JEDNO MALÉ P R A S ÁT KO RO B A S H M A N Kalibr
Jedno male prasatko.indd 3
16.11.21 11:03
Donovi, který mi prozradil ten trik se špejlí od lízátka. Byl to takový pohádkář, že vůbec netuším, jestli je to pravda. Pokud ne, bude se hrozně řehtat, až svůj popis najde na stránkách mé knihy.
Jedno male prasatko.indd 5
16.11.21 11:03
Prolog Sleduješ, jak tě život pomalu opouští, a já chci, aby zůstala jasná jedna věc… O nic z toho jsem se neprosil. „Měl jsem ženu a děti i vlastní dům, každé ráno jsem chodil do práce a tu a tam si užil pár dnů dovolené. Jenomže to nestačilo. Dávali jste mi to jasně najevo. Dožadovali jste se své libry masa a jeden po druhém jste můj život rozebrali na kousky. Každý jste si kus urvali, zbavili ho všeho dobrého a pak jste mi ho milostivě vrátili zpátky. A když jsem se hroutil a drolil se na prach, ještě jste se mi vysmáli. Ale teď se život změní a všechno se zhorší. Rapidně. Vy víte, kdo jste… Vy všichni víte, kdo jste… Jednu věc ale nevíte… Přišel čas, aby prasátka zakvičela.“
7
Jedno male prasatko.indd 7
16.11.21 11:03
[1] „Kurva, to je…“ Mrská sebou, cítím to v dlani, když mu k žaludku tisknu kovové čepy a centrální nervový systém mu vmžiku zkolabuje. Výrazem připomíná leklého kapra: neslyšně lapá po dechu, svaly se mu stahují v křeči. Vklopýtá zpátky do chodby a zády napřed přistane na parketové podlaze. Jeho tělo se mi pod nohama napíná a zmítá v křečích. Překročím rohožku s nápisem „Welcome“, vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Rozepnu cestovní tašku, chvíli se v ní přehrabuju a vytáhnu několik širokých černých stahovacích pásek. Otočím ho na břicho, spoutám mu ruce za zády a stáhnu nohy u kotníků. Jeho tělo se dál svíjí v křečových záškubech. Natáhnu ruku a do pusy mu nacpu kuchyňskou utěrku: palcem ji vtlačím co nejhlouběji, až se mu vyboulí obě tváře. Na místě ji přichytím provazem, který zavážu na temeni. Pak z něj slezu, z tašky vytáhnu bílý ochranný oblek, obléknu si ho a zapnu až úplně ke krku. Na hlavě mám kapuci, kterou stahovací šňůrka tiskne těsně k obličeji. Pak si na boty natáhnu návleky a na ruce nasadím rukavice. Hala je rozlehlá a klenutá a na jejím konci přímo před sebou vidím ozdobné schodiště. Míří do prvního patra, tam se rozděluje na dvě poloviny a pokračuje nalevo i napravo. Z podesty vede několikero dveří do jednotlivých pokojů. Zvednu tašku ze země, projdu halou, vystoupám do prvního patra, otočím se a postavím se tak, abych stál přímo nad patou schodiště. Z tašky vylovím řetězový zvedák a silné lano, které prostrčím balustrádou. Připevním ho a pustím zvedák těsně nad první schod. 9
Jedno male prasatko.indd 9
16.11.21 11:03
Ro b A shm a n
Sejdu dolů do haly, kde se muž dál svíjí a škube sebou na břiše. Kleknu si vedle něj. Natočí krk, aby se na mě podíval, a něco křičí přes roubík. Vezmu do ruky svoji novou hračku a zvednu ji tak, aby na ni viděl. Řetěz zařinčí a on se může pominout, jak se snaží odkulit pryč. Přitisknu mu čepy na záda a rázem následuje další část elektrického tanečku. Popadnu ho za nohy, táhnu zkroucené tělo halou a dál po koberci. Dovleču ho až k patě schodiště, kde ho pohodím na zem. Kolem kotníků mu utáhnu silný kožený řemen a zacvaknu karabinu. Jednotlivá oka řetězu procházejí kladkou. Vytahuju ho do vzduchu nohama napřed. Kov řinčí, zvuk se ozvěnou odráží od stěn a já ho zvedám výš a výš. Právě se mu od podlahy odlepily i boky. Celé tělo je ve vzduchu, masa se zhoupne a muž narazí hlavou do nejnižšího schodu. Vytáhnu ho ještě o kousek výš a zajistím. Houpe se dopředu a dozadu, hlavou dolů na balustrádě v prvním patře. Pomalu se zastavuje, jen se protáčí ve vzduchu. Vytáhnu z tašky sadu nožů a dám se do práce. Když zahlédne kovová ostří, trhne sebou. Od stěn se začínají odrážet nejrůznější zvuky: momentálně je to přidušený křik a dávení. Projdu kolem něj, vystoupím na třetí schod a chytím ho za pásek u kalhot. Celý ztuhne. Špička skalpelu prořízne džínovinu. Řežu dál, látka se rozevírá, až nakonec odhalí jeho spodní prádlo. Totéž provedu i s druhou nohavicí. Uříznutá část se odchlípne a sjede dolů k rozkroku. Sáhnu pro lovecký nůž. Ostří nedá moc práce proříznout pásek kalhot i spodního prádla. Stačí dva přesné řezy a oba kousky oděvu se svezou k zemi a dopadnou na koberec. Popadnu ho za límeček u košile a vzadu proříznu bavlněnou látku. Tentokrát sebou začne škubat a rozhoupe se. Nic to ale nezmění: netrvá dlouho a košile je na dva kusy. Rozříznu manžetu, rukáv okamžitě povolí. Totéž zopakuju i na druhé ruce. Když se čepel ostrá jako břitva dotkne jeho kůže, muž tiše vyjekne. 10
Jedno male prasatko.indd 10
16.11.21 11:03
Jed no m a l é p r a sá tko
Sejdu ze schodů, abych si vyměnil nože. Prohlíží si mě vyděšeným pohledem. Visí za nohy, úplně nahý až na ponožky, které mu zůstaly. Pochopte, člověk potřebuje aspoň krapet důstojnosti. Vejdu do kuchyně a ve skříňkách se poohlížím po co největších hrncích. Naplním je vodou a postavím na sporák se šesti hořáky. Plynový hořák spokojeně zasyčí a začne vydávat kýžené teplo. Mnohem lepší než ta přenosná kamna, která jsem musel použít posledně. Nechám ohřívat vodu a vrátím se zpátky ke schodišti. Chlap sebou hrozně mele, škube sebou do stran a pták i koule mu divoce poletují ve vzduchu. A taky hrozně ječí – aspoň do té míry, jak mu to umožňuje pusa plná látky. Jestli nebude opatrný, ještě si ublíží. Sáhnu do tašky a vytáhnu černou krabičku sedm na sedm centimetrů s otočným číselníkem uprostřed a dvěma koncovkami na boku, od nichž vedou dráty. Vytáhnu jednu zástrčku a nahradím ji vlastní. Muž sebou přestane zmítat a pozorně mě sleduje. Červené světlo na krabičce mi prozradí, že šťáva proudí dovnitř. Posadím se do tureckého sedu přímo před něj. Oči má jako pingpongové míčky, div že mu nevypadnou z důlků. Jednu přísavku mu přilepím k levému spánku, druhou k pravému. Mrská hlavou ze strany na stranu, ale ničemu tím nepomůže. Už zase ječí a předvádí ty své pokusy o akrobacii. Zmáčknu páčkový přepínač. Světlo zezelená. Prsty pootočím rotační číselník pryč od nuly, u které se zastavuje, a řev zesílí. Můžu postupovat až k desítce, ale jakmile se dostanu zhruba na trojku, řvaní se znatelně zklidní.
11
Jedno male prasatko.indd 11
16.11.21 11:03
[2] Zastupující šéfinspektorka Roz Krayová dorazila na příjezdovou cestu čísla šestnáct na ulici Farnham Close a prudce zabrzdila. Cestu jí blokovaly dva policejní vozy a dodávka výjezdovky. Zadní dveře dodávky byly otevřené a nějaký člověk v bílém ochranném obleku se právě nakláněl dovnitř. Krayová vyskočila z auta, máchla odznakem směrem k policistovi, který držel složky, oblékla si bílou kombinézu a přes nohy přetáhla návleky. Zip zapnula až úplně ke krku a tajně doufala, že ji ochrání před vlezlou zimou. Nenáviděla říjen, měsíc, který ohlašoval příchod temných nocí a mrazivých rán v době, kdy silnice doslova přetékaly turisty. Příjezd více než milionů světel rozesetých na desetikilometrovém úseku pobřeží stačil, aby se Blackpool naplnil k prasknutí. Tradice, která se výrazně rozšířila od doby, kdy sestávala z pouhých osmi uhlíkových lamp. A když se změnila v údajně nejlepší podívanou na zemi, podařilo se místním celý svět přesvědčit, že se jedná o umělý východ slunce. Nenáviděla ho i proto, že osmnáctého dne toho měsíce vrazil Rampton nůž do krku jejímu manželovi a připravil ho o život. Dnes bylo sedmnáctého. Říjen byl prostě měsíc na hovno. Ve dveřích domu stál Mitch, její oblíbený patolog z úřadu koronera. Táhlo mu na padesát, měl pleš a pupek, byl staromódní a všichni si ho vážili. Neměl rád okolky a vždycky šel rovnou k věci, což někteří považovali za neomalenost, zato jí to nadmíru vyhovovalo. Mitch se pokaždé tvářil, jako by právě šlápl do hovna, ale dnes ráno mu už zdálky vyčetla z tváře jediné: Je to zlý, hodně zlý. 12
Jedno male prasatko.indd 12
16.11.21 11:03
Jed no m a l é p r a sá tko
Pod nohama drtila štěrk a mířila k rozlehlému domu. V duchu si to rychle spočítala. Takový dům, v téhle čtvrti, cena se bude šplhat k milionu liber, možná ještě o něco výš. „Dobré ráno, Roz,“ řekl Mitch. Pokaždé mluvil, jako by ho bolelo v krku. „Mitchi,“ odpověděla Krayová. „Slyšel jsem, že je z tebe zastupující šéfinspektorka. Gra tulace.“ „No jo. Akorát si nejsem jistá, jestli je gratulace na místě.“ „Už jsi mluvila s Jacksonem?“ „Ještě ne.“ Šéfinspektor Jackson byl pěkný kretén a její šéf. Nedávno odešel na nemocenskou z důvodu nadměrného stresu a zhroucení, které připisoval chování zástupkyně náčelníka Mary Quadeové. Z pohledu Krayové se ti dva naopak hledali, až se našli: on byl úplně k hovnu a ona sadistická kariéristka s frčkami. Prostě dokonalý pár. „Jak se ti vede, co ses vrátila do práce?“ zeptal se Mitch. „Ále, znáš to, dál se pachtím s prací a snažím se zapomenout. Každopádně od chvíle, kdy se nám porouchal Jackson, jsem neměla snad ani minutu pro sebe, natož čas na nějaké přemýšlení. A když vidím, jak se tváříš, je mi jasné, že tady mě žádné volno a pohodička taky nečekají.“ „Obávám se, že ne.“ Mitch ji zavedl do rozlehlé haly. Na konci uviděla nahé tělo pověšené za kotníky hlavou dolů, které se houpalo těsně nad patou schodiště. Natáhla si modré gumové rukavice. Mitch pokračoval. „Jmenuje se John Archibald Graham, padesát čtyři let, bydlel tady přibližně deset měsíců.“ Krayová zůstala stát pod zdí vyklenutou do oblouku. Z ozdob ného lustru visícího ze stropu se po okolních zdech rozlévaly ostrůvky světla a dodávaly místnosti punc tanečního sálu. Do stran se jako paprsky rozprostírala kuchyně, obývací pokoj 13
Jedno male prasatko.indd 13
16.11.21 11:03
Ro b A shm a n
a pracovna. Asi tři metry před ní končil šedý koberec a nahradily ho čtverce tmavohnědé barvy. Přes celý koberec se táhl pás asi třiceticentimetrových hliníkových kostek se zvlněným povrchem, které působily jako pruh na šachovnici. Do nosu ji udeřil pach zoxidovaného plechu. Krayová zamířila k tělu a opatrně našlapovala na plechové čtverce. „Je to…?“ „To si sakra piš, že je. A podle velikosti naší oběti to odhaduju tak na šest a půl litru.“ „Nějaké otisky na koberci?“ „Jenom velikost pět, kterou má hospodyně. Ta ho našla dneska ráno o půl deváté, když sem přišla poutírat prach. Sedí v předním pokoji, pije čtvrtý šálek čaje, a ještě pořád je v šoku.“ „To se nedivím. Za takovýhle úklid jí rozhodně neplatí.“ Roz došla až k patě schodiště a zadívala se na mrtvého muže. Ruce měl za zády svázané černou stahovací páskou, z koutků úst mu visely kusy látky, která připomínala kuchyňskou utěrku. Zíral přímo před sebe, oči celé protkané červenými, popraskanými žilkami. Obličej měl barvy syrového těsta, ale zbytek těla byl rudý jako rak. Krayová několikrát začichala. „Není tu cítit jenom krev,“ zavolala na Mitche. „Ne, řekl bych, že do koberce se vsákla i moč.“ Krayová rozsvítila příruční baterku a proud světla zamířila do mužova průsvitného obličeje. Pak postupovala nahoru a ozářila jeho hruď, břicho i genitálie. Na některých místech kůže chyběla úplně, jinde byla posetá puchýři. „Co to má sakra bejt?“ podivila se nahlas. „Nějaké popáleniny. Zatím netuším, čím je pachatel způsobil, ale bylo to dost horké na to, aby se kusy kůže úplně odlouply.“ „Do hajzlu,“ ulevila si Krayová polohlasně a zamířila proud světla za tělo. „A co tohle?“ zeptala se a posvítila na něco na schodech. Připomínalo to konfety. 14
Jedno male prasatko.indd 14
16.11.21 11:03
Jed no m a l é p r a sá tko
„Podle mě jsou to kousky jeho kůže,“ odpověděl Mitch. „Na obou spáncích má dvě kulaté popáleniny a přerušenou pravou krční tepnu.“ Krayová se posunula, aby si mohla lépe prohlédnout jedinou bodnou ránu na krku oběti. Na pobledlé kůži v mužově obličeji se obzvlášť jasně vyjímaly i dvě načervenalé, kulaté skvrny. „Podle vzorce rozprsknutí krve na balustrádě soudím, že když ho bodl, muž ještě žil,“ konstatovala Krayová. „Jo, vypadá to na arteriální proud.“ „Příčinu smrti znáš?“ „Vykrvácení. Ať už se s ním předtím dělo cokoli, nic z toho ho nezabilo. Když mu pachatel probodl krční tepnu, ještě dýchal, srdce mu tlouklo a pumpovalo jeho krev na podlahu.“ Krayová se zahleděla na tu část koberce, kde šedá barva výrazně ztmavla. „Vsadila bych se, že na takový svinčík bylo zapotřebí aspoň tři litry krve a úplně plný močák.“ Krayová zabodla prst do koberce a přidržela si ho pod nosem. „Proč je probůh úplně nahý, ale na nohou má ponožky?“ zeptala se a zvedla oči ke stropu. „Nemám ponětí. Než ho sundáme a důkladně prohlédneme, zůstane spousta nezodpovězených otázek.“ „Koberec na schodišti je mokrý, ale krev to není. Nevíš, co to je?“ „Zatím ne. Odebrali jsme vzorky na analýzu.“ „Máme čas smrti?“ „Nejpřesnější odhad v tuto chvíli je včera někdy mezi osmou hodinou večerní a půlnocí. První policista, který sem dorazil, oznámil, že v domě nenašel žádné stopy násilného vniknutí.“ „A hospodyně má vlastní klíč, nebo jí majitel nechával klíč schovaný venku?“ „Obávám se, zastupující šéfinspektorko Krayová, že na to už budeš muset přijít sama. Ostatně je to tvoje práce,“ houkl Mitch přes rameno cestou do haly. „Tak ti děkuju. Bude ještě chvíli trvat, než tomuhle přijdu na kloub.“ Krayová se otočila a chtěla se vydat po čtvercové 15
Jedno male prasatko.indd 15
16.11.21 11:03
Ro b A shm a n
cestě tam, odkud přišla, když koutkem oka zachytila něco na zábradlí. Znovu rozsvítila baterku a posvítila na dřevěné zábradlí napravo od sebe. „Všiml sis toho?“ zavolala za Mitchem. „Čeho?“ „Tady na zábradlí – vypadá to jako krev.“ Proud světla dopadal na tmavočervenou šmouhu. „Ne, to mi uniklo. Otisk ruky? Nebo podrážky?“ „A čí práce je přijít na tohle, aha?“ zeptala se Krayová a nespouštěla oči z rudé skvrny. Trvalo snad celou věčnost, než Mitch konečně přerušil mlčení. „Co se ti nezdá?“ „Proč by byla krev takhle vysoko?“ zamumlala si Krayová pro sebe. „Cože? Cos říkala?“ „Ale nic. Jen jsem tu tak přemýšlela nahlas.“ Krayová vyšla ven stejně, jako přišla – přes cestu z hliníkových plátů, prošla pod klenutým obloukem, zastavila se ve dveřích a nadechla se čerstvého vzduchu. K uchu si tiskla mobil. „Ahoj Duncane, poslyš, sežeň mi co nejrychleji tým a dorazte do Farnham Close číslo šestnáct.“ Odmlčela se, aby dala prostor obligátním otázkám. „Až tady budete, uvidíte sami. Není to pěkný pohled.“ Krayová zavěsila a zamířila k autu, kde počká na posily. Jizva na pravém rameni ji štípala a pálila. Co krucinál dělala krvavá šmouha takhle vysoko?
16
Jedno male prasatko.indd 16
16.11.21 11:03
[3] Byla tam taková spousta krve. Jistě, věděl jsem, že John je velký chlap, ale i tak! Krvácel tak mocně, až se mi zdálo, že se ve vší té krvi utopím. Když jsem mu vytáhl nůž z krku, proud zasáhl dřevěné zábradlí a balustrádu, což, přiznávám, byla docela úleva. Už jsem dostal strach, že jsem to předtím trochu přehnal. Posadil jsem se na zem přímo před něj, otočil kruhovou stupnici na jedničku a on se mohl zbláznit. Divoce sebou cloumal na konci řetězu. Když jsem ručičku posunul ke dvojce, zlomil se v pase tak prudce, že mě málem praštil hlavou do obličeje. A jak tak sebou zmítal jako ryba chycená na háčku, musel jsem se o kousek posunout a odklidit se mu z cesty. Ještě štěstí, že bydlel v samostatně stojícím domě, a ne v půldomku, protože ta utěrka, kterou měl napěchovanou v puse, odváděla fakt mizernou práci. Přešel jsem až na čtyřku a tělo mu najednou ztuhlo jako prkno. Sledoval jsem, jak se mu mění bělmo vykulených očí: jemné žilky popraskaly tlakem, který mu šel do hlavy. A pak se stalo něco nečekaného. Když jsem zvedl zrak, přímo před sebou jsem uviděl jeho ztopořený penis. Stál a pulzovalo to v něm. To je poněkud nezdvořilé. Po patnácti vteřinách jsem stáhl ukazatel zpátky na nulu a vytáhl přístroj ze zástrčky. Vrátil jsem se do kuchyně, abych zjistil, jestli plynové hořáky odvedly svoji práci. Jeden po druhém jsem odnesl hrnce do haly a postavil je na schodiště. Erekce mezitím naštěstí odezněla a z penisu zbyl jen zplihlý klacík. 17
Jedno male prasatko.indd 17
16.11.21 11:03
Ro b A shm a n
Protáhl jsem se mezerou mezi ním a zábradlím a posadil se na schody. Z pochvy u pasu jsem vytáhl nůž a vrazil jsem mu ho do krku. Ani se nehnul. Právě tehdy jsem si pomyslel: A do prdele, je mrtvý. Ale nebyl důvod k obavám. Když jsem čepel vytáhl, srdce vyslalo ven rytmický proud krve: část dopadla na schody, nejvíc se jí rozstříklo po balustrádě. Živé a tak příjemné vzpomínky přeruší číšnice, která na stůl přede mě položí snídani a sklenici kohoutkové vody. „Objednávka číslo sedmnáct,“ řekne a usměje se. Šestnáct dalších lidí tady dnes ráno posnídalo? Úsměv jí oplatím. Šestnáct dalších lidí? Vždyť je to díra. Z kapsy kabátu vytáhnu malou plastovou krabičku, sundám víčko a vyskládám je do řady na stůl: jedna kulatá, jedna bílá a jedna žlutá tabletka. Užívat jednou denně při jídle. Postupně je vezmu do prstů, vložím si je do úst a zapiju je vodou. Každodenní rituál, na který jsem si ještě pořád nezvykl. Odklopím horní polovinu croissantu a vnitřek pokapu kečupem. Croissant se slaninou a vejcem – francouzská a anglická kuchyně ve fúzi v prázdninovém letovisku na západním pobřeží Británie. Skutečně kontinentální snídaně. Přiklopím vršek zpátky a ukousnu si první sousto. Navzdory vzhledu chutná vlastně docela dobře. Dívám se z okna přes promenádu a hledím na moře. Vím, že na pobřeží stojí celá řada větrných turbín, ale v šeru a mlze nejsou vidět. Je říjen, a kvůli počasí se v říjnu do Blackpoolu opravdu nejezdí. Světelná výzdoba se jen leskne a město praská ve švech. Hotely jsou nacpané rodinami, v tramvajích je hlava na hlavě a ze všech stran se ozývá „Och“ a „Ách“. Děti chodí po ulicích s hlavami soustavně zvednutými nahoru k obloze a v Pleasure Beech i na molech to v noci vře. No, když říkám v noci… ono se tu teď stmívá už ve tři hodiny odpoledne. 18
Jedno male prasatko.indd 18
16.11.21 11:03
Jed no m a l é p r a sá tko
Vypiju dnešní druhé espresso. Předpokládám, že i kdybych jich vypil deset, nedostanu se do většího rauše, než v jakém jsem teď. Existuje ale jedna věc, která mi kazí jinak naprosto dokonalé ráno. Vjezd do ulice lemovala žlutá policejní páska, kterou střežil uniformovaný policista s napruženým výrazem a v reflexní vestě. Doufal jsem, že si budu moct dopřát to potěšení projet kolem, ale nebylo mi přáno. Policie už dorazila na místo činu a uzavřela celou ulici. Proto místo toho trčím tady, užívám si bláznivou směsici několika různorodých kuchyní k snídani a hledím z okna na… no, jak to jen popsat… ten bordel venku. Podívám se na hodinky. Musím sebou hodit. Polknu poslední sousto slaniny, vypiju poslední hlt kávy a zaplatím. Mladá žena mě počastuje stejným úsměvem jako prve a popřeje mi hezký den. Kdyby jenom tušila. Pomocí lokte si otevřu dveře a vyjdu ven do chladného větru. Nevadí mi, vlastně mi připadá příjemný, ale popravdě řečeno bych za příjemný zážitek považoval i to, kdyby se mi koule zachytily v zavírané zásuvce, v takovém jsem rauši. Auto jsem nechal na protější straně ulice. Stačí deset kroků a sedím za volantem. Topení mi horkým vzduchem zahřívá nohy. Vyjedu na prázdnou silnici a zamířím pryč. Město záhy ustoupí venkovské krajině. Jedu po M6 směrem na Inglewhite. Ještě nikdy jsem tam nebyl, přestože po téhle silnici jezdím často, protože dva a půl kilometru před vesnicí zabočím ostře doleva na úzkou cestu. Netrvá dlouho a změní se v jednosměrku, která se vine mezi živými ploty a nasucho stavěnými zdmi. Cesta se pořád zužuje a z obou stran se mi o auto otírají větve. Části betonu se vzduly, kola nadskakují a zapadají do děr, podvozek se odírá. Zhruba po kilometru se ocitnu před dřevěnými vraty a vjedu na opuštěnou farmu. Nemám tušení, jaké činnosti přesně se její původní majitel věnoval, ale dá se odhadnout, že mu to moc nešlo, protože farma leží ladem už několik let. 19
Jedno male prasatko.indd 19
16.11.21 11:03
Ro b A shm a n
Zaparkuju vzadu za rozlehlou stodolou a zpod sedadla spolujezdce vytáhnu tašku. Hned vedle stodoly stojí dům, přesněji řečeno několik napůl rozbořených zdí a polorozpadlých střech v místě, kde stávalo stavení. Dojdu na opačný konec stodoly ke sklepu, v němž se kdysi skladovalo dřevo a uhlí. Rozepnu kabelu a vytáhnu bílý ochranný oblek, návleky na boty a rukavice. Hodím je do starého zrezivělého koše na oheň přistaveného těsně vedle zdi a poliju je dostatečným množstvím tekutiny. Na třetí škrtnutí se sirka konečně rozhoří a do nosu mě praští nasládlá vůně síry. Ozve se praskavý zvuk a nacucané věci vzplanou. Dívám se do ohně a znovu vidím, jak Johnovi lezou oči z důlků a jak mu elektrický proud škvaří mozek. Oblečení hoří v šeru jasným plamenem – kůže mu odlézá a odlupuje se, jeho bezvládné tělo visí zplihle hlavou dolů. Netrvá dlouho a oheň uhasne. Klackem zaryju do žhavých uhlíků a smíchám je se zbytkem popela na dně koše. Čeká mě ještě několik věcí, o které se musím postarat, a nechci přece přijít pozdě.
20
Jedno male prasatko.indd 20
16.11.21 11:03
[4] Krayová vzala útokem schodiště ke své kanceláři. Na někoho, kdo vykouřil tolik cigaret, že by to zabilo tři lidi, a jedl sotva jako šestileté dítě, měla překvapivě slušnou kondičku. Detektiv Duncan Tavener si vzal na starost koordinaci práce na místě činu, ona se mohla vrátit zpátky na stanici a vyřídit aspoň část papírování, které ji div nezavalilo. Došla ke svému stolu a její nadšení rázem opadlo. Na telefonu totiž našla nalepený lísteček se vzkazem: „Jakmile dorazíš, chce tě vidět zástupkyně náčelníka Quadeová.“ Krayová strhla lístek z telefonu, roztrhala ho a hodila do koše. Pak se podívala na úhledné hromádky korespondence vyrovnané na kulatém konferenčním stolku. Jak se do prdele stíhal Jackson prohrabat tímhle vším, a ještě udělat nějakou práci? … Aha, počkat, on ale žádnou práci nedělal, že? Tak tím to bude. Krayová poslechla a seběhla do třetího patra, kde šéfová sídlila, ale nejdřív se zastavila a vyrovnala propisky do úhledné řady na pravé straně pracovního stolu. Totéž udělala i s tužkami, tentokrát po levici. Mnohem lepší. V třetím patře byl cítit prostředek na leštění nábytku a osvěžovač vzduchu. Kývla na pozdrav všem osobním asistentkám, které měly plné ruce práce se zařizováním schůzek i pracovních obědů a jako včeličky se předháněly ve frontě před zadní kanceláří. Krayová zaklepala na otevřené dveře a vešla dovnitř. Zástupkyně náčelníka Mary Quadeová byla jediná z vyšších šarží v tomhle patře, jejíž stůl nevypadal nijak obří. Zvedla oči, 21
Jedno male prasatko.indd 21
16.11.21 11:03
Ro b A shm a n
a když Krayovou uviděla, rozzářila se, jako by do dveří právě vstoupil Santa. „Roz, ráda vás vidím. Pojďte dál a posaďte se.“ Krayová zatnula zuby. Tak se soustředila sama na sebe, že úplně přehlédla změť propisek a tužek, všechny na jedné hromadě. „Dostala jsem vzkaz, že mě chcete vidět, madam,“ procedila mezi zuby a konečně se trochu sebrala. „No ano. Slyšela jsem, že ten případ na Farnham Close je dost divoký.“ „To je. Výjezdovka prohledává dům. Až budeme mít závěry pitvy a výsledky z forenzního, budeme o něco moudřejší.“ „Dobrá práce. Chtěla jsem říct…“ Krayová přestala poslouchat. Bylo jí jasné, co chce Quadeová říct, protože tytéž kraviny jí chtěla zopakovat pokaždé, když se viděly. Krayová zběsile otáčela snubním prstenem. Ještě nedávno ji chtěla Quadeová vyhodit od policie, zato teď, když se vrátila do práce, se chovala jako ztracená a znovu objevená kamarádka. Krayová se znovu zaposlouchala. „… takže, jak jistě chápete, jen jsem chtěla, abyste věděla, že máte moji plnou podporu. Musíte mě brát jako svoji…“ Kamarádku, kolegyni, na kterou se můžu spolehnout, důvěrnici? Tak to ani hovno. Krayová znovu vypnula. Jakmile vypluly na povrch všechny podrobnosti provázející případ Jasona Stricklanda, Quadeová okamžitě přepnula do režimu limitování škod. Jako sršni se na ně snesli vyšetřovatelé z inspekce. Krayová měla s ohledem na zranění, která jí Strick land přivodil, nemocenskou a nebyla v práci, ale při vyšetřování s nimi plně spolupracovala. Nakonec musela vědět, že zjišťují její verzi událostí. Lidi z vnitřního se soustředili výhradně na ni, což vzhledem k okolnostem nebylo žádné překvapení. A vzhledem k výpadkům paměti, vágním vzpomínkám a tvrzení, že Stricklanda zabila v sebeobraně, se stala hvězdou dne. 22
Jedno male prasatko.indd 22
16.11.21 11:03
Jed no m a l é p r a sá tko
Nebylo obtížné přesvědčit je o své pravdě. Koneckonců zabila muže, který měl v mrazáku obličeje dvou mrtvých žen, ve sklepě mrtvolu chlapa a v obyčejném akváriu prudce jedovatého hada. Krayová ani nemusela hrát jako na Oskara, protože rozhodnutí věřit její verzi událostí vyplynulo tak nějak samovolně. A Quadeové se zázračně podařilo hodit veškerou vinu na šéfinspektora Jacksona. Navzdory faktu, že nejdůležitější rozkazy přicházely od ní, neměl Jackson nejmenší šanci. Navíc by nevypadalo dobře, kdyby tak vysoce postavenou šarži obvinili z profesního selhání a neschopnosti. Zvlášť někoho, u koho si můžou odkliknout hned několik položek na škále politické, genderové i jiné korektnosti. Ne ne, Jackson musel nést svůj díl viny i za Quadeovou, a ta se navíc postarala, aby ho vyšetřování úplně položilo. Proto byl Jackson od té doby na nemocenské. Nebylo pochyb, že dennodenně mluvil se svým zástupcem. A z Krayové se mezitím stala zastupující šéfinspektorka. A aby toho nebylo málo, jako šéfka kriminálky měla aktuálně pod sebou i detektiva inspektora Colina Brownlowa. Zrovna se až po uši topil v případu pohřešované osoby a hrozně s tím nadělal. Krayové bylo jasné, že bude muset dřív nebo později zasáhnout, ale pro tuto chvíli mu dopřávala čas. Za normálních okolností se jejich vztah dal dřív popsat jako nepřátelské opovrhování. Teď když se Krayová dostala do vedoucí pozice, přerostl – zejména z jeho strany – v otevřenou nenávist. Vzhledem ke svým zkušenostem a rokům u kriminálky se Brownlow domníval, že funkce šéfinspektora měla připadnout jemu. Jenomže nejvyšší vedení zastávalo názor, že „dělat dobře svoji práci“ bude mnohem lepší kritérium při výběru nástupce, a tak Jacksonovo křeslo připadlo Krayové. Legrační, jak se to celé zamotalo. Krayová se znovu zaposlouchala. „… takže, kdybyste něco potřebovala, Roz, cokoli, neváhejte se na mě obrátit. Jste poklad našeho oddělení i skvělý detektiv. Jsem na vás opravdu pyšná, a šéf taky.“ 23
Jedno male prasatko.indd 23
16.11.21 11:03
Ro b A shm a n
Zvláštní, že jste to netvrdila i tenkrát, když jste mě suspendovala. „Jistě, madam,“ odpověděla Krayová. „Ráda slyším, že mi tentokrát kryjete záda.“ „Výborně. A jak říkám: kdyby něco, víte, kde mě najdete.“ Quadeová zvedla lehce korpulentní postavu ze židle, aby bylo jasné, že schůzka skončila. Krayová přikývla a opustila její kancelář. Že vím, kde tě najdu? Vždyť přes tebe do prdele není vidět ani slunce, tak jak bych si tě asi mohla nevšimnout? Když se dostala zpátky ke svému stolu, podepsala seznam služeb s přesčasovými hodinami a povolila navrhované výdaje. Nepřečtené e-maily dosáhly počtu tří set osmdesáti. Musela vypnout upozornění na každý nový příchozí e-mail, protože už jí z nich hrabalo. Opřela se v židli, natáhla ruce ke stropu a v myšlenkách se vrátila zpátky do toho domu s nahým tělem pověšeným nad schodištěm. Pěticentimetrová jizva, která se jí táhla přes levou tvář, skrytá pod vrstvou nekřesťansky drahého make-upu, ji začala pálit. Tmavočervená čára, kterou jí svým nožem způsobil Rampton, ožila a nepříjemně se ozývala na znamení, že něco není v pořádku. A čím víc tím domem v duchu procházela, tím víc jako by na ni křičela, co se děje. Popadla klíčky a mobil ze stolu a stiskla dvě tlačítka. „Haló? Haló, Duncane, jsi tam? Slyšíš mě?“ Na druhé straně nastala odmlka, potom se ozvaly zvuky, jako by někdo mluvil pod vodou. Krayová vyběhla z kanceláře a hrnula se dolů po schodech. „Lepší, jo, slyším tě. Už sundali tělo?“ zeptala se a vyřítila se ven z budovy na parkoviště. „Dobře. Nedovol jim to, dokud nedorazím.“ Nasedla do auta a zařadila se do provozu. Jizvy po celém těle už ji neštípaly lehce – byly doslova v jednom ohni. Krayová dojela před číslo šestnáct, dupla na brzdy a prudce zastavila na prázdné příjezdové cestě. Vyskočila z auta, bleskově 24
Jedno male prasatko.indd 24
16.11.21 11:03