0042459

Pavel Juřík

CHOTKOVÉ Ve službách státu

Chotkove.indd 3

05.05.2022 12:03

OBSAH Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

DĚJINY RODU CHOTKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 CHOTKOVÉ Z CHOTKOVA A VOJNÍNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Počátky rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chotkové – erb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zikmund Chotek – vojenský praktik i teoretik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nešťastná rozhodnutí a majetkový pád Chotků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzestup rodu Chotků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osud chudých dcer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chotkové z Vojnína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14 14 15 16 17 19 20 20

NÁSTUP ÚŘEDNICKÉ ŠLECHTY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Jan Karel Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 RUDOLF CHOTEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sňatek startem úspěšné kariéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V čele finanční správy státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpora manufaktur a obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Centralizace státní správy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reformy Marie Terezie slouží dodnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Finanční reformy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářské reformy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Školské reformy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vojenské reformy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Plátenictví hraběte Chamaré v Potštejně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úspěšné podnikání císaře Františka I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nejvyšší český kancléř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rudolf Chotek a první banka v českých zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Emancipovaná dcera Marie Brigita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrabě Josef Emanuel Canal – mecenáš a botanik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pohádka o Popelce? Život hraběnky Josefíny Pachtové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Veltruský cukrář Pupp hoteliérem v Karlových Varech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

24 25 29 30 32 36 36 36 37 37 38 39 39 40 41 42 42 44

NEJVYŠŠÍ PRAŽSKÝ PURKRABÍ JAN RUDOLF CHOTEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Wilczekové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrabě Jan Rudolf konferenčním ministrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Demise ministra Chotka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nejvyšší purkrabí pražský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nečekaný konec kariéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Místodržitelský letohrádek v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rodinný život Jana Rudolfa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stavba zámku Kačina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

45 47 47 49 50 51 52 53 54

7

Chotkove.indd 7

04.05.2022 21:07

Hrabě Jan Nepomuk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jindřich František von Rottenhan – politik a podnikatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Josef Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Arcibiskup Ferdinand Maria Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

54 55 56 57

HEŘMAN CHOTEK A UHERSKÁ VĚTEV CHOTKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rudolf III. Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Otto Ferdinand Chotek – stavitel vídeňského paláce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marie Henrieta – „královna růží“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

58 59 60 60

SPOLUTVŮRCE MODERNÍ PRAHY A ČECH – KAREL CHOTEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . První zkušenosti v zahraničí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oblíbený v Čechách, nevítaný ve Vídni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpora obchodu a průmyslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozvoj měst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Všeobecná nemocnice na Karlově náměstí v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Průkopník moderního lékařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klárův slepecký ústav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Památník císaře Františka I. v Praze – neboli Krannerova kašna či Hold českých stavů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chotkovy sady v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chotkova silnice spojuje Klárov s ulicí K Brusce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Karel Chotek v soukromí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrobka ve Valtířově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nejstarší fotografie v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Řetězový most císaře Františka I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

61 61 64 66 66 70 72 72

HRABĚ JINDŘICH CHOTEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poklidný rodinný život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kantor a hudebník Václav Liehmann . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hudební tradice ve Veltrusech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

78 79 80 82

POTOMCI HRABĚTE JINDŘICHA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rudolf Karel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Emerich Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dcery hraběte Jindřicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Generál Arnošt Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Generálem na penzi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spory v rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zánik monarchie a vznik Československé republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Státoprávní prohlášení Českého svazu na Říšské radě (30. května 1917) . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

83 83 84 84 84 86 88 89 89

VELKOBŘEZENSKÁ VĚTEV CHOTKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrabě Antonín Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bohuslav Chotek – úspěšný, ale chudý diplomat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Wolfgang Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

90 90 90 94

73 74 74 74 75 76 77

HRABĚNKA ŽOFIE CHOTKOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Kdo byl arcivévoda František Ferdinand d’Este? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

8

Chotkove.indd 8

04.05.2022 21:07

Mladý arcivévoda František Ferdinand . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tajná přítelkyně následníka trůnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nežádoucí, ale šťastné manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konopiště šťastným domovem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Následník trůnu jako lovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Politika následníka trůnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sarajevský atentát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poslední cesta Žofie Chotkové a Františka Ferdinanda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . První váleční sirotci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osudy vévodů z Hohenbergu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

99 100 103 105 109 109 113 114 116 117

POTOMCI HRABĚTE ANTONÍNA CHOTKA – VELKOBŘEZENSKÁ VĚTEV . . . . . . . . . . . . 119 Kari Chotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

SÍDLA RODU CHOTKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Veltrusy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nové Dvory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrobka v Nových Dvorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Památková zóna v Nových Dvorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ovčárecký cukrovar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kačina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zámecké divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Loutkové divadlo Chotků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Romantický park u Radvančic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velké Březno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bělušice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dukovany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hlízov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chlumín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chrámce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chotkův palác v Praze, dům U Zlatého pelikána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dům U Zlatého melounu, také zvaný Chotkovský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ratměřice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Třebešice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vernéřov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Volšovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolná Krupá – Slovensko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Futak (Futog) – Srbsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

123 133 135 136 136 139 142 142 145 146 148 149 149 150 150 150 150 151 151 151 152 153 153 154 154

CHOTKOVÉ – ZJEDNODUŠENÝ RODOKMEN. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Zdroje obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

9

Chotkove.indd 9

04.05.2022 21:07

ÚVODNÍ SLOVO Chotkové jsou příkladem rodu, jehož vzestup nastal v době reforem za vlády Marie Terezie. Původně nevýznamný a nepříliš majetný rod sídlící na Plzeňsku doplatil na pobělohorské konfiskace. Svůj vliv a majetek obnovil jen díky cílevědomému úsilí Antonína Chotka. Ten pro svůj rod vybudoval majetkovou základnu skrze výhodný sňatek s bohatou, ale nepříliš urozenou šlechtičnou a získal pro něj též hraběcí titul. Jeho synové Jan Karel a zejména pak Rudolf se prosadili ve státní správě. Rudolf Chotek patřil k nejbližším spolupracovníkům císařovny Marie Terezie a ta, vedle udělení řádu Zlatého rouna, hraběte v roce 1754 poctila i návštěvou jeho sídla ve Veltrusech. Hrabě byl velmi podnikavý a kromě prvního vzorkového veletrhu zboží v Evropě, který ve Veltrusech uspořádal, se zasloužil také o vznik první soukromé banky v monarchii, sídlící v Brně, a o rozvoj manufaktur a obchodu. Protože neměl mužského dědice, jeho majetek a pozici u dvora převzal synovec Jan Rudolf, který se stal nejvyšším purkrabím pražským a konferenčním ministrem. V jeho stopách pokračoval syn Karel. Osvědčil se jako guvernér provincie Istria v Terstu i Tyrolska v Innsbrucku, ale především zanechal nespočet nesmazatelných stop v Praze a v řadě dalších českých měst. Dodnes jezdíme po Chotkově silnici, užíváme si klidu v Chotkových sadech a už ani nevíme, že nejvyššímu purkrabímu Karlu Chotkovi vděčíme i za park na Karlově náměstí v Praze a za rozšíření zde stojící Všeobecné nemocnice. Výsledkem jeho práce je také Řetězový most, teprve druhý v Praze (dnes Most legií), nebo vybudování paroplavby na Labi. Projekty koněspřežek (železnic) vedoucích z Lince do Českých Budějovic a z Prahy do Lán (původně měla vést do Plzně) – byly to první železnice mimo Anglii – ukazují na vizionářství a rozhled nejvyššího purkrabího a jeho spolupracovníků. Svou zkušenost z Innsbrucku využil při založení první spořitelny v Čechách v roce 1825 (dnes Česká spořitelna). Obliba hraběte Karla Chotka v Čechách měla protipól v konzervativcích ve vídeňské vládě. Jeho kritici pak dosáhli jeho rezignace, vždyť kancléř Metternich o hraběti říkal, že je „kolem, které se příliš rychle točí“, v narážce na erb Chotků. Od druhé poloviny 19. století vliv Chotků pomalu klesal a nezabránili tomu ani zkušený diplomat Bohuslav Chotek nebo voják a penzionovaný generál Arnošt Chotek. Nový impulz přinesla až žena – hraběnka Žofie Chotková, o kterou „svedl bitvu“ s císařem a většinou jeho dvora následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d’Este. Hraběnka Žofie byla jednou z mála lidí, kteří arcivévodu podrželi v době jeho těžké nemoci, z níž se vyléčil, když už ho většina jeho rodiny a dvora odepsala. Opětováním jeho citů přitom riskovala svou už tak nejistou pozici svobodné a nepříliš majetné hraběnky. Svůj boj téměř proti všem však oba vyhráli a v roce 1900 se – za okaté ignorace ze strany dvora – z lásky vzali na zámku Zákupy u České Lípy. Rozuměli si a společně vybudovali harmonický domov pro své tři děti, a to především na zámcích Konopiště a Chlum u Třeboně, do jejichž klidu a soukromí ujížděli před nenávistníky ve Vídni. Sarajevský atentát v červnu roku 1914 ukončil jejich životy, jakoby v předzvěsti obětí ještě větších. „Kolo“ rodu Chotků se pak točilo stále pomaleji, jak se tenčil majetek rodu a zmenšoval počet jeho členů, až se roku 1970 zastavilo úplně, použiji-li parafrázi slov kancléře Metternicha. Protože poslední majitelé velkostatků Chotků byli německé národnosti, byl tento majetek v roce 1945 zkonfiskován. 11

Chotkove.indd 11

04.05.2022 21:07

Rád bych na tomto místě připomněl, že Chotkům a šlechtě obecně musíme poděkovat za jejich péči o krajinu (parky, zahrady, lesy), podporu umění a zejména pak podporu a aktivní pěstování hudby. Osudy Chotků se v tomto tématu v 19. století propojily s životy předků mé manželky. Její prapraděda, vepřecký kantor-hudebník Václav Liehmann hrával se svou proslulou kapelou na zámku ve Veltrusech. Přivedl sem i malého nadaného „Toníka“ Dvořáků, kterého učil hře na varhany. Ten zde s Václavem Liehmannem hrál v zámeckém parku při plavbě loděk s lampiony a později se touto scenerií nechal inspirovat při skladbě opery Rusalka, pravděpodobně s ním hrál i na hudebním balkonku velkého sálu. Václavův mladší bratr Antonín Liehmann pak ve Zlonicích pokračoval ve výuce budoucího hudebního skladatele světového významu. Autor

12

Chotkove.indd 12

04.05.2022 21:07

DĚJINY RODU CHOTKŮ

Chotkove.indd 13

04.05.2022 21:07

CHOTKOVÉ Z CHOTKOVA A VOJNÍNA Počátky rodu

verbovní list a pan Chotek se vrátil do jeho služeb. Potomci nezámožného rytíře Jana Chotka vlastnili malé statky na Plzeňsku, Žatecku, Rakovnicku a Chebsku. Zde sídlil Janův syn Jindřich († před 1500) i vnuk Jakub († po 1500), který se oženil s Janou Mašťovskou z Kolowrat. Jakubův syn Petr († před 1537) patřil k manům křivoklátského komorního panství. S manželkou Kristinou ze Zedtwitz měl syny Mikuláše a Václava. Mladší syn Václav I. († před 1568) neměl velký majetek, a tak ani o něm nemáme zprávy, že by se účastnil krajských sněmů. Ačkoliv stál mimo politiku, v roce 1547 se aktivně zapojil do stavovského povstání proti zvolenému českému králi Ferdinandovi I. Na jaře téhož roku totiž připojil svůj podpis pod petici českých stavů (Přátelské snešení stavův českých), kteří odmítli táhnout s králem do Říše a navrhli svolat zemskou hotovost v případě nebezpečí. Král tuto vzpouru části české šlechty a královských měst tvrdě potrestal. Obviněným zkonfiskoval majetek, některé uvrhl do vězení i tresty smrti. Bezvýznamnost a nemajetnost zachránila pana Václava před konfiskací jeho skromného majetku. Václav I. byl údajně do starožitného rytířského stavu přijat tím, že roku 1543 byla jeho ves Ležky u Loun zapsána do desek zemských jako jeho majetek (uváděn je zde ale bez rytířského titulu). Právě povýšení do rytířského stavu není nikde doloženo, takže se takový dokument buď mohl ztratit (písemné povýšení mělo dříve nižší význam), nebo u Chotků došlo k tiché nobilitaci – vlastnili pozemkový majetek, byli svobodní obyvatelé, žili ve „šlechtickém stylu“ a sloužili panovníkovi v armádě. Od roku 1593 máme doklady o jejich účasti na vojenských taženích v české zemské hotovosti (za rytířský stav) do Uher proti tureckým vojskům.

Rod Chotků z Chotkova a Vojnína nepatřil ke starým nebo bohatým českým šlechtickým rodům, ale v průběhu 18.–19. století sehrál významnou roli v reformách habsburské monarchie a rozvoji českých zemí. Ve službách Marie Terezie, Josefa II. a Františka I. hrabata Chotkové z Vojnína dosáhla nejvýznamnějšího postavení ve svých dějinách. O původu rodu nemáme mnoho zpráv. Jméno rodu Chotků se sice objevuje v dokumentech pocházejících z 12. století, v souvislosti s tvrzí Chockov u Plzně, ale není prokázáno, že by se jednalo o předky pozdějšího hraběcího rodu. K roku 1181 je uváděn jakýsi vladyka Chotek jako jeden ze svědků obdarování plaského kláštera vladykou Čéčem z Železnice. Počátky rodu můžeme věrohodně sledovat až od 14. století. V té době mluvíme o nezámožných rytířích usídlených na Plzeňsku a Rakovnicku. V roce 1379 jsou mezi berníky (výběrčími daní) Plzeňského kraje uváděni tři rytíři z Chotkova. Prvním bezpečně doloženým předkem rodu je ale až Ota z Chockova († po 1400), který sídlil na Liblíně. Ota z Chockova měl s manželkou Annou z Doupova syna Jana I. Chotka z Chockova († po 1474). Ten byl stoupencem krále Jiřího z Poděbrad, od něhož roku 1460, za pouhých 60 kop grošů, odkoupil tvrz Chockov – panovník ji získal jako odúmrť po bezdětném Bartošovi ze Šlovic. Král Janu I. Chotkovi za věrnost daroval také platy z církevního majetku v Postoloprtech (na Žatecku pan Jan vlastnil ves Ležky). Jan I. z Chotkova se dal najímat jako žoldnéř. Víme o něm například, že se v roce 1461 v Bavorsku ve službách vévody Ludvíka Bavorského zúčastnil knížecí války (1460–1462). Vévoda Bavorský mu rok po návratu domů vystavil 14

Chotkove.indd 14

04.05.2022 21:07

Původní erb Chotků se při povýšení do hraběcího stavu roku 1745 dostal do srdečního štítku uprostřed čtvrceného štítu, kde je první a čtvrté pole zlaté s černým říšským orlem a druhé a třetí pole je modré se zlatým vztyčeným medvědem (erb Charvátů z Barštejna).

Václav Chotek z Chockova měl s Dorotou Kokořovskou z Kokořova nejméně tři syny. Nejstarší Jan II. Chotek (1519 – 17. července 1591) prodal ves Ležky a koupil tvrz Skřivaň na Rakovnicku a v roce 1568 k ní přikoupil ves Čilou a manský statek v Pustovětech. Roku 1581 je doložena jeho účast během svolání královských manů na hradě Křivoklátě, bylo jeho povinností se na výzvu královského hejtmana dostavit na hrad Křivoklát: „… v červené sukni se žlutou kablížkou na bílém koni stál, kuši bez tětivy s naloženejm jelitem, aby proti králi, když k zámku jede, mířil.“ Jan II. se oženil s Marií Magdalenou Beřkovskou z Šebířova. Jejich nejstarší syn Adam (* před 1553–1592) zemřel svobodný. Mladší syn Václav II. (1554–1612) žil s otcem na tvrzi Skřivaň u Rakovníka. Tento statek ale musel roku 1589 prodat, protože nedokázal splácet kupní cenu. O rok později koupil statek Žihle na Plzeňsku. Několik let také držel tvrz Všetaty a ves Senec. V roce 1586 koupil polovinu městečka Senomaty na křivoklátském panství. Později ji prodal a koupil ves Očihovec na Žatecku.

Václav II. se oženil s Alžbětou Točníkovou z Křimic a prostřednictvím jejich druhorozeného syna Karla a jeho potomků rod Chotků pokračoval do dalších staletí. Václavův nejstarší syn Jiří (po 1520 – po 1589) měl jediného bezdětného syna Adama. Z této generace je nezajímavější nejmladší syn Zikmund (po 1521–1603), který si zvolil kariéru vojáka. Zemřel bohužel svobodný.

Chotkové – erb Původní erb Chotků z Chotkova tvořil půlený štít se stříbrnou polovinou kola (korbelu) v dolní části. Horní část štítu byla polcená, s pravou polovinou stříbrnou a levou červenou (heraldicky pohled od štítu). Při povýšení Chotků do hraběcího stavu v roce 1745 byl jejich erb polepšen. Dřívější erb byl umístěn do srdečního štítku uprostřed čtvrceného štítu, kde první a čtvrté pole jsou zlatá s černým říšským orlem a druhé a třetí pole modrá se zlatým vztyčeným medvědem (dědictví 15

Chotkove.indd 15

04.05.2022 21:07

kraje, kde velel 8. praporu (cca 470 mužů) v regimentu Pavla Korky z Korkyně. Ve vojenské službě dosáhl poměrně významného postavení, při svolávání krajské zemské hotovosti vykonával funkci musterhera (munstruňka) za rytířský stav. Ten organizoval shromažďování vojska v krajském městě, ověřoval počet vojáků a kontroloval jejich výzbroj i výstroj. Působil také jako jeden ze tří nejvyšších lejtnambtů, i když nikdy nedosáhl hodnosti plukovníka. Po roce 1593 získal bojové zkušenosti i z válek s Turkem v Uhrách a v Sedmihradsku. Přestože Zikmund Chotek nedosáhl nejvyšších vojenských hodností a úřadů, stal se v Království českém uznávanou autoritou. Proto jej v roce 1593 zemský sněm pověřil sepsáním návodu (instrukce) pro zemskou hotovost, který měl

z roku 1625 po vymřelém saském rodu Charvátů z Barštejna). Na erbu leží hraběcí koruna (devět viditelných stopek s perlami), štítonoši jsou zlatí medvědi.

Zikmund Chotek – vojenský praktik i teoretik Zikmund Chotek se narodil roku 1521 jako nejmladší syn Václava II. Chotka z Chockova. Jako nejmladší syn, bez nároku na otcovský majetek (beztak nevelký), si zvolil vojenskou kariéru v zemské hotovosti, podobně jako jiní chudí rytíři, zemané a vladykové. Najímat do vojska se ostatně dal již jeho otec Václav a další příbuzní. Zikmund sloužil v zemské hotovosti Plzeňského

Turecká armáda defilující před hradbami Tbilisi na vyobrazení z roku 1578 z knihy připomínající vítězství ( Nusretská miniatura, Lessing Photo Archive)

16

Chotkove.indd 16

04.05.2022 21:07

pomoci v boji s tureckými vojsky. Na tomto poměrně málo známém dokumentu je zajímavé, jak kriticky hodnotil stav české společnosti. Té vytýkal zhýralost, lenost, pýchu, nejednotnost, nízké vzdělání a malou vojenskou zdatnost. Před mnohem cílevědomějším nepřítelem, jenž tyto slabiny nemá, měla české země a křesťanství zachránit nová organizace zemské hotovosti. Vojenské zálohy měly mít doma připravenou výzbroj, výstroj a vozy a měly být dobře vycvičené. Armáda měla být placena z pravidelných příspěvků obyvatel království, odstupňovaných podle majetku, a ne podle ad hoc povolených zemských berní (daní). Na hranicích království se měly postavit odolné pevnosti, které měly Turky (společně s dobře vyzbrojenou a vycvičenou armádou) odradit od dalších výbojů. Zikmundovo pojednání hovoří i o pojmech vlast a národ a mělo, na svou dobu typický, dlouhý název: Instrukce vojanská. Zpráva a naučení kratičké strany věci vojanské ode mne Zikmunda Chotka z Chockova a v městě Touškově nad Mží sepsaná, každému kryksmanu, kterýž by chtěl v věcech vojanských proti Turku pracovati a chtěje něco zkusiti, rád sobě takový tento spis k vyrozumění i naučení bude čísti. Zikmund zastával útočnou strategii, ve které viděl více výhod nežli u obrany. Píše o tom: „Vždycky jest lépe proti nepříteli přes meze jeti, nežli ho doma dočkati.“ Bojová aktivita a ofenzivní vedení války byly principy, které Habsburkové od české zemské hotovosti marně žádali. Chotkův dokument měl možná u stavů vzbudit větší zájem o útočné vedení boje. Pan Zikmund žil v městečku Touškov, kde také 29. července 1603 zemřel. Vlastnil zde nebo měl pronajatý dům, podobně jako řada jiných vladyckých rodů, které zde sídlily v letech 1561–1709. Ještě doplňme, že se na svou dobu dožil velmi vysokého věku a nikdy se neoženil. I když k tomu možná neměl daleko – v roce 1589 na něj totiž u dolní konzistoře podala žalobu jakási Anna Lidmila Rabicerová z Rabic, žijící v Touškově. Zde jí měl učinit slib manželství a přivést do jiného stavu. On to ale odmítal

a také se nechtěl dostavit k soudu, kterému posílal nepříliš zdvořilé listy. Výsledek sporu nám bohužel není znám.

Nešťastná rozhodnutí a majetkový pád Chotků Druhorozený syn Václava II. Karel Chotek († 1638) se jako jediný zasloužil o další pokračování rodu. Stejně jako jeho starší bratr Jiří Chotek na Žihli († 1620), získal i Karel vzdělání na proslulé protestantské univerzitě v Altdorfu (založené roku 1578), kde se zapsal ke studiu v roce 1600 (v tomto roce zde zakončil studium Albrecht z Valdštejna, jenž zde studoval od roku 1599). Se svým starším bratrem se v průběhu stavovského povstání dopustil několika zásadních chyb, které i tak nemajetný rod přivedly téměř k chudobě. Za stavovského povstání se Jiří Chotek stal zástupcem musterhera v Rakovnickém kraji. Stavům aktivně pomohl, když jim poskytl vojenskou jednotku sestávající ze čtyř jezdců a 16 pěších. Navíc se podílel na rabování statků plaského kláštera. Pan Jiří zemřel ještě před bitvou na Bílé hoře, ale jeho majetek byl dodatečně zkonfiskován. Jeho manželka Rozina rozená z Renšperku zachránila jen své věno v hodnotě 20 000 kop míšeňských. O vše ostatní jeho rodina přišla. Jejich syn Adam Jiří zemřel po roce 1623. Mladší z bratrů Karel na druhou stranu využil předbělohorských konfiskací, čímž si u Ferdinanda II. značně přitížil. V roce 1620 od rebelujících stavů koupil několik zkonfiskovaných církevních statků z majetku kláštera sv. Sáry a špitálu sv. Václava u Mostu a světeckého kláštera v severních Čechách. Všechny tyto statky musel v roce 1622 bez náhrady vrátit a navíc přišel i o rodinný majetek – tvrz a městečko Žihli, tři statky, dům na Starém Městě pražském a statek Lišany na Rakovnicku. Celkem tedy přišel asi o dvě třetiny majetku. Karlův tchán Jan Charvát z Bärensteinu mu naštěstí v tíživé situaci vypomohl. Nabídl mu 17

Chotkove.indd 17

04.05.2022 21:07

„Zimní král“ Friedrich Falcký ani císař a král Ferdinand II. nedávali svým odpůrcům jinou možnost než se podřídit, nebo opustit zemi. Jejich majetek konfiskovali oba.

Alžběta Chotková v roce 1638 ovdověla, provdala se za Františka z Arinu, kterému odkázala polovinu tvrze a statku Bělušice, druhou získal její syn Jiří Rudolf. Ten se již poněmčil a psal se jako Georg Rudolph. Jeho první manželkou byla Polyxena Dorota z Feldhovenů († 1670), se kterou měl syna Ignáce Rudolfa († 1683), jenž zemřel v dětství, a dceru Alžbětu Polyxenu (1670 až 1714) – následkem porodu Polyxena Dorota zemřela. Podruhé se oženil s Johanou Sabinou Proy z Gaiselsbergu (1650–1692). Ta mu porodila pokračovatele rodu Václava Antonína. Jinak toho o životě zchudlého šlechtice Viléma mnoho nevíme. Zasloužil se o zvěčnění a udržení památky na starobylost rodu tím, že ve farním kostele sv. Martina v Kozlech u Teplic založil rodinnou hrobku. Zde, a také v Žihli, ve Vraném, Skřiváni a Touškově, připomínají nejstarší předky rodu Chotků dochované náhrobky s osobními daty.

přístřeší na své tvrzi Bělušice v severních Čechách, spolu s hotovými penězi. Tvrz pak roku 1625 zdědila jeho manželka Alžběta. Za získané peníze koupil Karel Chotek vsi Veclov a Svojetín a ovčín v Povlčíně na Rakovnicku. Když v roce 1631 došlo k saskému vpádu do Čech a dobytí Prahy, zdálo se, že nekatolická strana vítězí. Byl to ale omyl, za který Karel Chotek znovu tvrdě zaplatí. Opět se neprozřetelně přidal na stranu nepřátel císaře a na návrh Sasů se stal vojenským komisařem na Rakovnicku. Následkem toho přišel po vytlačení saské armády z Čech roku 1632 o veškerý svůj majetek. Před úplnou bídou ho zachránilo jen dědictví jeho manželky. V podobné situaci se nacházely stovky chudších šlechtických rodů, mnohé z nich v dalších generacích své šlechtictví úplně ztratily a propadly se na úroveň svobodných sedláků. S paní Alžbětou měl Karel Chotek tři syny: Jana Václava (1627–1638), Jiřího Rudolfa (1628–1673) a Viléma (po 1628–1674). Když 18

Chotkove.indd 18

04.05.2022 21:07

Vzestup rodu Chotků

Hradeckého kraje a podkomoří královských měst). Ke kariéře mu pomohl, kromě jeho schopností a konexí jeho otce, také sňatek s hraběnkou Losy von Losinthal. Protože měl jen čtyři dcery, staly se vyhledávanými partnerkami chudších rytířů. Pro Václava Antonína Chotka se Marie Terezie von Scheidlern stala ideální manželkou. Nemohla si dělat ambice na sňatek s bohatým nebo významným šlechticem, a tak se musela spokojit s někým, kdo jí přinášel starobylost rodu. Ona přispěla slušným věnem čtyř vsí (Jeviněves, Dědibaby, Křivousy a Ouholice), panstvím Veltrusy a částmi čtyř dalších vsí. Po sňatku se Václavu Antonínu Chotkovi podařilo získat nižší zemské úřady. Nejprve zastával úřad hejtmana Slánského kraje (1706–1707) za rytířský stav, v roce 1722 kraje Bechyňského a o rok později kraje Litoměřického. Uvědomoval si, že pro další rozvoj rodu ale potřebuje získat lepší šlechtický titul, než byl pouhý rytířský. Proto usiloval o povýšení do stavu svobodných pánů, kterého dosáhl v roce 1702. Zemské a dvorské úředníky se mu podařilo přesvědčit, že jeho rod má společné kořeny s vymřelým starobylým rodem Chotků z Vojnína, a proto mohl od roku 1702 používat nový titul svobodný pán Chotek z Chotkova a Vojnína. O dvě desetiletí let později se mu za věrné služby v zemských úřadech podařilo získat vysněný český hraběcí titul (1723), ale na mnohem prestižnější říšský hraběcí titul si musel ještě 22 let počkat. Jeho kariéra stoupala a v roce 1727 byl již přísedícím zemského soudu a roku 1731 byl dokonce jmenován supernumerálním místodržícím (mimořádným členem kolegia místodržících v Království českém). Zřejmě po vzoru rodu Scheidlernů, i jiných šlechticů své doby, se Václav Antonín Chotek rozhodl investovat mnoho do výchovy svých synů a dopřál jim vzdělání, které převyšovalo obvyklou úroveň. Na příkladu Scheidlernů viděl, že kromě titulu a konexí zajišťuje výhodné dvorské a zemské úřady rovněž úroveň vzdělání. V tomto směru mu byl jistě vzorem také jeho přítel Jindřich Karel hrabě z Osteinu

Václav Antonín z Chotkova (1674–1754) byl bezpochyby schopný muž, jenž položil základy obnovy majetku rodu, i když počátky měl nelehké. Narodil se po smrti svého otce jako pohrobek do nezámožné rodiny. Jeho matka Johana Sabina se podruhé provdala za Františka z Arinu, a tak se o dědictví po ní musel dělit se svým otčímem (po její smrti jej musel vyplatit), ale rodině se již nejspíše dařilo lépe než za časů jeho otce a děda. Mohl se proto vypravit na kavalírskou cestu do západní Evropy (navštívil Německo, Nizozemí, Francii), která byla důležitou součástí výchovy a vzdělání mladého šlechtice. Zde se získávaly zkušenosti a kontakty napomáhající kariérnímu růstu a někdy i k nalezení vhodné nevěsty. Ani Václav Antonín si ale nemohl mezi nevěstami mnoho vybírat, zároveň neměl konexe či majetek, které by mu umožnily ucházet se o zemské nebo dvorské úřady. I tak se mu ale podařilo uzavřít výhodný sňatek, když se v roce 1698 oženil sice s nepříliš urozenou, zato poměrně zámožnou šlechtičnou, mladičkou osiřelou Marií Terezií von Scheidlern (1684–1709), s níž měl čtyři syny a dvě dcery. Jeho manželka zemřela v roce 1709 na následky potratu. Nevěsta pocházela z měšťanského rodu, který do šlechtického stavu povýšil teprve král Matyáš roku 1616. Nevěstin děd doktor práv a rada apelačního soudu František von Scheidlern získal za obranu Prahy proti Švédům v roce 1648 další povýšení rodu a stal se sekretářem České dvorské kanceláře ve Vídni. V roce 1663 se vrátil do Čech, kde postupně vykonával úřady purkrabího Hradeckého kraje, podkomořího královských měst a v roce 1671 získal úřad nejvyššího písaře, který vykonával až do své smrti v roce 1682. Jeho syn a otec nevěsty Ferdinand Kryštof rozmnožil majetek rodu a také zastával významné úřady vyhrazené pro nižší šlechtu (hejtman Menšího Města pražského, purkrabí 19

Chotkove.indd 19

04.05.2022 21:07

(1693–1742), pán na Dačicích a prezident říšské dvorské rady. Nejstarší syn František (1700–1708) zemřel v dětství. Václav Antonín Chotek proto mnoho investoval do druhorozeného syna Václava (1703–1725). Ve 14 letech jej vyslal na Královskou akademii do Paříže, kde absolvoval celý program výuky s důrazem na matematiku, což bylo velmi neobvyklé. Cestou do Paříže jej doprovázel nejmladší bratr Rudolf a otec Václav Antonín, který cestu využil k navštěvě dcery Marie Anny v klášteře v Metách. Václav se vrátil do Čech až v roce 1721 a překvapivě nezískal místo v zemských úřadech v Čechách, ale svou kariéru zahájil ve Vídni, kde nastoupil jako praktikant v Říšské dvorské kanceláři. V letech 1722–1724 se zúčastnil mezinárodní konference v Cambrai, kde se v letech 1722–1725 projednávala mírová smlouva mezi španělským králem Karlem VI. a jeho odpůrcem a vítězem Filipem V. Po svém návratu začal Václav také uvažovat o politicky výhodném sňatku s hraběnkou Schlikovou, dcerou nejvyššího kancléře českého, Leopolda Schlika (s jehož pomocí mohl získat dobré místo v zemských nebo dvorských úřadech, jak bylo obvyklé). Z něj ale sešlo, jelikož hrabě Schlik z úřadu odstoupil. Mladík

CHOTKOVÉ Z VOJNÍNA V 16. století do historie vstoupil rod Chotků z Vojnína, který ale neměl žádné příbuzenské vazby na rod Chotků z Chockova (pokud nám je známo), ačkoliv v 18. století bude Chotky považován za jednu z větví jejich rodu. Rod Chotků z Vojnína zastával významné funkce ve stavovských úřadech. Kupříkladu na sněmu roku 1541 je Petr Chotek z Vojnína (1495–1571) uváděn jako rektor za rytířský stav a v letech 1543–1564 byl dokonce královským prokurátorem. Tento rod jím ale již roku 1571 vymírá. Václav Antonín Chotek z Chotkova ovšem dosáhl toho, že byla uznána příbuznost obou rodů, a od roku 1702 se mohl titulovat jako svobodný pán Chotek z Chotkova a Vojnína.

se nakonec rozhodl pro vojenskou dráhu a na podzim roku 1724 odjel do Syrakus na Sicílii, kde měl uplatnit své vzdělání při stavbě nových pevností. Protože Středozemní moře brázdily lodě pirátů, musel se do pevnosti v Messině dopravit strastiplnou cestou po souši. Do Syrakus dorazil až v polovině června 1725. Vyjížděl do okolí studovat terén vhodný pro stavbu nových pevností a při těchto cestách se nakazil katarem a zemřel. Pokračování rodu Chotků tak spadlo na bedra Václavových mladších bratrů Jana Karla a Rudolfa. V roce 1725 proto musel Václav Antonín Chotek změnit plán a soustředil se na výchovu a vzdělání svých mladších synů. Připomeňme, že to byl Václav Antonín, kdo v roce 1704 začal budovat půvabný zámek Ostrov u Veltrus na panství Jeviněves. Zámek reprezentoval růst prestiže a významu rodu Chotků (hraběcí stav) i růst jeho bohatství. Ze začátku byl budován jako menší letní sídlo, ale k jeho výstavbě hrabě velkoryse přizval nejlepší umělce své doby. Kromě sochaře Matyáše Bernarda Brauna to byl pravděpodobně i jeden z nejpřednějších tvůrců barokní architektury v Čechách Giovanni Battista Alliprandi (předpokládaný autor nedochovaných stavebních plánů zámku). Na ostrově vytvořeném rozvodněnou řekou Vltavou tak vznikl jeden z nejkrásnějších barokních zámků v Čechách, obklopený rozlehlým parkem a oborou.

OSUD CHUDÝCH DCER Jelikož Václav Antonín neměl majetek na rozdávání, dal starší dceru Marii Annu (1701 – † po 1770) na výchovu do kláštera ve francouzských Metách, kde zůstala celý život, a zdejší život jeptišky si údajně oblíbila. Mladší dceru Terezii (1702–1749) se nejprve snažil výhodně provdat a poslal ji dokonce ke dvoru ve Vídni. Když se plán nevydařil, nechal ji proti její vůli (a přes přímluvy starší dcery Marie Anny) umístit do kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Nashromážděný rodinný majetek tak nemusel zmenšit o věna a mohl ho odkázat svým synům, do jejichž výchovy investoval mnoho peněz. Svým synům hrabě Václav Antonín prozíravě zajistil vynikající vzdělání a doufal, že tak dosáhnou lepších postů než on. O jejich základní výchovu se staral hofmistr a učitelé jízdy.

20

Chotkove.indd 20

04.05.2022 21:07

NÁSTUP ÚŘEDNICKÉ ŠLECHTY Jan Karel Chotek

Jan Karel Chotek měl obavu o svou budoucnost, i když se jako nejstarší syn mohl věnovat správě otcovských statků. Zajímala jej práce ve státní správě, a proto v této době napsal: „Není nic horšího, než když člověk nemá zaměstnání. Mým jediným přáním tedy je nalézt nějaké dikasterium, tak abych mohl začít kariéru.“ Z Francie odjel Jan Karel s bratrem Rudolfem v roce 1730 do Turína, kde byli přijati sardinským králem. Navštívili samozřejmě také Řím, kde v té době probíhala složitá volba nového papeže Klementa XII. (1652–1740). Přes Benátky, Innsbruck (zúčastnili se zde honu s vybranou dvorskou společností) a Salcburk na podzim roku 1730 zdárně dorazili zpět domů do Čech. Politickou kariéru zahájil úspěšněji mladší Rudolf (viz s. 24), a hrabě Jan Karel Chotek si dokonce v dopisech stěžoval na malou podporu otce při získávání některého ze zemských úřadů v Čechách. V roce 1733 otci napsal: „Připadám si již dost potrestán samotnou Vaší lhostejností, kterou mi prokazujete a dáváte najevo stále znovu, právě toho se obávám již od dětství.“ Otec jej v jeho úsilí nepodpořil ani přímluvným dopisem, pravděpodobně proto, že se mu snažil získat místo u říšského komorního soudu ve Wetzlaru. Jeho plán ale nevyšel, jelikož nejmenovaný vlivný přímluvce zemřel dříve, než mu místo zajistil. Jan Karel se proto rozhodl ucházet se o úřady ve Slezsku, které bylo českou korunní zemí, a nejpozději v září 1733 zde pracoval jako neplacený supernumerální rada Vrchního úřadu (Oberamt) ve Vratislavi, čekající na jmenování skutečným radou. Mohl přitom odjet ke dvoru ve Vídni zajistit si protekci. Bratr Rudolf mu pomohl získat podporu hraběte (od roku 1764 knížete) Rudolfa Josefa I. z Colloreda, který jej seznámil s prezidentem finanční deputace Gundakarem hrabětem ze Starhembergu. Ten se

Třetí syn Václava Antonína hraběte Chotka Jan Karel (1704–1787) začal svou přípravu na politickou kariéru ve Vídni v roce 1718, kde další tři roky zastával úkoly pážete u císařského dvora, učil se hrát na loutnu a snad měl i učitele dalších předmětů. V prostředí císařského dvora zůstal asi až do roku 1721. O jeho zdejším pobytu nemáme téměř žádné zprávy, nevíme s jistotou, zda byl pážetem, jak se někdy uvádí, víme jen, že se zde učil hře na loutnu. V letech 1721–1724 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (s úrovní výuky nebyl jeho otec spokojen) a poté se s mladším bratrem Rudolfem zapsal na fakultu právnickou. Dne 11. února 1726 oba bratři studium úspěšně ukončili veřejnou disputací. Završením tradiční výchovy mladého šlechtice byla kavalírská cesta po Evropě, pokud si ji jeho rodiče mohli dovolit. Otec Václav Antonín nešetřil penězi a v červenci 1727 vyslal oba syny z Prahy na studium práva na univerzitě v holandském Leidenu. O rok později je poté poslal na návštěvu Londýna, kde díky doporučujícím dopisům císařova vyslance v Anglii hraběte Filipa Josefa Kinského získali audienci u krále Jiřího II. Přes Brusel pak v prosinci 1728 dorazili do Paříže, kde se měli věnovat studiu (práv, tance, historie, zeměpisu ad.). Aby se nesetkali s neřestmi francouzské metropole, zajistil jim otec domácí učitele. O prázdninách navštívili Versailles a Brusel. Protože se v Soissons konal mezinárodní kongres o sporech císaře a britského krále, využili příležitost a v létě 1729 pracovali jako praktikanti ve službách císařského vyslance Štěpána Viléma hraběte Kinského. Získali si jeho důvěru a v budoucnu jim proto pomůže v kariéře. 21

Chotkove.indd 21

04.05.2022 21:07