strana 1 – titulní list
Jean-Luc Bannalec BRETAŇSKÉ SPECIALITY Devátý případ pro komisaře Dupina
EUROMEDIA GROUP
Bretanske_speciality.indd 1
1.12.2021 21:34:19
Jean-Luc Bannalec BR ET ON I SC H E SPE Z I A L I TÄT E N Kommissar Dupins neunter Fall Copyright © 2020 by Verlag Kiepenheuer & Witsch GmbH & Co. KG, Cologne/Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2022 by Jiří Pondělíček ISBN 978-80-242-7793-6
Bretanske_speciality.indd 2
1.12.2021 21:34:19
PRVNÍ DEN „Kousek toho brillat-savarinu, prosím.“ Na zlomek vteřiny zaváhal. Ale komisař Georges Dupin z policejního komisařství v Concarneau si nemohl pomoci. V ústech se mu sbíhaly sliny. Byl to jeden z jeho oblíbených sýrů. Jedinečný, božský, měkký, velmi tučný sýr, triple crème. Nejlépe chutnal na teplé křupavé bagetě, čerstvě vytažené z pece. Sýry náležely k Dupinovým základním potravinám – dokázal si odpustit ledacos, když to muselo být, nikoli však sýr. Byl u něj na druhém místě, pravděpodobně hned po kávě. Následovaly další nepostradatelné dobroty jako bageta a víno. Dále to byly kvalitní charcuteries. A samozřejmě entrecôte. A langusty. Upřímně řečeno, při hlubší úvaze by se našlo jen velmi málo toho, co by se nevešlo pod přísně vymezený pojem nepostradatelnosti. Dupin přecházel sem tam před stánkem se sýry v úžasné tržnici v Saint-Servanu – západní čtvrti Saint-Malo. „A ještě kousek Langres, prosím.“ V halách vládl čilý ruch, ale prostý jakékoli hektiky. Dala se vycítit zcela zvláštní atmosféra na začátku týdne, lidé byli ještě plní elánu, zdálo se, že lze zvládnout, co přijde. Langres patřil rovněž k Dupinovým nejmilejším sortám, byl to tmavě oranžový měkký sýr ze syrového kravského mléka z regionu 7
Bretanske_speciality.indd 7
1.12.2021 21:34:19
Champagne-Ardenne, celé týdny zušlechťovaný calvadosem a vyznačující se intenzivní pikantně kořennou chutí. „A pak ještě,“ – hrané váhání –, „kousek Rouelle du Tarn, prosím.“ Kozí sýr z jihu, vyváženě aromatický, s lehkou příchutí lískových oříšků. Ve výkladu byly k vidění tucty druhů sýrů, ležících vedle sebe i navršených na sobě. Sýry z kozího, ovčího a kravského mléka nejrůznějších velikostí, tvarů, povrchů a barev. Čiré štěstí. Na štítu nad stánkem bylo možné si přečíst Les Frommages de Sophie. Ve vzduchu se vznášely aromatické pachy různých sýrů a mísily se s vábnými vůněmi čerstvých bylin, známých i exotických koření, tvrdých salámů a paštik, bachratých rajčat coeur de boeuf, jahod a malin, sušeného a kandovaného ovoce, neodolatelného pečiva. Koncert výrazných a sladkých vůní. Našinec dostával chuť, a to hned na všechno. „Okuste tenhle, monsieur: Ferme de la Moltais, bretaňský Tomme. Z okolí Rennes, taky kravský sýr, s úžasnými ovocnými nuancemi a o něco tvrdší báječnou texturou. Budete zírat.“ Přátelská mladá žena s krátkými tmavými vlasy, brýlemi a blankytným šátkem kolem krku mu bez okolků podala odřezek. Dupin byl u vytržení i bez sýrařčiných doporučení – už sám pohled stačil – ale její popis ještě vylepšil beztak skvělý dojem. „Jenom si vemte,“ vybídla ho dosti přísně a s povytaženým obočím stará bělovlasá dáma, která čekala za ním ve frontě. „Stojíte před jedním z nejlepších sýrařských stánků ve městě, mladý muži! A že jich tu máme požehnaně! – Zdá se, že nejste zdejší.“ Znělo to jako výčitka. Dáma uhodila hřebíček na hlavičku, když ho označila za „cizáka“, třebaže komisař neměl nejmenší tušení proč. Sice se 8
Bretanske_speciality.indd 8
1.12.2021 21:34:19
tu nacházel „vysoko na severu“, na východním okraji kanálu Nantes-Brest, nedaleko normandské hranice, přesto Saint-Malo patřilo vlastně celé do Bretaně. Nicméně podle první reakce Nolwennové a Riwala na jeho sdělení, že odjede na několikadenní policejní seminář do Saint-Malo, zaznamenal, že je celá věc složitější, než se zdálo. Město muselo mít hodně zvláštní status, oba – jeho báječná asistentka, jakož i jeho první inspektor – v něm byli pouze jednou, naproti tomu kterýkoli jiný kout Bretaně navštívili podle Dupinova domnění nesčíslněkrát. Navíc, a to bylo rovněž podezřelé, nepřišli jako obvykle s obsáhlými výklady týkajícími se kdejakého hnízda v Bretani, když byl Dupin nucen opustit Concarneau. Zato Nolwennová a Riwal okamžitě poukázali na krédo Saint-Malo, které sebevědomé město razilo už celá staletí: Ni Français, ni Breton: Malouin suis! – Nejsem Francouz ani Bretonec, ale Maloňan! Město pohádkově zbohatlo zprvu obchodem s textilem a posléze v 16. až 19. století hlavně pirátstvím, korzárstvím legalizovaným francouzskými králi, jak stručně uvedl Riwal. Bylo zámožné, mocné, nezávislé. Z maloměsta se stala troufalá námořní mocnost, která se rovnocenně měřila s jinými námořními mocnostmi té doby. Takto se formoval malonský charakter: vítězný, svrchovaný, hrdý. Jiným – jako Nolwennové a Riwalovi – to znělo v uších spíš jako pyšný, namyšlený, nafoukaný. Krom toho tvrzení, že Maloňan není Bretonec, bylo navýsost svévolné, neslýchané. Naproti tomu slova, že není Francouz, vzbuzovala v Bretoncích nejvřelejší sympatie. Vzpoura proti jakékoli „cizácké vládě“, bezpodmínečná láska ke svobodě a vzdorná vůle vybojovat a uchovat si ji i za cenu smrti, to vše bylo přirozeně hluboce bretaňské, a tak Riwal v závěru svého nezvykle stručného vyjádření dospěl k odvážnému paradoxu: Právě to, že Saint-Malo odmítalo být bretaňské, znamenalo, že bylo „zcela výlučně bretaňské, přímo prapůvodně bretaň9
Bretanske_speciality.indd 9
1.12.2021 21:34:19
ské město“. Navíc inspektor přišel s obrovskou pochvalou: Region představuje – „to se musí férově přiznat“ – kulinářské srdce Bretaně. „Konají se tam jedinečné lukulské hody! A budiž poznamenáno, že se týkají celého regionu, včetně Dinardu a Cancale, nejen Saint-Malo.“ „Tenhle Tomme zraje víc než deset týdnů a zušlechťuje se tajnými přísadami!“ Stánkařka přerušila tok Dupinových myšlenek. „Bretaňské sýry zažívají už pár let nebývalý vzestup, monsieur. – Především mladší afinéři udivují fantastickými kreacemi.“ Dupin zbožňoval ochutnávky u stánků. Patřily bezpodmínečně k návštěvě tržiště. Když v sobotu dopoledne odcházel z concarneauských hal, býval sytý. Komisař miloval trhy jako takové – kulinářské ráje, jež dokázaly vyvolat sladkou závrať bezpočtem nabídek, hojností a nadbytkem. Pevnou součástí bohaté trhové kultury byly také stánky s kuchyňskými potřebami, především hrnci a noži: Dupin měl slabost pro kvalitní nože. Marché de Saint-Servan v Saint-Malo byl obzvláště pozoruhodný trh. Už kvůli své poloze uprostřed působivé čtvrti, navíc sídlil ve výjimečně krásné budově. Z dvacátých let minulého století, odhadoval Dupin. Podlaha byla vyložená velkými béžovými dlaždicemi, chodby lemovaly sloupy z rezatého kabřince. Působivé sklo, kde jen to šlo, odevšad proudilo dovnitř světlo. Okenní a dveřní rámy byly vyvedené v mořské tyrkysové, v chodbách i nad Sophiiným stánkem se klenuly dekorativní kovové oblouky. „Vzal bych si větší kousek.“ Dupin byl unešený. „A vezmete si ještě něco, monsieur?“ Prodavačka se dychtivě usmívala. „Měla bych tu ještě jeden…“ Nastal čas, aby se ozval hlas rozumu. „Ne, díky. To pro dnešek stačilo.“ Neuvěřitelně rychle navážila kusy sýra a stejně hbitě je 10
Bretanske_speciality.indd 10
1.12.2021 21:34:19
vložila do bleděmodrého papírového sáčku s nápisem Les Frommages de Sophie, Dupin ho spokojeně převzal. Plně si uvědomoval, že nebyl dobrý nápad nakoupit tolik sýrů, vlastně vůbec jakýkoli sýr. V příštích dnech budou mít bezpochyby dostatek jídla. V přeplněném rozvrhu – čtyři strany ve formátu na šířku – byla na každý večer naplánovaná návštěva nějakého restaurantu. Dupinovi se během návštěvy trhu značně zlepšila nálada; začalo to dvěma petits cafés v Café du Théâtre, přímo v rohu stromy lemovaného prostranství před tržnicí. Když dorazil ráno v 7:58 do kampusu policejní školy, nacházelo se jeho rozpoložení na bodu mrazu a během dopoledne až do přestávky na oběd postupně kleslo ještě o pár stupňů. Nicméně byl slunečný letní den. Všichni v Concarneau předtím komisaře varovali, že ještě teď na začátku června bývá „tak vysoko na severu“ chladno a deštivo, ale právě bylo dvacet osm stupňů a obloha byla zářivě blankytná. Aktuální skvělá nálada mu bohužel nevydržela dlouho. Za dvacet minut se mělo v policejní škole pokračovat. Jestliže akce tohoto druhu byly pro Dupina v podstatě noční můrou, tahle se bude docela určitě vyvíjet ještě hůře než všechny předešlé. Prefekt se neohlášeně zjevil před měsícem v Concarneau, stanul před komisařem a zářil radostí: „Mám novinky, bude to pro vás velká pocta, mon commissaire.“ Dupin si nedokázal – a ani nechtěl – představit, co má prefekt asi na mysli, ale obával se nejhoršího. A to se také přirozeně dostavilo. V prvním červnovém týdnu se měl konat v École de Police de Saint-Malo, jedné z nejrenomovanějších policejních škol v celé zemi, „jedinečný seminář“. Prefektky a prefekt čtyř bretaňských departmentů – tři ženy a jeden muž – si mohli vybrat komisařku nebo komisaře, s níž nebo s nímž se semináře zúčastní. Horší už to skutečně nemohlo být. Nesnesitelné pomyšlení: Locmariaquer a on, spolu, celé 11
Bretanske_speciality.indd 11
1.12.2021 21:34:19
čtyři dny, od pondělního rána do čtvrtečního večera, spoustu, spoustu hodin. Tak dlouho jako nikdy předtím. Komisaři se obvykle dařilo drasticky zkracovat dobu setkání s prefektem. O příjemné výlučné postavení, kterého si Dupin užíval poté, co mu bylo nabídnuto atraktivní místo v Paříži, přišel loni na podzim, kdy tento post definitivně odmítl – a prefekt mu už nemusel podlézat. Znovu rozpoutal vyčerpávající šarvátky. Locmariaquer tomu všemu nakonec nasadil korunu slovy: „Měl byste si uvědomit, že tahle akce je také uznáním neúnavného úsilí vás všech. – Kolegové ze Saint-Malo si kvůli tomu vymysleli velmi atraktivní doprovodný program, však uvidíte.“ K „intenzivnímu teambuildingu“ bylo nachystáno společné ubytování v policejní škole. Dupinovi se hlavou okamžitě mihla děsivá představa: prefekti a komisaři ve dvou nebo i vícelůžkových pokojích, jistě se společnými umyvárnami a toaletami. Poté co Dupin zprvu zvážil možnost onemocnět během měsíce těžkou chřipkou – což by se ovšem rovnalo domácímu vězení –, okamžitě vyvinul aktivitu a poohlédl se na internetu po útulném hotýlku. Velmi brzy jeden našel, Villa Saint Raphaël, hezký maison d’hôtes uprostřed Saint-Servanu. Locmariaquera to však rozhodně nepotěšilo, když se to dozvěděl, ale Dupinovi to ani v nejmenším nevadilo. Po poklidné jízdě opuštěným bretaňským vnitrozemím dorazil včera večer do Saint-Malo a zjistil, že se nemohl se svým ubytováním trefit lépe; jeho pokoj – přímo pod střechou – byl báječný stejně jako celá Villa Saint Raphaël včetně velké zahrady. O co přesně u tohoto „jedinečného semináře“ půjde, nebylo Dupinovi pořád ještě jasné. Přiblížit to nedokázaly ani předem zaslané podklady, ani upřímně zanícené úvodní slovo hostitelky, prefektky departmentu Ille-et-Vilaine, z dnešního rána. Ta hovořila cosi o „zlepšování operativních praktických pracovních vztahů“ mezi čtyřmi de12
Bretanske_speciality.indd 12
1.12.2021 21:34:19
partmenty a posléze s úsměvem dodala, že „nejdůležitější je ovšem vzájemně se poznat v uvolněné atmosféře Saint-Malo“ a „strávit spolu několik pohodových konstruktivních dní“. Myslela to vážně. A hodilo se to ke skutečně impozantnímu doprovodnému programu, o němž Nolwennová a Riwal nedůvěřivě prohlásili, že pyšným Maloňanům jde v neposlední řadě o sebeprezentaci. „Dělají z policejního semináře pí ár show…“ Zlomyslný výklad, shledával Dupin. Kdyby se seminář konal v Concarneau, také by přišli se vším, co region nabízí. Byl to odvěký souboj bretonských kmenů o to, kdo je nejlepší, kdo je nejbretonštější ze všech. Prastará tradice. Nicméně to byla kuriózní představa: všichni ti prefekti a komisaři pohromadě na jednom místě. Dupin si maně vzpomněl na sraz druidů v Asterixovi a Obelixovi. Zhluboka si povzdechl a zamířil k východu z haly. „Přesně ve čtrnáct hodin pokračujeme!“ připomněl mu Locmariaquer, když Dupin předtím odcházel z učebny, kde se konal seminář. Do policejní školy stojící na pozemku o rozloze malé vsi to nicméně nebylo příliš daleko. Čtyři hektary, prohlásila předtím prefektka, optimální poloha, co by kamenem dohodil od světoznámého Starého Města Saint-Malo – intra muros – i od stejně slavné městské pláže. Dupin ulpěl pohledem na stánku s nádherně vyhlížejícími uzeninami. Bretaňské klobásy, celé šunky, syrové, vařené, uzené. „Čím vám posloužím?“ zeptal se ho vytáhlý prodavač. „Já…“ Komisaře přerušil pronikavý jekot. Doléhal k němu hodně zblízka, možná ze vzdálenosti pouhých několika metrů. Strašlivý křik. Výkřiky plné bolesti. Dupin se otočil zprudka do strany. Napravo se nacházel impozantní stánek s kořením. 13
Bretanske_speciality.indd 13
1.12.2021 21:34:20
U opačného konce stánku se vedle jednoho ze sloupů něco dělo. Bolestné výkřiky rázem ustaly, zato se ozvaly jiné, vyvolané panickou hrůzou. A vzrušené hlasy. Dupin chvatně zamířil k místu, odkud zněly. Připraven zasáhnout, všechny svaly napjaté na maximum. Panicky ječely dvě ženy, v obličejích měly vepsaný hluboký děs. Další návštěvníci tržiště vystrašeně ustoupili a rozběhli se. Vypukl chaos. Křik. Jekot náhle ustal. Na lesklých dlaždicích – Dupin ji spatřil teprve teď – ležela na pravém boku žena, zkroucená, nehybná. Bílá plátěná košile se jí zbarvila na prsou dramaticky doruda. V látce bylo vidět několik vpichů. A nejhrůzněji vypadal nůž zabodnutý do hrudi v úrovni srdce. Dupin vmžiku doběhl k ženě, přidřepl k ní, přiložil jí ucho k ústům a snažil se jí nahmatat pulz nejprve na zápěstí a pak na krku. Z kapsy džínsů vytáhl mobil. „Komisař Dupin, potřebuju okamžitě záchranku, Marché de Saint-Servan, u velkého stánku s kořením, nedaleko východu, pobodaná žena, nereaguje.“ Profesionální staccato. „Bodné rány do srdeční krajiny.“ Rychle se rozhlédl a všiml si stánku s noži, kolem kterého před chvilkou prošel, hned vedle kořenářství. „Kuchyňský nůž, ještě vězí v těle. – A,“ krátce zaváhal, „pošlete policii.“
Dupinovi dalo obrovskou práci nahmatat pulz – byl nitkovitý. „Lékař? Není tu někde lékař?“ zvolal Dupin co nejhlasitěji – pořád ještě v podřepu. „Jsem policista. Ta žena je těžce raněná.“ 14
Bretanske_speciality.indd 14
1.12.2021 21:34:20
Kolem něj se shluklo několik zvědavců, ale nikdo nejevil snahu mu pomoct. Komisař z toho neměl dobrý pocit. Ta žena byla v nejvýš kritickém stavu. Nevypravila ze sebe ani hlásku. „Vyběhla ven tamhletudy, ta ženská, co to udělala.“ K Dupinovi přistoupila asi tak dvanáctiletá třináctiletá dívka a ukázala rukou směrem k východu. „Tamhletudy vyběhla, před chviličkou. A pak zahnula doleva.“ Dupin se rychle zvedl. „Je to pravda.“ Vedle dívenky se zjevila nakrátko ostříhaná žena tak kolem čtyřicítky, patrně matka. „Dvě ženské na sebe křičely a jedna pak nečekaně začala bodat tu druhou. Šlo to všechno šíleně rychle. Sebrala prostě nůž z vedlejšího stánku. – Stály tady za sloupem, zahlídla jsem je jedním okem. – Honem, utíkejte za ní!“ Dupin váhal, nemohl těžce raněnou ženu opustit jen tak. „Postarám se o ni. Jsem učitelka a taky působím na naší škole jako zdravotnice.“ Vzápětí se už skláněla nad ženou. Komisař se rozběhl. Byl si jistý, že policie a záchranáři dorazí každou chvíli. Neměl u sebe zbraň. Chyba. Přesto běžel dál. Proběhl vraty a zabočil doleva na Třídu Georgese Clemenceaua. A opravdu – vzápětí před sebou spatřil ženu, která utíkala jak o život. Dupin zrychlil. Na konci ulice mu k uprchlici zbývalo už jen několik metrů. Zahnula opět doleva. Rue de Siam. Hloupé bylo, že Dupin se dosud orientoval ve městě jen velmi zhruba, ale cit mu napovídal, že nejsou daleko od 15
Bretanske_speciality.indd 15
1.12.2021 21:34:20