Issuu

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 5

a Michal Viewegh

Andělé všedního dne

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 6

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 7

PODĚKOVÁNÍ Michalu Horáčkovi za inspirativní informace o andělích MUDr. Ivě Plaché za konzultaci z rentgenologie MUDr. Jindřišce Šedové a MUDr. Leoši Šedovi za konzultaci ze stomatologie

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 11

1/ JOFANIEL Řeknu to rovnou: většina našich misí končí nezdarem. Ten včerejší zážitek ze severovýchodní Číny byl skoro demotivující. A to už vůbec nemluvím o tom, že na jiných místech téhle neslitovné planety umírají miliony lidí jaksi bez nás... Nemůžeme být všude, říkává Hachamel. Občas mě napadá, kdo vybírá onu hrstku šťastlivců, kteří se v posledních chvílích života mohou těšit z naší náklonnosti? Skutečně Bůh? Nebo výběrová komise při OSN? Cha! Naše drobné andělské laskavosti mi zkrátka připadají poněkud náhodné. Chybí v tom jakýkoli systém. Náhoda je způsob, jakým Bůh anonymně vykonává zázraky, zopakuje mi vždy Hachamel. Veškeré vyptávání odmítá. Naším posláním prý není klást otázky, ale dávat alespoň trochu uspokojivé odpovědi. Jsme jenom poslové. Kurýři lásky. Existuje ovšem uspokojivá odpověď pro třináctiletou dívku umírající na rakovinu? Tchou-tchung. Bolesti hlavy. Umírala sama – dá-li se to tak říci i v případě devítilůžkového nemocničního pokoje v Kashgharu. Rodiče navzdory všem našim chabým pokusům nepřijeli. Nutit je nemůžeme. Snad kdyby to byl chlapec... Než vydechla naposledy, cosi slabě volala. Nikdo jsme jí nerozuměli. Hachamel plakal.

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 12

Dneska pro změnu střední Evropa. Doufejme, že Hachamelovi změna klimatu prospěje. Bere si všechna ta úmrtí příliš osobně. Nejtěžší možná forma idealismu, řekl bych. A přitom tolik čte. Nechápu to: buď autoři těch románů nepíší o životě pravdu, nebo si je Hachamel vykládá špatně. „Takže,“ oznamuje nám, „Karel. Instruktor autoškoly.“ Odmlčí se. Sedíme na ochranném pletivu Nuselského mostu a vycházející slunce se nám opírá do tváří. Kdyby nás řidiči projíždějících aut mohli spatřit, záchranka by za chvíli vyjížděla ke čtyřem sebevrahům. Podívám se dolů: ohyb železniční tratě, střešní okna, vikýře, dvorky, satelitní antény, rohové řeznictví s červenými markýzami. Billboard s reklamou na pivo. Jedenadvacáté století se mi nelíbí. Ploché obrazovky a pavlače... Třeba osmnácté mi připadá stylově mnohem čistší. „Padesát dva let,“ říká Hachamel. Ilmuth nešťastně vzdychne. Tohle je její úplně první akce. K určitým pikantním částem lidské zkušenosti máme bohužel odepřen přístup, ale i tak mi připadá, že její mládí a nevinnost mě přece jen přibližují k pochopení slova chlípnost. Tuhle myšlenku si samozřejmě nechám pro sebe. „No, padesát dva je každopádně lepší než třináct,“ prohodím.

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 13

Hachamel mou poznámku ignoruje. Napomíná mě až ve chvíli, kdy mé rouhačství překročí kritickou hranici. „Žena Marie, učitelka. Syn Filip, spolumajitel autosalonu. Karel a Marie spolu žijí sedmadvacet let, takže všichni chápeme, o co jde.“ Nith-Haiah a já přikývneme. Ilmuth zrudne. „Nebo si to alespoň zkusíme představit,“ usmívá se shovívavě Hachamel. Už z něj opět čiší odhodlání – jako kdyby milionkrát neprohrál. „Největší dosavadní milníky Karlova života tvoří Škoda 1000 MB, Škoda 120, Škoda Favorit, Škoda Felicie a Škoda Fabie,“ vypočítává skoro rozverně, s pohledem na Ilmuth. „Nový model Fabie je ohlášen na příští rok a Karel jej očekává s napětím, které dokonce i jemu samotnému připadá dětinské.“ „Ale už se v něm nesveze,“ konstatuji. „Cynický jako chirurg z M.A.S.H.,“ promluví Nith-Haiah, který si v poslední době oblíbil televizi. Nemohu se zbavit dojmu, že oba staří pánové s Ilmuth tak trochu ﬂirtují. Nith-Haiah je jen o půl století mladší než Hachamel. Když žertuje, jeho tvář zůstává vážná, pouze nepatrně zdvihne prošedivělé obočí.

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 14

„Proč tu kvůli jednomu učiteli autoškoly musíme být čtyři?“ ptám se. „Slyšel jsi někdy o práci v týmu?“ odpoví Hachamel. „Jsme tým.“ „Mordparta.“ Hachamel mě napomene pohledem. „A navíc je tu ještě pan Zdeněk,“ informuje mě Nith-Haiah. Nevěřím svým uším. „Myslel jsem, že sebevrahy neděláme?“ Ilmuth vyděšeně zamrká. „Ale děláme,“ Hachamel se zatváří nesouhlasně, „jeho matku...“ „Ach tak,“ ušklíbnu se. „A to musíme mít poradu zrovna na místě činu? Musíme se pořád scházet na mostech?“ Někdy jsem protivný i sám sobě, ale nemůžu si pomoct. Mám všeho dost. „Slyšels někdy slovo konspirace?“ říká Nith-Haiah a podívá se na Ilmuth. Kolem očí má stovky vrásek. „Konspirace nám nijak zvlášť nepomůže. A tomu Karlovi už vůbec ne. Dozvídat se o těch lidech včas – to by nám pomohlo! Včas,“ opakuji a rukou ukážu na digitální hodiny na konci mostu, „a ne dvanáct hodin před smrtí!“ Nith-Haiah na hodiny upřeně pohlédne. Hluk projíždějících

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:49 PM Stránka 15

aut v jediném okamžiku zmizí a celé nuselské údolí se ponoří do ticha. Je to jasné: dědek se před Ilmuth předvádí. Auta ve všech šesti pruzích nehybně stojí, jejich osádky se ani nepohnou. Ilmuth žasne. V jejím obličeji je něco, kvůli čemu i cynik jako já musí věřit v Boha. „Pusť prosím ty hodiny, než si někdo něčeho všimne,“ žádá netrpělivě Hachamel. Ještě ani nedokončí větu a vozy už zase sviští – teprve díky předchozímu tichu pochopím, jak obrovský hluk vydávají. „Rozumějte, šéfe, já samozřejmě nezpochybňuju, že On má svý důvody a tak dále. Chápu, že Jeho záměry jsou nevyzpytatelný – jenom si stěžuju na podmínky svý práce. Při vší úctě: slyšel On někdy slovo logistika?“ Uvědomím si, že křičím. Hachamel neodpovídá. Ilmuth nás podezíravě pozoruje. „Dejte mi aspoň měsíc – a předvedu vám hotový zázraky!“ Hachamel mlčí. Takhle je to vždycky. „Nebo aspoň tejden,“ vzdychnu. „Jsme jenom poslové. Nic míň, nic víc,“ zopakuje mi Hachamel po tisící. „Zaměstnanci DHL si taky nestěžují, že mají na Vánoce moc práce,“ podpoří ho Nith-Haiah. „Prostě všechny zásilky doručí a nemudrují o tom.“

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:50 PM Stránka 16

„Když už mluvíme o kurýrech,“ říká Nith-Haiahovi Hachamel a v jeho unavených očích zajiskří, „prohlédni si támhle toho...“ Všichni se podíváme dolů na mladíka na motorce. „Odpoledne musíš znát všechno co on.“ Takže posledním Karlovým jídlem bude pizza.

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:50 PM Stránka 17

2/ ESTER Nebe nad Havlíčkovými sady – Ester ovšem odjakživa používá název Grébovka – je téměř bez mráčku a ranní vzduch je celkem teplý, takže snídá venku. Co kdyby se naděje ukrývala třeba v korunách stromů v protější stráni? ušklíbne se. Situace je vážná, nikoli beznadějná. Důraz je třeba klást na tíži, ne na beznaděj. Podobných pouček má plnou hlavu. Co mohu od života ještě očekávat? Chybně položená otázka. Ne my od života, ale život od nás ještě cosi očekává! OK. Trocha ranního slunce jí každopádně neuškodí, říká si. Byt je orientován na severovýchod a navečer, když přichází z nemocnice, je terasa dávno v hlubokém stínu. Označení terasa je jeden z plodů nekritické euforie, v níž se Tomáš nacházel v době stěhování – Ester bylo od začátku jasné, že jde pouze o větší balkon. Několika zakrslým jehličnanům, které tenkrát zakoupili v OBI, nedostatek slunečního světla nevadí, ale popínavým růžím a trsům levandulí v keramických nádobách se tu příliš nedaří. Ester se těch drobných fialových kvítků dotýká až příliš často: zamyšleně je mne mezi prsty a pak si k prstům přivoní. Někdy to dělá nevědomky – i proto jsou levandule tak prořídlé. V létě snídala jen v noční košili

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:50 PM Stránka 18

a Tomášově tmavomodrém županu velikosti XXL, ale teď v září už se kompletně obléká a ještě se pak celá zahalí do vlněného plédu. Dneska má na sobě olivově zelenou sukni s velkými kapsami a o odstín tmavší rozpínací svetr, pod nímž se skrývá přiléhavé bílé tričko. Má spoustu času, nejde do práce, a tak si usmažila vajíčka. Chutnají zcela mimořádně – Ester si uvědomí, že jsou to její první vajíčka po více než půlroce. Usrkává kávu a prohlíží si papír se seznamem úkolů, kvůli nimž si na dnešek vzala neplacené volno (žádná dovolená už jí pochopitelně nezbývá). Odřenou špičkou jazyka proti své vůli opakovaně zkoumá zlomený zub. Podobným dnům, kdy se jí nakupilo příliš mnoho nejrůznějších otravných povinností, říkávala vždy ztracené, ale od Tomášovy smrti se i k takovým dnům snaží přistupovat pozitivně. Carpe diem. Užívej dne. Jaké jiné poučení plyne z předčasné smrti bližního? Někdy si představuje, že zemřela i ona. Spolu s ním. Minulé dva měsíce jsou tudíž velkorysý dar. Každý nový den je něco jako bonus... V rámci objektivity musí uznat, že vdovství (příšerné slovo!) je v jistém omezeném smyslu i obohacující. Ovdovět je podobné jako cestovat sám: ve více lidech je to mnohem jednodušší, méně nápadné a především zábavnější, ale osamělý cestovatel se zase lépe soustředí, víc si všímá, jeho zážitky jsou hlubší... Přesně tak

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:50 PM Stránka 19

si připadá: jako osamělý cestovatel. Jako kdyby jí osud chtěl poskytnout alespoň dílčí kompenzaci. Ester pozoruje nepravidelný černobílý vzor kamenné dlažby pod balkonem a kovové mřížky odtokových kanálů a potom si přitáhne noviny, pro které se před dvaceti minutami přinutila dojít do schránky. Novopečený premiér se přirovnal k prvnímu člověku na Měsíci. Kardinál Vlk zesměšňuje křesťanství. Jedovatý rejnok zabil neznámého milovníka zvířat. Dokumentární snímek The Falling Man – o muži padajícím z World Trade Center... Většinou není schopna přečíst víc než titulek. Jediné, co cítí, je odtažitost. Lhostejnost. Ženy v burkách se znovu učí zpívat. Tenhle krátký článek si výjimečně přečte celý: za Tálibánu se v Afghánistánu zpívat nesmělo, tak se to teď ženy učí. McDonald’s myslí na ježky. Ester má znovu pocit, že celý svět zešílel. Moto dne od Woodyho Allena: Chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna. To tedy sedí. Smrtelných nehod výrazně ubylo. Neřekla bych, zasměje se hořce Ester. Každý druhý člověk trpí nedostatkem klidu. Příliš ticha může rušit. I o tom ví své. Jak to chodí v porodnici v Podolí aneb Třináct dětí denně. Tenhle článek samozřejmě úplně přeskočí. Nechte si trhat zuby robotickým zubařem. Ester noviny odloží. Venku pod balkonem postává starší paní se psem na samonavíjecím

VIEWEGH_Andele_zlom.QXD_Sestava 1 12/1/21 12:50 PM Stránka 20

vodítku. Vdova? napadne okamžitě Ester. Občas si s Tomášem vzájemně popisovali své pacienty a společně se jim smáli. Teď o lidech pouze zachmuřeně přemýšlí. Ten dnešní zubař bude příšerný zážitek, říká si s pohledem upřeným na papír. O té návštěvě z hospicu ani nemluvě. Náhle se dusí. Zalapá po dechu. Tohle bohužel přetrvá. Ale na poslední kondiční jízdu se vlastně docela těší.