Svedkyne_001 az 003.qxp_Sestava 1 15.06.21 16:09 Stránka 3
PROLOG
❦
Kojencova ústa sála z matčina prsu. „Vypadá jako opravdu šťastné děťátko,“ poznamenala zdravotní sestra. „Spokojené nemluvně se vždycky pozná.“ Kendall se zmohla jen na chabý úsměv. Nedokázala ještě logicky uvažovat, natož rozmlouvat. Její mysl se stále vyrovnávala se skutečností, že s dítětem přežila nehodu. Pouhý tenký žlutý závěs, který odděloval pohotovostní ordinaci traumatologie od chodby, skýtal pacientům jen minimální soukromí. Vedle bílých kovových skříní s obvazy, injekčními stříkačkami a dlahami se nalézala výlevka z nerezavějící oceli. Kendall seděla na vyšetřovacím stole uprostřed vymezeného prostoru a chovala v náruči dítě. „Jak je starý?“ zeptala se sestra. „Tři měsíce.“ „Teprve tři měsíce? Ten je velký!“ „Naštěstí kvete zdravím.“ „A jak se jmenuje?“ „Kevin.“ Zdravotní sestra se na něj usmála, načež v úžasu a obdivné hrůze zavrtěla hlavou. „Je zázrak, že jste
7
Svûdkynû_22_(imprimatur)
7
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
vyvázli z vraku bez úrazu. Muselo to pro vás být příšerné, maminko. K zešílení, viďte?“ Nehoda se udála příliš rychle, než aby se jich mohl zmocnit strach. Auto najelo do koruny vyvráceného stromu prakticky dřív, než ho v hustém lijáku spatřili. Spolujezdkyně na předním sedadle stačila ještě varovně vykřiknout, řidič prudce strhl volant a dupl na brzdu, ale bylo pozdě. Pneumatiky ztratily na mokré vozovce přilnavost, auto udělalo hodiny, vyletělo ze silnice a přeskočilo úzký násep, ochranný val se ukázal jako neúčinný. Ostatní zařídily fyzikální zákony. Kendall se vybavily zvuky, které provázely pád auta do hustě zarostlé strže. Větve stromů odíraly lak, odtrhávaly gumové boční ochranné lišty, vyrážely kryty nábojů kol. Okna se roztříštila. Podvozek deformovaly balvany a pařezy. Nikdo v autě kupodivu nevydal hlásku. Všechny umlčela rezignace. Ačkoli nevyhnutelný závěrečný třesk očekávala, náraz vozu do statné borovice, která se jim postavila do cesty, byl strašlivý. Setrvačnost způsobila, že zadní kola nadskočila. Vzápětí auto nemotorně dosedlo na zem, zadunělo to, jako když padne těžce raněný býk, a stejně tak předsmrtně zaryčelo, zachroptělo. Díky bezpečnostním pásům a hlavové opěrce na zadním sedadle Kendall přežila. A i když vůz nebezpečně visel na strmém svahu, podařilo se jí vylézt z vraku s Kevinem v náručí. „Havarovali jste v hrozné divočině,“ poznamenala zdravotní sestra. „Jak jste se vyškrábala z té příšerné rokle?“ Nebyla to hračka. Věděla, že dostat se na silnici ji bude stát hodně sil, ale stejně fyzickou náročnost takového usilí podcenila. To, že musela zároveň chránit Kevina, obtíže násobilo.
8
Svûdkynû_22_(imprimatur)
8
9.6.2021, 21:01
SVĚDKYNĚ
Terén nic neusnadňoval, počasí bylo přímo nepřátelské. Zahnívající listí a bláto tvořily mazlavou směs. Z této nestejně hluboké vrstvy vyčuhovaly ostré kameny. Déšť hnaný prudkým větrem bičoval zemi téměř horizontálně, v okamžení promokla na kůži. Svaly na rukou, na nohou a na zádech jí únavou a vypětím úpěly bolestí dřív, než překonala třetinu vzdálenosti. Tělo pokryly nesčetné rány – řezné, sečné, bodné, tržné – a modřiny. Doléhala na ni marnost a chtělo se jí všechno vzdát, strnout a usnout, vůle k životu v ní ochabovala. Ale prazákladní instinkt byl silnější než pokušení složit zbraně, a tak pokračovala. Zachytávala se kořenů, větví a kamenů rukama a nohama, škrábala se nahoru, až se konečně dostala na silnici a vydala se hledat pomoc. Téměř blouznila, když dešťovou clonu prořízly světlomety auta. Ulevilo se jí a zmohlo ji vyčerpání. Místo aby se rozběhla světlům vstříc, klesla u střední dělicí čáry úzké venkovské silnice na kolena a čekala, až se vozidlo přiblíží. Zachránila ji upovídaná žena, která se vypravila na páteční večerní pobožnost. Odvezla Kendall k nejbližšímu domu a ohlásila nehodu příslušným orgánům. Kendall užasla, když se později dověděla, že od místa nehody ušla jen míli. Připadalo jí, že urazila desetinásobek. Sanitkou ji a Kevina dopravili do nejbližší nemocnice, kde je podrobili důkladné prohlídce. Kevin vyvázl bez škrábnutí. V okamžiku, kdy se auto řítilo do strže, ho právě chovala. Kendall si ho spontánně přitiskla na prsa a předklonila se, bezpečnostní pásy ji zachytily a udržely. Ochránila ho vlastním tělem. Četné řezné rány a škrábance byly bolestivé, ale povrchové. Z paží jí vyjímali střepinku po střepince zabodanou skelnou tříšť, což bylo zdlouhavé a ne moc
9
Svûdkynû_22_(imprimatur)
9
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
příjemné, ale ve srovnání s tím, jak mohla trpět, celkem zanedbatelné. Rány jí pečlivě vydezinfikovali, odmítla jakýkoli prostředek na utišení bolesti, protože kojila. Ostatně poté, co je zachránili a ošetřili, musela vymyslet, jak se vytratí. Pod vlivem sedativ by nedokázala jasně uvažovat. Na to, aby naplánovala další zmizení, potřebovala čistou hlavu. „Mohl by vás teď navštívit zástupce šerifa?“ „Zástupce šerifa?“ zopakovala Kendall. Sestřina otázka ji vytrhla z přemítání. „Čeká, aby s vámi pohovořil, od té doby, co vás přivezli. Musí s vámi všechno úředně probrat.“ „Ano, ovšem. Ať jde dál.“ Kevin dostal svou dávku mléka a nyní klidně spal. Kendall si přitáhla cípy nemocničního pláště, který jí poskytli poté, co ji svlékli z promočených, špinavých a zkrvavených šatů a osprchovali ji. Na sestřinu výzvu prošel závěsem místní strážce zákona a pokývl na pozdrav. „Dobrý večer, vážená paní. Jak se daří?“ Zdvořile odložil klobouk a pátravě se na ni zadíval. „Zdá se, že jsme dopadli dobře.“ Odkašlala si a o něco přesvědčivěji prohlásila: „Jsme v pořádku.“ „Podle mě jste měli velkou kliku, že jste to přežili celkem ve zdraví, madam.“ „Souhlasím.“ „Je jasné, jak se to seběhlo, přes silnici ležel strom, ten zavinil celý malér. Rozčísnul ho blesk a vyvrátila vichřice. Už pár dní se tu honí bouřka za bouřkou. Vypadá to, že snad nikdy nepřestane pršet. V kraji máme povodeň. Není divu, že Bingham zatopil a odnesl váš auťák.“ Havarované vozidlo dělilo od potoka zhruba deset yardů. Když se z vraku vysoukala, uvízla v bahně a fascinovaně, vyděšeně zírala na vodní tok. Kalná
10
Svûdkynû_22_(imprimatur)
10
9.6.2021, 21:01
SVĚDKYNĚ
voda vystoupila vysoko z koryta, s hukotem se valila a unášela nejrůznější předměty. Hrnula se mezi stromy, které normálně lemovaly břehy potoka. Otřásla se při pomyšlení, co je mohlo potkat, kdyby se auto odrazilo od borovice a dopadlo o několik yardů dál. S hrůzou sledovala, jak vůz pomalu klouže ze svahu, až ho pohltil běsnící potok. Voda chvíli auto nadnášela, pak ho prudký proud strhl doprostřed toku a přední kapota se ponořila. V několika vteřinách zmizelo pod zpěněnou hladinou. Kromě zjizveného kmene borovice a hlubokých souběžných brázd vyrytých pneumatikami nezanechala nehoda v přírodě žádné stopy. „Jako zázrakem jste vylezli z vraku a neutonuli, když šel ke dnu,“ řekl zástupce šerifa. „Všem se to nepodařilo,“ opravila ho Kendall, hlas jí rozrušením zakolísal. „Vpředu seděla spolujezdkyně. Potopila se s autem.“ Při zmínce o smrtelném následku havárie rutinní výslech vybočil z běžných konvencí. Zástupce šerifa se zamračil. „Cože? Jaká spolujezdkyně?“ Jako by se na sebe dívala zvenčí, Kendall viděla, jak se jí krabatí tvář a nabírá k pláči, dostavila se opožděná reakce na prožité trauma. „Omluvte mě.“ Zdravotní sestra jí podala krabičku papírových kapesníků a položila jí ruku na rameno. „Neomlouvejte se, drahoušku. Počínala jste si úžasně statečně, jen do toho, vyplačte se podle libosti.“ „Nevěděl jsem, že v autě byl kromě vás, dítěte a řidiče ještě někdo jiný,“ řekl zástupce šerifa tiše s ohledem na její citové rozpoložení. Kendall si osušila tvář a vysmrkala se. „Seděla vedle řidiče, a když auto strhl proud, byla už mrtvá. Pravděpodobně zemřela okamžitě při nárazu.“ Jakmile se přesvědčila, že se Kevinovi nic nestalo, a zjistila, že hladina potoka očividně stoupá, Ken-
11
Svûdkynû_22_(imprimatur)
11
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
dall se s úzkostí a téměř s jistotou, co nalezne, přiblížila k přednímu sedadlu spolujezdce. Tato strana vozu utrpěla havárií nejvíc. Dveře se vmáčkly dovnitř a boční okno se vysypalo. Kendall na první pohled poznala, že žena uvnitř je mrtvá. Její obličej, lícní kosti, čelist a vůbec hezkou tvář zpustošil náraz k nepoznání. Přístrojová deska a zdeformované části motoru jí pronikly do hrudníku. Hlava spočívala na opěrce v naprosto nepřirozené poloze. Kendall nedbala kašovité krvavé směsi, protáhla se dovnitř a přitiskla prsty na ženin krk tam, kde tušila tepnu. Nenahmatala žádný puls. „Pokusila jsem se zachránit ostatní,“ prohlásila, když popsala situaci. „Byla bych ji vytáhla, ale protože jsem věděla, že je mrtvá...“ „Za daných okolností jste splnila povinnost vrchovatě, milostivá. Zachránila jste živé. Nikdo vám nemůže vyčítat, jak jste se rozhodla.“ Pokývl hlavou směrem ke spícímu nemluvněti. „Udělala jste mnohem víc, než by po vás kdo mohl žádat. Jak se vám podařilo vyprostit řidiče?“ Jakmile zjistila, že spolujezdkyně nežije, položila Kendall Kevina na zem a přikryla mu tvářičku cípem deky. Ačkoli mu to neskýtalo žádné pohodlí, pro nejbližší chvíli byl v bezpečí. Vrávoravě obešla vůz. Řidičova hlava se opírala o volant. Kendall překonala hrůzu, oslovila ho jménem a stiskla mu rameno. Vybavilo se jí, jak ji zcela ochromilo, když nato sebou tělo škublo a zvrátilo se na sedadlo. Vzápětí ucouvla, neboť se řidiči z koutků pootevřených úst vyřinula krev. Na pravém spánku mu zela hluboká řezná rána, jinak obličej nenesl stopy zranění. Oči měl zavřené, víčka se nezachvěla, přesto si nebyla jista, jestli je mrtvý. Natáhla se dovnitř a přiložila mu ruku na prsa.
12
Svûdkynû_22_(imprimatur)
12
9.6.2021, 21:01
SVĚDKYNĚ
Srdce bušilo. Vtom se auto bez sebemenšího varovného signálu na nerovné půdě pohnulo, sunulo se po srázu a vleklo ji s sebou. Málem jí to vykloubilo paži stále zaklíněnou uvnitř. Auto se zastavilo, ale nepřestalo se pohupovat, věděla, že je jen otázkou času, než ho pohltí vodní proud, který už olizoval pneumatiky. Rozmoklá půda pod tíhou auta povolovala. Nebyl čas, aby přemítala nad situací, pečlivě vážila možnosti a zabývala se tím, jak zoufale se potřebuje muže za volantem zbavit. Z mnoha důvodů se ho bála a pohrdala jím. Ale nepřála mu smrt. Nic takového nechtěla. Život, jakýkoli život, stojí za záchranu. A tak s přílivem adrenalinu rozhrabávala bahno a rvala houževnaté úponky rostlin, které jí bránily otevřít dveře na straně řidiče. Nakonec se jí podařilo dveře vypáčit a trup se jí zhroutil do připravené náruče. Zkrvavená hlava jí spočinula na rameni. Pod bezvládnou vahou klesla na kolena. Objala muže kolem prsou a snažila se vyprostit tělo tísněné volantem. Musela bojovat. Několikrát v kluzkém bahně ztratila rovnováhu a padla na záda. Ale pokaždé se postavila na nohy, co nejpevněji se zapřela a s vypětím veškerých sil táhla tělo z vraku. Sotva mužovy nohy sklouzly přes práh, nadlehčené auto se vymanilo ze svého míň než dočasného útočiště a svezlo se do potoka. Kendall vylíčila události, osobní úvahy vynechala. Když domluvila, zástupce šerifa stál téměř v pozoru a zdálo se, že jí zasalutuje. „Vážená paní, zasloužíte si za statečnost medaili,“ prohlásil. „O tom vážně pochybuju,“ zamumlala. Vytáhl z náprsní kapsy u košile zápisník s drátěným spirálovitým hřbetem a propisku. „Jméno?“
13
Svûdkynû_22_(imprimatur)
13
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
Aby získala čas, předstírala, že nerozumí. „Prosím?“ „Jak se jmenujete?“ V malé nemocnici je laskavě přijali, aniž by z ní nejdřív ždímali údaje do úředních dotazníků a formulářů. S tak neformálním přístupem a péčí by se v nemocnici ve velkém městě určitě nesetkali. Na venkově v Georgii nahradil vášnivé sběratelství pojišťovacích karet soucit. Nyní se však Kendall ocitla tváří v tvář neradostné skutečnosti a nebyla připravena jí čelit. Ještě se nerozhodla, co udělá, kolik toho prozradí, kam se odtud vydá. Nehryzalo ji svědomí kvůli překrucování pravdy. Toho se dopouštěla odedávna. Po celý život. Mnohokrát. Rafinovaně a cílevědomě. Ale lhát policii považovala za vážné provinění. Tak daleko ještě nikdy nezašla. Sklonila hlavu, třela si spánky a uvažovala, zda přece jen nepožádá o nějaké prášky, aby se zbavila bodavé bolesti hlavy. „Jak se jmenuju?“ zopakovala, hrála o čas, v duchu se modlila, aby ji osvítila spásná myšlenka. „Nechcete vědět, jak se jmenuje ta žena, která zahynula?“ „Nejdřív prosím vaše jméno.“ Zadržela dech a pak tiše pronesla: „Kendall.“ „Ká-é-en-dé-á-el-el?“ tázavě hláskoval, zatímco si zaznamenával jméno do zápisníku. Přikývla. „Výborně, paní Kendallová. Zesnulá se jmenovala stejně?“ „Ne, totiž Kendall...“ Než stačila vyvést zástupce šerifa z omylu, zaskřípěla ve vodicí liště nenaolejovaná kolečka, rozhrnul se závěs a vešel lékař, který měl pohotovost. Kendall se zastavilo srdce. Zatajila dech a zeptala se: „Jak mu je?“
14
Svûdkynû_22_(imprimatur)
14
9.6.2021, 21:01
SVĚDKYNĚ
Lékař se zazubil. „Žije, díky vám.“ „Nabyl vědomí? Promluvil? Co vám řekl?“ „Nechcete ho sama navštívit?“ „Já... ano, ovšem.“ „Moment, doktore,“ zadržel ho zástupce šerifa. „Musím dámě položit ještě pár otázek. To víte, na papírování se klade důraz,“ postěžoval si. „Nepočká to? Je rozrušená a já jí nemůžu dát nic na uklidnění, protože kojí.“ Zástupce šerifa pohlédl na nemluvně, pak na Kendallinu hruď. Jeho obličej nabyl barvy zralého rajčete. „No, snad by se to dalo odložit. Ale musím dostát povinnostem.“ „To se rozumí,“ uznal lékař. Zdravotní sestra převzala Kevina z Kendalliny náruče. Neprobudil se. „Uložím princátko do postýlky v dětském pokoji. Nebojte se o ně. Běžte klidně s panem doktorem.“ Zástupce šerifa si pohrával se střechou klobouku a přešlápl. „Počkám tady. A až budete hotová, madam, tedy až si to tam vyřídíte, tak...“ „Nedáte si zatím kávu?“ navrhl lékař vstřícně strážci zákona. Lékař byl mladý a počínal si poněkud neomaleně, Kendall připadal přehnaně sebevědomý. Pochybovala, že na jeho diplomu stačil oschnout inkoust, ale zjevně mu činilo potěšení prosazovat omezenou pravomoc. Ani se na zástupce šerifa neohlédl a vedl ji chodbou. „Má frakturu tibie, laicky zlomeninu holenní kosti,“ vysvětloval. „Bohudík ne tříštivou ani otevřenou, takže nebylo třeba náročnějšího chirurgického zákroku, zpevnění šroubem a podobně. V tomto směru měl neobyčejné štěstí. Vzhledem k tomu, jak jste popsala vrak...“ „Kapota byla zmačkaná jako papírový vějíř. Divím se, že mu volant nerozdrtil hrudník.“
15
Svûdkynû_22_(imprimatur)
15
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
„Uvažujete správně. Obával jsem se zlomenin žeber, vnitřního krvácení, poškození orgánů, ale nic takového jsem neshledal. Jeho zdravotní stav se stabilizoval. To je dobrá zpráva. Špatná naproti tomu zní, že si pořádně nakřápl hlavu. Rentgen ukázal v jedné části lebky, zhruba tam, co začínají vlasy, naštípnutou kost, musel jsem mu sešít ránu, stehů je hodně. Momentálně nevypadá nejlíp, ale časem jizva zaroste vlasy. Jeho kráse to moc neublíží,“ řekl a usmál se na ni. „Hodně krvácel.“ „Dali jsme mu transfuzi, abychom ho dostali z nejhoršího. Utrpěl těžký otřes mozku, ale po několika dnech klidu na lůžku se to spraví. Vzhledem k charakteru zlomeniny nohy se nejmíň měsíc neobejde bez berlí. Moc bohatý program ho nečeká, může leda polehávat, lenošit a uzdravovat se. A jsme tady.“ Nasměroval ji k pokoji. „Nabyl vědomí před několika minutami, takže bude ještě trochu mimo.“ Lékař před ní vstoupil do spoře osvětleného pokoje. Zaváhala na prahu a rozhlédla se po místnosti. Na jedné stěně visela ohavná reprodukce tuctového obrazu Nanebevzetí Ježíše Krista, na protější se skvěl plakát varující před nebezpečím AIDS. Pokoj se dvěma postelemi nabízel slušné soukromí, navíc byl obsazen jediným pacientem. Jedna jeho noha vězela od kolena dolů v sádrovém obvazu a spočívala na polštáři. Měl na sobě nemocniční noční košili, která mu sahala jen do poloviny stehen. Noha byla silná a na bílém prostěradle vypadala opálená, nijak neladila s prostředím nemocnice. Sestra mu právě měřila krevní tlak. Mračil se, černé obočí se krabatilo pod širokým gázovým obvazem, který kolem dokola obepínal jeho hlavu. Vlasy mu slepila zaschlá krev a dezinfekční roztok. Paže
16
Svûdkynû_22_(imprimatur)
16
9.6.2021, 21:01
SVĚDKYNĚ
hyzdila strašná spousta pestrobarevných modřin. Rysy tváře mu změnily otoky, zhmožděniny a podlitiny, ale skoro každý by ho poznal podle charakteristicky svisle rozsedlé brady a výrazné křivky úst, z nichž nyní čouhal teploměr. Lékař energicky přešel k čelu postele a přečetl si z pacientovy karty údaje o hodnotách krevního tlaku, které zapsala zdravotní sestra. „Vypadá to čím dál líp.“ Když mu sestra ukázala právě naměřenou tělesnou teplotu, souhlasně zamručel. Ačkoli Kendall ještě zdráhavě postávala ve dveřích, okamžitě na ní spočinuly pacientovy oči. Ztrátou krve a bolestí zkalené a zapadlé se blýskaly v zastíněných důlcích. Ale chladnokrevný pohled si uchoval stejnou pronikavost jako předtím. Když se mu poprvé podívala zpříma do očí, uvědomila si a ocenila, nakolik pozorně vnímají. Dokonce se jich i trochu bála. Dosud se toho nezbavila. Jako by měl tajuplnou, krajně znepokojující schopnost vidět jí až do ledví. Prohlédl ji při prvním setkání. Lháře poznal na sto honů. Doufala, že schopnost číst její myšlenky mu nyní poslouží k tomu, aby pochopil, že ho pro utrpěná zranění opravdu lituje. Nebýt jí, nehavarovali by. Řídil sice on, ale jeho bolest a trampoty zavinila ona. Když si to uvědomila, zmocnily se jí výčitky svědomí. Byla zřejmě poslední osobou, kterou by si přál vidět skloněnou nad jeho nemocniční postelí. Zdravotní sestra špatně pochopila, proč váhá, usmála se na ni a pokynula jí, aby vstoupila. „Uklidnil se. Jen pojďte dál.“ Kendall potlačila obavy, vešla do pokoje a nejistě se na pacienta usmála. „Dobré ráno. Tak jak je?“ Chvíli ji bez mrknutí upřeně pozoroval. Konečně vzhlédl k lékaři, pak k sestře a opět se zadíval na
17
Svûdkynû_22_(imprimatur)
17
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
Kendall. „Kdo jste?“ otázal se slabým, zastřeným hlasem. Lékař se sklonil k pacientovi. „Vy ji nepoznáváte?“ „Ne. Měl bych? Kde to jsem? A kdo vlastně jsem?“ Lékař užasle civěl na pacienta. Zdravotní sestra ohromeně znehybněla, hadičky od přístroje na měření tlaku se jí klátily v ruce. Kendall vypadala jako omráčená, ale vnitřně jí zmítaly emoce. Její mysl se postupně vyrovnávala s tímto náhlým zvratem a usilovně přemítala, jak by toho využila ve svůj prospěch. Lékař se vzpamatoval první. S hranou suverenitou, neodpovídající jeho chabému úsměvu, prohlásil: „Zdá se, že pacient v důsledku otřesu mozku trpí amnézií. To se stává často. Určitě se jedná o dočasnou záležitost. Nijak se neznepokojujte. Za den dva se tomu zasmějete.“ Zadíval se na Kendall. „Teď jste naším jediným zdrojem informací. Odhalte nám – a jemu – jeho totožnost.“ Dlouho váhala, napětí se neúnosně protahovalo. Lékař a zdravotní sestra ji netrpělivě pozorovali. Muž v nemocniční posteli na její odpověď čekal s ostražitým zájmem. Podezřívavě mhouřil oči a Kendall s úžasem došlo, že si opravdu nic nepamatuje. Vůbec nic! Dostalo se jí nečekaného požehnání, neuvěřitelně štědrého daru osudu. Bylo to až příliš skvělé, téměř všeřešící a zároveň odzbrojující, neboť ji to zastihlo zcela nepřipravenou. Ale jedno si uvědomovala bezpečně: Byla by blázen, kdyby se nechopila příležitosti všemi deseti. S okázalým klidem pronesla: „Je to můj manžel.“
18
Svûdkynû_22_(imprimatur)
18
9.6.2021, 21:01
KAPITOLA
PRVNÍ
❦
„Z moci propůjčené mi Všemohoucím Bohem a státem Jižní Karolína vás prohlašuji za manžele. Matthewe, nyní polib svou nevěstu.“ Matt Burnwood sevřel v náruči Kendall Deatonovou a svatební hosté zatleskali. Jelikož se polibek protahoval nad meze vzorné cudnosti, propukli ve smích. Matt ne a ne se odtrhnout. „Musí počkat,“ zašeptala Kendall v zajetí jeho rtů. „Mají smůlu.“ Matt se na ni v citovém pohnutí zadíval a pak se jako dobře vychovaný muž obrátil čelem k několika stovkám lidí, kteří se svátečně vyšňořeni účastnili této významné události. „Dámy a pánové, dovolte, abych vám poprvé představil dosavadní snoubence jako manžele Burnwoodovy,“ obřadně zaintonoval pastor. Kendall a Matt, zavěšeni do sebe, stanuli proti usmívajícím se hostům. Mattův otec seděl sám v první lavici. Vstal a rozpřáhl před Kendall paže. „Vítám tě do naší rodiny,“ řekl a objal ji. „Tebe nám seslal sám Bůh. Potřebujeme osvěžit rod ženou. Kdyby žila Laurelann, zamilovala by si tě. Tak jako já, Kendall.“
19
Svûdkynû_22_(imprimatur)
19
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
Kendall políbila Gibba Burnwooda na zdravě červenou tvář. „Děkuju, Gibbe. Jsi moc hodný.“ Laurelann Burnwoodová zemřela, když byl Matt malý chlapec, ale Gibb i on o její smrti hovořili tak, jako by je opustila teprve nedávno. Vždycky dokonale upravený vdovec vysoké sportovní postavy a nakrátko zastřižených bílých vlasů působil impozantně. Mnoho vdov a rozvedených žen se o Gibba pokoušelo, ale jejich úsilí se míjelo účinkem. Prožil jedinou velkou, opravdovou lásku, říkával. Netoužil po jiné. Matt ovinul jednou paží otcova široká ramena, druhou objal Kendall. „Potřebujeme se navzájem. Teď jsme úplná rodina.“ „Škoda že tu není babička,“ poznamenala smutně Kendall. Matt se na ni soucitně usmál. „Doufám, že se zase bude cítit tak dobře, aby si troufla vydat se na cestu z Tennessee.“ „Je to pro ni moc náročné. Ale v duchu je určitě s námi.“ „Nesmíme se poddávat smutkům,“ pravil Gibb. „Tihle lidé přišli jíst, pít a veselit se. Je to váš velký den. Užijte si ho.“ Gibb ve snaze zajistit, aby se na jejich svatbu vzpomínalo léta, nešetřil na výdajích. Kendall až zaskočila jeho velkorysá marnotratnost. Když přijala Mattovu nabídku k sňatku, navrhla, aby se obřad konal v nejužším rodinném kruhu, nejlépe v pastorově pracovně. Gibb o tom nechtěl ani slyšet. Odmítl tradici, podle níž svatbu financuje rodina nevěsty, a trval na tom, že ji vypraví sám. Kendall vznesla námitky, ale Gibb s odzbrojující převahou silné osobnosti vyvrátil veškeré její argumenty. „Neměj mu to za zlé,“ domlouval jí Matt, když vy-
20
Svûdkynû_22_(imprimatur)
20
9.6.2021, 21:01
SVĚDKYNĚ
jádřila nelibost nad Gibbovými nákladnými plány. „Táta chce uspořádat slávu, jakou Prosper ještě neviděl. A protože ty ani babička byste to finančně neunesly, ochotně všechno zaplatí. Jsem jeho jediný potomek. Pro něho je to jedinečná životní událost. Dopřejme mu to, jen ať se stará.“ Netrvalo dlouho a i Kendall podlehla všeobecnému vzrušení. Vybrala si svatební šaty, všechno ostatní řídil Gibb, nicméně před každým zásadnějším rozhodnutím se s ní uvážlivě radil. Jeho důsledný smysl pro detail se vyplatil, rodinné sídlo s parkem působily velkolepě. Zaslíbili se s Mattem pod klenutou branou z gardénií, bělostných lilií a bílých růží. Obrovský stan skrýval bufet s nepřebernými lahůdkovými saláty a obloženými mísami a jídelnu, kde se podávaly hlavní chody, které uspokojily i nejnáročnější chutě. Několikaposchoďový svatební dort, přímo fantastická plastika, vyrazil všem dech. Podávaly se rovněž ženichovy čokoládové dortíky s jahodami velkými skoro jako tenisové míče a zalitými v želé. Obří láhve šampaňského se chladily v kbelících s ledem, hosté jako by je chtěli vypít do poslední kapky. Navzdory vší velkoleposti neztratila svatební hostina rodinný ráz. Děti si hrály ve stínu stromů. Poté co ženich s nevěstou zahájil tanec novomanželským sólem v rytmu valčíku, páry se nahrnuly na parket a jen málokdo odolal. Byla to pohádková svatba se vším všudy. Včetně lidožravé obludy. Kendall netušila, že ji obklopuje nebezpečí, a tudíž si neuměla představit, že by mohla být někdy šťastnější. Matt ji pevně tiskl k sobě a vířili na parketu. Vysoký a štíhlý novomanžel se pohyboval ve smokingu zcela samozřejmě. Byl neuvěřitelně hezký. Sou-
21
Svûdkynû_22_(imprimatur)
21
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
měrný obličej jemných rysů a rovné vlasy mu propůjčovaly aristokratické vzezření loupeživého rytíře. „Vyzařuje z tebe blazeovaná elegance. Jako z Gatsbyho,“ škádlila ho kdysi Kendall. Ráda by s ním protančila celé hodiny, ale hosté se pustili do soubojů o taneček s nevěstou. Mezi nimi i soudce H. W. Fargo. Kendall v duchu zaúpěla, když ji Matt přenechal soudci, který na tanečním parketu neprojevoval o nic víc grácie než v soudní síni. „Pochyboval jsem o vás,“ prohlásil soudce Fargo a smýkl s ní tak, že málem ztratila půdu pod nohama. „Když jsem se dověděl, že přijali na místo okresního veřejného obhájce ženu, pojal jsem vážnou obavu, že práci nezvládnete.“ „Opravdu?“ otázala se chladně. Fargo nejenže byl příšerný tanečník a žalostný soudce, ale i zapřisáhlý zastánce nadřazenosti mužů. Když poprvé vstoupila do soudní síně, v níž zasedal, ani se nesnažil svou „vážnou obavu“ skrýt. „Proč jste o mně pochyboval, pane soudce?“ zeptala se a usilovně se snažila dál příjemně usmívat. „Město Prosper a celý okres jsou konzervativní,“ pravil přátelsky. „Dokonce se tím nesmírně pyšní. Zdejší obyvatelé si po generace počínají stejně. Měníme se pomalu a jsme neradi, když nás k tomu někdo nutí. Advokát v sukních je tu novinka.“ „Domníváte se, že ženy mají zůstat doma, vařit, uklízet a starat se o děti? A ne aspirovat na kariéru v náročné profesi?“ Nesouhlasně zafuněl. „Tak bych to neformuloval.“ „Pochopitelně, tak jistě ne.“ Tak otevřené prohlášení by ho připravilo o hlasy. Všechno, co pronášel na veřejnosti, podroboval autocenzuře. Soudce H. W. Fargo byl politik každým coulem. Kéž by byl stejně zdatným soudcem. „Tvrdím jen, že Prosper je nezkažené maloměsto.
22
Svûdkynû_22_(imprimatur)
22
9.6.2021, 21:01
SVĚDKYNĚ
Problémy, které trápí velká města, tu nenajdete. Korupční tendence jsme vyhubili v zárodku. Máme v úmyslu – já a se mnou další představitelé veřejné správy – udržet v tomto směru laťku hodně vysoko.“ „Myslíte si, že sem zanesu sémě korupce, pane soudce?“ „Ne, naprosto ne.“ „Mým úkolem je poskytovat právní pomoc těm, kteří si nemohou dovolit zaplatit advokáta. Ústava zaručuje každému občanovi Spojených států právní ochranu.“ „Vím, co zaručuje ústava,“ řekl poněkud dotčeně Fargo. Kendall se usmála, aby ulomila hrot svému mírně urážlivému poučení. „Občas si to musím sama připomínat. Dostávám se při práci do úzkého kontaktu se sociálními elementy, jejichž existence nás ani v nejmenším netěší. Jenže dokud budou zločinci, budou potřebovat, aby je někdo zastupoval před soudem. Ať je můj klient sebeodpornější kriminálník, obhajuju ho, jak nejlíp umím.“ „Nikdo nezpochybňuje vaše schopnosti. Navzdory tomu, jak jste se angažovala v té krajně nepříjemné záležitosti v Tennessee...“ Zarazil se a přesládle se usmál. „Ale proč se k tomu teď vracet...“ Ano, proč? Soudce připomněl její někdejší potíže záměrně. Kendall naštvalo, že ji považuje za natolik hloupou, aby uvěřila, že se jen tak zabreptl. „Odvádíte znamenitou práci, opravdu znamenitou,“ lichotil jí. „Přiznávám, že ve své praxi jsem si na vás jako na ženu obhájkyni musel zvykat.“ Štěkavě se rozesmál. „Totiž, než jste se dostavila k přijímacímu pohovoru, domnívali jsme se, že se o místo uchází muž.“ „Moje jméno vás mohlo uvést v omyl.“ Předsednictvo prosperské okresní advokátní komory se rozhodlo zřídit funkci veřejného obhájce, aby ulevilo svým členům od zastupování chudáků. I když
23
Svûdkynû_22_(imprimatur)
23
9.6.2021, 21:01
SANDRA BROWN
se do té doby v obhajobách nemajetných střídali, kauzy si vyžadovaly spoustu času a nekynula z nich žádná slušná odměna. Předsednictvo ohromeně zíralo, když před ním stanula Kendall v kostýmku a na devíticentimetrových podpatcích namísto osoby v obleku a s vázankou. Curriculum vitae natolik zapůsobilo, že okamžitě odpověděli na její dopis a snad by ji přijali i naslepo. Pohovor měl být pouhou formalitou. Namísto toho ji čekalo horké křeslo. Včas zjistila, že bude muset dobývat hradbu blahosklonné mužské nadřazenosti, a tak si sebepropagační výstup pečlivě nazkoušela. Zaměřila svou řeč na to, aby otupila jejich předsudky a pochybnosti, aniž by je urazila. Moc o to místo stála. Měla odpovídající kvalifikaci, a protože na jeho získání závisela její budoucnost, rozehrála celý rejstřík své výmluvnosti. Zjevně si vedla dobře, neboť práci získala. Jediná kaňka na profesionální dráze neovlivnila rozhodnutí přijímací komise zdaleka tolik jako její pohlaví. Možná se dokonce domnívali, že právě příslušnost ke slabší polovině lidstva se podílela na jejím selhání. Dopustila se sice chyby, ale lze jí odpustit, protože je koneckonců jen žena. Kendall nezáleželo na tom, co si mysleli a proč dospěli ke kladnému rozhodnutí. Za osm měsíců působení v Prosperu prokázala své schopnosti. Usilovně pracovala, aby získala respekt u vrchnosti i veřejnosti. Vypálila skeptikům rybník. I vydavatel místních novin, který po uveřejnění zprávy o jejím jmenování vznesl v redakčním úvodníku otázku, zda žena obstojí v tak náročné funkci, změnil stanovisko. Nyní se k ní vydavatel novin zezadu přiblížil, ovinul paži kolem jejího pasu a políbil ji na šíji. „Okupujete nejhezčí děvče na parketu už dost dlouho, pane soudce.“
24
Svûdkynû_22_(imprimatur)
24
9.6.2021, 21:01