Issuu

EUROMEDIA GROUP

STAR TREK: TYPHON PACT SEIZE THE FIRE Copyright © 2010 by CBS Studios Inc. All Rights Reserved STAR TREK and related marks are trademarks of CBS Studios Inc. This book was originally published by Pocket Books, a Division of Simon & Schuster, Inc., under exclusive license from CBS Studios Inc. Copyright © 2021 for the Czech translation by Jakub Marek Copyright © 2021 for Cover art by Jakub Schejbal Copyright © 2021 for the Czech edition by Euromedia Group a. s. ISBN 978-80-242-6852-1

H ISTORIKOVA POZNÁMKA

Tento příběh začíná na počátku roku 2381 během masivního útoku Borgů popsaného v trilogii Volání osudu a končí na sklonku srpna 2382, o více než rok později. (Odvíjí se přibližně v témž časovém rámci jako kniha Star Trek: Hra bez vítězů.)

Ztracené případy jsou zpravidla ty, za které stojí bojovat. – Clarence Darrow V hloubi kde, kde v nebesích planul oheň očí tvých? Na čích perutích se vznese? Která ruka plamen snese? – William Blake: „Tygr“* Písně zkušenosti

* překlad Zdeněk Hron, sbírka Tygře, tygře, žhavě žhneš, 2010

P ROLOG LÍHEŇ VÁLEČNICKÉ KASTY P152, SAZSSGRERRN, GORNSKÁ HEGEMONIE První myrmidon Gog’resssh stál na pozorovací lávce, ze které měl výhled na obří prostory inkubačního sálu. Pařáty svíral zábradlí a vzpomínal, jak místnost pozoroval z tohoto vysokého, zdánlivě pevného můstku poprvé; tehdy mu panorama připadalo téměř neskutečné. Kromě nesmírnosti hvězdnatých obloh během nocí na třech různých gornských světech, na nichž prožil většinu svých osmadvaceti gornarských slunečních oběhů, ještě nikdy nespatřil něco tak rozlehlého. Obrovská průsvitná střecha, která se mu tyčila nad hlavou ho nutila otáčet hlavu na všechny strany, dokud ho nebolely napjaté svaly na mohutném krku. Hluboko pod kupolí, která propouštěla jen neškodné svě telné frekvence ze sazssgrerrnské žlutobílé hvězdy, byly ukryty nekonečné řady vajec – kožovitých slupek uchovávajících dozrávající potomky válečnické kasty Gornské hegemonie. Řady vejčitých schránek, každá o velikosti hlavy dospělého válečníka, spočívaly v oddělených, tepelně izolovaných komorách, jichž se tu díky zrcadlům na zaoblených stěnách zdálo být nekonečně mnoho. Gog’ressshe vlhký, sirný vzduch, stoupající k lávce nad sálem, plným dozrávajících zelenobílých vajec, uklidňoval. Ty řady nenarozených

MICHAEL A. MARTIN

mláďat představovaly budoucnost – budoucnost, kterou byl Gog’resssh odhodlán chránit před jakoukoli hrozbou, která by se postavila mezi tento okamžik a den, kdy si mladí osvojí schopnost postarat se o sebe sami. Gog’resssh cítil před nehybnými vejci, jež v sobě skrývala příslib budoucnosti, posvátnou úctu. Připomínala mu strážné držící nekonečnou hlídku celý jeden sluneční oběh, a to ho uklidňovalo; považoval tuto nekonečnou vigilii za předzvěst lepších časů – znamení nástupu nových disciplinovaných gornských úderných jednotek, ve které se jednoho dne promění. Jejich první služba měla začít pouhou hrstku denních oběhů poté, co vyvinuté plody prorazí ochranné membrány; začne jim tak přísný, celoživotní režim výcviku k boji, který byl pro elitní vojenskou kastu osudem předurčeným už od jejího příchodu na svět. Dnes však, téměř dva místní sluneční oběhy od jeho první hlídky v líhni, Gog’resssh shlížel na rozlehlý inkubační sál pod sebou mnohem skeptičtěji, než jak jej pozoroval při svém nezapomenutelném prvním denním oběhu na Sazssgrerrnu. To, co kdysi považoval za úžasné a inspirující, mu teď připadalo všední, tytam byly údiv a naplnění, střídaly je fádnost a netrpělivost. Gog’resssh si však dával pozor, aby podobnou myšlenku nikdy nevyjádřil nahlas, zejména ne tak blízko pracovišť příslušníků technologické a řemeslné kasty, z nichž někteří na něj posílali nelichotivá hlášení nadřízeným z válečnické kasty. Řada nedalekých stanic pro regulaci životních podmínek, kanceláří a laboratoří naštěstí dnes ztichla, jako by se všichni zaměstnanci rozhodli vzít si dopoledne volno. Bylo zvláštní, zároveň však i osvěžující, vidět nervové centrum líhně v běžný pracovní den zcela opuštěné. I když měl Gog’resssh povinnost technologickou kastu chránit, zjistil, že relativně značný počet jejích příslušníků, jejich blízkost a všudypřítomnost mu lezou na nervy.

PLAMENŮM NAVZDORY

Gog’resssh náhle ztuhl, když za sebou uslyšel známý chraplavý hlas. „Vidím, že vás to stále trápí, první myrmidone Gog’ressshi. Copak vás vaši nadřízení nedokázali uklidnit?“ Válečník si v duchu spílal, že umožnil majiteli hlasu přiblížit se do takové blízkosti, aniž by si ho všiml. Rychle se k řečníkovi, postaršímu členovi technologické kasty, otočil, přestože se pečlivě vyhýbal jeho upřenému pohledu. Do očí se mu díval vždy jen krátce. Ačkoli na něj vědcovy dvě zlaté bulvy zíraly typickým gornským způsobem zpod výrazných hřebenů po obou stranách lebky, chyběly jim stovky drobných ommatidií, které utvářely válečnické složené oko, vhodnější pro rychlejší pohyb; místo toho na něj z každého jeho zrakového orgánu hleděla strašidelně vypadající svislá zornice. Gog’resssh se snažil hovořit co nejhrdelnějším a hrubým hlasem: „Proč si myslíte, že se trápím, doktore Rreszsesrre?“ „Protože se hrbíte, jako byste na zádech nesl tíhu celých světů,“ odvětil starší muž, jako by konstatoval nezpochybnitelný fakt, třeba že předměty padají do středu gravitačního pole. Gog’resssh se narovnal, vrhl na Rreszsesrra pohrdavý pohled, aby se vzápětí zaměřil zpět na zdánlivě nekonečnou řadu válečnických vajec, která se táhla ve všech směrech pod polyocelovou lávkou. „Nesmysl, doktore, záda mám rovnější než kdy jindy.“ „Potom za dobu, kterou jste mezi námi strávil, vás technologové ovlivnili výrazněji, než si sám připouštíte,“ nadhodil Rreszsesrr. „Například se mi zdá, že jste ztratil schopnost přesvědčivě lhát.“ Gog’resssh cítil, jak se mu šupiny na lebečních hřebenech lehce ježí; musel se přemáhat, aby nezaujal agresivní postoj. Hněv na staršího, který měl naprostou pravdu, jeho snahu neulehčoval. „Nikomu jsem nelhal, doktore,“ zatvrdil se válečník. „Neporušil jsem žádnou přísahu. A splním svou povinnost vůči Hegemonii tak, jak to nařídili nadřízení.“

MICHAEL A. MARTIN

„Ale já cítím, že se přemáháte.“ „K čemu bych se měl přemáhat, doktore? Bránit příští generace je jedním z nejdůležitějších úkolů. A je to úkol, který mohou řádně splnit jen členové nejsilnější gornské kasty.“ Pokynul pařátem s pěti drápy směrem k záplavě vajec, která se pod ním rozléhala. „Alespoň tak to tvrdí vrchní velení Hegemonie.“ Rreszsesrr roztáhl obě článkované přední končetiny, až krátké drápy na každém z jeho tříprstých pařátů kontrastovaly s Gog’ressshovými většími, oblejšími a na pohled smrtícími. „Vaše pochybnosti jsou pochopitelné, první myrmidone. A to i z hlediska člena technologické kasty.“ „Vykonávám v této líhni poselství velké stvořitelky S’Yahazah, doktore. Nemám o zdejší službě žádné pochybnosti.“ Rreszsesrr si ho prohlížel očima, ve kterých se podle válečníka skrývalo lehké pobavení. „Opravdu? Zatímco my tu debatujeme, vaši spolubojovníci válčí a krvácejí za nejvzdálenějšími hranicemi Hegemonie. Vím, že právě teď se pokoušejí odrazit invazní flotilu, která dokáže skolit naše přátele i nepřátele stejně snadno jako ostré drápy dravce dokáží vykuchat rybu.“ „Mechaničtí savci a jejich krychlové lodě.“ Gog’resssh se snažil, aby jeho slova nezněla příliš hořce. Zásadní pravdu ve vědcových tvrzeních už nemohl popřít. Měl bych teď být tam venku ve Velké modré líhni se svými bratry válečníky a jejich novými spojenci z jiných světů, pomyslel si. A posílat ty nepřirozené tvory zpátky do savčího podsvětí, které je stvořilo. Rreszsesrrova hlava na úzkém krku souhlasně přikyvovala. „Ano. B’orrgové. Nepřátelé, kterým byste vy i každý jiný bojovník na tomto světě právě teď čelili raději, než sloužili zde. To by bylo daleko lepší, ne? Rozhodně důstojnější, než držet stráž u něčeho, co většina z vás považuje za obyčejné trdliště.“ Přestaňte, doktore! Gog’resssh v duchu stoicky potlačil emoce, aby vědcova slova jen nepotvrzoval. Chvíli zvažoval,

PLAMENŮM NAVZDORY

že ho požádá o vysvětlení, odkud zná tolik důvěrných gornských vojenských informací, ale pak si to rozmyslel; Rreszsesrr byl vysoce postaveným členem technologické kasty, takže jeho schopnost získat tajné informace by neměla být až tak překvapivá. „Jak jsem řekl, splním svou povinnost vůči Hegemonii bez otázek,“ prohlásil nakonec. „O tom nepochybuji,“ přisvědčil Rreszsesrr, přesto mu mezi rty dvakrát rychle vykoukl rozeklaný jazyk v gestu neskrývané skepse. Na někoho, komu byl umožněn přístup k tolika citlivým technologickým tajemstvím, měl starý vědec očividné potíže utajit nevyřčené pravdy; Gog’ressshe dokázal prokouknout snadno, a to dokonce i na příslušníka technokasty. „Klást otázky ale není porušením kázně, Gog’ressshi. Možná kdyby víc vašich soukmenovců dokázalo čas od času položit správný neškodný dotaz, pak by možná zbytek vaší jednotky byl méně vzdorovitý a naštvaný.“ Gog’resssh se pokusil působit vstřícně. „O čem to mluvíte, doktore?“ „Chci říct, že až příliš mnoho z vás nedoceňuje, jak kriticky důležitá je právě tato líheň pro přežití a zdraví celé Gornské hegemonie.“ „Jistěže je tato planeta důležitá. Všechny líhně jsou důležité.“ Gog’resssh samozřejmě chápal, že ochrana této konkrétní líhně je v mnoha ohledech významnější vzhledem k naléhavé potřebě mobilizovat proti útočícím mechanickým savcům každého dostupného gornského bojovníka. „Ale i kdyby důležitá nebyla, pokud mě vrchní velení vyšle, abych podobné místo chránil, udělám vše, co budu moct.“ Bez ohledu na to, kolik gornských světů v důsledku toho padne pod úderem mechanických savců. „Ani o tom nepochybuji, první myrmidone. Vy válečníci jste tvorové ctící povinnost, a zejména politická kasta je s vaším postojem dokonale spokojena. Jen by mě zajímalo,

MICHAEL A. MARTIN

jestli vám nadřízení někdy řekli, proč je pro nás coby druh tento konkrétní svět tak důležitý.“ Gog’resssh vycenil řadu jako břitva ostrých zubů. „Vrchní velení Hegemonie není zavázáno poskytovat vojákům důvody nebo vysvětlení svých rozkazů.“ Starší muž si zhluboka odfrkl, snad aby dal najevo nesouhlas s vojenským pohledem na svět. Gog’resssh se snažil necítit uraženě, připomněl si, že vědec je produktem nevojenské kasty, a disciplína mu tudíž téměř nic neříká. „Pravda,“ přisvědčil Rreszsesrr. „Ale v mém oboru jde hlavně o vysvětlování a totéž platí o většině mých líhní. A vysvětlení je rozhodně na místě, ať už se vám nadřízení rozhodli říct cokoliv – nebo spíš nerozhodli.“ Gog’resssh si rovněž odfrkl, pak vycenil několik dalších ostrých zubů. „Troufáte si zpochybňovat moudrost nejvyšších představitelů válečnické kasty?“ „Já se nezodpovídám žádnému představiteli válečnické kasty, můj mladý příteli,“ ohradil se Rreszsesrr, jako by si Gog’ressshova narůstajícího rozhořčení ani nevšiml. „A podle mého mínění byste měl pochopit, proč je tento svět obzvlášť důležitý – konkrétně pro vaši kastu, zatímco pro mou jen nepřímo. Víte, tohle místo vyžaduje větší ochranu než jakákoli jiná gornská líheň. Bez této planety by se totiž celá Hegemonie rychle ocitla na holičkách.“ Starší neustále hovořil v nesrozumitelných kruzích. „O čem to mluvíte?“ zopakoval Gog’resssh svou dřívější otázku, tentokrát naléhavěji. „Všechny neválečné kasty si založily líhně na spoustě světů napříč celou Hegemonií,“ vysvětloval Rreszsesrr. „Ale vejce, která udržují naživu bojovníky a chrání je od blastocysty po vylíhnutí, dokáží vzkvétat jen a jen tady, na Sazssgrerrnu. Nikde jinde.“ Ta představa Gog’ressshovi připadala naprosto absurdní. „Proč by vrchní velení takovou zranitelnost tolerovalo?“

PLAMENŮM NAVZDORY

„Ne že by vaši nadřízení měli na vybranou, první myrmidone. Požadavky na prostředí jsou u vaší kasty extrémně náročné, mnohem víc než u kterékoliv jiné. Planety vyhovující jedinečným nutričním požadavkům válečníka a zranitelnosti při dozrávání byly vždy vzácnější než savčí stehýnka. Ani svět, na němž jsme se podle původních předpokladů měli vyvinout, už není klimaticky způsobilý fungovat jako válečnická líheň.“ I když Gog’ressshovi připadal příběh starého vědce neuvěřitelný, přesto cítil, jak se v jeho nitru usazuje chlad. Co když byly povídačky toho starocha pravdivé? „Proč by vrchní velení skrývalo tak strašlivou slabost před prostými členy válečnické kasty?“ „Kdo ví, první myrmidone? Možná usoudilo, že slabost, o níž žádný válečník nic neví, je slabost, kterou nepřítel nechtěně neodhalí.“ Gog’resssh připustil, že to určitý smysl dává, přestože bylo obtížné představit si gornského válečníka, hodného toho jména, jak odhaluje vojenské tajemství jakémukoli nepříteli, ať už náhodou nebo následkem mučení. A Rreszsesrrovo vysvětlení v něm vyvolalo jen další zvídavou otázku. „Proč mi to ale říkáte vy?“ zeptal se Gog’resssh a šupiny na jeho hlavě se pomalu napřímily, jako by očekávaly blížící se boj. Rreszsesrr očividně ani teď strach nepocítil, a to Gog’ressshe frustrovalo. „Protože bez ohledu na rozhodnutí vašich nadřízených, jsem přesvědčený, že vy… to vědět máte.“ „Dobře,“ přikývl válečník. „Ale proč to potřebuju vědět teď hned? Proč jste mi to – co může být jen obyčejnou smyšlenkou – nepověděl před dvěma místními slunečními oběhy, když začala má hlídka?“ I přes vědcovu předstíranou otevřenost, Gog’resssh věděl, že mu Rreszsesrr tají cosi jiného, zásadního. Svým způsobem

MICHAEL A. MARTIN

i tento starší, stejně jako vrchní velení Hegemonie, které tak nepokrytě kritizoval, rozděloval informace na ty, které je „nutné vědět“, a které ne. „Něco se děje s místní hvězdou,“ sdělil mu vědec po krátké odmlce. Místní hvězda. Gog’ressshovi chvíli trvalo, než pochopil. „Mluvíte o slunci, které svítí na tento svět.“ Proč nemůžou technologové mluvit jasně? „Ano. O její dlouhodobé proměnlivosti jsem vám už pravděpodobně vyprávěl?“ „Ano. Moc jsem sice vašemu výkladu nerozuměl, ale pochopil jsem, že záření produkované hvězdou se může v rozmezí několika milionů slunečních oběhů výrazně proměnit.“ „Přesně tak, první myrmidone. A zdá se, že jsme se přiblížili prahu oné změny.“ Gog’ressshovy útroby opět sevřel chlad; tenhle mu ovšem pomalu stoupal vzhůru po páteři. „Domníval jsem se, že něco takového je velmi nepravděpodobné.“ „To je. Z hlediska pravděpodobnosti během mnoha set tisíc let, kdy je slunce Sazssgrerrnu stabilní, se zrodí a zemře řada gornských generací. Ale má měření jsou nezpochybnitelná: oba máme tu smůlu, že se nacházíme právě zde, když jedna z těchto osudových proměn nastane. Žijeme své životy na přelomu dvou období klidu.“ Gog’resssh pomalu zavrtěl hlavou. „To mi připadá jako neřešitelný problém, doktore. Co navrhujete, abych s tím udělal? Očekáváte, že válečnická kasta místní hvězdu zastraší, aby se chovala zodpovědněji?“ „Jistěže ne, první myrmidone,“ ušklíbl se stařec a konečně začal znít nedůtklivě. Gog’ressshe těšilo, že prorazil jeho neproniknutelnou bohorovnost. „Ale očekávám, že o tom informujete zbytek jednotky. Zbývá nám velmi málo času, abychom přijali nezbytná preventivní opatření. Vy

PLAMENŮM NAVZDORY

a druhý myrmidon Zegrroz’rh musíte začít s přemisťováním vajec do nižších pater, kde je stínění proti radiaci nejsil nější –“ Gog’resssh starce přerušil mávnutím drápů. „Vejce jsou křehká, dokonce i ta válečnická. Vy ze všech lidí byste měl chápat riziko spojené s jejich vynětím z inkubační komory, doktore.“ Podivné, téměř savčí zornice staršího se o poznání zúžily, takže jeho oči působily o to víc zneklidňujícím dojmem než předtím. „Tento požadavek vám nepředkládám jen tak zbůhdarma, první myrmidone.“ „Proč jste ale čekal až do poslední chvíle, abyste mě o tom informoval? Proč se o tom nikdo z vašich kolegů nezmínil dřív? Proč už se nezačalo s přemisťováním vajec?“ Nebylo to snad tím, pomyslel si, že nikdo vašim „nezpochybnitelným“ měřením nevěří? Lávka pod jejich nohama se lehce otřásla. Vajec v kójích pod nimi se to nijak nedotklo. „Prosím,“ sykl Rreszsesrr a v hlase se mu objevila prosba. „Potřebuji vaši pomoc.“ „Myslel bych si, že se jako první obrátíte na své lidi, doktore? Kde vůbec jsou?“ „Mí kolegové se do jednoho odebrali do hvězdných observatoří. Studují nejnovější důkazy, které jsem nasbíral, a jsou zaneprázdněni jejich srovnáváním s vlastními pozorováními.“ „Jaké důkazy?“ zavrčel Gog’resssh. „Důkazy o jevu, který většina z nás popírala až příliš dlouho.“ „Věříte, že tyhle… stěžejní důkazy objeví?“ „Samozřejmě. Ale zřejmě ne včas, abychom mohli jednat.“ Gog’resssh si vybavil posvátnou vojenskou pravdu, která mohla být stejně stará jako samotná Gornská hegemonie: Blyštění nože je jediným důkazem, který válečník potřebuje,

MICHAEL A. MARTIN

aby věděl, kdo je jeho nepřítel. Pokud ale čeká, než se čepel zablýská, čekal příliš dlouho. Lávka se opět otřásla, tentokrát podstatně silněji. Hlasitě zarachotila, jako by do ní udeřilo neviditelné kladivo. Gog’resssh stiskl ostrým drápem komunikátor a aktivoval nouzový kanál. „Druhý myrmidone Zegrroz’rhu,“ pronesl svým nejdrsnějším vojenským hlasem. „Hlaste se ihned v ústředí líhni –“ Oslepující záblesk spalujícího bílého světla proměnil kopuli nad jeho hlavou v oheň, a zastavil tak veškerá jeho slova, vjemy i myšlenky. „Kde to jsem?“ dožadoval se Gog’resssh, jakmile nabyl alespoň částečné vědomí. Vlastní hlas mu zněl cize, zkresleně, strojově. I když věděl, že je vzhůru, zdálo se mu, že se vznáší ve stavu beztíže; cítil se dezorientovaný víc než čerstvě vylíhnuté mládě během prvních bojových tréninků. Ze tmy k němu promluvil hlas. I ten byl mírně zkreslený, jako by musel projít jakýmsi vazkým médiem, aby se k němu dostal. Přesto byl uklidňující. Sykavý. Samičí. „Jste na palubě S’alathu,“ oznámil mu. S’alath. I přes dezorientaci neměl Gog’resssh problém jméno rozpoznat. S’alath býval gornským kapitánem, jehož hrdinství před více než stovkou gornarských slunečních oběhů vyhnalo z Centrálního Eliaru, jednoho z dálných hraničních světů, zákeřného pozemšťana K’irrka a jeho Federrazshi. Pravda, gornská politická kasta se následně s primáty dohodla na rozdělení planety, kterou nakonec Federrazshe přijala do svého společenství pod pozemským jménem „Cestus III“. Tento nešťastný výsledek ovšem nebyl S’alathovou vinou; došlo k tomu proto, že politikům chyběla vůle odolávat diktátu Met’rr’onů. „Válečná loď Gornské hegemonie S’alath,“ vydechl Gog’resssh úlevou, když se dozvěděl, že se ocitl v pařátech své vlastní kasty, alespoň podle jména. „A kdo… Kdo jste vy?“

PLAMENŮM NAVZDORY

„Jsem Z’shezhira.“ „Technologická kasta?“ otázal se Gog’resssh. „Ano. Jsem komunikační specialistka.“ „Komunikační? Zdá se, že jste se hodně vzdálila své obvyklé odbornosti.“ „Boj proti mechanickým savcům připravil S’alath o většinu posádky. Hrozba sice pominula, ale nedostatek mužstva je na nás znatelný. Také jsem absolvovala lékařský výcvik, takže mě kapitán vyslal za vámi.“ Gog’resssh přešel porážku mechanických savců bez komentáře; těšil se, až si přečte oficiální zprávy zaslané hierarchií jeho kasty. Nechtěl dát najevo zklamání, že propásl příležitost bránit Hegemonii, a rozhodl se, že raději změní téma. „Zachránila jste mi život?“ zeptal se. „Pomáhala jsem při tom, první myrmidone,“ odpověděla Z’shezhira. Zkreslení hlasu nijak neskrylo její skromnost. „Lékařský tým vás málem ztratil.“ Gog’resssh vůči ní pocítil vděčnost. Pak ho opanovalo zoufalství černé jako vesmír. „Nevidím. Slepý bojovník je přítěží. Musíte mě uspat nadobro.“ „Ne, první myrmidone. Máte jen ovázanou hlavu. Ale očekáváme, že se brzy uzdravíte.“ Měl sice štěstí, ale to nijak neospravedlňovalo fakt, aby dál žil jen jako slaboch, o kterého musí pečovat jiní. Byl to osud, kterého se vždy obával a který ho měl nakonec postihnout. „Proč necítím tělo?“ „Jste v regenerační nádrži, první myrmidone. Gel, který vás obklopuje, vám otupil nervová zakončení, aby se vaše kůže mohla vyléčit.“ Gelová nádrž. To vysvětlovalo zkreslení Z’shezhiřina hlasu. Náhle si uvědomil zvláštní, tupý pocit v maxilární oblasti své lebky. Dýchací trubice, bezpochyby připojená k obojživelnému mikrofonu.

MICHAEL A. MARTIN

„Z čeho se léčím?“ zeptal se. „Z vážných radiačních popálenin, které jste během neštěstí na Sazssgrerrnu utrpěl.“ „Neštěstí?“ Proč si na nic nepamatuje? „Bylo mi řečeno, že došlo k extrémně silné sluneční erupci, první myrmidone. Dochází k ní, když rovnováha sil uvnitř fotosféry hvězdy překročí –“ „Tohle už znám, Z’shezhiro.“ Gog’ressshe přednášky členů technokasty nikdy nebavily. „Co přesně se během toho ‚neštěstí‘ stalo?“ Následovalo ticho, které Gog’ressshe rozčilovalo. „S lítostí vám musím oznámit,“ pronesla Z’shezhira konečně, „že Líheň válečnické kasty P152 byla zničena.“ „A mí vojáci?“ „Vyzvedli jsme devatenáct přeživších válečníků a dvaadvacet členů technologické a řemeslné podkasty. Všichni přeživší okamžitě podstoupili léčbu. Několik jich od té doby zemřelo. U ostatních je prognóza slibná, pokud se stav nezhorší. Přesto jejich neurologická poškození byla znač–“ To už na něj bylo příliš. „A co vejce?“ přerušil ji. „Zničena.“ „Všechna?“ „Obávám se, že ano. Samotný Sazssgrerrn je nyní neobyvatelný.“ Mým úkolem bylo ta vejce ubránit. A jestli se dalo doktoru Rreszsesrrovi – tomu prastarému vědci, kterého „neštěstí“ na Sazssgrerrnu nejspíš proměnilo v hrstku popela – věřit, představovala tato vejce veškerou naději válečnické kasty na přežití. Nemluvě o budoucnosti celé Gornské hegemonie. Černá díra zoufalství, jíž se Gog’resssh těsně vyhnul, se náhle vrátila o poznání silnější. Tentokrát se do ní bezhlavě zřítil. * * *

PLAMENŮM NAVZDORY

Sedativy navozenou prázdnotou, ve které se Gog’resssh vznášel, pronikaly tlumené hlasy. Technologové hovořící svou nesrozumitelnou mluvou. Zaslechl cosi o vážném vystavení radiaci. A popáleninách. A „radiogenním poškození“ něčích genů. Probírali jeho důstojníky a vojáky? Nebo mluvili výhradně o něm samotném? Hádal, že na tom asi nezáleží. Pak zaslechl, jak jeden z lékařů říká: „Prostudujte je, pak u nich proveďte eutanázii,“ aby následně komusi vysvětlil – že by Z’shezhiře? – že geneticky poškození gornští vojáci nesmějí za žádnou cenu kontaminovat to, co zbylo z genomu válečnické kasty. „Koneckonců,“ pokračoval hlas, „nemůžeme ohrozit zdraví a bezpečnost Gornské hegemonie.“ Vědomí se mu příště vrátilo rychleji; pak téměř okamžitě. Potěšilo ho, že je už venku z nádrže, i když bolest způsobenou zvykáním si na gornský lodní gravitační standard, kterou beztížné prostředí předtím filtrovalo, by klidně oželel. Zotavování pokračovalo ještě několik dalších denních oběhů navzdory děsivým vědomostem, které se mu jako těžké břímě usadily na prsou. Příští generace mé kasty byla bez náhrady spálena na popel. A místní technologové nás do jednoho bezmyšlenkovitě uspí, jakmile z nás vytěží všechna užitečná data, jež jim naše utrpení přinese. I když se Gog’resssh podobným myšlenkám sebevíc vyhýbal – zejména při návštěvách druhého myrmidona Zegrroz’rha či některého ze sedmnácti dalších důstojníků a poddůstojníků, kteří „neštěstí“ na Sazssgrerrnu přežili –, věděl, že se nikdy nezbaví svých sebezničujících pochyb. Ne dokud odsud nenajde cestu, pokud možno pro sebe i své vojáky, a nepokusí se najít pro svou kastu novou líheň. Až po šesti denních cyklech na palubě S’alathu se při jedné

MICHAEL A. MARTIN

ze Z’shezhiřiných návštěv odvážil doufat, že se mu plán podaří uskutečnit. „Říkáte, že pátrání po nové planetě pro válečnickou líheň patří k úkolům vaší lodi?“ Z’shezhira na toto téma mimoděk narazila, když mu skenerem přejížděla hojící se šupiny na zádech a ramenou. „Je to jeden z několika našich úkolů,“ upřesnila a zaměřila své svislé zorničky na údaje z lékařského skeneru. „Ale pro naši loď je už řadu gornarských slunečních oběhů prioritou. Vzhledem k událostem na Sazssgrerrnu, politické, technologické a řemeslné kasty jej nyní považují za věc nejvyššího zájmu.“ Pochopitelně, pomyslel si hořce Gog’resssh. Teď, když už je pozdě zachránit cokoli z líhně na Sazssgrerrnu. Teď, když je pozdě očistit mě od mé hanby a mého selhání. „To znamená, že jste objevili potenciální náhrady za Sazssgrerrn?“ zeptal se. Její šupinaté lebeční hřebeny se zamyšleně svraštily. „Možná. Možná ne.“ Gog’resssh vycenil zuby, aby dal s podobnou odpovědí najevo nespokojenost. „Tomu nerozumím.“ „Těžko se to vysvětluje.“ „Pokud vím, vy technologové rádi všechno vysvětlujete. S radostí vám to potěšení dopřeji.“ Odpověděla pobaveným odfrknutím. „Tak dobře, první myrmidone. Za prvé: Víte, jak neskutečně málo je planet schopných zajistit rozsáhlou reprodukci válečnické kasty?“ „Vím, že to tak je, neznám ale důvod.“ Takové informace nebyly nikdy součástí Gog’ressshova výcviku. Všechno, co kdy poznal, byl pečlivě naplánovaný vojenský život, nekompromisní disciplína, nezvladatelný chaos války a rozsáhlá, nekončící příprava, jakou válečník vyžadoval. „Pak jsme si aspoň v něčem rovni, první myrmidone. I přes rozsáhlou studii, kterou má kasta na toto téma vypra-