THIS TIME NEXT YEAR Copyright © Sophie Cousens, 2020 First published as THIS TIME NEXT YEAR by Arrow, an imprint of Cornerstone. Cornerstone is part of the Penguin Random House group of companies. Sophie Cousens has asserted her right to be identified as the author of This Time Next Year. Translation © Naďa Špetláková, 2021
ISBN 978-80-249-4554-5
Mé milé tetě Em, která by si tuhle knihu moc ráda přečetla
Silvestr 2019 V klubu Night Jam bylo narváno. Tepala jím ohlušující hudba a stěny se zdály lepkavé potem, alkoholem a možná i něčím horším. Minnie držela Grega pevně za ruku a společně se prodírali davem poblíž vchodu. „K baru se nemáme šanci dostat,“ zavolal na ni. „Cože?“ zakřičela Minnie a snažila se přivyknout burácení basů. „Do půlnoci si nezvládneme koupit pití. Ani nevím, kde má Lucy ten večírek,“ poznamenal Greg. Ukázal nahoru, že by se měli zkusit protlačit po schodech na terasu v mezipatře nad nimi. Minnie se podívala na hodinky – bylo za deset minut dvanáct. Tenhle večer zatím jen potvrzoval její averzi k silvestru. Proč nezůstala doma a nešla si brzy lehnout? Potom si vzpomněla, že má odpojené topení – vydala se mezi lidi, aby se zahřála. Navíc Greg chtěl mermomocí vyrazit na párty jedné kolegyně z práce a ona by si připadala jako špatná přítelkyně, kdyby ho nechala jít samotného. Minnie se nechala vláčet návalem pulzujících těl. Nakonec se z davu vymotali a vyšli do chladného nočního vzduchu, kde se dunění z klubu ustálilo na snesitelnějším počtu decibelů. „Bacha!“ utrhl se Greg a odstrčil z cesty opilého chlápka. Zlostně na něj pohlédl, snažil se ho upozornit, že ho pobryn dal pivem, ale ten člověk byl až moc mimo na to, aby ho to zajímalo. „Varovala jsem tě, že trávit silvestra se mnou není nejlepší nápad,“ podotkla Minnie. 7
Sophie Cousensová
„Prosím tě, necháš už těch řečí o tom, že jsi prokletá?“ zavrtěl hlavou Greg. „Ne, vážně, je to tak. Na silvestra se kolem mě vždycky něco podělá. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby celá tahle budova začala hořet, než nastane půlnoc. Nebo kdyby přesně tam, kde stojím, dopadl maličký asteroid.“ „Myslím, že ten večer nestojí za prd proto, že nosíš smůlu. Podle mě stojí za prd, protože jsi nás odtáhla na večeři k tomu podivínovi Alanovi, co bydlí na opačném konci galaxie. A teď jsme dvě vteřiny před půlnocí dorazili na párty, kde si všichni šňupli měsíční prach a… příjem, hvězdné velitelství?“ Greg zvedl prst k uchu a odmlčel se, aby si vyslechl imaginární přenos. „Velení mise mi oznamuje, že navíc vůbec nejsme na správné párty.“ „Máme svolení misi přerušit?“ zeptala se Minnie s nadějí v hlase. „Svolení se neuděluje,“ odpověděl Greg. Minnie chodila s Gregem pět měsíců. Seznámili se na demonstraci před radnicí, na protest proti nedostatku dostupného bydlení v Londýně. Greg byl novinář a měl o tom napsat článek, Minnie tam přišla podpořit paní Melvinovou, které doručovala jídlo od dob, kdy v oboru začínala. Minnie a její kamarádka Leila si vyrobily transparent s nápisem MÍSTNÍ MAJÍ PRÁVO BYDLET, ale na první slovo použily moc barvy a rozpilo se, takže vypadalo trochu jako MYŠI. Na demonstraci se pak Minnie, Leila a paní Melvinová ocitly vedle několika lidí oblečených jako velké kočky s monokly a cylindry. Jeden z nich měl tričko s nápisem VYPASENÉ KAPITALISTICKÉ ŠELMY! Greg k nim zaběhl, aby si Minniin transparent vyfotil s tlustými kocoury v popředí. Cvakal spouští a se smíchem vrtěl hlavou. „Co je tu k smíchu?“ křikla na něj Minnie naštvaně. „Možná jsou ti kocouři tak tlustí, protože sežrali tolik my ší?“ prohodil Greg a ukázal na nápis. Leila se podívala a zasmála se. Minnie protočila oči. 8
Příští rok v tento den
„Tam není nic o myších,“ odsekla a založila si ruku v bok. „Vážně to tak malinko vypadá, Minnie,“ potvrdila Leila. „Minnie Mouse, tahle fotka se bude skvěle vyjímat na titulní straně,“ řekl Greg se šibalským úsměvem. „To ani náhodou,“ vyhrkla Minnie, s potlačovaným smíchem se za ním rozběhla ulicí a předstírala, že ho chce transparentem přetáhnout. Minnie se líbili muži, kteří ji uměli rozesmát. Greg si ji svým sarkastickým humorem a výraznými rysy ihned získal. Měl úhledně zastřižené hnědé vousy a nápadné brýle s tmavými obroučkami. Když spolu začali chodit, Minnie zjistila, že rád vymýšlí titulky i mimo práci – bavilo ho trefně okomentovat všechno, co dělala. Když třeba zakopla o schod, utrousil: „Sexbomba škobrtla na schodech – Schodiště vyhledalo právní pomoc; hrozí mu stržení!“ Anebo když si vzala poslední banán z mísy s ovocem, prohlásil naléhavým tónem: „Masakr v míse s ovocem dosud nebyl objasněn – Spadla oběť jako zralá hruška? Nachytali ji na švestkách? Nebo jí zbyly leda kyselé hrozny?“ Potrpěl si na slovní hříčky. Dnes večer nicméně nevtipkoval. „Poslyš, počkej tady,“ navrhl jí s povzdechem a rozhlédl se po terase. Já se vrátím dovnitř a zkusím najít ten soukromý salonek.“ „Dobře, ale jestli sem, až tu nebudeš, dopadne asteroid, můžu ti povědět leda sbohem, já ti to říkala, šťastný nový rok,“ odvětila Minnie rádoby veselým tónem. Greg odešel, ona se otočila k londýnskému panoramatu a zachvěla se. Z města vyzařoval poklid, který ostře kontrastoval s atmosférou uvnitř klubu. Budovy se koupaly ve stříbřitém měsíčním svitu a noční obloha byla pokojná a bezmračná. Minnie si přála, aby se mohla přenést na prázdnou střechu nějakého mrakodrapu, lehnout si tam a jenom pozorovat hvězdy, aniž by ji rušili jiní lidé. „Deset, devět, osm…“ Už se odpočítávalo. „Sedm, šest, pět…“ Minnie se dívala na všechny dvojice, které se k sobě 9
Sophie Cousensová
tiskly v očekávání půlnočního polibku. Byla ráda, že tu Greg není. Nikdy nechápala, proč se musí konec roku oslavit tím absurdním zvykem, že si všichni najednou dají pusu. Lidi jsou v tomhle jako lumíci, následují ostatní. „Čtyři, tři, dva, jedna, ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!“ Na nebi začaly vybuchovat ohňostroje, ozařovaly město dole různobarevným světlem. V temnotě se rozněcovaly mocné exploze energie, s velkým třeskem vznikaly miniaturní vesmíry a o chvíli později zase zanikaly. Minnie fascinovalo, kolik úsilí bylo vynaloženo na tak pomíjivou nádheru. Budovy pod nimi působily nehybně a majestátně, horečné hemžení nahoře se jich vůbec nedotklo. Na terase klubu vrhala pyrotechnika nehezké stíny na nepřítomné obličeje zpitých lidí, kteří se pohupovali a motali v davu. Záblesky prosvěcovaly špinavé kouty plné nedopalků a odhozených kelímků. Narazila do ní skupinka holek vrávorajících na vysokých podpatcích a Minnie se musela chytnout zábradlí, aby neztratila rovnováhu. „Všechno nejlepší, Minnie,“ řekla tiše sama sobě. Potom na zádech ucítila mokré teplo, jak ji jedna z dívek pozvracela. Než se Greg vrátil, terasa se trochu vyprázdnila. Minnie seděla na zemi u zábradlí a čekala na něj. „Co to máš na sobě? Kams dala šaty?“ zeptal se. Minnie schovala umazanou blůzu do kabelky a zůstala jen v šedivé košilce s tenkými prošoupanými ramínky. „Někdo mě poblil,“ objasnila a ovinula si paže kolem těla. „Ty jo. Takhle to je každopádně trochu s hvězdičkou.“ Greg stočil ruku před ústy a předstíral, že mluví do mikrofonu. „Přinášíme mimořádné zpravodajství – rozkošatěly se nám tu košíčky.“¨ „No, buď můžu být takhle, nebo v pozvraceném,“ namítla Minnie a nervózně si povytáhla košilku. Ani ve snu by ji nenapadlo vyrazit v něčem takhle sporém. Připadala si hrozně odhalená. „Našels ty lidi, nebo ne?“ 10
Příští rok v tento den
Greg přikývl. Zavedl ji zpátky do klubu, po dalších schodech nahoru a pak dvoukřídlými dveřmi potaženými rudým sametem, u nichž stáli dva holohlaví chlapíci z ochranky. „Byl jsem tu před chvílí – jdeme na tu oslavu narozenin,“ vysvětlil Greg. Sekuriťáci na ně mávli, ať jdou, a když kolem nich Minnie procházela, oba jí nakoukli do výstřihu. Instinktivně si založila ruce na prsou. Sešlost na opačné straně červených sametových dveří ani v nejmenším nepřipomínala místo, odkud právě přišli: hudba dosahovala normální hlasitosti, lidé měli krásné šaty a vypadali oduševněle, číšníci dolévali šampaňské a nikdo na nikoho nedávil. Jedna ze stěn byla zakřivená a od stropu po podlahu prosklená, takže skýtala neuvěřitelný širokoúhlý výhled na Londýn, který se před nimi rozprostíral. Minnie se rázem cítila nesvá. Tohle byl večírek pro majetné, navíc vybraně oblečené – působila tu velice nemístně. Minnie už vařila pro spoustu bohatých, takže věděla, jak reagují na lidi jako ona; buďto s ní mluvili blahosklonně, nebo ji v horším případě úplně přehlíželi. Kdyby se zaštítila vhodným oděvem, zvládla by budit dojem někoho, kdo je nad věcí, její tílečko jí v ale v tomhle směru nijak nepomáhalo. „Gregu! Pročs mi neřekl, že se tu vyžaduje formální oděv?“ sykla. „Formální odění je buržoazní výmysl, Minnie. Smoking bych si nevzal ani na vlastní pohřeb.“ Greg přejížděl očima po místnosti a pak zamával na vysokou blondýnu v obe pnutých červených šatech. „Lucy!“ Dívka se otočila, usmála se a začala se prodírat směrem k nim. „Dřív jsme to bohužel nestihli,“ omlouval se Greg a dotkl se její paže. „Tohle je Minnie. Někdo jí cestou sem pozvracel blůzu.“ „Ahoj,“ pozdravila ji Lucy. Naducané rty překryly dokonalé zuby a roztáhly se v soucitném úsměvu. „Ty zvratky mě mrzí. Je neskutečné, že se musí člověk probojovat skrze všechen ten plebs, aby se dostal do VIP zóny.“ 11
Sophie Cousensová
Minnie zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. „To je teda pořádná párty,“ poznamenala a rozhlédla se po všem tom šumícím alkoholu. Na kolik asi taková oslava vyjde? „Můj přítel má prvního narozeniny. Tak jsme toho využili a dopřáli si dekadentní silvestrovskou akci,“ podotkla Lucy a mávla rukou. Potom se se širokým úsměvem obrátila na Minnie. „Poslyš, Greg mi myslím říkal, že ses taky narodila na Nový rok, nebo ne, Minnie?“ „Jo, vlastně všechno nejlepší,“ vyhrkl Greg. Lucy se na něj překvapeně otočila. „Tys jí ještě ani nepopřál k narozeninám? Vykašli se na něj, Minnie!“ Lucy se zasmála a dloubla ho do žeber. Greg zčervenal a sklopil oči. „Já narozeniny zas tak neprožívám.“ Minnie se chabě usmála. Chvíli stáli a mlčeli. „No, ehm, Lucy píše u nás v novinách sloupky o jídle,“ poznamenal Greg. „Takovou práci bych si taky nechal líbit. Koukal jsem, že jsi minulý týden recenzovala La Petite Assiette Rouge. To ti fakt závidím, Lu.“ „Má to i svoje nevýhody, zlato. Pořád do sebe něco cpu v michelinských restauracích a pak z toho přibírám. Připadám si, jako bych byla husa a vykrmovali mě k prasknutí.“ Minnie si zběžně prohlédla Lucyinu štíhlou, vysportovanou postavu v přiléhavých šatech, které jen podtrhovaly, že je jako proutek. „Chudinko, ty tak trpíš,“ zamumlal Greg a šťouchl loktem do jejího. „Chytrou, krásnou dívku násilím krmí delikatesami – Zastánci lidských práv, do střehu!“ Lucy zaklonila hlavu a zasmála se, napůl s chrochtnutím, napůl v tichosti, pak se chytla Gregovy paže, jako by mohla přepadnout. „S tímhle chlapem se určitě v jednom kuse popadáš za břicho, Minnie.“ 12
Příští rok v tento den
Minnie přikývla, blesklo jí však hlavou, jestli jí Gregovy třeskutě vtipné titulky nezačínají lézt na nervy. „Min se taky pohybuje v gastronomii,“ prohlásil Greg a tro chu se napřímil. „Má vlastní cateringovou firmu, dělá v sociálních službách.“ „To zní zajímavě,“ řekla Lucy, podívala se Minnie přes rameno a na někoho zamávala. „Neřekla bych, že by se pečení pájů pro seniory počítalo jako ‚gastronomie‘, ale díky, že se mě snažíš hezky prezentovat, miláčku,“ podotkla Minnie a pohladila Grega po zádech. „A děláš taky občerstvení na akce? Nechystalas třeba něco pro nás?“ zeptala se Lucy a obrátila pozornost zpátky k Min nie. „Ne, my vaříme jenom jídla pro seniory. Ten podnik se jmenuje Koláče s měkkým srdcem, prostě rozvážíme jídlo potřebným.“ Lucy několikrát zamrkala. „Koláče s měkkým srdcem?“ „No, má to být slovní hříčka – jako že ty páje nemají v náplni nic tvrdého. Má to být vtipné.“ „Jo tak. Haha.“ Lucy nakrčila nos a znovu se neslyšně zasmála. „No, to musí být docela… naplňující.“ Greg se uchechtnul. „To se ti povedlo, Lu.“ Znovu Lucy vrazil do lokte. „Každopádně ten podnik by byl o hodně úspěšnější, kdyby Minnie pořád něco nerozdávala zadarmo a nezaměstnávala bandu zlodějů času s nulovou pracovní morálkou.“ „Nic takového nedělám,“ ohradila se Minnie se sklopenou hlavou. „Ale je to určitě záslužná práce,“ pokračovala Lucy. „Staří lidi jsou tak milí, nemyslíš?“ „Někdo je milý, někdo je naprostý kretén, to je v každém věku stejné,“ prohodila Minnie. Greg se hlasitě zakuckal a ona ho rázně popleskala po zádech. 13
Sophie Cousensová
„Ale chystáš se rozšířit výrobu, viď, Min?“ Greg se už vzpamatoval. „Má svoje zákazníky, ale zvládla by klidně dělat víc; svatby, firemní akce, formálnější záležitosti, všechno možné. Třeba by ti Lucy mohla dát nějaké kontakty, ne?“ „Jasně, ráda pomůžu,“ odpověděla Lucy, mávla na někoho na druhé straně místnosti a chystala se k odchodu. „Poslyšte, musím si jít s někým promluvit. Zařiďte se co nejpohodlněji. A dejte si šampaňské – objednali jsme ho až moc. A nedělejte si hlavu z toho, že jste dorazili pozdě, večírek prakticky teprve začíná.“ Lucy naklonila hlavu a vrhla na oba dobře nacvičený úsměv hostitelky, potom pohodila dlouhými hedvábnými vlasy, obrátila se a vyrazila. Minnie sledovala, jak ji Greg vyprovází očima. Číšník si všiml, že tam oba stojí naprázdno, přišel k nim a nabídl jim šampaňské. Vzali si a chtěli si přiťuknout, ale nevyšlo jim to, Greg skleničkou trefil Minnie do zápěstí. Rychle ruku stáhl a zhluboka si přihnul. „Šťastný nový rok,“ popřála mu Minnie. „Šťastný nový rok,“ opakoval Greg, odmlčel se a dodal: „Jo a všechno nejlepší k narozeninám. Mám, ehm, mám pro tebe dárek u sebe doma. Promiň, nestihl jsem ho zabalit.“ „To je v pohodě. Vždyť jsem ti říkala, ať mi nic nedáváš.“ Greg přešlápl z nohy na nohu a rozhlédl se po místnosti. „Lucy Donohueová má konexe, říkal jsem ti, že se vyplatí, když sem dneska zajdeme. Zná každého, kdo v tvém oboru něco znamená. Správné kontakty se v životě ohromně hodí, neměla bys je podceňovat, Minnie.“ „Pochybuju, že by znala někoho, kdo peče koláče,“ namítla Minnie a pak nóbl přízvukem pokračovala: „Jedině snad elitní kuchaře, co pečou minikoláčky z odpalovaného těsta plněné foie gras v nějakém hodně francouzském petit grand restaurantu.“ Vyplázla jazyk a zasmála se. 14
Příští rok v tento den
„Nevím, proč jsi vždycky taková,“ ulevil si Greg. „Já se ti jen snažím pomoct.“ „Máš pravdu, promiň,“ omluvila se Minnie a připadala si jako pokárané dítě. Nepotřebovala, aby to Greg zdůrazňoval. Sama si uvědomovala, jak dovede být nepříjemná, když se cítí nejistá, a že jí je následně ještě hůř. Kousla se do rtu a začala prsty žmoulat přívěsek na řetízku. Greg našpulil pusu a zacukal mu sval na čelisti. „Každopádně ses dočkala půlnoci, aniž by ses proměnila v dýni, nebo co ti vlastně dělalo starosti.“ „Ta smůla s půlnocí nekončí, táhne se přes celý silvestr i Nový rok. A nemám strach, že bych se ‚proměnila v dýni‘ – jde spíš o drobnosti, jako že na mě někdo hodí šavli nebo že ztratím cestou na večírek v autobuse kabát. Kolem přelomu roku prostě nemám štěstí.“ „No, mně někdo polil boty pivem a přišel jsem o většinu párty svojí kamarádky, protože jsem trčel u tvého výstředního známého. Nejsem náhodou taky prokletý?“ Greg větu dokončil s afektovaným úsměvem, jímž vyjadřoval: „Dělám si legraci, takže se nesmíš urazit.“ Sklopil oči k Minniinu hrudníku. „Působí ta košilka hodně obscénně?“ zeptala se s mrknutím. „Víš přece, že já tenhle pohled miluju, jenže zbytek místnosti by se možná radši díval jinam,“ přikývl Greg. „Dobře, tak já zajdu na toaletu a pokusím se dát do pořádku tu blůzu.“ Cestou na záchod Minnie mrkla na telefon. Měla tam zprávu od Leily. „Jen tě kontroluju. Jak se to vyvíjí? Potřebuješ zachránit z rukou únosců/výmolu/něčeho horšího?“ Minnie se usmála a naťukala odpověď: „Zatím to není tak zlé. Jenom jsem ztratila kabát a někdo mě poblil. “ Leila byla Minniina nejlepší kamarádka a obchodní partnerka. Před čtyřmi lety společně založily Koláče s měkkým 15
Sophie Cousensová
srdcem a od té doby do nich investovaly veškerý svůj čas, peníze i energii. Minnie pochybovala, že by zvládla podnik udržet při životě tak dlouho, kdyby nebylo Leily. Musely překonat tolik překážek, že by bylo velice snadné to prostě vzdát, nechat se zase zaměstnat a každý měsíc dostávat výplatu místo toho, aby horkotěžko vycházely a zajistily si aspoň minimální výdělek. „Mám překvápko – celý silvestr jsem chystala koláče, takže zítra nemusíme pracovat. Někam tě vytáhnu a oslavíme tvoje narozeniny. Určitě si vezmi šaty,“ psala Leila. Minnie se usmála. Poslala jí emodži šatů a otráveného obličeje. Leila jí odpověděla velkou spoustou emodži koláčů a velkou spoustou otrávených obličejů. Minnie se zasmála nahlas. „Jsi boží. Díky, koláčová kolegyně. Kvůli tobě, jenom kvůli tobě, si ty šaty vezmu.“ Zvedla oči od telefonu a napochodovala přímo do číšníka, který nesl tác s občerstvením. Sesypaly se na ni tartaletky s kozím sýrem. „Ježíš, moc se omlouvám,“ řekla a vrhla se na všechny čtyři, aby číšníkovi pomohla tu nadílku posbírat. „Dneska prostě nemám svůj den,“ zaúpěl zoufale. Nemohlo mu být víc než sedmnáct. Minnie si všimla, že má brýle zacákané sýrovou náplní. Jemně mu je sundala a otřela si je o košilku, potom mu je zase nasadila. „Ten pocit znám,“ prohodila. Když mu pomohla co nejlépe uklidit, obešla zadní část baru a ve slabě osvětlené chodbě našla toalety. Nakoukla na dámské WC. U zrcadel stálo asi šest žen, upravovaly si mejkap a povídaly si. Nechtěla si pozvracenou blůzu prát před nimi. Šla chodbou ještě o kus dál a našla toaletu pro hendikepované, s vlastním umyvadlem a vysoušečem rukou – skvělé. Vytáhla z kabelky černou hedvábnou blůzu a začala z ní oplachovat to nejhorší. Naštěstí byla spíš ulepená, 16
Příští rok v tento den
než aby na ní ulpěly nějaké větší kusy, ale pach žaludečních šťáv smíchaných s vodkou a colou Minnie štípal v nose. Nedovedla si představit, že by se do podobné situace kdy mohla dostat Lucy Donohueová. Podívala se na sebe do zrcadla a instinktivně si zastrčila kudrnaté vlasy za uši. Okamžitě se neposlušně vrátily nazpátek. Zrovna se nechala ostříhat a kadeřnice jí vlasy zkrátila o pár centimetrů víc, než si přála. Nemohla si je tedy stáhnout do culíku a pořád jí padaly do očí. Vrchní stranou prstu si pod oběma očima setřela rozmazané linky a pak se znovu nalíčila švestkově fialovou rtěnkou, kterou jí dala Leila předem k narozeninám. Něco tak výrazného by si sama nikdy nevybrala; napadlo ji, že Leila občas pozná, co jí sluší líp než ona sama. Minnie si vysušila blůzu pod přístrojem, jak nejlépe mohla, a pak si ji znovu oblékla. Chvíli jen tak stála a prohlížela si odraz sebe v mokré, pomačkané, beztvaré blůze. Byl to nejhezčí kus oblečení, jaký Minnie vlastnila: vypasovaná černá hedvábná blůza s bílými manžetami vykrojenými do obloučků. Byla to drahá značka, našla ji v dobročinném secondhandu. Měla takovou radost, když ji objevila. Teď jako by i ta blůza věděla, že ze sebe Minnie dělá někoho, kým není, a na protest zvarhánkovatěla. „No tak,“ řekla si Minnie rázně, aby sebrala odvahu vrátit se na večírek. Pozvolna vydechla. Potřebovala přestat kazit zábavu. Greg tu chtěl být a ona chtěla být s Gregem. Třeba už byl s její smůlou konec, aspoň pokud šlo o letošní oslavy. Minnie se pokusila otevřít dveře, ale když vzala za kliku, zůstala jí v ruce. Opřela se do dveří – ani se nehnuly. Snažila se kliku zase přidělat, jenže to nešlo. Oběma rukama na dveře zabušila. „Haló! Může mi někdo pomoct? Nejde mi otevřít!“ V tu chvíli nabrala hudba linoucí se ze sálu na hlasitosti. Znělo to, jako by začala hrát živá 17
Sophie Cousensová
kapela, ozýval se jásot a křik. Teď už ji nikdo neuslyší. Bude muset počkat, než ji vyrazí hledat Greg. Minnie se svezla na podlahu a obrátila pohled nahoru. Stěny i strop byly polepeny tmavě modrou tapetou s potiskem maličkých stříbrných souhvězdí. No, přání se jí tedy splnilo; byla sama a dívala se na hvězdy. Vytáhla telefon, aby napsala Gregovi – byl vybitý. „Jak jinak,“ zavrtěla hlavou Minnie a uchechtla se. Jedno se letošní novoroční smůle nedalo upřít – měla rozhodně smysl pro humor.
18