Katja Frixeová
Čarokrásné knihkupectvı́ Divoky´ Divoký čˇtyr c tyřˇl ıı́´stek
S ilustracemi Florentiny Prechtelové
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 3
16.4.2020 12:32:14
ČAROKRÁSNÉ KNIHKUPECTVÍ: DIVOKÝ ČTYŘLÍSTEK First published in German under the title „Der zauberhafte Wunschbuchladen 4 – Die wilden Vier“ by Katja Frixe with illustrations by Florentine Prechtel. © Dressler Verlag, Hamburg 2018. Published by agreement with Dressler Verlag, Hamburg, Germany. Translation © Alena Bezděková, 2020
ISBN 978-80-242-6619-0
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 4
16.4.2020 12:32:14
C o se děje s Gustafem?
T
o je ale krásný den, pomyslela jsem si, zavřela oči a otočila tvář ke slunci. Seděla jsem na lavičce na školním dvoře a čekala na Lea. Vždycky mu chvilku trvalo, než se po házené osprchoval a převlékl, zatímco my jsme z kroužku fotografování směli pokaždé odejít o pět minut dřív. Ostatní už byli dávno pryč, takže jsem školní dvůr měla jen pro sebe. Nemělo to tak vydržet dlouho, a proto jsem si vychutnávala ticho a teplé paprsky na své pokožce.
5
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 5
16.4.2020 12:32:14
Vzápětí mě něco zalechtalo na uchu. Lekla jsem se. „Žádné pospávání!“ zavelel Leo se smíchem a zamával mi stéblem trávy před nosem. „Já nespím!“ namítla jsem. „Vždyť se chystáme do Čarokrásného knihkupectví!“ Trávila jsem tam sice každé odpoledne, ale přesto jsem se vždycky těšila. V Čarokrásném knihkupectví jsem se totiž nikdy nenudila. Jednou dorazili děsně zajímaví zákazníci, jindy se objevila nějaká napínavá knížka, do které jsem se úplně ponořila, nebo se o dobrou náladu postarala paní Sovová a její dva spolubydlící – mluvící zrcadlo pan Král a veršující kocour Gustaf. Popadla jsem odložený batoh a vstala. „Tak jdeme?“ vyhrkla jsem. „No jasně!“ odtušil Leo. „Dneska si chci bezpodmínečně dočíst tu knížku o vesmírných dobrodružstvích. Ale obávám se, že mi do toho zase něco přijde.“ „Tak proč si ji nevezmeš domů?“ zeptala jsem se. Leo se krátce zamyslel. „U paní Sovové je to prostě mnohem útulnější,“ odpověděl nakonec.
6
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 6
16.4.2020 12:32:14
Musela jsem mu dát za pravdu. Knihkupectví bylo zkrátka naším absolutně nejoblíbenějším místem. No, Leovi možná připadala ještě trošku přitažlivější sportovní hala, ale když zrovna nehrál házenou, většinou chodil se mnou. Společně jsme se uvelebili na galerii nad dětským koutkem a celé hodiny jsme se probírali knihami. „Ta oslava narozenin byla fakt super,“ konstatoval Leo. „Zeptám se paní Sovové, jestli bych své narozeniny taky mohl oslavit v knihkupectví.“ „Ale počítej s tím, že vyhlásí absolutní zákaz konfet,“ zasmála jsem se a vzpomněla si na malého křečka Harryho, který před třemi týdny na oslavu mých jedenáctin přinesl jako zvláštní překvapení dělo na vystřelování konfet. Poletovaly po celém obchodě a pokryly všechny knihy i podlahu. Pan Král si na to stěžoval ještě několik dnů. „Knížkám se to ale očividně líbilo,“ odpověděl Leo. „Některé dokonce seskočily z police, aby se s tou pestrobarevnou parádou mohly obdivovat v zrcadle.“ „To máš pravdu,“ přikývla jsem. „Detektivkám
7
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 7
16.4.2020 12:32:14
s černou obálkou připadalo hrozně legrační, že jsou ozdobené barevnými puntíky.“ Čarokrásné knihkupectví nebylo obyčejným obchodem s knihami. Mělo v sobě něco magického. Projevovalo se to tím, že některé knihy žily vlastním životem. Jedny vydávaly zvláštní zvuky, z jiných se linuly různé vůně, další zase čas od času padaly z polic, aby na sebe upozornily. V knihkupectví navíc stál pan Král a samozřejmě tu žil i Gustaf. Když zazvonil zvoneček pověšený nade dveřmi prodejny, který oznamoval příchod nového zákazníka, kocour obvykle ihned seskočil ze svého křesla a návštěvníka přivítal. Ale když jsme vešli dneska, nikde jsme ho nezahlédli. „Dobrý den!“ pozdravila jsem paní Sovovou, která zrovna zařazovala do polic hromádku knih z výkladu. „Vítám vás!“ zatrylkovala a láskyplně pohladila hřbet jedné zvlášť zajímavé knihy. „Pan Hibou vystavil opravdu vynikající výběr francouzských autorů, ale já bych teď chtěla čtenářům nabídnout něco jiného.“
8
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 8
16.4.2020 12:32:14
„Co třeba sportovní publikace?“ navrhl Leo. „Knihy pro děti!“ vykřikla jsem. „Divadelní hry,“ zaduněl hlas pana Krále. Paní Sovová se usmála. „Vaše nápady jsou vynikající. Ale já jsem měla na mysli spíš milostné romány. Žádný brak, ale kvalitní literaturu. Jsem si jistá, že by odpovídaly i vkusu pana Hiboua.“ To byla určitě pravda. Francouzský knihkupec, který paní Sovovou nedávno zastupoval, se totiž děsně zamiloval do paní Tingové z nedaleké cukrárny zvané Čokoládové nebe. „Počítám, že i on sám nějaký milostný román brzy napíše,“ zavtipkovala jsem. „Materiálu nasbíral dost. Ale jestli to bude trhák, Gustaf bude chtít dozajista podíl ze zisku.“ „Přestaň!“ ozval se rázně pan Král. „On je vážně přesvědčený o tom, že přispěl k jejich vzájemnému štěstí. Kdyby nebylo toho zmatku kolem jeho zmizení, určitě by se z nich pár nestal.“ Tehdy jsme si o černo-šedě pruhovaného kocoura opravdu dělali velké starosti, ale nakonec se ukázalo, že chtěl jenom v Čokoládovém nebi ukrást
9
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 9
16.4.2020 12:32:14
čokoládové dortíky. Díky tomu se pan Hibou a paní Tingová poprvé spatřili a ihned se do sebe zamilovali. „Když už mluvíte o tom zmizení,“ poznamenala jsem, „kde vlastně vězí Gustaf?“ Paní Sovová mi vtiskla do ruky hromádku knih. „Buď tak hodná a odnes je ke mně do kanceláře. Uvidíš sama.“ Leo jí podával košíček s francouzskými dekoracemi. „Tyhle věci už nepotřebujeme. Můžeš je postavit na můj psací stůl.“ A tak se Leo vydal za mnou za prodejní pult, kde se nacházely dveře do kanceláře paní Sovové. „Pozdravujte ho ode mě!“ křiklo za námi zrcadlo. „Ty jeho hloupé žvásty mi už pomalu začínají chybět.“ V duchu jsem se podivila, co se s Gustafem asi stalo, a opatrně jsem otevřela dveře. „Nechci nikoho vidět,“ zazněl plačtivý hlas, a když jsme vstoupili do kanceláře, uviděli jsme kocoura, jak leží stočený do klubíčka na psacím
10
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 10
16.4.2020 12:32:14
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 11
16.4.2020 12:32:15
stole paní Sovové. Pod hlavou měl malý polštářek a vedle něj stál šálek s kouřícím čajem. „Ty jsi nemocný?“ zeptal se Leo a položil košíček vedle něj na psací stůl. „Já nevím,“ zakvílel kocour. „Už několik dnů si připadám jako zmlácený. Na nic nemám chuť. Dokonce se mi nechce skládat básně. Nemám ani chuť k jídlu.“ Leo nemohl rozumět tomu, co Gustaf říká, a tak jsem mu jeho nářky přeložila. „Fajn,“ prohlásil. „Když se ti nechce skládat básně, tak je neskládej. Bolí tě něco?“ Gustaf se na okamžik zamyslel. „Tu a tam cítím takové bodání u srdce. A občas mi bývá špatně.“ Odložila jsem knihy stranou a pohladila ho po hlavě. „Chudáčku malý… Co s tebou uděláme? Nepomohl by ti třeba čokoládový dortík?“ Čokoládové dortíky z Čokoládového nebe byly tajnou zbraní paní Sovové proti trápení a starostem všeho druhu. Nevěděla jsem, jestli pomáhají i v případě onemocnění, ale za zkoušku to stálo. „Já nevím,“ odpověděl Gustaf utrápeně. „Třeba jo!“
12
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 12
16.4.2020 12:32:15
„Tak já se zeptám paní Sovové,“ navrhla jsem. „Má ti Leo mezitím něco předčítat? Co třeba nějaké básničky?“ „To by bylo fajn,“ zamňoukal kocour. „Kdyby to šlo, tak tyhle,“ ukázal hlavou na jednu z knih od paní Sovové. Vzala jsem ji do ruky a podívala se na název. „Francouzská milostná poezie?“ Gustaf přikývl a Leo protáhl obličej. „To snad ne! Myslíš to vážně?“ zeptal se otráveně. „Když to Gustafovi pomůže,“ pronesla jsem a nenápadně jsem kamaráda šťouchla loktem do boku.
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 13
16.4.2020 12:32:16
Leo knihu otevřel. Vzápětí se z ní vzneslo několik srdíček připomínajících mýdlové bubliny. „To není špatné,“ konstatoval. I mě to zaujalo. Přestože podobné věci nebyly v knihkupectví paní Sovové nic neobvyklého, pořád se tu a tam vyskytlo něco, co mě překvapilo. Leo se posadil na kancelářskou židli paní Sovové a pročítal první stránku. Pak si odkašlal. „Chci vychutnat tvé políbení, žáru tvé vášně nic rovno není.“ Podíval se na Gustafa. „Myslíš to fakt vážně?“ „Jestli se mi chceš vysmívat, tak zas můžeš vypadnout,“ pronesl kocour uraženě. „Mně se to líbí.“ Přeložila jsem Leovi, co Gustaf řekl, a ten s úšklebkem pokračoval ve čtení. Kocour zavřel oči a spokojeně předl. Využila jsem toho a vydala se za paní Sovovou, abych se jí zeptala na čokoládové dortíky. „Tak co, jak mu je?“ zeptala se, když jsem vešla do prodejny. „Upřímně řečeno, už si o něj začínám dělat starosti.“
14
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 14
16.4.2020 12:32:16
To mě překvapilo, protože paní Sovová si obvykle s ničím starosti nedělala. Měla vždycky výbornou náladu a na všem viděla jen to dobré. „Přece jen není nejmladší,“ dodala. „Možná už celý ten zmatek kolem Čarokrásného knihkupectví nezvládá.“ To jsem si vůbec neuměla představit. Gustaf miloval, když kolem něj bylo rušno. Nevyznala jsem se v kočičích nemocech, ale byla jsem si skoro jistá, že za tím vězí něco jiného. Přesto jsem se zeptala: „Neměli bychom s ním zajít k veterináři?“ Paní Sovová se zadívala na milostný román ve své ruce a pak ho odložila na stůl, který mezitím vyzdobila několika srdíčky. „Ano, o tom jsem už taky uvažovala. Navíc momentálně nemůžu vyzkoušet ani své staré dobré čokoládové dortíky.“ „Čokoládové dortíky,“ zopakoval zasněně pan Král. „Tolik mi schází jejich vůně!“ Pohlédla jsem na talíř, který stál na prodejním pultu a obyčejně býval čokoládových dortíků plný. Zel prázdnotou. „Proč tu nejsou?“ zeptala jsem se nechápavě.
15
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 15
16.4.2020 12:32:16
Paní Sovová si povzdechla. „Brigita, tedy paní Tingová, odjela na dva týdny k panu Hibouovi do Francie. Na tu dobu zaměstnala jiného cukráře. Jenže ten si dělá, co se mu zlíbí.“ Tázavě jsem se na ni zadívala. „Otvírá cukrárnu, kdy se mu zachce, peče, nač má náladu, a vůbec nedodržuje to, na čem se s Brigitou dohodl… Navíc…“ podívala se na hodinky. „Musím na něj zas dohlédnout. Slíbila jsem jí to. Ještě před chvilkou byla cukrárna zavřená. Počkáš tady, než se vrátím?“ Nepočkala na odpověď a vyběhla z místnosti. Pokrčila jsem rameny a doufala, že nepřijde žádný zákazník, který by ode mě očekával rady v oblasti milostných románů. V těch jsem se totiž vůbec nevyznala. „To zvládneme,“ poznamenal pan Král, který mi nejspíš zase potají přečetl myšlenky. Byl tak starý a tak moudrý, že se to za tu spoustu let naučil. Nebo to aspoň tvrdil. Zrovna jsem chtěla zajít do dětského oddělení a podívat se, jestli tam paní Sovová nenechala
16
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 16
16.4.2020 12:32:16
rozložené nějaké nové knihy, když jsem ucítila divný puch. Začichala jsem kolem a snažila se tomu přijít na kloub. „Nechci být nezdvořilý, Klárko,“ pronesl pan Král omluvně, „ale není možné, že ti něco uletělo?“ Cítila jsem, jak rudnu. Zrcadlo si myslelo, že mám větry? „Já jsem to nebyla!“ vyhrkla jsem a najednou jsem odněkud zaslechla tiché chichotání. „Kdo se to tady směje?“ zeptala jsem se. Nejspíš to přicházelo z některé police, protože knihy si občas dělaly z ostatních legraci a báječně se při tom bavily. Pátravě jsem kolem polic procházela, jenže to chichotání mezitím přestalo. Namísto něj se najednou ozvalo zlověstné vytí. Hrůzou mi vstaly vlasy na hlavě. Ze všech stran se ozývalo řinčení a chřestění, jako by za mnou stálo strašidlo. „Co se to tady děje?“ zeptala jsem se pana Krále. „Víš přece, jaké knihy jsou,“ odpověděl, „pokaždé tě překvapí.“ Přešla jsem přímo k polici s horory a objevila knihu, která byla původcem těch zvuků. Jednalo se o malý svazek s názvem „Hrůzostrašné historky
17
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 17
16.4.2020 12:32:16
pro neohrožené čtenáře“, který sepsal nějaký Lucius Hrůza. To jméno se k němu hodilo. Vytáhla jsem knihu z police a přísně na ni pohlédla. „Jestli chceš, aby si tě někdo koupil, tak se vzpamatuj. Tady jsme ještě pořád v knihkupectví, a ne ve strašidelném zámku.“ Připadalo mi legrační, že se vybavuju s knížkou, ale paní Sovová to dělala pořád a tvrdila, že to pomáhá. Kniha každopádně mlčela, když jsem ji vracela na polici. Přesto se místností pořád linul
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 18
16.4.2020 12:32:16
nepříjemný pach a já musela dát za pravdu panu Královi, že skutečně připomínal uprdnutí. „Zapátral bych u příruček o chovu zvířat,“ ozval se pan Král, „ty bývají důkladně drzé.“ Přešla jsem o dva regály dál a ihned si uvědomila, že ten puch doopravdy přichází odtud. Ale kdo je jeho původcem? Přejela jsem prstem po knihách s názvy „Vše, co musíte vědět o kočkách“,
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 19
16.4.2020 12:32:17
„Malí hlodavci, velká radost“ a „Okrasné ryby“. Všechny vypadaly nevinně. Pak jsem objevila příručku o psech, která ještě nebyla zařazená mezi ostatními, ale opírala se o bok police. Když jsem po ní chtěla sáhnout, bleskově uhnula doleva, a když jsem také udělala krok doleva, ihned vystřelila doprava. Tak to pokračovalo pořád dál – doleva, doprava, doleva, doprava, až mě to přestalo bavit a otráveně jsem to vzdala. „Ocenila bych, kdybys toho pšoukání nechala,“ řekla jsem natolik nahlas, aby to slyšely i ostatní knihy. „Zaháníš tím zákazníky. A to přece nikdo z nás nechce, že ne?“ Kniha nezareagovala, ale doufala jsem, že moje slova přesto vzala na vědomí. Z kanceláře vystrčil hlavu Leo. „Co je s těmi čokoládovými dortíky?“ zeptal se a šeptem dodal: „Já už ty nesmysly číst nedokážu. Navíc mám pocit, že Gustaf je na tom čím dál tím hůř.“ Z kanceláře se ozvalo zakňučení, které mi rvalo srdce. „Paní Sovová šla zrovna do cukrárny a snaží se vyjasnit tu nevyřízenou objednávku. Ale spíš musíme počítat s tím, že žádné dortíky nebudou.“
20
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 20
16.4.2020 12:32:17
Vtom se za Leem vynořil Gustaf. Klopýtavě se potácel místnosti a pak zalezl do prvního regálu. Leo na mě pohlédl s povytaženým obočím. Zvonek nade dveřmi se rozezněl. „Nechci nikoho vidět a nikoho slyšet!“ vřískl Gustaf a rozběhl se zpět do kanceláře. „Leo, zavři dveře!“ „Běž za ním,“ vyzvala jsem kamaráda. „Dál mu předčítej ty básničky. Až se paní Sovová vrátí, poradíme se, co s ním provedeme.“ Leo přikývl a zavřel za sebou dveře kanceláře. Od vchodu se ozývaly rozčilené hlasy. „No ne,“ prohlásil pan Král. „Dámy jsou pořádně naštvané, že si v Čokoládovém nebi nemohly posedět u kávičky.“ Byla to paní Sovová, která se vracela v doprovodu tří postarších šedovlasých žen. Až teď jsem si všimla, že jednou z nich je moje babička. Ty další dvě byly její přítelkyně Erna a Erika, s nimiž se jednou měsíčně setkávala nad dortíkem v Čokoládovém nebi. „Klárko, zlatíčko!“ zvolala babička. „Aspoň nějaká radost! Je to vážně nestydatost, že cukrárna má zrovna dnes zavřeno.“
21
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 21
16.4.2020 12:32:17
Uvažovala jsem o tom, co vlastně babička dělá v Čarokrásném knihkupectví, když má chuť na dort. „Udělejte si pohodlí v našem dětském koutku,“ cukrovala paní Sovová. „Sedací vaky jsou opravdu pohodlné. Uvařím kávu a určitě najdu i nějaké sušenky. Můžete si popovídat u nás, v Čarokrásném knihkupectví.“ „To je vynikající nápad,“ zajásala nadšeně Erna, odložila si kabelku do rohu a pohodlně se usadila na sedací vak. „Nádhera,“ konstatovala. „Tady mi to dokonale vyhovuje.“ Babička si hned připadala jako doma, vyzula si boty a odložila je k Ernině kabelce. Pak pomohla usednout na vak Erice, která už nebyla tak pohyblivá, a s povzdechem se uvelebila na svém vaku. Připadalo mi to legrační, když jsem viděla, jak ty tři staré dámy sedí v dětském koutku. Hned se pustily do obvyklého probírání čerstvých novinek. „Slyšely jste už, že švédská princezna je zase těhotná?“ vyhrkla Erna. „To nemyslíš vážně!“ vykřikla Erika.
22
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 22
16.4.2020 12:32:17
„Ale ano, četla jsem to ve Žhavých novinkách,“ stála si na svém Erna. „Co tomu říká švédský král?“ zeptala se babička. „O tom se nezmiňovali,“ odpověděla Erna. „Ale pod tím článkem byl parádní recept na švédské masové kuličky – ten chci každopádně vyzkoušet.“ Škoda, že tady není Gustaf, pomyslela jsem si, protože ten miluje Švédsko a vždycky tvrdí, že ho pojmenovali po švédském králi Carlu Gustafovi. Určitě by mohl něčím přispět do diskuze – nejen ohledně princezny, ale i k receptu na švédské kuličky. Měl je totiž hrozně rád. Když už sešlo z čokoládových dortíků, mohla bych třeba poprosit Ernu, aby ten recept vyzkoušela a přišla se pochlubit výsledkem. Paní Sovová vyšla z kanceláře s podnosem, na kterém nesla tři kávy a talířek se sušenkami. „Tak co?“ zeptala jsem se. „Asi bychom s ním měli vážně zajít k veterináři,“ pronesla. „Myslíš, že byste to s Leem…“ „Já znám vynikajícího veterináře,“ zvolala babička, která stíhala poslouchat nejen své přítelkyně, ale
23
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 23
16.4.2020 12:32:17
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 24
16.4.2020 12:32:18
i mě a paní Sovovou. Byla tím pověstná. Doma se pokaždé vmísila do hádky mých rodičů, přestože v té chvíli byla ve svém pokoji a telefonovala. I když paní Sovová byla celá ustaraná, usmála se na babičku a odpověděla: „To je od tebe velice milé, Edito, ale moje starosti by rozhodně neměly padat na tvou hlavu! Užívejte si jedna druhé, v klidu si popovídejte. Chci, abyste se v mém malém Čarokrásném knihkupectví cítily dobře.“ „To taky budeme!“ přisvědčila babička. „A ten zvěrolékař se jmenuje doktor Ovčák. Buřtík ho prostě miluje.“ Buřtík je babiččin obézní voříšek, který ze všeho nejvíc zbožňuje chleba s paštikou. Na rady doktora Ovčáka, že by měla změnit psí jídelníček, babička nedbá. „O tom jsem už taky slyšela,“ přikývne paní Sovová a vtiskne každé z žen do ruky šálek s kávou. „Určitě přijde na to, co našemu kocourkovi chybí.“ Doufala jsem, že má pravdu.
25
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 25
16.4.2020 12:32:18
Pozor, fifleny!
„N
edrncej tak se mnou!“ huboval Gustaf, když ho Leo nesl v kočičí přepravce po ulici. „Dělá se mi špatně!“ Přeložila jsem Leovi, co Gustaf řekl, ale ať se snažil sebevíc, kocourovi nebylo nic vhod. „Je tady děsná tma,“ stěžoval si za chvilku. „Když už mě proti mé vůli vláčíte po světě, tak bych aspoň chtěl něco vidět. Kde vlastně jsme?“ Kdybych si o Gustafa nedělala takové starosti, nejspíš by mě vůbec nepřišlo na mysl, že je nemocný. Asi bych se jeho typickému brblání jen smála.
26
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 26
16.4.2020 12:32:18
Jenže jeho chování mi připadalo nepochopitelné a doufala jsem, že doktor Ovčák přijde na to, co se s ním děje. „Zrovna jsme přešli tu širokou ulici a zahýbáme do městského parku,“ vysvětlovala jsem. „Je to ještě daleko?“ dotíral Gustaf. „Moc dlouho už tady vevnitř nevydržím!“ „Musíme přejít kolem dětského hřiště a skateparku, na konci parku odbočíme doleva a je to druhá ulice vpravo, když to chceš vědět přesně. Tak za pět minut jsme na místě.“ „Proč mě vůbec vláčíte k tomu veterináři? Mně už je mnohem líp!“ Podle toho, jak se choval, jsem si to myslela taky, ale uvědomovala jsem si, že zlepšení stavu nemusí trvat dlouho. „Protože si o tebe děláme starosti,“ odpověděla jsem. „A protože bychom chtěli, aby se nám znovu vrátil náš starý, veselý Gustaf. Je to nuda, když člověk vejde do knihkupectví a nikdo ho nepozdraví.“ Na to Gustaf nic neřekl. „Koukej, támhle je Ben!“ prohlásil Leo
27
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 27
16.4.2020 12:32:18
překvapeně a ukázal ke skateparku. „Nevěděl jsem, že umí jezdit na skatu.“ „Já taky ne,“ přiznala jsem a sledovala, jak kluk z naší třídy sjíždí z jedné hrany rampy a vyjíždí na druhou. Ben byl spíš stydlivý typ. Měla jsem ho docela ráda, hlavně proto, že mi jednou pomohl, když jsem se ocitla v nepříjemné situaci s panem Škrtem. Ten mi totiž po Gustafově zmizení tvrdil, že ví, kam se poděl, i když to vůbec nebyla pravda. Leo a já jsme se blížili k rampě. Připadalo mi, že to, co Ben provádí, vypadá docela profesionálně. „Ahoj, Bene!“ křikla jsem a on na mě zamával. Vzápětí však ztratil rovnováhu a upadl. „To ne!“ vyhrkla jsem a hrozně mě mrzelo, že jsem ho tak rozptýlila. Leo odložil přepravku s Gustafem na zem a rozběhl se k rampě. „Jsi v pořádku?“ zeptal se a pomohl Benovi vstát. Ben si očistil kalhoty. „No jasně! Tohle se mi stává každou chvilku. Musím víc trénovat.“ „Jako by ti to bylo něco platný!“ ozvala se uštěpačná poznámka. Ten hlas mi byl povědomý.
28
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 28
16.4.2020 12:32:19
Dokonce velmi povědomý. „Tohle člověk buď umí, nebo ne.“ Na druhé straně rampy stály Vivi a Sára. Vivi byla největší fiflena z naší třídy a Sára její nejlepší kamarádka. Ve dvou byly nesnesitelné. Na nose sluneční brýle, přestože sluníčko vůbec nesvítilo, ale připadaly si jako celebrity.
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 29
16.4.2020 12:32:19
„Koukni se někdy na C. J.,“ křikla Vivi na chlapce, který zrovna sjížděl z rampy. Vyslovila ty iniciály anglicky, Sí Džej, ačkoli C. J. byl ve skutečnosti Cyril Jandák, jen o rok starší kluk, který chodil do naší školy. „C. J. to má v sobě,“ přikyvovala Sára. „Na rozdíl od tebe!“ dodala a vrhla na Bena pohrdavý pohled. Všimla jsem si, že zrudl. „To nemáte na práci nic jiného, než tady postávat a mlet nesmysly?“ zeptal se Leo, ale Vivi se jen ušklíbla a Sára poznamenala: „Koukám, že si obstaral ochránce, aby o něm nikdo nemohl říct nic nepříjemného. Je to fakt ubožák!“ Cítila jsem, jak se ve mně vaří krev. Naprosto přesně jsem věděla, jak se Ben cítí, protože Vivi a Sára se každou chvíli navážely i do mě. Já při tom stála jako ochromená a bohužel až doma mě pak vždycky napadaly trefné odpovědi, kterými jsem je mohla setřít. Ben na tom byl očividně podobně, protože zatahal Lea za rukáv a zašeptal: „Nech to plavat.“ „Jednou těm nánám přece někdo musí zavřít
30
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 30
16.4.2020 12:32:19
pusu,“ vykřikl Gustaf rozčileně. Bylo mi jasné, že sledoval dění ze své přepravky a teď hlasitě prskal zlostí, ale to na Vivi a Sáru nikterak nezapůsobilo. „Ben by se měl radši věnovat té vzteklé kočce, než se zesměšňovat na skateboardu,“ podotkla Vivi se širokým úsměvem. Pak vzala Sáru za ruku, otočila se a obě zmizely v parku. „To jsou ale husy,“ rozčílil se Leo a poklepal Benovi na rameno. „Vykašli se na ně, nenech si zkazit náladu.“ „Přesně tak,“ přisvědčila jsem. „Navíc to bylo perfektní, jak jsi svištěl dolů a nahoru.“ „Díky,“ odpověděl Ben tiše. Poznala jsem na něm, že na další trénink už nemá chuť, a chápala jsem ho. „Nechceš jít s námi k veterináři?“ zeptala jsem se. „Trocha podpory by se nám určitě hodila.“ Ben mávl znechuceně rukou. „Dík za nabídku, ale radši půjdu domů. Musím se ještě věnovat matice,“ dodal na vysvětlenou, naskočil na skateboard a odjel. Dívala jsem se za ním a doufala, že si ty hloupé poznámky nebere příliš k srdci.
31
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 31
16.4.2020 12:32:19
Od Vivi a Sáry bylo pěkně sprosté, že mu tak zkazily odpoledne. Přitom to, co tvrdily, nebyla ani náhodou pravda. „Auvajs!“ ozvalo se zanaříkání z přepravky. „Je to horší a horší! Moje srdce!“ Nakoukla jsem se dovnitř a viděla, že Gustaf je celý zkroucený. „To bude dobrý,“ snažila jsem se ho uklidnit. „Za chvilku jsme u doktora Ovčáka.“ „Prosím, pospěšte si,“ zamňoukal Gustaf. Leo popadl přepravku a rozběhl se. Tentokrát si kocour nestěžoval, že to s ním háže, takže bylo jasné, že mu je fakticky zle. O několik minut později jsme se ocitli před veterinární ordinací a prošli vstupními dveřmi. „Co pro vás můžu udělat?“ zeptala se přátelsky žena za recepčním pultem. „Tohle je Gustaf,“ vyhrkla jsem udýchaně. „Hrozně ho bolí u srdce. A už několik dnů se necítí dobře.“ Žena se na mě podívala přes okraj brýlí. „Jak tohle všechno víš, slečno? On ti to snad řekl?“ zasmála se hlasitě.
32
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 32
16.4.2020 12:32:19
Do háje! Nemohla jsem jí přece říct, že Gustaf vážně umí mluvit. Nejspíš by mě považovala za cvoka. „Ne,“ odpověděla jsem rychle. „Jak by mi to mohl říct. Ale je to na něm vidět. Nežere a leží celý zkroucený,“ ukázala jsem na přepravku. „Proto jsem si myslela…“ „To je v pořádku.“ Žena mi podala formulář. „Tohle vyplňte a pak jděte do čekárny. Doktor Ovčák se na vašeho kocourka hned podívá.“ Do formuláře jsme vyplnili adresu paní Sovové. Pak jsme odpověděli na několik otázek týkajících se Gustafa a jeho zdravotního stavu. „Kdy jsi byl naposled u veterináře?“ zeptala jsem se ho potichu, aby nás recepční nezaslechla. „Ještě nikdy jsem u žádného doktora nebyl,“ zasyčel Gustaf. „Obvykle se těším dokonalému zdraví.“ Políčko jsem proškrtla a zeptala jsem se, kolik váží. „Jak to mám vědět?“ odpověděl. „Cítím se naprosto v pohodě takový, jaký jsem. Nejsem ani tlustý, ani hubený.“
33
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 33
16.4.2020 12:32:19
To jsem tam mohla napsat jen stěží. A tak jsem políčko nechala volné a uvažovala, co mám napsat ohledně výživových priorit. „Čokoládové dortíky a skořicové šneky, ale to by se zvěrolékaři určitě nelíbilo,“ zamumlala jsem. Radši jsem tam napsala masové kuličky.
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 34
16.4.2020 12:32:20
Když jsme víceméně odpověděli na všechny dotazy a formulář vrátili recepční, vešli jsme do čekárny. „No nazdar!“ vyjekl Gustaf. „Doufám, že mě nechají na pokoji.“
CAROKRASNE KNIHKUPECTVI 4.indd 35
16.4.2020 12:32:21