SABINE EBERTOVÁ
Mecˇ a Koruna
% CENA MOCI Závěrečný díl středověké pentalogie
IKAR
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 3
29.09.2021 18:28:58
Dramatis Personae
Historicky doložené osoby děje Štaufové Fridrich I., římsko-německý král a císař, burgundský král (později zvaný Fridrich Barbarossa) Beatrix Burgundská, jeho druhá manželka Jejich synové: Fridrich (záhy zesnulý), Jindřich (později císař Jindřich VI. Štaufský), Konrád (později Fridrich, švábský vévoda), Ota (později burgundský falckrabě), Konrád (později vévoda z Rothenburgu), Filip (po smrti bratra Fridricha švábský vévoda a do jeho zavraždění v roce 1208 král) Světští spojenci Berthold IV., vévoda zähringenský a burgundský falckrabě Ota z Wittelsbachu (Ota I. Bavorský), Fridrichův korouhevník a blízký přítel hrabě Guido z Biandrate hrabě Goswin z Heinsbergu purkrabí Jindřich z Dohny (Donína), císařský ministeriál Družina Hartmann ze Siebeneichu, komoří Jindřich II. z Pappenheimu, maršál magistr Guido, osobní lékař magistr Kuno, osobní lékař a kaplan Gottfried z Viterba, kaplan a kronikář Heinrich, notář
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 5
29.09.2021 18:28:58
Welfové Jindřich Lev, vévoda saský a bavorský Matylda Anglická, jeho manželka, dcera anglického krále Jindřicha II. Plantageneta Welf VI., vévoda ze Spoleta a markrabě toskánský, strýc Jindřicha Lva a Fridricha Barbarossy Uta z Calwu a Schauenburgu, jeho manželka Welf VII., jejich syn Světští spojenci Dietho z Ravensburgu, člen družiny Welfa VI. Adéla z Vohburgu, jeho manželka, někdejší manželka Fridricha Štaufského hrabě Gunzelin z Hagenu, místodržící v zemi Obodritů hrabě Bernhard z Lippe, komandant hradu Haldensleben hrabě Ludolf z Peine, místodržící v zemi Obodritů Jindřich z Weidy, rádce Jindřicha Lva hrabě Adolf III. z Holsteinu Ekbert z Wolfenbüttelu, ministeriál Jindřich z Lüneburgu, ministeriál páter Konrád, básník a autor první středověké verze Písně o Rolandovi Eilhart z Obergu, také básník na braunschweigském dvoře a autor středověké verze Tristana
Wettinové Ota, markrabě míšeňský, později zvaný Ota Bohatý Hedvika, jeho manželka, dcera Albrechta Medvěda Albrecht a Dietrich, jejich synové Dietrich, Otův bratr, markrabě lužický, event. markrabě Východní marky (později Dietrich z Landsbergu)
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 6
29.09.2021 18:28:58
Konrád, jeho syn Dietrich, nemanželský syn Dietricha s Kunigundou z Plötzkau Dedi, hrabě z Groitzsche (později markrabě lužický, přízvisko Dedi Tlustý) Mathilda (Mechtylda) z Heinsbergu, jeho manželka, sestra kolínského arcibiskupa Philippa Jindřich z Wettinu a Fridrich z Brehny, další Otovi bratři Boris ze Zboru, slovanský rytíř Christian, rytíř v Otových službách
Askánci Albrecht z Ballenstedtu, bývalý vévoda saský, markrabě braniborský zvaný Albrecht Medvěd Otto, Hermann, Adalbert, Dietrich, Siegfried, Jindřich a Bernhard, jeho synové Adéla, sestra míšeňského markraběte Oty, vdova po králi Svenovi Dánském, manželka hraběte Adalberta z Ballenstedtu
Ludowingové lantkrabě Ludvík II zvaný Železný (zemřel r. 1172) lantkrabě Ludvík III. zvaný Pobožný
Duchovenstvo papež Alexandr III. (dříve Rolando Bandinelli) papež Viktor IV. papež Paschal III. Philipp z Heinsbergu, kancléř Fridricha Barbarossy a kolínský arcibiskup Wichmann, magdeburský arcibiskup, bratranec markrabat Oty Míšeňského a Dietricha z Lužice
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 7
29.09.2021 18:28:58
Christian z Buchu, mohučský arcibiskup Martin, míšeňský biskup Hartwig, brémský arcibiskup Ulrich, biskup v Halberstadtu
Itálie mistr Marchese, konstruktér válečných strojů hrabě Guido z Biandrate, Miláňan a císařův důvěrník
Anglie král Jindřich II. Plantagenet královna Eleonora Akvitánská Matylda Anglická, jejich dcera, manželka vévody Jindřicha Lva Richard I. Lví srdce, jejich syn, pozdější anglický král
Čechy Soběslav II, vévoda český a lantkrabě moravský z rodu Přemyslovců
Důležité fiktivní osoby Stefano di Stella, tlumočník ve službách císaře Marie Claire, jeho manželka, dvorní dáma císařovny Beatrix Marta, léčitelka v Christiansdorfu Lukas a Raimund z Muldentalu, rytíři a Christianovi přátelé Randolf z Muldensteinu, rytíř na dvoře míšeňského markraběte, Christianův úhlavní nepřítel Witko, trubadúr z Míšně
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 8
29.09.2021 18:28:58
PRVNÍ DÍL
% FIASKO NA JIHU, REVOLTA NA SEVERU
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 9
29.09.2021 18:28:58
Smrt u Říma Císař Fridrich I., jeho manželka Beatrix, tlumočník Stefano di Stella a jeho žena Marie Claire, dvorní dáma císařovny; na Monte Mariu u Říma, polovina srpna 1167
Z
ápach byl nesnesitelný. V ulicích Říma a v císařově vojenském ležení před městem se v letním vedru povalovaly hromady rozkládajících se mrtvol a nikdo neměl sílu je pohřbít. Epidemie, která vypukla před několika dny, zahubila ve stanovém táboře stovky mužů, a to znepokojivou, dosud nepoznanou rychlostí. Oběti umíraly do několika hodin po objevení prvních příznaků. A vítr ustavičně přinášel puch i nahoru na Monte Mario, kde se usadil císař s nejbližšími důvěrníky. Na vysokém kopci u Říma sice nezuřila nákaza tolik jako v údolí, i tady ale byla hrůza všudypřítomná. Přijížděli poslové přinášející stále nové děsivé zprávy. Umírali duchovní stejně jako rytíři, hynuli biskupové a knížata po tuctech, muži vysokého postavení a velkých jmen. Ani jméno, titul a bohatství je nedokázaly ochránit. I tady na vrcholu kopce spočíval na všem odér smrti, pach exkrementů, potu, krve a zvratků. Usazoval se na kůži a ve vlasech lidí, v šatech, látce stanů a na botách. Táborem se potácely mrtvolně bledé postavy s tmavými kruhy pod očima a propadlými tvářemi podobné duchům. Většina mužů si nechala ostříhat vlasy, protože se to považovalo za účinný prostředek proti horečce. S holými lebkami vypadali ještě strašidelněji. Císařův tábor ovládl strach. 11
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 11
29.09.2021 18:28:58
Když císařovi osobní lékaři viděli, jak nemilosrdně a šíleně rychle choroba udeřila, trvali na tom, aby se císařovna a její malí synové – tříletý, dvouletý a teprve několik měsíců starý chlapec – nastěhovali s několika komornými do stanu, před nímž stály stráže, které zabránily ve vstupu každému, kdo by k nim mohl chorobu přinést. Císařova manželka a dědicové měli být uchráněni nákazy. Do přepychového stanu panovníka přicházelo nevyhnutelně příliš mnoho mužů, z nichž každý v sobě mohl, aniž to tušil, nést smrt. Vnitřek císařovnina stanu byl rozpálený žhavým srpnovým sluncem k nesnesitelnosti a z plátěných stěn vycházel onen hrozný zápach, který se vznášel všude. Beatrix byla přesvědčená, že se ho už nikdy nezbaví. Přistoupila k východu a v naději na závan čerstvého vzduchu opatrně odhrnula látku. Dvojice mužů na stráži se tvářila ustaraně, neodvážila se ale nic říct. Drobná mladá císařovna koneckonců stan neopustila. Podívala se na strážné a zjistila, že zná jen jednoho; druhý byl nový. „Kde je Gottfried?“ zeptala se s pokrčeným čelem. Gottfriedův druh sklopil pohled, rysy obličeje se ale vymkly jeho kontrole. „V noci onemocněl, Vaše Veličenstvo. Jeho střeva jsou… Ne, nemůžu vám to popsat, Veličenstvo, nechci vzbudit pohoršení ani vám nahnat strach. Když jsem odcházel, abych nastoupil stráž, svíjel se na zemi bolestí. Obávám se, že je už mrtvý.“ Muž se pokřižoval a odříkal šeptem modlitbu. Po tvářích mu stékaly slzy. Pak císařovnu rychle ujistil: „Já se ho ani nedotkl, Veličenstvo!“ Beatrix plná beznaděje přejížděla pohledem po shluku stanů a koňských výběhů. Tady je to neštěstí ohrožovalo méně než dole ve vojenském táboře na Martově poli. Stefano di Stella, Fridrichův jednoruký tlumočník a manžel její důvěrnice Marie Claire, poradil císaři při příjezdu do Říma, aby se utábořil na kopci, protože se v tuto roční dobu strhne často silná bouře a vzplane pak obvykle epidemie. 12
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 12
29.09.2021 18:28:58
Nikdo ale nemohl tušit, že se jeho varování už o několik dní později naplní tak hrozným způsobem. Po prudkých bouřkách stoupaly z bažiny škodlivé výpary a hejna hmyzu a jen o pár hodin později začala smrt se svou žní. Stefanovi bylo třeba děkovat za to, že císařská rodina ještě žila. Stovky lidí ale zemřely. A ať se Beatrix podívala kamkoli, bylo to děsivé. O kus dál nalevo se někdo snažil nasednout na koně, neměl na to už ale sílu. Po její pravici klesli dva muži uprostřed cesty na kolena, sepjali třesoucí se ruce a prosili Boha, aby je uchránil trýznivé smrti, které padlo za oběť tolik jejich druhů. Musíme to místo co nejrychleji opustit, pomyslela si Beatrix zoufale. Moje děti! Jak jinak je mám přivézt domů živé? Ještě nikdy, ani v prvních letech manželství, tak moc netoužila po Burgundsku. Tam by byla v bezpečí, vážená a chráněná. Najednou se ozvalo ze zadní části stanu sténání. Beatrix ztuhla leknutím a pustila plachtovinu. Postihla nákaza mého prvorozeného, Fridricha, který je odmalička neduživý? Nebo Jindřicha? Nebo dokonce malého Konráda, kterému ještě není ani půl roku? ptala se sama sebe vyděšeně a rozběhla se dozadu. Při tom, co spatřila, si ale s úlevou oddechla, i když jen na chvíli. Hezká Marie Claire už vzala naříkajícího nejmladšího prince do náruče, houpala ho a chlácholivě na něho mluvila, dokud ho kojná nepřiložila k prsu. „Má žízeň,“ uklidňovala Marie Claire císařovnu. „Není divu v tom vedru.“ Přinutila se k úsměvu a utřela si okrajem závoje kapky potu z čela. Beatrix nedokázala odvrátit pohled od kojence, který žbluňkavě pil. Po chvíli uchopila Marie Claire za ruku a odvedla ji několik kroků stranou, dál od kojných a chův. „Tvůj muž šel včera za císařem, aby ho přiměl k rychlému odjezdu,“ pošeptala jí. „Zdá se, že ničeho nedosáhl. Musíme to neblahé místo opustit. Tady nás čeká smrt!“ 13
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 13
29.09.2021 18:28:58
Marie Claire zvedla s politováním ruce. Chtěla také pryč odsud, i ona se bála o své dítě, dcerušku, kterou porodila Stefanovi a kterou oba vroucně milovali. Měla strach o sebe a o Stefana a hrůza z všudypřímného, bolestivého umírání u ní vyvolávala zlé sny. Stefano opustil relativní bezpečí tohoto stanu, kde se měl z císařova příkazu starat o Beatrix, Marie Claire a jejich děti, aby přesvědčil Fridricha, že se mají se zbytkem vojska neprodleně vydat na sever. Pryč z toho zamořeného místa. Zatím bez úspěchu. „Mrzí mě to,“ pronesla mladá žena tiše. Beatrix krátce zvažovala nápad, který dostala. Ať ale udělá cokoli, bude čekat nebo jednat, přivede své děti do nebezpečí. A nečinnost vzhledem k té katastrofě už nevydrží. Vrhla tedy ještě jednou zkoumavý pohled na svého nejmladšího, který spokojeně pil, odhodlaně se otočila na podpatku a zamířila znovu k východu. Strážní jí chtěli zabránit v opuštění příbytku a postavili se jí do cesty. „Jeho císařské Veličenstvo výslovně nařídilo…,“ začal nesměle starší z nich, který pocházel ze Švábska, jak věděla a poznala i podle jeho dialektu. Napřímila se jako svíce, i tak ale byla pořád ještě o hlavu a půl menší než on, podívala se mu do obličeje, vystrčila bradu a řekla přísně: „Jsem tvoje císařovna. A naléhavě si přeji mluvit se svým manželem císařem. Ve velice důležité záležitosti, která nestrpí odklad.“ Po rychlé, nejisté výměně pohledů mezi strážnými Šváb namítl: „Ale ta nákaza… Vaše Veličenstvo…“ „Vidíte na krátké cestě z tohoto stanu k mému choti nějaké nemocné nebo mrtvé? Ne. Lékaři říkají, že jsou to škodlivé výpary, které u nás vyvolávají nemoc, a ty mohou stoupat ze země všude, i tady uvnitř. Nechte mě tedy projít. Okamžitě!“ Oba strážní se na sebe zase nerozhodně podívali. Nevydrželi ale Beatrixin naléhavý pohled a nakonec váhavě ustoupili stranou. 14
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 14
29.09.2021 18:28:58
Mladá císařovna procházela rychle táborem ke stanu svého manžela s pohledem upřeným na zem, jako by čekala, že se každou chvíli otevře a obklopí ji oblak jedovaté mlhy, z níž nebude úniku. Koutkem oka zaznamenala, že nalevo i napravo na ni zírají nebo před ní prchají muži. Teprve pět kroků před červeným stanem jejího chotě, darem anglického krále k jejich svatbě, se panovačně podívala na stráže, které se jí uctivě uklonily a bez odporu ustoupily, aby jí umožnily vstup. Pohled, který se Beatrix uvnitř naskytl, ji zasáhl zcela nepřipravenou. Fridrich v letech po jejich sňatku svedl mnoho bojů a válek, zůstal ale vždycky bojechtivý a neochvějný. Teď ale seděl zhroucený na židli s rukou ovinutou kolem čela, očima opuchlýma a zarudlýma. Za ním stáli se sklíčenými obličeji mohučský arcibiskup a Philipp z Heinsbergu, kolínský kancléř a kapitulní děkan. Onemocněl snad Fridrich také? pomyslela si Beatrix vyděšeně. Zemře? Co bude potom se mnou a dětmi? Vtom ji ale spatřil a vrávoravě se zvedl. Vztáhl k ní paže a polekaně se zeptal: „Co tady děláš, drahá? Je něco našim synům?“ „Ne. Ještě jsme v pořádku,“ řekla a on s úlevou klesl zpátky na židli. Na rozdíl od většiny mužů si nenechal ostříhat vlasy; uškodilo by to vážnosti panovníka. Císařovna rychle přejela pohledem po hloučku mužů, aby zjistila, kdo by mohl být v té záležitosti jejím spojencem. Stefano a osobní lékaři, řekla si bez váhání a zachytila pohled mladého tlumočníka, který přišel před několika roky při bojích o Řím o pravou ruku. Nosil na pahýlu paže umně zhotovenou ruku z kovu, kterou pro něj na žádost královny navrhl jeden z nejlepších italských stavitelů strojů mistr Marchese. „Odjeďme odsud, můj nejdražší choti, pryč z tohoto místa smrti! Prosím tě! Dej rozkaz k odjezdu, jinak všichni trýznivě zemřeme, a naši synové jako první.“ Ukázala na tlumočníka, který pocházel z Říma. „Nikdo se nevyzná tak dobře v tomto okolí jako on. A jeho rada zní odejít 15
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 15
29.09.2021 18:28:58
na sever. Stefano, stůjte při mně! Díky vaší prozíravosti jsme zatím tady na kopci přežili. Jak dlouho ale ještě?“ Protože nesměla manžela otevřeným odmlouváním v přítomnosti členů jeho družiny ponížit, klesla před ním na kolena. Než ale sklopila zrak, vyzvala Stefana pohybem ruky, aby promluvil. „Ano, Vaše Veličenstvo, i já vás prosím, abyste opustil tohle místo!“ zvolal naléhavě. „Dejte se směrem na sever! Jsou tam chladné lesy bohaté na potoky a čistou pramenitou vodu.“ Oba osobní lékaři, magistři Guido a Kuno, horlivě přikyvovali. Fridrich se díval z jednoho na druhého a třel si bledý obličej. Po dlouhém mlčení poručil: „Vstaň, moje drahá choti! A vy ostatní odejděte! Chtěl bych si promluvit s císařovnou zcela o samotě.“ Jakmile všichni opustili císařův stan, natáhl Fridrich k Beatrix ruce, aby jí pomohl vstát. Dovedl ji ke stolku se džbánem a poháry. Posadili se na úzkou truhlici, která u něho stála. Zvenku pronikaly plátěnými stěnami zoufalé výkřiky. Uvnitř nehybně seděl na bidýlku Fridrichův nejmilejší lovecký sokol a upřeně na ně hleděl. Beatrix opatrně zkoumala rysy svého manžela a dospěla k hroznému poznání. „Kdo?“ zeptala se bez jakéhokoli úvodu. Každou hodinu dostávali nové zprávy o úmrtích. Půl tuctu biskupů už nákaza během několika dní skolila, důvěryhodné rádce a zkušené soudce, druhy v boji, vážená knížata a taky císařova bratrance Fridricha z Rothenburgu, syna starého krále Konráda. Bezpochyby každá ta smrt jejího manžela zasáhla, nikdy ale ještě neplakal. Když mu teď stouply do zarudlých očí slzy, tušila odpověď. „Kdo?“ zopakovala tiše, zatímco Fridrich sbíral veškerou sílu k odpovědi. 16
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 16
29.09.2021 18:28:58
„Rainald.“ Dvě krátké slabiky byly jediným zalkáním, výkřikem zoufalství. Císař si zakryl oči rukou, jeho ramena se otřásala. Beatrix mu chlácholivě položila pravici na záda, levou rukou mu pročesávala vlasy jako dítěti. V hlavě se jí divoce honily myšlenky. Rainald z Dasselu, kolínský arcibiskup a po císaři nejvlivnější muž říše… Fridrich mu bezmezně důvěřoval, vždy bez váhání uskutečňoval jeho triky a prohnané strategie. Přičemž musela přiznat, že Rainaldovi šlo vždy o císařovo dobro a čest. Přesně řečeno o to, co za ně považoval. Často také vyhledával hádky, především s papežem. Následky teď musí nést. I když Rainaldovo úmrtí Fridricha tak zasáhlo, Beatrix toho Kolíňana nemohla vystát. Nejen proto, že žárlila na jeho obrovskou moc. Bála se ho. Dřív nebo později by začal být nebezpečný i jí. Jemně sejmula manželovu ruku z očí. „Místo v nebeské říši má zaručené,“ řekla tiše. Pak se mu ale podívala do obličeje a pronesla pevnějším hlasem: „Copak to nevidíš, drahý? Smrt se pořád víc blíží k lidem, kteří ti leží na srdci. Sahá po tvých nejlepších přátelích a nejbližších rádcích. Chceš čekat, až si vezme naše syny?“ Znovu před ním poklekla, přestože nebyli přítomní žádní svědkové, a uchopila do dlaní jeho ruce. „Prosím, prchněme z tohoto místa! Kvůli životu našich dětí! Pojeďme na sever, abychom unikli nákaze, horku a zápachu a našli útočiště ve vlahých lesích, kde zurčí průzračné potoky.“ Fridrich zasténal a znovu ji zvedl, přiměl ji usednout vedle něho. „Jak?“ Jeho otázka byla skoro výkřik. „Muži mi umřou dřív, než k nim dorazí můj rozkaz. Pěšáci hrůzou ze smrti utíkají v zástupech. Ten, kdo je z rytířů ještě naživu, nemá už sílu obléknout brnění. Dokonce i koně jsou příliš slabí. Není to jen tou hroznou epidemií… Nemáme už 17
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 17
29.09.2021 18:28:58
skoro žádné zásoby a krmivo. Severoitalská města uzavřela proti nám tak mocný pakt, že nemůžu boj proti nim vyhrát. Museli bychom se k alpským průsmykům probít. To je ale v této situaci nemožné.“ Po hlubokém nádechu pokrčil rameny a s matným pohledem prohlásil: „Nemůžeme odsud pryč.“ Beatrix byla otřesena rozsahem porážky, kterou její vždy k boji připravený manžel právě přiznal. „Když zůstaneme, zemřeme taky!“ namítla zoufale. Fridrich zasténal. „Mám snad nařídit ústup? Divoký úprk? Nerozumíš…“ Zmlkl, patrně aby přemýšlel, jak nejlépe jí vysvětlit, že jeho dilema je větší, než jí přiznal. „Zažil jsem už v životě několik zlých porážek,“ začal drsným, chraplavým hlasem. „Dokonce i takovou, při níž jsme během několika hodin ztratili devět desetin vojska… Při druhém křížovém tažení u Dorylaea přesně před dvaceti roky.“ Beatrix přikývla. Slyšela o těch hrozných událostech. „Tehdy jsme ale mohli dávat vinu Seldžukům, kteří nás přepadli, hladu, nedostatku vody… A také malárii, která se v jižních zemích vyskytovala mnohem častěji.“ Podíval se na ni a ona znovu kývla na souhlas. To věděl koneckonců každý, kdo hodně cestoval. „Ještě nikdy nikdo ale neviděl udeřit nákazu tak rychle jako tady! Žádný žijící člověk neslyšel o něčem podobném. Stále hlasitěji se šíří řeči, že nás zasáhl boží hněv, protože jsem schizmatem rozvrátil církev. Protože jsem neuznal Alexandra papežem.“ Unaveně si prohrábl prsty narudlé kadeře a pokračoval ve svém doznání. „Jen se podívej. Jako první zemřeli biskupové, kteří se ve sporu o pravého papeže postavili na mou stranu, vystupovali proti Alexandrovi a zasazovali se za Paschala. A teď zemřel Rainald. Ten, kdo roztržku naplánoval a udělal z Paschala papeže. Není to voda na mlýn pochybovačů? A vším jsem vinen já, protože 18
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 18
29.09.2021 18:28:58
jsem připustil, aby byl zničen vzácný, prastarý kostel, když jsme se probojovávali ke svatopetrskému dómu.“ „V tom případě jsem vinna i já, protože jsi to dělal, abych byla korunována císařovnou,“ vyhrkla Beatrix polekaně. „A naše děti jsou v ještě větším nebezpečí. Úpěnlivě tě znovu prosím, opusťme tohle neblahé místo!“ Její pohled byl srdcervoucí. Fridrich se konečně odhodlal k rozhodnutí. Hlasitě zavolal dovnitř lužického markraběte, přítele z mládí a dlouholetého důvěrníka. Dietrich přijel do Říma s třiceti rytíři, z nichž skoro všichni v posledních dnech zemřeli. „Kníže Dietrichu, dejte rozkaz k přípravě našeho odjezdu! Zítra ráno opustíme toto místo a potáhneme do lesnatých oblastí na severu. Nemocné tu musíme nechat. Nemám však nikoho, kdo by se o ně postaral. Možná se najde pár mnichů, kteří to budou ochotní udělat.“ Markrabě Dietrich, zaprášený a zpocený z parného římského léta, s úlevou přikývl. Vyšel ven, aby předal rozkaz dál a našel mezi těmi bledými, vrávorajícími a oholenými mátohami pár mužů, kteří budou ještě dost silní na to, aby jej provedli. Císař k sobě mezitím zavolal mohučského arcibiskupa. „Po těch ztrátách – je to už v několika dnech přes tisíc mužů – potřebujeme posilu, chceme-li se dostat bez úhony přes Alpy, kolem jednotek spolku lombardských měst. Excelence, pošlu vás a vévodu z Zähringenu za mými knížaty s výzvou, aby nám poslala nové kontingenty.“ Christian z Mohuče byl v boji osvědčený muž, který vedl do Itálie velké množství válečníků a ještě před několika týdny v bitvě o město Tusculum šermoval v první řadě. Kolik jeho rytířů je ještě naživu, neví patrně nikdo, malé skupiny cestujících jsou ale méně nápadné. Hlavně aby on a Zähringen prošli a přivedli potřebnou pomoc. Než mohl arcibiskup odejít, aby vše připravil na cestu, Fridrich ho ještě zadržel a dal mu druhý příkaz: „A vyřiďte knížatům, kteří válčí s mým bratrancem Jindřichem Lvem, aby toho laskavě nechali. Nařizuji klid zbraní. Okamžitě!“ 19
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 19
29.09.2021 18:28:58
Na válku, která zuřila v jeho říši na sever od Alp, kvůli katastrofě u Říma a hrozbě ze strany Lombardské ligy skoro zapomněl. Rozhodl se proto udělit lužickému markraběti další rozkaz, až se objeví. „Dietrichu, vraťte se domů, ještě dnes! Ztratil jste tu skoro všechny muže a můžete tam pořídit víc než tady. Přesvědčte své bratry a braniborského markraběte, aby okamžitě zastavili boj proti saskému a bavorskému vévodovi, pokud nechtějí ztratit mou přízeň. Spoléhám na vás.“ Svého uvážlivého příbuzného poslechnou rebelantští Wettinové a Askánci spíš než mohučského arcibiskupa nebo Zähringena. Dietrich potvrdil přijetí rozkazu – částečně s úlevou, částečně sklíčeně kvůli mnoha zprávám o úmrtí, které má přinést do svého markrabství –, a ztěžka odkráčel, aby shromáždil poslední ze svých mužů. Dámy kolem Beatrix měly plné ruce práce, aby byl do zítřejšího rána připravený odjezd. Když se boural její stan, vyšla ven a přejížděla pohledem po okolí. Několik mužů bylo ještě zaměstnáno rozebíráním císařova čtyřpokojového červeného stanu a nakládáním plátěných stěn, stožárů a truhlic na několik vozů tažených voly, které je budou následovat. Fridrich stál vedle osedlaného koně, v jeho blízkosti se zdržovali někteří z nejbližších důvěrníků. „Kde je předvoj? Jak dlouho tu mám ještě čekat?“ vybuchl netrpělivě a poslal dva starší panoše dolů do tábora se vzkazem příslušné setnině jezdců, aby si laskavě pospíšila. To znamenalo čekat, než se panošové vrátí, v nejlepším případě s plně ozbrojeným předvojem na koních. Po zdánlivě nekonečné době se ale vrátil jen jeden, udýchaný a popelavý v obličeji. 20
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 20
29.09.2021 18:28:58
„Co se stalo? Kde je tvůj průvodce?“ obořil se na mladíka maršál Jindřich z Pappenheimu. „Nebo snad cestou zemřel?“ Panoš lapající po dechu padl na kolena. „Utekl, nevím kam,“ hlásil v pláči. „Řekl, že bude raději zbabělec, než aby šel do údolí a přivodil si v táboře smrt…“ Maršál mrzutě zkřivil obličej. V posledních dnech dezertovalo mnoho pěšáků. Bez ohledu na následky, bez soucitu s přáteli a příbuznými. Strach, že zemřou stejně bolestivě jako už stovky mužů před nimi, byl větší. „A předvoj, kdy konečně dorazí předvoj?“ požadoval císař informaci. Chlapec zmlkl a setřel si rukávem z obličeje slzy. Když byl jeho obličej zase nezakrytý, zračila se v něm čirá hrůza. „Koně se pasou ve výbězích, leží tam včera sbalené rance, když jsem ale vstoupil do stanů, byli tam všichni mrtví!“ zvolal a rozvzlykal se. „Všech sto. Všichni muži ve všech stanech… Ani jeden už nežil…“ Klesl na zem, chytil se oběma rukama za hlavu a kolébal trupem ze strany na stranu. Čekající dvůr vyděšeně mlčel. „Vaše Veličenstva, musíte opustit tohle místo,“ naléhal v největších obavách magistr Guido. Fridrich dal konečně rozkaz k odchodu, podobal se ale spíš zoufalému úprku než spořádanému odjezdu. Uháněli jako štvaní démony, hroznými výpary, které přinášely smrt. Za sebou slyšeli zděšené výkřiky těch, kteří zůstali v táboře. „Prchejte, prchejte!“ volali na sebe navzájem. „Smrt je nám v patách!“
21
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 21
29.09.2021 18:28:58
Nejistota Míšeňský markrabě Ota, jeho manželka Hedvika, jeho bratři Dietrich a Dedi, Dietrichův syn Konrád, Dediho manželka Mathilda; Míšeň, září 1167
M
íšeňský markrabě byl zase špatně naložený. Už řadu dní. Od chvíle, kdy dorazily ke dvoru zlé zprávy o průběhu císařova italského tažení, o kterém už dávno kolovaly příšerné zvěsti. Které bratr Dietrich, jenž se právě vrátil z Říma, potvrdil, dokonce i ty nejneuvěřitelnější. A kníže Ota byl i v dobré náladě hrůzu nahánějící muž. Nebylo tedy divu, že se dvě mladá pážata před dveřmi jeho pokoje dohadovala a šeptala si důvody, proč má jít jako první s objednaným džbánem studené vody dovnitř ten druhý. „Zaklepej, kníže je koneckonců tvůj strýc!“ vybídl starší z dvojice desetiletého Konráda. Ten ale nevěřil, že se může při pážecí službě, kterou započal teprve včera, odvolávat na blízké příbuzenství s markrabětem Otou. Jeho otec Dietrich z Lužice, který se vrátil z Itálie a seděl taky v pokoji, do kterého se neodvažovali vstoupit, mu to znovu výslovně řekl, než ho předal míšeňskému stolníkovi. „Jsi teď páže na knížecím dvoře a máš se naučit všechno, co musíš znát a umět, aby ses mohl stát panošem a později rytířem. Nehraje při tom žádnou roli, kdo je tvůj otec. Budeš posuzován jen podle toho, co dokážeš. Spíš ještě přísněji než ostatní, a to právě kvůli tvému původu a zodpovědnosti, která tě v budoucnu čeká.“ Kdyby nebyl tak vyděšený, zakoulel by Konrád při tom napomínání očima. Ano, byl jediný legitimní syn markraběte a měl po jeho smrti vládnout Lužické marce. To slyšel už mnohokrát. V tu chvíli měl ale těžké srdce kvůli rozloučení s domovem v Eilenburgu a nejistotě, jestli mnoho nových povinností zvládne. 22
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 22
29.09.2021 18:28:58
Jeho otec to patrně vycítil, protože mu položil ruku na rameno, podíval se na něho a řekl: „Neudělej mi ostudu!“ To Konrád nechtěl ani za nic na světě. Nebylo to ale tak jednoduché, když mu bylo teprve deset a ze dne na den se ocitl ve službách říšského knížete. Přitom ho měl jeho urozený otec poslat do jiné domácnosti už před třemi roky, jak bylo běžné. Proč to tak dlouho odkládal, Konrád nevěděl. Možné důvody ještě přiživovaly jeho pochybnosti o sobě. Myslí si snad otec, že by úkoly nezvládl, protože upřednostňuje levou ruku před pravou? Komplikovalo to jeho výcvik ve zbrani. Dostal už několik lekcí od otcova mistra zbrojíře, výsledek byl ale dost zarmucující. „Zaklepeš a zeptáš se, já ponesu džbán,“ sykl Jakob. Bylo mu jedenáct a sloužil na míšeňském dvoře už čtyři roky. Proto se tady vyznal a věděl také, jak je třeba se chovat, aby neměl nepříjemnosti. Míšeňský markrabě neměl dnes koneckonců špatnou náladu poprvé. A nést džbán taky nebyl zrovna snadný úkol. Co kdyby ho upustil nebo zakopl a polil strýci vodou šaty a boty? Navíc sedí uvnitř jeho otec a bude ho sledovat přísným pohledem. Nechtěl ani pomyslet na to, že by se mu přihodil takový malér. Uprostřed dohadování a špitání chlapců se najednou otevřely dveře zevnitř. Hoši sebou leknutím trhli a proud vody pokropil Konrádovi nohy. Rychle couvl o dva kroky. Z místnosti vyšla markraběnka, Konrádova teta Hedvika. Připadala mu překrásná v těch červených šatech a s dlouhými světlými vlasy. Byla jediná na míšeňském dvoře, kdo mu nenaháněl strach. Hedvika se k synovci sklonila a položila mu ruku na rameno, úplně jinak než jeho otec, ne tak pevně, ale úplně zlehka. Její ruka byla teplá a měkká. Podívala se mu do očí a řekla s povzbudivým úsměvem: „Běž už dovnitř, než vás začne Jeho Jasnost postrádat.“ Nejpozději od tohoto okamžiku miloval Konrád svou tetu vřele a vroucně. 23
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 23
29.09.2021 18:28:58
Mateřskou lásku nikdy nepoznal. Jeho vlastní matka opustila Eilenburg, jakmile se narodil a byl pokřtěn. Otec o ní nikdy nemluvil. Ze staré chůvy se mu občas podařilo vylákat pár podrobností. Například že se v míšeňském dómu vzdáleném jen několik kroků od markraběcího paláce konala u příležitosti jeho křtu slavnostní bohoslužba, zatímco venku zuřila bouře s hromy a blesky a lilo jako z konve. Možná si to ale jen vymyslela, aby se bál. Tady v Míšni se pouze jeho laskavá teta snažila nahradit mu matku. Teď ale udělá lépe, když se soustředí na svůj úkol. Zatímco markraběnka kráčela ke schodišti, vstoupili Konrád s Jakobem do místnosti a uklonili se. Markrabě Ota mrzutě zavrčel, gestem je vyzval, aby džbán postavili, a poslal je pro polštáře na sezení. Podle zvuků, které pronikaly dovnitř oknem z nádvoří, dorazila právě skupina jezdců. Byli očekáváni další hosté: hrabě z Groitzsche a Rochlitzu s chotí. Jmenoval se Dedi a byl to mladší bratr obou markrabat, to Konrád věděl. I to, že Dediho manželka Mathilda z Heinsbergu pochází z jedné velice mocné rodiny v Porýní, mu bylo známo. Otec trval na tom, že se musí naučit zpaměti jména, tituly a příbuzenské vztahy nejvýznamnějších rodin císařské říše. Když Konrád stavěl džbán na stůl, vrhl koutkem oka kradmý pohled na svého otce. Z jeho tváře se ale nedalo nic vyčíst, s výjimkou toho, že knížata patrně probírají velice vážné věci. Nebylo divu. To, že záležitosti v Itálii neprobíhají dobře, věděl dokonce i on. Pak už chlapci vyklouzli ven, aby donesli požadované polštáře. Stáli déle ustrašení před pokojem, než byli nakonec uvnitř. To už se mi nikdy nestane! rozhodl se Konrád v duchu. Zároveň si ale položil otázku, jak má přečkat první dny jako páže na míšeňském dvoře, aniž by se blamoval a zklamal otce. Všude číhaly léčky. „Honem, pojď se mnou! Podíváme se seshora, jak tlustý hrabě z Groitzsche sesedá,“ zašeptal Jakob a v touze něco podniknout ho dloubl do boku. „Možná spadne z koně!“ Starší z chlapců se 24
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 24
29.09.2021 18:28:58
zasmál a zamířil chodbou k oknu, z něhož bylo vidět na hradní nádvoří. Po krátkém zaváhání se Konrád rozběhl za ním. „Můj starší bratr Lukas je už panoš a slouží jednomu z rytířů, kteří se vydali verbovat ve Francích osadníky,“ řekl Jakob a škodolibě se zašklebil. „Dělal se pořád tak důležitým… a teď ten hlupák dřepí v Tmavém lese ve společnosti hladových rolníků a mává pravděpodobně spíš sekerou než mečem. Zatímco my tu můžeme zažívat napínavé chvíle. Paráda!“ Ke zklamání obou tajných pozorovatelů Dedi z koně nespadl, hlasitě ale hekal, když sesedal z koně. Jeho baculatá manželka Mathilda už mezitím elegantně sestoupila a plna radosti z opětovného shledání objala svou švagrovou Hedviku. Kolem pobíhali sloužící, kteří měli obstarat koně a odnést zavazadla do pokojů pro hosty. Markraběcímu páru byl podán nápoj na uvítanou. Teď se k nim připojili i Ota a Dietrich a pozdravili svého bratra a jeho manželku na hradním nádvoří rozbahněném ještě od nočního deště. Na trojici málem nebylo poznat, že jsou bratři. Ota byl podsaditý s markantní bradou, Dietrich štíhlý s ostře řezanými rysy obličeje, Dedi naproti tomu tělnatý, proto se mu potají říkalo jen „Tlustý“. „Proběhla vaše cesta bez problémů?“ zeptala se Hedvika hostů, kteří právě dorazili. Než mohl někdo odpovědět, začal Ota naléhat: „Jestli nejste příliš unavení, měli bychom se hned odebrat do mého pokoje.“ Bylo třeba probrat důležité věci. Aby tomu dodal větší důraz, zeptal se tlumeně švagrové Mathildy: „Přinášíš patrně zprávu od svých bratrů. Dobrou, nebo špatnou?“ Mathildini bratři Goswin a Philipp z Heinsbergu odjeli také s císařem do Říma. To, co vyprávěl Dietrich o průběhu válečného tažení, mělo obrovský význam nejen pro říši, ale i pro rod Wettinů. A obzvláště pro vzpouru proti mocnému vévodovi Jindřichovi Lvu, příteli a bratranci císaře, na níž se rozhodujícím způsobem 25
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 25
29.09.2021 18:28:58
podíleli. Převezme Mathildin bratr Philipp, dosud kapitulní děkan v Kolíně, úřad a záměry jejich zesnulého spojence Rainalda z Dasselu? Ta nejistota ovlivňovala nejen Otovu náladu, ale působila i na jeho střeva a činila ho ještě podrážděnějším než jindy. Mathilda rozvážně přikývla. „Určitě se chcete všichni hned dovědět, jakou zprávu přinášíme od mého bratra Philippa. Nepotřebujeme odpočinek. I koupel může počkat.“ „Tak to už pověz!“ vyhrkl Ota. „Ne tady na dvoře,“ zašeptala Mathilda tajemně a nechala nezodpovězeno, jestli jsou to dobré nebo špatné zprávy. Přesně řečeno, jestli jsou jen špatné nebo i takové, které slibují naději. Její mlčení a neproniknutelný obličej ještě zesiloval nepříjemný pocit míšeňského markraběte. Protože ty zprávy očividně nebyly určené pro cizí uši. Mathilda se tvářila, jako by nespokojenost v Otových rysech obličeje nezpozorovala. Ve skrytu pobavena jeho netrpělivostí se zavěsila do Hedviky, když kráčeli k paláci, kolem pekárny a kovárny. Aby švagra pozlobila, pronesla tak hlasitě, že to muži museli slyšet: „Drahá Hedviko, rozhodně chci využít pobytu v Míšni k nákupu dvou tuctů těch krásných pohárů se slovanskými vzory, které nabízejí na prodej vaši hrnčíři. Vždycky jsem ti je záviděla a nutně potřebujeme na Rochlitzu pár nových kusů. Prostě se jich příliš rozbilo.“ Ota se podle očekávání otočil a vrhl na ni káravý pohled, že myslí – typická ženská! – na takové nicotnosti, když je ve hře tolik velkého a důležitého. Zanedlouho mu začne z uší a nosních dírek vycházet kouř, pomyslela si Mathilda vesele. Dělala, jako by si němé výčitky nevšimla, a přestože se Ota ani slůvkem nezeptal, jestli měli dobrou cestu, zářivě se na něho usmála a prohodila konverzačním tónem navenek úplně bezstarostně: „Děkuji za optání, vážený švagře. Vyrazili jsme včera z Rochlitzu a přenocovali v ubytovně kláštera, který jsi nechal zřídit v Tmavém lese. Odtamtud sem to už není ani patnáct mil a my si je o tomto krásném podzimním dnu užili bez komplikací.“ 26
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 26
29.09.2021 18:28:58
Odstranila ze své peleríny zářivě červený list, s úsměvem ukázala na modrou oblohu a vážněji pokračovala: „Je naprosto neuvěřitelné, co tam cisterciáci za tak krátkou dobu vytvořili! Místo, kde to žije. Jsou už založena první pole a zahrada s léčivými bylinami, stojí mlýn a mnoho domů, buduje se kostel… A zbožní bratři se moc snažili zpříjemnit nám pobyt.“ Dediho utrápený obličej svědčil o tom, že by jeho popis cestování dopadl méně nadšeně. Na druhé straně obdivoval svou manželku i za to, že snášela nesnáze dlouhé cesty bez nářku a dokázala z nich dokonce ještě vyvodit něco dobrého. Vážil si jí za to, stejně jako její moudrosti a synů, které mu darovala. Mathilda uchopila rychlým hmatem závoj, který jí rozevlál poryv větru, a obrátila se znovu na Otu. „To utvrdilo mého Dediho v rozhodnutí založit vlastní klášter, mimo jiné i k našemu poslednímu odpočinku. Vybrali jsme už vhodné místo – Zschillen, jižně od Rochlitzu…“ „Tak si to otec nepředstavoval,“ namítl dosud nápadně mlčící Dietrich. „Zvolil jako pohřebiště naší rodiny Petersberg.“ „Nenecháváš sám stavět klášter v Dobrilugku?“ pronesl jízlivě Ota. Hněval se na svého otce i po jeho smrti. Neobjevil se ani na pohřbu starého markraběte. Založit klášter a přivést do marky Míšeň a Lužice osadníky byla důležitá opatření k budování země. Konečně se mohou těm úkolům věnovat, pokud události v Itálii a otevřená saská válka všechno dosažené nezpochybní. Než mohl Dietrich odpovědět, dorazila skupinka k paláci a stoupala k pokoji knížete. Pážata tam rozložila polštáře k sezení a stála připravena s umyvadlem, džbánem a plátěným ručníkem, aby se vysoce postavení hosté mohli osvěžit a umýt si ruce. Mistr kuchař už postavil na stůl mísy s pečení, sýrem a šunkou. Vrchní šenk měl nachystaná různá vína a studenou vodu k ředění. Ota nechal nalít a poslal všechny kromě svých bratrů, Hedviky a Mathildy ven. „Ty se, hošíku, postav před dveře a dávej pozor, aby nás nikdo neposlouchal!“ přikázal Konrádovi. 27
MEC A KORUNA 5 - Cena moci.indd 27
29.09.2021 18:28:58