RAINBOW ROWELLOVÁ
ELEANOR & PARK EUROMEDIA
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 3
30.06.2020 20:11:59
Přeložila Jana Kunová
Rainbow Rowell Eleanor & Park Copyright © 2013 by Rainbow Rowell Cover design © 2013 by Olga Grlic Published by agreement with the author and the author’s agents, The Lotts Agency, Ltd. Translation © Jana Kunová, 2014 All rights reserved. ISBN 978-80-242-6842-2
Eleanor_a_Park_12_(imprimatur).indd 4
04.09.2020 19:25:56
Už se ji nesnažil přivést zpět. Vracela se, jen když sama chtěla, ve snech, ve lžích a střípcích déjà vu. Třeba cestou do práce, zahlédne z auta zrzavou holku, stojí na rohu a on by na krátkou zalykavou chvilku přísahal, že je to ona. Pak si všimne, že ta holka je spíš blond než zrzavá. A že drží cigaretu… a má na sobě tričko Sex Pistols. Eleanor nesnášela Sex Pistols. Eleanor… Stojí za ním, dokud se neohlédne. Leží vedle něj ještě vteřinu před probuzením. Ve srovnání s ní mu všichni připadají šediví a prázdní a nikdo mu není dost dobrý. Eleanor všechno zkazila. Eleanor odešla. Už se ji nesnažil přivést zpět.
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 5
30.06.2020 20:11:59
SRPEN 1986
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 7
30.06.2020 20:11:59
KAPITOLA 1
PARK Na to, aby neslyšel ty kretény vzadu v autobuse, XTC nestačili. Park si přimáčkl sluchátka ještě víc na uši. Zítra si přinese Skinny Puppy nebo Misfits. Nebo si nahraje zvláštní kazetu do autobusu, na které bude maximum řevu a jekotu. K nové vlně se může vrátit v listopadu, až dostane řidičák. Rodiče mu slíbili mámin Chevrolet Impala, a tak si šetřil na autorádio. Až bude do školy jezdit autem, bude si moct poslouchat, co bude chtít, nebo třeba vůbec nic, a navíc si bude moct dvacet minut přispat. „Nic takovýho neexistuje,“ zahulákal někdo za ním. „To teda kurva jo,“ zařval Steve. „Vopilá vopice, ty vole, to je náhodou vopravdickej styl. Můžeš tak někoho i zabít…“ „Kecáš.“ „Ty kecáš,“ řekl Steve. „Parku! Hej, Parku!“ Park ho slyšel, ale nereagoval. Někdy stačilo chvilku si Stevea nevšímat a začal otravovat někoho jiného. V tom 9
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 9
30.06.2020 20:11:59
spočívalo osmdesát procent úspěchu, když jste chtěli přežít to, že Steve je váš soused. Zbývajících dvacet bylo zkrátka o tom, že nesmíte moc vystrkovat hlavu… Na což Park momentálně zapomněl. Do zátylku ho trefila papírová koule. „To byly moje výpisky z biologie člověka, ty hovado,“ řekla Tina. „Promiň, lásko,“ řekl na to Steve. „Já tě vo biologii člověka všecko naučím, co potřebuješ vědět?“ „Nauč ji styl vopilý vopice,“ řekl někdo. „PARKU!“ zařval Steve. Park si sundal sluchátka a otočil se. Steve trůnil jako král úplně vzadu. Dokonce i vsedě se skoro dotýkal hlavou stropu. Vždycky a všude vypadal, jako by měl kolem sebe nábytek pro panenky. Už od sedmičky by ho nikdo nerozeznal od dospělého chlapa, a to bylo ještě předtím, než mu začaly růst vousy. Což netrvalo dlouho. Občas Park přemýšlel, jestli Steve chodí s Tinou, protože vedle ní působí ještě víc obludně. Většina holek ze čtvrti byla malá, ale Tina neměla snad ani metr pade. A to včetně hára. Jednou, ještě na druhém stupni, si nějaký kluk dělal ze Stevea prču, že nesmí Tinu zbouchnout, protože jeho mamutí dítě by ji zabilo. „Protrhlo by jí břicho jako vetřelec,“ vyjádřil se konkrétně. Steve si o jeho ksicht zlomil malíček. Když to slyšel Parkův táta, řekl: „Někdo by měl toho Murphyovic kluka naučit, jak se správně zatíná pěst.“ Park doufal, že ho to nikdo nenaučí. Ten kluk, co ho Steve praštil, nemohl týden otevřít oči. Park hodil Tině zpátky zmuchlaný domácí úkol. Chytila ho. „Parku,“ řekl Steve, „pověz tady Mikeymu vo karate stylu vopilý vopice.“ „Ten já neznám.“ Park pokrčil rameny. „Ale existuje, že jo?“ 10
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 10
30.06.2020 20:11:59
„Už jsem o tom něco slyšel.“ „A máš to,“ řekl Steve. Hledal, co by po Mikeym hodil, ale nic nenašel, tak na něj místo toho ukázal. „Sem ti to kurva řikal.“ „Co ví krucinál Sheridan o kung fu?“ namítl Mikey. „Seš úplně blbej?“ opáčil Steve. „Jeho máma je Čí ňanka.“ Mikey si začal Parka prohlížet. Park se usmál a přimhouřil oči. „Jo, teď už to asi vidim,“ řekl Mikey. „Sem vždycky myslel, že seš Mexikán.“ „Ty vole, Mikey,“ řekl Steve, „ty seš takovej rasista.“ „Není Číňanka,“ řekla Tina. „Je Korejka.“ „Kdo?“ zeptal se Steve. „Parkova máma.“ Parkova máma Tině už od základky stříhala vlasy. Obě nosily nachlup stejný účes, dlouhou trvalou s natupírovanou ofinou. „Je to sexy baba, to zas jo,“ prohlásil Steve a rozesmál se vlastním slovům. „Bez urážky, Parku.“ Park se přinutil k dalšímu úsměvu, sjel hloub do sedadla, zase si nasadil sluchátka a pustil si to víc nahlas. Stejně Stevea a Mikeyho slyšel, i když seděli o čtyři řady dál. „Ale k čemu to kurva je?“ zeptal se Mikey. „Ty pako, chtěl by ses porvat s vožralou vopicí? Jsou velký jak kráva. Neviděls Nikdy neprohrát? Si představ, jak by tě takovej vorangutan zmasil.“ Park si té nové holky všiml asi tak ve stejné chvíli jako ostatní. Stála vepředu u první volné sedačky. Seděl tam nějaký prvák, sám. Položil na prázdné místo vedle sebe batoh a zadíval se jinam. Všichni, kdo seděli sami, si přesedli k uličce. Park zaslechl, jak se Tina uchichtla. Pro takovéhle věci žila. Ta nová se zhluboka nadechla a postoupila dál do uličky. Nikdo se na ni nepodíval. Park se taky snažil nedívat, ale bylo to jako železniční neštěstí nebo zatmění slunce. 11
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 11
30.06.2020 20:11:59
Ta holka vypadala přesně jako někdo, komu se tohle stává. Nebyla jen nová, ale taky tlustá a nemotorná. Měla šílené vlasy, příšerně zrzavé a ještě navíc kudrnaté. A oblečená byla jako… jako by chtěla, aby na ni lidi zírali. Nebo jako by nevěděla, jak vadně vypadá. Měla na sobě kostkovanou košili, pánskou, na krku snad deset ujetých náhrdelníků a kolem zápěstí uvázané šátky. Připomínala Parkovi strašáka do zelí nebo hadrovou panenku, jaké měla jeho máma na prádelníku. Něco, co v divočině nepřežije. Autobus zase zastavil, nastoupila další várka dětí. Cpali se kolem té holky, strkali do ní a sedali si na svoje místa. To byl právě ten problém – všichni v tomhle autobuse už měli svoje místa, která si zabrali první den školy. A kdo měl jako Park to štěstí, že seděl na dvojsedačce sám, ten nemínil o tuhle výhodu přijít. Zvlášť ne kvůli někomu takovému. Park znovu zvedl oči. Ta holka tam prostě jen tak stála. „Hej, ty!“ houkl řidič. „Sedni si.“ Holka popošla dál do autobusu. Nestvůře přímo do tlamy. Kristapána, pomyslel si Park, stůj. Otoč to. Cítil, jak se Steve a Mikey s každým jejím krokem mlsně olizují. Znovu se pokusil odvrátit pohled. Vtom holka uviděla volné místo přes uličku od Parka. Tvář se jí rozsvítila úlevou a rychle k němu zamířila. „Hej,“ řekla ostře Tina. Holka šla dál. „Hej,“ zopakovala Tina. „Rézi.“ Steve se rozesmál. Jeho kámoši se ve vteřině přidali. „Tam nemůžeš sedět,“ pokračovala Tina. „Tam sedí Mikayla.“ Holka se zastavila, podívala se na Tinu, pak na prázdnou sedačku. „Sedni si!“ zařval vepředu řidič. „Někam si sednout musím,“ řekla holka pevně a klidně. „To není můj problém,“ štěkla Tina. Autobus sebou 12
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 12
30.06.2020 20:11:59
škubl a holka udělala krok vzad, aby neupadla. Park si chtěl ještě víc zesílit walkmana, ale už ho měl na maximum. Znovu se na tu novou podíval. Vypadalo to, že začíná brečet. Než se vůbec vědomě rozhodl, že to udělá, odsedl si k okýnku. „Sedni si,“ řekl. Vyznělo to naštvaně. Holka se k němu otočila, jako by si nebyla jistá, jestli není jen další z těch pitomců. „Kurvafix,“ sykl Park a ukázal na místo vedle sebe, „prostě se posaď.“ Sedla si. Nic neřekla – zaplaťpánbůh mu nepoděkovala – a nechala mezi nimi mezeru dvacet čísel. Park se obrátil k plexisklovému oknu a čekal, až vypukne peklo.
13
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 13
30.06.2020 20:11:59
KAPITOLA 2
ELEANOR Eleanor zvažovala své možnosti: 1. Mohla by jít ze školy domů pěšky. Pro: Pohyb, barva ve tvářích, měla by čas pro sebe. Proti: Ještě neznala adresu, kam se přestěhovali, nevěděla ani, kterým směrem by přibližně měla jít. 2. Mohla by zavolat mámě a poprosit, ať pro ni přijede. Pro: Spousta věcí. Proti: Máma nemá telefon. Ani auto. 3. Mohla by zavolat tátovi. Cha. 4. Mohla by zavolat babičce. A jen tak hodit řeč. Seděla na betonových schodech před školou a dívala se na řadu žlutých autobusů. Stál tam i ten její. Linka 666. I kdyby se Eleanor dneska nějak vyhnula autobusu, i kdyby se zničehonic objevila kmotřička víla v kočáře z dýně, stejně bude muset zase zítra nějak dojet do školy. A nehrozí, že by ti zplozenci satana z autobusu zítra vstali z postele lepší nohou. To fakt ne. Vůbec by ji nepřekvapilo, kdyby si příště vyvrátili čelisti jako žraloci. Ta holka vzadu, ta blonďatá s plísňovou džínskou? Ta má 14
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 14
30.06.2020 20:11:59
pod ofinou schované rohy, to je jasné. A ten její kluk nejspíš pochází z krve nefilim. Ta holka, vlastně oni všichni Eleanor nenáviděli, ještě než ji vůbec uviděli. Jako kdyby je někdo v předchozím životě najal, aby ji zabili. Nedokázala říct, jestli ten asijský kluk, který ji nakonec pustil sednout, patří k nim, nebo jestli je akorát do opravdy blbej. (Ne blbej jako blbej… Chodil s ní na dva předměty pro pokročilé.) Máma trvala na tom, že ji na nové škole musí zařadit do tříd pro pokročilé. Hrozně vyváděla, když zjistila, jak špatné známky měla Eleanor loni v prváku. „Tomu se přece nemůžete divit, paní Douglasová,“ řekla jí výchovná poradkyně. Cha, pomyslela si Eleanor, to byste se divila, čemu všemu se v týhle situaci dokáže divit. Ale co. Eleanor mohla stejně dobře koukat na mraky v hodinách pro pokročilé. Oken je v těch třídách stejně. Pokud se do téhle školy vůbec ještě vrátí. Pokud se vůbec dostane domů. Stejně o tom, co se stalo v autobuse, nemohla mámě říct. Máma už jí nabízela, že nemusí jezdit autobusem. Včera, když jí pomáhala vybalovat… „Richie říkal, že tě bude vozit,“ řekla, „má to při cestě do práce.“ „A budu muset sedět venku na korbě?“ „On se s tebou snaží usmířit, Eleanor. Slíbilas, že se budeš taky snažit.“ „Já se radši usmiřuju na dálku.“ „Řekla jsem mu, že jsi připravená stát se součástí naší rodiny.“ „Já už součástí týhle rodiny jsem. Dokonce patřím k zakládajícím členům.“ „Eleanor,“ řekla máma. „Prosím.“ „Budu prostě jezdit autobusem,“ prohlásila Eleanor. „Žádnej problém. Seznámím se s lidma.“ Cha, pomyslela si teď. Velké, dramatické cha. 15
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 15
30.06.2020 20:11:59
Autobus za chvíli odjede. Pár jiných už vyrazilo. Někdo seběhl ze schodů a neúmyslně jí kopl do batohu. Dala ho z cesty a začala se omlouvat – ale byl to ten blbej asijskej kluk, a jakmile ji poznal, zamračil se. Tak se na něj taky zamračila a on běžel dál. No tak jo, pomyslela si. Toho bohdá nebude, aby malá sataňátka zůstala o hladu.
16
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 16
30.06.2020 20:11:59
KAPITOLA 3
PARK Cestou domů na něj vůbec nepromluvila. Park celý den přemýšlel, jak by se té nové holky zbavil. Musel by si někam přesednout. Jiné řešení neexistovalo. Jenže kam? Nechtěl se nikomu vnucovat. A už jen to, že sedí někde jinde, by k němu přilákalo Steveovu pozornost. Čekal, že se do něj Steve začne navážet hned, jak tu holku pustil sednout, ale on se jen dál bavil o kung fu. Park toho náhodou o kung fu věděl spoustu. Protože jeho táta byl vysazený na bojová umění, ne proto, že jeho máma je z Koreje. On a jeho mladší brácha Josh začali dělat taekwondo, jakmile se naučili chodit. Přesednout si, ale kam… Určitě by se našlo místo vepředu mezi prváky, ale to by byla všeříkající ukázka slabosti. Navíc se mu dost nelíbilo, že by měl tu novou divnou holku nechat vzadu v autobuse samotnou. Nenáviděl se za to, že takhle uvažuje. Kdyby se jeho táta dozvěděl, o čem přemýšlí, řekl by, že Park je poseroutka. Projednou nahlas. Kdyby se to 17
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 17
30.06.2020 20:11:59
dozvěděla babička, dala by mu jednu za ucho. „Co je to za způsoby?“ řekla by. „Takhle se chováš k člověku, kterýho potkala smůla?“ Jenže Park taky neměl zrovna štěstí – nebo postavení – aby mohl být k té trapné zrzce velkorysý. Stačilo to akorát na to, aby mu všichni dali pokoj. A věděl, že je to dost hnusné, ale svým způsobem byl rád, že takoví jako ta holka existujou. Protože na světě jsou i lidi jako Steve, Mikey a Tina a potřebujou nějakou kořist. Když to nebude ta zrzka, bude to někdo jiný. A když to nebude někdo jiný, bude to Park. Dneska ráno to Steve nechal být, ale to nevydrží věčně… Znovu uslyšel babičku: „Synku, ty si opravdu děláš hlavu s tím, žes udělal něco pěknýho a ostatní to viděli?“ Zas tak pěkné to od něj nebylo. Pustil tu holku sednout, ale byl na ni sprostý. Když odpoledne přišla k nim na angličtinu, měl pocit, že ho pronásleduje jako rozzlobený duch… „Eleanor,“ přivítal ji pan učitel Stessman. „To jméno má zvuk. Nosívaly ho královny, víte?“ „Tak se jmenuje ta tlustá čipmančice,“ zašeptal někdo za Parkem. Někdo jiný se zasmál. Pan Stessman ukázal na prázdnou lavici vepředu. „Dnes předčítáme poezii, Eleanor,“ oznámil jí. „Dickinsonovou. Mohla byste třeba začít.“ Otevřel učebnici na příslušné straně a ukázal tam. „Do toho,“ řekl, „hezky hlasitě a zřetelně. Já vás zastavím.“ Ta nová se na učitele podívala, jako by doufala, že si dělá srandu. Jakmile pochopila, že nedělá – on si srandu nedělal skoro nikdy – začala číst. „Po mnoho let jsem hladověla,“ přednesla. Pár spolužáků se zasmálo. Ježíši, pomyslel si Park, to je celý pan Stessman, dát tlusté holce první den ve škole předčítat básničku o jídle. „Pokračujte, Eleanor,“ řekl pan Stessman. 18
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 18
30.06.2020 20:11:59
Vzala to znovu od začátku, což Park nepovažoval za nejlepší nápad. „Po mnoho let jsem hladověla,“ přečetla, tentokrát hlasitěji. „Až přišel můj čas polední, sedla jsem k stolu, rozechvělá a okusila vzácných vín. Tak prostřeno jsem vídala, když ztrápená hladem, samotou šla jsem a za okny uhlídala hojnost, jež nemohla býti mou.“ Učitel ji nezastavil, a tak tím klidným, odbojným tónem přečetla celou básničku. Stejným tónem mluvila s Tinou. „To bylo skvělé,“ prohlásil pan Stessman, když skončila. Celý zářil. „Jednoduše skvělé. Doufám, Eleanor, že tu ještě budete, až budeme probírat Médeiu. Tenhle hlas přijíždí na válečném voze taženém draky.“ Když ta holka přišla na dějepis, pan Sanderhoff z toho nedělal žádný tyjátr. Předala mu svoje papíry a on řekl jen: „Á, královna Eleonora Akvitánská.“ Posadila se pár řad před Parka, a co viděl, celou hodinu čučela do slu níčka. Nenapadal ho žádný způsob, jak se jí v autobuse zbavit. Ani jak se zbavit sám sebe. A tak si nasadil sluchátka, ještě než si k němu sedla, a zesílil walkmana na maximum. Naštěstí na něj vůbec nepromluvila.
19
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 19
30.06.2020 20:11:59
KAPITOLA 4
ELEANOR Odpoledne přišla domů dřív než mladší děti a byla za to ráda, protože ještě nebyla připravená znova se s nimi potkat. Když včera večer vešla dovnitř, byla to taková fraška… Eleanor tolikrát přemýšlela, jaké to bude, až se konečně vrátí domů, a tolik se jí po všech stýskalo – čekala, že jí přichystají hotovou vlajkoslávu. Myslela, že to bude samé líbání a objímání. Ale když vešla do tohohle domu, zdálo se, že ji sourozenci vůbec nepoznali. Ben po ní jen střelil pohledem a Maisie – Maisie seděla Richiemu na klíně. Eleanor by se z toho přímo na místě pozvracela, kdyby těsně předtím neslíbila mámě, že bude až do konce života nejhodnější na světě. Jenom Myšák k ní přiběhl a objal ji. Vděčně ho zvedla do náruče. Teď mu bylo pět a byl těžký. „Čau, Myšáku,“ řekla. Říkali mu tak už odmalička, nevzpomínala si proč. Spíš jí ale připomínal velké uslintané štěně – neustále plný nadšení, pořád někomu lezl na klín. 20
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 20
30.06.2020 20:11:59
„Hele, tati, to je Eleanor,“ řekl Myšák a seskočil na zem. „Znáš Eleanor?“ Richie dělal, jako že neslyší. Maisie všechno sledovala a cucala si palec. To u ní Eleanor neviděla už celé roky. Teď jí bylo osm, ale s palcem v puse vypadala jako batole. Malej si Eleanor ani nemohl pamatovat. Budou mu už dva… Seděl na zemi s Benem. Benovi bylo jedenáct. Upíral pohled na zeď za televizí. Máma odnesla Eleanořin plátěný pytel s věcmi do ložnice vedle obýváku a Eleanor šla za ní. Byl to mrňavý pokojíček, vešla se tam jen komoda a patrová válenda. Myšák přiběhl za nimi. „Dostaneš horní postel,“ prohlásil, „a Ben musí spát se mnou na zemi. Máma nám to řekla a on se rozbrečel.“ „Tím se netrap,“ řekla máma tiše. „Všichni se musíme trochu stěsnat.“ V tomhle pokoji nebylo na žádné stěsnávání místo. (Eleanor se rozhodla, že si tenhle postřeh nechá pro sebe.) Co nejdřív si zalezla do postele, aby nemusela zpátky do obýváku. Když se v noci probudila, všichni tři bráškové spali na zemi. Nemohla slézt z postele a přitom na některého nešlápnout, navíc ani nevěděla, kde je koupelna… Našla ji. V celém domě bylo jen pět místností, a koupelna se snad ani nemohla počítat. Byla spojená s kuchyní – jako že doslova spojená, neměla dveře. Eleanor usoudila, že tenhle barák navrhli neandrtálci. Někdo, nejspíš máma, pověsil mezi ledničku a záchod květovaný závěs. Když se Eleanor teď odpoledne vrátila ze školy, odem kla si novým vlastním klíčem. V denním světle působil dům snad ještě depresivněji – zchátrale a prázdně, ale aspoň tu mohla být o samotě, sama s mámou. Bylo zvláštní přijít domů a uvidět mámu, jak stojí v kuchyni, úplně… úplně normálně. Krájela cibuli do polívky. Eleanor bylo do breku. 21
Eleanor_a_Park_11_(imprimatur).indd 21
30.06.2020 20:11:59