Julie Clark
OTE C N EZNÁMÝ
Otec neznamy.indd 3
01.11.2021 17:05:50
Alexovi a Benovi, kteří mi každý den připomínají, že jsem statečnější a silnější, než bych si kdy pomyslela. A Sharon, která mi seshora svítí na cestu.
Otec neznamy.indd 5
01.11.2021 17:05:50
GENOM Tak jako astronomové zmapovali noční oblohu, genetici zmapovali lidský genom. Vlákna DNA vypráví váš příběh prostřednictvím každé buňky v těle. Ale ten příběh není jen váš: lidský genom je obohacený tisíci lety historie, předávané z matek a otců na syny a dcery. Ti, co při šli před vámi, žijí ve vás a formují to, kým jste. Tajemství jsou unášena časem, vaše identita šepotá jako pírko po vašich buňkách. Téměř tři miliardy nukleotidů, třicet tisíc genů, mikroskopický svět otevřený dokořán jako kosmos, který vám připo míná, kdo byl před vámi a kdo přijde pak.
Otec neznamy.indd 7
01.11.2021 17:05:51
Kapitola první
Kdyby osamělost měla barvu, byla by sytě fialová jako košile mého osmiletého syna, který sám obchází kolečka po školním atletickém oválu. Ještě než otevřu dveře od auta a dolehne ke mně halas z hřiště, ho pozoruju a říkám si, jak to můžu napravit, anebo jestli už jsem o svou šanci dávno přišla. S bolestnými obavami, které – jak se zdá – mě stále pronásledují, popadnu kabelku, zabouchnu dveře a spěchám k piknikovým stolům, u kterých se ostatní děti sklánějí nad deskovými hrami. „Dobrý den, paní doktorko,“ oslovuje mě žena, jež má mimoškolní program na povel, a podává mi vyzvedávací knihu. Je už třetí týden školy, takže bych její jméno měla znát, ale můj mozek se zasekl ve smyčce o třech slovech: Miles je osamělý. „Prosím říkejte mi Paige.“ Podepisuju vyzvednutí Milese, ona se podívá k oválu. Moje oči se stočí tamtéž. Miles dospěl do vzdáleného rohu, teď nevypadá větší než zápalka. „Připravili jsme nějaké hry, doufali jsme, že ho to bude zajímat,“ oznamuje. „Byl velmi milý, vysvětloval periodickou tabulku během hraní šachů. Ale jakmile dohrál, už to pro něj skončilo.“ 9
Otec neznamy.indd 9
01.11.2021 17:05:51
JULIE CLARK
Znovu se snažím vzpomenout si na její jméno, na jméno ženy, která se snaží, aby si můj syn našel kamarády a adaptoval se v nové škole. „I tak moc děkuju,“ odpovídám. „Trvá mu dlouho, než se lidem otevře.“ To, že nemá kamarády, by mě nemělo znepokojovat. Jako dítě jsem byla stejná, knížky mě zajímaly víc než lidi. Je to však něco trochu jiného, když se vaše dítě prochází samo, zatímco ostatní děti si hrají, když si krátí čas obcházením koleček po ovále, a odměřuje tak minuty, než bude moct jít domů. Žena se usměje, v koutcích úst prosákne soucit. Tíha jejího soucítění na mě dolehne. „Nějaká šance tu ale je. Přesvědčila jsem ho, aby jel na to kempování s tátou, a dnes odpoledne jdeme nakoupit výbavu.“ „To bude fajn,“ odpověděla. „Snad se tatínkovi podaří líp než mně najít mu kamarády.“ Ohlédnu se směrem k oválu a sleduju, jak Miles přichází. Zahlédl mě, a tak se dal do pomalého klusu. Je stále dost daleko, takže bych stačila vysvětlit, že neexistuje žádný tatínek, jen já, anonymní dárce spermatu a můj přítel Liam. Ale neudělám to. Mám pocit, že by to byla zrada sdílet podrobnosti o Milesově životě s nějakou ženou, jejíž jméno si ani nepamatuju. „Taky v to doufám,“ odvětím. ___________ Kouknu se na Milese do zpětného zrcátka, když míříme do Světa kempování. „Vypadals mnohem nadšeněji, když jsme minulý měsíc jeli k zubaři.“ Milesovy oči se setkají s mými. „Tos mě nenutila strávit s ním dvě noci ve stanu,“ odpoví. „Rozhodně přispěju několika stovkami dolarů na tvou terapii,“ zažertuju. „Můžu hned začít?“ zamumlá. 10
Otec neznamy.indd 10
01.11.2021 17:05:51
OT E C N E Z N ÁMÝ
Liam nás vítá u vchodu. „Sekne ti to, doktorko Robsonová,“ zašeptá mi do ucha, když se sklání, aby mě políbil na tvář. Miles od nás odvrací oči. I přesto, že jsem s Liamem už více než rok, nastávají situace, kdy Milesův odpor vytěsní všechno ostatní. Svým způsobem tomu rozumím. Po většinu jeho života jsme byli spolu jen my dva. V tomhle smyslu je Liam vetřelcem, nezvaným hostem, ať už se snažím vybalancovat čas věnovaný každému z nich sebevíc. Ale chci, aby Miles Liama přijal. A ne aby ho tak tvrdě přehlížel. „Čau, Milesi,“ pozdraví. „Tak co, seš připravenej nakupovat na náš výlet?“ Miles se na Liama klidně podívá, ale neřekne nic, a já se musím držet. Už jsem kvůli tomu výletu pár výstupů s Milesem měla. Myslím, že to bude skvělá příležitost, aby si k sobě Liam a Miles našli cestu. Beze mě. Možná se seznámí s nějakými dětmi z nové školy. Nicméně Miles považuje kempování na pláži s Liamem skoro za týrání dítěte. Já se ale v duchu vracím k jeho osamělým kolečkům kolem atletického oválu, s rameny vystavenými zářijovému slunečnímu žáru, a modlím se, aby mu víkend dopřál kamaráda, který bude dělat kolečka s ním. Aspoň jednoho. Vnitřní prostor obchodu je obrovský, rozsáhlou místnost osvětlují jasná fluorescenční světla. Stojíme vedle vystavených čutor a snažíme se najít věci ze seznamu. „Takže,“ ujme se slova Liam, „co tam máme jako první?“ Miles se podívá na zmačkaný papír v ruce a řekne: „Stan a upínací šňůry.“ „Nechoděj kolem horký kaše, co?“ Liam na to. „Rovnou tasit položku za velký lupení.“ „Proč se to říká?“ zeptá se Miles. Jeho záliba ve slovních hříčkách vy tlačila odtažitost stranou. „To dřív někdo platil za věci lupením?“ Liam se zasměje. „Čím větší lupen, tím větší hodnota. Potřeboval bys lupen velikosti fotbalovýho hřiště, aby sis koupil auto. No jen si představ, jak si ho cpeš do kapsy.“ 11
Otec neznamy.indd 11
01.11.2021 17:05:51
JULIE CLARK
Ale Miles nechává větu viset ve vzduchu a místo toho zkoumá svůj seznam. „Myslíš, že bysme mohli koupit i nafukovací matrace?“ Liam zareaguje s lehkostí. „Samosebou, že nenechám svý křehký tělo spát na zemi.“ Zastaví se uprostřed široké uličky, aby si přečetl nápisy zavěšené nad námi. Liamovo tělo je cokoliv, jen ne křehké. Je sice štíhlý a úzký, ale vysoký a tyčí se nad horními regály v uličce, takže se může rozhlédnout po celém obchodě jako kapitán lodi. Na Milesově puse se krátce mihne náznak úsměvu. Sbírám tyhle momenty jako mince do prasátka, které pak můžu vytáhnout a přepočítat jako důkaz, že to mezi nimi neskřípe pořád. Miles pokračuje, při chůzi jeho hlas roztává, vkrádá se do něj nadšení, navzdory usilovné snaze ho neprojevit. „Nick říká, že je tam motokrosová dráha. Můžeme to taky vyzkoušet?“ Chci se zeptat, kdo je Nick, ale Liam promluví dřív. „Tak to tedy nevím, kamaráde. Kdyby ses zranil, tvoje máma by mě zabila.“ Milesův výraz se změní, rty se mu stáhnou do nazlobené tenké čárky a odvrátí pohled od Liama. Jako mávnutím proutku je ta nepatrná obleva tatam. „Liam má pravdu,“ říkám. „Žádný motokros.“ Natáhnu se, abych Milesovi odhrnula vlasy z očí, ale ucukne. „Je spousta jinejch věcí, který můžeme dělat,“ dodává Liam. „Třeba surfování.“ „Surfař seš ty,“ pronese Miles upjatým a tvrdým hlasem. „Já ne.“ Pohledem těkám z jednoho na druhého, napětí sálá do vzduchu kolem nás. „Můžu tě to naučit,“ pokračuje Liam. „Když spadneš ze surfu, narazíš na vodu,“ vysvětluju. „Když spadneš z motorky, můžeš si zlomit ruku. Nebo něco horšího.“ Miles se zastaví uprostřed uličky a překříží si ruce na prsou. „Já 12
Otec neznamy.indd 12
01.11.2021 17:05:51
OT E C N E Z N ÁMÝ
na tenhle výlet vůbec nechci jet. Tak mi aspoň můžeš dovolit tu jedinou věc, na kterou se fakt těším.“ „Milesi,“ varuju ho. Liam si strčí ruce do kapes a snaží se zamaskovat, jak ho to ranilo. „V poho. Naprosto to chápu.“ „Proč takhle mluvíš?“ Miles zvyšuje hlas a přitahuje pozornost ostatních zákazníků. Mně říká: „Není to ani táta. Říká to je hustý a v poho. Tátové takový věci neříkají. Mají opravdickou práci. Pijou kafe. Choděj do banky.“ „Já většinou chodím do bankomatu,“ Liam na to a já mám chuť ho dloubnout do žeber. Už by měl vědět, že vtipkovat s Milesem v takovou hle chvíli ničemu nepomůže. „Liam přece práci má,“ zdůrazňuju. „Hraje videohry.“ „Ne, programuje je. Ostatní děti by to považovaly za hustý.“ Miles spílá: „Skvělý. Takže už to po něm říkáš i ty.“ Obrátím se k Liamovi. „Nepodíval by ses po spacácích?“ „Jasně,“ odpovídá. Vypadá, že je zdrchaný, ale že se mu zároveň ulevilo, že může zmizet. „Neobtěžuj se, protože já nikam nejedu,“ volá za ním Miles. Počkám, až Liam zmizí za rohem, a obrátím se k Milesovi. „Pojď se mnou.“ Vedu ho kolem řady stanů, jako do malého opuštěného městečka, a zatáhnu ho do jednoho stanu z červeného nylonu, ve kterém je teplé a tlumené světlo a všechno má růžový nádech. Miles se rozhlíží po malém prostoru. „Je to jako uvnitř bubliny,“ pronese. Ale když zachytí výraz mého obličeje, úsměv se mu vytratí, neboť si uvědomí, že tady nejsme pro zábavu. „Co se to s tebou děje?“ zeptám se. Miles pokrčí rameny, vyhlíží ven ze stanového okýnka, které se otvírá na tvárnicovou zeď. 13
Otec neznamy.indd 13
01.11.2021 17:05:51
JULIE CLARK
„Milesi,“ upřeně se na něj zadívám a čekám, až se on podívá na mě. Když to udělá, řeknu: „Tady nejde o motokros ani o to, že Liam říká hustý. Z bůhvíjakého důvodu ses rozhodl nemít ho rád, přestože mě nenapadá proč. Pořád se moc snaží, aby ti ukázal, jak hodně mu na tobě záleží.“ Henry, manžel mé sestry, chodil s Liamem na vysokou školu, a když se před pěti lety Liam přestěhoval z New Yorku do Los Angeles, okamžitě se stal členem rodiny. Ale při pohledu zpět vidím, že s ním Miles nikdy opravdu nekomunikoval. Ve chvílích, kdy jsme byli všichni pohromadě, se mu Miles vyhýbal, svým mlčením dával Liamovi najevo, že ho považuje za nevýznamného. A když jsem s Liamem začala chodit, přinutilo to Milese dávat své opovržení najevo ještě víc. „Proč mu nedáš šanci?“ Miles mlčí. Vyčkávám. Nakonec se sesype, jeho vztek se vytrácí. Tichým hlasem říká: „Pročs mi to udělala?“ „Udělala co?“ Obrňuju se, očekávám, že bude spílat Liamovi a mně vyčítat, že jsem je přinutila jet spolu na ten výlet. „Ve škole všichni mluví o svých tátech a o tom, co dělali.“ V očích se mu lesknou slzy a on si je utírá. „Jsem jedinej, kdo dokonce ani neví, kdo jeho táta je.“ Sesunu se na zem, stáhnu ho k sobě na klín. Všechny jeho ostré hrany přesahují do stran, ale stočí se ke mně, uvelebí se na místě, které mu vždycky patřilo. Obejmu ho. O tomhle se ve spermabance nezmíní, když sedíte v malé kanceláři s genetickým poradcem a myslíte si, že si můžete vybrat dárce a ihned na něj zapomenout. Neřeknou vám, že jednoho dne se možná budete schovávat ve stanu v obchodě s kempinkovým vybavením a budete se pokoušet vysvětlit svému synovi, proč jste ho uvrhla do světa bez otce. Myslím na svého tátu a chtěla bych Milesovi říct, že i když svého rodiče známe, existuje tisíc způsobů, jak nás může nechat na holičkách. 14
Otec neznamy.indd 14
01.11.2021 17:05:51
OT E C N E Z N ÁMÝ
„Mluvili jsme o tom, Milesi. Už mockrát. Chtěla jsem být tvoje máma a tohle byla jediná možnost.“ Pevně ho stisknu a nasaju jeho vůni – pot, šampon a něco jedinečného, co je jen Miles. Cítím příval slz, které se snaží potlačit. „No tak,“ říkám. „My proti celému světu, jasný?“ „Jasný,“ odpovídá, avšak chabým, stísněným hlasem. V duchu se vracím zpátky do doby, kdy mi bylo třicet osm a kdy jsem pocítila silnou touhu, která mě přiměla najít způsob, jak dospět k mateřství. Věděla jsem, že Miles tam někde na mě čeká. Jak se k němu dostat, to už byl jen detail. „Vím, že je to těžké,“ pronesu nakonec, protože něco říct musím. „Ne, nevíš!“ protestuje. „Vůbec bych si neměl vymejšlet historky o tom, kdo je můj táta, nebo brát jiný lidi na kempování s tátama, když žádnýho tátu nemám.“ „Zlatíčko,“ odmlčím se a odhrnu mu vlasy z čela. „Existuje spousta různých rodin. Vzpomínáš na Ninu ze staré školy, která má dvě maminky? A co Reggie žijící s babičkou a dědečkem? Nikdo nebude zkoumat, že Liam není tvůj táta. Podstatné je, že s tebou Liam chce tu akci podniknout.“ Miles sevře rty a připravuje se na to, co potřebuje říct: „Ale já tátu mám. Proč nemůžu vědět, kdo to je?“ Jeho hlas je obtěžkaný slzami, mluví huhlavě a roztřeseně. Vydechnu: „Protože taková jsou pravidla a já s nimi souhlasila.“ „Ale já ne,“ špitne a jeho tichá slova se do mě zabodnou. Tohle jsem nepředpokládala. Očekávala jsem otázky, ne obviňování. Očekávala jsem zvědavost, a ne tuhle ostrou bolest, která, jak se zdá, vyvěrá z Milesova nejhlubšího nitra. Udělala jsem všechno podle pokynů na webové stránce dárců. Vypořádala jsem se se všemi Milesovými otázkami, odpovídala jsem přesně a přiměřeně k věku, nikdy jsem neskrývala pravdu a postupně objasňovala víc, protože i jeho otázky byly zacílenější. Cítila jsem se správně, že jsem upřímná, jako bych dláždila cestu velmi vyzrálému dospělému, který – jak jsem si představovala – z Milese vyroste. 15
Otec neznamy.indd 15
01.11.2021 17:05:51
JULIE CLARK
Posunul hranice mého života. To, že jsem jeho mámou, mě přimělo být míň sobecká a brát se míň vážně. Bavit se, dělat blbiny. Je vším tím, co jsem si kdy přála. Nikdy mě nenapadlo, že já bych pro něj nebyla dost. „Miluju tě,“ řeknu a čekám. Když nezareaguje na narážku, zatahám ho za ucho. Povzdychne si: „Já tebe víc.“ Naposled ho stisknu a dokončím repliku: „To ani není možné.“ ___________ Najdeme Liama, jak stojí před stěnou plnou spacích pytlů, které visí jako záclony. Je jich na výběr asi padesát kusů a mně připadají všechny stejné. „Co myslíš?“ zeptá se Liam. „Jakou výplň potřebujeme? Na noc se tam ochladí.“ Prodavač v červeném triku s límečkem, v černých polyesterových kalhotách a s visačkou se jménem Eric si nás všimne. „Prosím vás,“ zvolá Liam a přivolá Erika blíž, „kterej z těchhle spacáků by byl nejlepší na kempování na pláži?“ Miles odešel na vzdálený konec uličky, kde jsou vystavené šňůrky na krk, a probírá se jimi prsty. Vytěsním Liama a Erika a sleduju svého syna. Někdy mě šokuje, když vidím tuhle verzi sebe sama zvnějšku. Kromě zelených očí a neposlušné kadeře, která mu trčí nad levým uchem, je Miles jako přes kopírák, od hnědých vlasů a štíhlé postavy až po poprašek pih na nose. Kdybych se podívala trochu rozostřeně, zřejmě bych viděla sebe v mladších letech. Jediné, co chybí, je tričko se zpěvákem Shaunem Cassidym. „Heleďte se,“ vytrhne mě z úvah Liam, „tenhle chlapík chodil na vejšku v New Hampshiru a ušel sám celou Appalačskou stezku. Myslím, že jsme v dobrejch rukách.“ Jenom Liam si mohl získat tohohle mladíka – nikoliv ze zdvořilosti, ale protože se zajímá. 16
Otec neznamy.indd 16
01.11.2021 17:05:51
OT E C N E Z N ÁMÝ
Eric si mne ruce. „Žádný strach, vším vás vybavím.“ „Nezapomeňte na repelent proti medvědům,“ řekne Liam a mrká na mě. Miles protočí oči v sloup. „Jedeme kempovat do Malibu, a ne do Skalistých hor.“ ___________ Procházíme širokou uličkou plnou svítilen a baterek a já se dívám do seznamu, mlčky a zdrceně. Měla bych Milese přimět, aby se Liamovi omluvil, ale je jednodušší to teď nechat být. Liam popadne baterku a namíří ji na mě s vážným výrazem. „Je mi líto, Paige. Jsi ze hry.“ „Ničíš mi reputaci seriózní vědkyně a badatelky,“ řeknu, vezmu baterku a vrátím ji zpátky k ostatním. „Ajaj,“ odpoví, ale vůbec nevypadá, že by ho to mrzelo. Obejme mě a já se o něj opřu. Ještě nikdy jsem nikomu nedovolila, aby mě miloval tak jako Liam. Bývala jsem naprosto spokojená a oddělovala jsem důležité věci – svou kariéru, syna a rodinu – od mužů, se kterými jsem chodila. Avšak Liam se vloupal zadními vrátky. Nikdy by mě nenapadlo, že se zamiluju do muže, který surfuje a jehož práce si žádá, aby držel krok s nejnovějšími trendy ve videohrách. Ale nikdy jsem nepotkala někoho s tak pohotovým smyslem pro humor, někoho, kdo umí vybalancovat důležitost své práce s každodenní hravostí. Liam mi pomohl uvolnit se a miluje mě, přestože jsem někdy až moc vytížená prací anebo Milesem. Je pozorný, pamatuje si i maličkosti, se kterými pak vyrukuje třeba po měsících či letech, jako mávnutím zázračného proutku. Pár let předtím, než jsme spolu začali chodit, jsem se letmo zmínila, že ujíždím na duhově zdobených košíčkách z pekařství v centru města. Ráno po našem prvním rande, zatímco jsem seděla za svým pracovním stolem celá mátožná z nevyspání a s hřejivým šimráním čerstvé zamilovanosti u srdce, dorazily do naší laboratoře krabice s košíčky s duhovým zdobením – jedna pro mě, jedna 17
Otec neznamy.indd 17
01.11.2021 17:05:51
JULIE CLARK
pro mého kolegu Bruna a jedna domů pro Milese. Pro holku, co má ráda duhové košíčky. To je stránka, kterou bych si přála, aby Miles ocenil. Jemně Liama stisknu a vymaním se z jeho náruče, sleduju Milese stojícího před svítilnami s designem starobylých olejových lamp. „Myslel jsem si, že už jsem ho lapil na svou hlášku o velkým lupení,“ šeptá Liam. „Ale dochází mi materiál. Po výletě už mi zbydeš jen ty.“ V Liamových slovech zaznívá náznak porážky. Tohle kempování je odsouzené k nezdaru. Pro Liama nikdy místo nebude, protože si ho Miles očividně šetří pro někoho jiného. „Helemese, Miles.“ Otočíme se a vidíme, jak k nám jde nějaký kluk a v závěsu za ním jeho táta. Nepoznávám je, vždyť je teprve začátek roku. Říkám si, jestli je to ten, o kterém se Miles zmiňoval předtím, ale chlapcův arogantní výraz svědčí o tom, že ne. Ukáže na Liama. „Tohle je tvůj táta?“ Jde o nevinnou otázku, ale hlas prozrazuje zlověstný podtón, jako by už předem znal odpověď. Miles se dívá upřeně před sebe. „Ne.“ Než něco stačím říct, ozve se Liam. Vykročí k tomu tátovi a potřese si s ním rukou. „Zdravím. Já jsem Liam. Vy dva taky jedete na to kempování?“ Kluk se obrátí k Milesovi. „Máš jet s tátou. Jmenuje se to kempování s tátou.“ Pobouřeně se otočím k chlapcovu otci a očekávám, že své dítě usměrní. Ale on se jen rozpačitě usměje a řekne: „Není potřeba to brát tak doslovně, Ethane.“ Stoupnu si před Milese, jako bych ho chtěla bránit. „Všechny rodiny nejsou stejné.“ Liam natáhne ruku, aby mě uklidnil, ale Miles už se prodírá kolem nás a obličej má zkřivený zlostí a ponížením. „Vidíš? A pak že to nezkoumaj. A ty seš jediná, co to nechápe.“ Hodí baterku, kterou měl v ruce, do našeho vozíku, rozeběhne se uličkou a zmizí za rohem. 18
Otec neznamy.indd 18
01.11.2021 17:05:51