K A M T Ě V Í T R Z AVA N E
R A I N B OW ROW E L L
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 3
08.04.22 15:05
Pro Laddieho a Roseyho – tahle knížka je pro vás. Nenechte si od nikoho namluvit, že neumíte čarovat.
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 5
08.04.22 15:05
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 7
08.04.22 15:05
1 LADY RUTH V mém okně hoří svíčka. Plamínek se mihotá. Prská. Hrozí, že zhasne. Nezhasne. Nezhasl už dvacet let. Postavím vedle druhou svíčku a namířím na knot hůlkou – pak zatajím dech, doufám, že vzplane. Plamínek vyskočí, zahřeje mě do dlaně. Konečně mi vyhrknou slzy. Tak je tedy naživu. Jamie žije. Ano. Dobře. V pořádku. Plamen je vysoký a stálý. Můj syn žije. Sáhnu po karafě madeiry na nočním stolku. Je z broušeného skla. Starožitná. Můj manžel Andrew by to neschvaloval. Alkoholický nápoj takhle po ruce. Jenomže Andrew měl po ruce mě. Do dne, kdy zemřel. Někoho, kdo s ním nesl tíži jeho trápení. Nečekala jsem, že půjdu touto cestou tak dlouho sama. Nemám sklony k melancholii. Nejsem záštiplná, nehýčkám si křivdy. Na to nemám kdy – ukřivděnost pohltí celý váš život a pak si na smrtelné posteli uvědomíte, že jste nikdy nenastavili tvář slunci a nedali si ještě jeden dortík. 9
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 9
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
Já světlo vpouštím. Dortík si dám. Víte, narodila jsem se o šábesu. Hezká, bezstarostná, dobrácky veselá. Ach, já byla děvče jako vítr, plná života – plná magie. Přišla jsem na svět, abych hledala štěstí. A taky jsem ho našla! V manželovi, ve svých dětech. Obzvlášť v Lucy. V mojí Lucy, mojí dceři… Všichni říkali, že je celá já – ale podle mě byla lepší. Po otci měla smysl pro slušnost, po mně elán. Byla silná, pevná a růžolící životem. Dokud nepotkala jeho. Toho dne, kdy Mág umřel – vážně už je to rok? skoro dva? – jsem vytáhla lahev té lepší madeiry. Pozvedla jsem sklenku. „Na tebe, Davy. Připíjím na tvoji smrt, parchante nelítostný.“ Ten muž z mojí Lucy vyždímal všechen život. Popletl jí hlavu, až jen papouškovala jeho paranoidní věštby. Když utekla, připadalo mi jako milost, jako požehnání, že zmizela beze stopy. Davy byl nejmocnější muž světa mágů. Jak daleko musela utéct, aby unikla jeho dlouhým prstům? V duchu ji vidím v Kalifornii, na sluníčku. Nebo na Sibiři, v teple u ohně. V duchu ji vidím jít po prašné cestě, beze stop. V duchu vidím to dítě. Věřím, že měla dítě. Doufám… Tak nějak jsem doufala, že Lucy o sobě dá vědět. Pošle mi dopis. Znamení. (Pozoruju vrány na obloze. Prohlížím si čajové lístky na dně každého šálku.) Jenomže kdy už si mohla být jistá svým bezpečím? Davy taky čekal, kde se objeví, to vím jistě – a magii měl urputnější než já a mnohem nemilosrdnější. Ani síla 10
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 10
08.04.22 15:05
K A M T Ě V Í T R Z AVA N E
mateřské lásky se nemohla měřit s jeho vlohami pro násilí a pomstu. Když pomyslím, že ji našel… Našel je… Tolikrát jsem večer stála u tohohle okna a vysílala k nebesům kouzla. „Kam se, ptáčku, kam schováš!“ „Náruč svou a skrýš!“ „Za máminy sukně!“ V duchu jsem viděla, jak je ta slova najdou, mou dceru a její dítě, a ovinou se jim kolem ramen jako další ochranná deka. Jenomže teď… Teď už Davy není. Mág je mrtev. Už se můžeš vrátit domů, Lucy. Stojím nad dvěma svíčkami, stará poblikává, nová pěkně plápolá. Naleju si sklenku vína. Vrať se domů, dítě, potřebuju pomoct. Vrať se mi domů. Pomoz mi najít svého bratra.
11
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 11
08.04.22 15:05
2 SIMON „Ale… to přece nejde. Já Mága zabil.“ Sedím v pracovně doktora Wellbelovea. Když Agáta řekla rodičům, že se vrací domů, nedali jinak a musel jsem přijít na večeři – a zatím je to celé neskutečně trapné. Posadili jsme se na svoje obvyklá místa – vedle sebe po stejné straně stolu – a její máma na nás pořád koukala, jako by nevěděla, jestli má být zklamaná, nebo se jí ulevilo, že už spolu nechodíme. Já s Agátou, to měla být jasná věc. Myslím, že její máma už plánovala naši svatbu. Jenomže jasná věc to byla, dokud jsem byl jasná věc já, dokud jsem ještě měl magii – všechnu magii – a poslání. A než mi narostly pitomý obrovský dračí křídla. Paní Wellbeloveová zůstala jak opařená, když jsem si sundal bundu a ukázalo se, co pod ní schovávám. Aspoň že ocas neviděla – dal jsem si tu práci a omotal si ho pod džíny kolem nohy. (Děsně nepohodlné. Vždycky skončím s odřenou nohou, přebrnělým ocasem a musím nosit džíny, ve kterých vypadám jako něčí fotr.) 12
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 12
08.04.22 15:05
K A M T Ě V Í T R Z AVA N E
Večeře se nekonečně táhla. Agáta odmítala jen tak tlachat a její rodiče nevěděli, kde začít. Jsem všechno, o čem nikdo nechce mluvit. Těžko můžete zdvořile odvracet zrak od toho, s čím si zrovna povídáte. Dezert, pusinky s jahodami a šlehačkou, ve mně zmizel, než bys napočítal do tří, a pak si mě doktor Wellbelove pozval k sobě do pracovny. Tam nejradši vede vážné rozhovory. Wellbeloveovi jsou taková moje náhradní rodina (spíš ještě vzdálenější – náhradní rodina za náhradní rodinu), co jsem přišel do světa mágů. Zvali mě k sobě na školní prázdniny už dřív, než jsme se s Agátou dali dohromady. A doktor Wellbelove se vždycky snažil se mnou mluvit jako otec se synem. Když mi bylo dvanáct, vzal si mě právě sem do pracovny, aby mi pověděl, jak se to má s motýlky a kytičkami. (Teď mám ovšem dojem, že jisté dost zásadní informace vynechal.) Dneska usedl za svůj velký psací stůl se skleněnou deskou a vytáhl ze šuplíku štos papírů. „Simone, nechtěl jsem o tom s tebou mluvit, dokud se nevyřídí právní náležitosti ohledně Mágova majetku…“ Právní náležitosti. „Pane – jsem zatčený?“ Doktor Wellbelove vzhlédl od papírů. „Zatčený?“ „Za Mágovu smrt.“ Sundal si brýle na čtení. „Simone, to ne. Za tu se zatýkat nebude. Mágova smrt byla nehoda.“ „Svým způsobem…“ odvětil jsem. „V každém případě sebeobrana.“ Zkroušeně jsem přikývl. Doktor Wellbelove si znovu nasadil brýle a zadíval se do papírů. „Mág – Davy – David –“ „David?“ „Jeho pozůstalost už je vyřízená.“ 13
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 13
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
Zavrtěl jsem hlavou. „Mág se jmenoval David?“ Doktor Wellbelove ke mně vzhlédl. Odkašlal si. „David Cadwallader.“ „Aha.“ „Samozřejmě měl příbuzné. Ale jeho závěť mluví jasně: Valná část jeho majetku připadne tobě.“ „Mně?“ Doktor Wellbelove si znovu odkašlal. „Ano.“ „Ale… to přece nejde,“ řekl jsem. „Já Mága zabil.“ „Tedy,“ řekl doktor Wellbelove a srovnal papíry, „to je možná pravda. Ale z právního hlediska to není podstatné. Pořád jsi Mágův dědic.“ Mágův majetek… Co po sobě zanechá někdo jako Mág? Už jsem od něj dostal meč, ale nemám v sobě dost magie, abych ho dokázal přivolat. Dal mi hůlku po svém otci, ale tu jsem nechal na Watfordu. Myslím. Mág mě jmenoval svým dědicem, abych mohl nastoupit na Watford – tam směli jen kouzelníci, a to já nebyl. Já byl jen úlet. Kouzlo, kterým jsem zabil Mága, bylo moje poslední. Kdyby tu byla Penny, řekla by, že jsem Mága zabít musel, že jsme to museli udělat. Že by mě jinak zabil, a kdoví koho dalšího ještě. Pro Ebb bylo stejně pozdě. Kdyby tu byla Penny, řekla by, že za to nemůžu. Ale já vyřkl ta slova. Já ho zabil. Zabil jsem svého… asi byste řekli mentora. Opatrovníka. On se mnou jako otec se synem nikdy nemluvil, ale měl mě na povel. Byl jsem jeho meč, jeho nijak zvlášť tajná zbraň. Stál jsem po jeho pravici. 14
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 14
08.04.22 15:05
K A M T Ě V Í T R Z AVA N E
Ani jsem nevěděl, že se nějak jmenoval… „Zůstaly po něm nějaké osobní věci,“ vykládá doktor Wellbelove, „nábytek. Hůlka a meč, sbírka dýk –“ „Já je nechci.“ „Jsou velmi vzácné.“ „Ať si je vezme jeho rodina. Neříkal jste, že měl příbuzné?“ „Vzdálené,“ přisvědčí doktor Wellbelove, „v Gwyneddu.“ „Ať si vezmou všechno.“ „Jsou tu další položky,“ řekne doktor Wellbelove. „Jeho úspory.“ „Mág měl peníze?“ „Pobíral ředitelský plat a téměř neutrácel.“ „Ať si je vezmou ti jeho příbuzní.“ „Ne,“ řekne doktor Wellbelove rázně. „To nejde. Synku…“ Někdy mi tak říká, ale nemyslí to jako otec. (Vlastně to možná myslí jako otec obecně, jenom ne můj.) „Teď mě poslouchej. Vím, jak moc je to neortodoxní…“ „Není to neortodoxní, je to zvrácený! Nemůžu si vzít peníze za to, že jsem ho zabil!“ „Ty peníze si vezmeš, protože jsou tvoje, Simone. Podle práva. A –“ Začíná rudnout ve tváři. „Právem. Ten člověk tě zneužil. To už teď všichni víme.“ „O žádné zneužití nešlo – to se vážně povídá?“ „Ne, chci říct – myslím to tak, Simone, že pořád netušíme, jak daleko sahala Mágova zvrácenost, ale s jistotou víme, že se tě snažil oloupit o tvoji moc. Dost možná ji opravdu uloupil.“ „To ne, já se jí sám vzdal!“ „Podstatné je, že je tvým dlužníkem, Simone. Dluží ti víc než tohle. Nemůže ti nijak vynahradit – on ani nikdo 15
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 15
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
jiný –, jak tebou manipuloval, všechny ty roky, kdy jsi jen sloužil jeho zájmům.“ „Nemusel mnou nijak manipulovat. Chtěl jsem mu pomáhat.“ „Byl jsi dítě –“ „Ne, byl jsem Vyvolený!“ Doktor Wellbelove sklopí oči. A já odvrátím pohled. Oběma je nám trapně až hanba. Nikdy jsem žádný Vyvolený nebyl. Byla to jen další Mágova lež. A já i doktor Wellbelove jsme byli hloupí, že jsme mu na ni skočili. „Sněm rozhodl,“ prohlásí. „Dědictví je tvoje, Simone.“ Zvednu bradu. „Sněm o mně nemá co rozhodovat. Už nejsem kouzelník.“ Doktor Wellbelove si prudce povzdychne. „Pro Merlina, chlapče, prostě si ty peníze vezmi.“
16
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 16
08.04.22 15:05
3 SHEPARD Znám Penelopu Bunceovou asi tak týden. Za ten týden jsem se dostal do křížku se skunkodlakem, vyvolal válku upířích gangů a nejmíň dvakrát mi kouzlem vygumovali mozek. Lepší týden jsem nezažil. Teď jsme v Londýně. Jakmile zjistila, že jsem prokletej, nedala jinak, než že s ní, teda s nima musím domů. Která holka si vás přivede domů, protože jste prokletej? Něco takovýho bych udělal já, to jo, ale já jsem v těchhle věcech tak trochu cvok – tak jsem k tý kletbě koneckonců přišel. Udělala mi falešnej pas. A falešný letenky. Sesílají teď přede mnou s Bazem kouzla, jako by se nechumelilo. Nikdy by mě nenapadlo, že mě nějaká parta kouzelníků vezme takhle mezi sebe. Neberou mezi sebe nikoho! Teda jo, jestli je zradím, nejspíš umřu… Doopravdy. Proběhlo magický rukoudání a přísahal jsem na svůj život. Ale udělal jsem to rád. Vidím věci, který jinej slovník vidět nesmí – jinej „normál“, tak nám zdejší mágové 17
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 17
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
říkají. Tak mi věčně říká Penelopa. „Ten normál.“ Jako by v životě potkala jen jednoho. „Tak,“ řekne teď, když mě pouští k sobě do bytu. „A jsme tady.“ Jsme tu sami dva. Ze San Diega jsme odjeli narychlo. Mám dojem, že Bazovu tetu zatkli, nebo něco na ten způsob? Šlo snad o jejich bývalou školu. Baz se odpojil, jakmile jsme přistáli na Heathrow. A Simon s Agátou jeli rovnou k Agátě domů. Byla dost rozhozená. Všichni jsme dost rozhozený. Něco mi říká, že uplynulý týden byl pořádná darda i na poměry kouzelníků, upírů a drakokluků. „Teď bych měsíc spal,“ prohlásím a posadím se na Penelopin gauč. „Vyspíš se zítra,“ odvětí. „Jakmile se osprchuju, zajedeme k mým rodičům.“ „Stalo se něco?“ „Ano, Sheparde. Tvoje duše propadla démonovi.“ Pokrčím rameny. „Jasně. Ale to není nic… naléhavýho.“ „To, že máš na věčnosti sloužit démonickým silám, není nic naléhavého?“ „To bude až na věčnosti,“ namítnu. „Ne zítra.“ „A co když tě zítra přejede autobus?“ „Chceš mě strčit pod autobus?“ „Ne, ale když jsme u toho: Nezapomínej, že když tady přecházíš ulici, musíš se nejdřív podívat doprava. Američani věčně lezou pod auta…“ „Penelopo. Žiju takhle už dva roky.“ „Proto jedeme okamžitě k našim. Duše se ti vrátí a pak si můžeš umřít, kdy budeš chtít.“ „Vaši mě vysvobodí z područí démona během večeře?“ „No…“ Listuje hromádkou pošty a namotává si na prsty konec dlouhého hnědého culíku. „Večeře nejspíš 18
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 18
08.04.22 15:05
K A M T Ě V Í T R Z AVA N E
nebude, leda bychom něco přinesli. U nás doma vaření nikoho nebaví. Ale jinak ano. Máma je nejchytřejší a možná i nejmocnější čarodějka světa mágů.“ „Něco jako královna?“ „Cože? Ne.“ Penelopa ke mně zvedne znechucený pohled. „Kouzelníci královny nemají.“ „No jasně, pardon, že jsem to takhle špatně odhadl, v zemi, kde máte monarchii.“ „Máma je čarohistorička, ředitelka a volená představitelka.“ „A fakticky je nejmocnější čarodějka na světě?“ „Ve světě mágů.“ „Což je… svět?“ „Což je Velká Británie. A Irsko. A různé ostrovy.“ Hodí poštu zpátky na stůl. Tak trochu jsem doufal, že Penelopa a Simon budou mít v bytě plno kouzelných zařízení a artefaktů. Třeba křišťálové koule a tajné skříňky. Ale zatím vypadá jako obyčejný študácký byt. Mají stejný ikeácký gauč jako moje ségra. „Jenom mámě zavolám, jestli je doma…“ Penelopa skopne svoje těžké černé baleríny. Martensky. Líbí se mi. Má na sobě kárované podkolenky. Ty se mi taky líbí. Líbí se mi celý její styl na způsob Velmy ze Scooby Doo, co to trochu fláká. Skládaná sukně, vytahané fialové triko. Želvovinové brýle. „Určitě mi tvoje máma bude chtít pomoct?“ zeptám se. „Ovšemže bude.“ „Co mám zkušenost, mluvčí nejsou zrovna ochotný tahat slovníky z malérů…“ Penelopa si založí ruce křížem a zamračí se na mě. „Tvoje zkušenost s kouzelníky je krajně omezená a nezahrnuje moji mámu. Nezahrnuje skoro ani mě.“ 19
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 19
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
Oplatím jí zamračení svým nejvřelejším úsměvem. (A ten je hodně vřelý.) „Tak jdem na to,“ řeknu. „Já jsem ke všemu svolnej.“ Zamračí se na mě ještě víc. „Víš, v tom je právě ten problém.“ „Vím. Ano. Pravda pravdoucí.“
20
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 20
08.04.22 15:05
4 BAZ „Pomůžeš mi zdrhnout z lochu, Basile?“ Teta sedí na sametem čalouněném křesle v rohu kamenné cely. Sněm přičaroval věž, aby ji měl kam zavřít. Strážný venku musel počkat do setmění, než mohl kouzlem otevřít dveře. „Přišel jsem za tebe zaplatit kauci,“ řeknu. „Hadí mladí, Fiono, co tě to napadlo?“ „Kauci? Pitchové kauce neplatí. Ani výkupné.“ „To je v pořádku,“ odvětím. „Zaplatil ji otec, ten je Grimm.“ Teta se opře a hodí si nohy v kozačkách na psací stolek. „Vrať se, až budeš připravený dostat mě z basy jak se patří.“ „Tohle není žádná legrace. Pustí tě jen proto, že se za tebe zaručili doktor Wellbelove a ředitelka Bunceová.“ Že Fionu zatkli, jsem se dozvěděl jen díky tomu, že se Penelopa rozhodla před odletem ze San Diega zavolat mámě. Když k nám včera odpoledne běžela po pláži, myslel jsem, že někdo umřel. „Wellbelove?“ ušklíbne se Fiona. „A Bunceová? Proč by se za mě pro všechno na tomhle i onom světě zaručovali?“ 21
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 21
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
„Zaručili se za mě. Slíbil jsem jim, že nikam ne zdrhneš.“ Zafuní. „To byla od tebe hloupost.“ „Fiono. Můžeme prosím už jít?“ S povzdechem se začne zdlouhavě zvedat, pak kopne do křesla, až se převrhne. „Fajn.“ Auto i hůlku jí zabavili. Musel jsem je taky vyzvednout proti podpisu. Jestli do soudu vyvede nějakou kravinu, vsadí mě do věže s ní. Podám jí hůlku a klíčky. „Dozadu,“ prohlásí, když si je vezme. „Vzadu sedět nebudu.“ Otevře dveře. „Ale budeš. Protože přední sedadla jsou pro lidi, co se nenechali unést –“ „Ha ha,“ řeknu. „Ha ha,“ řekne ona a hodí si kabelku na sedadlo spolujezdce. Vlezu si na silně podměrečné zadní sedadlo jejího MG (1967, grampianská šeď – klasika), se kterým Fiona zachází stejně nedbale jako se vším ve svém životě. (Měli byste vidět náš byt, pod gaučem bydlí myši, je to hnojník.) Musím si sednout bokem, abych se tam vůbec vešel. Vklíním kolena za sedadlo před sebou. „Řekneš mi, cos vyváděla na Watfordu?“ Fiona nastartuje. „Potřebovala jsem si tam něco vyzvednout.“ „V bytě ředitelky Bunceové?“ Probodne mě pohledem ve zpětném zrcátku. „Je to byt tvé matky, Basile.“ „Není. Už ne.“ „Vždycky bude.“ „Fiono. Mág je mrtvý. Válka skončila.“ 22
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 22
08.04.22 15:05
K A M T Ě V Í T R Z AVA N E
„To přesně chtějí, aby sis myslel.“ „To přesně si myslím.“ „Válka neskončí, dokud nám nevrátí, co nám patří!“ „Co nám patří, Fiono?“ „Naše moc, Bazi! Watford! Sněm!“ „Sněm už odvolal většinu Mágových reforem. Co víc ještě chceš?“ „Nebyly to žádné reformy!“ Ukáže na mě do zrcátka. „Byla to kampaň proti starým rodům!“ „No, já jen říkám, že už většinu zrušili.“ „Příliš málo, příliš pozdě.“ „Tak dobře,“ odseknu, „možná bys měla kandidovat do Sněmu a provést změny.“ (Příšerný nápad, nikdy bych Fionu nevolil. A teď už volit můžu – soudní zákaz proti naší rodině odvolali. Všechny Mágovy zákony, které cílily na konkrétní rodiny, byly zrušeny. A můžeme za to poděkovat Penelopině mámě.) „Za starých časů,“ načuří se Fiona, „Pitchové nemuseli kandidovat. Měli jsme ve Sněmu tři stálá křesla.“ Co jí mám na tohle říct? Ta ženská je praštěná. Zakoulím očima a pokusím se změnit téma. „Co jsi hledala na Watfordu?“ zeptám se znovu, mírnějším tónem. Zavrtí hlavou. „Něco, co patřilo tvé matce.“ „Podle ředitelky Bunceové už po mámě na Watfordu nic nezůstalo. Všechny její knihy dala mně.“ „Tak proč je Bunceová pořád má v ředitelně na polici?“ „To bylo moje rozhodnutí. Myslel jsem, že by máma chtěla, aby zůstaly na Watfordu.“ „Jak můžeš vědět, co by chtěla?“ odtuší Fiona pohrdavě. „Ani jsi ji neznal.“ Odsednu si. Dál od ní. 23
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 23
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
Střelí pohledem do zrcátka. „Do hajzlu. Promiň, Basile. Tak jsem to nemyslela. Jenom – tři dny jsem neměla cigáro.“ A nezapálí si ani teď. Fiona má zákaz kouřit, když s ní jedu v autě. V uzavřeném prostoru se jí s ohněm nedá věřit. Zadívám se z okna a ignoruju ji. „Basile. Nedělej uraženého.“ „Cos hledala?“ zeptám se. Už ne tak mírně. „Nic.“ Svírá volant moc křečovitě. „Něco, co potřebuju. Něco, co by mi Natasha určitě dala.“ „Musíš toho nechat. Jestli tě na Watfordu ještě jednou načapají, zavřou tě bez soudu.“ „Můžu si na Watford chodit, jak se mi zachce – jsem absolventka! Jmenuje se po mně observatoř!“ „Observatoř se jmenuje po tvém dědečkovi.“ „Ty taky, hošánku. Oba máme v žilách pitchovskou krev.“ Já mám v žilách krysí krev. Momentálně. Jakmile jsem dorazil do města, zapadl jsem do nějaké zadní uličky a dotankoval nádrž. „Nežeň se zbytečně do maléru, Fiono. Stáhneš mě s sebou. A to je to poslední, co by matka chtěla – tolik o ní ještě vím.“
24
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 24
08.04.22 15:05
5 PENELOPA Máma nezněla moc rozzlobeně, když jsem jí zavolala z Ameriky. Byla tak šťastná, že jsem se rozešla s Micahem, a tolik si chtěla postěžovat na Fionu Pitchovou, že nějak nezbyl čas všechno jí vypovědět… Fajn, slibuju, že jí o upírech, o Las Vegas a rozhodně o Věcech příštích řeknu. Jen musím vymyslet, jak to udělat, aby nás všechny nepostavili před Sněm. Ani bych nespočítala, kolik zákonů jsme minulý týden porušili. Krádež, další krádež, padělání. Do nebe volající zne užití magie. Zločinná nerozvážnost. Manipulace s normály, zneužití normálů, vyzrazení kouzelnických tajemství normálům. Vše výše uvedené vůči jednomu konkrétnímu normálovi. Možná jsem neměla Sheparda do Anglie brát. Kdyby došlo na soud, mohl by proti nám poskytnout nejcennější svědectví. Ale nemohla jsem ho tam v tom stavu nechat. V Americe za nás nasazoval život s vědomím, že jestli mu to 25
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 25
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
nevyjde, skončí v pekle. Nenechala bych ve štychu nikoho, koho vlákal démon do léčky. A Shepard, byť lituju, že jsem ho kdy potkala, není jen tak někdo. V poušti mi zachránil život. I Agátě. Za deset vteřin bychom dopadly jak Johanka z Arku, kdyby nezasáhl. K našim jedeme metrem. Shepard mluví moc hlasitě a na všechno ukazuje. „Londýňané v metru nemluví,“ poučím ho. „Ale já z Londýna nejsem,“ opáčí. Na ten jeho démonický problém jsem se ho ještě pořádně nevyptala. Chci, aby celý ten příběh slyšeli i máma s tátou. Vím určitě, že máma měla na škole démonologii a táta se zas dobře vyzná v čaroprávu, studoval ho v rámci lingvistiky. Já mám o démonech jen běžné znalosti: Nemluvte s nimi. Neberte si od nich bonbony. Nikdy, ani za nic s nimi nelezte do dodávky. Obvykle nijak nebezpeční nejsou. Neukážou se jen tak – musíte je přivolat. „Tak jo,“ řeknu, když vystoupíme z metra a jdeme naší ulicí, „za chvíli jsme tam. Nezapomeň, co jsi slíbil – nebudeš klást nevhodné otázky.“ „Nezapomenu.“ „Možná se radši neptej vůbec na nic – nevěřím, že dokážeš správně posoudit, jaké otázky jsou vhodné.“ „Musíš něco zakouzlit, abych to viděl?“ „Vhodnost otázek?“ „Ne, váš dům – je magicky maskovaný?“ Cítím, jak pohrdavě se tvářím. „Jak by nám asi chodila pošta, kdybychom měli magicky zamaskovaný dům?“ „Takže prostě… můžeš dovnitř?“ 26
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 26
08.04.22 15:05
K A M T Ě V Í T R Z AVA N E
„No,“ zahnu na pěšinu k našemu domu, „musím si odemknout.“ Shepard se mračí na cihlový patrový domek. Má světle modrou fasádu a před vchod táta vysázel hortenzie. „Všichni kouzelníci nebydlí v jeskyních a hradech,“ řeknu. „Bohužel tě musím zklamat.“ „Bydlí vůbec nějaký v jeskyních a hradech?“ „To jsou právě ty nevhodné otázky.“ Otevřu dveře a pustím ho dál. V domě je nepořádek; ten je tady vždycky. Žije tu příliš lidí a ti mají příliš věcí a na úklid si nikdo dvakrát nepotrpí. Oba rodiče jsou od rána do večera v práci – i když od loňska je to trochu jinak. Po Mágově smrti se máma stala ředitelkou Watfordu. A protože Pleticha přestal existovat, tátova práce na magických mrtvých místech už nemá takovou důležitost. Tráví teď míň času v laboratoři a víc se stará o moje sourozence. Mám tři bratry a sestru a všichni jsou přes léto doma. Premal, ten nejstarší, se vrátil domů už před rokem a půl, potom co rozpustili Mágovy muže. Premal si pořád ještě nenašel práci ani nenastoupil ke studiu, ale máma nikomu nedovolí o tom mluvit. Když se rozkřiklo, co se stalo – že Mág byl mocichtivý vrah –, jiný z Mágových mužů, kluk z Premalova ročníku, se pokusil o sebevraždu. Ani o tom se u nás doma nesmí mluvit. Než vejdeme do obýváku, sjedu Sheparda pohledem, jako bych ho mohla na poslední chvíli nějak poupravit, aby nevypadal tak normálsky. Shepard vypadá přesně tak, jak vypadá od chvíle, co jsme se potkali: vyčouhlý, protáhlá tvář, jasné oči. Je černoch, vlasy má na temeni pět centimetrů vysoké, ale kolem uší vyholené. Nosí lenonky 27
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 27
08.04.22 15:05
R A I N B O W R O W E L L O VÁ
a manšestráky. (Na letišti jsme mu koupili něco na převlečení a jemu se nějak povedlo najít zase manšestráky.) Bez džínové bundy jsem ho viděla jen jednou, když mi ukázal svoje prokleté tetování. Je to příšerný hadr, posetý plackami s nápisy typu PRAVDA JE NĚKDE TAM VENKU A NĚKDE NĚCO NEUVĚŘITELNÉHO ČEKÁ, ABY TO BYLO O BJEVENO. Po pravdě vypadá jako totální nerd, ale zrovna tohle u nás doma problém nebude. „Co je?“ zašeptá. „Co,“ zašeptám. „Tváříš se, jako by ses na mně snažila najít něco špatnýho.“ „Taky jo.“ „Já se rodičům obvykle zamlouvám,“ prohlásí. (Sa molibě.) „Mojí mámě nebudeš.“ „Je rasistka?“ „Co? Ne! Jsem míšenka.“ Shepard pokrčí rameny. „Není rasistka,“ řeknu. „Ona jen nemá ráda lidi. Ty jsi naštěstí zajímavý.“ Zazubí se. „Taky si myslím. Ale je hezký, že to říkáš.“ Protočím oči a odvrátím se od něj. „Mami!“ křiknu. „Tati!“ „Tady!“ houkne máma. Znělo to jako z kuchyně. Odvedu tam Sheparda přes obývák. Pacey a Priya tam hrajou něco na Nintendu. „Čau,“ řeknu bezvýrazně. „Tohle je Shepard.“ Shepard už se chystá vytasit se svým šarmem, ale sourozenci jen kývnou a zamumlají „čau“, ani nespustí oči z obrazovky. 28
Nedej se 3_Kam te vitr zavane_OK.indd 28
08.04.22 15:05