Záhadný poník
Napsala Antje Szillatová Ilustrovala Angela Glöklerová
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 5
01.04.20 14:53
Original edition © 2017 Coppenrath Verlag GmbH & Co. KG, Hafenweg 30, 48155 Münster, Germany. Original title: Fabelhafte Feline – Das Ponywunder (ISBN 9783649621379). All rights reserved. Translation © Vendula Haltufová, 2020 ISBN 9788024265988
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 6
01.04.20 14:53
Kocouří sny Paulo se uvelebil pod obrovským kaštanem, jehož rozložité větve skýtaly příjemný polostín. Vějíře listů se lenivě vlnily v mírném vánku. Ve vzduchu bylo cí tit pozdní léto, teplé a jemné, s nepatrným nádechem podzimu. Dům byl na dohled. Kamenné zdi chytaly posled ní sluneční paprsky, nasávaly teplo, aby se připravily na podzimní sychravo a blížící se zimu. Nad vchodem se ochranitelsky skláněly obě lípy. V okolních záho nech uvadaly husté trsy modrých pomněnek. Některé byly jen vybledlé, bez někdejšího jasu, jiné už poma lu hnědly. Paulo měl vlastně v úmyslu si jen chviličku odpoči nout a trošku se prohřát na sluníčku. Jako chtěl dům 7
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 7
01.04.20 14:53
odrážet chlad, tak chtěl Paulo od razit hrozivé stíny uplynulé noci. Jen že pak se jeho oči utopily v překrásně kvetoucích trvalkách babího léta. Podíva ná na sytou tmavě červenou, zlatavě žlutou, veselou oranžovou a chladivou kobal tovou modř ho až hřála u srdce. Tak že se nejdřív ponořil do fantazírování, do hřejivého bezpečí potulných myšle nek. Nakonec doopravdy usnul a hned se mu začaly zdát sny. Jako obvykle se v nich ob jevovala Florentýna a pocit nesmírného štěstí, kte rý zažíval den co den od okamžiku, kdy ji potkal. Od té doby, co se našli.
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 8
01.04.20 14:53
Do tohoto křehounkého pocitu protkaného vřelos tí a kocouří spokojeností se však pořád vkrádalo jaké si temné mrazení. Znepokojivé stíny dostávaly stále zřetelnější obrysy, až se zhmotnily v jeho soka z dáv ných časů. Paulo dobře věděl, že se tyto časy vrátily. Hrom aby do toho. A tohle vědomí Paula pronásledovalo i ve spánku. Začínaly mu cukat vousky a z hedvábných tlapek se draly špičaté drápky. Celé jeho tělo bylo našponované, v pozoru, připravené na všechno. Tušilo, že nepřítel tu někde je, ještě než Paulo prudce otevřel oči. Tentokrát ho ale nevyplašil jeho nepřítel. V jed nom jediném skoku se Paulo plynule přemístil z vy hřáté trávy na nejsilnější větev obrovitého kaštanu, kde se schoval mezi velké, ještě zpola zelené listy. „Taková sprosťárna!“ ozvalo se hlasitě ze dvora. Hlas zněl naštvaně, hrozivě, jako by měl každou chvíli vybuchnout, a přesto v něm byl znát smutný podtón. Paulo nedokázal hned rozpoznat, komu patří. Byl tak cizí, tak zvláštně podbarvený: mísila se v něm vybled le žlutá, jedovatě zelená, odpudivě hnědá a taky tak trochu zranitelná porcelánově bílá barva. 9
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 9
01.04.20 14:53
Přitom Paulo vždycky věděl o všem, co se kde šust lo. Jeho dokonale vytříbeným smyslům neuniklo sko ro nic. On, Paulo z Panamy, kocour nemalé velikos ti či ocelot menšího vzrůstu, každopádně však zvíře s poněkud větší váhou, vždycky věděl, co se na statku Štístko děje. Ale tenhle hlas... i když, hm... sakryš, přece jen mu byl nějak povědomý. Za vší tou zlostí, burácením a nadáváním zkrátka prosvítala bledě žlutá a porce lánově bílá. A takové zabarvení měl na statku Štístko hlas jediné osoby: tatínka Florentýny! Nešlo o nikoho jiného než o doktora Fabiána Aren da, kterému Paulo tajně přezdíval zaříkávač zvířat a který vlastně ani netušil, jak moc mu jeho zvířecí pacienti důvěřují. Jak dobře a bezpečně se cítí v jeho rukou. Paulo by to tomuhle mírnému a rozvážnému muži, který jen zřídkakdy zvýšil hlas, natož aby se zlo bil, mohl prozradit. Ale raději ne, on by pak možná přestal spoléhat na svou intuici. O to teď však nešlo. Paulo tu myšlenku hned zapu dil a znovu se ptal sám sebe, proč ten dobrák tak zuří. Levou packou opatrně poodhrnul listy a zpoza kaštanové houštiny vykouknul směrem ke dvorku. 10
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 10
01.04.20 14:53
Doktora nejspíš rozčílil ten letitý přívěs na koně – vy padal jako z jiné doby, chatrně a rozhrkaně. Pan Arend kolem něj poskakoval, jako by ho píchla vosa, a divo ce při tom máchal rukama. Jindy tak klidný muž vrčel a řval jako medvěd. To byla jedna věc, která Paula udivila. A taky ho zajímalo, jestli ten vetchý přívěs náhodou neskrývá ještě něco jiného než jen hřejivý vzduch pozdního léta... „No tak se přece tolik nerozčiluj, Fabiáne,“ slyšel Paulo promluvit Florentýninu maminku. „Třeba byli majitelé v nouzi a nic lepšího je nenapadlo...“ Chlácholivě mu položila ruku na rameno. Ale nic nepomáhalo, tatínek byl zkrátka „neupokojitelný“, jak Paulo rád říkával. „V nouzi? A to lidi opravňuje k tomu, aby nám tady toho chudáka jen tak odstavili?“ Ajaj, Paulo nebyl z téhle prapodivné konverzace zrovna moudrý. Vrrrrr... bylo načase všechno pro zkoumat pěkně zblízka. Elegantně seskočil zpátky na hebkou trávu a jen o chlup při tom minul motýla hovícího si na květince. „Pardón!“ mňouknul za tře petálkem, který rozhořčeně vzlétl. 11
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 11
01.04.20 14:53
Potom se potichu vydal ke stavení. Přitisknul se na teplou fasádu a obratně se protáhnul mezi popí navými růžemi. A přestože měl naspěch, dopřál si to potěšení a na chvilinku se zastavil, aby nasál opojnou vůni růží v plném květu, kterou měl tak rád. Teprve poté se přiblížil skoro až k přívěsu. „Nezkusíme ho opatrně vyndat?“ navrhovala prá vě maminka. „Nejdřív musí zabrat lék,“ odpověděl tatínek. Jeho hlas byl o poznání průzračnější, jedovatá zelená se z něj téměř už vytratila. A drsná hnědá zněla sko
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 12
01.04.20 14:53
ro tak smířlivě jako chuť Florentýnčina oblíbeného kakaa. Paulo si na něm častokrát smlsnul, přestože to Florentýna neviděla ráda. Tvrdila o něm, že má faldy na krku a na bříšku. Takový nesmysl! Pouze doktorovy tváře, ze kterých pomalu mizela rudá barva, připomínaly, že ještě před chvílí rozčileně poskakoval kolem přívěsu. „Rozumím, dal jsi mu něco na uklidnění,“ kývla maminka, která se jako veterinární asistentka vyznala. Její muž však zavrtěl hlavou. Ústa se mu hořce stáh la. „On je klidný!“ A najednou to vypadalo, jako by ze sebe vypouštěl poslední zbytky vzteku – kapánek se scvrknul, jako když se jehlou píchne do nafouknu tého balónku a udělá to sssssss... „Vitamíny, píchnul jsem mu jenom vitamíny. Něco na kuráž, aby měl sílu udržet se ještě aspoň chvilku na nohou. Obávám se ale, že víc pro něj stejně udělat nemůžu...“ Maminka odmítavě zavrtěla hlavou. „To neříkej, Fa biáne.“ Vzala ho za ruku, skoro jako malého chlapce, a přivinula ho k sobě. „Vzdávat se ti nesluší, můj milý!“ Paula zahřálo u srdce a pomyslel si: Mám to ale štěstí – nejen moje Florentýnka, ale i její rodiče jsou moc fajn. 13
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 13
01.04.20 14:53
„Sklopíme rampu a zkusíme ho vyložit,“ uzavřela Florentýnina maminka a povzbudivě se na manžela usmála. „A pokud to nezvládneme ve dvou, poprosí me o pomoc někoho ze sousedství. Pak to určitě pů jde.“ Doktor konečně přikývl. Paulo už se bál, že jim bude muset pomoct on. Když se oba začali věnovat rampě, skočil na střechu přepravníku a vlezl dovnitř postranním okénkem, tak malým, že i veverka by měla co dělat, aby to zvládla. Musela by asi být pár dní bez oříšků, aby se tou škvírou protáhla. Paulo s tím sa mozřejmě neměl problém – i když možná musel po řádně zatáhnout břicho, aby se nezasekl, kdo ví. To teď, když Paulo spatřil tu hromádku neštěstí, opravdu nebylo důležité. Ubohé, nešťastné stvoření. „Ty...,“ mňouknul Paulo. Zvíře ztěžka zvedlo hlavu. Trvalo to celou věčnost. Najednou se Paulo díval do tmavě hnědých, bezvý razných očí. Tak prázdných, tak netečných. Do očí, které mlčky vyprávěly trpký příběh. Paula jen tak něco nerozhodilo. Koneckonců toho za posledních sto padesát let zažil víc než dost. (Nebo že by to už bylo dvě stě? Dávno je přestal počítat.) 14
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 14
01.04.20 14:53
Po celou tu dobu byl svědkem mnoha křivd, žalu a utrpení. Zlomených a znovu zahojených srdcí, zkra chovalých snů a nově spřádaných plánů... ale tak hlu boký smutek v očích ještě neviděl nikdy. Tohohle strakatého poníka život hrubě zklamal. Přitom by měl být hýčkán a milován nějakým dět ským kamarádem a měl by se bezstarostně prohánět po pastvině. „Co se s tebou stalo?“ zeptal se Paulo zastřeným hlasem. „Copak to nevidíš?“ vydechl poník vyčerpaně. Paulo jen mlčky přikývnul. Vtom na rampu vkročil doktor Arend a pomalu se blížil nahoru. Poník sebou trhnul. Téměř neznatelně, spíš uvnitř, ale s ohromným strachem. V jeho hube ných, mírně křivých nožkách to povážlivě zacukalo. „Už se nemusíš ničeho bát,“ zašeptal mu Paulo v rychlosti. „Všechno bude dobré. Oni jsou hodní. Věř mi... důvěřuj jim...“ Poníkovi se to moc nezdálo. „Jak si můžeš být tak jistý?“ odpověděl. Ale to už Paulo dávno zmizel v okénku. Rychle oběhl přívěs, kam právě vstoupila i Florentýnina maminka a postavila se vedle poníka. 15
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 15
01.04.20 14:53
Tedy spíš se k němu vmáčkla, protože v přepravníku bylo dost těsno. Opatrně ke zvířeti vztáhla ruku, jem ně ho pohladila a promluvila na něj klidným hlasem. „Nemusíš se bát, maličký. My ti nic neuděláme, chceme ti jen pomoct. Ale musíš nám to umožnit... Rozumíš?“ Jenže když se někdo bojí příliš dlouho a má k tomu dobré důvody, není pro něj snadné se strachu jedno duše zbavit tak rychle jako třeba kabátu, ze kterého člověk vyrostl. Poník se bál. Strašně se třásl a těžce oddechoval. „Zatraceně,“ ulevil si doktor potichu. „Ještě nám tu zkolabuje. Má slabý tep. Pojď dolů, Katrin, nebo tě přimáčkne ke zdi.“ Na to ovšem jeho žena neměla ani pomyšlení. „Ne, já ho podepřu. Nenechám ho tady nahoře sa motného.“ Doktor si ustaraně povzdychl, ale bylo mu jasné, že ji nepřemluví. Byla to koneckonců maminka Flo rentýny a stejně jako její dcera nikdy nic nevzdávala. Nikdy! Avšak Paulo tušil, že ani silná vůle nemůže zabránit tomu, aby se ten strakatý poník brzy nesložil... Rych 16
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 16
01.04.20 14:53
le proklouznul kolem maminky, která si toho ani ne všimla a celou svou pozornost věnovala zesláblému zvířeti. Poník byl tak vystrašený, že její konejšivý hlas skoro nevnímal. Její slova se mu míhala kolem uší jako vlaštovky na konci léta, když odlétají za teplem. A nestačila k němu doputovat ani ta Paulova. Ani jedno jediné...
17
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 17
01.04.20 14:53
Spadlý z nebe Čtvrtý den školy za sebou a Florentýna si dosud neměla nač stěžovat. Škola jako taková sice neby la zrovna místem, kde by tak moc chtěla trávit svůj čas, ale místní škola celkem ušla. Většina učitelů byla milá, stejně jako skoro všichni její noví spolu žáci – snad až na jednu dívku, která se jmenovala Katka a vždycky, když uviděla Toma, nemohla z něj spustit oči. Florentýna se v těchhle věcech ještě moc nevyzna la. Ale že Katka byla do Toma blázen, tak bilo do očí, až se cítila trošku trapně. Přitom trapně by mělo být spíš Katce. Ne proto, že byla zamilovaná. Za to koneckonců nemohla, proto že člověk se zamiluje od srdce, jak říkala Florentýni 18
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 18
01.04.20 14:53
na maminka. A srdci neporučíš. Má totiž takříkajíc vlastní hlavu. Florentýně spíš vadilo, jak teatrálně a hloupě se Katka chová. Sršely z ní hromy blesky, protože Tom trávil skoro všechen čas s Florentýnou. Nehnul se od ní, a dokonce si vždycky cestou do školy radši zašel, jen aby mohli jít spolu. A ze školy samozřejmě taky. To se Katce nelíbilo, a proto na Florentýnu vrha la naštvané pohledy. I dnes, když se vydali na cestu domů a Tom se Týně lepil na paty jako cukrová vata na prsty. „Mám dojem, že mě Katka nemá ráda, protože má moc ráda tebe,“ prohodila Florentýna. Tom lhostejně pokrčil rameny. „Tak to já zas ne mám rád Katku, jestli ona nemá ráda tebe.“ Florentýna se musela smát. I když jí připadalo tro chu na hlavu, jak nakrknutě se Katka pořád kouká. Ale třeba se to časem poddá. Občas se dokonce stane, že se dva lidi, kteří se zpočátku vůbec nemusí, nakonec ska marádí. Tak to bylo koneckonců i s ní a Tomem. Pokud by ale Florentýna měla být upřímná, ne uměla si to v případě Katky vůbec představit. Na to byly obě z až příliš jiného těsta. 19
Bajecna Florentyna_2_001-136.indd 19
01.04.20 14:54