pouze titul Sestřičky a zuřící válka Donna Douglasová
Sestricky a zurici valka.indd 1
09.12.21 17:24
1.
JEDNOHO KVĚTNOVÉHO PÁTKU roku 1940 poté, co se premiérem stal Winston Churchill a Němci začali bombardovat Holandsko, se Dora Rileyová vypravila do nemocnice Nightingale požádat o místo. Uběhlo šest let ode dne, kdy v Nightingale poprvé stála před hlavní sestrou jako studentka zdravotní školy, ale když teď hleděla na ženu za psacím stolem důstojné pracovny, srdce jí bušilo stejně nervózně jako tenkrát. Za těch šest let se svět změnil téměř od základu, ale Kathleen Foxová vypadala pořád stejně autoritativně. Urostlá a elegantní v černé uniformě s velkým bělostným čepcem upřela na Doru zkoumavé šedé oči navlas stejně, jako když se setkaly poprvé. „Nuže, paní Rileyová,“ začala hlavní sestra kultivovanou výslovností, zpod níž prosvítaly lancashirské kořeny. „Prý byste se ráda vrátila mezi nás.“ Dora si propletla prsty za zády a maličko se napřímila, jak se sluší při hovoru s nadřízenými. Staré zvyky se ne zapomínají. „Ano, hlavní sestro.“ „Jak je to dlouho od vašeho odchodu?“ „Dva roky, sestro. Státní zkoušky jsem složila v třicátém sedmém roce a příští jaro jsem odešla, protože jsem se vdala.“
5
Sestricky a zurici valka.indd 5
09.12.21 17:24
Hlavní sestra se začetla do poznámek na psacím stole. „A smím se zeptat, proč stojíte o návrat?“ „Chtěla bych taky trochu pomoct, sestro; myslím, když je ta válka.“ „Chápu.“ Hlavní sestra se odmlčela. „Váš manžel narukoval, je to tak?“ „Ano, sestro.“ Dora stiskla rty, aby se jí nerozechvěly. Byla drsný plod londýnské čtvrti East End, kde vyrůstala v uličkách kolem Bethnal Green skoro na dohled nemocnice, a hrdost jí nedovolila ukázat slabou stránku. V této části Londýna nebylo pro ufňukance místo. Matka i babička ji učily zatnout zuby a překonat i tu sebevětší a sebevíc bolestnou překážku. Srdce jí však krvácelo steskem a strachem kvůli Nickovi. V březnu ho odveleli do Francie a Dora po něm zoufale tesknila. Vlastně to byl hlavní důvod, proč se rozhodla vrátit do Nightingale. Musela se nějak zaměstnat. Nešlo jen o pomoc národu ve válce, ale doma by se usoužila nebo zbláznila strachy. „Smím se zeptat, proč jste se obrátila přímo na nás, a ne na Civilní ošetřovatelské rezervy?“ vytrhla ji hlavní sestra ze zamyšlení. „Zdravotní sestry nám nabízejí své služby jejich prostřednictvím.“ Dora pohlédla Kathleen Foxové do očí s přesvědčením, že obě znají odpověď. „To jsem udělala, ale o matky zájem nemají.“ „Ach, jistě,“ usmála se hlavní sestra trpce. „A vy máte dvojčata, že?“ Doru nijak neudivilo, že hlavní sestra ví o Walterovi a Winnie; navzdory svým četným povinnostem zvládla sledovat osudy všech svých „děvčat“. „Ano, sestro,“ přikývla. „Jak jsou staří?“
6
Sestricky a zurici valka.indd 6
09.12.21 17:24
„Teprve rok, sestro.“ „Pak jsou ještě hodně malí. Divím se, že od nich chcete odejít k ošetřovatelství.“ Dora mlčela a v duchu se smířila s dalším odmítnutím. „Za svou ochotu a odvahu si zasloužíte obdiv,“ překvapivě pokračovala slečna Foxová, „ale pravidla pro Civilní rezervy nejsou pro nic za nic. Jak víte, ošetřovatelství je poslání: dlouhé služby, dřina, nemocnice na prvním místě, a to bez ohledu na to, zda je, či není válka. Není to práce pro manželky a matky.“ „Zvládla bych to,“ trvala Dora na svém. „Přestěhovala jsem se zpátky k mámě, aby mohla ohlídat dvojčata, zatímco budu ve službě. Všechno jsme spolu promyslely.“ „Chápu. A teď si představte, že uprostřed směny dostanete zprávu, že jedno z dětí onemocnělo. Těžko se budete moct rozběhnout domů, ale na svou práci se už nedokážete soustředit.“ „Když budou s mojí mámou, starosti si dělat nebudu!“ nevzdávala se Dora. „Vychovala šest dětí, umí si poradit.“ Slečna Foxová jí věnovala téměř soucitný pohled. „Obávám se, že v praxi byste to cítila jinak,“ řekla laskavě. „Mateřský instinkt velí ženě dát děti na první místo.“ „Ale copak mi Hitler dává na vybranou?“ vyštěkla Dora; nechtěla vyjet tak prudce, jenže už měla plné zuby toho, že o její pomoc nikde nestojí. Navlas stejně s ní vyběhli na Pracovním úřadu. „Věřte mi, sestro, že bych nejradši byla doma s manželem a dětmi, ale to mi překazil starej Adolf a jeho kumpáni!“ pokračovala Dora dopáleně; nezarazil ji ani vylekaný výraz slečny Foxové. „A teď buď zůstanu doma a za chvíli se strachem a vzteky zblázním, nebo tady budu užitečná. A vy byste mi v tom určitě mohla pomoct, sestro. Pokud vím, musíte se spoléhat na ošetřovatelky
7
Sestricky a zurici valka.indd 7
09.12.21 17:24
s rychlokurzem první pomoci. Chápu, že nejsem ideální, ale pořád jsem zkušenější než ony. Jsem ve své práci dobrá a chci být k užitku. Budu se snažit, máte moje slovo. Nebo snad dáte přednost dobrovolnici, co nerozezná náplast od obvazu?“ Dora se náhle zarazila. Při pohledu na výraz hlavní sestry pochopila, že zašla příliš daleko. To ta její vznětlivost! Proč se vždycky zapomene ovládnout? Právě si pokazila i tu nepatrnou šanci na návrat do nemocnice. Nakonec se bude muset zapojit do charity a zašívat ponožky vojákům. „Jak vidím, vyřídilku máte pořád stejnou,“ povytáhla slečna Foxová obočí. „Omlouvám se, sestro.“ Dora sklopila oči. Neměla to hlavní sestře za zlé, protože pravidla platila pro všechny. Ovšem poslední dobou se těch pravidel objevilo tolik, že přestala dávat smysl. Plakáty na zdech, letáky v poštovní schránce, všude jen příkazy a doporučení, co si má koupit a co jíst, kam může chodit a s kým smí mluvit. Udělej tohle, udělej tamto, řiď se příkazy. Jako by nestačilo, že jí manžela odveleli do ciziny. Už toho všeho měla plné zuby. Náhle si uvědomila, že vrchní sestra k ní mluví: „Jen doufám, sestro Rileyová, že po svém nástupu do nemocnice se mnou tím tónem mluvit nebudete.“ Dora na hlavní sestru tupě zírala, protože mozek jí ještě nezpracoval informaci, že je sestra Rileyová. Tak jí nikdo neřekl už celou věčnost, a teprve teď si přiznala, jak moc jí to chybělo. Hrdě se napřímila, takže se rázem zdála vyšší. Ale… Vážně se nepřeslechla? „Myslíte tím – že se můžu vrátit?“ „Sama jste připomněla, že ohledně personálu nemáme moc na výběr,“ přiznala slečna Foxová upřímně. „Sice nesouhlasím s vaším názorem, že náš pomocný personál
8
Sestricky a zurici valka.indd 8
09.12.21 17:24
nerozezná obvaz od náplasti, ale nepopírám, že zkušenou zdravotní sestru na odděleních uvítáme.“ „Děkuji, sestro.“ „Zapamatujte si, prosím, že nemůžete počítat s výjimkami a zvláštním zacházením,“ dodala slečna Foxová přísně. „Pracovní povinnost bude pro vás prvořadá za všech okolností!“ V tichém hlase zazněl ten ocelový podtón, který si Dora tak dobře pamatovala. „Ano, sestro. Děkuji, sestro. Nezklamu vás, přísahám!“ „Budu jen ráda, sestro Rileyová.“ Dora si nebyla jistá, ale měla dojem, že v šedých očích starší ženy šibalsky zajiskřilo. Kathleen Foxová si v duchu přiznala, že Dora má pravdu v jedné věci: nemocnice se od základů změnila. Všechno bylo jinak: elegantní georgiánská okna byla zhyzděná křížem krážem nalepenými hnědými páskami, aby se při tlakové vlně nevysypala, kolem zdí téměř do výše prvního patra se vršil val z pytlů naplněných pískem. Většinu oddělení vyprázdnili už loni v září, když došlo k vyhlášení války. Uzdravující se pacienty poslali domů, ty v horším zdravotním stavu přesunuli i s většinou personálu do své dceřiné nemocnice v Kentu. Uběhlo osm měsíců a zatím nedošlo ani k bombardování a plynovým útokům, jak se všichni báli, proto se některá oddělení opět otevřela. Přišli však o většinu kvalifikovaného personálu, který odešel do Armádního ošetřovatelského sboru královny Alexandry. Kathleen neměla nikomu za zlé, že šel sloužit své vlasti, ale nemocnici to velmi komplikovalo péči o pacienty. Začínali se spoléhat na bývalé sestry jako Dora Rileyová a armádu děvčat z Oddělení dobrovolné pomoci neboli VAD. Dobrovolnice, které nerozeznají obvaz od náplasti.
9
Sestricky a zurici valka.indd 9
09.12.21 17:24
Kathleen se Dořině poznámce usmála, ale byla to pravda. Dívky byly ochotné, pilné a usměvavé, nicméně pár kurzů od Červeného kříže je na tvrdou řeholi v rušné nemocnici nemohlo dostatečně připravit. Ozvalo se zaklepání a Kathleenina zástupkyně Vero nica Hanleyová vešla do pracovny. Kathleen při pohledu na její vysokou mužskou postavu pokleslo srdce. Upřímně, kdyby Veconica odjela sloužit vlasti na pevninu, nijak by po ní netruchlila. Byla pevně přesvědčená, že pouhý pohled na slečnu Hanleyovou by nacisty přivedl k rozumu mnohem účinněji než všechny Britské expediční sbory. Vymáčkla zdvořilý úsměv. „Dobrý den, slečno Hanleyová. Co pro vás mohu udělat?“ Slečna Hanleyová hodila na stůl list papíru. „Objednávka nového ložního prádla!“ oznámila chraplavým basem. „Povlaky na přikrývky a polštáře nedostaneme; továrna přešla na válečnou výrobu.“ „Chápu.“ Kathleen sáhla po peru, aby formulář podepsala. „Hádám, že co nevidět si pacienti budou muset nosit vlastní ložní prádlo.“ Slečna Hanleyová se otřásla hnusem. „Ani pomyslet, sestro! Uvědomujete si, že mnoho pacientů přichází z bytů prolezlých štěnicemi?“ „Jen jsem žertovala, slečno Hanleyová.“ „Ach.“ Kathleen se usmála do zmatené hranaté tváře své zástupkyně. Slečna Hanleyová měla řadu kladných stránek, ale smysl pro humor mezi ně nepatřil. A mezi těmi dvěma by se rozdílů našlo mnohem víc. Veronica Hanleyová byla ze staré školy, vyškolená přímo v Nightingale a oddaná jejím tradicím. Nikdy nedokázala úplně skrýt nechuť vůči Kathleen Foxové, jež nepocházela z Londýna a měla nezvykle rázné způsoby a hlavu plnou nápadů.
10
Sestricky a zurici valka.indd 10
09.12.21 17:24
Po vypuknutí války Kathleen nabídla slečně Hanleyové, zda nechce odejít do Kentu jako hlavní sestra pobočky nemocnice. Věřila, že její zástupkyně po nabízené šanci skočí, ale Veronica Hanleyová kupodivu odmítla. „Radši zůstanu v Londýně, pokud to nevadí, sestro,“ nadhodila. „Nepřipadá mi správné odejít z Nightingale v hodině nouze.“ Kathleen své zástupkyni zdráhavě vyhověla, i když měla podezření, že Veronica zůstává hlavně proto, aby ji měla pod dohledem. „Přejete si ještě něco, slečno Hanleyová?“ „Volali malíři pokojů. Na oddělení Holmesové a Peelové se nedostanou ještě nejmíň dva týdny.“ „To je nemilé.“ Nemocnice nebyla plná, proto se správní rada rozhodla uvolnit finance na vymalování dvou oddělení v prvním patře. „Co kdyby potom vymalovali obě oddělení současně, ať je to rychleji?“ „Je to rozumné, sestro?“ zamračila se slečna Hanleyová. „Jistě bude lepší malovat místnosti postupně pro případ, že bychom v naléhavém případě potřebovali další volné prostory…“ „Necháme je vymalovat naráz!“ odsekla Kathleen podrážděně. Proč jí zástupkyně musí ve všem odporovat? „Nevěřím, že by byly třeba tak narychlo,“ dodala mírněji. „Beztak bychom na to neměli dost personálu.“ „Když už přišla řeč na personál…“ Slečna Hanleyová si odkašlala a Kathleen bylo jasné, co bude následovat. „To děvče, co vyšlo z vaší kanceláře… Studovalo u nás? Není to… Moment, sestra Doyleová?“ Kathleen sklopila hlavu, aby skryla úsměv; chudák slečna Hanleyová by se jako špion rozhodně neuživila, byla průhledná jak sklo. „Správně, ovšem teď se jmenuje paní Rileyová.“ „Takže to je ona. Co ji sem přivedlo?“
11
Sestricky a zurici valka.indd 11
09.12.21 17:24
Jako bys to nevěděla! bavila se Kathleen v duchu. Vsadila by se, že zástupkyně poslouchala celou dobu za dveřmi. Přesto odpověděla: „Chce u nás opět pracovat.“ „Pak by se měla obrátit na Rezervy,“ ušklíbla se slečna Hanleyová. „Nevezmou ji, protože má děti.“ „Ach tak.“ „Ovšem já ji najala jako řádnou sestru.“ „Cože?“ Slečna Hanleyová by nemohla vypadat pohoršeněji, ani kdyby se právě dozvěděla, že na místo sanitáře nastoupí Mussolini. „Vždyť nemocniční předpisy jasně stanoví, že vdané ženy s malými dětmi –“ „Obávám se, že realita nás nutí předpisy obcházet v řadě věcí; válka všechno mění, jak sama nejlíp víte, slečno Hanleyová. Ale sestra Doyleová – chci říct Rileyová – aspoň vystudovala u nás, což se o většině ostatních ošetřovatelek říct nedá.“ „Hmm.“ Veronica Hanleyová pevně stiskla rty, ale Kath leen si dobře pamatovala, že její zástupkyně měla na Doru pifku odjakživa. Zastávala názor, že tahle práce je vhodná pouze pro dívky z lepších vrstev, než je ta dělnická. Náhle si slečna Hanleyová povzdechla, jako by Kathleen četla myšlenky. „Dobrá, zřejmě bych měla důvěřovat vašemu úsudku, sestro. Koneckonců, vy to tady řídíte.“ Zapšklý výraz velké nadšení neprozradil. Kathleen se opět zadívala na červeně proškrtanou objednávku ložního prádla. V duchu si žalostně připomněla, že život je dost těžký i bez každodenního dohadování se slečnou Hanleyovou.
12
Sestricky a zurici valka.indd 12
09.12.21 17:24
2.
DORA DOMŮ DO GRIFFIN STREET doslova utíkala. Nikdo z obyvatel ulice nechodil do domu předním vchodem – snad až na výběrčí nájmu. Chvatně proběhla úzkou zadní uličkou lemovanou kamennými zdmi; po jedné straně se zeď zvedala až k železničnímu náspu, po straně druhé oddělovala uličku od zadních dvorů řadových domů. Otevřela si zrezivělou petlici na dřevěné brance a vešla na dvorek čísla dvacet osm. Byl to malý čtverec, stejný jako u sousedních parcel, a dlažbou prorůstal plevel. Dořin mladší bratr Alfie dřepěl na dvoře nad papírovou krabicí a vrtěl listem salátu. „Copak tam máš, Alfie?“ Dora nakoukla do krabice a spatřila kulatá očka a pohyblivý čumáček. „Ale propána, králík! Jak jsi k němu přišel?“ „Chytil jsem ho na Hackney Marshes. Jmenuje se Octa vius a je to můj miláček, ale babička tvrdí, že půjde na pekáč,“ zatvářil se hoch nešťastně. Rodina mu přezdívala Prcek Alfie, ale v osmi letech to byl statný chlapec, který Doře sahal skoro po ramena. Dora se sklonila a pohladila hebkou králičí srst. „Babičky si nevšímej, znáš přece její řeči.“ Bradou ukázala na list v bratrově ruce. „Ale stejně ho moc nevykrmuj, ať si to babička nerozmyslí.“
13
Sestricky a zurici valka.indd 13
09.12.21 17:24
Chvatně proběhla pod prádelní šňůrou k zadním dveřím. Maminka Rose vařila čaj v kuchyňském koutě. „Vítej, zlato,“ usmála se na Doru přes rameno. „Přišla jsi zrovna včas.“ Otřela si ruce do zástěry. „Jak jsi v nemocnici dopadla?“ „Hlavní sestra slíbila, že příští týden můžu nastoupit.“ Matka se rozzářila. „Neříkala jsem, že ti ještě rádi vrátí starý místo?“ Dora však neposlouchala; očima visela na závěsu, jenž odděloval kuchyňku od zbytku místnosti. Dětský smích jí zněl jako rajská hudba. Musela se ovládnout, aby se k dvojčatům nerozběhla. „Tak co mrňousi?“ „Hotový zlatíčka.“ Rose Doyleová se chápavě usmála. „Tak běž za nimi a já ti donesu čaj. Určitě máš na něj chuť.“ „Díky, mami.“ Dora s vděčným úsměvem odhrnula závěs. Kuchyně byla vždy srdcem domu, kde se rodina scházela k jídlu, popovídat si, posedět a zasmát se. Babička Winnie si jako vždy hověla v houpacím křesle u krbu a štupovala ponožky. Doru píchlo u srdce, protože stará paní držela šití těsně u očí a šilhala na něj přes okraj brýlí. Zrak babičce selhával, ale nikdy by to nepřiznala. „Všechno v pořádku, babi?“ zahlaholila Dora, nevnímala však nic než maličkého Waltera s Winnie, kteří vedle sebe seděli na koberci u babiččiných nohou. Nickův bratr Danny trpělivě pořád dokola stavěl věž z dřevěných kostek jen proto, aby ji buclaté ručky vzápětí zbořily. Walter zahlédl matku jako první, okamžitě se rozbrečel a Winnie se k němu připojila. „To se podívejme! Nezafňukali celý den, dokud ses neukázala, holka,“ brblala babička. „Jsou rozrušení, to je všechno. Ahoj, andílci!“ Dora zvedla obě děti do náruče a vlepila jim pusu na kulaté tvářičky. Dvojčata se s těmi černými kučerami a zářivě modrýma
14
Sestricky a zurici valka.indd 14
09.12.21 17:24
očima tolik podobala Nickovi, až ji z toho bolelo u srdce. Dora vdechla důvěrně známou dětskou vůni své dcerky. „Vážně nezlobili?“ ujistila se. „Jak povídám, byli hodní jako myšky,“ prohlásila matka, jež přinášela podnos s čajem. „Nedali mi žádnou práci, dohlíží na ně tady Danny. No, Dane, nemám pravdu?“ Rose vlídně shlédla na mladíčka, jenž vkleče sklízel kostky z koberce. Danny se na ni plaše pousmál. „Ten by za ně dýchal,“ souhlasila babička. „Aby ne! Je to jeho synovec a neteř, viď, Danny?“ Mladíček vážně přikývl: „J-jsou m-moje rodina. N-nick chtěl, ať na ně d-dohlídnu, než se v-vrátí.“ „A tak je to správně,“ usmála se Dora na chlapce láskyplně. Danny Riley byl na první pohled jiný než ostatní: zpod čupřiny světlých vlasů hleděly prázdné oči. Přehoupla se mu dvacítka, ale rozumově byl pořád dítě. Jeho matka tvrdila, že se mu stala nehoda, ale Nick přiznal Doře, že bratra zmrzačil jejich brutální otec. Svěřil se, že když to zjistil, dal surovci ochutnat jeho vlastní medicínu. Detaily Dora neznala, ale uměla si je představit. Každopádně Nick zastrašil Rega Rileyho tak účinně, že se jejich otec ve městě už neukázal. Od té doby Nick bratra chránil. Dora věděla, že kromě ní a dětí je Danny jediný člověk na světě, kterého Nick upřímně miluje. A Dora měla Dannyho taky ráda, proto po svatbě ochotně souhlasila, že bude bydlet s nimi. V prostředí plném lásky Danny doslova rozkvetl. Dvojčatům byl naprosto oddaný, trpělivě si s nimi hrál dlouhé hodiny, zpíval jim, dělal legrační obličeje nebo se nechal tahat za vlasy. Pomáhal Doře uložit je k spánku a pak u nich sedával a dlouze obdivoval drobné prstíčky. Zabavil by je i teď, aby si Dora mohla v klidu vypít čaj, ale nedokázala se od nich odpoutat. Posadila se s dvojčaty v klíně a povídala si s matkou a babičkou.
15
Sestricky a zurici valka.indd 15
09.12.21 17:24
Popsala jim svůj rozhovor s hlavní sestrou, která se zajímala především o to, jak si Dora po návratu do nemocnice poradí s dětmi. „No, nemůžeš se jí divit, holka!“ zabručela babička. „Ani já nejsem pro to, aby mámy chodily do práce. Mají zůstat u dětí, jako to bývalo odjakživa.“ Dora se zatvářila schlíple, ale slovo si vzala matka. „Posloucháš se vůbec, máti? Když jsi čekala mě a Brendu, pokaždý jsi dřela v prádelně až do porodu a po něm jsi dřela dál. A já nebyla jiná.“ Obrátila se k Doře. „Neber si to tak, Dori. Babča má bídnou náladu, znáš to. Zato sousedům o tobě pěje ódy, jako bys byla Florence Nightin galeová.“ „To se pleteš!“ nahněvala se babi Winnie a v rozpacích se obořila na Alfieho, který sem náhodou vešel zadními dveřmi: „Poslyš, hošánku, s těma špinavejma křuskama mi na umytou podlahu šlapat nebudeš! Nechci mít bláto až v posteli, rozumíš? A vůbec, toho proklatýho králíka mi do domu nenos, nebo skončí na pekáči!“ Rose pobaveně mrkla na Doru, jež jí úsměv oplatila. Typická babi Winnie. Chraň bůh, aby si někdo nemyslel, že k stáru změkla. Rose dopila čaj a zvedla se. „No, radši se vrátím do kuchyně, jinak se nikdy nenajíme.“ „Chceš pomoct?“ nabídla se Dora. Než matka stihla odpovědět, z koberce se vyhrabal vyčouhlý hubený Danny. „J-já p-pomůžu!“ prohlásil. „V-vařím rád.“ „Dobrá, to neodmítnu,“ usmála se Rose. „Tak pojď, Danny, nakrájíš mi zeleninu.“ „Pokud ten zatracený králík všechnu nesežral!“ brblala zlověstně babi Winnie. Po odchodu Rose a Dannyho zamířila Dora ke krbové římse, kde hned po příchodu zahlédla modrou vojenskou
16
Sestricky a zurici valka.indd 16
09.12.21 17:24
obálku. Těšila se na dopis od Nicka, ale adresa byla psaná úplně jiným písmem než Nickovým škrabopisem. „To je dopis od naší Josie?“ zeptala se. „Už jo,“ přikývla babi Winnie a ze stolu zvedla černobílou fotografii. „Tohle bylo uvnitř. Moc jí to v uniformě sluší, co říkáš?“ Doře se při pohledu na mladší sestru v elegantní uniformě Ženských leteckých pomocných sborů sevřelo hrdlo dojetím. „Vypadá tak dospěle!“ vydechla. „Však jsem tvojí mámě řekla, že na dvacet let namouduši nevypadá, co?“ Dora se zadívala na sestřinu usměvavou tvář. Josie jako jediná ze sourozenců zdědila maminčinu útlou tmavovlasou krásu; ostatní byli zrzaví a podsadití. Z hlučného klanu byla nejzamlklejší a navíc nejchytřejší. S Dorou si byly velmi blízké, ale teď se Josie v Lancashiru učila opravovat stíhačky. Doře se po ní stýskalo skoro stejně jako po Nickovi. Byl tam ještě další dopis od švagrové Lily. Když Dořin bratr Peter narukoval, Lily s maličkou Mabel evakuovali do Kentu. Původně s nimi měla odjet i Dora, ale nedokázala se odloučit od rodiny. Mezitím se z práce vrátila sestra Bea a teď všichni seděli kolem stolu a klábosili jako obvykle. „Děvčata tvrdí, že co nevidět dojde k invazi!“ ohlásila Bea, když si nabírala brambory. Dora si všimla Dannyho zděšení. „Kdepak, tak daleko to nezajde.“ „Proč myslíš?“ ušklíbla se Bea. „Už došli do Holandska a my jsme další na řadě.“ „Ale teďka to vede Churchill,“ mlaskla babička spokojeně. „Ten starej frajer se Hitlerovi postaví, to mi můžete věřit.“ „Když mně je líto našich vojáků,“ pokračovala Bea s plnou pusou. „Jak to asi zvládá Pete? A co Nick?“ ohlédla se po Doře.
17
Sestricky a zurici valka.indd 17
09.12.21 17:24
„Bude v pořádku, nedělej si starosti,“ sežehla Dora sestru přísným pohledem. Sedmnáctiletá Bea odjakživa a s oblibou vyvolávala v rodině rozbroje. „To jo, ale –“ „Mohli bychom změnit téma?“ skočila Dora sestře do řeči. „Poslyš, proč se ráno v zadní uličce ometal Mickey Malone, nevíš?“ Bea zrudla. „Jak to můžu vědět?“ „Nemůžeš? Skoro bych řekla, že tě vyhlíží.“ Rose odložila příbor. „Mickey Malone? Opovaž se ho pozvat domů, Beo!“ varovala dceru. „Jojo, celá ta rodina je prostě pochodující průšvih,“ přisadila si babička. „Hele, namouduši nevím, co tady řešíte,“ brblala Bea a střihla po Doře vražedným pohledem. Dora nechtěla dostat sestru do potíží, ale přinejmenším jí to zamezilo ve žvanění o Nickovi a válce. Sama měla dost starostí i bez toho. Po jídle šla Dora nahoru uložit dvojčata do postýlek. Danny jí nabídl pomoc. „Nechceš si radši poslouchat rádio?“ usmála se na něho Dora. „Za chvilku půjde Sandyho půlhodinka a ty máš hudbu moc rád.“ Nick jim před odjezdem koupil rádio, které Danny zbožňoval. Sedával u něj celé hodiny, točil knoflíky a s širokánským úsměvem tiskl ucho k vyleštěnému dřevu. Poslouchal všechno. Blaženě se hihňal při It’s That Man Again, prozpěvoval si s melodiemi a vážně hltal zpravodajství z fronty, i když ho nechápal. Pohled na jeho blažený výraz hřál Doru u srdce. „R-radši bych ti p-pomohl,“ usmál se hoch plaše. „P-přece říkáš, že n-nikdo je n-neumí uspat jako j-já.“ Dora se zazubila. „Přesně tak, Danny. Tak pojď, spolu ty lumpy vykoupeme a převlíkneme.“
18
Sestricky a zurici valka.indd 18
09.12.21 17:24
S obdivem sledovala, jak zručně Danny mění plenky; obvykle byl tak neohrabaný, že si jen obtížně zavázal vlastní tkaničky, ale kolem dětí byl něžný a šikovný. Strčil by do kapsy většinu studentek zdravotnické školy, které si pamatovala z nemocničních oddělení. Vykoupané a zapudrované děti v pyžámku zachumlali na dvoulůžku s bočními zábranami. Walter okamžitě usnul, zato Winnie se mrskala a s kňouráním natahovala buclaté ručky. „Chce A-aggy,“ vylovil Danny z kapsy omlácenou látkovou panenku. „B-bez ní neusne.“ „Děkuju, Danny. Na tebe je spolehnutí.“ Dora položila panenku dceři do náruče a Winnie se spokojeným povzdechem zavřela oči. Kéž by všechny problémy šlo vyřešit tak snadno, po myslela si Dora. Nechala Dannyho dětem tiše broukat a šla skládat hromadu prádla, kterou maminka připravila v rohu pokoje. K tomu poslouchala melodii You Are My Sunshine, protože Danny věčně poslouchal Jimmieho Davise v rádiu a nemohl se té písničky nasytit. Zvláštní, napadlo Doru, že hoch zpívá bez jediného zakoktání. Užuž se k Dannymu chtěla tiše připojit, ale na hromadě spatřila Nickovu košili; proč jí každá maličkost přinese bolest z jeho nepřítomnosti? Měla ho plnou hlavu od probuzení až do okamžiku, kdy večer zavřela oči. „N-nick se vrátí d-domů, ž-že jo, Doro?“ Vzhlédla skoro s úlekem, že jí hoch čte myšlenky. Danny přestal prozpěvovat a úzkostně ji pozoroval. Dora jen doufala, že si nevšiml chvatně utřených slziček. „To víš, že se vrátí, Dane.“ „A-ale Bea říkala –“ „Prosím tě! Bea mele hlouposti!“ mávla Dora rázně rukou.
19
Sestricky a zurici valka.indd 19
09.12.21 17:24
Danny chvíli mlčel. „T-takže ho n-nezabijou, Doro?“ zkusil nejistě. Dora se odvrátila, aby Danny nezahlédl její výraz plný pochybností. Navzdory strachu musela zůstat silná pro rodinu, a hlavně pro děti. „To dá rozum, že ne.“ Danny svraštil čelo, protože přemýšlení bylo pro něho dřina. „Ale s-stejně bych byl radši, k-kdyby už nechal válčení a p-přišel d-domů.“ Dora se smutným úsměvem skládala košile. „To já taky, zlato. To já taky.“
20
Sestricky a zurici valka.indd 20
09.12.21 17:24
3.
„TO NEDOVOLÍM! Moje dcera přece nebude utírat zadky cizím lidem!“ Alec Caldwell prásknul rukou do stolu tak prudce, až hrnky nadskočily. Byl policista, statný a tělnatý, a jeho hlas se dunivě rozlehl kuchyňkou, kde rodina právě večeřela chleba a škvarky. Jennifer ani nemrkla. Na otcovo hromování byla zvyklá a dávno věděla, že pouze štěká a nekouše. „Ale kdepak. Budu jako zdravotní sestřička dávat injekce.“ „Kdo ti to nabulíkoval? Myslíš snad, že ti dovolí píchat lidi, děvenko? Dej na mě, že budeš vynášet mísy od ležáků a umývat kdejaký svinstvo!“ Jennifer zhnuseně nakrčila nos. Tohle ta milá dáma od Červeného kříže neříkala. Jennifer z její přednášky pochopila, že bude zachraňovat životy či aspoň chladit horečnatá čela. O mísách plných výkalů se nezmínila. „Namlouvá si, že je Florence Nightingaleová!“ vyprskl Jennifeřin mladší bratr s plnou pusou chleba a omáčky. „Sklapni!“ utrhla se na chlapce Jennifer. Bylo mu čtrnáct a na nervy jí lezl od rána do večera. „Musím taky konat svou povinnost, tati,“ vysvětlila otci. „Jinak bych šla dělat dobrovolnici na frontu, a to jistě nechceš!“ Otec zbledl na důkaz toho, že dcera ťala do živého.
21
Sestricky a zurici valka.indd 21
09.12.21 17:24
Představa, že jeho princezně by hrozilo nebezpečí, byla pro Aleka Caldwella víc než nesnesitelná – doslova k nepřežití – a Jennifer to uměla využít, i když žádný odjezd na frontu neplánovala ani ve snu. Neškodilo však otce trochu postrašit, protože pak dceři splnil všechno, co jí na očích viděl. Měla ho omotaného kolem prstu od chvíle, kdy poprvé řekla táta. Teď do rozhovoru zasáhla matka. „Má pravdu, Aleku. Bylo jí osmnáct a nějak se zapojit musí. Je spousta horších věcí než ošetřovatelství; třeba nejstarší děvče paní Armitageové podstupuje vojenský výcvik. Když jsem paní potkala v obchodě, byla strachy bez sebe.“ „Tak vidíš!“ Jennifer postrčila formulář k otci. „Podepíšeš mi to teda, prosím? Tatínku?“ Celá šťastná sledovala, že otec po papírech sáhl, ale hned je zase odložil. „Ne, pořád se mi to nezamlouvá. Pro tohle jsem svoji holčičku nevychoval.“ „Copak je nějaká princezna Elizabeth?“ zavrčel Wilf do šálku čaje. „Cissy to dělá taky.“ Jennifer dolila otci čaj jako vzorná dcerka. Snažila se nedat najevo zoufalství. „Myslely jsme, že bychom nastoupily spolu.“ „Aby tys nemusela mít hned všechno jako ona,“ ušklíbl se otec pobaveně. „Když Cissy skočí do Temže, ty hupneš hned za ní.“ „Jste jak dvojčata z hororu!“ přisadila si matka s úsměvem. Jennifer se naštvala. „Náhodou to byl můj nápad. Já to vymyslela a já to chci!“ S Cissy byly sice nejlepší kamarádky, ale už odmala to byla ona, kdo měl hlavní slovo. „A co na to říká Cissyin tatík?“ zajímal se Alec Caldwell. „Nadšením určitě neskáče!“ S Bobem Baxterem sousedili a přátelili se už roky. „Kdepak, je rád!“ zalhala Jennifer, protože Cissy o dva vchody dál čelila stejným problémům jako ona. Dohodly
22
Sestricky a zurici valka.indd 22
09.12.21 17:24
se, že doma podají navlas stejnou verzi o nadšeném rodiči té druhé. „Že by?“ zamnul si Alec Caldwell bradu. Jennifer poznala, že je nalomený, ale vyhráno ještě neměla. Stačilo jedno nesprávné slůvko a všechno by se pokazilo. Otec své zbožňované holčičce nikdy nic neodmítl, ovšem současně se o ni hystericky strachoval. Nejradši by se o ni nadosmrti staral sám doma a pod zámkem. Jennifer se ohlédla s němou prosbou po matce Elsie Caldwellové, protože změnit manželovo rozhodnutí uměla pouze ona. A skutečně, Alec se k manželce obrátil s dotazem: „Co tomu říkáš ty, mámo?“ Elsie sáhla po formuláři. „Nu, pořád lepší, než aby jela přímo na frontu,“ pokrčila rameny, ale než si Jennifer stihla úlevou vydechnout, dodala: „A pokud by dostala místo v některé z londýnských nemocnic, mohla by zůstat bydlet doma.“ Jennifeřiny sny se rozplynuly jako pára nad hrncem. „Doma nezůstanu!“ vyhrkla. „Chci pracovat ve vojenské nemocnici!“ Tak to měla v plánu od začátku: rozdávat hezkým vojákům útěchu a naději do života. „Chce si najít známost!“ vyjekl Wilf a vytrhl sestru ze snění. „Už jsem ti řekla, abys sklapnul!“ Jennifer zakroutila chlapci uchem, až vyjekl bolestí. „Tak dost, vy dva,“ usmála se matka a nabídla otci podnos s chlebem. „Ještě krajíc, táto?“ „Díky, určitě neuškodí.“ Otec si vzal krajíc a namazal ho škvarkovým sádlem. „A ty nech těch poznámek, Wilfe!“ ukázal nožem na syna. „Naše Jen žádné nápadníky nemá. Dobře vím, že je na to moc mladičká.“ Jennifer zatáhla za nitku u lemu ubrusu a uhnula před otcem očima. Pro Aleka Caldwella byla pořád malá holčička
23
Sestricky a zurici valka.indd 23
09.12.21 17:24
a jemu to tak vyhovovalo. Nemělo cenu mu vykládat, jak se plete, protože by mohl Jennifer překazit všechnu zábavu. „No, asi si nebudu moct vybírat,“ pokrčila rameny s nevinným výrazem. „Pošlou mě zkrátka tam, kde mě bude zapotřebí.“ „To bych neřekla, holčičko,“ upozornila ji matka. „Podle toho formuláře smíš ve vojenské nemocnici pracovat až od dvaceti let a do ciziny tě nemůžou poslat dřív než v jednadvaceti.“ „Ukaž!“ Jennifer vyškubla matce papíry a přelétla je pohledem. Ani o tomhle se ta milá dáma od Červeného kříže nezmínila. „Je to pravda? Tak v tom případě…“ Otec se zeširoka zazubil a přisunul formulář k sobě. „Skoč mi pro pero, Wilfe, ať se můžu podepsat.“ Jennifer se zaškaredila na usmívající se matku. No jistě, že všechno prokoukla. Elsie Caldwellová se nezdála, ale byla skrz naskrz mazaná. Navíc se znala s každým sousedem od Tower Bridge až po Isle of Dogs, takže jí nic neuniklo. Jennifer trucovitě mlčela, ale nikdo u stolu si toho zřejmě nevšiml. Matka zdlouhavě líčila hádku, kterou slyšela před zelinářovým stánkem, a když Jennifer naschvál ťukla hrníčkem o podšálek, jen ji roztržitě napomenula: „Dávej pozor, zlato. Když se to rozbije, nové jen tak neseženeme.“ Jennifer si vztekle odfoukla. Až ti bude jednadvacet… Poslouchala ta slova odmalička a už ji doháněla k šílenství. Od toho kouzelného dne ji dělily skoro tři nekonečné roky. „Jak to šlo?“ optala se Jennifer Cissy druhého dne. Jako každý pátek si šly zatančit do Palais. Byl deštivý ponurý večer a dívky se k sobě choulily pod deštníkem, aby jim kapky nezničily pracně udělané kučery. Cissy se zazubila. „Táta byl hned pro.“ Jennifer na ni vykulila oči. „Ty mě vodíš nos, viď? Co vlastně řekl?“
24
Sestricky a zurici valka.indd 24
09.12.21 17:24