ANDERS SPARRING
PER GUSTAVSSON
A ZLATY ZLATÝ DIAMANT
CHMATAKOVI_2.indd 3
11.9.2020 10:17:54
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ! Než začnete číst tuhle knížku: UKRYJTE VŠECHNY CENNOSTI! TELEFON SI SCHOVEJTE DO TAJNÉ KAPSY! STŘEŽTE SI PONOŽKY! VŠECHNY SLADKOSTI RADŠI SNĚZTE SAMI! NA CHMATÁKOVY SE NEDÁ SPOLEHNOUT. TOTO VYPRÁVĚNÍ OBSAHUJE: Věčně mizející ponožky Návštěvu v hračkářství Strážní věž Přísné dozorce ZLATÝ DIAMANT! Spoustu akčních scén Dva zamilované staříky Šťastný konec A pamatujte si: Když vám babička Chmatáková nabídne sušenku - NEJEZTE JI! Je to jasné? Výborně! Tak jdeme na to!
CHMATAKOVI_2.indd 5
11.9.2020 10:17:54
1. Kdo zase sebral Tondovi ponožky? Každé ráno, když se Tonda Chmaták probudí, jsou jeho pruhované ponožky fuč. Každé ráno se Tonda zlobí stejně. „Kdo mi vzal ponožky?“ Tondův tatínek Mstiboj sedí u snídaně a čte si v sousedových novinách. Usrkne kafe a spokojeně si protáhne prsty na nohou. Prsty mu jsou ale vidět jen na jedné noze, protože na té druhé má nataženou ponožku. „Díval ses pod postel?“ zeptá se. „Jo-o!“ odpoví Tonda. „Ale tam se válí jenom staré lízátko!“ Tonda se zadívá Mstibojovi na nohu. Ponožka mu je hodně těsná. Vypadá to, že každou chvíli praskne. „Víš jistě, že sis nevzal moji ponožku?“ Tatínek Mstiboj zkříží za zády dva prsty, protože nemluví pravdu. „Nenene, tahle ponožka je moje.“ 6
CHMATAKOVI_2.indd 6
11.9.2020 10:17:55
Tondova maminka Mája má na sobě taky jenom jednu ponožku. „Tahle ponožka je moje,“ tvrdí maminka Mája. „To vím naprosto jistě. A teď jez. Přestaň pořád dokola mlít o těch ponožkách!“ Tonda strčí poslední krajíček chleba do topinkovače. Je to úplně nový přístroj. Maminka Mája ho minulý týden přinesla pod svetrem domů a od té doby nejí Tonda nic jiného než topinky. Stejně tak Tondova mladší sestra Berta. (Ve skutečnosti se jmenuje Poberta, ale to se obtížně vyslovuje, takže jí všichni říkají jenom Berta.) Tonda si dá na chleba trochu arašídového másla. Mňam! To je ale dobrota. Už se ani nezlobí. Zato Berta ano! „Kdo si vzal poslední topinku?“ zavrčí. „Já,“ řekne Tonda a zasune si poslední kousek chleba do pusy. „Promiň, Berto!“ 7
CHMATAKOVI_2.indd 7
11.9.2020 10:17:55
Maminka Mája pohlédne na Tondu a zatváří se přísně. „TAK POSLOUCHEJ, TONDO!“ pronese velkými písmeny. „Říká se: JÁ NE.“ „Ale vždyť jsem to byl já.“ „To je jedno. I tak se říká: JÁ NE. A přitom se za zády zkříží dva prsty. Takhle. Nazývá se to lhaní,“ vysvětluje maminka. „A to se musíš naučit, jestli se máš v životě nějak protlouct.“
8
CHMATAKOVI_2.indd 8
11.9.2020 10:17:55
Tondovi jde skoro všechno. Dokáže napočítat do tisíce a moc hezky kreslí. Umí několik slov francouzsky a jednou, když byl jejich soused nemocný, mu uvařil čaj a skočil do obchodu pro pomeranče. Tonda taky umí venčit jejich rodinného psíka. Ten se jmenuje Čmucháček a venčit ho není jen tak, protože pořád strašně štěká. Tonda si umí sám zavázat tkaničky a ví, k čemu slouží všechna tlačítka na pračce, na sporáku i na dálkovém ovladači. Ale lhát neumí. „To natrénuješ!“ povzbuzuje ho maminka Mája. „Musím?“ ptá se Tonda tenkým hláskem. Maminka Mája vážně přikývne. Vtom někdo zaklepe na dveře. „Jménem zákona otevřete!“ Je to jejich soused pan Leopold, zvaný Polda. Chodí k nim každé ráno a chce zpátky svoje noviny. Maminka Mája se podívá na Tondu. „Otevři mu ty!“ přikáže mu. „Řekni, že tu ty noviny nejsou.“ „Ale vždyť ony tu přece jsou,“ šeptá Tonda a kouká na tatínka Mstiboje, který si noviny čte. „Přesně tak,“ přitaká maminka Mája. „Zkřiž prsty.“
9
CHMATAKOVI_2.indd 9
11.9.2020 10:17:55
2. Tondu bolí břicho Pan Polda má modrou čepici, modrou bundu s bílou páskou přes prsa a rozhněvanou vrásku mezi očima. Když si všimne Tondy, vráska zmizí. „Dobré ráno, Toníku,“ pozdraví a zeširoka se usměje. Tonda je milý chlapec. Na Tondu je spolehnutí. Tonda nekrade jako ostatní Chmatákovi. Tonda také nikdy nelže. „Neviděl jsi moje noviny?“ zajímá se pan Polda. Ale pak si všimne, jak se Tondovi lesknou oči. „Bolí tě břicho?“ Tonda přikývne. Ano, moc ho bolí břicho. „Možná jsi snědl něco špatného? Jestlipak snídáš ovesnou kaši? Ta dělá bříšku moc dobře.“ Tonda zavrtí hlavou. „Snídám topinky s arašídovým máslem.“ „Ajajaj!“ řekne pan Polda ustaraně. „A to velké, předražené lízátko, které jsem ti dal, už jsi určitě taky 10
CHMATAKOVI_2.indd 10
11.9.2020 10:17:55