Issuu

Laureen Nussbaumová, Karen Kirtleyová Židovská hvězda Brána

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 3

24.05.2021 19:48:51

PŘÍBĚH HANSE CALMEYERA, KTERÝ ZACHRÁNIL TISÍCE RODIN, VČETNĚ TÉ MÉ

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 4

24.05.2021 19:48:51

Věnováno památce Petera Niebauma, Calmeyerova životopisce, a těm, kteří se narodili po nás, hlavně potomkům Hanse Calmeyera: Micah Victorii, Alexandru Han nesovi a Nicholasi Albrechtu Hentschelovi, dětem jeho syna Michaela Calmeyera Hentschela.

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 5

24.05.2021 19:48:51

Pro člověka, který byl „poárijštěný“, se otevřela brána života. – BENNO STOKVIS, 1961, v době okupace nizozemský právník

Příliš málo, opravdu příliš málo! – HANS CALMEYER, 1965, dopis dr. J. Presserovi

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 7

24.05.2021 19:48:51

ÚVOD TEDA KOPPELA

Vždy jsem byl rámcově obeznámen s teorií šesti generací – myšlenkou, že každý z nás je nějak, i když vzdáleně, spřízněn s jinou osobou na naší planetě prostřednictvím řetězce maximálně pěti předchozích generací. Dobře se to dokládá, když je první článek v řetězci už více než padesát let novinářem. Poté co jsem se setkal s Nelsonem Mandelou, Michailem Gorbačovem, Ronaldem Reaganem a s několika tisíci dalších mediálně známých osobností, je mé „spříznění“ s miliony, stovkami milionů, kteří víří na svých vlastních, ale vzájemně se protínajících oběžných drahách, vzdáleno jen přes jedno koleno. Díky po sobě jdoucím generacím si to znásobte čtyřikrát a aritmetika se postará o zbytek. I když si toho nejsme vědomi, jsme, alespoň matematicky řečeno, vzájemně propojeni. Svět je malý. Kupodivu na to, abych zjistil své spříznění s hrdinou této knihy, jsem žádné složité počty nepotřeboval, i když jsem předtím jeho jméno neznal a o jeho existenci jsem

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 9

24.05.2021 19:48:51

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

vlastně neměl tušení, dokud mě Laureen Nussbaumová nepožádala, abych napsal tento úvod. Mezi dvěma světovými válkami žily Laureenina matka Marianne a má matka Alice v německém Frankfurtu nad Mohanem a byly blízkými přítelkyněmi. Zůstaly jimi i během následujících bouřlivých desetiletí. Nyní, když víme, co pak následovalo, to asi těžko pochopíme, ale tyto dvě mladé ženy se tehdy identifikovaly spíš národnostně než nábožensky. Fakt, že Marianne byla vychovávána jako křesťanka a Alice jako Židovka, neměl na jejich přátelství v období Výmarské republiky v Německu větší vliv, než jaký by měl v současnosti ve Spojených státech. Marianne se brzy provdala za Žida Josepha Kleina. Němečtí Židé se asimilovali v mnohem větší míře než jejich východoevropští souvěrci. Během první světové války sloužil můj otec Erwin Koppel čtyři roky v německé armádě. V porovnání s tím vším, k čemu došlo během nacismu, nám to nyní může připadat poměrně bezvýznamné, ale o mnoho let později si otec vzpomněl, jak ho zdrtilo, když přišel o německou státní příslušnost. Vždy se pokládal za naprosto oddaného Němce. Němečtí Židé byli během Výmarské republiky nerozlučně propojeni s německou národní kulturou a společností, kterou považovali za svou. Walther Rathenau se stal prvním židovským ministrem zahraničí v Německu, téměř padesát let předtím, než si podobnou poctu vysloužil ministr zahraničí USA Henry Kissinger. Když si vybavím otcovo vlastenectví, umím si představit, jak jeho beznaděj rostla, až se nakonec v roce 1937 rozhodl z Německa utéct a odstěhovat se do Anglie. S mou matkou Alicí Neuovou to několik let „táhli spolu“ (jak se tehdy eufemisticky říkalo) a vzali se až o dost později, v roce 1938, když za ním přijela do anglického hrabství Lancashire. Tam je

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 10

24.05.2021 19:48:51

ÚVOD TEDA KOPPELA

v srpnu 1939, půl roku před mým narozením, navštívila Marianne Kleinová. Kleinovi s třemi dcerami uprchli do Nizozemska o několik let dříve. S Koppelovými se znovu setkali až v červenci 1948, kdy byla autorka této knihy Laureen Nussbaumová stále známá pod zdrobnělinou svého německého křestního jména Hannelore – Hansi. Na prahu dospívání jsem si tehdy jen matně uvědomoval okolnosti, které svedly Hansi a tmavého, poněkud zadumaného Nussbauma dohromady. Věděl jsem, že během nacistické okupace Nizozemska poskytli Kleinovi Rudimu útočiště. Nikdy jsem pořádně nepochopil, jak vlastně mohli Kleinovi někoho ukrývat. Joseph, Hansin otec, byl koneckonců Žid. Tři dívky by podle zásad árijské čistoty, která tehdy řídila život v Německu, určitě byly také považovány za Židovky, nicméně měly křesťanskou babičku. To, že Rudi přežil válku a nakonec si vzal Hansi, představovalo mnohem šťastnější verzi daleko známějšího příběhu Anne Frankové, jejíž deník a nakonec smrt v koncentračním táboře se staly univerzální kronikou holokaustu. Dokud jsem si nepřečetl první kapitolu této knihy, vůbec jsem netušil, že se Kleinovi a Frankovi ve Frankfurtu přátelili, chodili do stejné synagogy a v Amsterdamu se přestěhovali do stejné čtvrti. Přišel jsem na to, že od Anne Frankové mě příbuzensky dělí jen jedna generace. Je pozoruhodné, že jsem se to dozvěděl skoro na konci své cesty životem. I když je to tak, přesto na neodbytnou otázku, jak mohli Kleinovi nabídnout útočiště mladému Rudi Nussbaumovi, když v nacistickém Německu posedlém selekcí měli tak křehké postavení, jsem si dokázal odpovědět pouze díky následujícímu dojemnému a poučnému poznání, k němuž by se možná hodil oxymóron: úředník hrdinou.

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 11

24.05.2021 19:48:51

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

Hans Calmeyer, lehce přehlédnutelný úředník nacistické mašinerie, byl totiž hrdinou epických rozměrů, který riskoval vlastní život, aby zachránil tisíce Židů. Mezi jinými i jednu Židovku, která u něj kdysi pracovala, a jak se ukázalo, vzala si nějakého Heinze Koppela. Jaký je mezi mnou a Heinzem příbuzenský vztah, pokud vůbec nějaký, se asi nikdy nedozvím. Je to právě tento mimořádně příjemný, ohromující objev, díky němuž mohu s pýchou prohlásit, že s Hansem Calmeyerem jsme spřízněni pouze přes jednu generaci. Zase žijeme v nebezpečné době, kdy jsou miliony lidí kvůli válce vyháněny ze svých domovů a nemilosrdné předsudky nahrávají globální lhostejnosti. Myslím si, že Hans Calmeyer by ocenil nabídku zásadové Angely Merkelové poskytnout útočiště stovkám tisíců zoufalých muslimů. Stejně jako se podle mého názoru jednoho dne zastydíme, že jsme se my Američané nedokázali německé šlechetnosti vyrovnat. Avšak to už je námět na jinou knihu. TED KOPPEL Potomac, Maryland, jaro 2016

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 12

24.05.2021 19:48:51

PŘEDMLUVA

V roce 1992 se výstava Anne Franková ve světě dostala do Portlandu v Oregonu, kde jsme s manželem žili už přes třicet let. Byla to významná událost. Přes dvě desítky lidí z Portlandu a jeho okolí, kteří přežili holokaust, chtěly promluvit o svých zážitcích. Vyprávěli své příběhy a odpovídali na otázky, aby sedmdesáti dvěma tisícům návštěvníků přiblížili události, jež se staly před půl stoletím během vlády nacistického režimu v Evropě. Jedním z těchto svědků jsem byla i já. V roce 1936 mí rodiče se třemi dcerami emigrovali z Frankfurtu nad Mohanem do Amsterdamu. My, Kleinovi, jsme se usadili ve stejné čtvrti jako rodina Anne Frankové, kterou jsme poznali ve Frankfurtu. Margot Franková, starší sestra Anne, patřila k prvním čtyřem tisícům židovských uprchlíků ve věku mezi šestnácti a čtyřiceti lety, kteří měli nařízeno nahlásit se na nucené práce v Německu. Má starší sestra dostala stejnou obsílku. Anne právě oslavila třinácté narozeniny, mně bylo skoro

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 13

24.05.2021 19:48:51

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

patnáct a mé mladší sestře dvanáct, všechny tři jsme byly podle vyhlášky příliš mladé na to, aby nás poslali pryč. Z Anneina deníku je jasné, že den poté, co Margot obdržela předvolání, se rodina Frankových začala skrývat v zadním domě firmy Otty Franka. Díky laskavé péči jeho zaměstnanců z kanceláře a stálé pomoci obchodních partnerů se jim tam podařilo vydržet dvacet pět měsíců. Anne jejich tajný život nad kanceláří a skladišti živě popsala. Bohužel byl Otto Frank jediný z rodiny, kdo válku přežil. Anne s Margot zemřely na břišní tyfus v Bergen-Belsenu a paní Franková podlehla vyčerpání v Osvětimi. I přes obrovskou ztrátu byl Otto Frank po návratu do Amsterdamu rád, když zjistil, že jeho obchodní partneři a zaměstnanci z kanceláře všechny hrůzy přežili a že má rodina stále žije ve stejném bytě, kde nás před třemi lety navštívil. Tehdy se nás ptal, jak jsme unikli vražednému běsnění. Pokaždé když mluvím o holokaustu, se tato otázka vynořuje stále znovu. Kromě Oskara Schindlera a jeho nyní slavného seznamu byli i jiní „dobří“ Němci. Díky jednomu z nich, málo známému právníkovi Hansi Calmeyerovi, má rodina i tisíce jiných Židů přežily. Protože patřím k těm, kdo z Calmeyerovy odvahy těžil, už dlouho jsem cítila nutkání napsat jeho příběh v angličtině. Vycházela jsem ze zdrojů v němčině a nizozemštině, převážně z životopisných děl od Petera Niebauma, ale také z knih od právníků Mathiase Middelberga a Ruth van Galenové-Herrmannové. Výsledkem je tato biografie opomíjeného hrdiny, muže, který nikdy nevstoupil do nacistické strany a na své pozici na ústředí vysokého německého komisaře v Nizozemsku ohromně riskoval, když sabotoval Hitlerovo „konečné řešení“. Hans Calmeyer zachránil život více Židům než

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 14

24.05.2021 19:48:51

PŘEDMLUVA

známý Schindler. Já i má rodina, spolu s mnoha dalšími, zůstáváme jeho velkými dlužníky, svůj dluh nebudeme moci nikdy vyrovnat. Bez Hanse Calmeyera bychom tady nebyli. Vřele doufám, že díky této knize, v níž se příběh mé rodiny prolíná s jeho, se mu dostane mezinárodního uznání, jaké si zaslouží.

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 15

24.05.2021 19:48:51

1 RANÉ DĚTSTVÍ VE FRANKFURTU

Když se 30. ledna 1933 stal Hitler německým kancléřem, bylo mi teprve pět let. Mám živé vzpomínky na nesmírné množství jednotek SA (Sturmabteilung, nacistické úderné oddíly), pochodujících po frankfurtských ulicích v žlutohnědých uniformách za zpěvu nacistických propagandistických písní. Jednou mě rodiče zastihli, jak jsem podobným způsobem dlouhou chodbou pochodovala z přední části bytu do kuchyně. Přes pravé rameno jsem si místo pušky přehodila otcovu hůl a zpívala jsem Die Fahne hoch (Vlajku vzhůru), jednu z nejoblíbenějších nacistických písní. Zděšení rodiče mě okamžitě zastavili a zakázali mi, abych tak ještě někdy pochodovala. Tehdy jsem byla příliš malá, abych pochopila následky Hitlerova převratu, ale mí rodiče si byli moc dobře vědomi hrozivých náznaků, kdy nacisté chrlili antisemitskou propagandu a rázně systematicky zakročovali proti všemu, co bylo levicové, marxistické, nebo dokonce pacifistické.

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 17

24.05.2021 19:48:52

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

Susanne (Susi), Marion (Marli) a Hannelore (Hansi) Kleinovy, 1932 Mé rané dětství bylo bezstarostné, idylické ve své nevinnosti, ale svět kolem nás se rychle měnil. Desetiletí před mým narozením bylo pro Německo náročné. Jako následek porážky v první světové válce ukončila německou říši Versailleská smlouva, podepsaná 2. června 1919. Vítězné mocnosti území nově vzniklé německé demokratické republiky radikálně zmenšily a podle města, kde byla liberální ústava podepsána, ho nazvaly Výmarská republika. Smlouva ukládala značné válečné reparace, Německu zůstala rostoucí hora dluhů a hořký pocit nespravedlivého potrestání. V roce 1923, když se mí rodiče vzali, byly německé reparační platby v prodlení a ekonomika upadala. Hyperinflace vyhnala v listopadu cenu chleba na dvě stě milionů marek, a většinu rodin tak přivedla na mizinu. Řada německých politických stran, včetně Hitlerovy nacistické strany (oficiálně NSDAP nebo Národně

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 18

24.05.2021 19:48:52

RANÉ DĚTSTVÍ VE FRANKFURTU

socialistická německá dělnická strana), slíbila obnovení německé hrdosti, rychlou a radikální změnu a ukončení ekonomického strádání. Hitler svými populistickými projevy mnohé přesvědčoval, že všechno rychle napraví a že budoucnost patří novému Německu. Když byla strana v roce 1920 založena, měla řádově jen desítky stoupenců. O tři roky později se na prvním sjezdu národní strany v Mnichově shromáždilo pod vlajkou s hákovým křížem více než padesát tisíc členů. Bojkot židovských podniků začal krátce poté, co národní socialisté převzali moc. V květnu 1933 uspořádali nacisté celonárodní „akci proti neněmeckému duchu“, kdy veřejně spálili knihy židovských autorů i pacifistů, komunistů či socialistů. Demokratická republika založená ve Výmaru, výmarská konstituce, rychle skončila. Nacistický „zmocňovací zákon“ zakázal komunistické a socialistické strany; bylo zavedeno Gleichschaltung (usměrňování a sjednocení) odborových organizací a tisku. Úderné oddíly se objevily po celé zemi. Hermann Göring a Heinrich Himmler založili gestapo, tajnou státní policii. Na diktátorské vedení nacistické strany reagovali Židé a antifašisté odchodem z Německa. Mnozí z nich se přesunuli do Nizozemska nebo se přes něj vydali jinam. Těm, kteří emigrovali nejdříve, se po ekonomické stránce dařilo nejlépe, protože si směli vzít majetek i osobní věci. V průběhu třicátých let 20. století se omezení zpřísnila. K lidem, kteří odešli, patřili i přátelé mého otce z liberální synagogy ve Westendu. Byla mezi nimi i rodina Frankových. Deník Anne Frankové se později díky působivému popisu života v úkrytu během holokaustu proslavil po celém světě. Rodiče se považovali za součást německé společnosti.

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 19

24.05.2021 19:48:52

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

Marianne Kleinová, polovina 30. let 20. století

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 20

24.05.2021 19:48:52

RANÉ DĚTSTVÍ VE FRANKFURTU

Joseph Klein, polovina 30. let 20. století

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 21

24.05.2021 19:48:52

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

Můj židovský otec pracoval ve velké firmě na zpracování kovů a měl na starosti finance. Otec mé matky byl také Žid, ale její výchovu moc neovlivnil. Šest let ji vychovávala protestantská pěstounská rodina a později katolická matka. Doma jsme slavili chanuku a u babičky z matčiny strany Vánoce. Naše rodina byla ve Frankfurtu uznávaná a rodiče si vážili kulturního života ve městě. Nechtělo se jim odjíždět. Stejně jako mnoho jiných lidí v té době považovali barbarství nacistů jen za dočasnou odchylku od normálu. Nenapadlo je, že Hitler vydrží u moci tak dlouho. Koncem roku 1935 však rodiče dospěli k přesvědčení, že musí z Frankfurtu odejít. Během dvou předcházejících let nás postupně kousek po kousku připravovali o běžný život. Došlo k segregaci veřejných škol. Německý ministr školství Bernhard Rust prohlásil: „Jednou ze základních podmínek úspěšného vzdělávání je rasové přizpůsobení mezi učitelem a studentem. Děti židovského původu mají velmi špatný vliv na homogennost třídy a na neomezenou realizaci národně socialistického vzdělávání naší mládeže.“1 V té době jsem byla ve třetí třídě. Na mé základní škole bylo dost židovských žáků, aby pro nás mohli vyčlenit jedno křídlo budovy se samostatným vchodem. Ranilo mě, když se mi Elfriede Kunzová, nežidovská dívka, s níž jsem chodívala do školy, začala vyhýbat. Ještě horší byly příšerné antisemitské karikatury v novinách Der Stürmer v trafice, kterou jsem míjela cestou do školy. Protože jsme s vrstevníky nesměli sportovat ani hrát hry, mnoho židovských dětí si naše vyloučení nahrazovalo vytvářením malých skupin, kde jsme se učili hebrejské písničky a trénovali jsme židovský tanec hora. Naše třída hrála ve škole hru Die Prinzessin mit der Nas’ (Nosatá

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 22

24.05.2021 19:48:52

RANÉ DĚTSTVÍ VE FRANKFURTU

princezna) o drzé princezně, kterou víno z Izraele jako zázrakem zbaví špatného chování.2 Dokonce ani hodně naivní lidé v Německu v polovině 30. let 20. století už nemohli pochybovat o tom, že žijí v područí diktátora, jehož slovo je v zemi zákonem. V roce 1935 na sjezdu NSDAP v Norimberku bylo oznámeno, že jsou zakázány sňatky mezi Židy a árijci (nežidy). Platilo to i pro mimomanželský styk mezi Židy a občany německé nebo příbuzné krve. I když rozhodování začít nový život v jiné zemi nebylo jednoduché, protože tento krok s sebou přinášel značnou nejistotu, obavy nakonec zastínilo skutečné nebezpečí, které nám hrozilo, kdybychom zůstali v Německu. Někteří naši přátelé už odjeli a mnoho dalších je následovalo. Těšila jsem se na dobrodružný život v nové zemi, kde se budu učit nový jazyk, ale má starší sestra Susi, která měla partu blízkých kamarádů, byla sklíčená, protože se ostatní rozptýlili po celém světě. Marli (tak jsme doma říkali nejmladší sestře Marion) nebylo ani šest, takže byla příliš malá na to, aby někdo bral její názor v potaz.

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 23

24.05.2021 19:48:52

2 HANS CALMEYER

Zatímco jsem se ve školce připravovala na to, že budu chodit do školy, neměla jsem ani tušení, že v jiném německém městě začal pracovat mladý právník, který později silně ovlivní mě i mou rodinu. Hans Calmeyer se narodil 23. června 1903 v Osnabrücku v severozápadním Německu, zhruba na půl cesty mezi Berlínem a Amsterdamem. Jeho matka Elisabeth Abekenová pocházela z velmi uznávané patricijské rodiny, která v Osnabrücku žila už několik století. Jeho otec Georg Rudolf Calmeyer byl soudce a pocházel z rodiny velkostatkářů a obchodníků v Gehrde, vesnici severně od Osnabrücku. Hans byl ze tří chlapců nejmladší. Své starší bratry Alfreda a Rudela zbožňoval, bral si z nich příklad a spoléhal se na jejich rady. Povahově byli zcela odlišní. Alfred byl racionální a uvážlivý, Rudel impulzivní a umělecky založený. Hans se považoval za kombinaci obou: už od útlého věku byl svědomitý a nápaditý, pracoval

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 24

24.05.2021 19:48:52

HANS CALMEYER

spolehlivě a systematicky a také to byl snílek. Bratři Calmeyerovi vyrůstali v bezpečném prostředí vyšší střední třídy. Hned vedle bydlela prominentní rodina Westerkampových. Hans se s Eberhardem od dětství kamarádil. Jejich chůvy spolu chodívaly na procházky a vozívaly chlapce v kočárcích.1

Školák Hans Calmeyer v Gnesenu, 1914 Protože Hansův otec pracoval jako soudce, přestěhovala se rodina Calmeyerových do Gnesenu (polské Gniezno, Hnězdno) v provincii Posen, města, kde byli ve středověku korunováni polští králové. Polské hranice se sousedním Pruskem, Rakouskem a Ruskem byly během předcházejících 150 let několikrát překresleny, protože země byla po řadě válek několikrát rozdělena. Gnesen patřil Prusku od roku 1814 do roku 1919, kdy se z něj opět stalo Gniezno ve znovuvytvořeném Polsku. Díky bohaté historii se obyvatelstvo vyznačovalo kulturními,

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 25

24.05.2021 19:48:52

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

ideologickými a etnickými rozdíly. Během dospívání Hans Calmeyer mimořádně citlivě vnímal napjatou situaci a podporoval slabší menšiny, Poláky a Židy, proti dominantním Prusům s nacionalisticko-militaristickými tradicemi. Když v roce 1914 vypukla první světová válka, Hansovi starší bratři teprve dospívali. Do německé armády tak nastoupili až koncem války a v dubnu 1918 byli oba bratři Calmeyerovi v odstupu několika dní v boji ve Flandrech v severní Francii zabiti. Pro Hanse, kterému ještě nebylo ani patnáct let, znamenala smrt bratrů na bojišti konec dětství.2 Jako mladý student práv se v Mnichově okrajově zapletl do neúspěšného pokusu o převrat s cílem svrhnout bavorskou vládu, který je známý jako pivní puč z roku 1923. Dne 9. listopadu vedli Hitler a generál Erich Ludendorff, který během první světové války patřil v německé armádě k vysoce ceněným stratégům, ulicemi v centru Mnichova směrem k Feldherrnhalle asi tři tisíce demonstrantů. Calmeyer doprovázel skupinu studentů z černého Reichswehru, ilegální odnože bývalé německé armády, která se většinou skládala z rozpadlých záložních jednotek a dobrovolných milicí. Když přední řady demonstrantů dorazily k centru města, zatarasila jim mnichovská policie cestu dál. Cal meyer s ostatními studenty z dálky sledovali, jak propukla potyčka mezi místní policií a nacistickými rebely. Hitler s mnoha nacistickými stoupenci z místa utekli. Ludendorff vedl zbytek lidí k nedalekému náměstí, kde byl i s ostatními vůdci puče zatčen. Na podzim roku 1946 napsal Calmeyer při vzpomínkách na puč důrazně, že tam byl se studenty z milice, „ale ne jako Hitlerův stoupenec“. Při popisu událostí o sobě mluví ve třetí osobě: „Ve skutečnosti se kvůli zážitku,

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 26

24.05.2021 19:48:52

HANS CALMEYER

k němuž ten den došlo, mladý aktivista – kterému i tehdy někteří jeho vrstevníci říkali, že je sice právník, ale nevyléčitelný idealista k tomu – rozešel s mnoha přáteli a rozhodně s jakýmkoli druhem nacionalismu.“3 Potom už silně sympatizoval s Nezávislou sociálně demokratickou stranou Německa (USPD), která se nacionalismu vyhýbala. Calmeyer studoval na několika různých univerzitách a pak se v roce 1924 zapsal na Univerzitu Friedricha Schillera v Jeně. Tady si upevnil své ambice a studijní návyky a měl vynikající známky. Ve svém deníku se tento mladý student práv snažil pochopit sám sebe i ostatní. Byl poháněn ctižádostí. Chvíli oslavoval život a prožíval okamžiky sebeuspokojení, pak zase propadal hluboké beznaději, trpěl úzkostmi před zkouškami, které ho čekají, a také silnou nejistotou i krutou sebekritikou. Jeho oblíbenou knihou byl nový román Thomase Manna Kouzelný vrch (Der Zauberberg). V hlavní postavě Hanse Castorpa viděl sám sebe. Do deníku si poznamenal: Trápí mě, když každý den vidím, jak jsem neschopný vyjádřit to, co mi bleskne hlavou. Kdybych se toho tak mohl zbavit. Místo toho mě všechny zážitky nahromaděné za posledních osm let bolestivě tíží. Jsou to stíny, které nemohu odehnat. Svým způsobem tyto stíny miluji a utrpení prožívám jako jakýsi druh štěstí, k němuž se stále znovu vracím. Utrpení najdeme v každé vzpomínce, protože vždy obsahuje něco ztraceného, něco nenahraditelného, něco, kvůli čemu roníme slzy. V Kouzelném vrchu: „Vášeň znamená žít kvůli životu samotnému. Vy lidé však žijete kvůli zážitkům. Vášeň znamená zapomenout sebe. Vy lidé se však toužíte obohacovat.“

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 27

24.05.2021 19:48:52

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

… Je v pořádku, když se láska nahradí životem, možná se tím dokonce pro Hanse Castorpa i pro mě věci více vyjasní.4 V knize Ein anderer Deutscher (Jiný Němec) uvedl Calmeyerův životopisec Peter Niebaum citace z deníku mladého studenta práv, které jsou předzvěstí Calmeyerovy zralosti. V prvním odkazu se Hans sám sebe ptá, čím se vyznačuje opravdu dobrý člověk. Odpověď: Ten, který je laskavý. Ve druhém odkazu uvádí: „Jsou tu však až směšně drobné věci, které jsou možná důležitější než velkolepé hrdinské činy. Nevyvolávají v nás úžas; spíše naopak, připadají nám směšně podřadné – a přece jsou tvořeny podstatnějšími, dokonalejšími hodnotami. (Nepopsal už někdo takové hrdiny?)“5

Student práv Hans Calmeyer začátkem 20. let 20. století

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 28

24.05.2021 19:48:52

HANS CALMEYER

Koncem roku 1925 Calmeyer bez problémů zvládl první státní zkoušku z práva a znovu se pustil do práce, protože jako budoucí advokát musel absolvovat tři a půl roku na stáži u soudu. V roce 1926 se v Jeně seznámil s Ruth Labuschovou. Byla o dva a půl roku mladší než on. Zastávala pravicově liberální názory jako Hans, a pokud s něčím nesouhlasila, hned to začala kritizovat. Vzájemně se vášnivě přitahovali, a tak začal jejich milostný a často bouřlivý vztah, který zažíval lepší a horší časy, ale vydržel až do konce jeho života. Byli tak odlišní, a přece se k sobě hodili. Zatímco Hans byl trpělivý, vnímavý a ohleduplný, Ruth byla nemilosrdně přímá. Tam, kde Hans váhal, utápěl se v překombinovaných úvahách nebo se zasnil, šla Ruth přímo k jádru věci a byla ochotná za sebou spálit všechny mosty. Hans Ruthinu výbušnou povahu a silnou mysl obdivoval, ale až příliš často se mu zdála rozladěná a podrážděná. Mezi hádkami a usmiřováním se během dalších dvou let zasnoubili. Důležitou zastávkou na cestě za právním vzděláním byl odvolací soud v Celle. Hans tam bydlel s kolegou z Osnabrücku Wilhelmem Rosebrockem a jejich pevné přátelství vydrželo velmi dlouho. Žertovali spolu, že kdyby je měli oběsit, muselo by to být na jednom stromě. Těmito slovy popisoval Rosebrock mladého Cal meyera: Gentleman ze staré školy, muž s uhlazenými způsoby, ale pod povrchem levicový rebel, nadšený USPD [Nezávislou sociálně demokratickou stranou Německa]. V přítomnosti nesprávných lidí se prostě promění v kus ledu. Jinak má stejně jako já rád vybranou mluvu. Navíc je to inteligentní

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 29

24.05.2021 19:48:52

ŽIDOVSKÁ HVĚZDA

člověk, tolerantní a liberální, se značným právnickým nadáním – jen je příliš velkorysý, pokud se týká peněz. Intelektuálně vždy mimořádně podnětný, umí si zachovat nadhled… Hans Calmeyer je laskavost sama. S jeho snoubenkou mám však problém: Ruth je hrozně popudlivá.6 Calmeyer složil druhou státní zkoušku z práva v roce 1929 a stal se plně akreditovaným advokátem. Následující rok se s Ruth bez velkých oslav vzali. Dítě bylo na cestě. Calmeyer nastoupil na své první místo soudního znalce u státního zástupce v Halle, které leží na řece Sála. Když tam přijeli, byla Ruth v pokročilém stadiu těhotenství a jejich syn Peter se tu narodil 5. září 1930. Calmeyer si rychle uvědomil, že jeho posláním je spíše být obhájcem než žalobcem, a brzy z práce odešel. Dělal si starosti s narůstající mocí nacistické strany. V roce 1930 se zdvojnásobil počet jejích míst v Reichs tagu, německém parlamentu. Hitler přitahoval davy na okázalá shromáždění, kde plamenně sliboval, že skoncuje s ponížením způsobeným Versailleskou smlouvou a obnoví dřívější slávu vlasti. Zavázal se, že jeho strana vyvrátí lež o vině Německa z rozpoutání první světové války. Agresorem nebyl šlechetný německý národ, ale tajný spolek Židů, socialistů a komunistů. Calmeyer věděl, že pokud by se nacistická strana dostala k moci, jako státní úředník by musel poslouchat Hitlerova nařízení. V roce 1931 se tedy vrátil do rodného města, kde si otevřel soukromou advokátní kancelář. V Osnabrücku se připojil k okruhu lidí, které spojovala kritika nacistů a láska k umění. Mezi blízké přátele patřili Josef Woldering, bankéř s římsko-katolickým pohledem na svět, a Bruno Hanckel, knihkupec, který

Zidovska_hvezda_08_(imprimatur).indd 30

24.05.2021 19:48:52