Miloš Kratochvíl
ilustroval Milan Starý
3
blok_TRPASLICI.indd 3
14.10.21 14:38
Jak se rodí trpaslíci? Jediným člověkem na světě, který na vlastní oči viděl, jak se narodil trpaslík, je paní Mašitová z Horních Mokropes. Trpaslíci se nemůžou narodit stejně, jak se rodíme my, lidi. Za prvé nemají rodiče a za druhé: všichni trpaslíci jsou malí fousatí pidichlapi… Většina lidí tuhle záhadu neřeší a je jim to fuk, ale cverkologové, jak si říkají odborníci přes trpaslíky, si tím v jednom kuse lámou hlavy a nemohou se shodnout, jak takový trpaslík přijde na svět. Jakžtakž zajedno jsou jen v tom, že trpaslíci patrně 6
blok_TRPASLICI.indd 6
14.10.21 14:38
pocházejí ze severu, kde je trápila krutá zima, a než je napadlo utéct do teplejších krajů, byli už mrazem scvrklí. Ale kde se na severu vzali, to už vidí každý z trpaslíkovědců jinak. Třeba podle jednoho německého profesora se trpaslík narodí tak, že sám sebe vymodeluje ze sádry nebo z hlíny! Tohle si nedokážu představit ani v horečce. Jak si může trpaslík, který ještě není, dojít do obchodu koupit sádru, aby se z ní vymodeloval?! Nebo jak si může nakopat hlínu, když se ještě nenarodil?! A navíc – i kdyby se z hlíny nebo ze sádry dokázal uplácat, tak ztvrdne. A jak potom oživne?! Sekta polských cverkologů věří, že obživne shodou NÁHOD. Ale podle našeho dědy se nikdy nic NÁHODOU nestane. Vždycky mi to připomíná proto, abych na NÁHODU radši nespoléhal. Je pravda, že si spoustu věcí na světě představit nedovedu, ale pokud jde o to, jak se rodí trpaslíci, tak mám dojem, že je náš děda chytřejší než cverkologové. A úplně nejvíc věřím paní Mašitové. To je dědova sousedka z Horních Mokropes…
7
blok_TRPASLICI.indd 7
14.10.21 14:38
Matka holubinka Bylo po dešti a před deštěm. Takové to letní počasí, kdy berou ryby a rostou houby. Na ryby paní Mašitová nechodí, ale na houbách je od jara do zimy skoro pořád. Déšť jí nevadí. „Kdo se bojí deště, není houbař!“ říká vždycky. A tak i v tom přeháňkovém odpoledni vyrazila do lesa. Chtěla dojít k pasekám na kozáky a klouzky, jenže mraky s přeháňkou byly rychlejší. Schovala se pod smrk a čekala, až se déšť přestane předvádět a lijákové sólo přejde v mrholení. Jak se rozhlížela kolem, uviděla v borůvčí holubinku. Namo dralý klobouk měla prohnutý, jako když vítr podfoukne deštník. 8
blok_TRPASLICI.indd 8
14.10.21 14:38
Možná si chtěla nachytat vodu do zásoby. Byla to starší houba a ve stáří je každý uvážlivější. A najednou PLESK! Dvě dešťové kapky se srazily přesně při dopadu na klobouk holubinky, slily se v jednu a z té vyskočil trpaslík! Skulil se z holubinky, rozplácl se na zemi, a když se ze země sbíral, zvědavě si prohlížel ruce, nohy, boty, kalhoty, kazajku… Nebylo se čemu divit, že se tak prohlížel – viděl sám sebe poprvé! Všechno na něm bylo trpaslíkovské, jen čepičku neměl špičatou, ale placatou. Jestli si ji splácl při pádu z holubinky, to se neví, ale jisté je, že jeho čepička měla podobný tvar jako klobouk holubinky a byla přesně stejně namodralá. Takhle to viděla paní Mašitová a přesně tak to vyprávěla mému dědovi, který bydlí hned vedle ní v Horních Mokropsech. Já u toho nebyl. Já se v tu dobu ještě kouloval blátem u zahradnictví s místním lotrasem Paterou a pak jsem si šel smýt to bahno do Berounky, aby se děda nezhrozil, jak vypadám. I když o prázdninách se smí vypadat hůř. Zvlášť v Horních Mokropsech u dědy.
9
blok_TRPASLICI.indd 9
14.10.21 14:38
Pepa Kdybych ze sebe ten den bahno nesmyl, nic by se asi nestalo. Děda by si toho nejspíš ani nevšiml. Seděl u stolku pod starou jabloní proti paní Mašitové, drbal se za uchem a zvedal pravý koutek pusy, jako by ho bolel zub. Ale asi ho bolelo to, co mu paní Mašitová říkala. „Františku, Františku,“ vzdychla, „tys mi nikdy nevěřil…“ Myslím, že to byla pravda. Že paní Mašitová našeho dědu milovala už jako holka, ale on jí to nevěřil. Tvrdí totiž i dneska, že rybářům a houbařům se věřit nedá, protože rádi přehánějí. A tak si radši vzal babičku, která ryby nejedla a na houby nechodila, zatímco paní Mašitová strávila hledáním hub možná víc než půlku života. Když babička umřela, zůstal děda sám, ale táta říkal, že zase tak úplně sám není, že má s paní Mašitovou manželství přes plot. Maminka ho okřikovala, ať to nepřehání, že se mají rádi jenom jako sousedi a že je normální, když si sousedi pomáhají a dobře se jim spolu povídá, na tom že přece vůbec nic není, a ať takové věci neříká, hlavně ne přede mnou. Mně to ale nevadilo. Já měl paní Mašitovou rád. Byla na mě hodná. Zlobila se jen jednou, když jsem u ní na půdě schoval Pateru před panem Vovsem. Patera vysadil jeho kocoura do větví ořechu na návsi, kocour se bál slézt dolů a museli ho sundat hasiči. Pan Voves za to chtěl Paterovi natlouct, a tak jsem ho ukryl na půdu do sena, protože bylo jasné, že u paní Mašitové ho nikdo hledat nebude. Mně se nelíbilo, co kocourovi udělal, ale pan Voves je 10
blok_TRPASLICI.indd 10
14.10.21 14:38
11
blok_TRPASLICI.indd 11
14.10.21 14:38