KL AS E KM AN
V Š E HO S C H OPNÍ
Vsehoschopni.indd 3
24.06.2022 11:06:45
Jakmile se svět začal hroutit, šlo to ráz na ráz. Ještě před měsícem byly Anniným největším problémem potíže jejího syna a skutečnost, že musí žít s nudným manželem. Teď cpala do pytlů na odpadky části lidského těla. Potom si dala studenou sprchu, a když se spatřila v zrcadle v koupelně, překvapilo ji, že vypadá úplně stejně jako vždycky. Jako by se nic nestalo. Ona už ale stejná nebyla. Nebo že by se teprve teď stala sama sebou? Že by všechno, co se přihodilo, osvobodilo její pravé já? Skutečně děsivá představa.
Vsehoschopni.indd 5
24.06.2022 11:06:45
K apitola 1
Čtvrtek 26. září
D
ětský psycholog se poškrábal ve vousech a na tmavý svetr se snesly šupinky suché kůže. Od začátku sezení jich tam bylo čím dál víc a Anně připomínaly první sníh. Už do něj zbývá jen pár měsíců, léto uteklo hrozně rychle – i když bylo daleko nudnější než v minulých letech. „Sixten je velmi citlivý chlapec,“ prohlásil psycholog a tvářil se přitom, jako by právě učinil obrovský objev. Viděla, jak se Magnus ušklíbl. Její muž nepatřil k lidem, kteří by se styděli dát najevo, co si myslí, což byl jeden z mála jeho povahových rysů, které se jí ještě pořád líbily. „Příliš citlivý,“ pokračoval dětský psycholog, mrkl do svých poznámek a pak se na ně na oba přes okraj upatlaných slunečních brýlí podíval, hezky na jednoho po druhém. Jeho hlas uspával. Jaký že je to přízvuk? Polský nebo německý? Ten člověk nemůže být o moc starší než ona. Možná je i mladší. Každopádně mu nebude víc jak čtyřicet. „Co máme dělat?“ zeptal se Magnus a pomalu si prohrábl husté prošedivělé vlasy. „Potřebuje pocit bezpečí. Stabilitu,“ řekl psycholog a Anna cíti la, jak se jí sevřelo hrdlo. „V tuhle chvíli jsou pocit bezpečí a stabilita nesmírně důležité jak během vyšetření, tak pro celou terapii.“ 7
Vsehoschopni.indd 7
24.06.2022 11:06:45
Magnus si povzdychl. Anna si jako obvykle začala pohrávat se snubním prstýnkem, tak jako to až příliš často dělávala, když byla nervózní a ve stresu. Magnuse to občas rozčilovalo, protože se kdysi vzali, aniž se předtím zasnoubili, a tak to její otáčení prstýnkem na prstě bral jako pasivně agresivní připomínku, že jí dal jenom jeden a ne dva. V tom se ale mýlil. Dnes byl Anně snubní prstýnek volnější než jindy. „Musím vám říct, že nyní máte za úkol eliminovat z vašeho života všechny zbytečné rušivé momenty,“ pokračoval psycholog. „Bude nejlepší, když se zaměříte na to, abyste Sixtenovi vytvořili co nejklidnější prostředí. Podle mého názoru to pro něj bude do budoucna velmi prospěšné. Každopádně ho to zklidní a doufejme, že mu to usnadní život.“ „Co myslíte těmi zbytečnými rušivými momenty?“ ozvala se Anna. „Mám na mysli cokoli, co by ho mohlo zneklidnit.“ „Nemáme v plánu stěhování, rozvod ani jiné hlouposti,“ opáčil Magnus, jako by takovou představu považoval za naprosto absurdní. „Situace doma je dokonale stabilní.“ Psycholog přikývl. „Ano, jistě. Ale mám takovou zkušenost, že pro chlapce, jako je Sixten, bývá někdy těch podnětů až příliš. A může trpět dokonce i přemírou vztahové blízkosti. Za tohoto stavu věcí navrhuju, abyste dodržovali každý den stejný rozvrh. Vyhnete se tak problémům a záchvatům spojeným s nečekanými situacemi. Přinejmenším po dobu, po kterou budou probíhat další vyšetření. Myslím, že by bylo skvělé, kdybyste mi na příští schůzce mohli podat zprávu o všech zbytečných rušivých momentech, které jste dokázali eliminovat nebo dočasně omezit.“ „Chcete seznam?“ zeptala se Anna. „Ano, podle mě by i pro vás bylo užitečné, kdybyste se zamysleli nad tím, jak žijete, a zbavili se toho, co nepotřebujete a co možná Sixten nezvládá. Podle mého názoru v tuhle chvíli nepotřebuje ani tak další podněty, jako spíš klid. A třeba by to bylo přínosné i pro vás, nemyslíte?“ 8
Vsehoschopni.indd 8
24.06.2022 11:06:45
Anna si povzdychla. Tohle nevypadalo dobře. „Máte pocit, že jste schopní se tohohle úkolu zhostit?“ zeptal se psycholog tónem, který, jak ho Anna podezírala, považoval za empatický. Vzala do ruky papírový kelímek. Naštěstí zbyla na dně ještě trocha kávy. Vždycky se něco najde. Sixtenovi bylo teprve pět, ale od jara, kdy se ze školky rozhodla odejít jedna z učitelek, se choval čím dál zvláštněji. Nejdřív se to začalo projevovat právě ve školce, učitelky si všimly, že se stáhl do sebe, taktak odpovídá na otázky a trpí nevysvětlitelnými záchvaty vzteku. Vždycky býval přecitlivělý na některé zvuky, teď to však bylo ještě výraznější. Když ho ráno Anna nebo Magnus přivedli do školky, s pláčem se na ně věšel. V noci se počurával. Psycholog změnil polohu a Anna si všimla, že si zapomněl zapnout poklopec. Usilovně se snažila dívat jinam a poslouchala, jak dál mluví o jistotě a bezpečí a o vývoji dítěte a podpoře ze strany rodičů, navrhuje jim věci, které už vygooglovala na spoustě rodičovských diskuzních fór. Věci, které kromě toho Magnus znal ze školy a dávno jí je převyprávěl. Psycholog podotkl, že mu bylo potěšením Sixtena poznat a že se těší na další sezení. „Bohužel tu v říjnu nejsem, povedu školení někde jinde, ale v listopadu budu zpátky. Mohli bychom se tedy sejít sedmého listopadu?“ Anna a Magnus se podívali každý do svého diáře. „Klidně,“ řekl Magnus. „Sedmého nic důležitého nemám.“ „A já si můžu vzít dovolenou,“ dodala Anna. Psycholog je tedy objednal a sezení bylo u konce. „Prý ‚bylo mi potěšením Sixtena poznat‘,“ zavrčel Magnus, jen co nasedli do auta. „To je ale idiot. Bylo mi potěšením? Kdo to takhle dneska říká? Podle mě bychom si měli najít někoho jiného.“ 9
Vsehoschopni.indd 9
24.06.2022 11:06:45
„Přijde ti, že by to byl až takový rozdíl?“ pokrčila rameny Anna. „Tohohle nám přece doporučili.“ „Mohla by ses po někom jiném alespoň podívat?“ „Tenhle má být v okolí nejlepší. Jestli si myslíš, že najdeš někoho lepšího, možná bys to měl zkusit pro změnu obvolat ty, co říkáš?“ odsekla. Místo odpovědi si Magnus jen povzdychl. Studoval psychologii a za deset dní měl odevzdávat domácí práci a jeden velký projekt, na kterém pracoval společně s několika dalšími kolegy. Dal Anně jasně na srozuměnou, že je do té doby pod obrovským tlakem a nemá na nic čas. Potom to bude jiné. Jako vždycky. Pak jí bude moct pomáhat daleko víc. Anna však dobře věděla, že se vzápětí objeví něco dalšího, což povede k hádkám a Magnus bude zase rozzlobeně mávat rukama. „To je život,“ bude tvrdit. Tak jako vždycky. U Magnuse to vždycky byl „život“. Ostatní by asi mluvili spíš o špatném plánování, ovšem Magnus se zásadně viděl jako oběť okolností. Teď si se značnou námahou zapnul bezpečnostní pás. Od té doby, co začal studovat, poněkud přibral. Vypadal teď jako typický čtyřicátník, který má doma malé děti. Sám si toho ale zjevně nevšiml, protože se i nadále posmíval ostatním rodičům ve svém věku, kteří na tom byli podobně. Prohlašoval, jak je rád, že on na rozdíl od těch „špekounů“ během pěti let o patnáct roků nezestárnul. Anna nastartovala a zamířila na nádraží, kde už u nástupiště čekal vlak kyvadlové dopravy, který ho měl odvézt do města. „Tak ahoj večer, miláčku,“ rozloučil se s ní Magnus, a než vystoupil z auta, políbil ji na rty. Byly jeho rty vždycky tak bez života, nebo to přišlo až časem a ona si toho všimla teprve teď? Teď, když poznala někoho jiného, s kým to může srovnávat. Zajela k velkému nákupnímu centru a našla si parkovací místo co nejdál od hlavní budovy. Lidé v tomhle městě byli neskutečně líní, a než by zaparkovali na některém z odlehlejších 10
Vsehoschopni.indd 10
24.06.2022 11:06:45
míst, radši si nákupy rozmysleli. Tady si může v klidu sedět a nikdo ze známých tu na ni nenarazí, nezabuší jí na okénko, jako by to byla bůhvíjaká shoda náhod, že vyrazili do jediného nákupního střediska v jejich městečku ve stejnou dobu. Dalo se čekat, že všichni vyjeknou „to je ale náhodička!“, jako by si chtěli hrát na to, že bydlí ve skutečném městě a nikoli v satelitu kus od něj, kam každý jezdí vlastně jen přespat. „Ten svět je vážně malý,“ nechávali se její známí slyšet, jako by jejich obec nebyla ve srovnání s většinou ostatních skoro nejmenší. Když se jich někdo zeptal, měli dokonce v mnoha případech potřebu tvrdit, že žijí přímo v nedalekém městě. Jejich městečko bylo tak maličké, že ve chvíli, kdy v jedné televizní soutěži padla otázka spojená se zvláštním geomorfologickým útvarem vzniklým činností ledovce, který se nachází na jeho území, místní noviny tu zprávu otiskly na titulní straně. A bylo dost příznačné, že ani jeden z účastníků soutěže neznal odpověď. Anna si opřela čelo o volant a nechala slzy volně téct. Skoro to až bolelo, jako by slzné kanálky nebyly zvyklé na používání. Plakala nad Sixtenem, nad tím, jak strašně ho miluje a jak moc by si přála, aby z něj mohlo být takové to obyčejné tupé štěně jako ostatní malí chlapci v jeho školce, kteří jako by v hlavě neměli jedinou myšlenku a jenom s vyplazeným jazykem pobíhají sem a tam, u nosu dlouhou lesklou zelenou nudli. Proč zrovna Sixten musí být tak citlivý? To u kluků vždycky vede jen k problémům. Nemohl by v tomhle být víc po otci? Po chvíli Anně vyschly slzy. Podívala se na sebe do zpětného zrcátka. Jako obvykle byla překvapená. Bylo pro ni těžké pochopit, že osoba, kterou má před očima, je skutečně ona. Tyhle vrásky tu nemají co dělat. A tenhle přísný rys kolem úst jí taky nesluší. Bělma má zarudlá, řasenku rozmazanou. Z přihrádky na palubní desce vytáhla papírový kapesník. Moc to nepomohlo. Marně se snažila přijít na nějakou výmluvu pro kolegyně, aby z toho nebyly zbytečné řeči. 11
Vsehoschopni.indd 11
24.06.2022 11:06:45
Kdyby měli jenom Siri, bylo by všechno daleko snazší. Sixtenova sestra byla o dva roky starší než bráška. Byla to vyrovnaná, silná a houževnatá holčička a chodila do školy hned vedle Sixtenovy školky, což jim teď, když se synkovým předáváním nastaly takové potíže, značně usnadňovalo práci. Siri je přesně taková, jaká jsem jako malá měla být já, povzdychla si v duchu Anna. Čeká ji těžký a smutný víkend. Aby nezklamala Sixtena, bude muset zklamat někoho jiného – i sebe samu.
12
Vsehoschopni.indd 12
24.06.2022 11:06:45
K apitola 2
Čtvrtek 26. září a pátek 27. září
R
oger se připotácel ke stolu s táckem panáků a kolegové ho zdravili radostným jásotem a bušením do stolu. Johan si připadal zoufale střízlivý. Musel v práci počkat na opožděný telefonát od jednoho zákazníka, takže do hospody dorazil až hodinu a půl po ostatních. Tou dobou už byli všichni pěkně opilí a vítali ho s takovým nadšením, že to působilo až skoro výhružně. Podobná posezení po práci bývala obvykle civilizovaná, občas se to ale zvrhlo a výsledkem pak byly podivné krizové debaty. Po všech těch letech dokázal Johan tuhle nebezpečnou atmosféru rozpoznat ještě dřív, než se nějaký výstup rozpoutal naplno. „No tak, Johane,“ zahulákal Roger. „Musíš nás dohonit. Dej si ty panáky rovnou tři.“ Měla to být popracovní schůzka, ale jen podle jména. Roger jim šéfoval i tady. Rozděloval mezi celou společnost panáky a Johan skutečně dostal slíbené tři. „Asi bych to neměl přehánět,“ namítl, ale Rogerovi se to očividně nelíbilo. Se svými rozhodnými ústy, výrazným křivým nosem a téměř přehnaně bujnou bílou hřívou připomínal i za normálních okolností dravého ptáka. A v tuhle chvíli vypadal, jako by mu právě unikl ukořistěný hraboš. 13
Vsehoschopni.indd 13
24.06.2022 11:06:45
„Sakra, Johane,“ zahlaholila Lena. „Jak často si takhle vyrazíme, co?“ Leně bylo kolem pětatřiceti, chodila nakrátko ostříhaná a minimálně sedmdesát procent jejího obličeje zabíralo čelo, zbytek rysů se tísnil dole, mezi ním a neúměrně velkými ústy. Sofie, bledá světlovláska, která byla v projektovém týmu nová, na něj jen mlčky zírala. Johanovi vždycky připomínala velmi choulostivou rostlinu zmítanou větrem. „Ale no tak, sakra,“ zavrčel Roger. „Na zítřek se vyser. Teď slavíme!“ „Jo-han! Jo-han!“ vykřikovala Lena a strhla ke skandování i veterány firmy Håkana, Pelleho a Björna. Navzdory tomu, že v hospodě bylo teplo, seděli tu ti tři v téměř navlas stejných kožených bundách a s jejich prošedivělými vlasy ulízanými dozadu by se klidně dali pokládat za trojčata. „No jo, jeden panák asi neuškodí,“ pokrčil Johan rameny a vypil všechny tři. „Kde se pivo pije, tam se dobře žije!“ zahulákal Pelle. Žádný rozumný člověk by něco podobného nevykřikoval, ale to Pellemu unikalo. Roger zavrtěl hlavou. „Vy jste nenapravitelní,“ usmál se spokojeně. Vstal a znovu se vydal k baru. Johan ho sledoval, jak si účinně razí cestu mezi účastníky dalšího „popracovního posezení“, kteří nerudně protestovali. Johanovi bylo jasné, že tyhle mejdany po pracovní době málokdo miluje tak jako jeho šéf a že Roger rozhodně nedovolí, aby zdárnému průběhu podobných akcí stálo cokoli v cestě, nebo aby někdo zbytečně plýtval jeho časem. Roger se vrátil s několika plnými půllitry. „Je to IPA?“ zeptal se nervózně Björn, který se považoval za největšího znalce piva ve firmě. „No jasně,“ ujistil ho Roger. Všichni pili rychle. Byla to tradice. Roger došel pro další rundu a pak ještě pro jednu. 14
Vsehoschopni.indd 14
24.06.2022 11:06:45
Johan si všiml, že ho Lena pozoruje. Už nějakou dobu nic neříkala, což u ní bylo něco naprosto nezvyklého. Teď se napila a naklonila se k němu přes stůl. „Ty s někým spíš,“ pronesla. Johan cítil, jak mu rozpaky vehnaly do tváří horko. Lena se v červeném boxu prudce opřela a zachechtala se. „Já to věděla!“ vyjekla. „Věděla jsem to! Já tyhle věci na lidech poznám. Jsem sakra hotová jasnovidka!“ To už se na Johana dívali všichni. Teď se zjevně něco dělo. „S někým spíš!“ povykovala dál Lena. „No tak, povídej, přeháněj!“ „Vypadá to, že je mu to pěkně trapný,“ podotkl Björn. „Nechte toho,“ zamračil se Johan. Nenáviděl své rudnoucí tváře. „Je ti to vidět na očích,“ oznámila mu Lena. „A ta tvoje Märtička za tím není! Máš románek! Tak proto sis vyholil hlavu a začal tolik běhat!“ „Johane, Johane…“ zavrtěl Roger hlavou. Ale přitom se usmíval. Roger bral nevěru jako důkaz mužné síly. A nijak se tím netajil, zvlášť v podobných souvislostech. Johan se zhluboka napil piva a pak si otřel z horního rtu pěnu. „Budeme se rozvádět,“ řekl. „Už jsme se rozhodli.“ Čekal, že uslyší výčitky, ale žádné námitky nezazněly. „Good for you,“ nechala se slyšet Lena. „Vždyť se ta tvoje chová jak nějaká pitomá ledová královna. A tobě to teď s tím novým svěžím stylem děsně sekne.“ Sofie se u stolu kymácela zepředu dozadu a byla očividně podnapilá. „Jsi teď tak nějak hezčí,“ prohlásila. „Už jsme se o tom bavily.“ „Nechápu, proč jsi s tím, že půjdeš dohola, tak dlouho čekal,“ dodala Lena. „Takhle jsi fakt frajer.“ „No jo, děti koneckonců nemáte,“ podotkl Roger. „Takže to nikomu neublíží.“ 15
Vsehoschopni.indd 15
24.06.2022 11:06:45
Právě tohle byla součást jejich problému, možná ta hlavní příčina, proč jejich manželství tak brzy zašlo na úbytě. Dívali se na Netflix a seděli každý ve svém koutku sedačky, jako by mezi sebou mimoděk nechávali místo pro děti, které nikdy nepřišly. „Dokud za sebou člověk nemá alespoň dva rozvody, jako by ani nežil,“ prohlásil Håkan, který už měl za sebou tři manželství a se dvěma bývalými manželkami i děti. „Co je ten tvůj nový objev zač?“ zajímala se Lena. „Musíš nám všechno povědět.“ „Nikdy jsme si nemysleli, že bys Märtu pustil k vodě, tedy pokud bys nepotkal někoho jiného,“ zahihňala se Sofie. Rozzlobilo ho to, protože měla pravdu. A navíc nebylo příjemné poslouchat, jak moc o něm ostatní mluví. „Potřebuješ další pivo,“ rozhodl Roger. „Ale napřed nám pověz, kdo to je,“ dorážela dál Lena. „Není to nikdo, koho byste znali,“ zavrtěl Johan hlavou. „Kecáš!“ obvinila ho Lena. „Je to ta mrňavá zrzka z vedlejšího oddělení?“ „Johan potřebuje další pivo,“ zopakoval Roger. „Takže si teď dejte chvíli pohov, protože já to všechno chci slyšet taky,“ zavelel a zamířil k baru. „Ta zrzka to není,“ ujistil ostatní Johan. „A už toho nechte.“ „Každopádně je to někdo, koho známe,“ nevzdávala se Lena. „Vidíme ti to na očích.“ Aby se vyhnul další debatě, zamířil na záchod. Už teď si připadal znatelně přiopilý. Panáky mu stouply do hlavy, takže u páchnoucího pisoáru poněkud vrávoral a musel se ze všech sil soustředit, aby si nepočural kalhoty. Umyl si ruce a zůstal chvíli stát u umyvadla. Co si teď ostatní mezi sebou asi říkají? Když se ho kolegové vyptávali na soukromý život, snažil se vždycky držet zpátky. To je tak čitelný?
16
Vsehoschopni.indd 16
24.06.2022 11:06:45
Po probuzení zůstal Johan ještě chvíli ležet v posteli, protože se bál postavit na roztřesené nohy. Bolest hlavy bylo těžké definovat, bouřila se každičká část lebky. Jakmile vstane, nejspíš se pozvrací. Nakonec se odvážil vylézt z postele a vydal se do kuchyně, která se v jejich řadovém domku nacházela v přízemí. Märta vzhlédla od novin s úsměvem, který nedoputoval až nahoru k očím. Na sobě měla kimono, tmavé vlasy vyčesané do úmyslně nedbalého uzlu, z něhož se u ní stal jakýsi symbol víkendu. „Jen si sedni,“ mávla rukou k židli. Sama vstala, přešla ke kávovaru a do velkého hrnku nalila černou kávu. Hrnek pak postavila před Johana. „Dobré ráno, miláčku,“ řekla a políbila ho. Tohle byla ryzí rutina. On ji taky vždycky poránu políbil, ačkoli se nedávno dohodli, že si půjdou každý svou cestou. „Miláčku“ už jí ale obvykle neříkal. „Byla to včera zábava?“ zajímala se Märta. „Celkem to šlo,“ pokrčil rameny a snažil se rozpomenout, co se vlastně večer dělo. Přece nemám okno, říkal si v duchu. Ale všichni včera jenom tak žvanili a říkali samé banality. Nic z toho nestálo za vyprávění, žádné drby, prostě nic. Nicméně když si vzpomněl na Leniny řeči, mírně se mu sevřel žaludek. I proto, že se prozradilo, že spí s někým jiným než s Märtou. Měl by jí to říct? Ne, to mu připadá zbytečně kruté. A především by to bylo hrozně trapné. „Ten třídní sraz o víkendu bude prima, ne?“ zeptala se Märta. Johan se div neudusil kávou. Třídní sraz byla jedna z jeho nejhorších lží. Otřel si ústa a přikývl. „Ale stejně jsem z něj trošku nervózní,“ poznamenal. „No ano. Koneckonců je z tebe teď někdo jiný,“ pokývala Märta hlavou. Johan k ní za to vyslal úsměv, o němž doufal, že působí vděčně. Na skutečný třídní sraz by ho nikdo nedostal, nicméně to považoval za rozumnou výmluvu. Snadno si může své 17
Vsehoschopni.indd 17
24.06.2022 11:06:45
bývalé spolužáky dohledat na Facebooku, a až se vrátí domů, utrousí pár vtípků o tom, jak teď vypadají. Fotky pár z nich už viděl a mohl konstatovat, že k nim čas rozhodně nebyl laskavý. Připadalo mu zvláštní, jak jsou lidé, kteří byli v období dospívání hezcí, ke svému vzhledu teď, jako starší, lhostejní. Ale pokud si své přednosti v mládí uvědomovali, možná je přijali jako součást své představy o sobě samých, a teď je pořád viděli, i když už byly dávno pryč. Märta se vytratila z kuchyně a on zůstal tiše sedět a slyšel, jak jeho žena čurá, jak si čistí zuby i takový ten zvláštní zvuk, který vydávala, když si vyplachovala ústa. Najednou mu bylo divné, že by nezačínal každé ráno svůj den nasloucháním tomuto rituálu. Bez zvuků, které se poté, co si s Märtou vypili kávu, vždycky opakovaly v naprosto stejném pořadí. Nedokázal se rozhodnout, jaký to v něm vyvolává pocit. Částečně úlevu, ale možná se mu po tom bude i stýskat.
18
Vsehoschopni.indd 18
24.06.2022 11:06:45
K apitola 3
Sobota 28. září
A
nna Johana objala a pevně se k němu přitiskla. Jejich objetí však trvalo jen pár kratičkých vteřin, protože se kdysi domluvili, že budou opatrní. Člověk nikdy nemůže vědět, jestli se poblíž neobjeví někdo známý, jakkoli se to zdá nepravděpodobné. „Ahoj, co ty tady děláš?“ vyhrkla v hraném překvapení. Neznělo to nijak přesvědčivě. Všechno, co se za středoškolských studií naučila na dramatickém kroužku, jako by najednou odvál čas. V nose jí ulpívala jeho vůně. Voněl směsicí potu a parfému, který nepoznávala, ale byl těžký a působil mužně. Byl také tím jediným, co na Johanovi vyloženě mužně působilo. Připadalo jí, že se Johan pomocí té vůně snaží zamaskovat svou měkkost a jemnost, a měla ho o to raději. Připadal jí neobyčejně citlivý, a to tvořilo důležitou součást jeho přitažlivosti. Rozhodně nebyl jako Magnus. A taky se mohl pochlubit daleko lepší kondicí. Chodil hodně běhat. Navíc si od jejich prvního setkání postupně vytříbil styl. Hodně mu prospělo, že se zbavil prořídlých vlasů a chodil teď s vyholenou hlavou. Dlouho stáli uprostřed recepce a jen se na sebe dívali. 19
Vsehoschopni.indd 19
24.06.2022 11:06:45
„Nedáme si pivo?“ navrhl nakonec Johan. To ho budou pít tady, mezi tolika lidmi? Jedno by ale bezpochyby potřebovala. Cesta sem byla hotové peklo. Anna do téhle zapadlé díry přijela různými oklikami. Domů se bude moct svézt s Johanem, ale sem se musela z bezpečnostních důvodů dostat na vlastní pěst. Nechtěla, aby ji někdo zahlédl, jak nastupuje k Johanovi do auta. Při návratu ji pak vysadí na nějakém příhodném místě, aby pro ni bylo snazší tvrdit, že se jen svezla s někým známým z centra domů. Dvakrát logicky to sice neznělo, věděla ale, že to Magnusovi bude připadat méně podezřelé, než kdyby s nějakým mužem odjela. Popravdě řečeno byl celý ten bezpečnostní manévr nejspíš zbytečný, ale za současné situace se jí nechtělo nic riskovat. Opatrnost především. Jestli se jí Magnus podívá do peněženky, bude dobré, když to bude přinejmenším vypadat, že do střediska, kde se konají jógové semináře, skutečně jela, dalším důkazem může být účtenka za kávu a pár energetických tyčinek. Dostat se ale potom sem, do tohohle zapadákova, nebylo vůbec snadné. Musela několikrát přestupovat a strávila nekonečně dlouhé a úmorné chvíle v autobusech na depresivních silnicích uprostřed lesů. Dokonce i příroda v téhle části země působila bezútěšně a byla tmavá, jednotvárná a nudná. „Jasně, dáme si,“ přikývla s tak přehnaným důrazem, až jí silný pramen vlasů sklouzl do obličeje. Odhrnula ho a věnovala Johanovi úsměv, o němž doufala, že působí svůdně. Johan objednal dvě velké dvanáctky, speciály z malých pivovarů tu v nabídce neměli. Pivo jako by bylo říznuté vodou, taková ta vyčpělá chuť, která v Anně vždycky neomylně vyvolala vzpomínky na různé mejdany z mládí v jejich místním hotelu: oslavy svátku svaté Lucie či konce školního roku a tmavé sály se snadno omyvatelnými kovovými židličkami. Muchlování s kluky, kteří chutnali po alkoholu a žvýkacím tabáku. Porovnali si s Johanem výmluvy. „Jógový víkend. To se ti povedlo,“ pochválil ji Johan. „Třídní sraz je dost průhledná výmluva.“ 20
Vsehoschopni.indd 20
24.06.2022 11:06:45
„Märta v podstatě nežárlí. Ani by ji nenapadlo, že bych byl něčeho podobného schopen. Podle mě nevěří, že bych to vůbec dokázal,“ prohlásil a na pár vteřin se odmlčel. „A taky mám dojem, že nevěří, že by to někdo chtěl dělat zrovna se mnou.“ Annu nenapadla kloudná odpověď, a tak se jen usmála. Johan rozhodně nebyl ošklivý, jenže tohle mu očividně nikdy nedošlo. U některých lidí se vzhled měnil k lepšímu, jak dozrávali, a on k nim bezpochyby patřil. S přibývajícími lety dostávala krása sociálnědemokratickou podobu. Všichni postupně zešedli, měli prázdný pohled a působili unaveně. Anně připadalo, že je v tom i jakési osvobození. Už neměla pocit, že by si měla dělat starosti s tím, jak ji vidí její okolí. Už jí bylo fuk, jakou známkou ji ohodnotili mladí muži, které ani nezná, jenom s nimi čirou náhodou jezdí příměstským vlakem. Tohle životní období už má dávno za sebou a stýskat se jí po něm nebude. Johan jí vyprávěl, že v mládí nebyl nikdy zvlášť oblíbený. Hodné kluky asi začnou ostatní oceňovat až tak v pětatřiceti, čtyřiceti letech, dodal. Tak to není, namítala, ale přitom věděla, že má Johan nejspíš alespoň částečně pravdu. Kdyby byla mladší, určitě by ho tak neocenila. Teď to ovšem bylo něco jiného. A on se pořád bál, že udělá nebo řekne něco, co se jí nebude líbit. Z toho, že mu věnuje pozornost, byl zároveň nervózní a štěstím bez sebe. Vzala ho za ruku a stiskla ji, i když si navzájem slíbili, že budou tenhle víkend obzvlášť opatrní. „Je všechno v pořádku?“ zeptal se. Díval se na ni doširoka otevřenýma očima, v nichž byl patrný neklid. „Právě v tuhle chvíli je všechno dokonalé,“ ujistila ho. Ani ve snu by ji nenapadlo, že bude hotel plně obsazený. Proč sem všichni ti lidé přijeli? Někteří z nich byli hluboce věřící křesťané, protože svírali v ruce Bibli. Nezdálo se však, že by je nějak znepokojovalo, jak se bude Pán dívat na jejich spotřebu alkoholu, přestože se je mladý, celkem pohledný kněz 21
Vsehoschopni.indd 21
24.06.2022 11:06:45