Vrazedne leto_001 az 003.qxp_Sestava 1 31.05.2021 19:46 Stránka 3
O L D Rˇ I C H S O B O T K A
EUROMEDIA GROUP
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 5
Prolog nic se nedělo. nebe mělo barvu zašlých cínových konvic ze sbírek regionálního muzea, bylo zatažené jako před potopou světa a mlčenlivé jako tibetský mnich. Z nízko navalených mračen vytrvale mrholilo a vzduch byl prosycený vlezlou vlhkostí, jež vzlínavě pronikala do každé skuliny. Myriády kapiček vody šeptem dosedaly na hladinu řeky a při dopadu tiše ševelily jako kovové metličky na natažené bláně bubnu. Pneumatiky automobilů mlaskaly na vlhké vozovce a zlomyslně rozstřikovaly špinavou vodu z kaluží na chodníky, po nichž pospíchali chodci s rozevřenými deštníky. Mokré střechy domů připomínaly při pohledu shora lesklé hřbety tuleňů, báně kostelních věží se kovově blyštěly jako krovky zlatohlávků. nikdo nepřišel a nikdo neodešel. Pootevřenou ventilačkou doléhaly do bytu v osmém poschodí panelového domu pouze ztlumené zvuky velké městské aglomerace. Zvuky zbavené ostrých hran a křečovité naléhavosti vytvářely charakteristickou městskou kulisu složenou z vrčení motorů osobních aut a rachocení těžkých náklaďáků. občas do toho hlomozu zatroubil nervózní řidič, zahoukala spěchající sanitka či výstražně zacinkala tramvaj. Pomalu plynoucí čas odměřovalo – pravidelné vyzvánění kostelních zvonů. nikdo nepromluvil a nikdo neodpovídal. Muž je zcela sám v bytě, který si narychlo pronajal přímo od realitního makléře. bez diskuze zaplatil v hotovosti požadovaný nájem na tři měsíce dopředu, stvrzenku o zaplacené platbě záměrně nepožadoval, takže makléř naopak netrval na občance ◼5◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 6
a osobních údajích, ani na sepsání nájemní smlouvy. spokojil se pouhým stiskem ruky, předal muži klíče od bytu a diskrétně se odporoučel. Ačkoliv má byt dva pokoje, muž strávil uplynulé tři dny pouze v malé kuchyni. na podlaze leží karimatka a na ní pohozený spacák, u okna stojí skládací plátěné křeslo, jinak je pronajatý byt zcela prázdný. Důvod je jednoduchý, muž se svědomitě snaží, aby tady po něm nezůstala sebemenší stopa, žádný obal, žádné smítko, žádný vlas se zrádnou DnA. Proto má neustále na rukou tenké černé rukavice, všechny obaly od jídla pečlivě ukládá do batohu, vlhčenými ubrousky otírá po každém použití umyvadlo i záchodovou mísu v koupelně a pro jistotu si s sebou přinesl i akumulátorový minivysavač a každou hodinu s ním luxuje své okolí. Přestože se usadil v kuchyni, celou dobu se stravoval výhradně z přinesených balíčků dehydrovaných potravin. stačilo jen přidat vodu, díky samoohřevnému mechanismu se jídlo ohřálo i bez použití vařiče. Vybral si slepici na smetaně s těstovinami, zadělávané fazolky s vepřovým masem a dušené kuřecí maso se zeleninou. na studeno ještě přidal žitný chléb, tuňáka v oleji, paštiku, rozinky, ovocný džem, kávové bonbóny a žvýkačky. sousta zapíjel ochucenou a vitaminizovanou vodou ze dvou třílitrových vaků v bočních kapsách svého taktického batohu Phantom. Líně se vlekoucí čas si krátil poslechem oblíbené hudby, pro změnu občas přeladil chytrý telefon na podcasty, aby si vyslechnul rozhovory se zajímavými osobnostmi, vehementní diskuze vzdělaných odborníků či rádoby zasvěcené komentáře upovídaných politologů. V bytě přebývá už třetí den a pevně doufá, že pokud dnes všechno proběhne podle plánu, bude to i den poslední. Většinu času proseděl u okna a s dalekohledem v ruce pozoroval život v reprezentativním sídle, vzdáleném přibližně osm set metrů od jeho stanoviště. na obou koncích rozlehlé zahrady se tam pyšně naparují dvě navlas stejné honosné vily, zdobené arkádami, balustrádami a byzantinskými věžičkami. k jejich impozantně ◼6◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 7
vysokým vchodovým dveřím vedou velkolepá mramorová schodiště vroubená antickými sochami. okázalá zahrada je kolem dokola obehnána vysokou zdí, zajišťující obyvatelům rezidence ochranu před vnějším světem a pocit naprostého bezpečí. Velice klamný pocit, neboť oba majitelé luxusních vil netuší, že přes veškerá bezpečnostní opatření jsou snadnými terči v dostřelné vzdálenosti pušky, čekající na svou chvíli v osmém patře vzdáleného paneláku. Muž má totiž u nohou položenou odstřelovací pušku, kterou si anonymně zakoupil na internetu a jež ho stála majlant. Puška má dlouhou hlaveň Walter a optický zaměřovač, takže střelec s ní může velice přesně střílet na vzdálenost přesahující jeden kilometr. Za předchozí dva dny už pozorně vysledoval denní program obou bratrů, dnes by měl tyto své poznatky přetavit ve skutečný čin. Přiblížila se pátá hodina odpolední, a to je obvyklá doba návratu obou suV do domovských stájí. Muž teď už sedí bez sluchátek na uších, mírně rozechvělý, nicméně plně koncentrovaný a připravený k akci. cítí, jak adrenalin připravuje tělo na stresovou situaci, jak se mu zvedá tep a srdce zrychleně pumpuje krev do celého těla. otevřel panelákové okno dokořán a do rukou uchopil odstřelovací pušku. Láskyplně ji potěžkal v dlaních jako něžný prs mladé dívky a opřel si ji o dvojnožku caldwell. Ze své pozice má dokonalý výhled, a tak okamžitě zaznamenal, jak se k vysoké bráně na pravé straně ochranné zdi blíží suV s nadutou trojcípou hvězdou na přední masce, pancéřovaný mercedes s neprůhlednými skly…
◼7◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 8
1. V myšlenkách se vracím o pár měsíců zpátky do minulosti, kdy ještě zhola nic nenasvědčovalo tomu, že by se v létě měl stát v našem okolí nějaký zločin, natož skutečná vražda. Že by věci nakonec mohly dojít až tak daleko. Ve vzduchu byste ještě nezaznamenali žádný náznak, a přece už někde pod povrchem našich životů bublaly skryté vášně, zárodečné buňky pro Deset neprospěšných druhů jednání, jak je nazývá Buddha. Ta neprospěšná jednání počínají v naší mysli, projevují se pak prostřednictvím naší mluvy a pro uskutečnění špatných činů potřebujeme své tělo. Podle karmických zákonů příčin a následků jsou to právě naše myšlenky, slova a činy, které se otiskují v naší mysli a zasévají tak semínka našich budoucích osudů. V budoucnosti sklízíme, co jsme si v minulosti sami zaseli… Zaparkovala jsem v boční ulici a vydala se městským parkem směrem k oranžové budově prosvítající mezi stromy. Tráva v parku byla svěží a nežatá, na ní se pestře vyjímaly barevné ornamenty sestavené zkušenými zahradníky z rozkvetlých kosatců, lilií, kakostů či hrachorů. Dobře naladění ptáci se radovali ze svých mláďat a vesele cvrlikali v korunách mohutných kaštanovníků. Širokou hlavní cestu vedoucí napříč parkem ozdobily zbrusu nové moderní lavičky, lákající k posezení roztoužené mladé milence, stejně jako dýchavičné penzisty s bolavýma nohama. Organizátoři slavnostního otevření azylového domu pro matky s dětmi měli v ten den náramné štěstí. V polovině června bývá počasí všelijaké, o zásadní vliv se mezi sebou přetahují vrtkavé tlakové níže nad Balkánem či Pyrenejemi, ani bio předpověď nebývá nic moc, rozptylové podmínky jsou proměnlivé jako přízeň pohledných mužů, ale tahle sobota se nadmíru vydařila. Vymetená obloha připomínala azurové nebe na ◼8◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 9
obrazech italských madon a na blankytné modři zářilo slunce jako čerstvě vyražený zlatý dukát. Zkrátka vydařený letní den jako vymalovaný laskavým malířem, den jako stvořený pro páchání dobrých skutků. Mezi námi, moc se mi tam jít nechtělo, v noci jsem špatně spala a od rána mě bolela hlava, jako bych celou noc strávila na ochutnávce vína ve sklípku. K nápravě mého stavu nepomohla ani půlhodinová meditace, při níž jsem seděla na židli s páteří narovnanou jako oštěp, abych úzce propojila své tělo a mysl. Mysl je totiž nesena jemnými energiemi, jejichž proudění je závislé na energetických kanálech uvnitř těla. Pokud je kanál ohnutý nebo zkřivený, nemohou v něm energie hladce proudit a z toho vás rozbolí hlava. Tolik šedivá teorie, moje energetické kanály ji asi neznaly, a tak hlava bolela dál, ale musela jsem tam jít, společenské povinnosti nesmím zanedbávat, abych si nevysloužila pověst nafoukané slepice. To bych vážně nerada. Nechtělo se mi tam jít také proto, že bezesporu přijde řeč na můj finanční příspěvek na stavbu, a já jsem ty peníze rozhodně nevěnovala proto, abych se svou štědrostí veřejně chlubila. Nejsem profláknutá umělkyně za zenitem ani jiná rádoby celebrita, takže nemusím svou dobročinnost dávat na odiv, aby se o mně psalo v bulváru. Dobrý skutek jsem vykonala prostě proto, že jsem to chtěla, že jsem cítila, že je to správné kosmické rozhodnutí. Chápu, že městští úředníci byli rádi, že jsem jim vytrhla trn z bolavé paty, a proto mě budou vynášet do nebes jako sociálně citlivou mecenášku, oslavné chvalozpěvy ostatně patří k veřejným slavnostem stejně jako koleje k nádraží či lhaní k politikovi. Jenomže já se při veřejné prezentaci svého bohatství necítím dobře, já se před ostatními lidmi za svou zámožnost docela prostě stydím. Stydím se před těmi, kterým nebylo šťastným osudem dopřáno tolik majetku jako mně a kteří mně to bohatství oprávněně závidí. Vžívám se do jejich pocitů, chápu je a ani za mák se jim nedivím, být na jejich místě, záviděla bych si taky. Hlu◼9◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 10
boká majetková propast mezi námi je pro ně prostě nestravitelná, rovnost jako taková neexistuje, co svět světem stojí. Tuhle skutečnost ovšem ani já nezměním, nejsem pohádková zlatá rybka ani kouzelná babička s čarovnou hůlkou. Zkrátka a dobře, měla jsem v životě štěstí a řízením osudu jsem se ocitla na té bohatší straně. Tečka. Chápu, že řadu lidí ještě navíc pobuřuje, že jsem se o své milióny pranic nezasloužila, nevydělala jsem si je pilnou prací, nezískala je vynikajícími sportovními výkony ani jsem nevyhrála ve Sportce, jenom jsem zkrátka měla v životě štěstí. A pracovitého a podnikavého pradědečka. Přišla jsem k oranžové budově, před níž už pro dobrou náladu vyhrával městský orchestr a jako vosy se rojili svátečně naladění muži v oblecích a ženy v květovaných letních šatech. A protože celé dění budou snímat televizní kamery a protože se v říjnu budou konat parlamentní volby, nepřekvapivě se dnes dostavila i politická elita v čele se samotným předsedou Senátu, toho jsem zatím znala jenom z televizní obrazovky. Mile usměvavý postarší elegán s bílými vlnitými vlasy, v dokonale padnoucím černém obleku a naleštěných černých botách. Vypadal upraveně, vychovaně a kvalifikovaně. Konzervativní muž ze staré školy, kterému byste bez obav svěřili svou malou vnučku, aby ji vzal na kolotoče. Sympatický předseda Senátu si momentálně povídal se dvěma našimi regionálními papaláši, s krajským hejtmanem a brněnským primátorem. S nimi se pravidelně vídám na různých těch divadelních premiérách, charitativních koncertech, módních přehlídkách, vernisážích a jiných podobných společenských akcích, na kterých se setkává brněnská smetánka. Všichni tři muži byli očividně v dobré náladě, vyzařovala z nich radostná spokojenost ze solidně zajištěného živobytí v politice, každou chvíli se něčemu smáli a vůbec jim nevadilo, že pocházejí z různých politických stran. Podívala jsem se na hodinky, zpomalila krok a trochu se porozhlédla kolem sebe. V šumícím davu jsem mezi řadou neznámých tváří zaznamenala i několik politických šíbrů, které ◼ 10 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 11
pravidelně potkávám na všech podobných akcích. Se všemi politiky se dobře znají, vědí o všem, co se ve městě šustne, mluví šeptem o kuloárových informacích a tajuplně při tom mhouří oči. Tváří se důležitě a nenahraditelně, jako by byli skutečně důležití a nenahraditelní. Většinu účastníků slavnostního aktu však tentokrát netvořili jako obyčejně muži, ale dostavilo se i barevné hejno načesaných žen z celé řady neziskovek, které se za veřejné peníze starají ve městě o obecné blaho. Se spasitelským svitem v oku halasně předstírají péči o sociálně vyloučené, o občanské minority či migranty, amatérsky radí, začleňují, integrují i jinak povznášejí. V jejich důležitých tvářích jsem četla nezměrnou hrdost na to, že právě ony jsou ty vyvolené konatelky dobra. A protože je většinou dobře znám, ve vzduchu jsem ucítila i pach síry z jejich podpásových praktik v zákulisním boji o dotační milióny. Pomalým krokem jsem prošla shromážděným davem k improvizovanému pódiu. Sotva jsem tam dorazila, hudba přestala hrát, jako by muzikanti čekali pouze na můj příchod. Ale nedorazila jsem pozdě, nezdržovala jsem naplánovaný program, pouze jsem se zcela záměrně objevila na minutu přesně. Nerada na sebe totiž strhávám pozornost okolí, nemiluju plané povídání s cizími lidmi, ani za ty dlouhé roky jsem si ještě nezvykla na svou roli společensky velmi důležité osoby, které chce každý stisknout ruku, se kterou si chce každý trochu popovídat. A obávám se, že si na tu elitářskou roli ani nikdy nezvyknu, jsem totiž od přírody docela stydlivá osoba. Už na základce jsem se styděla vystupovat na veřejných besídkách a i dnes stále mívám trému ze setkávání s cizími lidmi. Nic se na tom časem nezměnilo, třebaže bych ráda byla troufalejší, drzejší, odvážnější. Kdo z nás by takový nechtěl být? Zároveň se mnou vystoupili na nízké dřevěné pódium i tři již zmínění profesionální politici a snaživě vycenili své vybělené chrupy do televizních kamer. Jako první se chopil mikrofonu primátor města. Srdečně přivítal zúčastněné dámy i pány a následně vysvětlil shromáž◼ 11 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 12
děným divákům, že přestavbou budovy bývalé školní jídelny zaniklé základní školy získalo město azylový dům s devíti ubytovacími jednotkami. „V bezpečném prostředí a s podporou zkušených pracovníků se budou moci ženy i děti vzdělávat a připravovat na samostatný a plnohodnotný život. Jeden byt je navíc přizpůsobený potřebám lidí na invalidním vozíku!“ zdůraznil, hrdě se rozhlédl kolem sebe a protřepal si peříčka. Uhladil si pírka a v další části projevu nám znalecky popsal průběh výstavby. Následovaly ještě krátké proslovy krajského hejtmana a předsedy Senátu a pak už primátor uvítal na pódiu významnou mecenášku azylového domu, paní Reginu Rohanovou, tedy mne. Naštěstí nezašel do finančních podrobností, čímž si získal mou přízeň. Beze slova jsem se uklonila přítomným a vyslechla nesmělý rezervovaný potlesk. Po projevech politiků natáhla dvě děvčata v lidových krojích papírovou stuhu, třetí mladice přinesla na cínovém tácku čtvery nůžky, pro předsedu Senátu, hejtmana, primátora a moji maličkost. Přistoupila jsem k politikům, na povel primátora hudba zahrála tuš, my jsme si současně střihli do pásky a vzápětí jsme se podělili o odstřižené části. Azylový dům byl oficiálně otevřen! Následovalo požehnání generálního vikáře brněnské diecéze, ušlechtile vyhlížejícího staršího muže oblečeného v černé klerice s kolárkem, důstojného jako lodní dělo na přídi plachetnice. „Při této příležitosti zvláště myslíme na dělníky, kteří tady namáhavě pracovali a v srdcích přitom cítili prostou radost nad tím, že přinášejí užitek svým bližním!“ Měla jsem jisté pochybnosti o prostých radostech v srdcích dělníků, přinášejících užitek svým bližním, ale budiž. Na závěr svého krátkého proslovu pan vikář ještě pokropil vstupní dveře svěcenou vodou, asi aby dovnitř nemohli vniknout upíři, a hromadně jsme vyrazili na prohlídku nového útočiště pro osudem pronásledované ženy. Azylový dům se skvěl novotou, chodby byly čisté a voněly čerstvým vymalováním a dezinfekcí, dvoupokojové byty byly ◼ 12 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 13
vkusně zařízené novým nábytkem a přímo lákaly k nastěhování. Přišlo mi, že nešťastným ženám v tísni budou bezesporu připadat jako dar spadlý z nebes a začnou věřit na zázraky. Pocítila jsem hluboké uspokojení ze záslužné investice, nesobecké jednání přináší pocit štěstí, pravil Buddha a měl pravdu. Moje životem otlučená a poškrábaná karma poněkud pookřála. Po skončení prohlídky mě spolu s náměstkem primátora pro rozvoj města Brna odchytila televizní redaktorka s mikrofonem v ruce. Trestuhodně mladá dívka v krátkých letních šatech bez rukávů, s malým tetováním na pravém rameni, se nám slušně představila a zdvořile nás požádala o krátký rozhovor pro regionální televizní zprávy. Vypadala nadšeně a činorodě, vyzařovala z ní dychtivá touha uplatnit se v životě, možná je to její první zaměstnání, napadlo mě. Působila neopotřebovaně jako čerstvě vylíhlé kuře. Její prosba se nedala odmítnout. Postavila si nás stranou a na její pokyn na nás zamířila kamera v rukou rozcuchaného mladého muže se stříbrnou náušnicí v levém uchu. Kameraman řekl: „Můžeme, Reni!“, na kameře se rozsvítilo červené světýlko a slečna redaktorka nám položila několik předem připravených otázek. Náměstek primátora nejprve vysvětlil televizním divákům složitou genezi vzniku nového azylového domu: „Radnice původně počítala, že oprava budovy spolkne kolem deseti milionů korun. Bohužel náklady na stavbu se několikrát navyšovaly, takže nakonec se cena vyšplhala na takřka dvacet milionů. Problémy byly například se statikou domu, musela se udělat řada zajišťovacích prací nad rámec projektu, v domě se vyskytla dřevomorka. Po všech peripetiích je však stavba úspěšně dokončena!“ Mezitím se okolo nás již vytvořil hlouček zvědavců, jako vždycky, když se někde objeví kamera. Někteří lidé tomu lákání prostě nemohou odolat, objevit se v naživo v televizním pořadu je pro ně vrcholným životním zážitkem, na pár minut se cítí se být skutečnými televizními hvězdami. Nevěnovala jsem ◼ 13 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 14
tomu shluku anonymních tváří valnou pozornost, ale pojednou jsem na sobě skoro fyzicky ucítila upřený pohled mladíka skoro delonovského půvabu, jenž se velmi podobal mému Karlovi za mlada. Pouze místo modrých očí na mě urputně zíral očima podmanivě hnědýma. Jeho pohled mě rušil, naplňoval neklidem a znervózňoval. Drzý, samolibý a nevychovaný klacek, pomyslela jsem si s pocitem nechuti k té jeho namyšlené krásné tváři. Nechtěla jsem se na něho dívat, ale přesto mi to nedalo, občas jsem pohlédla jeho směrem a naše zraky se k mé vyslovené nelibosti zkřížily. „Financovali jste celou stavbu z vlastního rozpočtu?“ zeptala se důležitá redaktorka s patkou rezavých vlasů přes pravé oko. Bedlivějším pohledem jsem identifikovala tetování na jejím pravém rameni, znázorňovalo malou zelenou sovu. „To jsme naštěstí nemuseli, městský rozpočet máme totiž dost napjatý. Ale podařilo se nám získat podporu z evropských fondů ve výši deseti miliónů korun,“ vysvětlil pan náměstek oblečený v kvalitním a jistě drahém obleku a při tom sdělení ani nemrkl okem, ani se nezačervenal. Nedodal, že provize za získání dotace činila obvyklých deset procent, tj. jeden milión korun pro firmu, která ty evropské dotace takzvaně umí zařídit, to znamená, že umí bezchybně vyplnit stohy dokumentů, a co je nejdůležitější, umí patřičně ovlivnit i rozhodování výběrové komise. A už vůbec se nezmínil o tom, že firma zpětně z té provize vyplatila jemu osobně dvě stě tisíc korun, jak je to v naší republice dobrým zvykem od doby, kdy jsme se stali hrdými příjemci dotací z evropských fondů. Nic na tom nemravném zvyku nemění ani skutečnost, že se u nás tak jako tak všechno vykecá a vrabci na střechách si už roky cvrlikají o korupci ve všech patrech politiky. Pro soudy pochopitelně jejich rozčílené cvrlikání není důkazem, to by vás museli chytit s krabicí od vína napěchovanou milióny a i potom kdoví jestli. Znáte to. „A kde jste získali těch zbývajících deset miliónů?“ zeptala se zvídavá dívka s mikrofonem v ruce. Všimla jsem si, že má milé oči hnědozelené barvy. ◼ 14 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 15
„Deset miliónů nám na stavbu velkoryse poskytla zde přítomná paní Regina Rohanová!“ Ostřílený městský korupčník ukázal pěstěnou rukou na mou maličkost. Na jeho zápěstí jsem zahlédla drahé švýcarské hodinky. Možná pořízené právě z evropského příspěvku na přestavbu školní jídelny. Slečna redaktorka polkla údivem a vykuleně se na mne zadívala, jako by na ulici potkala ledního medvěda se soudkem piva na krku. Ve výrazu její tváře jsem četla něco jako: ta bláznivá ženská dala z vlastní kapsy deset mega na úplně cizí barák, a přitom na sobě ani nemá svěrací kazajku! „Paní Rohanová, mohla byste říct naším divákům, proč jste tak velkodušně financovala tento záslužný projekt?“ zeptala se mě s trochu strojeným úsměvem v hezké tvářičce. Viděla jsem na ní, že pořád nemůže uvěřit tomu, že jsem se nezbláznila. Že nejsem šílená! Že ji zničehonic nepokoušu! „Slečno redaktorko, ten důvod je velice jednoduchý,“ odpověděla jsem té televizní elévce. „Nevím, jestli znáte alespoň základy Buddhova učení?“ „Bohužel.“ „Nevadí. Tak tedy podle tohoto učení existuje Deset prospěšných jednání. Mezi ně patří, kromě jiného, štědrost, dělení se o získaný prospěch s ostatními a radost z prospěchu druhých. A protože se již dlouho snažím žít podle buddhistického učení, je můj dar snadno pochopitelný. Měla jsem v životě to štěstí, že jsem byla obdařena bohatstvím, a proto se o ně ráda dělím s potřebnými!“ Neřekla jsem jí, že mé štěstí bylo před mnoha lety zaplaceno hrozným neštěstím, protože mí rodiče zahynuli při havárii na zasněžené silnici na Vysočině, a já jsem tak jako jediná dcera zdědila majetek po svém pradědečkovi. Z pochopitelných důvodů jsem se také nezmínila o tom, že podle buddhistického učení existuje i Deset neprospěšných druhů jednání, jímž se občas nevyhnu ani já. V manželství rozhodně nejsem šťastná, vdávala jsem se příliš mladá a nezkušená, to by bylo na dlouhé povídání, nicméně citově ani tělesně rozhodně nestrádám. Ne◼ 15 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 16
jsem žádné neviňátko a ty občasné prohřešky proti správnému životu se snažím kompenzovat, seč mi síly a finance stačí. Buddhistické učení nás totiž pro naše hříšné jednání nezatracuje, nezná peklo ani očistec, naopak nás povzbuzuje k Deseti jednání prospěšným, jimiž můžeme kompenzovat svá občasná lidská pochybení a vyspravit si tak popraskanou karmu, abychom se nestali v příštím životě třeba žížalou. „Promiňte mi zvědavou otázku, ale jakým způsobem jste byla obdařena bohatstvím?“ vyzvídala televizní dívka s údivem rozevřenýma očima. Asi má tu zvědavost v popisu práce. Nebo se jí ta otázka jenom zcela přirozeně vylíhla v hlavince. Na jejím místě bych se asi taky zeptala. „Moji rodiče restituovali v centru Brna čtyři nájemní domy, které postavil maminčin dědeček za první republiky. Po jejich tragické smrti jsem je zdědila já. Dnes mají ty domy stamiliónové hodnoty a přinášejí mi roční výnos v řádu dvaceti miliónů. Já sama nemám velké životní potřeby, a tak se snažím pomáhat všude tam, kde si myslím, že je to zapotřebí. A azylový dům pro matky s dětmi jednoznačně patřil k mým prioritním projektům.“ „Projektům?“ Slečna redaktorka na mě vytřeštila své hnědozelené oči plné naprostého nepochopení. „Znamená to, že jste takhle už financovala více projektů?“ V jejím hezkém obličeji jsem četla svou psychiatrickou diagnózu: ta ženská je snad ještě šílenější, než jsem si myslela! „Jistě, slečno, ale to tady snad nemusíme probírat!“ vykázala jsem ji do patřičných mezí. To by mi tak ještě scházelo, zpovídat se před kamerou nějaké mladé koze a za pár dní po odvysílání budu mít každý den desítky telefonátů s naléhavými žádostmi o příspěvky na nejrůznější bohulibé účely. Nebo se objeví další vyděrač, jako ten, co mi poslední dobou jednou týdně vyhrožuje smrtí, pokud mu nepošlu tisícovku. „Omlouvám se vám, paní Rohanová!“ překvapila mě mladá redaktorka svým kajícným tónem. „Opravdu jsem nechtěla být příliš dotěrná. Ale musím vám říct, že vaši dobročinnost hluboce obdivuju! V životě jsem se ještě nesetkala s takovou ◼ 16 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 17
ženou, jako jste vy!“ pronesla s náhlou srdečností a její pohled byl čistý a jasný. Zajímavá proměna. Zajímavá dívčina. Podcenila jsem ji. Zřejmě nebude tak povrchní, jak se na první pohled zdála. „Děkuji vám oběma za rozhovor a mějte hezký den!“ Dívka pokynula rukou kameramanovi, ten vypnul kameru, červené světýlko zhaslo a náš rozhovor skončil. Kladný dojem byl pryč, dostala jsem kopřivku z toho jejího otrockého překladu anglického Have a nice day! Asi stárnu! Stává se ze mě malicherná baba. Čekal na mě ještě slavnostní raut v jídelně azylového domu, kde budou nepřítomní stavební dělníci pojídat našimi ústy plody své práce. Tak to přece na světě chodí, ne?
2. Luxusní bílý Mercedes AMG plavně přišuměl na travnatou louku sloužící při každém fotbalovém utkání v Petrovicích jako provizorní parkoviště. U vjezdu seděl na skládací židličce opálený mladík v bílém tričku a kraťasech, na hlavě měl zelenou bejsbolku s kšiltem dozadu, obě paže mu zdobilo módní tetování, v pravé ruce držel trhací bloček se žlutými papírky. Jakmile poznal řidiče, tvář se mu roztáhnula do širokého vítacího úsměvu a pokynul rukou, aby jako jel klidně dál. Karel Rohan je čestným občanem Petrovic, parkovné platit přirozeně nemusí stejně jako předseda fotbalového klubu, pan starosta, pan doktor nebo pan farář. Karel Rohan zaparkoval svůj vůz do nejbližší mezery v řadě aut a přešel přes silnici ke vchodu na fotbalové hřiště. Vypadal stejně skvěle jako jeho automobil: vysoký chlap s mírně prošedivělými vlasy a veselýma modrýma očima v sympaticky řezané tváři. Ve světlém letním obleku od Armaniho a slunečních brýlích Ray ban tady sice působil poněkud nepatřičně, ◼ 17 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 18
nicméně ve své rodné vesnici je vždycky velmi srdečně vítán. Zná tady každého obyvatele, každou cestičku, každičký kámen. Je tady zkrátka doma a právě kvůli sentimentální lásce ke svému rodišti se snaží vylepšovat kvalitu života v Petrovicích, co mu síly stačí. A nejenom síly vlastní, ale i síly celé řady vlivných kamarádů sedících v důležitých úřadech, kde se rozhoduje o přidělování mnohamiliónových dotací. Díky svým známostem již dokázal zařídit dotaci na kanalizaci v celé vesnici. Dotaci na rozvod zemního plynu. Dotaci na čističku odpadních vod. Dotaci na nový hasičský vůz pro dobrovolné hasiče. A poslední úspěch – ministerská dotace na rekonstrukci fotbalového hřiště. Nová tribuna, nové šatny i nový trávník. Vesnické škvárové hřiště se tak proměnilo v moderní fotbalový stadion, jaký nemají ani leckde v okresních městech. A právě dnes, na konci června, dojde ke slavnostnímu otevření tohoto fotbalového svatostánku, jenž bude více než důstojně pokřtěn přátelským utkáním s prvoligovou Zbrojovkou. A to hrají místní kopálisti pouze okresní přebor. Není těžké uhodnout, kdo i tenhle zázrak nad zázraky dokázal zařídit! Okolí zatím ještě uzavřeného hřiště se již hemžilo svátečně oděnými vesničany. Někteří chlapi si dokonce uvázali kolem krku kravaty, postarším ženám ozdobily hlavy čerstvě vykouzlené kreace z místního Hair salonu. Pro dobrou náladu vyhrávala dechová hudba místních hasičů a všude pobíhaly malé děti s reklamními balónky. Před zeleně natřenou vstupní brankou na stadion postávala dvě pohledná děvčata v tradičních petrovických krojích a v rukou držela nataženou bílou pásku, kterou bude Karel Rohan spolu se starostou Vojtou Šantrůčkem přestřihávat. Dnešní sportovní odpoledne bude pochopitelně velkolepým svátkem pro celou dědinu a nesporně si zaslouží zvláštní stránku ve vesnické kronice, o kterou s láskou pečuje emeritní učitelka češtiny na místní základce, paní Jarmila Příhodová, která kdysi učila i školáka Karla Rohana. Dějiny obce se dnes budou z gruntu přepisovat, neboť ještě nikdy v historii žádné ◼ 18 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 19
prvoligové mužstvo do Petrovic nezavítalo. Na tento významný den budou chlapi v místní hospodě ještě dlouhá léta vzpomínat jako na zcela mimořádnou událost, srovnatelnou snad jenom s návštěvou pana Masopusta, jenž tady před pár lety zavzpomínal na světový šampionát v Chile i na zisk mistrovského titulu brněnskou Zbrojovkou. Pokud jste někdy žili na vesnici, tak velice dobře víte, že nedělní odpoledne tady patří fotbalu. Mistrovské utkání prvního mužstva je záležitostí nejenom sportovní, ale zároveň i společenskou. Tady potkáte všechny své známé a přátele a dozvíte se, co zajímavého se na dědině v poslední době stalo i nestalo. Petrovičtí fanoušci si dají pivo v kelímku a hlasitým pokřikem budou povzbuzovat domácí mužstvo. Rozhořčeně budou spílat rozhodčímu při každé i zdánlivé chybě a bouřlivě se zaradují ze zaslouženého vítězství domácích. Po případné prohře nemilosrdně zkritizují trenéra, špatnou sestavu, mizernou taktiku i nemožný výkon uplaceného sudího. Přítomné ženy se bez většího zájmu o směšné kopání do kulatého nesmyslu sdruží do debatních kroužků a nad barevnými limonádami semelou živé s mrtvými. Kdo s kým nově chodí a kdo se s kým rozešel, kdo komu zahýbá, která očekává dítě s neznámým otcem, kdo se v hospodě zase opil pod obraz. Mladá generace si najde zábavu podle svého naturelu, kluci budou napjatě sledovat hru svých vesnických idolů, děvčata vytvoří brebentící skupinky řešící ryze dívčí problémy. Sotvaže se Karel Rohan objevil u vstupu na stadion, přichvátal k němu celý houf kamarádů, které vždycky potěší, když sem jednou za čas přijede na návštěvu. Neobdivují ho jenom kvůli tučnému kontu, ale hlavně kvůli tomu, co záslužného už pro svou obec vykonal. Karel Rohan si v Petrovicích naopak užívá svého postavení významného muže, jenž ve velkém světě nezpychnul a nikdy nezapomněl na to, kde se narodil. Tady se cítí šťastně a spokojeně, sem k němu nedoléhají tíživé starosti z jeho brněnského života. ◼ 19 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 20
S petrovickými kamarády si zavzpomíná na dětská léta, na klukovské lumpárny, na školní alotria. Kamarádi jsou dnes pochopitelně prostornější, ubyl jim vlasový porost, a naopak přibyly vrásky. První drobné vrásky se ostatně již objevily i na pohledné tváři proslulého lamače dívčích srdcí Karla Rohana. Nejedna petrovická mamina si ve své tajné truhlici uchovává něžné vzpomínky na romantické nepřístojnosti s nejhezčím petrovickým šohajem. Jejich tehdejšímu idolu vlasy jen lehce prokvetly šedinami a tento šedivý melír interesantně ladí s jeho nebesky modrýma očima a chlapeckým úsměvem, jak se zalíbením konstatují jeho místní obdivovatelky. Dechovka vyhrávala o sto šest, pak na čísi povel hudba skončila, starosta Šantrůček vzal do ruky mikrofon a pronesl krátký projev, ve kterém květnatě vychválil zásluhy Karla Rohana o nové hřiště a vůbec o nebývalý rozvoj Petrovic v posledních letech. Ozval se frenetický potlesk a někdo z davu zakřičel: „Ať žije náš Kája!“ Karel Rohan jen tak zlehka pokynul zdviženýma rukama, jako že přece neudělal nic mimořádného, to by udělal na jeho místě každý, kdo by měl kamarády na patřičných místech tam nahoře, kde se velkoryse rozdávají milióny z kapes daňových poplatníků. Potlesk dozněl, oba slavnostní otvírači dostali do rukou nůžky, společně střihli do pásky a ustřiženou pásku i s nůžkami položili na naleštěný tácek v rukou dívky, která k nim za tím účelem právě přikvačila. Při pohledu na ni se Karlu Rohanovi zatajil dech. Kde se tady na dědině vzala taková exotická krasavice? Krásnou snědou tvář rámovaly polodlouhé zvlněné vlasy barvy havraního peří. V jemně modelovaném obličeji svítily porcelánově bílé zuby obkroužené smyslnými rty. Nad rozesmátýma temnýma očima se klenuly odvážné oblouky uhlově černého obočí. Přitažlivé dívčí tělo sice skrývalo bílé tričko a krátká červená sukýnka, nicméně dalo se tušit, jaké umělecké dílo vytvořil neznámý autor v návalu božské inspirace. Dívka se na oba pány vesele zazubila a bez jediného slova odkráčela s táckem v ruce ◼ 20 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 21
směrem ke klubovně. Dopřála tak všem mužům pohled na vlnící se zadeček a skvostně tvarované nohy na vysokých podpatcích. Všichni chlapi v širokém okolí strnuli a jako jeden muž fascinovaně zírali – tím jediným možným směrem. „Stvořiteli se dílo vydařilo!“ konstatoval starosta Vojta Šantrůček, pokyvuje labužnicky hlavou. Tak, tak, přitakali ostatní pánové unisono, stále ještě uchváceni přeludem, jenž se vzdaloval. „Kdo to je?“ otázal se Karel Rohan jako v transu. „Že jsem ji tady ještě neviděl?“ „To je Dáša Burdová, je tady návštěvě u starýho Nováka, co má hospodu na návsi. On je to Dášin strýc nebo něco takovýho. Dáša je sirota, žije v Brně, ale občas za ním přijede na návštěvu, aby nafasovala přírodní proviant. To víš, tady máme všechno bio, to není jako u vás, ve městě.“ Dále už slavnostní otevření hřiště probíhalo podle předem stanoveného programu jako taková správná vesnická veselice. Celý trávník pod tribunou byl zaplněný dlouhými dřevěnými stoly s lavicemi, k nimž se teď posadili diváci, aby si k fotbalu dali pivo nebo opečenou klobásku. Místní řezník Jan Vokurka, mohutný chlap oblečený v bílo-červeně kostkované zástěře, dodal na dnešní slavnostní den gratis nejenom klobásky, ale i selátko, které se opodál pozvolna otáčelo na rožni a vábně vonělo, až se sbíhaly sliny. Pro milovníky sladkostí se na několika odkládacích stolech navršily tuny koláčků, které na dnešní sváteční příležitost napekly ženské z vesnice, podobně jako pečou na všechny svatby či pohřby, hody či dožínky. V přízemí nově postavené tribuny si hostinský Novák udělal improvizovaný výčep a přes otevřené okno podával čepované pivo a limonádu, pro dnešek taky úplně zadarmo. Za pultem mu pomáhala zvládat nával žíznivých zákazníků usměvavá Dáša Burdová, zářící jako černá perla. Po krátkém čekání vyplněném vtipkováním hlasatele vyběhli na hřišti tři rozhodčí ve žlutě kanárkových dresech a jim v patách, provázeni nadšeným potleskem a pokřikem obecen◼ 21 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 22
stva, i obě fotbalová mužstva. Všichni hráči se seřadili čelem k tribuně, sborově pozdravili natěšené diváky, kapitáni si vyměnili klubové vlajky a hlavní rozhodčí vyhodil do vzduchu kovovou desetikorunu, aby mužstvům vylosoval strany a držení míče. Hráči obou mužstev se rozběhli na svá místa, rozhodčí zapískal na píšťalku a hra mohla začít. Místní fotbalisté se za mohutného fandění domácího publika překonávali ve snaze a obětavosti, aby nakonec utkání s prvoligovou Zbrojovkou překvapivě zremizovali 2:2. Petrovičtí občané se jali bujaře oslavovat otevření nového hřiště, jedlo se a pilo, co hrdlo ráčilo, do toho břeskně vyhrávala hudba a vyzpěvovat se bude jistě dlouho do noci. Na jižní Moravě se lid ještě stále umí radovat ze života. Karel Rohan měl plnou hlavu nádherné Dáši Burdové. Posadil se ke kamarádům nedaleko od výčepního pultu, bavil se s nimi a zároveň sledoval průběh fotbalového utkání. Jeho pohled však co chvíli zabloudil za pult, kde se v mužském obdivu koupala mladinká Dáša s výrazem klášterní novicky ve tváři. Možná si trochu fandil, ale občas měl dojem, že i ona sem tam koukla jeho směrem. U řezníka Vokurky si dal ořez ze selátka a zašel si k pultu pro pití. Našlapoval zlehka a sebevědomě jako dobře živená šelma. „Zdravím srdečně, krásná šenkýřko!“ pronesl sebejistě. Půvabná výčepní tázavě pozvedla řasy. „Co si dáte?“ zeptala se hlasem provoněným santalovým dřevem. „Prosil bych jednu nealko limonádu!“ požádal s podmanivým úsměvem, jako by existovala i alko limonáda. Vtipnost mu nikdy nedělala potíže, už dávno se přesvědčil o tom, že se ženy rády smějí a v dostizích o svou přízeň jednoznačně dávají přednost mužům vtipným. „Žlutou nebo červenou?“ zeptala se Dáša Burdová s mírným pousmáním a zabodla do něho uhrančivé černé oči. „Třeba žlutou.“ „Taky mám radši žlutou!“ pronesla dívka jen tak mimocho◼ 22 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 23
dem, jako by naznačovala jakési duševní spříznění. Ale třeba tím vůbec nic nemyslela, řekla to jen tak, aby řeč nestála, a on si jenom trochu moc fandí. „Už vám někdo řekl, že by kvůli vám dokázal zabít i pohádkovýho draka?“ otázal se Karel Rohan, zatímco kráska točila limonádu. „Proč by to, prosím vás, dělal?“ udiveně zakroutila hlavou. „Aby vás zachránil z jeho spárů, protože jste krásná jako princezna sulejmánská!“ Dívka pozvedla své dokonalé obočí, v hlubině jejích očí se cosi zablesklo, ale na lichotku neodpověděla. Podala mu natočenou limonádu a zeptala se: „Máte ještě nějaké přání?“ Z jejích svůdných úst zazněla ta otázka skoro provokativně. „Já bych těch přání měl!“ povzdechl si Karel Rohan trochu afektovaně. „To byste se možná až divila! Ale prozatím se spokojím s tou žlutou limonádou,“ řekl, naznačuje tak možné pokračování konverzace v budoucnosti. „Myslím, že bych se ani moc nedivila,“ odtušila dívka dvojsmyslně a věnovala mu neodolatelný úsměv, v němž snad probleskl i jakýsi neurčitý příslib. Svou koketností ho mátla. „Myslíte?“ zeptal se. „Myslím. Někdy!“ Perlivě se zasmála sama pro sebe. „A že si radši nedáte pivo? Vy dnes ještě jedete zpátky do Brna?“ zeptala se Dáša Burdová a jemu se zazdálo, že v jejím hlase zaslechl určité zklamání. Nebo mu to opět jenom tak připadalo? Přání bylo otcem myšlenky? „Jak víte, kde bydlím?“ „Kdo by to tady nevěděl? Vy jste přece ten pověstnej pan Rohan, slavnej petrovickej rodák s bílým mercedesem! Tady vás zná každej!“ „To jsem rád, že mě znáte i vy!“ pravil Karel Rohan potěšeně. „Ale bohužel dnes musím opravdu ještě zpátky do Brna. Mám tam ještě nějaký vyřizování. Škoda,“ dodal se zdůrazněným smutkem. „To teda máte smůlu, to vám řeknu,“ politovala ho. „Tady to bude dneska žít až do rána!“ ◼ 23 ◼
vražedné léto.qxp_Sestava 1 10.05.21 18:49 Stránka 24
„To si umím dobře představit. Vždyť jsem tady vyrostl. Rád bych dnes zůstal, ale bohužel to fakt nejde! Ale kdybych tady zůstal, rád bych vás pozval na skleničku,“ zadíval se jí přidrzle do očí. „A to já bych se nechala pozvat!“ zacvrlikala dívka a pohlédla mu do očí natolik vyzývavě, že se v té jediné chvíli navždycky propadl do pekla toužení po její kráse, po její nevinné mladosti. „Tak co s tím uděláme?“ otázal se omámeně jako tropický motýl, jenž zabloudil do květu jedovaté orchideje. Zasmála se rozmarně jako dítě. „To vám, milej pane Rohan, neporadím! Na to musíte přijít vy sám!“ „Možná bych věděl…“ naznačil tajuplně. Dívka na něho zvědavě pohlédla. „Vy taky bydlíte v Brně, že?“ „Jak to víte?“ „Tady se ví všechno.“ „Všechno snad ne!“ zatvářila se polekaně. V předstíraném úleku vypadala rozkošně. „Tak skoro všechno,“ připustil. „Co se tady neví?“ Dáša Burdová ho vyloženě provokovala. „Třeba váš telefon…“ „To není žádný tajemství – 606765435,“ vysypala ze sebe schválně hodně rychle a zvonivě se rozesmála jeho rozpakům. Správně vytušila, že si v té rychlosti nedokáže její číslo zapamatovat. Její pobavení bylo nefalšované. „Mohla byste mi to číslo pro jistotu zopakovat?“ zeptal se nejistě. „Panáček dvakrát nekáže, potřetí prdel vokáže! Znáte to, ne?“ Rozesmála se jako hrdlička. Očividně z něho měla legraci. Karel Rohan vytáhnul z kapsy saka svou vizitku a propisovačku. „Pěkně prosím, smutně koukám!“ požádal ještě jednou, pro změnu zkormouceným hlasem, s hraným pohledem smutného muže. Strojeným smutkem ji rozesmál. „Tak dobře, ale zcela výjimečně a pro starší pány hodně zpomaleně: 606 765 435.“ ◼ 24 ◼