0041685

J. P. DELANEY

Slusni lide_001-003.indd 3

13.08.21 9:04

Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Dovol, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje, ani tvoje. Rozetněte je!“ První kniha královská 3, 26

Slusni lide.indd 5

24.08.2021 8:56:31

1 PETE TEN DEN ZAČAL jako každý jiný.

Kdybych takhle uvedl některý z článků, jež kdysi představovaly můj denní chleba, šéfredaktorka by se mnou pěkně vyběhla. Hned první věta musí čtenáře chytit, poučila by mě rozčileně. Zajímá je, kde přesně a za jakých okolností se něco děje. Zvlášť v reportážích jim musíš místo co nejvíc přiblížit. Vezmi je s sebou na cestu! Takže znovu. Ve Willesden Green na severu Londýna ten den začal jako kaž­ dý jiný, a než mi zazvonili u dveří, nadcházejícím událostem nic nenasvědčovalo. Neobvyklé snad bylo jedině počasí: na modré obloze svítilo slunce a vzduch dýchal svěžestí. Ve stínu se ještě držel sníh, ale připomínal už napůl rozpuštěný cukr a žádné dítě v Acol Road se neobtěžovalo sundat si rukavice a uplácat z něj kouli. Vlastně ještě něco bylo trochu zvláštní. Když jsem vedl Thea do školky, lépe řečeno klusal jsem za ním – ke druhým narozeninám jsme mu dali bytelnou tříkolovou koloběžku a od té doby z ní

Slusni lide.indd 7

24.08.2021 8:56:31

8

n

J. P. DEL ANEY

neslezl –, všiml jsem si, že z protějšího chodníku nás sleduje jakási plavovlasá žena a dva muži. Toho mladšího jsem odhadl asi na třicet, to znamená na svůj věk, staršímu bylo přes padesát. Oba na sobě měli tmavý vlněný kabát a pod ním tmavý oblek, kdežto žena se choulila v parce s umělou kožešinou, jakou lze vidět v módních lyžařských střediscích. Na naši část Londýna vypadali moc elegantně, ale pak jsem zaznamenal, že starší muž drží v ruce s rukavicí pouzdro na dokumenty, a usoudil jsem, že je to realitní agent, který poten­ ciálním zájemcům ukazuje místní dětská zařízení. Od zdejší stanice metra vede linka Jubilee až do Canary Wharf a West Hampstead je dnes moc drahý i pro bankéře. Mladší muž se mi zdál trochu povědomý, ale neměl jsem čas o tom přemýšlet, protože mou pozornost upoutala Jane Tigmanová. Jako obvykle zvedla Zacka u vchodu do náruče a ten okamžitě začal křičet a zmítat sebou, protože věděl, že ho maminka za chviličku opustí. Chuděrka Jane pořád ještě nepochopila, že kdyby přišel do školky po svých, nastávající odloučení by tak těžce neprožíval. Hned nato jsem si všiml plakátku na dveřích, který upozorňoval na charitativní Mezinárodní den knihy, a v duchu jsem zaúpěl, že zase musím vymyslet nějaký kostým. Potom jsem Theovi sundal helmu, rukavice a bundu, nacpal mu rukavice hluboko do kapes, aby nevypadly – ještě jsem se nedostal k tomu dát na ně jmenovky –, a pomohl mu pověsit bundu na háček mezi ostatní. Nakonec jsem si k němu dřepl, abych mu jako vždycky udělil pár ponaučení. „Tak, kámo, budeš si dneska hezky hrát?“ Vykulil na mě nevinné oči a přikývl. „Jo, tati.“ „S nikým se o hračky nepřetahuj a vždycky počkej, až na tebe přijde řada. Budeš si to pamatovat? Víš, jak jsme si řekli, že budeme oběd vybírat na střídačku? Zítra jsem na řadě já a dneska ty. Co bys chtěl?“ Na chviličku se zamyslel. „Buko fmufy,“ oznámil nakonec. „Borůvkové smoothie,“ zopakoval jsem zřetelně. „Dobře. Než tě vyzvednu, udělám ho. Měj se hezky.“ Dal jsem mu pusu a on spokojeně odběhl. „Pane Riley?“

Slusni lide.indd 8

24.08.2021 8:56:31

SLUŠNÍ LIDÉ

n

9

Otočil jsem se. Za mnou stála Susy, ředitelka školky. Zjevně čekala, až Theo zmizí. „Máte pro mě chvilku?“ zeptala se. Luskl jsem prsty, jak mi najednou svitlo. „No jo, hrnek s pítkem. Já na něj zapomněl. Dneska ho koupím a –“ „Ne, o hrnku mluvit nechci,“ přerušila mě. „Půjdeme do kanceláře?“

„NEJDE O NIC VÁŽNÉHO,“ prohlásila, jakmile jsme si sedli, takže jsem

hned pochopil, že to vážné je. „Včera jsme měli další incident. Theo zase uhodil jiné dítě.“ „Ach jo,“ zamumlal jsem rozpačitě. Tenhle měsíc to bylo už potřetí. „No… pořád mu to vysvětluju. Podle internetu se to kolem dvou let stává, když se fyzické schopnosti vyvíjejí rychleji než řečové,“ řekl jsem a maličko omluvně jsem se usmál, abych naznačil, že nejsem hloupý a internetu ve všem nevěřím, nepatřím k bohorovným středostavovským otcům, kteří mají za to, že za ně veškerou výchovu zastane školka, a už vůbec nejsem tak zaslepený, abych si myslel, že můj milovaný kulíšek nemá jedinou chybu. „S mluvením opravdu je trochu pozadu, ale uvítám každou radu, kterou mi dáte.“ Susy se viditelně ulevilo. „Jak jste řekl, jde o chování typické pro tenhle věk. Jistě vám to nemusím připomínat, ale určitě pomůže, půjdete-li mu příkladem. Jestliže se před ním budete rozčilovat a ulevovat si nevybíravým způsobem, bude si myslet, že agrese je správnou reakcí na stres. Nebo co třeba televizní programy, na které se dívá? Pro malé dítě se bohužel nehodí ani Tom a Jerry, alespoň do doby, než dostane trochu rozum. A pokud hrajete nějaké videohry, které by mohly probouzet násilnické sklony –“ „Nehraju žádné,“ ujistil jsem ji pevně. „Kromě jiného na to vůbec nemám čas.“ „Chápu, jenom jsem chtěla upozornit, že podobné věci mají následky,“ řekla a usmála se na mě, ale já přímo viděl, co se jí honí hlavou: muž na rodičovské rovná se agresivní dítě. Zeptat se Jane Tigmanové, jestli hraje akční střílečky, by ji ve snu nenapadlo.

Slusni lide.indd 9

24.08.2021 8:56:31

10

n

J. P. DEL ANEY

„Taky se ho snažím naučit, že nemůže mít hned všechno, co chce,“ prohlásil jsem. „Třeba se střídáme, kdo vybere, co bude k obědu, a podobně.“ „Je vidět, že výchovu zvládáte,“ prohlásila Susy a vstala, čímž mi dala najevo, že rozhovor skončil. „Budeme tedy Thea dál sledovat a doufat, že z toho vyroste.“ Při odchodu ze školky jsem znepokojeně myslel na to, proč se Theo pořád ještě nenaučil hezky si hrát s ostatními dětmi, a na tu elegantní dvojici s realitním agentem jsem si už nevzpomněl. Ale jsem si dost jistý, že když jsem vyšel ven na ulici, ti tři už nebyli nikde v dohledu.

Slusni lide.indd 10

24.08.2021 8:56:31

2 Případ č. 12675/SZ78B65: místopřísežné prohlášení, D. Maguire Já, Donald Joseph Maguire, jsem vypověděl pod přísahou následující: 1. Jsem majitelem agentury, která se zaměřuje na hledání pohřešovaných osob, a zároveň v ní působím jako vrchní detektiv. Sídlíme v Londýně a kaž­ doročně najdeme na dvě stě osob. Své služby nikde neinzerujeme, veškeré zakázky získáváme díky doporučením klientů. 2. Před založením výše zmíněné firmy jsem třináct let pracoval u metropolitní policie, od sboru jsem odešel s hodností detektiva inspektora. 3. Loni v srpnu se na mě obrátili manželé Miles a Lucy Lambertovi, adresou v Haydon Gardens č. 17, Highgate, N19 3JZ, a požádali mě, abych vypátral jejich syna.

Slusni lide.indd 11

24.08.2021 8:56:31

3 PETE DOMA JSEM ZAPNUL KÁVOVAR a otevřel laptop. Kávovar má značku

Jura, laptop je ten nejlepší z řady MacBook a byly to jediné dvě věci, na nichž jsem trval, když jsme se s Maddie začali dohadovat, kdo se bude o Thea starat, až jí skončí mateřská. Nakonec jsme došli k tomu, že s ním zůstanu já, a až nastoupí do školky, budu na částečný úvazek pracovat z domova. Připadalo mi, že budu-li mít špičkový počítač a kávovar, mateřská dovolená mojí kariéře neuškodí, přímo naopak, umožní mi psát líp a o skutečně důležitých věcech. Výraz muž na mateřské dovolené ale nemám rád. Zdá se mi, že je to protimluv, který naznačuje, že dotyčnému k mužnosti hodně chybí. Žena v tomhle postavení je prostě matka se vším všudy, matka bez kompromisu, kdežto muž vzbuzuje dojem, že trpí agorafobií nebo je moc líný na to, aby zvedl zadek a sehnal si pořádnou práci. Což si ostatně spousta lidí myslí, anebo se tím podobně jako Maddiini rodiče ani netají. Můj skorotchán, australský obchodník, který by si mohl podat ruku s Čingischánem, vůbec neskrývá přesvědčení, že

Slusni lide.indd 12

24.08.2021 8:56:31

SLUŠNÍ LIDÉ

n

13

jeho dceru jen využívám, a dovedu si představit, co o mně za zády prohlašuje: Ten kluk není nic jiného než flákač. Potřeboval jsem umýt nádobí od snídaně, roztřídit recyklovatelný odpad a uklidit hračky, ale místo toho jsem jenom nacpal pračku, a zatímco kávovar drtil zrnkovou kávu a syčivě pěnil mléko, přihlásil jsem se na fórum ProTáty. Na dveřích prckovy školky jsem viděl plakát, že budou 7. března slavit charitativní Mezinárodní den knihy. Uf! Nemáte někdo nějaký nápad? Ne­ chci koupit hotový kostým v supermarketu, protože by mě vzorné matky odsuzovaly ještě víc než teď.

Odpověď jsem dostal za chviličku. Tvrdé jádro asi stovky přispěvatelů zůstává on-line skoro celý den a mezi rodičovskými povinnostmi se na fórum vrací. Když člověk skousne skupinový žargon – například maloušek kašlíkuje, teplotuje nebo nočníkuje znamená, že dítě má kašel, teplotu nebo chodí na nočník –, je moc rád, že se má kam obrátit pro radu. Myš z Gruffala, kamaráde. Hnědá košile, bílá vestička a na čelence nějaké uši. Hotovo.

To mi poradil Nosáč6. Odpověděl jsem: Cože, na čelence? Takovéhle holčičí věci doma nemáme.

Greg87 napsal: A co králíček Petr? Modrý kabátek, papírové uši na baseballce a na tvářích namalované vousky.

Greg se jako vždycky trefil. „Dobrý nápad,“ pochválil jsem ho a snažil si vzpomenout, jestli králíček Petr někdy předvedl chování, s nímž by ředitelka Susy nesouhlasila. Na knížky Beatrix Potterové si člověk musel dávat pozor.

Slusni lide.indd 13

24.08.2021 8:56:31

14

n

J. P. DEL ANEY

Potom se ozval zvonek u dveří, a tak jsem dal hrnek s kapučínem na stůl a šel otevřít.

ZA DVEŘMI STÁLI TI LIDÉ, které jsem viděl před školkou. Nejdřív mě

napadlo, že se museli splést, protože my jsme dům prodat nechtěli. Hned nato jsem zaznamenal, že ženu už s sebou nemají. Usoudil jsem proto, že nejspíš nepřišli kvůli domu, ale agitují za nějakou politickou stranu, nebo jsou to dokonce novináři. Nakonec jsem si s překvapením všiml, že mladší z mužů, kterého jsem si teď mohl prohlédnout zblízka, vypadá jako Theo v dospělém vydání. Do čela mu spadal pramen černých vlasů, měl hluboko posazené modré oči, výraznou bradu, a ačkoli byl zhruba v mém věku, působil chlapecky. Měřil skoro sto osmdesát a svalnatá postava s širokými rameny svědčila o tom, že hodně sportuje. Jednou jsem viděl fotku spisovatele Teda Hughese zamlada, na níž se do objektivu mračí a pravé oko mu zakrývá neposlušná kadeř. Tenhle chlap s ostře řezanou, ale přátelskou tváří mi ho připomněl. „Dobrý den, můžeme jít dál?“ zeptal se bez okolků. „Proč?“ opáčil jsem jako idiot. „Přišli jsme kvůli vašemu synovi,“ vysvětlil mírně. „Na ulici bychom o tom radši mluvit neměli.“ „Tak pojďte,“ vyzval jsem je. Choval se tak sebejistě a cílevědomě, že jsem od dveří ustoupil, i když jsem dostal trochu strach. To jeho dítě Theo uhodil? Bude na mě řvát? „Hm… nechcete kafe?“ zeptal jsem se, když jsem návštěvníky odvedl do obýváku, přesněji řečeno couvl pár kroků dovnitř. Stejně jako většina našich sousedů jsme v přízemí strhli několik zdí, a udělali si tak jednu místnost slušnějších rozměrů. Starší muž zavrtěl hlavou, ale mladší pohlédl na moje kapučíno. „Dělám ho čerstvé,“ dodal jsem. Doufal jsem, že káva by mohla nastávající hádku trochu odlehčit. „To si dám,“ prohlásil. Než jsem napěnil víc mléka, všichni jsme rozpačitě mlčeli.

Slusni lide.indd 14

24.08.2021 8:56:31

SLUŠNÍ LIDÉ

n

15

„Mimochodem, já jsem Miles Lambert,“ představil se mladší muž, když kávovar ztichl. „A tohle je Don Maguire,“ dodal a vzal si ode mě hrnek. „Díky. Nesedneme si?“ Já jsem obsadil jediné křeslo v místnosti, Lambert si vybral pohovku, z níž pomalu sundal nějaké hračky, a Maguire si odsunul kancelářskou židli od psacího stolu. Všiml jsem si, že přitom vrhl obdivný pohled na můj MacBook. „Tohle bude těžké,“ prohlásil Miles, předklonil se a zaklesl si prsty jako hráč ragby, který se chystá chytit penaltu. „Já na vašem místě bych to chtěl slyšet natvrdo, takže nebudu chodit kolem horké kaše, ale připravte se, že to pro vás bude šok,“ varoval mě a zhluboka se nadechl. „Musím vám s lítostí oznámit, že Theo není váš syn. Je můj.“ Zůstal jsem na něj civět a hlavou se mi začaly honit zmatené myš­ lenky. To nemůže být pravda. Tak proto jsou si s Theem tak podobní! Úžas a zděšení mi úplně svázaly jazyk. V krizových situacích bývám jako ochromený, z nás dvou je vždycky mnohem pohotovější Maddie. Panebože, Maddie. Měla s tím člověkem poměr? O to tady jde? Já jsem – Trapné slovo paroháč mě zasáhlo jako úder. Je pravda, že jako každá jiná dvojice jsme měli své problémy a už delší dobu se mi zdálo, že se mi Maddie trochu odcizila, ale přisuzoval jsem to traumatu z Theova příchodu na svět a – Neblázni, napomenul jsem se. Theovi jsou dva roky, takže by se s tím chlapem musela zaplést hned po našem příjezdu z Austrálie, kde jsme se seznámili, a to bylo dost nepravděpodobné. Uvědomil jsem si, že mě Lambert s Maguirem pozorují a čekají na mou reakci. „Jak tomu mám rozumět?“ zeptal jsem se nakonec otupěle. „Theo není váš, ale můj,“ zopakoval Lambert a starostlivě na mě upřel modré oči. „Chápu, že je to pro vás otřes, a moc mě to mrzí. Vím, že je pro vás těžké to přijmout a chvíli potrvá, než se s tím vypořádáte.“ Don Maguire si odkašlal. „Vám i manželům Lambertovým se dítě narodilo předčasně, a jak jsem zjistil, hned po porodu je obě převezli

Slusni lide.indd 15

24.08.2021 8:56:31

16

n

J. P. DEL ANEY

na novorozeneckou jednotku intenzivní péče v nemocnici svatého Alexandra, takže byly nakrátko odloučeny od matky. Máme za to, že v té době dali oběma dětem špatný identifikační náramek. Z téhle domněnky zatím vycházíme.“ Co je to za nesmysl?! uslyšel jsem v duchu zařvat šéfredaktorku. Dětem ty náramky prohodili, kreténe! To dokazuje, že ve vypjatých chvílích člověk myslí na nejbizarnější věci.

Slusni lide.indd 16

24.08.2021 8:56:31

4 PETE „TAKŽE VY SI MYSLÍTE, že máte našeho biologického syna.“ To byla

jediná věc, kterou jsem dokázal pochopit. Miles Lambert přikývl. „Davida. Dali jsme mu jméno David.“ „A co…“ Chtěl jsem se zeptat, co teď bude následovat, ale nedokázal jsem to ze sebe hned vypravit. „Jak to víte? Tedy, že došlo k záměně?“ Miles ukázal na svého společníka. „Don je soukromý detektiv a specializuje se na hledání pohřešovaných osob.“ „Ale jak jste to zjistili?“ „Tajně jsem si ze školky opatřil předmět s Theovou DNA,“ vysvětlil Maguire omluvně. „Je mi to hrozně líto, ale mohli jsme se mýlit a nechtěli jsme vás zbytečně stresovat.“ Při řeči vyndal z bublinkové obálky hrneček s pítkem, který se podle učitelek záhadně ztratil. „Včera jsme dostali výsledky testů,“ ujal se slova zase Miles. „O Theově původu není nejmenších pochyb.“

Slusni lide.indd 17

24.08.2021 8:56:32

18

n

J. P. DEL ANEY

Don Maguire postavil hrnek na psací stůl tak opatrně, jako by byl z čínského porcelánu. „Tady jsme ho přinesli zpátky.“ „Panebože… Ježíšikriste. Vy jste testovali DNA mého syna, aniž jste požádali o dovolení –“ „Ve skutečnosti je to můj syn. Ne, máte pravdu, omlouváme se, ale jinak to nešlo,“ řekl Miles. Můj syn. Ta slova mi nepřestala znít ozvěnou v hlavě. „Tohle je kopie výsledků.“ Don Maguire vytáhl z plastových desek obálku a položil ji vedle hrnku. „Jak říká pan Lambert, jednoznačně potvrzují, že Theovým biologickým otcem je on.“ Theo. Nedovedl jsem si představit, co by to pro něj mohlo znamenat. Schoval jsem tvář v dlaních. „Co bude dál?“ zeptal jsem se, když jsem se trochu vzpamatoval. „Co hodláte dělat?“ I tentokrát odpověděl Maguire: „Ujišťujeme vás, pane Riley, že jsme s žádným konkrétním návrhem nepřišli. K těmhle případům dochází tak zřídka, že pro ně neexistuje právní precedent a soudy je řešit nemusí. Nejlepší je, když si to rodiče rozhodnou sami.“ „Jak rozhodnou?“ „Buď si děti vymění, nebo je nechají tam, kde jsou.“ Maguireho slova zůstala viset ve vzduchu. „Dobře vím, že je to pro vás šok,“ zopakoval Miles ohleduplně. „My s Lucy jsme už měli čas se s tím trochu srovnat, ale ze začátku jsme se cítili úplně stejně jako teď vy. Zatím se k tomu vůbec nemusíte vyjadřovat. Ostatně, měl byste se napřed poradit s nějakým odborníkem.“ Znovu jsem na něj zůstal mlčky civět. Došlo mi, že už mluvil s právníky. „Žalujeme nemocnici. Ne Svatého Alexandra, ale tu soukromou, kde Lucy porodila. Třeba se k nám připojíte… všechno ještě můžeme prodiskutovat. Není žádný spěch,“ ujišťoval mě. Oči mi padly na červené kostky dupla ležící u jeho nohou. Zrovna to ráno z nich Theo složil něco jako samopal, a když jsem ho nutil vyčistit si zuby, střílel po mně, dokud se mu nerozpadl.

Slusni lide.indd 18

24.08.2021 8:56:32

SLUŠNÍ LIDÉ

n

19

Vzedmul se ve mně příval lásky a současně mě zachvátila hrůza z propasti, která se nám právě rozevřela pod nohama. „Nechtěl byste se podívat na Davidovu fotku?“ zeptal se Miles. Mlčky jsem přikývl. Z náprsní kapsy vyndal snímek chlapečka sedícího ve vysoké židličce. Měl obličej s jemnými rysy, blonďaté vlásky a světlehnědé oči. Okamžitě jsem viděl, že se podobá Maddie. „Jestli chcete, můžete si ji nechat. A kdybyste našel nějakou Theovu…“ „Jistě.“ Rozhlédl jsem se po místnosti, ale hned jsem si uvědomil, že všechny fotky mám v mobilu. Kromě jedné, kterou nám někdo poslal po jakési narozeninové oslavě a která visela připevněná magnetem na ledničce. Theo na ní byl převlečený za piráta, na jednom oku měl klapku, na hlavě třírohý klobouk a mával do objektivu šavličkou z lepenky. Tvářička mu svítila rozpustilým úsměvem. Sundal jsem ji a podal Milesovi. „Díky.“ Chvilku se na fotku díval a oči mu zjihly. „Tohle jsem já,“ řekl rázně a vytáhl vizitku. „Je tam můj mobil a e-mail. Až si to tro­chu srovnáte v hlavě, dejte mi vědět, ano? A samozřejmě až to proberete s Madelyn. Rozhodně na vás nechci naléhat, ale… budeme čekat, že se ozvete. My oba.“ Krátce pohlédl na Maguireho a upřesnil: „Mys­lím sebe a Lucy. Donova úloha tímhle skončila.“ Sklonil jsem oči k vizitce. Miles Lambert, jednatel společnosti Burton Investments. Podle adresy ta firma sídlila v centrálním Londýně. Miles se natáhl, sebral ze země míč z pěnové gumy a zkusmo ho stiskl. „Je pohybově nadaný, viďte?“ zjišťoval přátelsky. „Už ho chytí?“ „Většinou. Po fyzické stránce je napřed. Řekl bych, že až moc.“ Tázavě zvedl obočí, a tak jsem vysvětlil: „Ve školce se někdy chce prát. Snažím se ho to odnaučit.“ „Opravdu? Já bych si s tím nedělal starosti. V jeho věku jsem se nechoval jinak a později se mi to při ragby hodilo. To si pak už nikdo nestěžoval.“ Řekl to, jako by byl pyšný, že se Theo vyvedl po něm, a já jsem si vyděšeně připomněl, že zdvořile neklábosím s jiným tatínkem na nějakém večírku, ale mluvím s otcem svého syna. S jeho

Slusni lide.indd 19

24.08.2021 8:56:32

20

n

J. P. DEL ANEY

skutečným otcem. Život se mi právě obrátil naruby a věděl jsem, že nic už nebude jako dřív. „Měli byste k nám přijet, abychom se pořádně seznámili,“ pokračoval Miles. „Tedy až to všechno promyslíte.“ Pokusil jsem se odpovědět, ale nedokázal jsem to. Nastala trapná chvíle, kdy jsem se musel vší silou držet, abych se nerozbrečel. Miles předstíral, že si toho nevšiml, a zvedl fotku, kterou jsem mu dal. „V každém případě vám za ni děkuju. Lucy bude nadšená, že se může konečně podívat, jak vypadá její dítě.“ Zastrčil si snímek do náprsní kapsy u saka a natáhl ke mně ruku. Měl suchou dlaň a pevný stisk. „Snažte se tím trápit co nejmíň. Všichni jsme přece rozumní. Stala se příšerná věc, ale když se k tomu správně postavíme, určitě najdeme to nejlepší řešení. A teď už vás nebudeme obtěžovat.“ Don Maguire mi taky potřásl rukou a pak odešli. Sebral jsem hrnek s kávou, které se Miles Lambert ani nedotkl, a vylil jsem ji do dřezu. Pračka zapípala, a tak jsem šel automaticky vyndat mokré prádlo. Připadal jsem si jako ve snu. Na vršku hromady leželo Theovo tmavě žluté tričko s nápisem JSOU MI DVA, JAKOU OMLUVU MÁTE VY? Na okamžik jsem ucítil, jak se mi na rameni vrtí jeho teplé bříško a nožičky mě kopou do zad. Několikrát jsem se trhaně nadechl a znovu mi vyhrkly slzy, ale věděl jsem, že se zoufalství poddat nemůžu. Ještě ne. Musel jsem zavolat Maddie.

Slusni lide.indd 20

24.08.2021 8:56:32

5 Případ č. 12675/SZ78B65: Místopřísežné prohlášení D. Maguireho, pokr. 4. S panem Milesem Lambertem jsem navštívil pana Rileyho, abychom mu předali test DNA. Ten potvrzoval, že chlapec, jehož pokládal za svého, je ve skutečnosti synem mých klientů, a naopak ten, kterého vychovávají oni, je synem pana Rileyho. 5. Pana Rileyho ta zpráva pochopitelně zdrtila a během rozhovoru se něko­ likrát málem rozplakal. 6. Zatímco se snažil vzpamatovat, využil jsem příležitosti a dobře si prohlédl místnost, v níž jsme seděli. Byla malá a sloužila jako obývací pokoj, dětská herna, kuchyně a jídelna v jednom. 7. Podle mých zjištění pan Riley domácnost moc nezvládá. Na stole leže­ ly neumyté talíře a další nádobí, na nábytku se povalovalo špinavé prádlo a na podlaze v kuchyňské části místnosti stály dvě prázdné láhve od vína. Když jsem se podíval na počítač pana Rileyho, zjistil jsem, že má prohlížeč otevřený na fóru pro muže, kde zřejmě hledá rady ohledně synovy výchovy.

Slusni lide.indd 21

24.08.2021 8:56:32