DĚSIVÉ HISTORKY 3 JEŠTĚ HRŮZOSTRAŠNĚJŠÍ PŘÍBĚHY PRO NEBOJÁCNÉ ČTENÁŘE
MICHAEL DAHL ILUSTROVAL XAVIER BONET
Desive_historky_III.indd 5
4.9.2020 13:26:57
Milý čtenáři, jednou jsem vyšel ven, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. V Minnesotě byla temná prosincová noc. Zima byla teplejší než obvykle – na zemi neležel sníh a na stromech se stále drželo listí. Na protější straně ulice někdo byl a mně připadalo, že se na mě dívá. Ta postava stála v uličce vedle řady keřů naproti mému domu. Byla tmavá. Nerozeznal jsem její tvář, dokonce ani barvu oblečení. Najednou neslyšně, klouzavě odplula stranou a zmizela za keři. Rozběhl jsem se k uličce (vím, hloupý nápad), ale postava byla během několika vteřin pryč. Rozplynula se!
VÍM, CO JSEM VIDĚL, ale nenechal jsem se tím vyděsit. Takhle knížka je plná podivných postav a stínů, které se na tebe dívají. Buď statečný – ten pohled jim vrať! Michael Dahl
Desive_historky_III.indd 7
4.9.2020 13:26:57
Desive_historky_III.indd 8
4.9.2020 13:26:57
ČÁST 1
JE NĚKDO DOMA?
Desive_historky_III.indd 9
4.9.2020 13:26:57
Desive_historky_III.indd 10
4.9.2020 13:26:57
KLUK VE SKLEPÄš
Desive_historky_III.indd 11
4.9.2020 13:26:58
Desetiletá Natálka stála nad schodištěm do sklepa. Nad posledním schodem visela jediná žárovka, zbytek sklepa tonul v šeru. Natálka sevřela zábradlí a opatrně sešla o několik schodů níž. Nepohybuje se za tou kaluží světla nějaký stín? Nebo ji klame zrak? Ne, řekla si. Nic tam není. Nic. Vycouvala po schodech nahoru a pečlivě zavřela dveře. Když se její rodina před několika týdny do toho starého domu nastěhovala, Natálka u sebe ve skříni našla kousek modrého papíru. 12
Desive_historky_III.indd 12
4.9.2020 13:26:58
Ten pokoj patříval holčičce, která tu bydlela předtím. Natálka usoudila, že jí určitě patří i onen papír, že ho tu musela zapomenout. Rozložila ho a uviděla, že je na něm tence napsáno pět slov: Krm toho kluka ve sklepě. Natálce ztuhla krev v žilách. Během prvního týdne v novém domě doprovázela svého tatínka a brášky, Míšu a Káju, když do sklepa nosili krabice s nepotřebnými věcmi. Sklep byl starý a měl studenou kamennou podlahu. Cihlové stěny byly obílené. Ze stropu visela starobylá žárovka, která se rozsvítí, když zatáhnete za řetízek. Natálka byla na svůj věk vysoká, ale pořád příliš malá na to, aby na řetízek dosáhla. Ten první týden se rozhodla, že sama do sklepa nikdy nevkročí. Jenže každý den při večeři myslela na onen vzkaz na papíře: Krm toho kluka ve sklepě. Po jídle vždycky otevřela dveře do sklepa a zadívala se do tmy. Nevěděla, proč to dělá. Možná aby se ujistila, že ten vzkaz byl jen vtip. Možná šlo o část povídky, kterou ta neznámá holčička napsala. Ve sklepě nikdo žít nemůže, řekla si Natálka. Její rodiče nebo bratři by si něčeho všimli. *** 13
Desive_historky_III.indd 13
4.9.2020 13:26:58
Když rodina bydlela v domě asi čtrnáct dní, Natálka uslyšela hluk. Večer si vlezla do postele a vtom se ozvalo vrzání. Dveře sklepa se otevíraly. Natálce naskočila husí kůže a zavrtala se pod peřinu. Slyšela kroky, které procházely kuchyní. Zastavily se před jejími dveřmi. Určitě se mi to zdá, pomyslela si Natálka. Něco zaškrábalo na dveře. Natálka málem vykřikla, ale byla na to moc vyděšená. Zpocenýma rukama sevřela peřinu a sledovala, jak se dveře pomalu otevírají. Na prahu stál stín. „Nakrm mě…“ zašeptal. Natálka vyjekla a schovala se pod peřinu. Uslyšela smích a rozsvítilo se světlo. Natálka opatrně vykoukla a uviděla svoje dva brášky, jak se svíjejí smíchy. „Věděl jsem, že na to skočíš,“ řekl Míša. Natálka zrudla. „Jste na mě oškliví!“ vykřikla naštvaně. „Když jsme ti stěhovali krabice do pokoje, Míša u tebe ve skříni našel ten papír,“ pronesl Kája s úsměvem. „Nechal ho tam, ale pak nás napadlo, že si z tebe vystřelíme.“ „Nevěděli jsme, jestli jsi ho četla,“ dodal Míša. 14
Desive_historky_III.indd 14
4.9.2020 13:26:58
„Pak jsme si všimli, že se každý den po večeři chodíš dívat na schody do sklepa,“ vysvětlil. „A bylo nám to jasné.“ „Super fórek,“ prohlásil Míša. „Totální bomba.“ Natálka vyskočila z postele. „Jak víte, že ve sklepě žádný kluk není?“ Míša obrátil oči v sloup. „Už jsme tam byli stokrát.“ „A?“ zajímala se Natálka. „Ale no tak,“ odpověděl Kája. „Ukážu ti to.“ Všichni tři sourozenci sešli do kuchyně a Míša rozsvítil. Kája zalovil v krabici s keksy na lince a vytáhl z ní dvě čokoládové sušenky. „Sledujete?“ zeptal se Kája. Otevřel dveře do sklepa, seběhl po schodech a podíval se na sourozence. Míša se pořád smál. „Ať ti ty sušenky neupadnou,“ zavolal dolů. „Koukejte,“ řekl Kája. Natáhl ruku se sušenkami, jako by držel frisbíčko, a obě je hodil do tmavého kouta. „Doufám, že mu budou chutnat,“ prohodil Míša. Natálka se předklonila. Neslyšela sušenky dopadnout na zem. 15
Desive_historky_III.indd 15
4.9.2020 13:26:58
„Určitě budou,“ prohlásil Kája. „Je to přece mámin recept.“ Najednou zaslechl zašustění. Natálka s Míšou, kteří pořád stáli nahoře na schodech, spatřili, jak ze šera vystřelil vlhký růžový jazyk. Třikrát nebo čtyřikrát se omotal kolem Káji a vtáhl ho do tmy. Ozvalo se ohavné mlaskání a pak spokojený povzdech. Aniž chtěli, nakrmili kluka ve sklepě.
16
Desive_historky_III.indd 16
4.9.2020 13:26:58
SKIPPY
Desive_historky_III.indd 18
4.9.2020 13:26:58
Večeře neprobíhala dobře. Míla vrhal nenápadné pohledy přes stůl, přes talíř s polévkou, na tátu s mámou. Rodiče nemluvili. Seděli skoro bez hnutí a napjatě poslouchali. Poslouchali zvuky, které vycházely z kuchyně. Míla však to kňučení a funění ignoroval. Ignoroval křoupání granulí rozházených po dlaždičkách. Ignoroval pleskplesk-plesk, jak psí ocas vesele naráží do zdi. Ten zvuk jim hlasitě připomínal, že Skippy během posledního týdne převrhl a rozbil už sedmnáct věcí. 19
Desive_historky_III.indd 19
4.9.2020 13:26:58
Mílův tatínek položil lžíci, opřel ji o okraj misky na polévku a zhluboka se nadechl. „Skippy –“ začal. „Skippy je hodný!“ vykřikl Míla. Překvapilo ho, že promluvil tak najednou a tak hlasitě. Jeho tatínka to překvapilo taky. Vrhl na Mílu stejný pohled, jakým se občas dívá na svůj počítač, když jsou s ním potíže. Tatínek začal znovu. „Skippy je –“ Maminka ho přerušila. „Ano, zlato, Skippy je hodný pes. Ale má problémy.“ Z kuchyně se ozval totálně nechutný zvuk. „Spoustu problémů,“ dodal tatínek. Míla věděl, že rodiče mají pravdu. Jeden ze Skippyho problémů se dal jen těžko ignorovat. Zapomínal zaštěkat u zadních dveří, aby ho pustili na zahradu vyvenčit. Na předložkách a kobercích po celém domě se pravidelně objevovala malá hnědá hovínka. „Věděli jste,“ zeptal se jednou po návratu ze školy Míla, „že v Paříži se psím hovínkům říká la chocolate? Učili jsme se to na francouzštině. Takže to znamená, že se Skippy snaží chovat mile a dát nám pamlsek.“ „No, la chocolate patří ven!“ namítl tatínek. „Ne do domu.“ Nemá smysl pro humor, pomyslel si Míla. 20
Desive_historky_III.indd 20
4.9.2020 13:26:58
Teď seděl u jídelního stolu a doufal, že Skippy nenechal v kuchyni další pamlsek. Tentokrát si povzdychla maminka. Podívala se na Mílova tatínka a pronesla: „Asi bychom mu to měli říct.“ „Říct mu co?“ zajímal se Míla. „Totiž, říct mi co?“ Tatínek odstrčil židli od stolu. „Jak jistě víš,“ spustil, „se Skippym je to čím dál… složitější. Dělá nepořádek a všechno kouše. Ničí věci, pobíhá nahoru a dolů po schodech –“ „Pořád přece nezlobí,“ bránil ho Míla. „Možná ne,“ souhlasil tatínek. „Ale je to s ním čím dál horší.“ Maminka se zamračila. „Skippy prostě nefunguje.“ „Jak to myslíš?“ zeptal se Míla. Ale věděl, jak to rodiče myslí. Stane se to zase. Maminka se podívala na kuchyňské hodiny. „Ať už to máme za sebou,“ prohodila. Mílův tatínek vstal a odešel do kuchyně. Maminka ho následovala. Míla zůstal sedět. Stane se stejná věc, která potkala už několik jeho předchozích domácích mazlíčků. Míla se na to nechtěl dívat. Zíral do polévky. Zoufale se snažil vymyslet jiné řešení a přál si být daleko odsud. 21
Desive_historky_III.indd 21
4.9.2020 13:26:58