0042364

René Decastelo

SLUNECNA 3 Další pokračování vašich oblíbených příběhů

SLUNECNA 3.indd 1

20.04.2021 11:17:25

SLUNEČNÁ 1

UMĚNÍ LÁSKY Janek ve sportovním oblečení dobíhá do statku. Zhluboka dýchá, a tak si nevšimne Týny, která přichází od koz. „Jestli si potřebuješ dohnat kondičku, něco bych pro tebe měla.“ Janek se na Týnu podívá a pobaveně se zasměje. „Zase potřebuješ nakrmit kozy, aby ses mohla věnovat jiný práci?“ „To taky, ale víc bych potřebovala zkontrolovat seno…, jestli nám ho někdo zase neodvezl. Tony ho včera nabalíkoval.“ „A ty GPS čipy do něj nedal?“ Týna drží v ruce čipy a Jankovi je ukáže. Janek se usměje, má nápad. „Můžeme si spolu udělat procházku?“ „Určitě by to byla zábava, ale bohužel…“ Janek si čipy vezme. „No nic, tak já je tam běžím dát.“ Janek se rozeběhne, mine Julii a vyběhne ze statku. Julie se podívá na Týnu. „Koukám, že stará láska nerezaví, co? Nevím, jestli jsi pořád v módu pouštění Janka z háčku, ale z dálky to vypadalo úplně opačně.“ „Jen jsem ho požádala o pomoc, ale pořád platí, co jsem řekla. Mezi náma to nemá cenu.“ Julie vyprskne smíchy. „Akorát něco jinýho říkáš a něco jinýho děláš. A když v tom mám zmatek já, tak ho bude mít on.“ „Nemá, proto začíná chodit s Karolínou.“ „No, o tom bychom mohly taky diskutovat. Ale v pohodě, budu dělat, že ti to věřím.“ Julie se usmívá a Týna by jí ráda dokázala, že má pravdu, jen neví jak.

3

SLUNECNA 3.indd 3

20.04.2021 11:17:25

SLUNEČNÁ 3 Ve starostově rodině se snídá. Franta přichází od pokojů a nese výpis z katastru nemovitostí, vytištěný z počítače. Franta přistrčí papír před Zdeňka. „Ten převod baráku je vyřízený. Lída to popohnala.“ Zdeněk se obrátí na Lídu. „Ty bys spíš hnala mě…, viď?“ „A nikdo by se nemohl divit, když pořád prudíš.“ Franta se ozve: „Každopádně bys jí měl spíš poděkovat, a ne se do ní navážet.“ „Tak teda děkuju, i když nechápu za co. Já vás zachránil. To, že mi patří část baráku, je jen moje pojistka, abych neskončil na ulici.“ Lída kousne do koláče. Zdeněk se mezitím zvedá od snídaně. Nový spolumajitel venkovských realit se s vámi loučí a odchází pomáhat těm, co to potřebujou.“ Za Zdeňkem zapadnou dveře. Lída se nechápavě podívá na Frantu. „Kam jde?“ Franta netuší, a tak Lída dodá: „Měl bys na něj trochu víc dohlížet. Už jednou ho podvodníci napálili a sebrali mu vilu. Teď by mu mohli sebrat náš barák. Vzhledem k jeho egu ho může napálit kdokoliv.“ Franta nad tím jen mávne rukou, tohle Lídě nevěří, ale když vidí, že Lída se ne­ směje, taky zvážní. „Máš pravdu, raději na něj dohlídnu.“ Před prodejnou stojí Rokytová s Konvičkovou. Rokytová má u nohou postavené dvě velké tašky plné masa, zabaleného v papíru. „Je to celej srnec a půlka daňka. Za toho daňka chci ale dvojnásobek.“ „Dám ti za daňka o tisícovku navíc, ale to je strop.“ Konvičková sáhne do kapsy a vytáhne peněženku. Ale má v ní jen pár stokorun. „Já zapomněla, že jsem dneska kupovala vajíčka od Veletů. Takže u sebe tolik nemám. Dám ti to večer.“ Rokytová se chvíli na Konvičkovou mračí – nelíbí se jí to. „To ne…, já ty peníze potřebuju teď.“ Zdeněk, který stál bokem a jejich hovorem se zatím jen bavil, sáhne do kapsy a vytáhne z ní peněženku. „Jestli potřebuješ hotovost, tak ti půjčím. Kolik potřebuješ?“ Rokytová jen zírá, Konvičková se směje a prohodí: „Ty seš ale bohatej ženich, tebe se budu držet.“ Zdeněk podává peníze Konvičkové. Ta odpočítá pět tisíc a dá je Rokytové. „Tady to máš, Simono.“ 4

SLUNECNA 3.indd 4

20.04.2021 11:17:25

Umění lásky Zdeněk si všiml, že Rokytová se na to, jak si předávají peníze, dívá s nedůvěrou. „No, co je? Budeme se za chvilku brát, tak snad můžu svojí holce půjčit prachy.“ Rokytová odchází a Konvičková se začne potichu smát. A říká Zdeňkovi: „Víš, že to vykecá Lídě? Ji z toho trefí šlak.“ „Takový štěstí nemám. Ale rád si ji vychutnám.“ Konvičková se směje. A Zdeněk taky. V hospodě se uklízí. Všechny židle jsou na stolech, Týna s Julií vytírají podlahu, každá svým mopem, berou to od opačných konců místnosti. Do lokálu nahlédne Lukáš. „Ahoj, Týno, koukal jsem, že venku je docela hezky, a my si slibovali nějakou projížďku na koních.“ Týna není ráda, že ho vidí, a odměřeně mu řekne: „Dneska se to nehodí. Vidíš, že mám dost práce.“ Lukáš je na rozpacích. Ale pak se otevřou dveře – vrací se Janek. „Ahoj. Hlásím, že čipy jsou na místech a seno pořád nikdo neukradl.“ Týna si všimne, jak se Julie začala usmívat, a tak se nadechne a otočí se na Lukáše. Chce, aby Janek viděl, že s Lukášem flirtuje. „Ale jestli nám pomůžeš, Lukáši, tak ty koně dneska zvládneme.“ Janek se nabídne: „Mám taky s něčím pomáhat?“ Julie s úsměvem prohodí: „Jestli chceš Lukášovi pomoct k randeti s Týnou, tak určitě.“ „Jestli chtějí, tak rád pomůžu.“ Teď už se tou situací baví i Róza. Jen Týna je zaražená. Hana sedí u svého stolu v kanceláři a klepe do počítače. Do kanceláře právě vstoupil Linhart, Hana zvedne oči od počítače. „Neříkejte mi, že jste podepsal reverz.“ Linhart žertem řekne: „Tak neřeknu.“ Hana mu nazlobeně řekne: „Johne, je přece zbytečný takhle riskovat. Vy jste jako malej kluk. Vsadím se, že profesor vás v žádným případě propustit nechtěl.“ „A proto jsem se musel propustit sám. Znáte doktory, mají tendenci přehánět.“ „Jestli si dobře pamatuju, tak posledně jste machroval úplně stejně. A jak jste skončil?“ „Jdu k sobě, přece nenechám firmu řídit Pupíkovi. A za váma se stavím navečer, abych vám ukázal, že mi je ještě líp.“ Hana chce ještě protestovat, ale Linhart jí pošle vzdušný polibek a mizí ze sekretariátu. Hana naštvaně přemýšlí, co by mohla udělat.

5

SLUNECNA 3.indd 5

20.04.2021 11:17:25

SLUNEČNÁ 3 Drbny kromě Rokytové sedí v kanceláři a řeší přípravu dětské pouti. Pak se otevřou dveře a do starostovy pracovny se hrne Rokytová. „Lído, neuvěříš, co tvůj tchán dělá.“ „Co?“ „Je u Konvice a dává jí peníze.“ Lídu to zarazí. „Zdeněk? Jí dává peníze? Proč by to dělal?“ Rokytová vyhrkne: „Prej za sex.“ Ženský se rozesmějou, ale Lída ne. Rokytová si za tím stojí. „Viděla jsem to na vlastní oči.“ Ale ženské si z ní začínají utahovat. Ve Vildově pokoji probíhá porada na nejvyšší úrovni. Vilda diskutuje s Julií. Nelíbí se mu, co Julie vymýšlí. „Copak jsou na základce? Zamykat dva lidi k sobě do pokoje je taktika na úrovni základní školy. Zamkneme je a budeme doufat, že se z nudy začnou líbat.“ „Ne z nudy, prostě si budou muset promluvit.“ „Nebo se akorát naštvou a budou na nás nadávat. Zapomeň na zamykání. Jsem si jistej, že bychom se do toho Jankovi a Týně neměli montovat.“ Julie odporuje: „Já si jistá jsem. Bez nás se dohromady nedaj a já jako nejka mám povinnost dát Týnu dohromady s její životní láskou. Musíme vymyslet něco rychle, protože Lukáš krouží kolem Týny a Karolína zkouší urvat Janka.“ Vilda oponuje: „Ale když jsou životní láska, tak nějaký nahánění někým jiným nevadí, ne?“ „Vildo, tohle je skutečnej život, ne hollywoodskej slaďák. Ty seš na nějaký vymejšlení nepoužitelnej. Prostě Janka naženeš do pokoje a o zbytek se postarám já.“ Vilda chce protestovat, ale Julie už rozhodla. Týna právě podojila jednu kozu. Ohlédne se za sebe na Janka, který ji pozoruje. „Baví tě se na mě dívat?“ „Samozřejmě že ano.“ „A nebylo by lepší, kdyby sis našel nějakou jinou zábavu?“ „Měl jsem práci, ale prej jsi mě sháněla.“ Týna vstane. Nechápavě se na Janka podívá. „Já? Jak jsi na to přišel?“ Týna nečeká na odpověď. „Julie, že jo?“ 6

SLUNECNA 3.indd 6

20.04.2021 11:17:25

Umění lásky Než stačí Janek odpovědět, dveře chlívku se zabouchnou a ozve se klapnutí zavíraného zámku. Týna zavolá: „Julčo, tohle je trapný.“ Janek se vrátí ke dveřím a stiskne kliku. Je zamčeno. Janek klikou ještě zalomcuje. „Mě sem neposlala Julie, ale Vilda – a ty o tom něco víš? Každopádně jsme tady zamčený.“ Týna si povzdechne: „Nejsme, protože tyhle dveře nedržej zamčený.“ Týna jde ke dveřím, strčí do nich ramenem, zámek povolí a dveře se otevřou. Janek z toho nemá radost. „Škoda, třeba by to bylo fajn, bejt spolu chvilku někde zamčený.“ „Nebylo, víš, co jsme si řekli.“ Lída vejde do místnosti a zarazí se, protože u stolu sedí Konvičková; čte si časopis a pije kafe. „Co tu děláš, Aleno?“ Lída přejde ke Konvičkové a časopis jí sebere – Konvičkové to nevadí. „Čekám tu na Zdeňka. Říkal, že mám počkat tady. Tak jako poslušná holka tady čekám.“ Lída je už naštvaná. Ale ozve se Zdeněk, který přichází od pokojů. „Proč by tu na mě nemohla čekat? Když jsem ji pozval.“ Konvičková vstane od stolu a zamíří ke dveřím. „Jsou věci, u kterých bejt nemusím.“ Konvičková odejde z místnosti. Zdeněk se obrátí na Lídu. „Tohle mi nedělej, že budeš vyhazovat lidi, co za mnou přijdou.“ Zdeněk nedomluví, protože mu Lída do toho skočí. „Konvičková je snad něco jinýho. Moc dobře víš, že ji nemusím.“ „Takže když mě bude někdo vadit z tvých známých, můžu ho taky vyhodit? Třeba Petru Slaninovou? Nebo toho tvýho slizkýho šéfa?“ Lída se brání: „To je snad něco jinýho.“ „V čem je to jiný? Jako že ty můžeš všechno, a já nic? Tak to se pleteš, Lidko. Mám černý na bílým, že tenhle dům patří i mně. Takže odteď nebudeš Alenu vy­hazovat.“ Zdeněk se otočí a odchází pryč. Lída si v šoku sedne ke stolu. Hana stojí uprostřed kanceláře s Denisou. Mluví tiše a trochu rozpačitě: „Omlouvám se, že jsem vás sem takhle narychlo zavolala, ale byla bych ráda, kdybyste Johna mohla odvézt. Janek si myslí, že jste jediná, kdo by s ním mohl něco udělat a donutit ho odpočívat.“ 7

SLUNECNA 3.indd 7

20.04.2021 11:17:25

SLUNEČNÁ 3 „Tak to se plete, už jsme se kvůli tomu pohádali, a jak vidíte, pořád je tady.“ Hana poklepe na karty. „Jenže mě vycházejí špatný karty.“ Denisa se s trochou pohrdání usměje. „Nevím, jestli dá na vaše karty, když neposlouchá ani doktory. Moc ráda bych vám pomohla, ale nebudu riskovat další hádku.“ „Deniso, když ho odsud nedostanete, může přijít další infarkt a ten by mohl být horší.“ „Strašit máte jeho, já jsem vyděšená dost, že se moje dítě narodí jako poloviční sirotek.“ Hana chvíli váhá a pak se podívá k zavřeným dveřím do zasedačky. „Tak to aspoň zkuste.“ Ticho. Denisa se nakonec rozhodne. Přejde ke dveřím do zasedačky, ale dveře do zasedačky se otevřou a stojí v nich Linhart – v ruce drží nějaké smlouvy. Překvapeně se podívá na Denisu. „Co tady děláš? Zrovna jsem ti chtěl zavolat, jestli by ses pro mě nestavila. Jedu domů.“ Denise viditelně spadne kámen ze srdce. Linhart pokračuje: „Jedeme a cestou bychom se mohli někde stavit na jídlo.“ Hana se vloží do hovoru. „To by byla škoda, protože jsem vám domů objednala jídlo z vaší oblíbené restaurace.“ Linhart se na ni podívá. „Taky jste měla tušení?“ „Ne, chtěla jsem vás z práce vyhnat, protože už tu nemáte co dělat.“ Linhart se usměje a vydá se i s Denisou ke dveřím na chodbu. Hana si s úlevou sedne ke stolu. Pro jistotu znovu sejme karty a zase jí vyjde viselec. Hana promluví ke kartě: „Jsi tu pořád. Co asi znamenáš?“ Franta vyjde z úřadu, před vchodem na něj čeká Lída. Franta je překvapený, hned se ptá, co tu Lída dělá. Ta mu hlásí: „Potřebuju s tebou mluvit o tátovi.“ „Já nechci řešit vaši další hádku. To spolu vážně nemůžete vydržet v klidu?“ „Musíme z něj dostat tu třetinu baráku.“ Frantovi se to nezdá. „Lído, neblázni, můžeme bejt rádi, že nám táta pomohl – já vím, že je občas ne­snesitelnej.“ Lída Frantu gestem zarazí. 8

SLUNECNA 3.indd 8

20.04.2021 11:17:25

Umění lásky „Co kdybys mě nechal mluvit, než se začneš stavět proti mně? Zdeněk je v ohrožení, my jsme v ohrožení, protože Konvice se rozhodla, že chce jeho třetinu našeho baráku.“ Franta se zatváří, jako že tohle už je vážně mimo. Lída si toho všimne. „Co se takhle tváříš? Nebudu ti vyjmenovávat všechny drobný posuny, který Konvice s tvým tátou dělá; přišlo mi to vlastně úsměvný, že starej dědek zahořel k týhle divnopaní, ale dneska mi došlo, o co jí jde.“ „Mně se to nezdá. Kamaráděj spolu, to jo…, ale něco víc asi ne.“ „Františku, ty seš tak naivní, myslíš, že Konvice si dědka neumí pojistit? To přece umí každá ženská.“ Franta se zasměje a řekne: „On tě humor přejde, až Zdeňka skolí infarkt a Konvice nám tu třetinu bude jako dědička prodávat.“ Lída se otočí a naštvaně odchází pryč; Franta by na ni zavolal, ale nakonec uzná, že bude lepší to dál neřešit. Na chodbě odchytila Julie Vildu a tváří se naštvaně. „Vážně jsi to takhle prozradil? Týna mi napsala, že ses je pokusil zamknout v chlívku?“ Vilda je na to hrdý. „Když se naskytla tak skvělá příležitost.“ „Až na to, že ty dveře v chlívku jsou úplně na prd. Stačí do nich strčit, a zámek povolí.“ Vildovi to dojde. „Takže se dostali ven?“ Julie se na něj tázavě podívá. „A pochopili náš plán. Takže už na to neskočí.“ Vilda se omluví a raději vklouzne do svého pokoje. Julie zamíří ke schodišti, ale odtamtud právě spěchá naštvaná Týna. „Ty mi jdeš zrovna do rány! Já tě žádám, abys s tím okamžitě přestala. Nechci, aby ses mě pokoušela dávat s Jankem dohromady. Řekla jsem to dost jasně?“ Julie kývne. A Týna se otočí a odchází. Julča rychle dodá pro sebe, aby ji Týna neslyšela: „Ale to neznamená, že s tím přestanu.“ Týna s Julií dokončují mytí kastrolů, aby vše bylo připraveno na následující den. Moc spolu nemluví, takže když do kuchyně vejde Lukáš, je tu ticho. „Ahoj, tak jsem tady. Jdu se zeptat, jestli by sis třeba nemohla udělat volno, že bychom vyrazili třeba na večeři.“ 9

SLUNECNA 3.indd 9

20.04.2021 11:17:25

SLUNEČNÁ 3 Místo Týny odpoví Julie: „Zase? Co vy Pražáci máte na tom vysedávání v restauracích?“ Lukáš jí odpoví: „Nejde mi o restauraci, ale o Týnu. Což jsi musela pochopit už i ty, Julčo.“ Julie zase odpoví za Týnu: „Vlastně jo, pochopila, ale nechtěla jsem tě rovnou zklamat, že Týna nikam nepojede.“ Týna se na ni překvapeně podívá. A Julie dodá: „Protože jestli si nepamatuješ, drahá, tak jsme se domlouvali, že projedeme účetnictví. Zaráží mě, že jsi to vypustila, zatím jsem tu byla za tu zapomnětlivou já.“ Do jejich hovoru skočí Lukáš: „Promiň, ale nedalo by se to odložit na zejtra?“ Julie mu odsekne: „Samozřejmě že dalo. Ale neuděláme to, protože hrozí, že se tu zejtra objeví finančák a pak by nás to tvoje sezení v restauraci vyšlo dost draho.“ Lukáš se otočí na Týnu a řekne: „Slíbilas mi, že si vyrazíme, Týno.“ Týna se nadechuje, že něco řekne, ale Julie je rychlejší: „Lukáši, nevydírej. Prostě to dneska nejde. Konec řečí.“ Týna se na Lukáše omluvně usměje. Ten se otráveně otočí a odchází. Janek ve svém pokoji zívá a zjevně se mu chce spát, Vilda to nevnímá a dál se rozvaluje na židli. Vilda vypráví rádoby vtipné historky, snaží se natahovat čas. Janek se nijak zvlášť nebaví. „Vildo, pokud jsi skončil, tak bych si šel lehnout.“ „Počkej, neblbni, ještě jsem ti chtěl říct něco osobního. Vlastně potřebuju poradit. Je to o Sylvě.“ Janek se podívá na hodinky. „O. k., takže ty si dobrovolně naběhneš na vidle otázkou na Sylvu? Myslíš, že mi nedocvakne, že je to zdržovací taktika? Nedělej ze mě vola. A ze sebe taky ne a vybal, o co ti jde.“ Vilda se rozhodne jít s pravdou ven. „Jsem tu, abych odrazil Karolínu, kdyby sem přišla. Je to Julčin plán, jak tě zase dát s Týnou dohromady.“ „Takže teď se zvedni a padej, já jdu spát. A uklidni Julii a všechny ty, které to zajímá, že umím Karolínu odpálkovat sám.“ Janek přejde ke dveřím, otevře je a tím naznačí Vildovi, že je čas, aby odešel. Janek brzo ráno pracuje na počítači, když vtom se ozve zaklepání. Janek z toho není nadšený. Dovnitř nakoukne Karolína. „Co se válíš? Ty dneska nejdeš běhat?“ 10

SLUNECNA 3.indd 10

20.04.2021 11:17:25

Umění lásky „Nejdu. Promiň, mám spoustu práce. Posledně ti to nestačilo?“ „A tos čekal, že zabalím běhání, když jsi mě jednou předběhl? Můžeme klidně vyzkoušet něco, v čem jsem rozhodně lepší než ty.“ Janek se na ni vážně podívá. „Karolíno, přece jsme si řekli, že my dva a sex není vhodný spojení.“ „Kdo mluví o sexu? Aspoň vidím, co tě v souvislosti se mnou napadá. A samozřejmě mně to lichotí. Ale já myslela třeba kolo.“ „Dobrá, špatně jsem to odhadl. Každopádně pořád platí, že mám docela dost práce, tak jestli by ti to nevadilo, potřeboval bych, abys odešla.“ „Zatím mě teda chlapi do svých pokojů lákali. Ty seš první, kterej mě vyhazuje.“ „Všechno je jednou poprvé.“ Janek se zarazí a čeká, až Karolína odejde. Ta se otočí a odchází z pokoje. Julie kráčí chodbou a vidí, že Karolína vychází z Jankova pokoje. Překvapeně se na ni podívá, dokonce tak překvapeně, že to Karolínu zaujme. „Ahoj. Co je?“ Julie jen stiskne rty. „Tys byla u Janka?“ „No jo, proč monitoruješ pohyb kolem jeho pokoje? Vždyť víš, že o něj mám zájem.“ „Netušila jsem, že na to jdeš až takhle rychle. Pokud od něj odcházíš ráno, tak mi to přijde takový dost rychlý. Jak dlouho se znáte?“ Karolína se pobaveně ušklíbne. „Ty seš nová šéfka místní mravnostní policie? A to je nějaký pravidlo, za jak dlouho od seznámení spolu lidi můžou začít spát?“ Julie se na ni v šoku dívá. „Cože? Vy už jste spolu spali?“ „Julčo, do toho ti vážně nic není. Nezlob se, ale tenhle hovor mi není moc příjemnej.“ Karolína nechá Julii stát a odchází. Julie je naštvaná. Konvičková je v sýrárně a pracuje na svých sýrech zabalených v bylinkách. Dává si záležet. Otevřou se dveře a dovnitř se hrne Lída. Konvičková je překvapená. „Ahoj, Lído, asi mi nejdeš pomáhat?“ „Nejdu. Potřebuju si s tebou něco vyjasnit. Bohužel jsem nemohla odjet do práce dřív, než bych ti řekla, abys dala Zdeňkovi pokoj.“ Konvičková se zasměje a pronese: „Asi bych se měla ptát proč, ale bohužel mě to ani trochu nezajímá. Takže zase můžeš jít.“ 11

SLUNECNA 3.indd 11

20.04.2021 11:17:25

SLUNEČNÁ 3 „Neodejdu odsud, dokud mi neslíbíš, že ho necháš bejt. Je mi jasný, proč se kolem něj tolik motáš. Tobě jde o jeho peníze.“ „To je fakt, já si svoje vydělat neumím. Doteď mě to nenapadlo, ale když o tom tak mluvíš, měla bych se nad tím zamyslet.“ Lída se na ni oboří: „Aleno, neštvi mě.“ „To bude přece pěkný, když budeme rodina. A myslíš, že bych se k vám mohla nastěhovat do baráku?“ Lída chvilku uvažuje, že na ni zaútočí, ale je jasné, že by nevyhrála. „Nikdy to nedopustím. Nikdy! To si pamatuj.“ Konvičková si to užívá. „A půjdeš mi za svědka na svatbu, nebo si mám shánět někoho jinýho?“ Lída se neovládne, sáhne po jednom sýru, který má Konvičková položený na pultu, a pleskne ho Konvičkové do obličeje. Lída se zarazí, co udělala, Konvičková zůstane na chvilku překvapeně stát a řekne: „Zmiz, a hodně rychle, protože jinak uvidíš.“ Lída vidí, že je Konvičková naštvaná, a tak couvá, ale aby to nevypadalo jako útěk, řekne: „Já se tě nebojím.“ Ale bojí se jí, a proto ze sýrárny mizí. Konvičková se očistila od sýra a zase pracuje. Do sýrárny přichází Zdeněk. Konvičková na něj rovnou spustí: „Ahoj. Ty mi jdeš akorát do rány. Tys nějak provokoval Lídu? Jako naším imaginárním vztahem?” „Měla se mnou pohovor na téma, co mají s tebou společného zlatokopky.“ „Tak něco podobnýho tady předvedla. A obvinila mě, že si brousím zuby na tvoji třetinu baráku.“ „Já to říkám už dávno, že by si měla zajít na psychiatrii.“ Zdeněk se usmívá a Konvičková má nápad. „Přesto bych jí to nerada zůstala dlužná. Co kdybych jí splnila její nejhorší noční můru? Že bychom předstírali, že spolu fakt chodíme.“ „To zní jako plán, kterej bychom si mohli užít. Rád Lídu malinko podusím.“ „Mám si sehnat svatební šaty?“ „S tím bych počkal, až budeme potřebovat zařídit jí mrtvičku.“ Oba se tím výborně baví. Lída v šoku kouká na Konvičkovou, která se prochází po domě v pohodlném županu. „Aleno, můžeš mi vysvětlit, co děláš v županu v mým domě?“ „Tak není jenom tvůj, že ne? My tu se Zdeňkem trochu blbneme.“ 12

SLUNECNA 3.indd 12

20.04.2021 11:17:25

Umění lásky Od pokojů se ozve Zdeňkův hlas: „Prdelko, kde seš?“ Konvičková se chichotá. „Nečekala jsem, že se takhle rychle vzchopí. Na svůj věk má teda výdrž.“ Lída je v šoku, ale to už se otevřou dveře a dovnitř vejde Zdeněk v pohodlném domácím úboru. Zdeněk se zaraženě zeptá: „Ahoj, Lidko, co tu děláš?“ „Představ si, že jsem tady doma. Na rozdíl od týhle tady.“ Konvičková jde ke Zdeňkovi a obejme ho. „Víš, Liduško, u mě bylo trochu zima, tak jsme šli sem. Nechápu, proč ti to vadí.“ Konvičková se Zdeňkem vycházejí z místnosti. Zdeněk se ještě otočí k Lídě a prohodí… „A buď tak hodná, nešmíruj nás.“ Vypadá to, že Lída vybuchne. Týna vejde do kuchyně, kde sedí Julie a dává si jídlo. Týna si sedá ke stolu a čeká, až jí Běta podá talíř. Mezitím koukne na Julii. „Julčo, možná jsi měla pravdu.“ „Ne možná, já mám pravdu vždycky. S čím jsem ji měla tentokrát?“ „S Jankem. Asi bych tomu měla ještě dát šanci.“ Reakce Julie je nejistá, Týna to pozná. Běta jí mezitím dala talíř s jídlem. „Tohle je divná reakce. Obě víme, že kdyby bylo všechno v pohodě, tak teď jásáš nad tím, že jsem ti konečně dala za pravdu, a ty místo toho mlčíš.“ Julii se do toho nechce, ale Týna se na ni upřeně dívá. „Nekoukej na mě takhle, úplně cejtím, jak mi vypaluješ díru do hlavy.“ Týna dál čeká. A Julie se přizná: „Karolína ráno odcházela z Jankova pokoje. Viděla jsem ji odcházet, ale to nemusí nic znamenat.“ Týna je z toho sdělení zaražená. Ale snaží se dělat, že je v pohodě. „Ale znamená to, že ti dva se k sobě hoděj víc než já s Jankem. Karolína s ním bude žít ve městě, já jsem ho nutila se přestěhovat sem, ona bere všechno na pohodu, já pořád něco řeším. Je dobře, že se to stalo. To přesně jsem přece chtěla, dám těm dvěma šanci, aby byli spolu.“ Týna se pustí do jídla. Ale Julie s Bětou na sebe házejí významné prohledy. Oběma je jasné, že tohle Týnu dost rozhodilo. K jednomu stolu stranou od hlavního dění si sedá Franta se Zdeňkem. Štamgasti na ně samozřejmě pokřikují. Franta si přišel se Zdeňkem promluvit. „Prosím tě, můžeš mi říct, co se děje? Lída je úplně běsná.“ Zdeněk se uchechtne a řekne: „Protože nechce, abych si užil podzimu života. Chlapi v naší rodině mají pořádnej kořínek. Můj děda měl jedenáct dětí, poslední 13

SLUNECNA 3.indd 13

20.04.2021 11:17:26

SLUNEČNÁ 3 se narodilo, když mu bylo dvaašedesát. Nakonec ty budeš taky rád, když vydržíš v plný síle co nejdýl.“ Franta pro jistotu ztiší hlas: „Abys mi rozuměl, já ti nechci říkat, co bys ve svým věku měl a neměl dělat, dělej si vlastně, co chceš, jen tě prosím, abys Álu netahal k nám domů. Víš, že Lída ji nemusí.“ Zdeněk s úsměvem pronese: „A proč myslíš, že to všechno děláme? Celý je to jen divadlo, abych Lidku trochu naštval.“ „Táto, ty seš vůl. Víš, že to odnáším já?“ „Protože seš trouba. A necháš sebou orat. Takoví chlapi v naší rodině nikdy nebyli.“ Franta ho zarazí slovy: „To jsem dlouho neslyšel. Nemohl bys, prosím tě, s tím diva­dýlkem přestat? Kvůli mně?“ „Můžu, ale ne že Liduně vykecáš, že to celý je jen bouda, to bych pak musel Ale­nu opravdu sbalit.“ Týna se vrací z koupelny, je zabalená v ručníku. A ozve se klapnutí dveří. Týna si myslí, že to je Julča, a tak ji zve dál. Otevřou se dveře a do pokoje vejde Janek. „Nejsem sice Julča, ale přesto jdu dál. Rád bych s tebou mluvil.“ „Janku, teď není vhodná chvíle, vidíš, co mám na sobě. Pokud jde o práci, tak náš rozhovor počká do rána – nic dalšího s tebou řešit nechci.“ Janek chce začít, ale Týna ho nenechá domluvit: „Janku, já si myslím, že s Karolínou vám to bude klapat.“ Janek je opravdu překvapený. „Proč s Karolínou? Ty seš naštvaná?“ „Jo, jsem, protože nechápeš, že náš vztah je čistě pracovní, a ty už překračuješ hranice.“ Janek sice nechápe, proč je Týna tak nepříjemná, ale poslechne a odchází. Týna za ním zavře dveře a zamkne. Když se otočí na druhou stranu, všimne si Popelky, který nic neříká. „Hlavně mi neříkej, že si za to můžu sama.“ Popelka jen pokrčí rameny. Nemusí nic říkat, když to Týna ví sama.

14

SLUNECNA 3.indd 14

20.04.2021 11:17:26

SLUNEČNÁ 2

HRA, CO SE NEVYVEDLA Janek je v županu. Má v pokoji rozložené žehlicí prkno, na něm položenou košili. Pootevřenými dveřmi dovnitř nahlédne Karolína, Janek o ní neví. Janek si svléká župan, je jen v trenýrkách a chce si navléct košili. A Karolína to nevydrží a pochválí ho. „Vypadáš dobře.“ Janek se s košilí v rukou prudce otočí. Není rád, ale nedělá stydlína, košili si během řeči navléká. „Buď tak hodná a příště klepej. Děje se něco?“ Karolína k němu přijde blíž. „Jo. Už mě nebaví, jak mě ignoruješ. Navzdory všemu, co jsem ti řekla.“ Janek jen zavrtí hlavou, tohle téma už nechce. „Kájo, promiň, ale kolikrát ti to musím vysvětlovat? Já s tebou prostě chodit nebudu, nezlob se.“ „A kolikrát ti mám říkat já, že spolu nemusíme hned chodit? Nebo se ti nelíbím?“ Janek jen zakroutí hlavou a chce se Karolíny zbavit. „Když to musíš slyšet, tak – je jen jediná holka, se kterou bych chodit chtěl. A to je Týna. Spokojená?“ Karolína spokojená není, vypadá spíš nechápavě. „Ne! Když po ní tak toužíš, tak proč tady kolem sebe chodíte jak dva duchové? Proč jí to prostě neřekneš?“ „Protože to není tak jednoduchý, jak se zdá. A už se o tom nechci bavit.“ Janek se otočí ke Karolíně zády, vezme si z postele další košili a začne ji žehlit. Karolína ale neodchází. Jen popojde pár kroků od Janka, stojí u dveří a přemýšlivě ho sleduje. Týna jde pomalu chodbou, nese složená prostěradla. Zvolní, když slyší z Jankova pokoje Karolínu. 15

SLUNECNA 3.indd 15

20.04.2021 11:17:26

SLUNEČNÁ 3 „A to je fakt tak těžký mluvit o svých citech? Říct, co cejtíš?“ Jane jí odsekne: „Jo! Pro mě jo! A už mě nech pracovat, buď tak hodná.“ Dveře Jankova pokoje se otevřou a Karolína vyjde ven. Zarazí se, když vidí Týnu. Té je to trapné. Janek vyběhne na chodbu, pořád jen v košili a trenkách. Taky se při pohledu na Týnu zarazí. Ta se ušklíbne. „Mě si nevšímejte. Jen procházím.“ Janek se stáhne zpátky do svého pokoje a zabouchne za sebou dveře. Karolína se rozpačitě podívá na Týnu. A ta si neodpustí malé popíchnutí. „Vidím, že si užíváš krásnej vášnivej vztah. Tak hlavně neříkej, že jsem tě nevarovala. A jsem fakt ráda, že už takovýhle věci řešit nemusím.“ Karolína se rozhodne, že neřekne pravdu. Jen neutrálně prohodí: „No jo. Každej svýho štěstí strůjce.“ Karolína se vydá chodbou na opačnou stranu než Týna. A Týna pokračuje k pokojům, má po náladě. Lída s Frantou sedí u stolu, probírají se papíry, na nichž má Lída ručně napsané poznámky. „Takže stánky máme, venkovní posezení taky. Ten generátor bude?“ Franta jen kývne. Lída papíry odsune a spokojeně se zatváří. „Jde nám to rok od roku líp.“ Franta vycítil, že práce je u konce, a tak se zvedá. Na Lídu se usměje. Je to klidná chvilka domácí pohody. Ten klid však skončí, když zvenku přijde naštvaně se tváří­cí Sylva. „Dobrej, Lído, máte chvilku?“ Lída vypadá, že tuší, proč Sylva přišla. Ale jen se mile usmívá. Sylva koukne po Frantovi. Pak se rozhodne mluvit i před ním, byť neurčitě. „Něco jsem měla dostat, a nedostala.“ Lída se raduje. „No to je nádhera, a už takhle brzy po svatbě! Moc gratuluju! Štěpán bude určitě taky nadšenej!“ „Já nemám náladu na blbý vtipy. Jasně jsme se domluvily, že dneska budu mít na účtu svoji půlku z prodeje minerálek.“ Franta jen udiveně sleduje, co se děje. Lída se usmívá. „Tak to se omlouvám, to jsme se asi špatně pochopily. Myslela jsem, že jsme se domluvily, že peníze přijdou, to jo, ale že je rovnou investujeme zpátky do provozu.“ Sylva naštvaně sykne: „To si děláte legraci. Takže vy jste sama rozhodla, co se bude dít s mýma penězma?“ 16

SLUNECNA 3.indd 16

20.04.2021 11:17:26

Hra, co se nevyvedla „Sylvi, nebyla to schválnost. A příště to s tebou proberu, když si to tak přeješ.“ Sylva se rozkřičí: „Taky je možný, že žádný příště nebude! Protože takhle nám ta spolupráce dlouho nevydrží! Chci svoje prachy a chci je hned!“ A Lída konečně odhodí svůj falešný úsměv a taky zvýší hlas: „Sylvo, dost. Z nás dvou jsem já ta, která se v obchodě vyzná líp. Nevyskakuj si na mě a nechtěj se mnou soupeřit. Prostě věř, že vím, co dělám. Jednou mi budeš vděčná.“ Sylva zalapá po dechu. Ale vidí, že další hádka už nemá smysl. A tak jen uraženě odejde směrem ke Štěpánovu pokoji. Lída se spokojeně usměje. Chvíli poté vchází dovnitř Štěpán, spokojeně nese obří symbolický šek, zatím zabalený v papíru. „Ahoj! Mám ten šek na zejtra!“ Lída ho chce vidět. Sylva vykoukne od pokojů. Štěpán vybaluje šek. Je graficky hezky zpracovaný, je na něm napsáno „Palírna Vacek věnuje 20 000 Kč dětskému domovu Terezka“. Lída si šek bere a pózuje s ním. „To byl výbornej nápad, Štěpáne. V novinách to bude vypadat skvěle.“ Lída si šek spokojeně prohlíží. Sylva to už nevydrží a musí se zeptat: „Můžete mi vysvětlit, co to tady chystáte? Na co to je? A jaký noviny, zase?“ Štěpán jí odpoví: „To je na ty zítřejší trhy. Každej prodejce dává část zisku na dětskej domov. A my dáváme nejvíc, to je taková tradice. Většinou jsou tu nějaký místní novináři, takže to je pro nás i dobrá reklama.“ Sylva jedovatě sykne: „Na tohle tady peníze jsou, ale na můj podíl ne. Fakt výborný.“ Lída Sylvu odpálkuje slovy: „Ty děti si to zasloužej. Aspoň je vidět, že nejsme sobci.“ „Lído, tomu mám věřit, že zrovna vám jde o děti? Jediný, co chcete, je ukazovat se s touhle cedulí a užívat si svejch pár minut slávy!“ Sylva toho má dost, a tak naštvaně odchází. Janička s Kratinovou sedí u stolu, Janička jí nadšeně vypráví nějakou historku ze školy. Přeruší je zaklepání. Kratinová se zvedá, že otevře, ale to už ve dveřích stojí Sylva. Je nebývale příjemná. Vejde dovnitř. „Ahoj. Nevyrušila jsem vás od něčeho? Viděly jste předpověď? Na zítra. Má dost pršet. Takže musíme nějak vyřešit ten trh.“ Kratinová je zaskočená, ale Sylva pokračuje: „Teď jsme to u Vackových rozebírali. Nabídla jsem, že uděláme mokrou variantu u nás v hospodě.“ „A Lída na to přistoupila?“ Sylva přesvědčivě lže: „Nejenže přistoupila, byla nadšená! V hospodě je místa dost a aspoň nebudeme muset stavět stánky. Všechno rozložíme na stoly. Jen tedy 17

SLUNECNA 3.indd 17

20.04.2021 11:17:26

SLUNEČNÁ 3 přijdeme o skákací hrad. Myslíte, že byste to mohla dát vědět ostatním ženskejm? Přeci jen s nima máte lepší vztahy než já.“ Kratinová souhlasí: „Jo, jestli s tím Lída souhlasí, tak určitě. Všem jim zavolám.“ Sylva poděkuje a spokojeně odchází. Všichni už jsou po večeři, Karolína sbírá talíře. Týna má k ostatním promluvu ohledně zítřka: „Ještě se s vámi chci domluvit na ten zejtřek. Bude tady šrumec, jestli zase přijde tolik lidí jako loni. Musíme bejt připravený. Karolína se ozve: „A já klidně pomůžu Róze na place. Roznášet piva zvládnu.“ Týna je ráda. „Aby toho nebylo málo, tak nějak přes den přivezou i to dřevo od Brejchovejch. Zvládne ho někdo zpracovat?“ Janek se ozve: „Tak já to dřevo udělám. Aspoň přijdu na jiný myšlenky.“ Nečekaně se ozve Lukáš: „Já s tím Jankovi helfnu.“ To všechny překvapí, i Janka. Lukáš vysvětluje: „Vy se tomu asi budete smát, ale to je práce, kterou jsem nikdy nedělal. Tak ať se nějak rozvíjím, že jo.“ Týna je na Janka pořád nazlobená, ale teď se na něj i na Lukáše vděčně usměje. Lukáš to udělal, aby se zalíbil Týně. Štěpán se dívá do počítače, Franta sedí na gauči s křížovkou. Od pokojů vejde dovnitř Zdeněk. Zdeněk nestihne nic povědět, protože zvenku dovnitř vrazí Lída. Od pohledu je naštvaná. „Je tady Sylva? Sylvo!!!“ Sylva s naprosto nevinným výrazem vchází dovnitř. „Nemusíte křičet, jsem tady.“ Lídu vytáčí na maximální možnou míru. „Co je to za blbost, že trhy budou v hospodě?“ „Měla jste s tím tolik práce. Tak jsem nechtěla, aby to kvůli počasí přišlo vniveč.“ „No to ti asi tak budu věřit! Je to naše akce, tradiční! A ty se ji pokoušíš zničit!“ Štěpán se zvedne, staví se mezi naštvanou Lídu i usmívající se Sylvu. „Mami, myslím, že v tomhle Sylvě opravdu křivdíš. Náhodou je to dobrej nápad. Zatím jsme měli na počasí štěstí. Ale vypadá to, že zítra fakt moc hezky nebude.“ Lída si vyčerpaně sedne. 18

SLUNECNA 3.indd 18

20.04.2021 11:17:26