou bombou. Dělali jsme si o něj starost a snažili se zjistit, co se vlastně stalo, nikdo nám ale nic neřekl. Ve zprávách v televizi uváděli, že k tomu došlo, když Roberto otevřel obálku dopisu zaslaného z prokuratury. Došlo k výbuchu a ten mu způsobil vážná poranění očí a břicha. Následující den mi zavolaly tety a informovaly nás, že Clínica Las Vegas, kam ho převezli na pohotovost, nemá patřičné oftalmologické vybavení, které bylo nutné k jeho operaci. A jako by toho nebylo dost, začaly se šířit zvěsti, že se ho v jeho pokoji chystá zabít ozbrojené komando. Rodina se tedy rozhodla Roberta převézt do Ústřední vojenské nemocnice v Bogotě; nejenže byla po technologické stránce lépe vybavená, ale také nabízela lepší podmínky pro zajištění jeho bezpečnosti. A tak se i stalo: jen za pronájem letadla vybaveného pro převoz raněných matka zaplatila tři tisíce dolarů. Když už bylo potvrzeno, že je hospitalizován, rozhodli jsme se ho se strýcem Fernandem, matčiným bratrem, navštívit. Když jsme opouštěli hotel, s překvapením jsme zjistili, že agenti Technického vyšetřovacího sboru (CTI) z úřadu generálního prokurátora, kteří nás chránili od konce listopadu, byli ten den bez předchozího upozornění nahrazeni lidmi ze SIJIN, policejní vyšetřovací jednotky bogotské policie. Strýci jsem sice nic neřekl, 17
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 17
02.05.2022 16:14:26
PA B LO E S CO B A R , M Ů J OT EC
ale měl jsem takové tušení, že by mohlo dojít k něčemu zlému. V dalších prostorách budovy byli také ještě lidé z DIJIN, Ústředního ředitelství justiční policie a zpravodajství, a z DAS, Státního úřadu pro bezpečnost, kteří měli na starosti různé úkoly související s naší bezpečností. Venku, mimo budovu, nás střežili vojáci. Když jsme se za pár hodin dostavili na chirurgii vojenské nemocnice, přišel za námi lékař s tím, že je potřeba, aby někdo z Robertových příbuzných podepsal souhlas s enukleací. Že obě oči, které byly výbuchem těžce poškozeny, musí být vyjmuty. Odmítli jsme to podepsat a požádali jsme o odborníka, který by strýce operoval, i kdyby byla šance na to, že neoslepne, minimální, a to bez ohledu na cenu. Taky jsme navrhli, ať seženou toho nejlepšího oftalmologa, ať už je odkudkoli. O několik hodin později opustil Roberto, ještě stále pod vlivem anestezie, chirurgické oddělení a převezli ho do místnosti, kde už čekal dozorce Vězeňského a nápravněvýchovného institutu Inpec (Instituto Carcelario y Penitenciario). Pacientovu tvář, břicho a levou ruku zakrývaly obvazy. Trpělivě jsme čekali, až se začne probouzet. Ještě omámený sedativy řekl, že vidí nějaké světlo, ale postavy rozeznat nedokázal. Když jsem viděl, že už se trochu vzpamatoval, řekl jsem mu, jak jsem byl zoufalý, když na něj po smrti otce zaútočili, protože bylo jasné, že pak budeme následovat i my – máma, moje sestra i já. A plný obav jsem se zeptal, jestli měl táta někde ukrytý vrtulník, abychom mohli uprchnout. V průběhu hovoru, kdy nás neustále přerušovali lékaři a sestry, kteří o něj pečovali, jsem se ho několikrát zeptal, jak vůbec můžeme přežít tváří v tvář otevřené hrozbě nepřátel mého otce. Roberto se na několik vteřin odmlčel a pak mi řekl, ať si vezmu papír a tužku. „Zapiš si tohle, Juane Pablo: ,AAA‘ a běž na velvyslanectví Spojených států. Požádej tam o pomoc a řekni, že jsem tě tam poslal já.“ Papír jsem si schoval do kapsy u kalhot a řekl Fernandovi, že 18
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 18
02.05.2022 16:14:26
Zrada
pojedeme na velvyslanectví. V tu chvíli vešel lékař, který Roberta operoval. Ujistil nás, že udělal všechno pro to, aby pacientovi zachránil oči, a byl v tomto ohledu optimistický. Poděkovali jsme mu za jeho pečlivost a rozloučili se, abychom se vrátili do hotelu. On mi ale řekl, že to v žádném případě nepůjde, že nemohu opustit nemocnici. „Jak to, doktore? Proč ne?“ „Nedostavil se váš doprovod,“ odpověděl lékař. Jeho slova moji paranoiu jen vystupňovala. Když jsem byl u operace, vůbec jsem se nezabýval tím, co se mezitím děje s našimi bezpečnostními opatřeními. „Doktore, jsem přece svobodný muž. Anebo mi snad chcete říct, že jsem zadržený? Protože ať je to, jak chce, takhle to z mého pohledu vypadá. Myslím si, že je to spiknutí, jehož cílem je mě dneska zavraždit. Už stáhli agenty CTI, co nás hlídali,“ oznámil jsem mu celý vyděšený. „My vás chráníme, nezadržujeme. V naší vojenské nemocnici jsme odpovědní za vaši bezpečnost, proto vás můžeme předat jenom státním bezpečnostním složkám.“ „Ale ti, co mají odpovídat za moji bezpečnost tam venku, doktore, jsou ti, kdo mě přišli zabít,“ trval jsem na svém. „Takže buď mi pomůžete s povolením, abych mohl odejít, anebo odtud musím nějak zmizet. Nevlezu do auta k lidem, co mě hodlají zabít.“ Lékař musel vidět, jak vyděšeně se tvářím, a potichu řekl, že tedy proti tomu nic nenamítá a že okamžitě podepíše příkaz, abychom mohli se strýcem Fernandem odejít. Potají a s co největší obezřetností jsme se vrátili do hotelu Tequendama a rozhodli se následující den odejít na velvyslanectví. Druhý den jsme se strýcem Fernandem vstali brzy ráno a zašli do pokoje na 29. patře, kde byli ubytováni lidé pověření nás hlídat. Pozdravil jsem „A-jedničku“ a řekl mu, že potřebujeme doprovod na americkou ambasádu. 19
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 19
02.05.2022 16:14:26
PA B LO E S CO B A R , M Ů J OT EC
„A kvůli čemu tam jdete?“ reagoval naštvaně. „Nemusím se vám zpovídat, kam jdu. Chci vědět, jestli mi zaručíte ochranu, nebo mám volat na státní zastupitelství a říct jim, že nás nechcete chránit.“ „Momentálně tu není dost lidí, aby vás tam doprovodili,“ podrážděně reagoval státní zástupce. „Jak to, že nejsou lidi, když na nás kvůli naší bezpečnosti nepřetržitě dohlíží asi čtyřicet státních agentů i s auty?“ „Jestli chcete jet, tak prosím, ale já se o vás starat nebudu. A laskavě mi podepište prohlášení, že se vzdáváte ochrany, kterou vám nabízíme.“ „Přineste sem ten papír a já vám to podepíšu,“ odpověděl jsem. A-1 odešel do další místnosti hledat něco na psaní a my toho okamžiku využili k opuštění hotelu. Seběhli jsme rychle dolů, zastavili taxi a během dvaceti minut jsme už byli u amerického velvyslanectví. Bylo osm ráno a už tam stála dlouhá fronta lidí, kteří přišli žádat o americká víza. Byl jsem hrozně nervózní. Protlačil jsem se mezi těmi všemi lidmi s tím, že tam nejdu kvůli vízu, ale kvůli něčemu jinému. Když jsem se dostal ke strážní budce u vchodu, vytáhl jsem papír s kódem, trojitým A, co mi nadiktoval Roberto, a přitiskl ho na tmavé neprůstřelné sklo. V tom okamžiku se objevili čtyři udělaní chlápci a začali nás fotografovat. Byl jsem zticha. Po několika minutách ke mně jeden z nich přistoupil a vyzval mě, abych ho následoval. Nikdo se mě neptal na jméno, ani nepožadoval žádné dokumenty, nic mi nezabavili, a ani jsem nemusel procházet detektorem kovů. Bylo jasné, že to „trojité A“, co mi dal strýc Roberto, je hodně speciální propustka. Byl jsem vyděšený. Nikdy předtím mě nenapadlo přemýšlet o tom, jaké kontakty udržuje bratr mého otce s americkou vládou. Chystal jsem se posadit do čekárny, když vtom vstoupil starší muž, vážný, s téměř bílými vlasy. 20
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 20
02.05.2022 16:14:26
Zrada
„Jsem Joe Toft, ředitel DEA pro Latinskou Ameriku. Pojďte se mnou.“ Odvedl mě do vedlejší kanceláře a zeptal se, proč jsem přišel. „Přišel jsem požádat o pomoc, protože chtějí vyvraždit celou naši rodinu… jak asi víte. Posílá mě strýc Roberto.“ „Naše vláda vám nemůže zaručit žádnou pomoc,“ odpověděl Toft suše a odtažitě. „Mohu vám pouze doporučit amerického soudce, který by zvážil možnost poskytnout vám pobyt v naší zemi za jistou spolupráci.“ „Spolupráci v čem? Ještě přece nejsem plnoletý.“ „Můžete nám hodně pomoci… s informacemi.“ „Informacemi? Jaký druh informací máte na mysli?“ „Archivy vašeho otce.“ „V den, kdy jste ho zabili, jste zničili i jeho dokumenty.“ „To nechápu,“ odpověděl úředník. „Všechny své spisy nosil v hlavě, a teď je mrtvý. Všechno si uchovával v paměti. Jediné, co je v dokumentech, co je zapsané ve spisech, jsou poznávací značky aut a adresy, kde žijí jeho nepřátelé z kartelu Cali. Ale tyhle informace jsou vám k ničemu, to všechno kolumbijská policie zná.“ „Pouze soudce může rozhodnout o tom, zda vám bude umožněn vstup do Spojených států, takže ho budete muset přesvědčit.“ „V tom případě se dál nemáme o čem bavit, děkuji vám,“ odpověděl jsem. Ředitel DEA mi podal svoji navštívenku. „Kdybyste si na něco vzpomněl, neváhejte mě kontaktovat.“ Opustil jsem americké velvyslanectví a hlavou se mi honila spousta otázek. Nečekané a překvapivé setkání s mužem číslo jedna Národního úřadu pro kontrolu obchodu s drogami v Kolumbii i celé Latinské Americe naši obtížnou situaci nijak nezlepšilo, ale odhalilo něco, co jsme netušili: jak vysoko sahají kontakty strýce Roberta, pokud jde o Američany. Ty Američany, kteří před třemi 21
PABLO ESCOBAR - Muj otec.indd 21
02.05.2022 16:14:26