RenĂŠ Decastelo
SLUNECNA
Slunecna.indd 1
15.9.2020 15:46:21
SLUNEČNÁ 1
SÁZKA Kostel ve Slunečné je zaplněný do posledního místa. Sešli se tu všichni vesničané i obyvatelé statku. Smuteční hosté sedí v lavicích, ženy mají v rukou kapesníky a muži, kteří se pokoušejí ukrýt pláč, si utírají vlhké oči do rukávu. Před oltářem je nazdobená otevřená rakev s Martinem Popelkou, místním patriotem a dobrou duší celé vesnice. Kněz udělá nad rakví znamení kříže a dává domluvený signál směrem ke kůru. Místní pěvecký sbor spustí Ave Maria – nad všemi vyniká nádherný hlas sólistky Týny Popelkové, mladší dcery Martina Popelky. Týna stojí před sborem, zpívá, bez slz. Má hlas jako anděl, je to tak dojemné, že slzy v očích má i Franta Vacek, místní starosta. Jeho žena Lída se na něj podívá a vezme ho za ruku. Nejvíc pláče hospodyně ze statku Běta Slavíčková, která byla celé roky pravou rukou statkáře Popelky. Sedí vedle Sylvy, starší dcery Martina Popelky, Sylva drží za ruku svoji dceru Barunku a usedavě pláče. I když už před lety zmizela do Prahy, měla tátu ráda. Nečekala, že je opustí takhle brzo. Do luxusní kanceláře Janka Linharta vjede na luxusním kole jeho kamarád a řidič v jedné osobě Vilém Fiala. Janek Linhart sedí za pracovním stolem a hbitě vyřizuje maily. Janek je mladý a úspěšný manažer, který vyniká dravostí a touhou vždycky vyhrávat. I když jsou s Vildou nejlepší kamarádi, v tomhle směru jsou naprosto odlišní. Vilda přijede ke stolu a zabrzdí. Kolo zapéruje. Vilda přeruší Janka v práci otázkou: „Jak můžeš dát sto sedmdesát tisíc za něco, co nemá motor?“ Janek nezvedne oči od počítače a odpoví:„Tohle je celopéro, kamaráde. Totální kontakt s podložím. Kopíruje terén, nikam neodskakuje.“ Vildu tím rozhodně neohromil, protože odpovídá s pobaveným úsměvem: „Škoda že tobě je to k ničemu. Na tvůj styl jízdy by stačila skládačka mojí tety z Berouna.“ Janek se zasměje, zaklapne počítač a zvedne se od stolu. Vedle sebe má položené značkové sportovní oblečení. Začne se převlékat a Vildovi vysvětluje: „Tohle kolo 3
Slunecna.indd 3
15.9.2020 15:46:22
SLUNEČNÁ oddaluje únavu v závodě o třicet procent. S minimální snahou dosáhneš maximálního výsledku. A o tom je svět, to si pamatuj. Minimální snaha, maximální zisk.“ Vilda už z kola slezl a posadí se na sedačku; je otrávený, že Janek dělá přednášku. „Ježiš, ty seš zas chytrej!“ Janka tím pobaví. „Já ti tu zdarma trousím moudra a životní pravdy. Až mě jednou začneš poslouchat, dotáhneš to daleko.“ Vilda se dobrácky ušklíbne: „Mně úplně stačí to, kde jsem…“ Do kanceláře po krátkém zaklepání vejde Roman Maxa, Jankův společník a bratranec. Roman má na sobě jako vždycky dokonalý oblek ušitý na míru. Když vidí, že se Janek převléká do sportovního, zůstane stát mezi dveřmi. „Čus, nečekal jsem, že mě čeká tenhle děsivej striptýz.“ Janek jeho poznámku ignoruje, spíš se diví, proč se Roman nepřevléká.„Co tu ještě strašíš? Máš mít na sobě kraťasy a dávat si na startu rozcvičku, jinak dojedeš zase jako poslední, Pupíku.“ Roman přezdívku Pupík nesnáší, ale dneska to přejde, protože má něco důležitějšího. „Volal ředitel porodnice. Jedou sem. Chtěj vyjednávat.“ Janek se ale nezastaví. „Ale já s nima vyjednávat nechci. Chci, aby zaplatili. Dlužej nám za půl roku.“ Roman jde k Jankovu kolu a prohlíží si ho. „Nemaj prachy, přestala jim platit zdravotní pojišťovna. A maj mimina v inkubátorech.“ Janka mimina nedojímají. „Když nemaj peníze na elektřinu, tak ji nemaj. Taky nemám peníze na vrtulník, proto jezdím autem.“ Roman vidí, že Janek už je připravený odejít, a tak se ho snaží zadržet. „Neblázni, musíme jim to zapnout. Jejich záložní generátor je stoletej, může kdykoli selhat.“ Janek naznačí Vildovi, že odcházejí, jen ještě řekne Romanovi: „Jejich mimina, jejich nemocnice, jejich generátor – jejich problém.“ Roman vrtí hlavou, s touhle logikou nesouhlasí. „Co jim mám teda říct?“ Janek – už na odchodu – na něj houkne: „Ať zaplatěj.“ Roman se zasměje a kamarádsky zavolá za Jankem: „Víš, že jsi kretén?“ Ale Janek už neodpoví, Vilda za Jankem spěchá s kolem. Nechávají Romana v prázdné kanceláři. Týna se Sylvou před oltářem přijímají poslední kondolence od vesničanů. Běta stojí kousek bokem, drží za ruku maličkou Báru a otírá si oči do kapesníku. Mezi posledními smutečními hosty, kteří se klanějí nad rakví, jsou i manželé Kratinovi, soukromí zemědělci. Leoš Kratina se s Martinem Popelkou kamarádil a Jana 4
Slunecna.indd 4
15.9.2020 15:46:22
Sázka dodávala do hospodské kuchyně na statku zeleninu. Pokloní se a jdou kondolovat sestrám. Leoš Kratina jen šeptne: „Byl to skvělej chlap.“ Pak ho hlas zradí. Jana Kratinová nemůže přes slzy ani mluvit. Sylva vzlyká, Týna je strnulá, jako by byla mimo sebe. A tak Kratinovým musí poděkovat Sylva: „Děkuju. Budeme rádi, když přijdete na malý pohoštění.“ Kratinovi kývnou a z kostela odcházejí. Kostel se vyprázdnil, už odchází i Běta, čtyři muži s pomocí pohřební služby chtějí začít zavírat rakev, aby ji odnesli k připravenému hrobu. Týna je zarazí: „Počkejte ještě.“ Muži se zastaví a chvíli je ticho, mezi sestrami panuje malé napětí, Týna se naposledy dívá na otce. Sylva si otírá oči, pak nevydrží a prolomí ticho: „Měly bysme jít.“ Ale Týna se nehýbe, pořád tak strnule kouká. Pak jen šeptne: „Je to tak… definitivní.“ Sylva na Týnu kouká, neví, co říct. Vlastně už by ráda šla, pohled na mrtvého tátu jí nedělá dobře. A tak se snaží Týnu vzít za ruku, ale Týna se nedá a tiše pokračuje: „Chtěla bych tátu ještě aspoň jednou vidět. Zapomněla jsem mu říct spoustu věcí…“ Sylva chvíli váhá, ale pak zvítězí její racionalita. Bere Týnu za loket a odvádí ji pryč. „Tak to už teď nedoženeš. Pojď, musíme jít.“ Kývne na muže, aby začali. Ti ji hned poslechnou, vezmou víko rakve a zavírají ji, Týna se nechá odvést z kostela ven. Vilda s Jankem vycházejí před kancelářskou budovu, Janek si nese sportovní tašku a notebook, už je komplet v cyklistickém. Vilda za ním tlačí kolo. Janek Vildovi cestou rozdává úkoly. „Takže mě hodíš k rozhledně, vezmeš všem klukům bágly, přejedeš k tomu statku a tam na nás počkáš.“ Vilda jen kývne, Janek mu to opakuje už potřetí. Rád by řekl, že není blbý, ale nestihne to, protože z budovy vyběhne Hana, Jankova asistentka a pravá ruka. Je to žena ve věku jeho matky, pracuje pro rodinu Linhartových už déle než třicet let a Janek ji „podědil“ po svém otci Johnu Linhartovi, když se rozhodl, že už vydělal dost a že zbytek života stráví na jachtě. Hana na Janka volá: „Janku! Měl byste se ještě vrátit.“ To se Jankovi nelíbí, spěchá na závod. Ale Hana mu hned vysvětluje, co se děje: „Ty miminka. A Roman v tom plave.“ Janka to štve. „Na miminka měli myslet dřív. Ať s nima Roman normálně vyběhne.“ Hana nemusí nic říkat, jen se na Janka podívá. Zná ho od malička. Ví, že nemusí nic říkat. Janek její pohled chvíli vydrží, ale pak rezignuje: „Ježišmarjá, tak jo, no!“ 5
Slunecna.indd 5
15.9.2020 15:46:22
SLUNEČNÁ Otočí se na Vildu. „Změna plánu. Nalož mi to kolo, prosím tě.“ Vildovi je jasné, že Janek přijde o svůj závod, a tak nesouhlasí: „Jestli hned nevyrazíme, tak nestíháme, start je ve čtyři.“ Ale Janek má svoji hlavu, už to neřeší. Vilda pokrčí rameny a začne nakládat kolo. Janek se vydá zpátky k budově a cestou hledá v telefonu jeden kontakt. Hana svým šestým smyslem pochopí, koho hledá, a napoví mu: „Ředitel zdravotní pojišťovny. Máte ho uloženýho jako Kulich. Ale jmenuje se Dvořák.“ Janek se usměje, vytočí kontakt „Kulich“ a chvilku se ozývá zvonění. Nemusí čekat dlouho, v telefonu se ozve ředitel Dvořák. Janek je spokojený a nasadí kamarádský tón: „Čau, řediteli, jsi ještě v práci? Na golfu? Pak má to zdravotnictví nějak vypadat. A tvoje účetní v práci je? Skvělý. Potřebuju, abys pro mě něco udělal.“ A odchází s Hanou do budovy. Vilda si sedne do auta a čeká. Je na to zvyklý. Ulicí ke statku se trousí zástup smutečních hostů, kteří míří na kar. Kratinovi jdou kousek za Bětou, která je z jedné strany zaháknutá do Sylvy a z druhé do Týny, Bára se vede za ruku s Týnou. Kratinová si všimne, že na ni mává Zuzana Dolejšová, a na chvilku se odpojí od svého muže. Je jasné, že Dolejšová má pro Kratinovou nějaké drby. Odchodu Kratinové využije Alena Konvičková, majitelka pojízdné prodejny a ženská s čichem na kšeft jako nikdo jiný, a promluví na Kratinu: „Možná mu měly holky zaplatit kapelu do průvodu.“ Kratina se s Konvičkovou nechce moc bavit. Ví, že Ála má vždycky něco za lubem, a tak jí odsekne: „Můj táta vždycky říkal, že ti, kdo žijí zbytečně, mívají nákladný pohřeb.“ Konvičková se zasměje svým zvonivým smíchem, který používá jako obranu proti všemu. „Asi mi uteklo, cos tím chtěl říct, Leoši.“ Kratina není nadšený, že jí to musí vysvětlovat. „Jen to, že nepřítomnost kapely znamená, že jeho život měl smysl.“ Konvičková znovu se smíchem dodá: „Nebo to, že není na statku moc peněz.“ Kratinovi se nelíbí, že všechno přepočítává na prachy. „Vím, Álo, že umíš přepočítat na peníze úplně všechno, ale ne vždycky se to hodí.“ Konvičková ale ví, proč to dělá. „Někdy jo…, protože jestli holky nemaj prachy, tak se musím připravit na bitku o statek.“ Kratina na ni překvapeně koukne, přemýšlí, jestli Alena ví víc než on. „A ty bys chtěla hospodařit? Bacha na to, zase tak žhavý to nebude, protože práce v zemědělství není takový terno, já bych ti o tom mohl vyprávět.“ Konvičková se na něj podívá, jestli se nezbláznil. „Leoši, na statku vůbec nejde o hospodaření, ale o tu léčivou vodu. To je zlatej důl.“ 6
Slunecna.indd 6
15.9.2020 15:46:22
Sázka Kratina se ušklíbne, už se chce Konvičkové zbavit. „Možná ji neumím docenit, když dokážu zplodit děti normální cestou.“ Konvičková se s ním už taky nechce zdržovat, protože si všimla, že Týna se odpojila od Běty. „Jsem ráda, že se do toho nebudeš montovat.“ Kratina nad tím mávne rukou, chce odejít za ostatními chlapy, kteří ho mezitím předešli, ale už se k němu vrátila Kratinová. Je samozřejmě zvědavá, co s Konvičkovou řešil, ale Kratina ji odbyde. Jen naznačí, že jí to řekne později. O kus dál, na konci průvodu, se statek řeší taky. Vackovi odcházejí z karu jako rodina pohromadě, Lída zavěšená do Franty má vedle sebe staršího syna Štěpána a o krok za nimi jde Julie. Lída si víc všímá Štěpána, který je z toho náležitě otrávený. „Štěpáne, co myslíš, že teď bude Týna dělat se statkem?“ Místo Štěpána odpoví Franta, protože vidí, že tahle debata je Štěpánovi nepříjemná:„Co by dělala? Bude pokračovat.“ Lída se ušklíbne, protože si myslí, že Franta vůbec neví, co říká. „Tak Týna to asi sama neutáhne. Měli bysme jí a Sylvě dát co nejdřív nabídku.“ Frantovi se to nelíbí. „Nechtěla bys s tím trochu počkat? Popelka ještě nestačil ani vychladnout.“ Lída nasadí jízlivý tón, kterým manželovi dává najevo, že je úplně mimo: „Jasně, budeme čekat. A zase nám to někdo vyfoukne.“ Franta si všimne, že vesničané před nimi se otáčejí, a tak Lídu tiše okřikne: „Lído, nech toho teď.“ Lída ho ignoruje, otočí se na Štěpána. „Štěpáne, zeptej se Týny, co bude dělat se statkem.“ Julie jako nejlepší Týnina kamarádka se na mámu naštve. „Teď, jo? To vůbec není blbý.“ Lídě vadí, že se do toho Julie montuje, a tak se ohradí: „Tak spolu choděj, ne? Tyhle věci se s partnerem normálně probíraj. Myslím, že samozřejmě nějak citlivě.“ Julie místo toho, aby na mámu rovnou zařvala, použije svůj ironický smysl pro humor, který Lídě tolik vadí: „Já nevím, proč se jí nezeptal už nad tou rakví. Nějak citlivě.“ Lída se zastaví a Julie do Lídy málem narazí. Lída je o hlavu menší než její dcera a minimálně o polovinu lehčí, takže by případná bouračka dopadla špatně. „Ježiš, Julčo, proč musíš bejt v jednom kuse tak protivná? Nemůžeš se někdy chovat normálně?“ Než Julie stačí odpovědět, vloží se do toho otráveně Štěpán: „Nechte toho zase. Aspoň dneska dejte pokoj s tím štěkáním. Jo, já se jí zeptám. Až bude příležitost.“ 7
Slunecna.indd 7
15.9.2020 15:46:22
SLUNEČNÁ Lída spokojeně kývne a pak významně pronese: „Nebo by ses jí moh zeptat i na něco jinýho. Když teď zůstala sama…“ Julie protočí panenky a dá se do rychlejší chůze, aby matce a bratrovi utekla, protože jinak by asi musela křičet. Štěpán matku okřikne, tohle už vadí i jemu: „Mohla bys to nechat na mně?“ Franta se nadechuje, že něco řekne, ale nakonec to nechá být. Jako většinou, když se s Lídou srazí. V zasedačce sedí Roman, ředitel nemocnice a její finanční ředitel. Janek vchází do zasedačky, už je zase v obleku, v chůzi si upravuje kravatu. Všichni vypadají rezignovaně, jednání je na mrtvém bodě. Janek se usmívá. „Dobrý den. Omlouvám se, že jdu pozdě. Vy tedy říkáte, že na účtu nemocnice nejsou žádné peníze.“ Stárnoucí ředitel nemocnice Vondruška kývá hlavou na znamení toho, že je to pravda. Janek si sedá na prázdnou židli a dál se ptá: „A jak vysoko jsme na seznamu vašich věřitelů?“ Teď snaživě odpovídá finanční ředitel nemocnice: „První, samozřejmě. Jakmile nám pojištovna zaplatí, částka obratem odchází k vám.“ Janek se usmívá, tohle se mu líbí. „Celá částka? Automatická platba?“ Ředitelé snaživě kývají. Janek si tu chvíli užívá. „Dobře, věřím vám. V tom případě musíme zajistit spolehlivý náhradní provoz. Nechám vám dodat novou elektrocentrálu. Moji lidé vám ji namontují a zprovozní během dnešní noci. Vydrží spolehlivě běžet, dokud se nedohodnete s pojišťovnou.“ Manažeři se po sobě váhavě podívají. Finanční ředitel jen špitne: „Elektrocentrála stojí dost peněz.“ Janek ho odzbrojí bezelstným úsměvem. „Životy těch dětí stojí víc. Dám vám na ni slevu dvacet procent a za montáž si nebudu počítat vůbec nic.“ Vondruška se na moment zamyslí, pak mávne rukou a kapituluje. Nic jiného mu nezbývá. „Dobře.“ Janek se povzbudivě podívá na Romana, který jen zírá. Janek vychází z budovy, spěchá, je stále v obleku, v ruce si nese cyklistické oblečení. Vybíhá za ním Roman a je naštvaný. „Kde si myslíš, že v pátek večer seženu chlapy na montování nějaký podělaný elektrocentrály?!“ 8
Slunecna.indd 8
15.9.2020 15:46:22
Sázka Janek se zastaví a usměje se na něj. „Žádný nepotřebuješ, elektřina v nemocnici už funguje.“ „Tys to pustil?!“ „Zaplatili. Ředitel pojišťovny je můj kámoš, tak jsem mu brnknul. On zaplatil jim, oni nám. Automatická platba, přesně jak říkali ty dva zoufalci z nemocnice.“ Janek s Romanem došli k Vildovi u auta. Vilda se usmívá. „Už nestíháme, ani kdybys měl vrtulník.“ Janek hází cyklistické oblečení do auta a nastupuje. Roman podrží dveře a obdivně řekne: „Počkej ještě. Takže abysme si udělali jasno. Ty jsi tý porodnici prodal elektrocentrálu, kterou vůbec nepotřebovali!?“ Janek kývne. Roman se usmívá. „Ty jsi ale grázl…“ A myslí to jako lichotku. Janek to tak taky bere. Vilda se netrpělivě ptá: „Jedeme, nebo přiznáváš, že tuhle etapu naší cyklis tický túry jsi prohrál?“ Janek se podívá na hodinky a nesouhlasně zavrtí hlavou. „Já? Já neprohrávám. Nikdy.“ Roman za Jankem zabouchne dveře, Vilda startuje, Janek stahuje okýnko. „Pupíku, dej si ten statek do navigace, ať tě zase nehledáme po lesích.“ Vilda už vyráží pryč, Roman se za autem ušklíbne, ta přezdívka mu fakt vadí. Týna se usadila na dvoře, na místě, kde její táta často a rád sedával. Sedí, kouká jen tak do blba, je smutná, ale nebrečí. Přemýšlí o tom, co bude dál. Od hospody, kterou na statku provozují, přichází naštvaná Sylva. Sylva by tohle všechno měla nejradši za sebou, protože se chce vrátit do Prahy. Venkov jí k srdci nikdy nepřirostl. Jde rovnou k Týně, ale nesedne si k ní, jen jí oznámí, že lidi se už scházejí v hospodě, a čeká, že Týna něco udělá. Týna se na sestru podívá, napadne ji, že už si vlastně nerozumí. Ale přesto má potřebu se někomu svěřit. „Tohle je…, teda vlastně bylo jeho místo.“ Sylva nostalgická není a nechce se nechat zatáhnout do žádného vzpomínání, považuje to za zbytečné. Táta tu není a hotovo. Teď Sylva řeší jen praktické věci. Možná to je její obrana. „Všimla jsem si, že jsi nezrušila ty cyklisty na večer.“ Týna nechápe, jak to souvisí s pohřbem. „Proč bych je rušila?“ Sylva si myslí, že Týna je úplně mimo. „Pohřeb? Smuteční hostina na tři? Pamatuješ? Fakt si myslíš, že je vhodný, abysme dneska k tomu všemu obskakovali bandu pražskejch flákačů?“ 9
Slunecna.indd 9
15.9.2020 15:46:22
SLUNEČNÁ Týna ji překvapí odpovědí: „Je to kšeft za hodně peněz. A potřebujem ho. A aspoň nebudu mít čas o tátovi přemejšlet. Sylva se pokusí rozhodnout, aby ukázala, že to teď bere do svých rukou: „Já bych je zrušila. Máme jiný starosti.“ Týna ji usadí, protože si myslí, že Sylva nic neví: „Naštěstí už to nejde, tak se nestarej.“ Týna se zvedá a bere Sylvu pod paždím, půjdou k domu. Sylva jí oznámí: „Někdo by se měl začít starat, když vy s tátou jste…“ Sylva se zarazí a opraví se: „Byli jste… takový nepraktický snílci.“ Vilda zastavuje prudce auto na louce. Na improvizovaném místě u startu čeká Marek, Jankův kamarád. Janek vyskakuje z auta a jde za Markem. Vilda zatím vyndává kolo z auta. Marek kouká demonstrativně na hodinky. „Čau, jdeš pozdě, startovalo se už před čtvrt hodinou.“ Janek se směje, koukne na svoje sportovní hodinky. „Jdou ti blbě rolexky. Závod jsi odstartoval před dvanácti minutama a neboj, ještě je předjedu.“ Marek sice Janka zná, ale tohle považuje za nemožný i u něj. „Těžko, kamaráde. Leda bys měl křídla.“ Do hovoru vstoupí pobaveně Vilda, který už vyndal kolo: „Neříkej dvakrát, on je schopnej si je ještě někde koupit.“ Janek vytahuje telefon a ukazuje na něm Markovi mapu. „Nemusím si kupovat křídla, když trochu přemejšlím. Tady je první kontrolní stanoviště?“ Marek kývne, ale než stihne něco říct, Janek pokračuje: „Počítám, že všichni jedou takhle dokola.“ Marek kývá. „Je to jediná sjízdná cesta, takže jim nic jinýho nezbejvá.“ Janek je spokojený, že mu to vyšlo. Ukazuje na mapě, kudy chce jet. „Není. Našel jsem si zkratku. Když to vezmu sem…, můžu je v pohodě předjet.“ Marek ho zarazí. „Ale tam se nesmí, je to nějaký ochranný pásmo. Můžeš dostat pokutu.“ Janek uklízí telefon a sahá po kole. Rychle kontroluje, jestli je na kole všechno správně. Mezitím odpovídá Markovi: „No právě. Jenom pokutu. A jen když mě chytnou, ale to se jim nepovede.“ Do hovoru se vmísí vesničan Morán – startují z jeho louky: „Tudy vůbec nejezděte… Tam se nedá projet ani na koni, natož na kole. V rokli si zlámete vaz.“ 10
Slunecna.indd 10
15.9.2020 15:46:22
Sázka Janek se jen zasměje. „Nezlámu, nebojte.“ Janek sedne na kolo a šlápne do pedálů. Vilda za ním kouká a pak jde sbírat věci, které tu po Jankovi zůstaly. Morán se otočí na Marka. „Rovnou mu k rokli pošlete sanitku, před rokem tudy šel Hadraba na houby a skončil se zlámanýma nohama ve špitále.“ Marek se nechce žádnou sanitkou zdržovat. „To neznáte Linharta. Spíš věřím, že zničí rokli, než by se vzdal.“ Ale Moránovi se nelíbí, že na něj ti Pražáci machrujou, a tak začne být nepříjemný. „Nejste v Praze, pánové, tady pořád ještě vládne příroda, a když se rozhodne…“ Marek ho zarazí, nechce ho už poslouchat. „Přestaňte sejčkovat, pane Moráne. Chcete hodit domů, nebo se projdete lesem?“ Morán pěšky nechce, a tak Marek zmlkne. „Rád se svezu. Mám doma ještě dost práce.“ Obyvatelé statku se sešli v kuchyni. Hospodyně Běta má navařeno, s pomocnicí Rózou dávají hrnce a kastroly na sporáky a ohřívají jídlo. Róza Vodičková je v partě lidí, kteří na statku pomáhají a pracují, jako růže mezi trním. I když jí už bylo pětačtyřicet, pořád je to krásná žena. Dneska už by nikdo neřekl, že se kdysi živila vlastním tělem. Matěj a Vojta, malí synové vdovce Tomáše Buriana, kterému nikdo neřekne jinak než Tom, už sedí za stolem a dávají si svačinu. Bývalý vysokoškolský profesor filozofie Jaromír Kohout, který tu na stará kolena skončil, pije kávu. Jeho protéza je odložená bokem a profesor si při hovoru masíruje pahýl kolena. Dlouhým stáním v kostele dostalo co proto. Slovo si bere Běta, která tu velí, když je tu teď hospodář, a Týna se věnuje hostům na karu: „Dneska máme docela šrumec, za chvilku přijedou ti cyklisti. Tak si musíme rozdělit práci.“ Profesorovi se to nelíbí a pronese: „Je to neúcta, v den úmrtí majitele statku se vždycky držel smutek.“ Tom se Běty zastane: „Statek musí vydělávat peníze. Nebo nám přihrajete honoráře z vašich knih?“ Profesora se jeho poznámka dotkne, ale udržuje svoji standardní povýšenost. „Nebuďte osobní, Tome. Jen říkám, že je špatně, když jsou na prvním místě peníze a pak zase peníze. A kde jsou všechny hodnoty?“ Běta ho napomene, je milá, ale ani profesor se jí neodváží odporovat. 11
Slunecna.indd 11
15.9.2020 15:46:22
SLUNEČNÁ „Profesore, filozofické okénko si necháme na později. Teď máme dost jiných starostí. Róza a Tony si vezmou na starosti práci venku. Je tam potřeba všechno připravit pro tu pražskou partu.“ Tom se dobrovolně hlásí: „Já si vezmu na starosti zvířata. Nakrmím, podojím.“ Běta se usměje, přestože ví, že tohle stejně neklapne, a tak zavelí: „A profesor ti pomůže.“ Profesor jako jediný nepracuje. Místo toho dává Popelkovým celý svůj důchod, aby pokryl svoje náklady. Proto se hned hájí: „Leda dobrou radou. Já držím smutek. Mám morální zásady.“ Toma to pobaví. „V tom případě držíte smutek už od tý doby, co jste sem přišel, ne? Zatím jsem vás totiž neviděl pracovat.“ Profesorovi se to už nelíbí, a tak zvážní a důrazně řekne: „Pracuju hlavou, a to není legrace. Navíc jsem už starší muž a musím se šetřit. Až budete v mém věku, pochopíte.“ Tom nad tím jen mávne rukou. Róza se ale potřebuje na něco zeptat. Jde o jejich budoucnost. „Běto, ty víš, co s náma bude? Když teď Martin není…“ Běta nechápe, proč se na to Róza ptá. „Co by bylo? Všechno půjde dál. Týna se o statek postará. A se Sylvou se nějak domluví… Nemusíte se bát. Nic se nezmění. Profesor zvedne hrnek s kávou k symbolickému přípitku. „Král zemřel, ať žije královna.“ Týna stojí se Sylvou v hospodě a končí proslov k plné hospodě vesničanů. Jsou tu skoro všichni, nikdo si nenechal ujít možnost na památku Martina Popelky se napít. Byl přece autoritou, kterou respektovala celá vesnice. A proto všichni vesničané respektují i Týnu. Sylva jen sleduje, jak Týna mluví. Nechápe, proč se kolem toho dělají takové ciráty. „Táta by byl rád, že jste se tu všichni sešli, ale rozhodně by nechtěl, abyste tu brečeli. Nakonec jste ho všichni znali. Takže si na něj připijeme jeho oblíbenou slivovicí.“ Týna do sebe rychle kopne panáka. Všichni ostatní do sebe taky v tichosti obracejí sklínky. Někteří si virtuálně ťuknou s Popelkou směrem nahoru. Sylva vypije panáka taky, ale s odporem. Otřese se a zase se nedostane ke slovu. Takže Týna pokračuje: „Doufám, že se necháte pozvat na tátovu oblíbenou svíčkovou, a Běta pro vás připravila překvapení.“ 12
Slunecna.indd 12
15.9.2020 15:46:22
Sázka Pozvání se setká s všeobecným souhlasem. Hosté si znovu sedají na svoje místa a začínají se normálně bavit. Z kuchyně už vyráží Róza s první várkou svíčkové. Týna se otočí a odchází směrem ke kuchyni, aby pomohla s roznášením, ale Ála Konvičková stojí v cestě ke dveřím, a tak si Týnu odchytí. „Týnko, počkej.“ Týna se zastaví, i když se jí nechce s nikým nic řešit. Akce Konvičkové zaujala Lídu, která sice sedí u jednoho stolu s rodinou, ale stejně si Týnu hlídá. Konvičková jde rovnou k věci: „Týno, chci se zeptat, co teď plánuješ? Týna nechápe, na co se jí Konvičková ptá, a tak v rozpacích odpovídá: „Jít do kuchyně a přinýst svíčkovou…“ Konvičková se snaží tiše, aby ji nikdo neslyšel, vysvětlovat: „Myslím se statkem. Jako do budoucna, jestli máš nějaký plány. Protože kdybys třeba plánovala, že ho prodáš, tak bych samozřejmě měla zájem… Koupit.“ Týna se pobaveně zasměje, ale nestihne Konvičkové nic říct, protože už je u nich Lída, která se rovnou oboří na Álu: „To ti není hanba, ty hyeno?“ Konvičkovou tím rozhodí, takže se ani nestihne bránit. A Lída na ni dál útočí: „Dneska holky pochovaly tátu, a ty už od nich kupuješ statek?“ Týna se snaží Lídu uklidnit, protože nechce, aby se zrovna dneska hádaly. Ale ani Lída, ani Konvičková už na Týnu nereagují. Strkají do sebe a pomalu zvyšují hlas. „Tebe štve, že jsem byla rychlejší než ty, co?“ Konvičková se postaví do bojového postoje, ale Lída se nenechá zastrašit. Týna se snaží mezi nimi stát, ale nemá moc šanci, protože Konvičková má vážně páru. To už si jejich strkanice všimli ostatní vesničané a zvedá se Franta Vacek, aby svoji manželku uklidnil. Jde mu na pomoc Leoš Kratina, snaží se Konvičkovou odtáhnout. Konvičková na Lídu křičí: „Si myslíš, že tady můžeš jako velet? Kdo seš, že tady rozkazuješ?“ Týna už taky zakřičí. „Nechte toho, sakra.“ Ale Konvičková už Týnu odstrčí bokem a na Lídu dál křičí: „Myslíš, že když jsi donutila Frantu starostovat, že se z tebe někdo posadí na zadek?“ Lída na nic nečeká a znovu do Konvičkové strčí, ale to už jsou Franta a Kratina u nich a táhnou je od sebe. „Prosím tě, Lído, už toho nech.“ Sylva se směje, tohle ji baví. Ale když vidí Týnin vyčítavý pohled, zavelí: „Tak jsme se pobavili a asi začneme servírovat jídlo.“ Pár lidí se zasměje, Lída sykne na Frantu: „Neponižuj mě.“ 13
Slunecna.indd 13
15.9.2020 15:46:22
SLUNEČNÁ Franta ji pustí, a aby to nikdo z těch, kteří natahují uši, neslyšel, rychle k ní šeptne: „Co tě to popadlo?“ Lída mu polohlasně vyčítá: „Když tebe nenapadlo zastat se Týny, tak ti svoje důvody asi budu vysvětlovat zbytečně. Když Konvičková nemá tolik slušnosti, aby jí dala pokoj aspoň v den pohřbu, tak jsem musela.“ Franta si myslí, že rvačka byla zbytečná. „Máš pravdu…, ale mohla jsi to vyřešit jinak.“ Lída je na Frantu naštvaná, a tak na něj sykne. Je jí jasné, že ji ostatní sledujou, nechce dělat scény. „Jako že bych za ní poslala svého hrdinského muže, který by jí slušně domluvil a pak se jí pro jistotu omluvil? Aby Konvice náhodou nebyla uražená? Tak to děláš vždycky, ne?“ Franta nad tím mávne rukou, i když se mu nelíbí, co mu Lída říká. Ví, že je všichni pozorují. Mezitím Róza nosí do hospody další porce svíčkové. Franta doufá, že by jídlo mohl už dostat i on, ale Róza zamíří k jinému stolu, a tak Franta jen řekne Lídě: „Vím, že seš naštvaná, tak na tvoje poznámky nebudu reagovat.“ Lída si dál Franty nevšímá, jde si sednout ke stolu, kde je teď Štěpán sám. Franta se otočí a táhne Kratinu k baru. Lída si ho už nevšímá, věnuje se Štěpánovi. „Štěpáne, měl bys za ní jít.“ Štěpán protočí oči a schválně dělá, že Lídě nerozumí. „Za kým? Za Konvičkovou?“ Lída si neodpustí jízlivou poznámku: „Vážně jsi byl nejchytřejší v ročníku? To ta vaše třída na střední musela vypadat. Proč bych tě posílala za Konvicí?“ Štěpán se jen zašklebí, rád by od mámy nějak vypadl, ale Lída ho nepustí. „Dojdi za Týnou. Měl bys s ní promluvit.“ Štěpán ukazuje na Rózu, která nese porci svíčkové. Ne sice k jeho stolu, ale už je to blízko. „Teď přinesou jídlo. Mám hlad, od rána jsem nic nejedl.“ Lída je zase jízlivá: „No tak fajn, klidně se najez a počkáme, jestli náhodou ne přijde někdo další, kdo by měl o statek zájem.“ Štěpán Lídu ignoruje, a tak Lída začne mile: „Truhlíčku, Týna by měla vědět, že její kluk se o ni zajímá.“ Štěpán se zasměje. „Jsme spolu dost dlouho, aby věděla, že se o ni zajímám.“ Lída ztratí trpělivost a zavelí: „Zvedni se, nebo mě naštveš. Hned.“ 14
Slunecna.indd 14
15.9.2020 15:46:22