budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 1
BUDOUCÍ KRÁLOVNA FLORA HARDINGOVÁ Ikar
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 3
Kapitola 1
Hrad Windsor, prosinec 1943
N
ebyl tam. Alžběta přitiskla oko ke skulině v oponě. Ošumělý samet byl cítit zatuchlinou. Čpěl z něj naftalín a líčidla, staré, pečlivě nazkoušené kusy, potlačené chichotání i tréma z premiér. Viděla, jak se řady židlí pod pódiem začínají plnit lidmi. Někteří usedali v uctivém tichu, jiní, trochu nesví z toho, že se ocitli na hradě, se s okázalou nenuceností rozhlíželi kolem. Přestože nádherné zlacení sálu Waterloo vypadalo matně a zanedbaně a slavné portréty byly z jeho stěn již sundány, zachoval si svou původní majestátnost. Koberce byly na začátku války srolovány a uloženy do skladu a ve velké hale se teď ozývalo šoupání židlemi, tlumené konverzace a pokašlávání. První řada byla stále prázdná. „Je tu?“ zašeptala jí Margaret za zády. „Ještě ne.“ Alžběta ustoupila od opony. Z pocitu zklamání jako by měla v žaludku kámen a nevolno už jí začínalo být i z napjatého očekávání a trémy. Přestože tohle bude již 3
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 4
páté představení Aladdina a svou roli znala dobře, věděla, že až přijde ten moment, kdy se roztáhne opona, strach z neúspěchu jí sevře hrdlo. „Počkej, taky se kouknu.“ Margaret odstrčila sestru loktem a zaujala její místo u opony, jako by snad mohla přičarovat řeckého prince Philipa do sálu pouhou silou své vůle. Margaretina vůle byla někdy tak silná, až Alžběta skoro i uvěřila, že by se jí to mohlo podařit, ale sestřina svěšená ramena tentokrát naznačovala neúspěch. Pustila oponu a vrátila se zpátky do středu pódia, špičkami si při tom nadkopávala saténovou sukni. „Papá říkal, že Philip přijde,“ řekla Margaret trucovitě. „Na Vánoce,“ připomněla jí Alžběta a snažila se skrýt skleslost v hlase. „Neslíbil, že přijde na představení. Třeba mu do toho něco vlezlo.“ Margaret na ni zůstala zírat. „Něco důležitějšího než přijít se s králem a královnou podívat, jak jejich dcery hrají divadlo?“ „Philip je princ. Takové dvě princezny, jako jsme my, ho neomráčí.“ Toho se Alžběta tajně bála. Celý svůj život byla něco zvláštního a teď, když na tom poprvé záleželo, možná zas tak moc zajímavá nebyla – alespoň ne pro Philipa. Byly to už dva roky, co byl řecký princ Philip u krále a královny na čaji. Alžběta s Margaret seděly fascinovány, když jim vyprávěl zážitky z války na moři, schválně při tom zlehčoval svou vlastní úlohu a vyzdvihoval zábavnou stránku věci. Pro Alžbětu, která si Philipa dosud pamatovala jen jako namyšleného kadeta, který se příšerně vytahoval, to bylo jako zjevení. Místo nafoukaného kluka tu seděl mladý muž přesně takový, jaký by princ měl být: statečný, zábavný, okouzlující. 4
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 5
A pohledný. Vzpomínka na ty pronikavě modré oči jí od té doby nedávala spát. Nedlouho po tomto setkání byla královská rodina pozvána na večírek do Coppins, kde Philip přebýval u sestřenice Mariny, vévodkyně z Kentu. Philip vyzval Alžbětu k tanci, buď z laskavosti, nebo z povinnosti, to jí bylo jasné. Bylo jí patnáct a moc toho nenamluvila, ale intenzivně si uvědomovala jeho ruku kolem svého pasu, dlaň, která ji k sobě tiskla. Teď už jí bylo sedmnáct. Toužila, aby viděl, jak dospěla. „Měl by se na nás chtít přijít podívat,“ stála si Margaret na svém. Těšila se, že ho ohromí svými hereckými schopnostmi. „Hlavně na tebe,“ dodala a nečekaně dala Alžbětě přednost. „Píše ti přece.“ „Občas.“ Vždy opatrná Alžběta nechtěla sestře přiznat, jak se vrhala na Philipovy zřídkavé dopisy, kolikrát je četla a znovu pročítala, vyhlazovala sklady na papíře. Nic moc v nich nebylo, protože co jí taky měl psát? Že si na ni vzpomíná, nic víc. Ale to stačilo. „Myslím, že píše kdekomu.“ „Lilibet, ty ale jednou budeš královnou Anglie, ty nejsi ,kdekdo‘.“ Margaret popuzeně přešla přes pódium, až jí podpatky klapaly po dřevěné podlaze. „Margaret!“ ozvalo se syknutí ze zákulisí, odkud na ně mávala Crawfie, jejich vychovatelka. „Ty taky, Lilibet. Král s královnou už přicházejí. Musíte se připravit na místa.“ Alžběta se zhluboka nadechla. To nevadí, že tam Philip není, nebude z toho zklamaná. Přijede přece na Vánoce. Uvidí ho už brzy. Za oponou zaslechla rachocení a posunování židlí, jak lidé vstávali před jejími rodiči. „Rychle, do koše!“ Cyril Woods přeběhl přes pódium. Alžběta ho měla ráda. Byl veselý a temperamentní a tančil a zpíval skoro tak dobře jako Margaret. Oni dva scénu po5
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 6
drží, na to se mohla spolehnout. Naučila se roli a věděla, kdy má kam jít, ale nezářila jako Margaret. Vedle sestry vypadala nevýrazně, nudně. Ale tak se nakonec cítila pořád. Alžběta však byla starší – to ona se stane královnou. A i proto dostala hlavní roli. To Alžběta hrála Aladdina, měla na sobě otřesně krátké sako a punčocháče, ve kterých si připadala strašlivě odhalená. Margaret obsadila úlohu princezny Roxany, což jí vůbec nevadilo, protože mohla mít nádherně vyšívanou hedvábnou róbu a ve vlasech korunku. Na začátku scény měli vyskočit z obrovského prádelního koše, jehož zadní část byla odstraněna, takže se za ním mohli skrčit. Nebylo tam však moc místa a Cyril se neustále omylem dotýkal její nohy. „Pardon,“ mumlal. „Pardon.“ Alžbětě bušilo srdce. Jak nesnášela tyhle chvíle, než se zvedne opona! V hlavě měla najednou úplně prázdno. Kostým ji škrtil a nemohla si vzpomenout na jedinou repliku. Proutěný koš ji škrábal na tváři a nohy jí tuhly. Jakmile orchestr hradní stráže zatroubil fanfáru, zmocnila se jí touha vyskočit a utéct z jeviště pryč, vyběhnout na horní nádvoří a dolů do stájí. Sednout na koně a uhánět, rychle a daleko, někam, kde není koho zklamat ani koho potěšit, ani žádná povinnost, kterou musí splnit. Ale nemohla to udělat. Tohle představení bylo jednou z mála věcí, kterými mohla přispět k válečnému úsilí. Výtěžek půjde pletařskému fondu Royal Household Knitting Wool Fund, jenž obléká vojáky bojující za jejich zemi, připomněla si Alžběta přísně. Nesmí z toho utéct. Chce se po ní jediné: aby zpívala a tančila. Co by byla zač, kdyby odmítla i to? Teď už stejně bylo na všechno pozdě. Hudba sílila, bubny vířily a pak zašustil samet a zapraskala lana roztahující oponu. 6
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 7
„Jste na scéně!“ Cyril z boku dloubl Alžbětu, ta vyskočila a odhodila přitom víko koše stranou. Její náhlé zjevení vyvolalo v publiku smích, který se ještě znásobil, když se vedle ní vynořila Margaret, ale Alžběta si toho ani nevšimla. V přední řadě seděl Philip, hned vedle její matky, a díval se přímo na ni. Vypadal ohromeně a křivku jeho vážných úst začal měnit úsměv. Alžbětě poskočilo srdce. Všechny pochyby byly tytam. Najednou zářila jako Margaret. Měla lehčí nohy, usmívala se veseleji. Tančila, zpívala. Zvedala obočí a vrhala významné pohledy do publika. Podařilo se jí Philipa rozesmát. Byl tam. Na ničem jiném nezáleželo.
7
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 8
Kapitola 2
P
hilip, sedící vedle královny, se snažil nedat na sobě znát, jak pekelnou má kocovinu. Proč propánaboha včera tolik pil? Ale byla to přece jeho poslední příležitost vidět se před Vánoci s Oslou. Zábava byla výborná, alespoň co si Philip pamatoval. Tancovali v Klubu 400 a pak se všichni sešli u Osly v bytě, kde jedli ruský salát se sušenými vajíčky, který jim Osla připravila. Nechutnal nijak špatně, ale ten dresink, připomínající rozpuštěný vosk, ještě teď cítil v žaludku. Vyspal se na gauči a měl tam taky zůstat. Byla fatální chyba vracet se do bytu na Chester Street, kde našel dopis od Mountbattena, v němž na něj naléhal, aby se co nejrychleji dostavil do Windsoru. Dopisy od strýčka Dickieho se daly jen těžko ignorovat. „Tvůj dědeček byl král,“ připomínal mu Mountbatten, když se s Philipem viděli posledně. „Jsi princ, propojený s většinou královských rodů Evropy. Ale co říká pane tobě? Stěží víc než šaty, co máš na sobě.“ „A ještě to skvělé autíčko, cos mi dal k jednadvacátým narozeninám.“ Filip svoje MG přímo miloval. 8
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 9
Mountbatten nedovolil odvést řeč jinam. „Víš, co tím myslím, Philipe. Jsi pohledný chlap a Lilibet jednou nastoupí na trůn. Snaž se k ní být milý, protože se mi doslechlo, že máš velkou šanci. Zatraceně, dlužíš to svojí rodině i sám sobě. Válka nebude trvat věčně a co budeš dělat pak? Nejsi britským občanem a nebudeš moci zůstat u námořnictva.“ Philip si nedovedl představit, že válka jednou skončí. Zdálo se, že – bude trvat napořád. Když se k sobě snažil být upřímný, musel uznat, že ho válka docela bavila. Jistě, byly tu i záblesky hrůzy, ale ještě více adrenalinu a napětí. Avšak v nestřežených okamžicích se mu vracel křik zraněných mužů, hlavou se mu honily a vířily vzpomínky na šlehající plameny, utrhané končetiny a to strašlivé rata-tata kulometů, což ho dohánělo k samotnému pokraji zoufalství; chvílemi až nemohl popadnout dech, ale vždycky když to přišlo, jednoduše ty myšlenky zahnal. Taková válka zkrátka je a on neutrpěl víc než škrábnutí. Philip raději myslel na to, jak se zvedá loď na vlnách, a na oslňující světlo nad Středozemním mořem. Na ten pocit svobody, když se pomalu vzdalovali od pobřeží. Na žaludek sevřený vzrušením, jakmile z amplionů zapraskal rozkaz k zaujetí bojových pozic. Tady je to těžší, říkal si Philip. Země byla vyčerpaná, města vybombardovaná, lidé sešlí a unavení přídělovým systémem a zatemňováním oken. Když Philip procházel londýnskými ulicemi, zbořené domy kolem už ani nevnímal. Jednou si s partou chtěli zajít do kavárny Royal, ale zjistili, že na ni před pár minutami spadla bomba. Ve vzduchu se ještě vznášel prach. Na chodníku ležela těla, muži ve večerních oblecích, ženy v kožiších a s diamanty, které se třpytily v měsíčním světle. Na místo už dorazili rabovači, kteří strhávali mrtvým i umírajícím šperky z těla a nadzvedávali 9
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 10
saténové šaty, aby z nohou těch nešťastnic mohli stáhnout silonové punčochy. Philip si vzpomínal, že jen prošel kolem a zamířil raději do Klubu 400. Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou, vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy. Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady, v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku. Slavné Lawrencovy obrazy byly sundány a na jejich místě visely – Philip musel přimhouřit oči, aby si byl jistý, že se mu to nezdá – prapodivné kreslené postavy. Ale jinak se toho od minulého století moc nezměnilo. Král se dokonce naklonil přes královnu k Philipovi, aby mu sdělil, že pódium a opona jsou ty samé jako při divadelních vystoupeních dětí královny Viktorie. Philipovi třeštila hlava a vždycky ho nelítostně bodlo každé zaskřípění, když se někdo posunul na židli a vrzání se rozlehlo po podlaze. Cítil se otupěle a jakoby v mlze. Že by na něho opravdu lezla ta chřipka, na kterou se chtěl včera večer vymluvit, proč nemůže přijít? „Běž a pomoz jim s tou hrou,“ naléhal Mountbatten. „Nebudu nikde poskakovat a dělat ze sebe před králem šaška!“ „Tak se zapoj v zákulisí. Určitě se něco najde, co bys mohl dělat. Hodí se to. Král s královnou si na tyhle věci potrpí.“ 10
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 11
Čím více na něho Mountbatten tlačil, tím byl Philip zatvrzelejší. Jako pes, když ho chtějí strčit do vany. „Philipe, už jsi jednou nohou tam.“ Strýček Dickie nemohl pochopit, proč se Philip tak brání. „Král říkal, že Lilibet z tebe byla celá pryč, když jste se tehdy v jedenačtyřicátém viděli. Píše ti přece, ne?“ „Občas.“ Philip věděl, že je to s ním těžké, ale nemohl si pomoci. Alžbětiny dopisy byly ve skutečnosti více než občasné. Byly napsány s vážností dětským rukopisem a zdály se mu až zvláštně dojemné, s čímž by se ovšem ambicióznímu strýčkovi nikdy nesvěřil. Schválně věci zlehčoval. Byl rád, že ho neuváděla do rozpaků a nechtěla po něm fotografii, a sám si dával pozor, aby nikdy nenaznačil, že by od ní fotku rád dostal. Tak daleko zacházet nechtěl. „Je to taková mladá holka, strýčku Dickie. Není s ní o čem mluvit.“ Mountbatten to odbyl mávnutím ruky. „Jen doufám, že jí odepisuješ!“ „Když to jde. Nevím, jestli sis toho všiml, ale je válka.“ „Zdá se, že na to, aby ses šel napít a zatancovat, když zakotvíte, máš času dost,“ poukázal strýc. „To víš, že jí píšu.“ Ne že by jí však měl co říct. Ve skutečnosti se musel hodně snažit, aby se na Alžbětu upamatoval. Tichá dívka, solidně stavěná a rozumná, vždycky byla na všech rodinných akcích, například na svatbě jeho sestřenice Mariny s vévodou z Kentu a samozřejmě na korunovaci svého otce, na což si Philip jasně vzpomínal. Taky společně v devětatřicátém hráli kroket v Námořní akademii, když strýček Dickie, ten starý intrikán, nějak zařídil, aby se Philip musel postarat o dvě princezničky, když král s královnou odešli na bohoslužbu do kaple. Alžběta s Margaret měly příušnice nebo spalničky, nebo jim zkrátka něco bylo, a proto s nimi tenkrát nemohly. 11
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 12
Philip by se ani nedivil, kdyby Mountbatten zosnoval i tu jejich nemoc, aby postrčil svého synovce ke králově nejstarší dceři. I když Philip si nemyslel, že by to k něčemu bylo. Alžběta byla hrozně stydlivá, a pokud si vzpomínal, tak poměrně zavalitá. Stěží se mu podařilo dostat z ní slovo. Ale na královské jachtě strávili příjemné odpoledne u čaje. Na to si také vzpomínal. Panebože, to byla ale bolest. Kdyby tak jen mohl dostat aspirin, ale o takovou věc si nemůžete říct ve chvíli, kdy vás uvádějí do karmínového salonu, kde král s královnou vítají hosty představení. Poslední věc, kterou si teď Philip přál, bylo sedět tu až do konce hry. Sál Waterloo byl tak velký, že se snad ani v nejlepších dobách nedal pořádně vytopit, ale královská rodina měla potřebu sdílet se svou zemí útrapy válečné doby, takže vzduch ohřívalo jediné elektrické topítko a zvenčí sem pronikal chlad. Záviděl královně její kožich. Navzdory chladu na něho šla únava. Oslino kanape nebylo jako postel zrovna moc pohodlné. Tak usilovně se snažil potlačit zívání, až ho rozbolely obličejové svaly. Nenápadně si palcem a ukazováčkem stlačil kořen nosu. Teď si nemohl dovolit začít klimbat. Přes všechnu svou vzpurnost věděl jedno: Mountbatten má pravdu v tom, že by Philip měl na krále udělat dobrý dojem. „I na královnu,“ varoval ho strýček. „Budeš se s ní muset víc snažit. Nedej na to, že tvoje babička a pratety o ní pořád mluví jako o obyčejné skotské holce!“ Královna byla dosud půvab sám, ale Philip si byl dobře vědom toho, že její sladké úsměvy jsou v rozporu s jejíma pronikavýma modrýma očima. Konečně se rozsvítila hlavní světla a orchestr spustil. Napřed trochu vzletné hudby a ve chvíli, kdy se Philip chystal 12
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 13
využít příležitosti, aby se v židli svezl trochu dolů, roztáhla se opona. Víření bubnů zakončil poslední úder, víko prádelního koše na jevišti odletělo a na scénu vyskočila princezna Alžběta, budoucí dědička anglického trůnu. V jednom kratičkém momentu ticha se mu zdálo, že se dívá přímo na něj, což ho zprvu tak zaskočilo, že na ni také zůstal zírat, zapomněl i na bolest hlavy, a musel se nad absurditou té situace dokonce začít smát. Pak se usmála i ona – další šok, nepamatoval si, že by se vůbec někdy takhle usmívala – a začala zpívat. Měla na sobě červenozlatý čínský kabátek, který obepínal její vskutku půvabné křivky. Sahal jí až ke stehnům a pod ním měla jen saténové šortky a hedvábné punčochy, které odhalovaly překvapivě hezky tvarované nohy. Philip si v duchu hvízdl a maličko se napřímil. S novým zájmem se teď díval, jak Alžběta stepuje přes celé jeviště. Hra byla lepší, než si myslel, to musel uznat, a dokonce si uvědomil, že se nahlas směje docela ubohým vtipům. Princezně Margaret to moc slušelo a nepochybně měla přirozený talent. Lépe zpívala a byla nadanější herečka, ale Philipův zrak se stále vracel k Alžbětě. Ta úplně zářila. Teď jí bude tak sedmnáct, počítal. Nikdy by neřekl, co takové dva roky udělají. Naléhání strýčka Dickieho, aby na ni upřel svou pozornost, mu najednou nepřipadalo tak otravné.
13
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 14
Kapitola 3
A
lžběta měla pocit, jako by se usmívala každou buňkou svého těla, když se s Margaret a ostatními spoluúčinkujícími vzali za ruce a ukláněli se. Opona se s tlumeným šustotem zatáhla. Ještě nikdy tak dobře netančila ani nezpívala. V převleku za pradlenu v pytlových šatech a se zástěrou zpívala spolu s Margaret a Cyrilem humorné popěvky a byla nadšená při pohledu na Philipa, který smíchy až zakláněl hlavu. Princ Philip si rozhodně nepotrpěl na strojené úsměvy nebo tiché uculování. Když odcházeli ze scény, třásla se vzrušeným očekáváním, ale jen co se Philip objevil v zákulisí, aby jí pogratuloval, její sebevědomí se naráz vypařilo. Dlouho o něm pouze snila, a tak jeho fyzická přítomnost ji vyděsila. Byl vyšší, než si vzpomínala, měl tvrdší rysy v obličeji, chladné oči modřejší. Dech se jí úžil, jako by jí Philip vydýchával všechen vzduch – až tak si připadala nervózní a nejistá. Vešel společně s králem, královnou a svou děsivě elegantní sestřenicí Marinou, vévodkyní z Kentu, kterou charakterizoval unylý křivý úsměv a exotický přízvuk. Alžběta si 14
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 15
vzpomněla, jak šla Marině a strýci Georgeovi na svatbě za družičku. Philip tam byl taky, ale tehdy byl ještě kluk, cizí stvoření, které Alžběta nepozorovala více než jen koutkem oka. Strýce George loni zabili v aktivní službě, ale Marina nesla své vdovství statečně. Byla nenuceně půvabná a měla vřelé, laskavé a přirozené kouzlo, které u ní Alžběta obdivovala a které jí i záviděla. „Byla to úžasná zábava!“ Marina Alžbětu vřele políbila. „Byla jste výborná, zlatíčko.“ Alžběta se usmála a poděkovala, pak políbila rodiče, ale celou dobu cítila, jak ji to pohledem přitahuje k Philipovi, který stál kousek za nimi. Nechtěla se na něho dívat, byla rozhodnutá, že to neudělá, ale přitahoval ji jako magnet. Zůstal tu i poté, co ostatní odešli, a Alžběta nevěděla, jestli má být ráda, nebo má mít strach. „Vážně to bylo skvělé,“ řekl upřímně. „Moc jsem se bavil.“ „Díky.“ Ta stará hrozná stydlivost jí zase sevřela hrdlo. Stále byla oblečená v kostýmu, v kabátku s punčochami, a v rukou žmoulala legrační čepičku, kterou měla na pódiu na hlavě, a upírala na ni zrak. „Scénář napsal pan Tannar, ředitel školy Royal School, takže já na tom nemám žádnou zásluhu, vážně ne.“ „To nesouhlasím. Bez talentovaných herců ani dobrý scénář nic nezmůže. Líbilo se mi to. Ta scéna s prádlem byla opravdu povedená. Zejména jak ta žehlička propálila všechno negližé.“ Jeho zrak sklouzl k jejím nohám. Alžběta si nařizovala nevrtět se, ale cítila se tak trapně odhalená a usmívat se dokázala jen křečovitě. „Ano, Margaret s Cyrilem jsou opravdu dobří.“ 15
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 16
Kam se poděla ta jiskra, co v sobě měla na scéně, pomyslela si zdrceně. Byla přece rozhodnutá ukázat mu, že už není žádná neohrabaná patnáctka, kterou viděl posledně. Ale koukněte na ni: jazyk jí zdřevěněl a jakýkoli pokus o vtipnou hlášku se jí zarazil už v hrdle. Bylo to beznadějné. „Myslím, že i ty jsi byla moc dobrá,“ odpověděl Philip, ale Alžbětu hned napadlo, jestli by si to taky myslel, kdyby nebyla královou nejstarší dcerou. „To je od tebe milé,“ pronesla se škrobeným úsměvem, „ale herečkou je u nás Margaret.“ „Ty ses asi rozhodla, že nepřijmeš žádný kompliment, co?“ zeptal se Philip. Ne že by se vyloženě usmíval, ale když si Alžběta troufla pozvednout k němu svůj pohled, všimla si, že vráska ve tváři se mu prohloubila. Projela jí vlna horkosti. Cítila, jak se jí rozlévá do celého těla, vyskakují jí fleky na krku a pod líčidlem červenají tváře. „Nerada přijímám chválu, kterou si nezasloužím.“ Zdálo se, že Philipa její upjatý hlas spíše pobavil, než odradil. „A za co bys teda zasloužila pochválit?“ zeptal se, jako by ho to vážně zajímalo. Za to, že je svědomitá – to by řekli její rodiče. „Mám skvělou chuť k jídlu,“ napadlo ji a on se kupodivu zasmál. „Pak tedy máme něco společného. Pořád vzpomínám na čaj na královské jachtě, když jste v devětatřicátém přijeli do Královské námořní akademie. Snědl jsem dva banánové dezerty.“ „A spoustu krevet, pokud si dobře pamatuju,“ pokračovala Alžběta, povzbuzena jeho smíchem. „Divím se, že ti nebylo špatně.“ Philip se na ni zazubil. „I tak to stálo za to.“ Jeho smích ji oslňoval tolik, až se musela podívat jinam. 16
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 17
„Těžko si teď představit banánový dezert,“ řekla po chvíli. „Banány jsem od začátku války neviděla.“ „Někteří moji kamarádi říkají, že se jim teď zdá o čerstvém ovoci.“ „Já sním o mýdle,“ opáčila Alžběta a on zvedl obočí. „O mýdle?“ „Ještě před válkou, vždycky když se mýdlo ztenčilo, jsme si mohli rozbalit nové. Pokaždé tak krásně vonělo po růžích nebo levanduli. Ale teď ho musíme vymydlit do posledního zbytečku, i když už je polámané a zašpiněné, a pak ho smačkáme dohromady s dalšími zbytky, abychom ho mohli dál používat. Máme tak pocit, že alespoň trochu šetříme, přestože to není nic proti tomu, jak se musí uskromňovat ostatní lidé. Takže se vždycky cítím provinile, když zatoužím po čerstvém mýdle jenom pro sebe. Je to můj sen, až bude po válce!“ Proč mu jen tohle říkala? Alžběta se v duchu otřásla. Philip přece bojoval. Viděl, jak válka vypadá doopravdy. Těžko na něj zapůsobí hloupá holka toužící po mýdle. Ale neposmíval se jí, což od něho bylo hezké. „Všichni potřebujeme mít nějaký sen, až válka jednou skončí,“ pronesl. Alžběta si uvědomila, že pořád žmoulá čepičku, a položila ji na stolek za sebou. „Jsem moc ráda, že k nám přijedeš na Vánoce,“ řekla statečně. „Ne tolik jako já,“ odpověděl Philip. „Dickie s Edwinou budou pryč a já nemám, kam jinam bych šel. Byly by to pro mě jinak hodně smutné Vánoce.“ O tom Alžběta pochybovala. Nebyla přece hloupá. Byla si jistá, že Philip má plno dívek, které by ho rády pozvaly, aby s nimi strávil Vánoce. Věděla, že přišel jen na Mountbattenovo přání. Plány jeho strýce na spříznění rodiny s ro17
budoucí královna.qxp_Sestava 1 07.06.21 19:26 Stránka 18
dem Windsorů byly všeobecně známé, ale co si o tom myslel Philip, to už tak jasné nebylo. Zato Alžběta věděla, co chce. „No, u nás bude jen malá společnost, takže máme štěstí, že nebudeš právě na moři,“ snažila se o lehčí tón. „Moje loď se opravuje, takže si teď pár měsíců plním službu na pevnině.“ Tak on se tu potlouká už několik týdnů, a ani nepřišel na návštěvu, pomyslela si Alžběta sklesle. Nakonec, co vlastně čekala? Ano, občas jí napsal, ale přátelé nebyli. Sotva se znali. On sice zaplňoval v jejím životě velký prostor, ale ať už v budoucnu plánoval cokoli, ona v této chvíli zaujímala v jeho životě jen velmi málo místa. Možná neuměla flirtovat, ale ne nadarmo hostila na hradě příslušníky hradní stráže, aby se naučila, jak vést konverzaci, a taky měla vlastní hrdost. „Jaké máš tedy teď povinnosti?“ zeptala se Philipa. „Většinou výcvikové kurzy.“ Pokud si Philip všiml chladu v jejím hlase, nedal to na sobě znát. „Pěkně otravné, abych řekl pravdu. Nemůžu se dočkat, až budu zase na moři. Připadám si hloupě, když se tu kopu do zadku, zatímco ostatní chlapi pořád bojují.“ Odmlčel se. „Promiň, to bylo hrubé a nevděčné. Nechtěl jsem říct, že nejsem rád, že jsem tady,“ dodal. „Tady na Windsoru, mám na mysli. S tebou.“ Na chvilku se rozhostilo ticho. S tebou. Alžběta cítila, jak má obličej ztuhlý pod vrstvou líčidel. Saténové punčochy se jí na jednom kotníku shrnuly a překroutily a límec kabátku ji dřel na krku. „Chápu,“ řekla a vyloudila na tváři strnulý úsměv. Crawfie přešlapovala kolem a žvanění nadšených hlasů účinkujících za nimi sílilo, takže její rodiče už asi odešli. Ukázala na svůj kostým. „Radši se půjdu převléknout,“ 18