NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 5
/I/
V
álíme se teì devût kilometrÛ za frontou, vãera nás vystfiídali. Îaludek máme nacpan˘ bíl˘mi fazolemi s hovûzím masem, takÏe jsme sytí a spokojení. Navíc jsme je‰tû kaÏd˘ vyfásl vrchovat˘ e‰us na veãer, k tomu dvojnásobn˘ pfiídûl salámu a chleba, coÏ je víc, neÏ si vÛbec ãlovûk mÛÏe pfiát. Nûco takového se nám uÏ dlouho nestalo: kuchyÀsk˘ boss, chlap s hlavou jako ãervené rajãe, nám jídlo pfiímo vnucuje; pfied kaÏd˘m, kdo jde kolem, ‰ermuje sbûraãkou a pak mu naloÏí, jen to pleskne. Je upfiímnû zoufal˘, protoÏe neví, jak se té gulá‰ové munice zbavit. Tjaden a Müller sehnali pár lavorÛ a nechali si je vrchovatû naloÏit do zásoby. Tjaden protoÏe je nenaÏranej a Müller z prozíravosti. Kam to ten Tjaden dává, je nám v‰em záhadou. Byl a pofiád je hubenej jak vyÏle. Paráda ov‰em je, Ïe jsme dostali dvojnásobné dávky kufiiva. Deset doutníkÛ, dvacet cigaret a dva balíãky Ïv˘kacího tabáku na osobu. CoÏ nás bohatû uspokojuje. Vymûnil jsem Ïv˘kací tabák s Katczinsk˘m za cigarety, takÏe jich mám teì ãtyfiicet. S tím uÏ si ãlovûk docela vystaãí. A pfiitom nám tahle nadílka vlastnû vÛbec nepfiíslu‰í. Takoví kavalífii Prusové zase nejsou. Vdûãíme za ni omylu. Pfied ãtrnácti dny jsme museli dopfiedu vystfiídat jednu rotu. Na na‰em úseku vládl celkem klid, a tak provianÈák obdrÏel na den na‰eho návratu bûÏn˘ pfiídûl potravin, aby zásobil muÏstvo o sto padesáti lidech. JenÏe poslední den se strhla neãekaná kanonáda. Anglické dûlostfielectvo nepfietrÏitû ostfielovalo na‰e stanovi‰tû, takÏe jsme utrpûli znaãné ztráty a zÛstalo nás jen osmdesát.
5
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 6
Vrátili jsme se v noci a rovnou sebou pra‰tili na kavalec, abychom se zase jednou pofiádnû vyspali; Katczinsky má pravdu; válka by nebyla tak zlá, jen kdyby mûl ãlovûk více spánku. V zákopech toho samozfiejmû moc nenaspí a ãtrnáct dní je pokaÏdé dlouhá doba. Bylo uÏ poledne, kdyÏ se první z nás vyhrabali z barákÛ. O pÛl hodiny pozdûji kaÏd˘ popadl svÛj e‰us a shromáÏdili jsme se pfied gulá‰ovou houfnicí, která uÏ na dálku lákavû vonûla. V ãele jako vÏdy byli ti nejhladovûj‰í: mal˘ Albert Kropp, kterému to z nás nejlíp pálí, a proto je je‰tû pofiád svobodník; Müller, kter˘ s sebou neustále vláãí uãebnice a sní o váleãné maturitû; i v bubnové palbû ‰prtá fyzikální pouãky; Leer, jenÏ nosí plnovous a je ujetej na holky z dÛstojnick˘ch bordelÛ; tvrdí, Ïe jim velitelství nafiídilo nosit hedvábné ko‰ilky, a pokud se objeví zákazník od hejtmana v˘‰, musí se pfiedtím vykoupat; jako ãtvrt˘ jsem se zafiadil do fronty na menáÏ já, Paul Bäumer. Nám ãtyfiem je kaÏdému devatenáct let a ‰li jsme do války ze stejné tfiídy gymnázia. Hned za námi se do fiady postavili na‰i kamarádi: Tjaden, huben˘ zámeãník stejnû star˘ jako my, nejvût‰í Ïrout roty. Pustí se do jídla vyzábl˘ jako lunt a vstává tlust˘ jako tûhotná ‰tûnice; Haie Westhus, taky nበroãník, kopáã ra‰eliny, kter˘ vezme do ruky pecen chleba jako nic a fiekne: Hádej, co mám v hrsti?; Detering, sedlák, jenÏ myslí jen na svou usedlost a manÏelku; a koneãnû Stanislav Katczinsky, kápo na‰í skupiny, houÏevnat˘, mazan˘ ãtyfiicátník s tváfií jako ze Ïuly, s modr˘ma oãima, svisl˘mi rameny a úÏasn˘m citem pro prÛ‰vihy, dobr˘ dlabanec a nádherné ulejvárny. Na‰e skupina tedy byla na ‰pici fronty pfied pln˘mi várnicemi. UÏ jsme zaãínali b˘t netrpûliví, protoÏe kuchyÀsk˘ ‰pekoun, nic zlého netu‰e, stál pofiád jako tvrd˘ y a k niãemu se nemûl. Katczinsky to nevydrÏel a zahulákal: „Tak uÏ ten svÛj krám koneãnû rozbal, Heinrichu! Ty fazole jsou pfiece dávno hotov˘.“
6
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 7
·pekoun ospale zavrtûl hlavou. „AÏ tu budete v‰ichni.“ Tjaden se zakfienil: „Ale my tady jsme v‰ichni.“ TlusÈochovi to pofiád je‰tû nedocházelo. „To by se vám tak hodilo! Kde jsou ostatní?“ „Ty uÏ tû nemusej zajímat! LeÏí buì ve ‰pitálu, nebo pod drnem.“ Do chlapa jako by hrom uhodil, kdyÏ mu koneãnû svitlo. Zaváhal: „Ale já jsem navafiil pro sto padesát lidí.“ Kropp ho dloubl do Ïeber. „No tak to se aspoÀ jednou pofiádnû nacpeme. Tak uÏ sakra hejbni kostrou a nandávej!“ Tjaden náhle dostal nápad. Jeho ‰piãat˘ my‰í ksichtík se pfiímo rozzáfiil, vychytrale pfiimhoufiil oãka, na spáncích mu zacukalo. Pfiistoupil ke kuchafii. „âlovûãe, takÏe to jsi vyfasoval i chleba pro sto krkÛ, ne?“ Chlapík cel˘ tumpachov˘ pfiik˘vl. Tjaden ho chytil za blÛzu. „A salám taky?“ Rajãe znovu pfiisvûdãilo. Tjadenovi se zachvûla brada. „I tabák?“ „Jo, v‰ecko.“ Tjaden se vítûzoslavnû rozhlédl. „Chlapi – tomu se ale fiíká klika! TakÏe je to v‰echno pro nás! To teda kaÏdej dostane – moment – skoro dvojnásobnej pfiídûl!“ Náhle v‰ak ‰pekoun, jako by znovu procitl k Ïivotu, rezolutnû prohlásil: „To nejde!“ Ale to jsme se uÏ probrali i my ostatní a pfiisunuli se k nûmu blíÏ. „Proãpak by to ne‰lo, ty ãervená fiepo?“ zeptal se Katczinsky dÛraznû. „Co je pro sto padesát osob, nemÛÏe pfiece b˘t pro osmdesát,“ ohradilo se rajãe. „My ti ukáÏem, Ïe mÛÏe,“ zavrãel Müller. „MenáÏ si pro mû za mû vemte, ale ostatní mÛÏu vydat jen pro osmdesát lidí,“ trval na svém tlusÈoch. Katczinsky se dopálil: „Tebe uÏ asi omrzelo dobré bydlo v kuchyni a chtûl by ses kouknout do zákopÛ, co? Tys pfiece nefasoval pro osmdesát muÏÛ, ale pro druhou rotu, jasn˘? A té ty pfiídûly taky vydá‰. Druhá rota – to jsme totiÏ my!“
7
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 8
Vytvofiili jsme kolem toho chlapa tûsn˘ kruh. Nikdo ho nemûl pfiíli‰ v lásce; kvÛli nûmu jsme vpfiedu ãasto dostali jídlo pozdû a studené, protoÏe si pfii sebemen‰í pfiestfielce netroufal s kotlem do blízkosti zákopÛ, a na‰i nosiãi pak mûli mnohem del‰í cestu neÏ kluci z ostatních rot. To takov˘ Bulcke z první roty byl jin˘ chlapík. Byl taky tlustej jako sysel, ale kdyÏ bylo tfieba, pfiivlekl hrnce vlastnoruãnû aÏ do prvního sledu. Postupnû jsme se dostávali do ráÏe a urãitû by se nûco semlelo, kdyby se najednou neobjevil nበvelitel roty. Zeptal se, oã jde, a v první chvíli jenom podotkl: „Ano, utrpûli jsme vãera znaãné ztráty –“ Pak nakoukl do kotle: „Hm, ty fazole vypadají dobfie.“ Rajãe dÛleÏitû pfiik˘vlo: „Jsou vafiené se sádlem a s masem.“ Poruãík se po nás podíval. Pochopil, která bije. Znal nás v‰echny jak své boty, protoÏe k na‰í rotû pfii‰el jako poddÛstojník a ãasem to dotáhl aÏ na velitele. Znovu nadzvedl poklici a pfiiãichl. Na odchodu pak pfiikázal: „Pfiineste mi také talífi, a pûknû vrchovat˘. A pfiídûly se vydají v‰echny. Pfiijdou nám vhod.“ Kuchafi se zatváfiil pfiipitomûle. Tjaden kolem nûho zaãal tanãit ãtverylku. „Jen se nám tu nerozbul. On dûlá, jako by to ‰lo z jeho vlastní kapsy, jen se na nûho podívejte! Tak nandavej, ty ‰pekoune ‰pekovatá, a dobfie poãítej…“ „BûÏ se vycpat!“ prsklo vztekle rajãe a málem prasklo, nûco takého mu ne‰lo na rozum. Ten chlap prostû nic nechápal. A jako by chtûl ukázat, Ïe uÏ je mu v‰echno fuk, pfiidal kaÏdému dobrovolnû je‰tû ãtvrt kila umûlého medu navíc.
Dne‰ek se opravdu vydafiil. Dokonce dorazila i po‰ta a skoro kaÏd˘ dostal pár dopisÛ a nûjaké noviny. Teì se loudáme k louce za baráky. Kropp drÏí pod paÏí kulaté víko od soudku s margarinem. Na pravém okraji louky stojí hromadná latrína, zastfie‰ené,
8
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 9
pevné stavení. Ale ta je jenom pro rekruty, ktefií je‰tû nevûdí, co a jak. My víme o nûãem lep‰ím. Kam se ãlovûk podívá, totiÏ stojí domeãky slouÏící stejnému úãelu, ale k individuálnímu pouÏití. Jsou dfievûné, ãtverhranné, ze v‰ech stran uzavfiené, perfektní truhláfiská práce s bezvadn˘m, pfiepychov˘m sedátkem. Na boãních stûnách jsou zvenku madla, takÏe se kadibudky dají pfiesouvat. Popadneme tfii z tûch budek, postavíme je do kruhu a pohodlnû se v nich uvelebíme. Dfiíve neÏ za dvû hodiny se odsud nezvedneme. Pamatuju se, jak jsme se zpoãátku jako nováãci v kasárnách stydûli, kdyÏ jsme museli chodit na spoleãn˘ záchod. Dvefie nikde a vedle sebe trÛní tfieba dvacet chlapÛ jak na hfiadû. KaÏd˘ je mÛÏe pfiehlédnout jedin˘m pohledem. Zkrátka, voják musí b˘t pod neustál˘m dozorem. Od té doby jsme se ale nauãili mnohem víc neÏ se jen zbavit trochu ostychu. Postupem ãasu jsme si zvykli i na docela jiné vûci. Tady venku je to vyloÏen˘ poÏitek. UÏ ani nevím, proã jsme dfiív kolem téhle záleÏitosti pokaÏdé tak rozpaãitû pfie‰lapovali. VÏdyÈ je to stejnû pfiirozené jako jídlo a pití. A ani bych se o tom zvlá‰È ne‰ífiil, kdyby to nehrálo tak dÛleÏitou roli a nebylo to pro nás nûco nového – ostatní jsme uÏ dávno brali jako samozfiejmost. Pro vojáka je Ïaludek a trávení bliωí teritorium neÏ pro obyãejného civila. Tfii ãtvrtiny jeho slovní zásoby pocházejí z této oblasti, a kdyÏ chce projevit svou radost nebo naopak nejhlub‰í rozhofiãení, právû odtud ãerpá inspiraci pro své jadrné v˘razy. Jinak se nelze tak struãnû a jasnû vyjádfiit. Na‰e rodiny a uãitelé, aÏ se vrátíme domÛ, budou z na‰í slovní zásoby v ‰oku, ale co naplat, tady je to esperanto srozumitelné v‰em. Právû pro onu „vynucenou vefiejnost“ získaly pro nás procesy trávení a vymû‰ování znovu pel nevinnosti. A nejen to: jsou pro nás tak samozfiejmé a dÛleÏité jako dobrá karta ve skatu. Není náhodou, Ïe se pro nezaruãené zvûsti a popla‰né zprávy ujalo oznaãení „latrínová zpráva“; neboÈ
9
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 10
právû latríny jsou vojenskou náhraÏkou kávov˘ch d˘chánkÛ a vysedávání v hospodû. Tady se cítíme lépe neÏ na nûjaké vypulírované vykachlíkované toaletû! Tam je to moÏná hygieniãtûj‰í; tady je to v‰ak neskuteãná paráda. Jsou to nádherné, bezstarostné chvíle, které tu trávíme. Nad námi se klene modré nebe. Na obzoru se vzná‰ejí jasnû ozáfiené Ïluté koule a bílé obláãky protiletadlov˘ch stfiel. Obãas, kdyÏ pronásledují nûjakého letce, vytrysknou jako fontána. Tlumené burácení fronty vnímáme jen jako velmi vzdálenou boufiku. âmeláci, ktefií tu v‰ude poletují a bezstarostnû bzuãí, je pfiehlu‰í. Kolem nás se rozprostírá kvetoucí louka. Jemná stébla travin se kolébají, bûlásci se vzná‰ejí v mûkkém, teplém vzduchu pozdního léta, my proãítáme dopisy a noviny a koufiíme, sundáme si ãepice a poloÏím je vedle sebe, vánek si pohrává s na‰imi vlasy, slovy a my‰lenkami. Na‰e tfii budky stojí uprostfied planoucích rud˘ch vlãích mákÛ. PoloÏíme si víko od margarinového sudu na kolena. Tak máme dobrou podloÏku pro skat. Kropp vzal karty s sebou. Po kaÏdé partiãce Grandu si dáme jednu Nulovou. âlovûk by tu vydrÏel dfiepût vûãnû. Od barákÛ sem doléhají tóny tahací harmoniky. Obãas odloÏíme karty a podíváme se jeden na druhého. V takovou chvíli obvykle nûkter˘ z nás pronese: „Pánové, pánové –,“ nebo: „Taky to mohlo dopadnout ‰patnû –,“ a my sklopíme pohled a na chvíli se pohrouÏíme do mlãení. KaÏd˘ z nás ví, oã kráãí, takÏe není tfieba mnoha slov. Moc nechybûlo a dnes jsme tady v tûch budkách nesedûli. Mûli jsme zatracenû namále. A proto je pro nás v‰echno nové a silné – rud˘ mák a dobré jídlo, cigarety a letní vítr. Kropp se zeptá: „Vidûl nûkdo z vás je‰tû Kemmericha?“ „LeÏí v Saint-Josephu,“ podotknu. Müller se domnívá, Ïe koupil prÛstfiel stehna, coÏ je dobr˘ cesÈák do zázemí.
10
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 11
Rozhodneme se, Ïe Kemmericha odpoledne nav‰tívíme. Kropp vytáhne z kapsy dopis. „Mám vás pozdravovat od Kantorka.“ Smûjeme se. Müller odhazuje nedopalek a utrousí: „Co bych za to dal, kdyby tady byl s námi.“
Kantorek byl nበtfiídní profesor, mal˘ pfiísn˘ chlapík v ‰edivém saku s dlouh˘mi ‰osy. Jeho tváfi pfiipomínala hrabo‰e. Postavu mûl podobnou jako desátník Himmelstoss zvan˘ „Postrach Klá‰terní hory“. Je ostatnû komické, Ïe pfiíãinou ne‰tûstí na svûtû b˘vají ãasto drobní lidé; jsou mnohem energiãtûj‰í a nesná‰enlivûj‰í neÏ ti urostlí. VÏdycky jsem si dával dobr˘ pozor, abych se nedostal k rotû, které velí skrãek. Tihle malí Napoleonové jsou vût‰inou pûkní rasi. Kantorek do nás v hodinách tûlocviku tak dlouho huãel, aÏ na‰e tfiída odpochodovala pod jeho velením jako jeden muÏ na okresní velitelství a dobrovolnû se pfiihlásila do války. Pofiád ho vidím pfied sebou, jak na nás civí, oãi za brejliãkami se mu lesknou, a úpûnlivû Ïadoní: „Tak jdete do toho taky, kamarádi?!“ Vychovatelé jeho typu nosívají své city v kapsiãce u vesty, pûknû po ruce, a vyndávají je, jak se jim to hodí. JenÏe tím jsme si tenkrát hlavu nelámali. Pravda, jeden z nás váhal a pfiíli‰ se mu nechtûlo. Byl to Behm Josef, kulaÈouãk˘, dobromysln˘ chlapec. Nakonec se v‰ak nechal pfiemluvit. Jinak by se totiÏ znemoÏnil. Tfieba i nûktefií dal‰í sm˘‰leli jak on, ale bylo prakticky nemoÏné, aby nûkdo trhal partu, neboÈ tenkrát dokonce ani rodiãe ne‰li daleko pro slovo „zbabûlec“. Tehdy ov‰em nemûl nikdo ponûtí, co se bude dít. Nejrozumnûj‰í byli chudí, prostí lidé, ktefií od zaãátku povaÏovali válku za ne‰tûstí, zatímco ti lépe situovaní byli nad‰ením bez sebe, aãkoliv právû oni mûli pfiedpoklady pro to, aby si ujasnili, co válka znamená. Katczinsky tvrdí, Ïe to je vlivem vzdûlaní. Vzdûlání pr˘ ãlovûka oblbuje. A co Katcza fiekne, to má hlavu a patu.
11
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 12
Jako z udûlání byl Behm jeden z prvních, ktefií padli. Pfii zteãi dostal kulku do oka a my ho tam nechali leÏet, protoÏe jsme byli pfiesvûdãení, Ïe je mrtv˘. Vzít s sebou jsme ho nemohli, neboÈ jsme museli pfiekotnû ustupovat. Ale odpoledne jsme ho najednou zaslechli. Volal a plazil se v zemi nikoho sem a tam. Byl tedy pfiedtím jen v bezvûdomí. ProtoÏe nevidûl a bolestí nevûdûl, co dûlá, dostateãnû se nekryl a ti odnaproti ho odstfielili dfiív, neÏ jsme se k nûmu nûkdo staãil dostat a pfiitáhnout ho. Nelze ov‰em Behmovu smrt spojovat s Kantorkem – kam bychom pfii‰li, kdybychom uÏ tohle oznaãili jako vinu. VÏdyÈ na svûtû existují tisíce KantorkÛ a v‰ichni jsou pfiesvûdãení, Ïe konají maximální dobro – ov‰em zpÛsobem pro nû co nejpohodlnûj‰ím. A právû v tom spoãívá jejich debakl. Mûli nás osmnáctileté uvést do svûta dospûlosti, do svûta práce, povinnosti, kultury a pokroku, do budoucnosti. âasto jsme se jim po‰klebovali, tropili drobné v˘trÏnosti, ale v podstatû jsme jim vûfiili. Byli pro nás nositeli autority a pod tím pojmem jsme si pfiedstavovali vût‰í porozumûní a lidské chápání. JenÏe první mrtv˘, kterého jsme spatfiili, tohle na‰e pfiesvûdãení zhatil. Pochopili jsme, Ïe nበfyzick˘ vûk je poctivûj‰í neÏ jejich; oni pro nás mûli pouhé fráze a opl˘vali dovedností. První bubnová palba nám ukázala nበomyl, pod ní se zhroutil svûtov˘ názor, kter˘ nám v‰tûpovali. Zatímco oni pokraãovali v demagogické propagandû, my jsme na vlastní oãi vidûli plné lazarety a umírající; zatímco oni prohla‰ovali sluÏbu vlasti za to nejdÛleÏitûj‰í na svûtû, my uÏ vûdûli, Ïe smrtelná úzkost je silnûj‰í. Ale kvÛli tomu jsme pfiece je‰tû nebyli vzboufienci, zbûhové ãi zbabûlci – kaÏd˘ z tûchto a podobn˘ch v˘razÛ mûli ihned po ruce –, milovali jsme svou vlast stejnû jako oni a pfii kaÏdém útoku jsme se vrhali stateãnû kupfiedu, ale teì uÏ jsme rozli‰ovali; najednou jsme prohlédli. A vidûli, Ïe z jejich svûta nezbylo nic. Najednou jsme byli stra‰nû osamûlí – a museli se s tím sami vyrovnat.
12
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 13
NeÏ se vydáme za Kemmerichem, balíme jeho vûci; pfiijdou mu na cestû vhod. V polní nemocnici je velk˘ provoz; jako vÏdy to tam páchne karbolem, hnisem a potem. âlovûk je z barákÛ zvykl˘ na ledacos, ale tady se mu pfiece jen mÛÏe udûlat nanic. Vyptáváme se na Kemmericha a koneãnû ho objevíme: leÏí v jednom ze sálÛ a vítá nás slab˘m v˘razem radosti a bezmocného vzru‰ení. Zatímco byl v bezvûdomí, ukradli mu hodinky. Müller kroutí hlavou. „Já ti pofiád fiíkal, Ïe si s sebou do pole nemበbrát takové dobré hodinky.“ Müller se obãas chová jako slon v porcelánu a musí mít vÏdycky pravdu. Jinak by drÏel hubu, protoÏe kaÏd˘ vidí, Ïe Kemmerich se z toho srabu Ïiv˘ nedostane. A je tudíÏ úplnû jedno, jestli ty své hodinky dostane zpátky, ledaÏe by se poslaly jeho matce. „Jak se cítí‰, Franzi?“ ptá se Kropp. Kemmerichovi klesne hlava zpátky na pol‰táfi. „Ujde to – jenom ta noha mû zatracenû bolí.“ Na‰e pohledy sklouznou dolÛ. Nohu má schovanou pod drátûn˘m ko‰em, nad nímÏ se vzdouvá pfiikr˘vka. Kopnu Müllera do holenû, protoÏe je schopen Kemmerichovi vyÏvanit, co nám pfiedtím venku fiekli saniÈáci: Ïe Kemmerich uÏ Ïádnou nohu nemá. Amputovali mu ji. Kamarád vypadá hroznû. Je Ïlut˘ a sinal˘, v obliãeji se mu zraãí ty cizí rysy, které tak dobfie známe, protoÏe jsme je vidûli uÏ mockrát. Jsou to známky blíÏící se smrti. Pod kÛÏí uÏ nepulzuje Ïivot. Byl vytlaãen aÏ na samotn˘ okraj tûla, zevnitfi se napovrch dere smrt, která uÏ ovládla oãi. LeÏí tu nበkamarád Kemmerich, kter˘ s námi je‰tû nedávno pekl koninu a dfiepûl v zákopech – je to stále je‰tû on, a pfiece to uÏ není on; jeho obraz vybledl, pozbyl jasn˘ch obrysÛ jako dvakrát exponovan˘ snímek. I jeho hlas ‰evelí jako popel. Vzpomínám na to, jak jsme tenkrát odjíÏdûli. Jeho matka, dobrosrdeãná boubelatá Ïena, ho doprovázela na nádraÏí. NepfietrÏitû plakala. Tváfi uÏ mûla pláãem odulou a oteklou. Kemmerichovi to bylo trapné, protoÏe se ze v‰ech nejménû
13
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 14
ovládala, pfiímo se roztékala, rozpl˘vala v tuk a vodu. Pfiitom se obracela hlavnû na mne, pofiád mû chytala za rukáv a Ïadonila, abych tam venku dával na Franziho pozor. Je fakt, Ïe vypadal jako dítû a mûl tak mûkké kosti, Ïe po ãtyfiech t˘dnech pochodÛ s plnou polní si „vyslouÏil“ platfus. Ale jak mÛÏe‰ v poli dávat na nûkoho pozor! „AspoÀ se teì dostane‰ domÛ,“ chlácholí ho Kropp. „Jinak bys na dovolenku ãekal pfiinejmen‰ím tfii aÏ ãtyfii mûsíce.“ Kemmerich pfiikyvuje. NevydrÏím se mu dívat na ruce, jsou jako voskové. Pod nehty má ‰pínu ze zákopÛ, je modroãerná jako jed. Napadne mne, Ïe ty nehty porostou dál, je‰tû dlouho porostou jako stra‰idelné sklepní rostliny, i kdyÏ uÏ Kemmerich dávno pfiestane d˘chat. Vidím to pfied sebou jako obraz: nehty se kroutí ve v˘vrtky a rostou a rostou a s nimi i vlasy na rozpadající se lebce jako tráva na úrodné pÛdû – jak je to vÛbec moÏné? Müller se sehne. „Pfiinesli jsme ti tvoje vûci, Franzi.“ Kemmerich ukáÏe slabû rukou: „Strãte to pod postel.“ Müller se znovu skloní. Kemmerich zaãne zase o tûch sv˘ch hodinkách. Jak ho má ãlovûk uklidnit, aby ho pfiitom nepopla‰il? Müller se vynofií zpod postele. V ruce má pár leteck˘ch vysok˘ch bot. Jsou to nádherné anglické holínky z mûkké Ïluté kÛÏe, dosahují po kolena a ‰nûrují se aÏ úplnû nahoru. Je to vzácn˘ artikl. Müller je jimi nad‰en˘, pfiikládá jejich podráÏky k vlastním neforemn˘m baganãatÛm a zeptá se: „Ty si ty boty vezme‰ s sebou, Franzi?“ V‰ichni tfii si pomyslíme totéÏ: I kdyby se uzdravil, nosit by mohl jenom jednu, takÏe jsou mu k niãemu. A za dané situace je vûãná ‰koda, jestli tu zÛstanou, protoÏe jakmile Kemmerich umfie, saniÈáci po nich okamÏitû chÀapnou. Müller se nevzdává: „Nechce‰ je tady radûji nechat?“ Franz nechce. Je to jeho nejcennûj‰í majetek. „Mohli bychom si je vymûnit,“ navrhne Müller. „Tady venku by nûco takového pfii‰lo ãlovûku vhod.“ Ale Kemmerich je neoblomn˘.
14
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 15
Dupnu Müllerovi na nohu; váhavû vrací parádní boty pod postel. Je‰tû chvíli klábosíme a pak se rozlouãíme: „Tak se mûj, Franzi.“ Slibuji mu, Ïe zítra zase pfiijdu. I Müller mluví o zítfiku; myslí na ty ‰nûrovací boty a chce si je pohlídat. Kemmerich zasténá. Má horeãku. Venku zastavujeme saniÈáka a prosíme ho, aby dal na‰emu kamarádovi injekci proti bolesti. Lapiduch odmítá. „Kdybysme mûli kaÏd˘mu píchat morfium, museli bysme ho fasovat v beãkách!“ „Ty nejspí‰ obsluhuje‰ jen oficíry, co?“ utrousí Kropp jedovatû. Rychle se do toho vloÏím a nabídnu saniÈákovi cigaretu. Vezme si ji. Pak se ho zeptám: „A smí‰ ty vÛbec dávat injekce?“ Urazí se. „KdyÏ si myslíte, Ïe ne, tak co se ptáte?“ Vtisknu mu do dlanû je‰tû pár cigaret: „Hele, buì tak hodnej –!“ „Tak jo,“ rezignuje. Kropp s ním jde zpátky dovnitfi, nedÛvûfiuje mu a chce se pfiesvûdãit na vlastní oãi. My dva ãekáme venku. Müller zaãíná zase o tûch botách. „Padly by mi bezvadnû. V tûchhle kfiápech mám nohy samej puchejfi. Myslí‰, Ïe vydrÏí, dokud nebudeme mít zejtra padla? ProtoÏe jestli odejde v noci, máme s tûma botama utrum –“ Albert se vrací. „Myslíte…?“ nadhodí. „To je víc neÏ jasn˘,“ prohlásí Müller nekompromisnû. Vracíme se k barákÛm. Myslím na dopis, kter˘ musím zítra napsat Kemmerichovû matce. Zamrazí mû, nejradûji bych se posilnil stopeãkou kofialky. Müller vytrhne stéblo trávy a vloÏí si je do úst. Rozpaãitû Ïv˘ká. Mal˘ Kropp najednou odhodí cigaretu, zufiivû nedopalek za‰lápne, nepfiítomnû zírá pfied sebe, tváfi má jako v tranzu a mumlá: „Zasraná práce. Nasrat na to v‰ecko!“ Pokraãujeme dál a Kropp se po chvíli uklidní. Známe to – tenhle frontov˘ amok. KaÏdého nûkdy popadne.
15
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 16
Müller se ptá: „Co ti Kantorek vlastnû napsal?“ Kropp se u‰klíbne. „Îe jsme Ïelezné mládí národa.“ V‰ichni tfii se hofice zachechtáme. Jaká to ironie! Kropp spustí lavinu nadávek a je rád, Ïe je vÛbec schopen mluvit. Jasnû, to si opravdu myslí, takhle sm˘‰lejí ty tisíce KantorkÛ! Îelezné mládí! Îádnému z nás není víc jak dvacet, ale mládí máme uÏ dávno za sebou! Stali se z nás starci!
16
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 17
/II/
P
fiipadá mi zvlá‰tní, kdykoliv si na to vzpomenu, Ïe mám doma v zásuvce psacího stolu rozepsané drama Saul a kupu básní. Strávil jsem nad tím nejeden veãer, ale ostatnû skoro kaÏd˘ z nás se takov˘mi vûcmi zab˘val. Nicménû teì se pro mne psaní dramat a básní stalo nûãím tak nereáln˘m, Ïe si to uÏ vÛbec nedovedu pfiedstavit. Od chvíle, co jsme tady, nበdfiívûj‰í Ïivot skonãil, jako kdyÏ utne, a my nejsme s to proti tomu nûco udûlat. Obãas se sice snaÏíme najít pro to nûjaké vysvûtlení, ale pfiíli‰ se nám to nedafií. Právû nám dvacetilet˘m, Kroppovi, Müllerovi, Leerovi a mnû, nám, jeÏ Kantorek oznaãil za Ïelezné mládí, je v‰echno obzvlá‰È nejasné. Star‰í lidé jsou spojení s tím, co bylo dfiív, cítí pevnou pÛdu pod nohama, mají Ïeny, dûti, povolání a zájmy, které jsou tak pevné, Ïe je ani válka nemÛÏe zpfietrhat. My dvacetiletí v‰ak máme jenom rodiãe a nûktefií moÏná nûjaké to dûvãe. To není mnoho, neboÈ v na‰em vûku uÏ pouto k rodiãÛm není tak silné a dûvãata nás je‰tû tolik neberou. Kromû rodiãÛ a dûvãat toho uÏ mnoho nemáme; snad trochu romantismu, nûjakého toho koníãka a ‰kolu; dál nበÏivot zatím nedosáhl. Ale ani z toho nic nezbylo. Kantorek by fiekl, Ïe jsme právû stanuli na prahu dospûlosti. Tak nûjak tomu skuteãnû je. Je‰tû jsme ale nestaãili zapustit kofieny. Válka nás odplavila. Pro ostatní, pro ty star‰í, je válka jak˘si mezník, oni dokáÏou myslet na to, co bude potom. Nás v‰ak válka pohltila a zaskoãila a nemáme
17
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 18
potuchy, jak to v‰echno skonãí. Prozatím cítíme jen to, Ïe jsme nûjak˘m zvlá‰tním zpÛsobem zhrubli a propadli beznadûji, ponofiili se do jakéhosi smutku, aãkoliv si to dosud pfiíli‰ neuvûdomujeme.
I kdyÏ Müller touÏí po Kemmerichov˘ch botách, není mu proto na‰eho kamaráda ménû líto neÏ nûkomu, kdo by se kvÛli zármutku neodváÏil na nû ani pomyslet. Müller je jenom realista. Kdyby ty boty Franzimu nûjak pomohly, pak by Müller rad‰i bûhal bos po ostnatém drátu, neÏ aby pfiem˘‰lel, jak se k nim dostat. Ale za dané situace ty boty s Franziho stavem nijak nesouvisí, kdeÏto Müllerovi by v˘bornû poslouÏily. Kemmerich odejde tak jako tak, bez ohledu na to, co se s jeho botami stane. Proã by si je tedy Müller nepohlídal; má na nû pfiece vût‰í právo neÏ nûjak˘ saniÈák! AÏ kamarád zemfie, bude uÏ pozdû. Proto po nich Müller pase uÏ teì. Ztratili jsme smysl pro jinou realitu, protoÏe je fiktivní. Jen daná skuteãnost je pro nás ta pravá a dÛleÏitá. A dobré boty jsou vzácnost.
I tohle bylo dfiíve jiné. KdyÏ jsme se hlásili na okresní velitelství, byli jsme ‰kolní tfiída dvaceti mladíkÛ, ktefií se – nûktefií z nás poprvé – nechali z recese spoleãnû oholit, neÏ vkroãili na kasárensk˘ dvÛr. Nemûli jsme dosud plány do budoucnosti, málokdo z nás mûl uÏ o své kariéfie a povolání tak vyhranûnou pfiedstavu, Ïe by pfiedznamenala jeho pfií‰tí existenci; ale byli jsme nabití neurãit˘mi ideály, které v na‰ich oãích propÛjãovaly Ïivotu a válce málem romantickou svatozáfi. Nበvojensk˘ v˘cvik trval deset nedûl a ovlivnil nás mnohem víc neÏ deset let ‰kolní docházky. Nauãili jsme se, Ïe vyle‰tûn˘ knoflík je dÛleÏitûj‰í neÏ ãtyfii svazky Schopenhauera. Poznali jsme, zpoãátku s údivem, pozdûji plni rozhofiãení a nakonec zcela lhostejnû, Ïe na vojnû nerozhoduje
18
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 19
síla ducha, n˘brÏ kartáã na boty, nikoliv my‰lenka, ale kasárensk˘ fiád, ne svoboda, ale dril a kázeÀ. ·li jsme na vojnu s nad‰ením a dobrou vÛlí, ale oni udûlali v‰echno pro to, aby to z nás brzy vytloukli. Po tfiech t˘dnech jsme se uÏ pranic nedivili tomu, Ïe opr˘mkovan˘ po‰Èák má nad námi vût‰í moc, neÏ mûli dosud na‰i rodiãe, uãitelé a v‰echny kulturní smûry od Platona po Goetha dohromady. Sv˘m mlad˘m bystr˘m rozumem jsme pochopili, Ïe klasick˘ pojem vlasti, hlásan˘ na‰imi uãiteli, tady znamená, Ïe se musíme vzdát své individuality do takové míry, jakou by se nikdo neodváÏil poÏadovat po nejpodfiadnûj‰ím sluhovi. Salutovat, stát v pozoru, parádemar‰, k poctû zbraÀ, vlevo v bok, vpravo v bok, srazit patky, nadávky a tisícerá ‰ikana; mûli jsme o sv˘ch úkolech úplnû jinou pfiedstavu, ale tady nás na hrdinství pfiipravovali jako nûjaké cirkusové konû. Brzy jsme si v‰ak zvykli. Dokonce jsme pochopili, Ïe nûco málo z toho je nutné, ostatní ov‰em je naprostá buzerace. Pro takové nuance má voják jemn˘ ãich.
Po tfiech ãi po ãtyfiech jsme byli rozdûleni do druÏstev, spolu s frísk˘mi rybáfii, sedláky, dûlníky a fiemeslníky, s nimiÏ jsme se rychle spfiátelili. Kropp, Müller, Kemmerich a já jsme byli pfiidûleni k devátému druÏstvu, jehoÏ velitelem byl desátník Himmelstoss. Platil za nejvût‰ího rasa na kasárenském dvofie – a byl na to navíc patfiiãnû py‰n˘. Mal˘ podsadit˘ chlapík se zrzav˘m, bojovnû nakroucen˘m knírem, kter˘ si kdysi odslouÏil své a pak dvanáct let pracoval jako po‰Èák. Obzvlá‰tû spadeno mûl na Kroppa, Tjadena, Westhuse a na mne, protoÏe vycítil nበtich˘ vzdor. Jednou ráno jsem musel ãtrnáctkrát stlát jeho postel. PokaÏdé na‰el nûjakou chybu a v‰echno rozházel. Dvacet hodin – s mal˘mi pauzami – jsem jindy mazal a kartáãoval pár prastar˘ch bot, tvrd˘ch jako kámen, aÏ byly mûkouãké jako máslo, a sám Himmelstoss uÏ nevûdûl, co by jim vytkl. Na jeho rozkaz jsem taky kartáãkem na zuby musel
19
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 20
doãista vydrhnout svûtnici na‰eho druÏstva. Jednou mnû a Kroppovi pfiikázal zamést zasnûÏen˘ kasárensk˘ dvÛr jen smetáãkem a lopatkou. Pustili jsme se do toho a metli bychom asi aÏ do zmrznutí, kdyby se k tomu náhodou nenachom˘tl nûjak˘ poruãík; poslal nás pryã a Himmelstossovi vynadal, co se do nûho ve‰lo. Jedin˘m v˘sledkem v‰ak bylo, Ïe ten hÀup na nás mûl je‰tû vût‰í vztek. âtyfii t˘dny po sobû jsem kaÏdou nedûli drÏel stráÏ nebo sluÏbu, cel˘ mûsíc sm˘ãil ubikace, s plnou polní mû nutil na rozmáãené oranici dûlat pfiískoky „K zemi!“ a „Vztyk!“, aÏ jsem byl od hlavy k patû obalen˘ mokrou hlínou a vyãerpáním se zhroutil; o ãtyfii hodiny pozdûji jsem se uÏ u Himmelstosse hlásil s bezvadnou v˘strojí a v˘zbrojí a s rukama rozedfien˘ma do krve. S Kroppem, Westhusem a Tjadenem jsme za tfieskutého mrazu ãtvrt hodiny stáli v povelu „Pozor“ bez rukavic, holé prsty na ledové hlavni pu‰ky, a ten ras se kolem nás plíÏil a jako ostfiíÏ ãíhal na sebemen‰í pohyb, aby nás mohl potrestat za nesplnûní rozkazu. Jednou v noci mi ve dvû hodiny ráno pfiikázal bûÏet v ko‰ili osmkrát z nejhofiej‰ího patra kasáren aÏ dolÛ na dvÛr, protoÏe moje spodky vyãnívaly o nûkolik centimetrÛ pfies okraj stoliãky, na kterou kaÏd˘ musel naskládat a narovnat své vûci. A vedle mne dusal dozorãí poddÛstojník Himmelstoss a ‰lapal mi na prsty u nohou. Pfii cviãení s bodákem jsem musel pokaÏdé ‰ermovat s Himmelstossem, pfiiãemÏ já mûl v rukou tûÏk˘ Ïelezn˘ podstavec a on fortelnou dfievûnou pu‰ku, takÏe mû mohl pohodlnû mlátit, aÏ jsem mûl paÏe samou modfiinu. Jednou mû pfii tom popadl nepfiíãetn˘ vztek; udûlal jsem divok˘ v˘pad a vrazil mu pûst do Ïaludku, aÏ se svalil. KdyÏ si ‰el stûÏovat, velitel roty se mu vysmál, Ïe pr˘ mûl dávat lep‰í pozor; znal ho jak své boty a zfiejmû mu tu trefu pfiál. Dosáhl jsem mistrovství ve ‰plhu na skfiínû a posléze i v dfiepech. Tfiásli jsme se, kdyÏ jsme jenom zaslechli HimmelstossÛv hlas, ale zdeptat nás se tomu spla‰enému po‰tovnímu ‰imlovi nepodafiilo. KdyÏ jsme jednou v nedûli vyná‰eli s Kroppem pfies
20
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 21
dvÛr barákového tábora na tyãi k˘bl z latríny a Himmelstoss, sváteãnû vymódûn˘, protoÏe se právû chystal na vycházku, se nám zniãehonic postavil do cesty a ‰kodolibû se nás vyptával, jak se nám ta práce líbí, pfiedstírali jsme, Ïe jsme klop˘tli, a s gustem mu vylili sraãky na nohy. Zaãal fivát jako tur, ale míra na‰í trpûlivosti byla dovr‰ena. „Z toho kouká kriminál!“ zufiil Himmelstoss. Kropp uÏ toho mûl dost. „Ale pfiedtím se bude vy‰etfiovat a my na vás v‰echno vybalíme,“ zavrãel odhodlanû. „Jak to mluvíte s poddÛstojníkem!“ jeãel Himmelstoss. „Co si to dovolujete? Poãkejte, aÏ budete tázán! Co chcete udûlat?“ „Povûdût o panu poddÛstojníkovi své!“ fiekl Kropp a postavil se do pozoru. Himmelstossovi koneãnû do‰lo, Ïe je zle, a beze slova se stáhl. NeÏ se ale úplnû zdekoval, vztekle zahulákal: „Tohle si odskáãete!“ Od toho okamÏiku byla jeho moc tatam. Dál to sice zkou‰el s oranicí, s pfiískoky „K zemi!“ a „Vztyk!“, ale uÏ to nebylo ono. Uposlechli jsme kaÏd˘ povel, neboÈ rozkaz je rozkaz, ale vykonávali jej tak leÏérnû, Ïe se z toho ten hÀup mohl zvocknout. Non‰alantnû jsme klesali na kolena a potom na lokty, zatímco on uÏ zufiivû fival dal‰í povel. Dfiív neÏ jsme se my zpotili, on ochraptûl. Potom nám dal koneãnû pokoj. Sice nám pofiád nadával do hajzlÛ, ale byl v tom i urãit˘ respekt. Bylo ale i dost slu‰n˘ch a rozumn˘ch kaprálÛ, a byla jich dokonce vût‰ina. KaÏd˘ si v‰ak chtûl udrÏet co nejdéle své teplé místeãko v zázemí, a toho mohl dosáhnout jen tím, Ïe dával rekrutÛm do tûla. Zakusili jsme ve‰kerou moÏnou ‰ikanu a drezuru kasárenského Ïivota a ãasto jsme vzteky a bezmocí aÏ breãeli. Nûktefií z toho i onemocnûli; Wolf dokonce zemfiel na zápal plic. Ale dát se zlomit – to bychom sami sebe povaÏovali za smû‰né slabochy. Stali se z nás tvrdí, nedÛvûfiiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví chlapi – a to bylo dobfie; neboÈ právû tyhle vlastnosti nám pfiedtím chybûly. Kdyby
21
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 22
nás poslali do zákopÛ bez takového v˘cviku, bez této prÛpravy, vût‰ina z nás by se asi zbláznila. Ale takhle jsme byli pfiipraveni na to, co nás ãekalo. Nezhroutili jsme se, pfiizpÛsobili se; na‰ich dvacet rokÛ, na‰e mládí, které nám mnohé jiné ztûÏovalo, nám v tomhle pomohlo. NejdÛleÏitûj‰í v‰ak bylo, Ïe se v nás probudil pocit sounáleÏitosti, soudrÏnosti, kter˘ se pak na frontû vystupÀoval v to nejlep‰í, co válka pfiinesla: v kamarádství!
Sedím u Kemmerichova lÛÏka. Franz vÛãihlednû chátrá. Kolem nás je spousta kraválu. Îelezniãáfii pfiistavili sanitní vlak a lékafii vybírají mezi ranûn˘mi ty, ktefií jsou schopni transportu. Doktor míjí Kemmerichovu postel a ani se na nûho nepodívá. „Pojede‰ pfií‰tím vlakem, Franzi,“ uklidÀuji ho. Zvedá se na lÛÏku, opfie se o lokty. „Ufiízli mi nohu.“ Tak to tedy uÏ ví. Pfiikyvuji: „Buì rád, Ïe ses z toho vÛbec dostal.“ Mlãí. „Také to mohly b˘t obû nohy, Franzi,“ pokraãuji. „Wegeler pfii‰el o pravou ruku, a to je mnohem hor‰í. A pak – aspoÀ se dostane‰ domÛ.“ Dívá se na mû. „Myslí‰?“ „Jasnû.“ „Opravdu?“ uji‰Èuje se znovu. „Urãitû, Franzi. Jenom se napfied musí‰ zotavit po té operaci.“ Pok˘vne mi, abych si pfiisedl blíÏ. Nakloním se k nûmu. Za‰eptá: „Já tomu nevûfiím.“ „Nemluv nesmysly, Franzi. Za pár dní sám uvidí‰. Prosím tû, taková amputace nohy to dneska uÏ nic není. Tady umûjí spravit docela jin˘ pfiípady.“ Zvedá ruku. „Jen se podívej na ty prsty.“ „To je po té operaci. Teì musí‰ jen pofiádnû jíst, a v‰echno zase doÏene‰. Dostáváte tady slu‰nou menáÏ?“ Ukazuje na jídelní misku. Je je‰tû skoro plná. Propadám
22
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 23
panice. „Franzi, musí‰ jíst. Jídlo je teì hlavní vûc. A strava je tu pfiece docela dobrá.“ Vrtí odmítavû hlavou. Chvíli mlãí a pak pomalu fiekne: „Kdysi jsem se chtûl stát nadlesním.“ „To pofiád je‰tû mÛÏe‰,“ povzbuzuji ho. „Teì vyrábûjí bájeãné protézy; ani nepozná‰, Ïe ti nûco chybí. Napojí se pfiímo na svalstvo. Napfiíklad s takovou protézou ruky se dá pohybovat prsty, a dokonce i psát. A kromû toho se tyhle vûci pofiád zdokonalují. Kdoví, co lidi je‰tû nevynaleznou.“ Zase si lehne a chvíli mlãí. Pak zamumlá: „Ty boty mÛÏe‰ odnést Müllerovi.“ Pfiikyvuji a pfiem˘‰lím, co povzbudivého bych mu je‰tû fiekl. Jeho rty se propadly, ústa se zvût‰ila, zuby v nich vûzí jako kfiída. PodkoÏní tuk na obliãeji se ztratil, ãelo se vyklenulo a lícní kosti vystupují. Kostra se dere napovrch. Oãi má zapadlé; za pár hodin nastane konec. Není první umírající, kterého takhle vidím; ale my dva jsme spolu vyrostli, a tak je to pfiece jen nûco jiného. Opisoval jsem od nûho kompozice. Do ‰koly chodil vût‰inou v hnûdém obleku s páskem. Rukávy mûl o‰oupané, aÏ se bl˘skaly. Také byl z nás jedin˘, kdo zvládl na hrazdû veletoã. KdyÏ ho provádûl, poletovaly mu vlasy kolem tváfie jako hedvábí. Kantorek byl na nûj py‰n˘. Ale cigarety nesná‰el. PleÈ mûl bledou a jemnou; mûl v sobû nûco dívãího. Koukám na své boty. Jsou velké a humpolácké, s nohavicemi zastrãen˘mi dovnitfi. KdyÏ ãlovûk vstane, vypadá v tûch ‰irok˘ch rourách nemotornû a mohutnû. Ale kdyÏ se pfii koupání svlékneme, máme najednou zase tenké nohy a úzká ramena. Pak uÏ nejsme vojáci, ale málem je‰tû chlapci; nikdo by nevûfiil, Ïe uneseme plnou polní. Je to zvlá‰tní, kdyÏ jsme nazí; v tom okamÏiku jsme civilisté a skoro se tak i cítíme. Franz Kemmerich vypadal pod sprchou jako dítû, mal˘ a útl˘. Teì tu leÏí – a proã? Proã? Cel˘ svût bychom mûli vodit kolem tohoto lÛÏka a varovat: Tohle je Franz Kemmerich, stáfií devatenáct a pÛl roku. Nechce umfiít. Nenechte ho umfiít!
23
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 24
My‰lenky se mi honí hlavou. ·pitální vzduch, pln˘ karbolu a snûti, zahleÀuje plíce; hustá, lepkavá ka‰e, která dusí. Stmívá se. Franziho tváfi zpopelavûla, je teì bezbarvá, odráÏí se od pol‰táfie a je tak bledá a prÛzraãná, Ïe témûfi svûtélkuje. Ústa se ti‰e pohybují. Skláním se tûsnû k nûmu. ·eptá: „Jestli najdete moje hodinky, po‰lete je domÛ.“ Neodporuji. Nemá to smysl. NemÛÏu ho pfiesvûdãit. Pfiepadá mû bezmoc. To ãelo s vpadl˘mi spánky, ústa, jeÏ jsou uÏ jenom chrup, ‰piãat˘ nos! A doma tlustá plaãící paní, které musím napsat. KéÏ uÏ bych mûl ten dopis za sebou! SaniÈáci obcházejí s lahvemi a kbelíky. Jeden z nich se k nám pfiibliÏuje; vrhá na Kemmericha pátrav˘ pohled a zase se vzdaluje. Je vidût, Ïe ãeká, patrnû potfiebuje volné lÛÏko. Pfiisedám si k Franzimu co nejblíÏ a mluvím na nûj, jako by ho to mohlo je‰tû zachránit: „Tfieba se dostane‰ do zotavovny na Klá‰terní hofie, která leÏí mezi vilami. Z okna bude‰ koukat na pole a dohlédne‰ aÏ na obzor k tûm dvûma stromÛm. Teì je nejkrásnûj‰í doba, obilí zraje a kveãeru, kdyÏ zapadá slunce, se pole lesknou jako perleÈová. A uvidí‰ topolovou alej u Klá‰terního potoka. Pamatuje‰, jak jsme tam lovili mfienky? Taky si znovu pofiídí‰ akvárium a bude‰ chovat rybiãky, chodit na procházky a nikoho se nebude‰ muset dovolovat, a dokonce i na klavír si zahraje‰, kdykoli se ti zachce.“ Nakláním se nad jeho obliãej, jenÏ leÏí ve stínu. Jeho tváfi je mokrá; pláãe. To jsem to sv˘m hloup˘m Ïvanûním pûknû zvoral! „No tak, Franzi –“ obejmu ho a tisknu svou tváfi k jeho. „Chce‰ teì spát?“ Neodpovídá. Slzy mu stékají po skráních. Rád bych je utfiel, ale mÛj kapesník je pfiíli‰ ‰pinav˘. Uplyne hodina. Sedím napjatû a pozoruji kaÏdé hnutí v jeho obliãeji, jestli snad nechce je‰tû nûco fiíct. Kdyby alespoÀ otevfiel ústa a kfiiãel! Ale jenom pláãe; hlavu má nahnutou ke stranû. Nemluví o matce ani sourozencích, nefiíká vÛbec ni; patrnû má uÏ v‰echno za sebou – je teì sám se
24
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 25
sv˘m drobn˘m, devatenáctilet˘m Ïivotem a pláãe, protoÏe ho opou‰tí. Tohle je nejzoufalej‰í a nejtûωí louãení, jaké jsem kdy zaÏil, aãkoliv zlé to bylo i s Tiedjenem, kter˘ fival: Maminko, maminko! Chlap jako hora mûl oãi hrÛzou vytfie‰tûné a s bodákem v ruce odhánûl lékafie od svého lÛÏka, aÏ se vyãerpáním zhroutil. Najednou Kemmerich zasténá a zaãíná chroptût. Vyskakuji, klop˘tám ze sálu a volám: „Kde je doktor? Kde je doktor?“ Vidím bíl˘ plá‰È a pevnû se ho chytám. „Pojìte rychle, prosím, jinak Franz Kemmerich umfie.“ Lékafi se mi vytrhne a ptá se o‰etfiovatele vedle sebe: „Kter˘ to je?“ O‰etfiovatel utrousí: „LÛÏko 26, amputace stehna.“ „Jak mám vûdût, oã jde,“ supí doktor, „dnes jsem amputoval pût stehen.“ SaniÈákovi pfiikáÏe: „BûÏte se tam podívat,“ otoãí se a zamífií k operaãnímu sálu. Tfiesu se vzteky, kdyÏ jdeme se saniÈákem zpátky k Franziho posteli. Dívá se na mû a povzdechne si: „Jedna operace za druhou, od pûti od rána – fiíkám ti, je to tu hust˘. Jenom za dne‰ek jsme mûli ‰estnáct exitÛ – ten tvÛj je sedmnáct˘. Na dvacet to urãitû je‰tû dotáhneme –“ Dûlá se mi mdlo, najednou uÏ nemÛÏu dál. UÏ ani nekleju, nemá to smysl; nejrad‰i bych sebou pra‰til na zem a uÏ se nikdy nezvedl. Dojdeme ke Kemmerichovu lÛÏku. Je mrtv˘. Tváfi má je‰tû mokrou od slz. Oãi pootevfiené; jsou Ïluté jako staré kostûné knoflíky. SaniÈák mû dloubne do Ïeber. „Odnese‰ si jeho vûci?“ Mlãky pfiik˘vnu. Pokraãuje: „Musíme ho hned odklidit, to lÛÏko potfiebujeme. Venku uÏ nám lidi leÏí na podlaze.“ Skládám vûci a odepínám Franzimu visaãku se jménem. SaniÈák se ptá po vojenské kníÏce. Tady není. Podotknu, Ïe bude asi v kanceláfii, a odcházím. Je‰tû ani nejsem venku ze sálu, a uÏ mrtvého kamaráda pfiesouvají na plachtu.
25
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 26
Venku pfiede dvefimi vnímám tmu a vzduch jako vykoupení. D˘chám zhluboka, jak jen mÛÏu, a na tváfii cítím vánek tak tepl˘ a mûkk˘ jako je‰tû nikdy. Najednou mi hlavou vífií my‰lenky na dûvãata, kvetoucí louky, bílá oblaka. Mé nohy se v botách pohybují kupfiedu, jdu pofiád rychleji, utíkám. Vojáci mû míjejí, jejich hovory mû vzru‰ují, aãkoliv nevím, o ãem mluví. Zemû je nabitá energií, jeÏ do mne proudí m˘mi chodidly. Noc praská elektfiinou, fronta pohfimívá jako koncert bubnÛ. Mé tûlo se pohybuje plavnû a pruÏnû, cítím sílu sv˘ch kloubÛ, funím a oddechuji. Noc Ïije, já Ïiju. PociÈuji hlad, vût‰í neÏ jen od Ïaludku. Müller stojí pfied barákem a ãeká na mû. Dávám mu boty. Jdeme dovnitfi a on si je hned zkou‰í. Padnou mu jako ulité. Kramafií ve sv˘ch zásobách a nabízí mi pofiádn˘ kus salámu. K veãefii máme hork˘ ãaj s rumem.
26
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 27
/III/
D
ostáváme náhradu za padlé a ranûné. Ztráty v poãetních stavech jsou doplnûny, slamníky v barácích mají zase své nocleÏníky. Vût‰inou jsou to ostfiílení mazáci, ale poslali nám z polního náborového stfiediska i pûtadvacet nováãkÛ. Jsou skoro o rok mlad‰í neÏ my. Kropp do mne ‰Èouchá: „Vidûls ty dûti?“ Pfiikyvuji. Pfiedvádíme se pfied nimi a dáváme se do gala; necháváme se na dvofie holit, strkáme ruce do kapes, prohlíÏíme si rekruty s despektem a pfiipadáme si jako zku‰ení mazáci. Katczinsky se k nám pfiidává. Loudáme se ma‰talemi a dorazíme k tûm nov˘m, právû kdyÏ fasují plynové masky a kávu. Katcza se ptá jednoho z mladíkÛ: „Jak tak na tebe koukám, uÏ jste asi dlouho nedostali nic kloudného na zub, co?“ Rekrut se u‰klíbne: „Ráno tufiínov˘ chleba – v poledne tufiínová zelenina, veãer tufiínové kotlety s tufiínov˘m salátem.“ Katczinsky znalecky hvízdne. „Tufiínov˘ chleba? To jste teda mûli kliku, teì uÏ ho taky dûlají z pilin. Ale co bys takhle fiekl porci bíl˘ch fazolí? Bodly by?“ Kluk se zaãervená. „Utahovat by sis ze mû nemusel.“ Katczinsky jen utrousí: „Popadni e‰us a jdeme.“ Zvûdavû je následujeme. Vede nás k soudku, kter˘ stojí vedle jeho slamníku. Soudek je opravdu do poloviny pln˘ bíl˘ch fazolí s hovûzím masem. Katczinsky stojí pfied beãkou jako generál a pronese: „Líná huba, hol˘ ne‰tûstí! To je u PrusÛ heslo dne.“
27
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 28
Nestaãíme se divit. „No to mû podrÏ, Katczo! Kdes to schrastil?“ ptám se. „·pekoun byl rád, Ïe jsem mu od toho pomoh. Dal jsem mu za to tfii kusy padákového hedvábí. Bílé fazole jsou pfiece prima i studené.“ Blahosklonnû nandává chlapci vydatnou porci a povídá: „AÏ se tu podruhé ukáÏe‰ s e‰usem, bude‰ mít v ruce doutník nebo bago. Jasn˘?“ Pak se obrací k nám. „Vy samozfiejmû dostanete jen tak.“
Katczinsky je hotov˘ poklad, protoÏe má ‰est˘ smysl. V‰ude se najdou jemu podobní, ale na Ïádném z nich pfiedem nepoznáte, co v nich vûzí. KaÏdá rota má jednoho nebo dva takové ãímany. Katczinsky je ale ten nejmazanûj‰í, jakého jsem kdy poznal. Vlastním povoláním je myslím ‰vec, ale to s tím nemá nic spoleãného, protoÏe rozumí kaÏdému fiemeslu. Je dobré b˘t s ním kamarád. A to také jsme; Kropp, já, i Haie Westhus patfií tak napÛl k partû. Je ale spí‰ v˘konn˘m orgánem, neb pracuje pod Katczov˘m velením, kdyÏ se má podniknout nûco, k ãemu je tfieba pûstí. Zato pak má podíl na v˘tûÏku. Pfiijdeme napfiíklad v noci do úplnû neznámé osady, do hnízda, kde chcípl pes. Na první pohled je vidût, Ïe vesnice je vybrakovaná aÏ na holé zdi. Jako ubytovna slouÏí temná továrniãka, která byla narychlo zfiízena jako noclehárna. Je nûkolik postelí, vlastnû spí‰ paland, pár dfievûn˘ch latí spojen˘ch drátûn˘m pletivem. Drátûné pletivo tlaãí. Deky jako podloÏky nejsou. Tu jednu, kterou kaÏd˘ máme, potfiebujeme na pfiikrytí. Stanov˘ dílec je pfiíli‰ tenk˘. Katcza chvíli kouká na tu bídu a pak fiekne Westhusovi: „Jdeme.“ Nato zmizí v úplnû neznámé vesnici. Za pÛl hodiny jsou zpátky, kaÏd˘ vrchovatou náruã slámy. Katcza objevil stáj, a tím i slámu. Teì bychom mohli spát hezky v teple, jenom kdyby nám v Ïaludku tak dûsnû ne‰krundalo hlady.
28
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 29
Kropp se ptá dûlostfielce, kter˘ tady je uÏ del‰í dobu: „Je tu nûkde nûjaká kant˘na?“ Kanon˘r se smûje. „Ty mበale nápady! Tady není vÛbec nic. Tady neschrastí‰ ani suchou kÛrku.“ „Copak tu nezÛstali Ïádní domorodci?“ Kanon˘r zabruãí. „Jo, pár jich tu je. Ale ti sami okounûjí kolem polních kuchyní a Ïebrají.“ Situace je zlá. Nezbude neÏ si utáhnout opasek je‰tû tûsnûji a poãkat do rána, aÏ dorazí proviant. Vtom vidím, Ïe si Katcza nasazuje ãepici, a tak se ptám: „Kampak, Katczo? Co mበza lubem?“ „Pustit tomuhle Zapadákovu trochu Ïilou,“ odtu‰í leÏérnû a mizí ve dvefiích. Dûlostfielec se za ním v˘smû‰nû u‰klíbne: „Hlavnû abys pfiitom sám nevykrvácel.“ Zklamanû uléháme a pfiem˘‰líme, jestli bychom si nemûli ìobnout ze Ïelezné dávky. Ale je to pfiíli‰ riskantní. Tak se pokou‰íme dát si ‰lofíka. Kropp láme cigaretu a dává mi pÛlku. Tjaden básní o svém národním pokrmu, fazolích se slaninou. Proklíná ne‰var pfiipravovat je bez saturejky. A pfiedev‰ím je pr˘ nutné vafiit v‰echno pohromadû, a ne snad proboha zvlá‰È brambory a zvlá‰È fazole a zvlá‰È ‰pek. Kdosi zavrãí, Ïe „zesaturejkuje“ Tjadena, jestli okamÏitû nepfiestane. Poté ve velké místnosti zavládne ticho. Jenom v hrdlech lahví plápolá pár svíãek a obãas je sly‰et dûlostfielce, jak si odplivuje. V‰ichni uÏ klimbáme, kdyÏ se otevfiou dvefie a v nich se objeví Katzca. Mám dojem, Ïe se mi to jen zdá: pod paÏí má dva pecny chleba a v ruce zakrvácen˘ pytel od písku. V nûm je kus koÀského masa. Kanon˘rovi vypadne d˘mka z pusy. Sahá na pecny. „Skuteãnû, doopravdickej chleba, a je‰tû teplej.“ Katcza nic nevysvûtluje. Zkrátka – sehnal chleba a ostatní je vedlej‰í. Jsem pfiesvûdãen˘, Ïe kdyby Katczu vysadili uprostfied pou‰tû, do hodiny obstará veãefii z datlí, masa a vína. Westhusovi struãnû pfiikáÏe: „Na‰típej dfiíví!“
29
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 30
Pak vytahuje zpod kabátu pánev, z kapsy vyndává hrst soli, a dokonce hrudku sádla – myslel prostû na v‰echno. Haie rozdûlává na podlaze oheÀ a vzápûtí se studenou tovární halou oz˘vá praskot dfieva. Hrabeme se z lÛÏek. Dûlostfielec je na rozpacích. UvaÏuje, jestli má Katczu pochválit, aby na nûho pfiípadnû také nûco zbylo. Ale ten si ho vÛbec nev‰ímá, pro nûj jako by byl pouh˘ vzduch. Tak se kanon˘r zvedne a se sakrováním vypadne. Katcza ví, jak péci koÀské maso, aby bylo mûkké. Nesmí se dát rovnou na pánev. To by ztvrdlo. Napfied se musí v tro‰e vody mírnû povafiit. Za chvilku uÏ si sedáme do kruhu, s noÏi v rukou, a cpeme si tefiichy. Takov˘ je Katcza. Kdyby se nûkde dalo sehnat nûco k snûdku jen jednu jedinou hodinu v roce, pfiesnû v tu chvíli by si Katcza, puzen náhl˘m vnuknutím, nasadil ãepici, zavûtfiil, a jakoby pfiitahován siln˘m magnetem by to Ïrádlo vyãenichal. On vyãmuchá v‰echno – v zimû kamínka a dfiíví, jindy seno, slámu, stoly, Ïidle – pfiedev‰ím v‰ak jídlo. Je to záhada, ãlovûk by si skoro myslel, Ïe umí ãarovat. Jeho parádní v˘kon byly ãtyfii plechovky humra. I kdyÏ sádlo by nám b˘valo milej‰í.
Rozvalili jsme se na slunné stranû baráku. Voní to tu dehtem, létem a zpocen˘ma nohama. Katcza sedí vedle mne, neboÈ si rád poklábosí. Dnes v poledne jsme hodinu cviãili salutování, protoÏe Tjaden ledabyle pozdravil nûjakého majora. Katczovi to nejde z hlavy. „Uvidí‰, Ïe prohrajeme válku jen proto, Ïe umíme pfiíli‰ dobfie salutovat.“ BlíÏí se k nám Kropp. Zvedá vysoko nohy a opatrnû na‰lapuje. Je bos a má vysoukané nohavice. Pokládá své vyprané ponoÏky na trávu, aby uschly. Katcza zírá do nebe, vypou‰tí mocn˘ p‰ouk a zasnûnû k tomu ver‰uje: „Fazoliãky papá ráda, pak je z toho kanonáda.“ Katcza a Kropp se pou‰tûjí do di‰putace. ZároveÀ se
30
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 31
sázejí o láhev piva, kter˘ z letcÛ vyhraje vzdu‰n˘ boj, jenÏ se odehrává pfiímo nad na‰imi hlavami. Katcza neoblomnû trvá na svém názoru, jejÏ – jako star˘ fronÈák – opût zarecituje: „MlaÈte s pánem jako s kmánem, s válkou bude rázem ámen.“ Kropp naproti tomu je myslitel. Navrhuje, aby se vyhla‰ování válek konalo po zpÛsobu lidov˘ch veselic se vstupenkami a s hudbou jako u b˘ãích zápasÛ. V arénû by se do sebe pustili ministfii a generálové obou stran v plavkách, ozbrojení dfievûn˘mi holemi. A ten, kter˘ by pfieÏil, toho stát by vyhrál. Bylo by to lep‰í a jednodu‰‰í neÏ tady, kde po sobû stfiílejí chudáci, ktefií za nic nemohou. Návrh je schválen. Potom hovor pozvolna pfiechází na kasárensk˘ dril. Pfiitom se mi vybavuje obraz. Îhavé poledne na kasárenském dvofie. Vedro visí nad prostranstvím jako deka. Kasárna jsou jako po vymfiení. V‰echno spí. Sly‰et je jenom bubeníky, ktefií cviãí, ne‰ikovnû, monotónnû, tupû. Jak˘ to trojzvuk: polední vedro, kasárensk˘ dvÛr a trénink bubeníkÛ. Okna kasáren jsou prázdná a temná. Z nûkter˘ch visí schnoucí drilichové kalhoty. TouÏebnû po tûch oknech koukáme, neboÈ ve svûtnicích je chládek. Ó vy tmavé, zatuchlé cimry s Ïelezn˘mi kavalci, kostkovan˘m povleãením a stoliãkou pfied kaÏdou skfiíní. I vy se mÛÏete stát cílem touhy; tady v poli jste dokonce m˘tick˘m odleskem domova, vy kobky plné loÏnicového puchu a pachu koufie, ‰atÛ a vychladlého jídla! Katczinsky to v‰e líãí v nádhern˘ch barvách a s velk˘m dojetím. Co bychom za to dali, kdybychom se mohli do tûch svûtnic vrátit! NeboÈ dál se na‰e my‰lenky uÏ opravdu neodvaÏují – Ó vy instruktáÏní hodiny ãasného rána – „Z ãeho se skládá pu‰ka ráÏe 98?“ – vy odpolední hodiny tûlocviku – „Kdo umí hrát na klavír dva kroky vpfied! Doprava sefiadit! Hlaste se v kuchyni na ‰krábání brambor!“ Lebedíme si v blah˘ch vzpomínkách. Kropp se najednou rozchechtá: „V Löhne pfiesedat!“
31
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 32
To byla nejmilej‰í zábava na‰eho kaprála. Löhne je Ïelezniãní uzel. Aby se tam na‰i dovolenci nezabûhli, cviãil s námi Himmelstoss pfiesedání v kasárenské svûtnici. Mûli jsme se nauãit, Ïe v Löhne se pfiechází z jednoho nástupi‰tû na druhé podchodem. Postele pfiedstavovaly podchod a kaÏd˘ z nás se postavil vlevo od lÛÏka. Pak pfii‰el povel: „V Löhne pfiesedat!“ a v‰ichni jsme bleskurychle vrhli ‰ipku pod postel a podlezli ji na druhou stranu. To jsme trénovali hodiny a hodiny. Mezitím bylo nûmecké letadlo sestfieleno. Jako kometa s koufiov˘m chvostem se zfiítilo k zemi. TakÏe Kropp sázku prohrál a mrzutû vysolil prachy. „Jako listono‰ byl Himmelstoss urãitû skromn˘ ãlovûk,“ naãínám hovor z jiného soudku, kdyÏ se Albert vzpamatoval ze svého zklamání. „âím to, Ïe jako poddÛstojník je takovej ras?“ Otázka vytrhuje Kroppa z melancholie. „To není jen Himmelstoss. Takov˘ch je spousta. Jakmile vyfasujou pr˘mky nebo ‰avli, stanou se z nich jiní lidé. Jako by se naÏrali betonu.“ „To dûlá ta uniforma,“ podotknu. „âásteãnû taky,“ pfiipou‰tí Katcza a pohodlnû se uvelebuje, jak je jeho zvykem, kdyÏ hodlá pronést del‰í fieã. „Ale hlavní pfiíãina je nûkde jinde. Hele, kdyÏ nauãí‰ psa Ïrát brambory a pak mu poloÏí‰ pfied ãumák kus masa, chÀapne po nûm, protoÏe to je v jeho nátufie. A kdyÏ dበãlovûku pfiiãichnout k moci, dopadne to stejnû; chÀapne po ní. Je to tím, Ïe ãlovûk sám o sobû je v podstatû bestie, a jen napovrchu, stejnû jako u chleba se sádlem, je pfiimáznutá trocha slu‰nosti. No, a vojna je zaloÏená na tom, Ïe nûkdo má vÏdycky moc nad druh˘m. SmÛla spoãívá pouze v tom, Ïe kaÏd˘ má té moci pfiíli‰. PoddÛstojník mÛÏe sek˘rovat k zbláznûní kmána, poruãík poddÛstojníka, hejtman poruãíka. A protoÏe si toho je vûdom, tak mu hned naroste hfiebínek. Uvedu jednoduch˘ pfiíklad: Vracíme se z cviãi‰tû a jsme utahaní jako psi. Ale pfiijde rozkaz: ,Zpívat!‘ Samosebou, Ïe zpûv nemá ten správn˘ bfiink, protoÏe kaÏd˘ je
32
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 33
rád, Ïe vÛbec je‰tû unese pu‰ku. Ale neÏ se nadûje‰, uÏ sly‰í‰: ,Roto, ãelem vzad!‘ A za trest musíme cviãit dal‰í hodinu. KdyÏ se potom vracíme do kasáren, pfiijde znovu rozkaz: ,Zpívat!‘ No a teì hlaholíme, aÏ se hory zelenají. Tak mi povûzte, jak˘ to mûlo smysl? Velitel roty si prosadil svou, protoÏe k tomu má moc. Nikdo ho za to nesjede, naopak, je povaÏován za fiízného velitele. A pfiitom takov˘ naschvál se zpûvem je pouhá maliãkost, protoÏe si najdou mnohem hor‰í vûci, kter˘mi mÛÏou ãlovûka sek˘rovat. A teì se vás ptám: V jakém povolání v civilu si mÛÏe ãlovûk nûco takového dovolit, aniÏ by pfiitom nedostal do drÏky? Ne, tohle si mÛÏe troufnout jenom na vojnû! A to stoupne kaÏd˘mu do hlavy! A to tím víc, ãím víc byl u‰lápnutej v civilu.“ „No, fiíká se, Ïe kázeÀ musí b˘t,“ utrousí Kropp. „A dÛvody,“ zavrãí Katcza, „jsou vÏdycky po ruce. MoÏná je to pravda, ale nesmí se to zvrhnout v ‰ikanu. Ale zkus to vyloÏit nûjakému zámeãníkovi nebo ãeledínovi nebo dûlníkovi, vysvûtli to obyãejn˘mu vojclovi – a takov˘ch je nás tu vût‰ina; ten jenom vidí, Ïe ho sek˘rujou, a pak se ocitne v poli a ví pfiesnû, co a jak. To co obyãejn˘ voják tady venku v‰ecko vydrÏí, to teda klobouk dolÛ! To je v˘kon!“ Dáváme mu za pravdu, protoÏe v‰ichni víme, Ïe jenom v zákopech pfiestává dril, Ïe ale znovu zaãíná uÏ nûkolik málo kilometrÛ za frontou, tfieba v podobû nejvût‰ího nesmyslu: salutování a parádemar‰i. NeboÈ existuje Ïelezn˘ zákon: Voják musí b˘t neustále zamûstnán. Najednou se k nám fiítí Tjaden. Ve tváfii je cel˘ rud˘ a rozãilením koktá: „Hi-Himmel-stoss je na ces-tû k nám. Pfiije-de na frontu.“
Tjaden má na Himmelstosse obzvlá‰È vztek, protoÏe ten ho vychovával sv˘m zpÛsobem. Tjaden je enuretik. V noci se bezdûky pomoãuje. Himmelstoss v‰ak kategoricky prohlásil, Ïe to je pouhá lenost, a vymyslel, jak tu lenost z Tjadena vyhnat. Byl to vskutku zpÛsob hodn˘ Himmelstosse.
33
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 34
Naãapal v sousedním baráku dal‰ího enuretika, jistého Kindervatera, a nakvart˘roval ho k Tjadenovi. V na‰em baráku byly palandy, vÏdycky dvû lÛÏka nad sebou. Místo prken mûly postele drátûné pletivo. No a Himmelstoss pfiidûlil Tjadenovi a Kindervaterovi spoleãnou palandu. Ten, kdo vyfasoval dolní lÛÏko, mûl ov‰em smÛlu. Následující veãer se v‰ak vystfiídali; ten z dolní postele ‰el nahoru, aby se mohl revan‰ovat. Taková byla Himmelstossova v˘chova. Byl to nápad sprost˘, ale teoreticky dobr˘. BohuÏel se tím nic nevyfie‰ilo, protoÏe pfiedpoklad nebyl správn˘: ani u jednoho, ani u druhého totiÏ ne‰lo o lenost. To poznal kaÏd˘, kdo vidûl jejich bledou pleÈ. Nakonec to dopadlo tak, Ïe vÏdycky jeden z nich spal na podlaze. PfiiãemÏ se mohl snadno nachladit. Mezitím si k nám pfiisedl také Haie Westhus. Mrkl na mû a blaÏenû si mnul pracky. Haie a já jsme spolu strávili nejkrásnûj‰í den vojenského Ïivota, a sice poslední den na posádce. Pfiidûlili nás k jednomu z novû utvofien˘ch plukÛ, ale dfiív neÏ jsme odjeli na frontu, dostali jsme za úkol nafasovat v˘stroj a v˘zbroj. A ten veãer jsme si umínili udûlat to, co jsme si celé t˘dny pfiísahali: vyrovnat si s Himmelstossem úãty. Kropp dokonce za‰el tak daleko, Ïe se rozhodl pracovat po válce u po‰ty, aby se pozdûji, aÏ se Himmelstoss vrátí ke své práci listono‰e, stal jeho nadfiízen˘m. V duchu se uÏ opájel pomy‰lením, jak mu bude házet klacky pod nohy. NeboÈ právû v tom spoãíval dÛvod, proã nás Himmelstoss nedokázal zdeptat; vÏdycky jsme poãítali s tím, Ïe se mu jednou dostaneme na kobylku, nejpozdûji na konci války. Zatím jsme ho chtûli aspoÀ dÛkladnû sefiezat. Co se nám koneãnû mohlo stát, kdyÏ nebude vûdût, o koho jde, a zítra ãasnû ráno odjíÏdíme. Vûdûli jsme, v které hospodû kaÏd˘ veãer vydfiepává. KdyÏ se vracel do kasáren, musel projít tmavou úzkou ulicí. Tam jsme si na nûho za haldou kamení poãíhali. Já mûl s sebou cejchu. Tfiásli jsme se vzru‰ením a obavami, jestli
34
NA ZAPADNI FRONTE_2020
8.7.2020
15:44
Stránka 35
bude sám. Koneãnû jsme zaslechli jeho kroky. Znali jsme je dobfie, sl˘chali jsme je dost ãasto v ranních hodinách, neÏ se rozletûly dvefie na‰í svûtnice a ozval se fiev: „Vstávat!“ „Je sám?“ ‰eptal Kropp. „Jo!“ Já s Tjadenem jsme se ti‰e proplíÏili kolem haldy kamení. Vtom se zabl˘skla pfiezka jeho opasku. Byl patrnû trochu nachmelen˘ a prozpûvoval si. Nic zlého netu‰e nás minul. Popadli jsme cejchu, hbitû vyskoãili, zezadu jsme mu ji pfietáhli pfies hlavu a pak ji rychle strhli dolÛ, takÏe tam stál jako bíl˘ pytel a nemohl zvednout paÏe. Zpûv mu odumfiel na rtech. V pfií‰tím okamÏiku se pfiifiítil Haie Westhus. RozpaÏen˘ma rukama nás odstrãil, jenom aby byl první. S gustem zaujal vhodnou pozici, zvedl paÏi jako Ïelezniãní ‰raÀk a rukou jak uhlífiská lopata ubalil bílému pytli facku, která by zabila vola. Himmelstoss udûlal pár kotrmelcÛ, pfiistál ve vzdálenosti nûkolika metrÛ a zaãal fivát. I s tím jsme poãítali a uãinili patfiiãná opatfiení; vzali jsme s sebou pol‰táfi. Haie pfiidfiepl, poloÏil si pol‰táfi na kolena, popadl pytel tam, kde mûl Himmelstoss hlavu, a pfiitiskl mu ji tváfií na podu‰ku. Himmelstoss v mÏiku zmlkl. Haie ho obãas nechal zalapat po vzduchu. V tu chvíli kaprál vyrazil divok˘ v˘kfiik, jenÏ se v pfií‰tí vtefiinû zase zmûnil v bezmocné chrãení. Tjaden mu odepjal ‰le a stáhl kalhoty. Pak se zvedl a zahájil akci. Byl to nádhern˘ pohled: Himmelstoss na zemi, nad ním se sklání Haie, Himmelstossovu hlavu na kolenou, Haie s tváfií ìábelsky se ‰klebící a hubou nad‰ením dokofián; prouÏkované podvlíkaãky s nohama do X, které po kaÏdé ránû provádûjí prostocviky k popukání; a nad tím v‰ím jako drvo‰tûp neúnavn˘ Tjaden. Museli jsme ho po chvilce doslova odtrhnout, abychom se také dostali na fiadu. Koneãnû Haie postavil Himmelstosse zase na nohy a na závûr pfiidal soukromou akci. Zvedl pravici, vypadalo to, jako by chtûl z oblohy utrhnout hvûzdu, a rozmáchl˘m
35