Klára Smolíková
HUSITÉ Ilustroval Honza Smolík
POSEKÁNO, VYMLÁCENO! LETOS JSME TY ŽNĚ ZVLÁDLI RYCHLE.
Husite_blok II new.indd 3
05.01.21 13:18
Prší! Obloha zešedla a ztěžkla. Náměstí se vylidňuje, číšníci pobíhají po předzahrádkách a zachraňují cukřenky a ubrousky. Na kapoty zaparkovaných aut už neťukají kapky deště, ale bubnuje do nich pořádný liják. Prásk! První blesk sjel do hromosvodu na věži staré radnice. Anežka se lekla. „Co se lekáš? Hromosvod naprosto bezpečně svede blesk do země!“ ozvalo se za ní. Anežka se lekla podruhé. Na obrubě kašny klátil nohama kluk v šortkách a tričku s kapucí. V ruce držel hůl s vyřezávanou rukojetí, na které byl obličej vousáče v přilbě a s páskou přes oko. „Kde ses tu vzal?“ „Jsem Mikuláš a jsem odsud z Tábora.“ „Já jsem Anežka a jsem tu na výletě. Co to máš za divnou hůl?“ „To je žižkovka a přenesla mě sem z minulosti.“ „Ty cestuješ časem?“ vykulila Anežka oči. „Jasně, a zavři pusu, nebo ti do ní spadne žába!“ TO KOUKÁŠ, CO? DALŠÍ ZÁZRAK „Pche! Sám jsi žába!“ Anežka se zatvářila, že ji právě NA HOŘE TÁBOR! nejvíc ze všeho zajímá kamenný sloup uprostřed kašny. Byl na něm rytíř se štítem a zlatým praporcem, čtyři hlavy, které plivaly vodu, a pod nimi čtyři šupinaté kamenné obludy. Mikuláš se nedal odbýt. „Ve středověkých kronikách se píše, že z nebe můžou padat žáby, ryby a červi. Taková havěť se prý spíš se tu náhle vynořila nějaká snadno do deště připlete. Mimovodní příšera!!! chodem – to, na co koukáš, jsou delfíni. Delfíny ve středověku považovali za ryby, proto jim taky sochař udělal šupiny. Vidíš?“ Mikuláš se na obrubě postavil, ukázal holí na nejbližšího delfína a… šplouch! Už byl ve vodě. „Měl jsi pravdu. Vážně padají žáby!“ smála se Anežka. „Kvák, kvák!“ zašklebil se Mikuláš. Oba se rozesmáli. „Stejně ti nevěřím, že jsi z minulosti. Máš úplně normální oblečení, jaké se nosí teď!“ „Oblečení se při cestování časem mění podle doby, do které se dostaneš,“ trval Mikuláš na svém. „Tak dobře, chci taky na výlet do minulosti!“ Mikuláš vylezl z kašny, vzal Anežku za ruku a uhodil holí o dlažbu. Najednou všechno kolem nich zmizelo – auta, dlažba i kašna. Děti stály na rozbahněném prostranství, kde se motaly desítky lidí. Nejvíc rušno bylo u rozměrných kádí.
-5-
Husite_blok II new.indd 5
05.01.21 13:18
Město snů Hůl přenesla děti o šest set let zpátky! To je příliš, z tak vzdálených časů Mikuláš určitě nepřišel. „Mikuláši, ty víš, co dávají do těch kádí?“ natahovala Anežka krk. „Peníze, šperky a další cennosti na stavbu města i zásobování nových obyvatel vším potřebným.“ Mikuláš zase mluvil jako kniha. „A to jim vydrželo?“ „Moc dlouho ne! Brzy i tady, na spravedlivé hoře, začali razit mince!“
NO, MĚSTO TO JEŠTĚ NENÍ. SPÍŠ TADY TAK TÁBOŘÍME…
1 Husité své město Sezimovo Ústí zapálili a přesídlili na nedalekou horu, kde stál královský hrad a ruiny města Hradiště. K obraně se takové místo hodilo mnohem lépe. 2 Přívrženci husitství putovali na kopce a hory, aby zde konali bohoslužby, ale na této hoře se rozhodli i usadit. Tábor měl být městem spravedlivých, kde jsou si všichni rovni. 3 Na horu Tábor přicházeli lidé z dalších měst a vesnic. Noví obyvatelé města, kteří se nazývali táborité, nezačali stavbou kamenných domů, ale jednoduchých obydlí zapuštěných do země. 4 Důležité bylo město opevnit, protože nepřátel měli husité víc než dost. Hrad přestavěli a kolem města vyrostly pevné dvojité hradební zdi s baštami. 5 Táborité se s panovníkem nakonec usmířili. Roku 1437 vyhlásil císař Zikmund Lucemburský Tábor za město královské a udělil mu právo pořádat trhy, soudit, provozovat řemesla a vařit pivo.
„Mikuláši, tamhleten chlapík v kápi nás sleduje!“ „Zkus zase uhodit holí o zem, Anežko.“ Najednou kolem nich vyrostly kamenné domy a děti se ocitly před nejvýstavnější budovou na náměstí – táborskou radnicí.
Najdeš v komiksu?
?
6 Konšelé nechali na náměstí postavit kostel. Od stavitele mistra Roskopfa si pak objednali velkolepou radnici a v ní rozlehlý sál, kam byli všichni měšťané svoláváni k poradám. 7 Město Tábor bylo velmi hustě zastavěné a jediný prostor, který zbýval, byl pod zemí. Proto lidé ve tvrdé skále pod svými domy hloubili až třípatrové sklepy. 8 Vodu museli obyvatelé města používat dešťovou nebo ji nosit z řeky Lužnice. A jelikož to nestačilo, byla na Tismenickém potoce zbudována údolní nádrž Jordán.
Kde je kalich a nad ním oplatka zvaná hostie, které husité používali při bohoslužbách?
-6-
Husite_blok II new.indd 6
05.01.21 13:18
HRADIŠTĚ NAD ŘEKOU LUŽNICÍ V BŘEZNU ROKU 1420 OSIDLUJÍ HUSITÉ, KTEŘÍ POVĚTŠINOU PŘIŠLI Z NEDALEKÉHO SEZIMOVA ÚSTÍ.
HORA TÁBOR BYLA NAZVÁNA PODLE BIBLICKÉ HORY A OBYVATELÉ VĚŘILI, ŽE ZDE NA NĚ ČEKÁ PROMĚNĚNÍ PÁNĚ, TEDY ZJEVENÍ JEŽÍŠE V BOŽSKÉ PODOBĚ. … A UČEDNÍCI SLYŠELI HLAS Z NEBE, KTERÝ JIM NAKAZOVAL, ABY JEŽÍŠE POSLOUCHALI.
PĚKNÁ HORA! NA NÍ SE USÍDLÍME!
JÁ TO TUŠIL! I TADY BUDEME MUSET POSLOUCHAT!
POLOZEMNICE BYLO OBYDLÍ STAVEBNĚ NENÁROČNÉ. PODLAHU MĚLA Z UDUSANÉ HLÍNY, STŘECHU SLAMĚNOU.
OPEVNĚNÍ BYLO BUDOVÁNO Z KAMENE A ZDIVA UŽ V DOBĚ, KDY MĚSTO TVOŘILY DOČASNÉ STAVBY A NÍZKÉ DŘEVĚNÉ DOMY. BAŠTA
CHATRČ NAPŮL ZAKOPANÁ V ZEMI? TAKHLE JSEM SI TO MĚSTO VYVOLENÉ NEPŘEDSTAVOVALA!
BRÁNA
TO JE BAŠTA!
PARKÁN
PALÁC JE OZNAČENÍ VELKÉHO RADNIČNÍHO SÁLU V BUDOVĚ TÁBORSKÉ RADNICE.
KAMENNÁ RADNICE NA NÁMĚSTÍ BYLA ÚSILÍM MĚŠŤANŮ TÁBORSKÝCH VYBUDOVÁNA POČÁTKEM 16. STOLETÍ.
KONEČNĚ TO TU ZAČÍNÁ VYPADAT TROŠKU K SVĚTU!
SÁL JE TO KRÁSNÝ A VELIKÝ, ALE NEDÁ SE VYTOPIT!
JÁ NEVÍM, VŽDYŤ KVŮLI TÉ RADNICI ZBOŘILI TŘI DOMY!
SKLEPY ZAČALI OBYVATELÉ TÁBORA HLOUBIT KVŮLI USKLADNĚNÍ POTRAVIN A PIVA, ALE TAKÉ SE DO NICH SCHOVÁVALI PŘI POŽÁRECH A OBLÉHÁNÍ.
JORDÁN JE JMÉNO BIBLICKÉ ŘEKY A TÁBORŠTÍ TAK POJMENOVALI PŘEHRADNÍ NÁDRŽ, KTEROU OD ROKU 1492 BUDOVALI. BEZ DOSTATKU PITNÉ VODY BYCHOM VE MĚSTĚ DLOUHO NEVYDRŽELI!
JÁ BYCH TY SKLEPY PROPOJIL, SOUSEDE.
MÁŠ PRAVDU, CHCE TO POŘÁDNÝ PODZEMNÍ LABYRINT!
A TI KAPŘÍCI SE TAKY BUDOU HODIT!
-7-
Husite_blok II new.indd 7
05.01.21 13:18
Honosně oblečení měšťané se hrnuli do radnice a hlasitě se o něčem dohadovali. Mikuláš zavrtěl hlavou, že ani z téhle doby nepřišel. Zklamaný ale nebyl. „Vypadá to na nějaké důležité jednání, podíváme se taky dovnitř?“ „Kampak?“ oslovil děti muž v krátkém kabátci a zelených nohavicích ke kolenům. Děti se zarazily. „Snad do některé z kanceláří v přízemí? Máme jich tu dvanáct. A pod nimi sklepy, kam zavíráme provinilce.“ „Do chládku,“ přikývl Mikuláš. „A za co?“ zajímala se Anežka. „Třeba hned tady u vchodu vsazujeme do sklípku ženské pro zlou hubu!“ „Hádavé,“ šeptal Mikuláš. „Nahoře vedle paláce jsme zřídili ještě vězení pro dlužníky,“ vycenil chlapík zuby. Taková řeč už se nelíbila ani jednomu. „My jdeme na to shromáždění,“ pronesl Mikuláš odhodlaně, popadl Anežku za ruku a vyrazili po schodech do patra. Sál zvaný palác vypadal jako kostel, ale stěny měl na mnoha místech počmárané. Anežka četla: Byli zde dva mládenci poctivého řemesla kožešnického. „To si tady může kdekdo jen tak čmárat po zdi?“ „Vlastně ano. Občas si tu nějaký kupec poznačí, kolik mu kdo dluží. Některé nápisy zase nabádají soudce, aby měřili všem stejně. Jsou tu i přísloví a vzpomínky na slavnou husitskou minulost města!“ „A proč si všichni zvědavě prohlížejí kamenný městský znak?“ Opravdu. Lidé si mohli krky vykroutit, jak se snažili podívat na znak ze strany. „Táborští si objednali z jedné strany do znaku sošku Jana Husa a z druhé Jana Žižky!“ „Proč?“ „Na hoře Tábor na slavné období husitského města nikdy nezapomněli. Jednou bude v téhle radnici husitské muzeum!“ „A co to vlastně to husitství je?“ pípla Anežka nesměle. „Já ti to zkusím ukázat. Můj dědeček totiž táborské muzeum zakládal. Od něj mám právě tuhle žižkovku,“ odpověděl Mikuláš a zlehka ťuknul holí o podlahu.
VIDÍŠ? JSOU TAM OBA!
-8-
Husite_blok II new.indd 8
05.01.21 13:18
Duchovenstvo a hříšné duše V klenuté místnosti bylo přítmí a ze stěn vanul chlad. „Hepčík!“ Anežka si dlaní zakryla pusu. „Mikuláši, nemáš kapesník, prosím?“ K jejímu překvapení vyndal kluk z minulosti z taštičky u pasu pečlivě nažehlený látkový kapesník. „Děkuji,“ utírala si uslzené oči a nos. „Kde to jsme?“ „Jsme ve středověké knihovně!“ zasvítily Mikulášovi oči. „Do ní jsem se vždycky chtěl podívat. Hodná žižkovka,“ pochvalně pohladil vycházkovou hůl. „Já tu žádné police s knihami nevidím…“ „Knihy jsou na pultech.“ Opravdu. Na stolcích ležely obrovské svazky. Byly zavřené a navíc důkladně zajištěné kovovými sponami. „Copak jsou uvnitř nějaké tajnosti?“ obcházela Anežka zvědavě jednu z veleknih. „Ani ne. Jsou napsané latinsky, takže většina lidí by jim stejně nerozuměla.“ Mikuláš se významně odmlčel. „Ta spona je tam kvůli broukům a myším, ÁÁÁÁÁÁÁ! aby se nemohli do stránek zakousnout! Proti zlodějům jsou ty řetězy.“ „Říkal jsi – myším?“ „Myši nebo mniši… Není to jedno?“ „To tedy není!“ Anežka se rychle podívala pod nohy, jestli tam nějaká chlupatá ÍÍÍÍÍÍ?! potvůrka právě neshání něco k snědku. „Co ale mají knihy společného s husity?“ „Víc, než si myslíš!“ nadechoval se Mikuláš k přednášce. „Íííí,“ ozvalo se z kouta slabé písknutí. „Mikuláši, honí mě myš!“ zavýskla Anežka. „Použij hůl! Hned!“ Stěny knihovny se rozplynuly, ale Mikuláš s Anežkou zůstali v klášteře. Nyní stáli na zatravněném nádvoří, sevřeném ze všech stran budovami. „Jsme v pasti.“ „Anežko, nejanči. Tohle je rajský dvůr.“ „Jakože jsme v ráji?“ „Spíš v háji,“ dodal Mikuláš šeptem. „Támhle se blíží představený kláštera. O husitech ani muk. Rozumíš?“
-9-
Husite_blok II new.indd 9
05.01.21 13:18
Anežka přikývla. „Ale stejně nevím, co to ten rajský dvůr je,“ podotkla rozpačitě. „Přece čtvercová zahrádka uprostřed kláštera.“ „Pozor, už je tady,“ špitla Anežka. „Á, poutníci zbloudilí,“ promluvil muž v kutně vlídně. „Chcete se očistit od hříchů na duchovní půdě? Či jste snad přišli na kázání?“ „To mi hlava nebere,“ šeptala Anežka kamarádovi.
1 Ani husité by se neodvážili protivit se Písmu svatému. Naopak byli přesvědčeni, že právě zde se nacházejí odpovědi na všechny otázky. Svému městu dali jméno podle hory Tábor v Izraeli, o které se píše v Bibli. 2 Papyrus se používal ve starověku, zejména v Egyptě, kde ho vyráběli ze stonků rostliny šáchoru. Byl lehký a skladný, ale také křehký a špatně snášel vlhkost. 3 Pergamen z kůží ovcí, koz, oslů či vepřů si oblíbili středověcí písaři. Tento psací materiál byl drahý, ale velmi trvanlivý. Písmo se dalo dokonce vyškrabat a pergamen znovu použít!
DOBRÝ DEN, MY JSME ŠLI JEN NÁHODOU KOLEM…
4 Duchovní svět byl pro středověkého člověka, který byl oddaným křesťanem, neustále na dosah ruky. Křesťanská církev přinášela lidem útěchu, ale také rady, jak žít.
„Že vás církev obere?!“ zachmuřil se chlapík. „Ona jen nerozumí ani slovo,“ snažil se Mikuláš zachránit situaci. „Slovo boží nadarmo brát nesmí!“ „Ne, to se pletete. Ona jen jinak smýšlí!“ „To děvče je tedy hříšník!?“ A tak Mikuláš raději nechal dopadnout konec hole mezi oblázky na cestičce a z kláštera zmizeli jako pára nad hrncem.
Najdeš v komiksu?
?
5 Během kázání se věřící dozvídali, co je správné a co špatné, jak mají rozumět Bibli, čemu a komu mají věřit anebo co je čeká po smrti. 6 Provinilci byli nazýváni hříšníky. Sedmi hlavními hříchy, které člověka oslabovaly a sváděly na špatnou cestu, byly pýcha, lakomství, závist, hněv, nestřídmost, smilstvo a lenost. 7 Odlišné názory byly často označeny za kacířské a jejich šiřitelé je museli odvolat. Pokud tak neučinili, byli obviněni z kacířství a krutě potrestáni. 8 Ani králové si nemohli dělat, co chtěli, a museli vládnout tak, aby se nedostali do sporu s křesťanskou církví.
Kdo je považován za hříšníka?
- 10 -
Husite_blok II new.indd 10
05.01.21 13:18