JIŘÍ FIDLER
LEXIKON ČSLA
SVAZY A SVAZKY
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 3
09.10.20 10:13
AUTORSKÁ PŘEDMLUVA Žijeme v České republice i na Slovensku. Náš počet se dennodenně snižuje, přesto nás je stále kolem dvou milionů. Nejmladším z nás se rychle blíží padesátka, nejstarší pomalu atakují dvojnásobnou věkovou metu. Kdo jsme? Bývalí vojáci Československé lidové armády. Vojíni, poddůstojníci, praporčíci, důstojníci i generálové. Někteří z nás jako vojáci náhradní služby působili v řadách ČSLA pouhých pět měsíců, někteří jako absolventi vojenských kateder sloužili měsíců dvanáct, absolutní většina žila „v zeleném“ dva roky (část i více), mnozí zasvětili službě celý profesní život. Víme, co je rozborka a sborka, máme za sebou ostré střelby ze samopalu vz. 58, kulometu vz. 59, pistole vz. 52, pancéřovky RPG-7, případně dalších zbraní. Zvládli jsme základní řády, pořadovou přípravu, ustrojovací kázeň, odbornou přípravu ženijní, spojovací i chemickou, politické školení, dozorčí a strážní službu, vyvedení vojsk na cvičení, ošetřování techniky. Umíme (snad ještě) nasadit protiplynovou masku, ošetřit drobné zranění, zorientovat mapu, navázat spojení radiostanicí, vykopat okop pro ležícího, klečícího či stojícího střelce. Řídili jsme (někteří jen pár kilometrů) transportéry OT-62 TOPAS či OT-64 SKOT, bojová vozidla pěchoty BVP-1/2, tanky T-54, T-55 a T-72 různých modifikací, stříleli jsme z kanonů, houfnic, minometů a raketometů různých ráží, někteří z nás na střelnicích v zahraničí odpalovali řízené střely operačně-taktické, taktické i protiletadlové. Vybraní jedinci pilotovali vše, co se s nimi vzneslo do vzduchu, či vyskakovali z podobných strojů a snášeli se na padácích k zemi, aby se buď zachránili z nefunkč-
ní techniky, nebo naopak nacvičovali přechod do bojové akce z třetí dimenze. Nebyl to, samozřejmě, žádný ráj na zemi. Každý si vícekrát sáhl na samé dno, mnozí utrpěli zranění či jinou zdravotní újmu, v průměru až stovka mladých mužů ročně se nevrátila ke svým rodinám, neboť zaplatila cenu nejvyšší. Je snadné, z dnešního pohledu, šmahem odsuzovat celý systém, mnohem horší však je, že naše znalosti o této armádě jsou velmi zlomkovité. Takže dosti často, jak bývá poslední dobou zvykem, hodnotíme něco, co vlastně vůbec neznáme. Přičemž mnoho kritiků, většinou těch nejhlasitějších, zná z velitelského sboru jen dva důstojníky – majora Terazkyho a kapitána Matku. Po celou dobu našeho působení v armádě nám totiž bylo vštěpováno, že vše, čeho jsme účastni, je přísně střeženým státním tajemstvím. Znali jsme svoji nejbližší komunitu, vojenský útvar. Znali jsme jeho krycí číslo a posádku, znali jsme otevřený název, případně jsme věděli, jaký čestný název nese a jaké dekorace se nacházejí na jeho bojové zástavě. Znali jsme velitele útvaru i část velitelů jednotek, měli jsme určité povědomí o nadřízeném stupni, rámcově jsme znali organizaci našeho útvaru a jeho základní výzbroj a vojenskou techniku. Pouze několik jedinců, nacházejících se v nejvyšších funkcích, znalo celou armádní organizaci, a také oni byli ve své znalosti časově omezeni. Snad i to je důvod, proč o daném tématu víme obecně málo a proč jsou naše znalosti roztříštěny, což se projevuje i v současné odborné literatuře. Krycí čísla, jež přesně identifikovala každý vojenský útvar, byla čtyřmístná. To znamená,
—5—
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 5
09.10.20 10:13
že během jejich užívání existovalo mnoho tisíc vojenských útvarů. Každý z nich byl dislokován na nějakém místě, část z nich v průběhu své existence umístění změnila. Každý z útvarů měl velitele a jejich počet kolísal od jednoho do desítek. Pokud bychom chtěli vytvořit encyklopedii všech vojenských útvarů, všech posádkových míst a všech velitelů Československé lidové armády, měla by mnoho tisíc stran a počet jejích hesel by činil vyšší desítky tisíc. Kniha, kterou máte před sebou, je výrazně skromnější. Zabývá se sice Československou lidovou armádou (i její bezprostřední předchůdkyní, Československou armádou) od ledna 1951
do března 1990, ovšem v redukované formě, zaměřené na velitelské stupně od ministerstva až na úroveň brigád. Tato redukce byla nezbytná, aby se podařilo publikaci udržet v rozumném rozsahu. Autora navíc vedlo při této redukci přesvědčení, že většina bývalých vojáků Československé lidové armády si ještě na svůj nadřízený velitelský stupeň vzpomene, takže i v této formě své konkrétní služební místo aspoň rámcově nalezne.
PhDr. Jiří Fidler, Ph.D. major v záloze Kladno, jaro a léto 2020
—6—
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 6
09.10.20 10:13
O LEXIKONU A JEHO ZDROJÍCH Existence Československé lidové armády je rámována dvěma mezníky. Jejím posledním dnem je 14. březen 1990, kdy vstoupil v platnost zákon č. 74/1990 Sb. V jeho druhém článku byla tehdejší Československá lidová armáda přejmenována na Československou armádu. S prvním dnem je to mnohem složitější. Zatím se totiž nepodařilo nalézt dokument podobného typu, ať zákon či rozkaz (prezidenta republiky, ministra národní obrany), který by nový název kodifikoval. Není vůbec jisté, zda takový dokument někdy existoval. Existují proto minimálně tři data, všechna z června 1954, od nichž se název Československá lidová armáda nějakým způsobem odvíjí. Dvě data úzce souvisí s konáním 10. sjezdu Komunistické strany Československa. Druhého dne sjezdových jednání, 12. června 1954, vystoupil s referátem ministr Alexej Čepička, jenž delegáty doslova uchvátil obrazem bezproblémové, moderně vyzbrojené a skvěle vycvičené armády, kterou charakterizoval jako armádu lidovou. Jeho sebechvála byla sedmnáctkrát přerušena potleskem a na konci referátu nadšení delegáti aplaudovali několik minut vestoje, ovšem spojení „lidová armáda“ bylo bráno jako jeden z prvků ideové hantýrky a nikdo na něj samostatně nereagoval. Dané spojení se podruhé objevilo v závěrech sjezdu ze dne 15. června 1954, přičemž bylo uvedeno, že „Československá armáda se stala armádou lidovou“, aniž by toto nové spojení bylo dále rozvíjeno. Teprve 23. června 1954 navrhl tehdejší náčelník Hlavní politické správy, generál Zeman, v přípisu náměstkovi ministra, generálu Lomskému, aby se spojení „Československá lidová armáda“ stalo oficiálním názvem. Jeho iniciativa neměla žádný
konkrétní výsledek ve formě oficiálního rozkazu či nařízení, generál Zeman se ani nedočkal odpovědi. Ovšem jím navržené spojení, s velkou pravděpodobností vycházející právě z předchozích sjezdových jednání, začalo žít samostatným životem a v následujících měsících se postupně vžilo jako oficiální označení, ač pravděpodobně nebylo kodifikováno. Pro armádu však červen 1954 nebyl nijak mimořádným měsícem; mnohem důležitějšími daty se staly 1. listopad 1954, kdy došlo k důležité reorganizaci, spojené s dovršením přechodu k sovětské vojenské terminologii, a 9. květen 1955, kdy se monopolně prosadila tradice exilových jednotek bojujících na východoevropském válčišti 2. světové války. Obě tato data by mohla být brána za úvodní mezník pro existenci Československé lidové armády, ovšem její počátky by tak byly ochuzeny o důležité období. Počátky „nové armády“, která později přijala svůj trojslovný název, totiž nalezneme v druhé polovině roku 1950, kdy v srpnu došlo k reorganizaci resortního ministerstva, spojené s terminologickými změnami. Na úrovni vyšších jednotek, označovaných nově za svazy a svazky, byly organizační změny provedeny od poloviny září do konce prosince a k 1. lednu 1951 nastala klíčová změna, jež „novou armádu“ zásadně odlišila od „staré branné moci“. Ona změna se týkala otevřených názvů útvarů, jež se nově začaly psát s řadovou číslovkou na prvním místě. Pro jakékoli encyklopedické dílo jde o zásadní posun, výrazně proměňující psaní a řazení jednotlivých hesel. Právě z tohoto důvodu byl pro tuto práci přijat 1. leden 1951 jako počátek, ač se trojslovný název vžíval až o necelé čtyři roky později.
—7—
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 7
09.10.20 10:13
Po časovém vymezení tématu bylo při přípravě lexikonu třeba provést také vymezení obsahové. Kniha má charakter encyklopedické publikace se třemi druhy hesel – jednotek, míst a osob. Základem jsou hesla vojenských jednotek. Při jejich přípravě bylo postupováno hierarchicky od ústředí směrem níže. Kromě hesel, týkajících se ministerstev a jeho složek, jsou zde zachyceny stupně svaz a svazek, tedy vojenské okruhy, armády, sbory, divize, brigády a jim naroveň postavené jednotky. Hesla mají jednotnou strukturu: zachycují otevřený a krycí název, přesná data vzniku a zániku (včetně informace o případném předchůdci a následovníkovi), dislokační údaje a podřízenost, až po stupeň divize včetně je uveden přehled velitelů, u vojenských okruhů a armád také přehled náčelníků štábů. Ve všech heslech se nachází přehled podřízených jednotek, a to až do stupně prapor včetně. Údaje o velitelích a podřízených jednotkách jsou doplněny časovými daty s přesností na měsíc. U divizí a brigád je rovněž uveden čestný název, pokud byl propůjčen. Také hesla míst mají jednotnou strukturu: každá obec je definována územním začleněním do kraje a okresu, její charakteristiku doplňuje údaj o počtu obyvatel podle sčítání lidu z let 1960 a 1980. Následně jsou místním heslům přiřazeny informace o dislokaci svazů a svazků s datací. Biografická hesla se týkají osob, zastávajících řídicí funkce od úrovně sboru výše. Součástí hesla je vojenská hodnost (stav k březnu 1990 či k ochodu do zálohy dotyčného), známý letopočet narození a úmrtí. Dále je v hesle obecně zachycen průběh vojenské služby (rakousko-uherská branná moc, legie, čs. branná moc, čs. exilová branná moc, čs. armáda), vojenské vzdělání a pří-
padná válečná zkušenost, včetně účasti v branné pohotovosti státu na podzim 1938. Označení etap služby je u rakousko-uherské branné moci a legií zřejmé, čs. branná moc zahrnuje meziválečné období a období od května 1945 do konce roku 1950, čs. exilová branná moc období od podzimu 1939 do května 1945 a čs. armáda období od ledna 1951. Podrobněji je zmíněna poválečná vojenská kariéra, velitelské působení na úrovni svazků a svazů je doplněno datací. Jako doplněk biografických hesel je přičleněno sedm hesel hodnostních, podávajících výčet nositelů generálských hodností od ledna 1951 do března 1990. Všechna hesla jsou vzájemně provázána odkazy. Více než 580 hesel publikace je doplněno o 250 fotografií a pět desítek map. Většinu biografických hesel doprovází portrétní fotografie, další fotografie zachycují vojenské objekty a vybranou vojenskou techniku. Zdroje fotografií jsou uvedeny v popiskách; pokud tomu tak není, jde o fotografie z autorova archivu. Zdroje nebylo z prostorových důvodů možné uvést u portrétních snímků – u nich platí, že prakticky všechny pocházejí z fondů Vojenského ústředního archivu Praha. Mapy zachycující dislokaci podřízených svazků jednotlivých vojenských okruhů, armád a sborů zhotovil RNDr. Jaroslav Synek podle autorových podkladů. Při přípravě lexikonu bylo v prvé řadě využíváno archivních dokumentů. Problémem je skutečnost, že obecný archivní fond Československé lidové armády je roztříštěn ve třech institucích na čtyřech místech (v případě připočtení Pohraniční stráže pak v pěti institucích na sedmi místech) u nás a na Slovensku, což bylo dáno archivní rozlukou
—8—
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 8
09.10.20 10:13
po zániku Československé republiky. Aby měl zájemce o studium k dispozici základní orientaci po jednotlivých fondech a jejich umístění, je součástí každého hesla jednotky odkaz na prameny. Součástí odkazu je zkratka instituce s místem jejího působení, číslo a název fondu spolu s jeho časovým vymezením. U nás jsou fondy umístěny ve Vojenském ústředním archivu (VÚA), konkrétně ve Vojenském historickém archivu (VHA) v Praze a ve Správním archivu Armády České republiky (SAAČR) v Olomouci. Na Slovensku se nacházejí jednak ve Vojenském historickém archivu, součásti Vojenského historického ústavu (VHÚ-VHA) v Bratislavě, jednak ve Vojenském archivu – Centrální registratuře (VA-CR) v Trnavě. Fondy Pohraniční stráže jsou též rozděleny a nacházejí se jak v Archivu bezpečnostních složek (ABS) v Praze a Kanicích u Brna, tak v Archivu Ústavu paměti národa (AÚPM) v Bratislavě. Stav odborného historického zpracování sledované problematiky je z mnoha důvodů neuspokojivý. Nepřekvapí, že chybí řádné syntetické zpracování tématu, neboť to chybí prakticky ve všech sférách poválečné národní historie. Objevily se pokusy o syntetické zpracování našich vojenských dějin, český i slovenský. Ten český je ale ve dvou svazcích dotažen pouze k roku 1968, přičemž hlavně jeho první část je faktograficky zrcadlovým odrazem posledního svazku původní federální syntézy ze sklonku 80. let (s obrácenou politickou polarizací). Slovenská syntéza, také ve dvou svazcích, je faktograficky přínosnější a sahá až do roku 1992, ale je omezena jen na Slovensko. Státem placené instituce se drží jiných priorit, než je zpracování
poválečných vojenských dějin, což se projevuje také v obsahu jejich periodik. Větší pozornost této problematice je věnována jen v ročenkách české specializované archivní instituce. Výjimkou potvrzující pravidlo je zpracování biografií československých generálů, dávající komplexní přehled v dané oblasti, a také stručné (avšak kompletní) dějiny spojovacího a chemického vojska. Přitom jde ve dvou ze tří případů o iniciativu jedné osoby, naštěstí zaštítěnou odbornou institucí. Také přínosný přehled poválečných vojenských posádek na Slovensku vznikl sice pod záštitou odborné instituce, ale hlavně díky entuziasmu obou jeho autorů, přičemž jeho český protějšek je v nedohlednu. Dané výjimky jsou zmíněny právě z toho důvodu, že za většinu informací ohledně historie ČSLA široká veřejnost vděčí jednotlivcům, a to z valné části takovým, kteří stojí zcela mimo státem placené struktury. Tematicky sice roztříštěné, ale v mnoha jednotlivinách do velké hloubky zpracované informace o poválečném vojenském letectvu a protivzdušné obraně má čtenářská obec k dispozici díky usilovné práci a publikační činnosti Miroslava Irry, Stanislava Vystavěla a několika dalších badatelů, která souzní se zájmem dvou soukromých mimopražských nakladatelství. Elitní slánská divize ČSLA a její útvary nalezly svého historiografa v osobě Vladimíra Kubánka. Hlavní zásluhu na prezentaci badatelských výsledků českých a slovenských poválečných vojenských dějin tak mají různé soukromé webové stránky. Z nich je třeba jmenovat vojenstvi.cz, valka.cz, palba.cz, csla.cz, fortifikace.net a další. Navíc existuje značné množství webových stránek, které se zaměřují na konkrétní vojenské útvary
—9—
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 9
09.10.20 10:13
(namátkou tankiste-strasice.cz či kpzv.unas.cz). K udržování povědomí o jednotlivých vojenských útvarech a jejich příslušnících pak přispívají weby armyburza.cz (část spolubojovnici), vojensko.cz nebo vojacisobe.cz. K udržování povědomí o ČSLA velkou měrou přispívají též kluby vojenské historie, jež se v současné době dostaly do povědomí široké veřejnosti bojem proti omezování svobody jednotlivců ze strany byrokratické nadnárodní mašinérie. V době určitého útlumu reenactmentu spojeného s počátkem 19. století přebírají právě kluby prezentující vojenství 20. století pomyslnou štafetu přibližování národní vojenské historie, přičemž v tom konají mnohem více než instituce dotované daňovými poplatníky. Zpracování knihy bylo podmíněno dlouhodobým archivním studiem, přičemž mnoho fondů jsem měl možnost projít ještě před archivní rozlukou na počátku 90. let. Mnohé informace jsem
mohl získat jen díky vstřícnosti pracovníků obou částí Vojenského ústředního archivu, pražské i olomoucké (zvláště bych zmínil RSDr. Vladimíra Šlosara, Bc. Jarmilu Kubalovou a Vieru Žižkovou), dále díky ochotě pracovníků bratislavského Vojenského historického archivu. Se získáním fotografií vojenských osob narozených před méně než sto lety mi pomohl bratislavský kolega Mgr. Alexej Maskalík, Ph.D. Všem jim patří můj obrovský dík. K práci na knize mne vedly četné pobídky přátel z internetových komunit, jež jsou zmíněny výše. Mnohé, co se v knize nachází, je jinde popsáno podrobněji a s více detaily, ale část informací je zde zveřejněna, pokud je mi známo, poprvé. Ač mne při práci vedla snaha o komplexnost, zcela jistě není téma představeno v takové úplnosti, jak by bylo záhodno. Lze však doufat, že se kniha stane další pobídkou pro vojenské historiky i soukromé badatele, aby se nadále věnovali poznávání a prezentaci našich vojenských dějin.
— 10 —
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 10
09.10.20 10:13
A
L E X I K O N
ANDREJČÁK IMRICH, Ing. (* 1941), generálmajor Aktivní důstojník tankového vojska a generálního štábu čs. armády. Absolvent Vojenského učiliště ve Vyškově, Vojenské akademie v Brně a Vojenské akademie generálního štábu v Moskvě. Bez válečné zkušenosti. Zastával funkce velitele průzkumného praporu, referenta štábu divize, zástupce velitele a velitele motostřeleckého pluku, zástupce velitele tankové divize, velitele Čtrnácté tankové divize [II] (říjen 1978 – říjen 1982), náčelníka štábu a velitele První armády [II] (říjen 1982 – září 1983 / září 1983 – říjen 1987), náčelníka štábu a velitele Východního vojenské-
Č S L A
/
S v a z y
a s v a z k y
ho okruhu (říjen 1987 – září 1989 / od září 1989). Po 14. březnu 1990 zůstal v činné službě. Prameny: VÚA-SAAČR Olomouc, fond Osobní karty čs. důstojníků z povolání. Literatura: Maskalík, A.: Elita armády. Banská Bystrica 2012; Štaigl, J. a kol.: Generáli. Bratislava 2009.
ARMÁDNÍ GENERÁL Nejvyšší čs. vojenská hodnost, jež byla 1. ledna 1951 převzata od čs. branné moci. Na počátku roku 1951 bylo nositeli této vojenské hodnosti šest osob v činné službě – Alexej Čepička, Šimon Drgáč, Zdeněk Novák, Jaroslav Procházka, Jan Satorie a Ludvík Svoboda. Od ledna 1951 do března 1990 ji obdržely další čtyři osoby – Martin Dzúr (květen 1972), Bohumír Lomský (listopad 1959), Otakar Rytíř (květen 1966) a Milán Václavík (říjen 1986). Literatura: Maskalík, A.: Elita armády. Banská Bystrica 2012.
— 11 —
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 11
09.10.20 10:13
B BANSKÁ BYSTRICA Město v Banskobystrickém kraji, od července 1960 ve Středoslovenském kraji, sídlo krajského národního výboru a sídlo dvou (od července 1960 jednoho) okresních národních výborů. Při sčítání lidu v roce 1960 zde žilo 22 529 obyvatel, při sčítání lidu v roce 1980 zde žilo 66 412 obyvatel. Posádku čs. armády tvořilo velitelství Prvního armádního sboru (leden 1951 – listopad 1954), velitelství Prvního střeleckého sboru (listopad
BARÁK OLDŘICH, Ing. CSc. (1934–?), generálmajor Aktivní důstojník spojovacího vojska čs. armády. Absolvent Vojenské akademie v Brně a Vojenské spojovací akademie v Leningradě. Bez válečné zkušenosti. Zastával funkce asistenta a náčelníka katedry vojenské vysoké školy, náčelníka vědeckého ústavu, náčelníka správy ministerstva, zástupce náčelníka hlavní správy ministerstva, náměstka ministra elektrotechnického průmyslu a náčelníka Hlavní správy vyzbrojování a technického zabezpečení (od ledna 1990). Po 14. březnu 1990 zůstal v činné službě. Prameny: VÚA-SAAČR Olomouc, fond Osobní karty čs. důstojníků z povolání. Literatura: Maskalík, A.: Elita armády. Banská Bystrica 2012.
Budova sborového velitelství v Banské Bystrici. (VÚA Praha)
1954 – září 1956), Krajské vojenské velitelství Banská Bystrica (do ledna 1954), Krajská vojenská správa Banská Bystrica (od ledna 1954), velitelství Dvousté šedesáté druhé protiletadlové dělostřelecké brigády (říjen 1956 – srpen 1958) a další jednotky. Literatura: Minařík, P. – Štaigl, J.: Dislokácia a krycie čísla jednotiek, útvarov a zariadení čs. armády a vojsk ministerstva vnútra na Slovensku 1945–1992. Bratislava 2014.
BARTÁK STANISLAV (1926–?), plukovník generálního štábu Aktivní důstojník protiletadlového dělostřelectva a generálního štábu čs. armády. Absolvent Vojenské akademie v Hranicích, Vojenské technické akademie v Brně a Vojenské akademie generálního štábu v Moskvě. Bez válečné zkušenosti. Zastával
— 12 —
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 12
09.10.20 10:13
B
L E X I K O N
funkce zástupce velitele a velitele protiletadlového oddílu, velitele protiletadlového pluku, náčelníka štábu a velitele protiletadlové brigády, náčelníka oddělení štábu armády, náčelníka štábu Sedmé armády protivzdušné obrany státu (říjen 1966 – listopad 1967), velitele Druhého sboru protivzdušné obrany státu (listopad 1967 – září 1969), velitele Druhé divize protivzdušné obrany státu (září 1969 – říjen 1969) a zástupce náčelníka štábu armády protivzdušné obrany státu. V květnu 1971 byl nucen odejít do zálohy.
Č S L A
/
S v a z y
a s v a z k y
náčelníka Hlavní politické správy (červenec 1968 – listopad 1969), náměstka ministra Ministerstva národní obrany (červenec 1968 – leden 1969), zástupce ministra Federálního ministerstva národní obrany (leden 1969 – listopad 1969) a vojenského přidělence v zahraničí. V červnu 1972 odešel do zálohy. Prameny: VÚA-VHA Praha, fond Osobní spisy čs. důstojníků z povolání. Literatura: Maskalík, A.: Elita armády. Banská Bystrica 2012.
Prameny: VÚA-SAAČR Olomouc, fond Osobní karty čs. důstojníků z povolání, Stanislav Barták (1926).
BEDŘICH FRANTIŠEK, Ing. (1912–1988), generálporučík Původně občan Svazu sovětských socialistických republik, důstojník pěchoty čs. exilové branné moci, aktivní důstojník dělostřelectva a generálního štábu čs. branné moci, aktivní důstojník generálního štábu čs. armády. Absolvent Vysoké stranické školy v Gorkém a Vysoké školy válečné v Praze. Měl válečnou zkušenost velitele vojskové setniny pěchoty během 2. světové války. Zastával funkce vojenského přidělence v zahraničí, velitele Osmé mechanizované divize (leden 1951 – prosinec 1952), zástupce velitele vojenského okruhu, zástupce velitele sboru, velitele vyšší vojenské školy, náčelníka krajské vojenské správy,
BECHYNĚ Město v Českobudějovickém kraji, od července 1960 v Jihočeském kraji, součást okresu Týn nad Vltavou a od července 1960 součást okresu Tábor. Při sčítání lidu v roce 1960 zde žilo 4 512 obyvatel, při sčítání lidu v roce 1980 zde žilo 5 689 obyvatel. Posádku čs. armády tvořilo velitelství První stíhací letecké divize (od září 1958) a další jednotky.
BĚLOHOUBEK JAN, Ing. (1906–?), generálporučík Aktivní důstojník ženijního vojska čs. branné moci, účastník domácího odboje, aktivní důstojník ženijního vojska a generálního štábu čs. armády. Absolvent Českého vysokého učení technického v Praze, Vojenské inženýrské koleje v Praze, Velitelské školy v Praze a Nejvyšší vojenské akademie v Moskvě.
— 13 —
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 13
09.10.20 10:14
B Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 působil ve funkci referenta štábu sboru. Měl válečnou zkušenost pozorovatele během egyptsko-izraelské války. Zastával funkce náčelníka skupiny velitelství vojska, velitele vojenské školy, náčelníka fakulty vojenské vysoké školy, náčelníka Velitelství ženijního vojska (únor 1955 – říjen 1962), vědeckého pracovníka a náčelníka vojenské mise v zahraničí. V lednu 1968 odešel do výslužby. Prameny: VÚA-VHA Praha, fond Osobní spisy čs. důstojníků z povolání. Literatura: Maskalík, A.: Elita armády. Banská Bystrica 2012.
BEROUN Město v Pražském kraji, od července 1960 ve Středočeském kraji, sídlo okresního národního výboru. Při sčítání lidu v roce 1960 zde žilo 15 992 obyvatel, při sčítání lidu v roce 1980 zde žilo 23 580 obyvatel. Posádku čs. armády tvořilo velitelství Padesáté deváté spojovací brigády dálkových spojů (od listopadu 1982) a další jednotky.
BÍLINA Město v Ústeckém kraji, od července 1960 v Severočeském kraji, sídlo okresního národního výboru (do července 1960) a součást okresu Teplice (od července 1960). Při sčítání lidu v roce 1960 zde žilo 10 403 obyvatel, při sčítání lidu v roce 1980 zde žilo 18 836 obyvatel. Posádku čs. armády tvořilo velitelství Druhé automobilní brigády (září 1961 – prosinec 1984), velitelství Jedenácté brigády materiálního zabezpečení (od prosince 1984) a další jednotky.
BLAHNÍK JOSEF (1915–1966), generálmajor Aktivní důstojník pěchoty čs. branné moci, účastník domácího odboje, aktivní důstojník letectva čs. armády. Absolvent Vojenské akademie v Hranicích a Vojenské akademie týlu a zásobování v Kalininu. Bez válečné zkušenosti, za branné pohotovosti státu na podzim 1938 působil ve funkci velitele vojskové setniny pěchoty. Zastával funkce náčelníka oddělení hlavního týlu, náčelníka Velitelství leteckého týlu (duben 1953 – leden 1957), zástupce velitele vojska, náčelníka skupiny a pracovníka výzkumného střediska vojenské vysoké školy. Zemřel v činné službě (nemoc). Prameny: VÚA-SAAČR Olomouc, fond Osobní spisy čs. důstojníků z povolání. Literatura: Maskalík, A.: Elita armády. Banská Bystrica 2012.
BLAHNÍK MILOSLAV, Ing. (1927–2014), generálplukovník. Aktivní důstojník pěchoty, tankového vojska a generálního štábu čs. armády. Absolvent Pěchotního učiliště v Lipníku nad Bečvou, Vojenské akademie v Moskvě a Vojenské akademie generálního štábu v Moskvě. Bez válečné zkušenosti. Zastával funkce náčelníka štábu tankové divize, náčelníka štábu a velitele První armády [II] (říjen 1970 – říjen 1971 / říjen 1971 – prosinec 1975), zástupce náčelníka generálního štábu, náčelní-
— 14 —
Lexikon CSLA 001 az 320.indd 14
09.10.20 10:14