L O U I S E P E NN YO VÁ
N EJ K RU T Ě J Š Í M ĚSÍC Případy vrchního inspektora Gamache
KALIBR dodá grafik
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 3
30.12.20 17:02
Přeložila Lenka Uhlířová
THE CRUELLEST MONTH Copyright © 2007 by Louise Penny All rights reserved. From Sarah Binks by Paul Hiebert. © 1947 Oxford University Press Canada. Reprinted by permission of the publisher. ‘Half-Hanged Mary’ from Morning In The Burned House. © Margaret Atwood 1995. Reproduced with permission of Curtis Brown Ltd, London. Extract from ‘Epilogue’ by permission of The Society of Authors, representative of the estate of John Masefield. Excerpt from ‘The Second Coming’ by W. B. Yeats used by kind permission of AP Watt Ltd on behalf of Michael B Yeats. Translation © Lenka Uhlířová, 2015 ISBN 978-80-242-7085-2
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 4
30.12.20 17:02
S láskou pro mého bratra Roba a jeho úžasnou rodinu: Audi, Kim, Adama a Sarah
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 5
30.12.20 17:02
JEDNA
C
lara Morrowová klečela na voňavé mokré trávě obecního parčíku, pečlivě schovávala velikonoční vajíčko a myslela přitom na vyvolávání duchů, ke kterému se chystala hned po večeři. Odhrnula si z obličeje pramen vlasů, čímž si do zacuchaných kudrn vetřela kousky trávy, bahna a ještě něčeho hnědého, co pravděpodobně bahno nebylo. Všude kolem ní bloumali ostatní vesničané s košíčky pestrobarevných vajec, pro něž hledali ten nejlepší úkryt. Ruth Zardová seděla na lavičce uprostřed návsi, vajíčka házela nahodile kolem sebe, ale občas se napřáhla a trefila někoho do zátylku nebo do zadku. Na to, jak je stará a vyšinutá, má znepokojivě dobrou mušku, pomyslela si Clara. „Přijdeš dneska?“ zeptala se jí Clara ve snaze odvést pozornost staré básnířky od monsieur Béliveaua, na něhož právě mířila. „Děláš si srandu? Úplně mi stačí, jaká je to hrůza se ži vými, tak proč bych měla chtít ještě někoho vyvolávat z mrtvých?“ S těmi slovy Ruth trefila monsieur Béliveaua do zátylku. Naštěstí měl majitel místního koloniálu na hlavě tvídovou čapku a naštěstí k té bělovlasé tyrance na lavičce choval vřelé city. Ruth si svoje oběti vybírala dobře. Skoro vždycky to byli lidé, co ji měli rádi. 7
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 7
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
Dostat čokoládovým velikonočním vajíčkem obvykle není žádná velká pohroma, jenže tahle vejce nebyla čokoládová. Takovou chybu udělali jenom jednou. Před několika lety, když se vesnička Three Pines poprvé rozhodla uspořádat na Velikonoční neděli velké hledání vajec, panovalo kolem celé akce ohromné vzrušení. Místní obyvatelé se sešli v Olivierově bistru, kde si nad drinky a plísňovým sýrem rozdělili sáčky s čokoládovými vajíčky, která se měla nazítří schovat. Vzduch plnilo óchání a áchání kořeněné špetkou závisti. Kéž by tak zase byli dětmi! Jim ale potěšení jistě přinese pohled na tvářičky vesnické drobotiny. A kromě toho, děti možná nenajdou všechna vajíčka, zvlášť ne ta schovaná za Olivierovým barem. „To je nádhera.“ Gabri zvedl jednu maličkou, pečlivě vymodelovanou marcipánovou husu a pak jí ukousl hlavu. „Gabri!“ Jeho partner Olivier vyškubl zbytek husy z Gabriho masité dlaně. „Jsou pro děti.“ „Ty ji chceš jenom pro sebe.“ Gabri se obrátil k Myrně a zašeptal tak, aby ho všichni slyšeli: „Bezva nápad, teplouši nabízejí dětem čokoládu. Liga mravnosti ať bije na poplach.“ Blonďatý, stydlivý Olivier zrudl jako rak. Myrna se usmála. Sama vypadala jako olbřímí velikonoční vajíčko: černá a vejčitá, zabalená do jásavě barevného fialovorudého kaftanu. Většina maličké vesničky se v bistru tísnila podél dlouhého barového pultu z leštěného dřeva, i když někteří už sebou stačili plácnout do pohodlných starých křesel, rozestavěných po místnosti. Všechno tu bylo na prodej, Olivierovo bistro totiž sloužilo zároveň jako starožitnictví. Diskrétní cedulky tu visely ze všeho včetně Gabriho, když se zrovna cítil nedoceněný a nedochválený. Byl začátek dubna, v otevřených krbech vesele praskal oheň a vrhal teplé světlo na podlahu ze širokých borových fo8
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 8
30.12.20 17:02
NEJKRUTĚJŠÍ MĚSÍC
šen posetých jantarovými skvrnami, které na nich zanechalo slunce a čas. Lokálem s odhalenými masivními trámy se bez námahy proplétaly servírky, nabízely nápoje a měkký, napůl tekoucí sýr brie z farmy monsieur Pagého. Bistro stálo v samém srdci starobylé quebecké vesničky, hned na okraji návsi. Po obou stranách se z něj propojovacími dveřmi dalo vejít do dalších obchodů, svírajících vísku ve stařičkém cihlovém objetí. Koloniál monsieur Béliveaua, pekařství U Sarah, pak bistro a nakonec Myrnino knihkupectví a antikvariát v jednom. Kam až paměť všech sahala, stály na vzdálenějším konci návsi tři mohutné, pokroucené borovice jako tři mudrcové, kteří našli, co hledali. Z vesnice paprskovitě vybíhaly čtyři prašné silničky, aby se vzápětí v serpentinách vnořily do hor a do lesů. Ovšem samotná víska Three Pines byla docela zapomenutá. Čas kolem ní proplouval, vířil se, tu a tam do ní i narazil, ale nikdy nezůstal dlouho a nikdy po sobě nezanechal moc velké stopy. Po stovky let se vesnice choulila v klínu rozeklaných kanadských hor, chráněná, ukrytá, zřídkakdy nalezená. A když už ji někdo našel, tak vždycky náhodou. Občas znavený poutník vyšplhal na kopec a podíval se dolů, jen aby se pod ním jako bájné údolí Šangri-La zjevil vlídný kroužek starých domů. Některé chaloupky byly z omletých kamenů, postavené osadníky, kteří čistili zemi od hluboce kořenících stromů a hřbet lámajících balvanů. Jiné z červených cihel, vybudované loajalisty věrnými britské Koruně, když hledali bezpečné útočiště. Další zas měly příkré plechové střechy, úzké lomenice a široké verandy tradičních domků frankofonních Quebečanů. A přes náves nabízelo Olivierovo bistro café au lait, čerstvě upečené croissanty, hovor a vlídnou společnost. Jakmile vísku Three Pines někdo jednou našel, už na ni nikdy nezapomněl. Ale nacházeli ji jen lidé, co se ztratili. 9
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 9
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
Myrna se podívala na svou kamarádku Claru a ta na ni vyplázla jazyk. Myrna vyplázla svůj. Clara protočila panenky, Myrna jí to oplatila a usadila se vedle Clary na měkkou pohovku naproti krbu. „Nekouřila jsi zase zahradní mulč, když jsem byla v Montrealu, že ne?“ „Tentokrát ne,“ zasmála se Clara. „Máš něco na nose.“ Myrna se ohmatala, něco našla a začala to zkoumat. „Hm, buď je to čokoláda, nebo kousek kůže. Je jen jeden způsob, jak to zjistit.“ Strčila si to do pusy. „Bože můj,“ zašklebila se Clara. „A to se divíš, proč nemáš chlapa.“ „Já se nedivím,“ usmála se Myrna. „Nepotřebuju chlapa, aby mě naplnil.“ „Ale? Vážně? A co Raoul?“ „Ach, Raoul,“ opáčila Myrna zasněně. „Ten byl sladký.“ „Byl to gumový medvídek,“ přisvědčila Clara. „Naplnil mě,“ prohlásila Myrna. „A pak ještě další.“ Poplácala se po břiše, rozměrném a velkorysém stejně jako sama Myrna. „Koukněte se na tohle,“ prořízl se hovorem hlas ostrý jako nůž. Ruth Zardová stála uprostřed bistra, ve zdvižené ruce čokoládového zajíce, jako by to byl granát. Sestával z hutné hořké čokolády, uši měl ostražitě našpicované a obličej tak realistický, že Clara napůl čekala, kdy zacuká jemnými sladkými vousky. V packách držel košíček upletený z bílé a mléčné čokolády a v tom košíčku ležel asi tucet krásně nazdobených cukrových vajíček. Vypadalo to rozkošně a Clara se jen modlila, aby s tím Ruth po někom nemrskla. „To je zajíček,“ zavrčela stará básnířka. „Ty jím taky,“ řekl Gabri Myrně. „Vypěstoval jsem si na nich závislost, ušáci jsou silně návykoví.“ 10
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 10
30.12.20 17:02
NEJKRUTĚJŠÍ MĚSÍC
Myrna se zasmála, ale okamžitě toho zalitovala. Ruth se k ní otočila a zpražila ji pohledem. „Ruth, pusť ho.“ Clara vstala a opatrně k ní vykročila. Ve zdvižené ruce třímala jako návnadu skotskou svého manžela Petera. „Ten zajíček není pro tebe.“ Takovou větu ještě nikdy předtím nevyslovila. „Je to zajíc,“ zopakovala Ruth, jako by mluvila k retardovaným dětem. „Co s ním má společného tohle?“ Ukázala na vajíčka. „Odkdy mají zajíci vejce?“ nedala se zviklat Ruth s pohledem upřeným na zmatené vesničany. „To vás nikdy nenapadlo, co? Kde je asi vzal? Nejspíš od čokoládových slepic. Ten ušák musel ukrást vajíčka sladkým slepičkám, co teď zoufale hledají svoje dětičky.“ Legrační bylo, že zatímco stará básnířka mluvila, Clara si opravdu představovala čokoládové slepičky, jak horečně pobíhají a hledají svoje vajíčka. Ukradená velikonočním zajíčkem. S těmi slovy upustila Ruth čokoládového ušáka na podlahu, kde se rozbil na kusy. „Můj ty bože,“ vyjekl Gabri a utíkal tu spoušť sebrat z podlahy. „Ten byl pro Oliviera.“ „Vážně?“ zeptal se Olivier, který zapomněl, že ho sám kupoval. „Jsou to divné svátky,“ odtušila Ruth zlověstně. „Nikdy jsem je neměla ráda.“ „A teď je to oboustranné,“ prohlásil Gabri. Rozbitého zajíčka držel jako poraněné zbožňované děcko. Je tak něžný, pomyslela si Clara, ne poprvé. Gabri byl tak velký a hřmotný, že se snadno zapomínalo, jak citlivý je. Až do okamžiků, jako byl tenhle, kdy láskyplně choval umírajícího čokoládového zajíčka. „Vždyť jak slavíme Velikonoce?“ nedala se Ruth, vytrhla Claře Peterovu skotskou a obrátila ji do sebe. „Hledáme vajíčka a cpeme se teplými bochánky s křížkem navrchu.“ 11
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 11
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
„Mais, chodíme i ke Svatému Tomáši,“ namítl monsieur Béliveau. „Do pekařství k Sarah chodí víc lidí, než se kdy ukázalo v kostele,“ odpálila ho Ruth. „Pak si koupí pečivo, co má na sobě mučicí nástroj. Vím, že si myslíte, kdovíjak nejsem bláznivá, ale možná jsem tady jediná příčetná.“ S tou znepokojivou poznámkou se dobelhala ke dveřím a pak se otočila nazpět. „Nedávejte dětem ven ta čokoládová vajíčka. Něco se s nimi stane.“ A jako plačící prorok Jeremjáš měla pravdu. Něco se s nimi stalo. Nazítří ráno všechna vajíčka zmizela. Našly se jen staniolové a celofánové obaly. Nejdřív vesničané ze sabotování celé akce podezírali starší děti, možná dokonce i Ruth. „Koukněte na tohle,“ řekl Peter a zvedl rozcupovanou krabičku od čokoládového zajíčka. „Stopy po zubech. A drápech.“ „Takže to byla Ruth,“ prohlásil Gabri, vzal si krabičku a začal ji studovat. „Podívejte, tady.“ Clara se rozběhla za papírkem, který po návsi hnal vítr. „Koukejte, tenhle je taky úplně roztrhaný.“ Po dopoledni stráveném hledáním obalů od velikonočních vajíček a uklízením nepořádku se většina místních dovlekla zpátky k Olivierovi, aby se ohřáli u ohně. „No vážně, copak jste nevěděli, že to přijde?“ zeptala se Ruth Clary a Petera nad obědem v bistru. „Připouštím, že to asi bylo nabíledni,“ zasmál se Peter, když zakrojil do zlatavého croque-monsieur, v němž zapečený drobivý croissant a šunku uzenou v krustě z javorového sirupu taktak držel pohromadě rozteklý camembert. Okolo něj pobíhali nervózní rodiče a snažili se uplatit své plačící děti. 12
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 12
30.12.20 17:02
NEJKRUTĚJŠÍ MĚSÍC
„Včera v noci tu muselo žrát velikonoční vajíčka snad každé divoké zvíře z okruhu několika kilometrů,“ prohlásila Ruth, zatímco pomalu točila kostkami ledu ve své skotské. „Lišky, mývalové, veverky…“ „A medvědi,“ dodala Myrna, když přisedla k jejich stolu. „Ježíši, to je dost děsivá představa. Všichni vyhladovělí medvědi, co vylezou z doupat a po zimním spánku šílí hlady.“ „Představte si to překvapení, když najdou čokoládová vajíčka a zajíčky,“ přisadila si Clara mezi sousty krémové polévky z mořských plodů, v níž plavaly kousky lososa, mušlí a garnátů. Popadla křupavou bagetu, kousek z ní ukroutila a začala si ji mazat Olivierovým speciálním sladkým máslem. „Medvědi nejspíš museli žasnout, co se to stalo za zázrak, zatímco spali.“ „Ne všechno, co povstane, je zázrak,“ odtušila Ruth, když zvedla oči od zlatavé tekutiny, svého oběda, a podívala se členěnými okny ven. „Ne všechno, co se vrací zpátky k životu, má žít. Tohle je divná roční doba. Jeden den prší, druhý den sněží. Všechno je nejisté. Nepředvídatelné.“ „Každé roční období je nepředvídatelné,“ oponoval Peter. „Na podzim hurikány, v zimě sněhové bouře.“ „Ale tím jen dokazuješ, co jsem měla na mysli,“ prohlásila Ruth. „Můžeš říct, co hrozí. V jiných ročních obdobích všichni víme, co můžeme čekat. Ale na jaře ne. Na jaře bývají nejhorší záplavy. Lesní požáry, vražedný mráz, sněhové bouře i sesuvy bahna. Příroda je úplně pomatená. Může se stát cokoli.“ „Na jaře ale bývají i nejnádhernější dny,“ namítla Clara. „Pravda, zázrak znovuzrození. Říká se, že na té myšlence staví všechna náboženství. Ale některé věci je lepší nechat pohřbené.“ Stará básnířka vstala a dopila skotskou. „Ještě to neskončilo. Medvědi se vrátí.“ 13
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 13
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
„Já bych se taky vrátila,“ opáčila Myrna, „kdybych najednou našla vesnici vyrobenou z čokolády.“ Clara se usmála, ale oči nespouštěla z Ruth, z níž projednou nevyzařoval vztek ani rozladěnost. Místo toho Clara zachytila něco mnohem znepokojivějšího. Strach.
14
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 14
30.12.20 17:02
DVĚ
R
uth měla pravdu. Medvědi se vraceli každé Velikonoce a hledali čokoládová vajíčka. Samosebou žádná nenašli, tak to po pár letech vzdali a místo toho se drželi v okolních lesích. Místní se rychle naučili nevydávat se v době Velikonoc na dlouhé procházky a vždy dbali na to, aby se za žádných okolností nedostali mezi novorozené medvídě a jeho matku. Je to všechno součást přírody, říkala si Clara. Ale bodavý strach hlodal dál. Tohle si na sebe nějak přivolali sami. Teď byla Clara znovu na všech čtyřech, tentokrát s jedním z krásně ozdobených dřevěných vajíček, kterými nahradili ta opravdová. Byl to nápad Hanny a Roara Parraových, kteří pocházeli z Čech a malování kraslic měli v malíku. Přes zimu Roar vyřezával ze dřeva vajíčka a Hanna je pak dávala komukoli, kdo měl zájem je malovat. Zanedlouho už se o ně hlásili lidé z celého jižního Quebeku. Školní děti je zdobily v rámci výtvarné výchovy, rodiče v sobě objevovali dřímající talent, prarodiče malovali scény ze svého mládí. Během dlouhé quebecké zimy všichni zdobili kraslice a na Velký pátek je začali schovávat. Jakmile nějaké dítě jednu našlo, dostalo výměnou za ten dřevěný poklad opravdové vajíčko. Tedy vlastně čokoládové. „Pojďte se podívat,“ zavolala Clara zpoza rybníčku na návsi. Monsieur Béliveau a Madeleine Favreauová došli až 15
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 15
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
k ní. Monsieur Béliveau se sehnul, jeho dlouhé štíhlé tělo se téměř zlomilo v půli. Ve vysoké trávě tam leželo hnízdo s vajíčky. „Jsou opravdová,“ zasmál se a rozhrnul trávu, aby je ukázal Madeleine. „To je nádhera,“ vydechla Mad a natáhla ruku. „Mais, non,“ zarazil ji. „Jejich máma by je potom nechtěla, kdyby ses jich dotkla.“ Mad rychle ruku stáhla zpátky a se zářivým úsměvem se podívala na Claru. Clara měla Madeleine vždycky ráda, i když se moc dobře neznaly. Mad tu bydlela jen několik let, byla o pár let mladší než Clara a plná života. Se svými krátkými tmavými vlasy a inteligentníma hnědýma očima oplývala přirozenou krásou a vždycky se zdálo, že si ohromně užívá. A proč ne, napadlo Claru. Po tom, čím si prošla. „Co je to za vejce?“ zeptala se Clara. Madeleine se zašklebila a zvedla ruce. Neměla tušení. Monsieur Béliveau se znovu ladně složil napůl. „Slepičí nejsou. Trop grand. Možná kachní nebo husí.“ „To bude švanda, rodinka přímo na návsi,“ prohodila Madeleine a otočila se ke Claře. „V kolik je ta seance?“ „Ty přijdeš?“ Claru to překvapilo, ale zároveň i potěšilo. „Hazel taky?“ „Ne, Hazel to odmítla. Zítra ráno má přijet domů Sophie a Hazel říká, že musí vařit a uklízet.“ Madeleine se k ní spiklenecky naklonila. „Myslím, že ve skutečnosti se spíš bojí duchů. Ale monsieur Béliveau slíbil, že přijde.“ „Musíme být vděční, že se Hazel rozhodla místo toho vařit, protože nám udělala úžasné zapečené těstoviny se sýrem,“ dodal monsieur Béliveau. To je celá Hazel, napadlo Claru. Pořád se stará o ostatní. Clara měla trochu obavy, že lidi Hazeliny velkodušnosti zneužívají, zvlášť její dcera, ale zároveň si uvědomila, že jí do toho nic není. 16
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 16
30.12.20 17:02
NEJKRUTĚJŠÍ MĚSÍC
„Ale my máme před večeří ještě spoustu práce, mon ami.“ Madeleine k monsieur Béliveauovi vyslala zářivý úsměv a zlehka ho pohladila po rameni. Starý pán se usmál. Úsměv na jeho obličeji neviděli od chvíle, kdy mu umřela žena, ale teď se usmál a Clara hned měla další důvod mít Madeleine ráda. Sledovala, jak v záři dubnového slunce odcházejí s košíčky velikonočních vajec a mladičké, křehounké paprsky dopadají na mladý, křehký vztah. Vypadalo to, že monsieur Béliveau, štíhlý, vysoký a trochu shrbený, má teď o něco pružnější krok. Clara vstala, protáhla si své osmačtyřicetileté tělo a pak se rozhlédla kolem sebe. Vypadalo to tam jako pole zadnic. Všichni místní v předklonu schovávali kraslice. Clara si přála mít po ruce skicák. Na Three Pines rozhodně nebylo nic odvázaného, experimentálního ani ulítlého. Chybělo tu snad všechno, na čem Claře záleželo, když před pětadvaceti lety absolvovala akademii výtvarných umění. Nic tady nebylo „vydesignované“. Naopak se zdálo, že vesnice si vzala příklad z těch tří borovic na návsi a během času prostě vyrostla ze země. Clara se zhluboka nadechla voňavého jarního vzduchu a zahleděla se na domek, který sdílela s Peterem. Byl cihlový s dřevěnou verandou a od návsi ho oddělovala kamenná zídka. Od branky se mezi několika právě rozkvétajícími jabloněmi vinula ke vchodovým dveřím klikatá pěšinka. Pak Clara přelétla pohledem ostatní domy obklopující náves, solidní a formované prostředím, stejně jako obyvatelé Three Pines. Místní už přestáli vichřice i války, ztrátu a žal. A vzešlo z nich společenství plné nezměrné laskavosti a soucitu. Clara to milovala. Domky, obchůdky, náves, trvalkové záhony, a dokonce i hrbolaté cesty. Líbilo se jí, že Montreal je odsud méně než půldruhé hodiny jízdy autem a americká hranice co by kamenem dohodil. Ale víc než to všechno milovala 17
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 17
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
lidi, kteří dnešek stejně jako každý jiný Velký pátek trávili schováváním dřevěných vajíček, aby pak děti měly co hledat. Tentokrát byly Velikonoce pozdě, skoro až na konci dubna. S živly neměli vždycky takové štěstí. Přinejmenším jednou se na Velikonoční neděli vesnice probudila do čerstvé nadílky mokrého jarního sněhu, který zasypal křehká poupátka i kraslice. Často bývala lezavá zima, kdy obyvatelé Three Pines museli každou chvíli zabíhat do Olivierova bistra a zahřívat si zmrzlé prsty o hrnky se svařeným ciderem nebo horkou čokoládou. Dnes ale ne. Dnešní dubnový den měl svůj půvab. Byl to dokonalý Velký pátek, teplý a slunečný. Sníh už roztál, dokonce i ve stínu, kde se zpravidla držel déle. Tráva začala růst a stromy věnčila svatozář z té nejněžnější zelené, jako by se aura Three Pines najednou zviditelnila, celá ze zlatého světla s mihotavými zelenými okraji. Ze země už se začaly drát hlavičky tulipánů a zanedlouho celou náves zaplaví jarní květy – veselé hvězdičky sněženek a narcisů, temně modré hyacinty a hyacintovce, zvonky konvalinek, které naplní vesnici vůní a radostí. Dnes Velký pátek voněl vlhkou hlínou a přísliby. A možná i několika žížalami. „Je mi jedno, co řekneš, já tam nejdu,“ zaslechla Clara naléhavý, ostrý šepot. Znovu se přikrčila za vysokou trávou u rybníčku. Jeho původce neviděla, ale došlo jí, že musí stát hned za trsem trávy. Byl to ženský hlas, mluvil francouzsky, ale tak napjatým, rozčileným tónem, že dotyčnou nedokázala identifikovat. „Je to jenom seance,“ řekl mužský hlas. „Bude to legrace.“ „Proboha, vždyť je to svatokrádež! Seance na Velký pátek?“ Nastalo ticho. Claře to celé bylo dost nepříjemné. Nejen kvůli tomu, že někoho tajně poslouchala, ale navíc už ji do nohou začínaly brát křeče. 18
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 18
30.12.20 17:02
NEJKRUTĚJŠÍ MĚSÍC
„Ale no tak, Odile. Vždyť ani nejsi věřící. Co se může stát?“ Odile? pomyslela si Clara. Znala jedinou Odile – Odile Montmagnyovou. A ta je – Žena znovu zasyčela: „Každé zimy omrzliny i bacily v předjaří smutek vetknou do tváří kojence i stařešiny.“ Následovalo ohromené ticho. – vážně hodně špatná básnířka, dokončila Clara svou myšlenku. Odile přednášela obřadně, jako by ta slova nesla ještě jiné poselství než jen výpověď o jejích básnických schopnostech. „Dám na tebe pozor,“ řekl muž. Clara teď už věděla, kdo to je. Odilin přítel Gilles Sandon. „Proč tam ve skutečnosti chceš jít, Gillesi?“ „Jen pro zábavu.“ „Protože tam bude ona?“ Nastalo ticho, jen Clařiny nohy ječely o pomoc. „Přece víš, že tam bude taky,“ tlačila na něj dál Odile. „Kdo?“ „Ty víš kdo. Monsieur Béliveau,“ opáčila Odile. „Mám z toho špatný pocit, Gillesi.“ Následovala další odmlka a pak Sandon promluvil hlubokým, bezbarvým hlasem, jako by se usilovně snažil vytěsnit z něj všechny emoce. „Neboj se. Nezabiju ho.“ Clara na svoje nohy dočista zapomněla. Zabít monsieur Béliveaua? Kdo by o něčem takovém vůbec mohl uvažovat? Vždyť starý pán přece nikomu v životě ani nevrátil špatně drobné. Co by proti němu Gilles Sandon mohl mít? 19
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 19
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
Slyšela, jak ti dva odcházejí, a když se s jistým utrpením narovnala, zahleděla se za nimi. Odile s hruškovitou postavou se při chůzi lehce kolébala a Gilles s charakteristickým zrzavým plnovousem, který byl vidět dokonce i zezadu, připomínal obrovského plyšového medvěda. Clara sklopila oči ke svým zpoceným rukám svírajícím dřevěné velikonoční vajíčko. Jeho veselé barvy se jí vpily do dlaní. Když Gabri před několika dny v bistru vyvěsil oznámení, že k nim zavítá věhlasná jasnovidka a médium, madame Isadora Blavatská, připadala jí ta seance jako skvělý nápad, ale najednou se jí začala jevit v jiném světle. Místo radostného očekávání plnila Claru děsem.
20
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 20
30.12.20 17:02
TŘI
M
adame Isadora Blavatská nebyla toho večera ve své kůži. Vlastně to vůbec nebyla madame Isadora Bla-
vatská. „Prosím, říkejte mi Jeanne.“ Uprostřed bistra stála nenápadná, zakřiknutá ženička a napřahovala ruku. „Jeanne Chauvetová.“ „Bonjour, madame Chauvet,“ usmála se Clara a potřásla ochablou rukou. „Excusez-moi.“ „Jeanne,“ připomněla jí ta žena sotva slyšitelně. Clara přešla ke Gabrimu, který s podnosem v ruce nabízel hostům uzeného lososa. Místnost se pomalu začínala plnit. „Dáš si?“ strčil tác Claře pod nos. „Kdo to je?“ zeptala se ho Clara. „Madame Blavatská, věhlasné maďarské médium. Copak necítíš její energii?“ Zamávali na ně Madeleine a monsieur Béliveau. Clara zalétla pohledem zpátky k Jeanne, která vypadala, že kdyby na ni někdo vybafl, skácí se v mdlobách. „Rozhodně něco cítím, mladíku – jsem pěkně namíchnutá.“ Gabri Dubeau váhal mezi radostí, že mu řekla mladíku, a potřebou se bránit. „To není madame Blavatská. Dokonce se ani nesnaží předstírat, že je. Jmenuje se Jeanne, už nevím, jak dál,“ opáčila Clara, 21
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 21
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
ezmyšlenkovitě si vzala kousek lososa a přehnula kolem něj b plátek kořeněného žitného chleba. „Slíbil jsi nám madame Blavatskou.“ „Vždyť ani nevíš, jak madame Blavatská vypadá.“ „No ale vím, jak určitě nevypadá,“ kývla Clara k drobné ženě ve středním věku, rozpačitě postávající uprostřed místnosti, a usmála se na ni. „A přišla bys, kdybys věděla, že ona je ta jasnovidka?“ pokynul Gabri podnosem směrem k Jeanne. Z tácu se skutálela kapara, jen aby se vzápětí ztratila v hustém orientálním koberci. Proč se nikdy nepoučíme? povzdechla si Clara v duchu. Pokaždé když má Gabri hosta, uspořádá nějaký extravagantní večírek – jako tenkrát, když se u něj ubytoval šampion v pokeru a obehrál je o všechny peníze, nebo ta zpěvačka, vedle které dokonce i Ruth zněla jako Maria Callas. Na druhou stranu, ať už se z těch společenských událostí vyklubal pro místní obyvatelstvo jakkoli hrozný večer, nic netušící hosté se museli cítit ještě hůř. Stáli jen o klidný pobyt na venkově, a najednou zjistí, že mají bavit celou vesnici. Sledovala Jeanne Chauvetovou, jak se rozhlíží po místnosti, otírá si ruce do kalhot z polyesteru a usmívá se na portrét nad plápolajícím krbem. Claře připadalo, že jí mizí přímo před očima. Vlastně to byl docela dobrý trik, i když ne takový, který by svědčil o jejích úžasných jasnovideckých schopnostech. Claře jí bylo líto. No vážně, co si Gabri myslel? „Co sis myslel?“ „Co tím chceš říct? Ona je jasnovidka. No dobře, tak senzibilka. Řekla mi to, když si tu zamlouvala pokoj. Pravda, není to madame Blavatská. A není z Maďarska. Ale opravdu čte z ruky a vykládá z karet.“ „Počkej chvilku.“ Clara začala mít podezření. „Ví vůbec, co jsi na dnešní večer naplánoval?“ „No, určitě to už vyvěštila.“ 22
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 22
30.12.20 17:02
NEJKRUTĚJŠÍ MĚSÍC
„Možná potom, co se sem začali scházet lidi. Gabri, jak jsi jí to mohl udělat? A jak jsi to mohl udělat nám?“ „Bude v pohodě. Koukni na ni, už se uvolňuje.“ Myrna jí donesla sklenici bílého vína a Jeanne Chauvetová ho teď pila, jako by to byla voda ještě před vykonáním zázraku. Myrna se rozhlédla a směrem ke Claře zvedla obočí. Ještě trochu, a seanci bude muset vést Myrna. „Seance?“ vypískla Jeanne, když se jí Myrna asi o minutu později zeptala, na co se mají připravit. „Kdo tady pořádá seanci?“ Všechny oči se obrátily ke Gabrimu. Velice opatrně odložil podnos na stůl, došel k Jeanne a postavil se vedle ní. Zdálo se, že díky Gabriho mohutnému břichu a přirozené žoviálnosti se ta nenápadná osůbka ještě víc scvrkává, až vypadala jako pouhé oblečení na ramínku. Clara hádala, že jí bude něco kolem čtyřicítky. Její vlasy v barvě myší hnědi působily, jako by si je ostříhala sama. Oči měla mdle modré a oblečení evidentně pocházelo z výprodejového koše K-Martu. Clara, která jakožto umělkyně prožila většinu svého života v chudobě, dokázala rozeznat příznaky. Na chvilku zauvažovala, proč asi Jeanne přijela do Three Pines a zaplatila si pobyt v Gabriho penzionu, jehož ceny sice nebyly nijak horentní, ale nízké určitě také ne. Vyplašený výraz Jeanne vystřídal zmatený. Claře se chtělo dojít až k ní, ovinout kolem té drobné osůbky paži a chránit ji před tím, co přijde. Měla chuť dopřát jí dobrou teplou večeři, horkou koupel a trochu laskavosti – pak by se možná přesunula do hmotného světa. I ona se rozhlédla po místnosti. Peter svou účast kategoricky odmítl a prohlásil to celé za nesmysl, ale na odchodu jí podržel ruku o chvilku déle, než bylo nutné, a nabádal ji, aby byla opatrná. Když pak pod hvězdami kráčela kolem návsi k veselému bistru, na tváři jí hrál úsměv. Peter měl přísně 23
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 23
30.12.20 17:02
LOUISE PENNYOVÁ
a nglikánskou výchovu. Takové věci jako seance ho odpuzovaly. A navíc děsily. U večeře měli malou debatu, při níž Peter zaujal očekávané stanovisko, že je to celé na hlavu. „Ty tvrdíš, že jsem na hlavu?“ zeptala se ho Clara, i když věděla, že si to nemyslí, ale strašně ráda se dívala, jak se kroutí. Zvedl hlavu plnou hustých šedivých kudrn a rozzlobeně se na ni podíval. Se svou vysokou, štíhlou postavou, orlím nosem a inteligentníma očima vypadal spíš jako ředitel banky než jako umělec. A přesto právě jím byl. Jenže podle všeho byl umělec bez spojení se svým srdcem. Žil v přísně racionálním světě, kde cokoli nevysvětlitelného bylo „na hlavu“ nebo „blbost“ nebo „šílenost“. Emoce byly šílené. Kromě jeho naprosté a všeobjímající lásky ke Claře. „Ne, říkám, že ta jasnovidka je na hlavu. Je to šarlatánka. Spojení s mrtvými, předpovídání budoucnosti. Blbost. Je to ta nejprovařenější hra.“ „A odkud je asi tak známá? Že by z bible?“ „Claro, nezačínej s tím zas,“ varoval ji Peter. „Ne, vážně. Vždyť která kniha mluví o proměnách? Třeba vody ve víno? Chleba v tělo? Anebo o kouzlech jako chození po vodě? Nebo jak někdo způsobí, aby se moře rozestoupilo, slepí zas viděli a chromí chodili?“ „To byly zázraky, ne kouzla.“ „Aha,“ přikývla, usmála se a vrátila se zase k jídlu. Takže teď Claře dělala doprovod Myrna. V bistru už byli i Madeleine a monsieur Béliveau, sice se tak úplně nedrželi za ruce, ale jako by se stalo. Jeho dlouhá paže v pleteném rukávu se právě dotkla té její a ona se neodtáhla. Claru znovu uchvátilo, jak je Madeleine přitažlivá. Patřila k těm, které jiné ženy chtějí za nejlepší kamarádku a muži za manželku. Clara se na monsieur Béliveaua usmála a začervenala se. Protože je přistihla v důvěrné chvilce a viděla city, které je lépe 24
Nejkrutejsi mesic_2.vydani.indd 24
30.12.20 17:02