Ladislav Špaček
Dědečku, vyprávěj o Praze ETIKETA A ETIKA PRO DĚTI
Ilustrace Sylva Francová
Dedecku_Praha_sazba.indd 5
11.02.2022 11:02
Text © Ladislav Špaček, 2022 Illustrations © Sylva Francová, 2022 ISBN 978-80-242-7908-4
Dedecku_Praha_sazba.indd 6
11.02.2022 11:02
Milí rodiče, knížka Dědečku, vyprávěj o Praze navazuje na předchozích pět dílů série o laskavém dědečkovi a jeho zvídavé vnučce Viktorce. Ve všech dílech dědeček pomáhal Viktorce objevovat svět, pochopit život kolem nás, vnímat hodnoty, na nichž je založena naše současnost. Viktorka představuje dědečkovi nové kamarádky, které se přistěhovaly do Prahy, a společně pak objevují všechny pamětihodnosti hlavního města. Seznamují se s důležitými událostmi našich dějin od počátků po současnost, poznávají významná místa, kde se odehrávaly klíčové události historie našeho národa. Dědeček umí děti zaujmout nejen poutavým vyprávěním o památkách našeho hlavního města, ale získává si srdce dětí i pověstmi a příběhy, které se vážou k různým pamětihodnostem. Věřím, že kniha se stane velkým pomocníkem pro ty z Vás, kdo chcete svým dětem ukázat krásy Prahy a seznámit je s významnými událostmi našich dějin. Lze ji použít i jako průvodce – každá kapitola slouží jako námět na vycházku. Přeji Vám a Vašim dětem krásné chvíle při společných toulkách Prahou.
Dedecku_Praha_sazba.indd 7
11.02.2022 11:02
Dedecku_Praha_sazba.indd 8
11.02.2022 11:02
Dedecku_Praha_sazba.indd 9
11.02.2022 11:02
Zazvonilo a všechny děti vbíhaly do třídy. Čekala je poslední hodina dnešního dne, tohoto týdne, měsíce i školního roku. Šestá třída končí! Zbývá ještě poslední těžká chvilka – vysvědčení. Někteří se sebevědomě usmívali, jiní rozpačitě sledovali třídní učitelku, jak vchází do dveří a nese v rukou velkou složku. V ní se bělaly listy papírů, na které žáci netrpělivě čekali. Paní učitelka položila složku obřadně na stůl, předstoupila před třídu a slavnostně spustila: „Milí žáci, letošní rok pro vás byl důležitý, vstoupili jste na druhý stupeň základní školy, kde už se počítá s tím, že se budete učit samostatně. Měli jste na každý předmět jiného učitele, očekávalo se od vás, že budete snaživí, ukáznění, rozumní. Až na pár výjimek,“ rozhlédla se po lavicích s třídními zlobily, „jsem se ve vás nezklamala. Vaše vysvědčení to dokazuje. Mnozí jste se ve druhém pololetí zlepšili a můžete si s čistým svědomím užívat dva měsíce prázdnin.“ Pak už začala vyvolávat jednotlivé žáky podle abecedy a předávala jim vysvědčení. Viktorka byla skoro poslední. Počáteční písmeno jejího příjmení je až ke konci abecedy, a tak mohla s napětím sledovat, jak dopadly její kamarádky. Některým se při pohledu na vysvědčení rozzářily oči, jiným se objevilo ve tváři zklamání, ale všem spadl kámen ze srdce, že to napětí mají za sebou a je rozhodnuto. Pak se ozvalo hlasité: „Viki“, to když paní učitelka vyvolala Viktorku. Ta čiperně vyskočila a popoběhla ke katedře (tak říkal dědeček stolu, u kterého seděli učitelé). Paní učitelka lehce stiskla Viktorce ruku, podala jí vysvědčení a pochválila ji: „Jsi bystrá a snaživá, někdy bys mohla být soustředěnější a pilnější. Škola potřebuje přípravu, nestačí si pamatovat to, co zaslechneš v hodině. Máš dobrou paměť, ale žádný učený z nebe nespadl.“
10
Dedecku_Praha_sazba.indd 10
11.02.2022 11:02
Dedecku_Praha_sazba.indd 11
11.02.2022 11:02
Totéž občas říkával Viktorce dědeček, ta vždycky obrátila oči v sloup, ale teď si to nedovolila. Kdepak, paní učitelku měli všichni rádi, byla hodná, pomáhala jim, když něco neuměli, a byla přátelská a laskavá. Viktorka mrkla jedním okem na známky. No jasně, to čekala, jedna dvojka. Matematika, to měl děda taky, to jí promine. Ještě že to není angličtina, to by se zlobil. Rodičům už o té dvojce řekla, počítají s tím, to je v suchu, ale odpoledne se má jít pochlubit vysvědčením dědečkovi, a to by bylo kázání, jak je angličtina důležitá a že ve světě se jinak nedomluví a že nebude moct jít studovat do světa… No jo, děda má pravdu, proto se v angličtině snažím, představovala si Viktorka rozhovor s dědečkem. Její myšlenky přerušila paní učitelka. Viktorka se vrátila ze svých úvah zpátky do třídy. Vysvědčení už bylo rozdané a Viktorka si ani nevšimla, že k nim do vyučování přišly dvě dívky a teď stojí vedle paní učitelky vpředu před lavicemi. Trochu plaše si prohlížely třídu, žáci si zkoumavě prohlíželi je. „A ještě než se rozloučíme a popřejeme si hezké prázdniny, ráda bych vám představila dvě nové spolužačky, které s vámi budou chodit příští rok do sedmičky. Jak se jmenujete a odkud jste, děvčata?“ obrátila se učitelka k novým žákyním. Ty do sebe šťouchly, která má začít první, ale pak se osmělila ta větší z nich: „Jmenuju se Julie a přistěhovala jsem se do Prahy s rodiči z malého městečka nedaleko Kutné Hory. V Praze už jsem byla několikrát, ale teď se těším, že tady budu bydlet a poznám ji líp.“ Druhá dívka nezůstala dlouho pozadu. „Já jsem Stella, to znamená latinsky hvězda,“ zapitvořila se vesele a s ní i většina třídy, „a možná to slyšíte, přistěhovala jsem se ze Slovenska. Oba mí rodiče jsou Slováci. Tatínek tady teď dostal dobrou práci, a tak se rodiče rozhodli
12
Dedecku_Praha_sazba.indd 12
11.02.2022 11:02
přestěhovat se do Prahy. Já jsem v Praze byla jednou, když jsem byla malá, ale nic už si nepamatuju.“ Paní učitelka se obrátila na Stellu: „A jak doma mluvíte? Česky, nebo slovensky?“ „S rodiči mluvím slovensky, ale teď, když budeme žít v Praze, budeme asi mluvit víc česky, já i mladší bratr, ten jde do třetí.“ „Slyšíte, děti, to bude Stella jistě potřebovat pomoc s češtinou. Není to její mateřština a bude se muset učit víc než vy, kteří česky mluvíte od narození… No, tedy skoro, hned po narození jste měli jiné starosti než češtinu,“ zažertovala paní učitelka. Popřála žákům pěkné prázdniny a připomněla jim, aby byli opatrní a nezkazili si krásné letní měsíce nějakým hloupým úrazem. „Těším se na vás v září v sedmičce,“ rozloučila se pak s dětmi a vyšla ze třídy. Děvčata se shlukla kolem nových spolužaček. Vyptávala se, kam chodily do školy, jaké měly vysvědčení, jak budou trávit prázdniny a proč si vybraly právě jejich školu. „Vaše škola je nejblíž, bydlíme tady v Dejvicích, vedle Kulaťáku,“ vysvětlovala Julie. „Aha, tak to bydlíme kousek od sebe. A co ty, Stello?“ ptala se Viktorka. „My bydlíme taky tady vedle. Myslím, že se to jmenuje správně Vítězné náměstí,“ řekla Stella. „Tak to se můžeme vidět dost často, bydlím taky tady, naproti naší škole. Co kdybychom se někdy vypravily společně na prohlídku Prahy? Můžeme jít do Stromovky nebo řeknu dědečkovi, to je velký znalec Prahy, ten nás rád provede,“ nabídla se Viktorka. Obě dívky se zaradovaly: „To budeme rády, Prahu vůbec neznáme.“ Vyměnily si telefonní čísla a pomalu vyšly s ostatními ze školy ven.
13
Dedecku_Praha_sazba.indd 13
11.02.2022 11:02
Odpoledne se Viktorka ani nepřevlékla, nechala si na sobě slavnostní letní šaty, a už jela za dědečkem. Těšila se, jak se pochlubí pěknými známkami. Dědeček si prohlížel vysvědčení, četl jeden předmět za druhým a něco si pobroukával. „Tak co, dědo, máš radost? Nezklamala jsem tě?“ netrpělivě vyhrkla Viktorka. „To mám, hlavně že máš jedničky z předmětů, které mám rád, z češtiny, angličtiny, dějepisu, zeměpisu, matematiku ti asi vyčítat nemůžu, sám bych na tom nebyl líp,“ přiznal dědeček. „A ještě něco, dědečku, je nového v naší třídě. Přibyly nám dvě nové žákyně, které se přistěhovaly do Prahy, jmenují se Stella a Julie. Bydlí kousek od nás, a tak jsme se domlouvaly, že jim ukážu Prahu, protože toho o ní moc nevědí. Napadlo mě, že bys nás mohl vzít na procházku po nejdůležitějších zajímavostech Prahy, co myslíš?“ „To je skvělý nápad,“ pochválil ji dědeček, „představíš jim město, ve kterém teď budou žít, měly by poznat hlavní památky, třeba Staroměstské náměstí s radnicí a orlojem, Pražský hrad, Karlův most, Královskou cestu. Tobě jsem to už vyprávěl, mohla bys jim dělat průvodkyni ty.“ „Na to bych si moc netroufala,“ polekala se Viktorka, „všechno si to už nepamatuju, ale ty mi pomůžeš, viď?“ „Jasně, přece tě v tom nenechám samotnou,“ uklidnil ji dědeček a hned začal plánovat, kam by měli vyrazit na vlastivědnou procházku. „Začali bychom na Starém Městě, to je kolébka naší metrolopole, pak se vydáme Královskou cestou na Pražský hrad. Domluv se s děvčaty, kdy vyrazíme, ale ještě něco: měla by ses podívat do knížek o Praze, které jsem ti koupil, a připravit se na roli průvodkyně, budeš mi pomáhat.“
14
Dedecku_Praha_sazba.indd 14
11.02.2022 11:02
Viktorka pocítila velkou odpovědnost. To není žádná legrace vyprávět o památných místech Prahy, vzpomenout si na dějiny, které ji utvářely. Ale současně se na procházku těšila. Bude důležitá, i když s dědečkovou pomocí.
Dedecku_Praha_sazba.indd 15
11.02.2022 11:02
Dedecku_Praha_sazba.indd 16
11.02.2022 11:02
Dedecku_Praha_sazba.indd 17
11.02.2022 11:02