Tanya Stewnerová
Lili Větroplaška Panda není klokan!
Ilustrovala Eva Schöffmannová-Davidovová
Lili Vetroplaska_6.indd 3
01.04.20 14:51
Originally published as “Liliane Susewind – Ein Panda ist kein Känguru” Copyright © 2010 S. Fischer Verlag GmbH, Frankfurt am Main Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Schollstr. 1, D – 69469 Weinheim Illustrations: Eva Schöffmann-Davidov, 2010 Translation © Alena Bezděková, 2020 ISBN 978-80-242-6556-8
Lili Vetroplaska_6.indd 4
01.04.20 14:51
Podzimní prázdniny „A je to tady!“ Lukáš Petřík bujně vyhodil školní aktovku do vzduchu. „Podzimní prázdniny!“ Společně s ním ze školy vyběhla i Lili. „Konečně!“ zajásala a začala nadšeně poskakovat. Zrzavý cop se jí přitom houpal se strany na stranu. Lukáš se na ni usmál: „Kdo bude první doma!“ vykřikl, prudce vyrazil a prohnal se kolem ní. Lili se rozesmála a vyřítila se za ním. Oba se hnali parkem a pak ulicí k domu Větroplachových. Když k němu doběhli, vklouzli mezi keře lemující zahradu. Tady měli svou tajnou skrýš, do které se uchylovali při všech důležitých poradách. 7
Lili Vetroplaska_6.indd 7
01.04.20 14:51
Lukáš se posadil do tureckého sedu. Lili položila školní batoh na zem a dřepla si na něj, protože hlína už trochu studila – byl říjen. „Máme dva týdny volna,“ spustil Lukáš, „tak co podnikneme?“ Lili sáhla po ulomené větvičce a pohrávala si s ní. „Já se chci každý den pořádně vyspat. Aspoň do jedenácti. Nebo třeba až do dvanácti!“ Lukáš se usmál a prsty si pročísl tmavé zvlněné vlasy. Zase mu to fantasticky slušelo. „Já si chci přečíst spoustu knížek!“ prohlásil. „To já taky!“ přisvědčila Lili. „A každý den si zajezdit na koni! Když nemusíme do školy, mohla bych zítra ráno vyrazit na jezdeckou farmu a trénovat s Merlinem!“ Ježdění na koni patřilo už několik týdnů k jejím nejoblíbenějším kratochvílím. „Já jsem myslel, že chceš každý den vyspávat až do oběda…“ Lili se ušklíbla a hodila po Lukášovi větvičku. „Ty jsi nějakej chytrej…“ „To mi neříkáš nic novýho,“ odpověděl a hodil jí větvičku nazpět. Lili ji chytila a rozesmála se. Ve stejné chvíli vyrazil z uschlého proutku pupen, který se během několika sekund proměnil v zářivě zelený lísteček. Lili ani Lukáše to nepřekvapilo, 8
Lili Vetroplaska_6.indd 8
01.04.20 14:51
protože oba věděli, co zázračné rašení způsobilo: její smích. Už pouhá její přítomnost měla na rostliny překvapivé účinky. Když seděla vedle květin, stromů nebo keřů, lépe rostly a sílily. Když se zasmála, z půdy ihned vyrazila stébla trávy, květiny rozkvetly a na větvích vyrašily nové lístky. Na jaře a v létě byl její vliv nejnápadnější. Teď na podzim už byl svět rostlin trochu ospalejší a nereagoval na ni tak silně. Proto se na větvičce vytvořil jen jediný lísteček. Lili si ho zastrčila za ucho. Vtom v křoví něco zašustilo a vzápětí z něj vystřelil bílý psík s vyplazeným jazykem. „Lili!“ štěkal nadšeně, poskakoval kolem paničky a olizoval jí obličej. „No konečně ses vrátila! Byla jsi pryč celou věčnost!“ „Ahoj, Bonsaji, vždyť jsem byla ve škole jen čtyři hodiny…“ vítala se Lili s maličkým voříškem, se smíchem ho od sebe odstrkovala a rukávem si otírala tváře. Lili si s psíkem povídala úplně normálně, lidskou řečí, ale on přesto rozuměl každičkému slůvku – a ona právě tak rozuměla jeho štěkání. „Tak ve škole jsi byla!“ vyštěkl Bonsaj. „Můžu jít zítra zase s tebou?“ Panička mu totiž už několikrát dovolila, aby ji tam doprovodil. 9
Lili Vetroplaska_6.indd 9
01.04.20 14:51
„Ne, zítra do školy nejdu. Pozítří taky ne. Ani potom ne!“ Lili si povšimla, že ji Lukáš napjatě sleduje. Jako vždycky, když mluvila se zvířaty, protože samozřejmě rozuměl jen tomu, co říkala ona. Když jí zvířata odpovídala, slyšel pouze ržání nebo mňoukání nebo – jako právě teď – štěkání. Řeči zvířat totiž rozuměla jen Lili. Ta si uvědomovala, že Lukáš pečlivě poslouchá a podle jejích slov se snaží dovtípit, co jí zvířata říkají. Většinou se mu to dařilo, protože byl fakt chytrý. Ale nebyl jen nadprůměrně inteligentní, byl to navíc člověk, na kterého se Lili mohla stoprocentně spolehnout, kdykoli se cítila osamělá nebo potřebovala pomoc. A proto byl její nejlepší kamarád. „Co jsi dělal celé dopoledne?“ zeptala se Lili psíka. Bonsaj rozčileně vrtěl ocasem. „Ležel jsem!“ odpověděl. „Loudil jsem dobrůtky. Čenichal jsem v zahradě. Hrál jsem si se Šlechtičnou. A štěkal na holohlavce.“ „Na holohlavce? Aha, myslíš toho plešatého listonoše?“ ověřovala si Lili. „Co je plešatého?“ vyštěkl Bonsaj. „Znamená to, že nahoře nemá srst?“ 10
Lili Vetroplaska_6.indd 10
01.04.20 14:51
Vtom se ozval pronikavý hlas, který Lili velice dobře znala. „Pan Bonsaj a já jsme dnes vyhnali ze zahrady opeřence.“ Poté se mezi listy objevila oranžově pruhovaná kočka. „Musím říct, že to byl nesmírně báječně strávený čas,“ zamňoukala a elegantními krůčky se vydala k nim. „Jak se máte, Šlechtično?“ zvolala Lili. „Ráda vás vidím,“ dodala spěšně, protože věděla, že si kočičí dáma velice potrpí na dobré způsoby. „Pozdrav ji i mým jménem,“ poprosil Lukáš a Lili jeho slova ihned přeložila. Jenže Šlechtična Lukáše ignorovala. Neměla ho příliš v lásce, přestože patřila jeho rodině, a nemínila se s ním vybavovat. Bylo by to prostě pod její úroveň. „Ahoj, zlatíčko!“ zaštěkal Bonsaj, rozběhl se ke kočce a nadšeně jí olizoval vousky a čenich. „Ta honička s opeřenci dnes ráno byla parádní, že jo?“ Šlechtična neodpověděla. Ale tentokrát jen proto, že Bonsajovi nerozuměla – byla kočka a mluvila výhradně kočičí řečí, zatímco Bonsaj byl pes a mluvil jen řečí psí. Přesto se oba už dlouho kamarádili, protože jim Lili tlumočila. Stejně jako teď: „Bonsaj říká, že jste si velice užili lovu, madam!“ „Ano, byla to nádhera,“ povzdechla si kočka. „I mně ta zábava připadala nesmírně povznášející.“ 11
Lili Vetroplaska_6.indd 11
01.04.20 14:51
Lili se obrátila k psíkovi. „Zlatíčku se to taky líbilo,“ přeložila její slova, aniž by zachovala styl jejího vyjadřování. Zvířata si už zvykla, že Lili při překladu jejich slova trochu upravuje. Považovala to za samozřejmost. Jenže tentokrát kočka zaslechla výraz, který ani při nejlepší vůli nemohla akceptovat. „No tohle!“ protestovala okamžitě. „Neříkala jsem vám už tolikrát, abyste mě vždy a za všech okolností titulovala mým jménem?“ „Omlouvám se, Šlechtično,“ vyhrkla Lili, která si svou chybu ihned uvědomila. „Dovolte, abych se vás zeptala, jak se vám dnes vede.“ Kočka dlouze zasténala a s dramatickým pohybem se usadila. „Otřesně!“ zamňoukala posléze. „Prostě děsivě!“ „Copak se stalo?“ „Daří se mi vskutku neuvěřitelně špatně,“ nakrčila čenich. „Dějí se tu strašlivé věci.“ „Jaké věci?“ „Copak jste to ještě nezpozorovala? Můj lovecký revír onemocněl! Už zase!“ „Váš lovecký revír?“ zopakovala Lili. „Myslíte tím živý plot? Keře?“ „Onemocněl,“ odfrkla si kočka. „Prostě děs a hrůza.“ 12
Lili Vetroplaska_6.indd 12
01.04.20 14:51
Lili se zamračila. „Ale… proč si myslíte, že keře onemocněly?“ Šlechtična pohlédla na Lili, jako by byla obzvlášť natvrdlá. „Dovolte tedy, abych vám to vysvětlila takto: můj lovecký revír začíná plešatět.“ „Aha!“ Lili potlačila smích. „Stromy a keře ztrácejí listy…“ Chtěla ještě dodat: „Protože je podzim.“, ale kočka pronikavě mňoukala dál: „Ano, a tato děsivá choroba se nesmírně rychle šíří! Je to jako zlý sen!“ Šlechtična štítivě zvedla packu. „Nejenže moje maskování je pořád horší, navíc mi to listí neustále padá na hlavu!“ Lili se zakuckala a vší silou se snažila ovládnout, aby se nerozesmála. „Dochází k tomu opakovaně,“ žalovala kočičí dáma a znechuceně se otřásla. „Ano, tak třeba loni, to je podzim…“ „Podzim? Takže tak se ta choroba jmenuje?“ Kočka teatrálně potřásla hlavou. „Pokaždé je to úplně stejné. Můj lovecký revír dostane podzim, ztratí srst a pak mu trvá celou věčnost, než zase vypadá tak, jak má.“ „…ano, zhruba do příštího jara.“ Lili se kousala do rtu, aby se nesmála. 13
Lili Vetroplaska_6.indd 13
01.04.20 14:51
Lukáš se na ni zvědavě podíval. „Co říkala? Copak naše madam nechápe roční období?“ Lili se už neovládla a vyprskla smíchy. Šlechtična ji sjela naštvaným pohledem. „Tak se mi zdá, že vás moje zoufalství těší.“ „Promiňte, prosím,“ omlouvala se Lili a otírala si slzy smíchu z koutků očí. „To jen…“ „Bla, bla, bla! To je skutečně neslýchané! Já jsem se ocitla v tak tristní situaci a vy se mi ještě vysmíváte!“ „Ne, tak to opravdu není. Já…“ „To je vskutku neslýchané, madam,“ rozčilovala se kočičí dáma. „Aspoň kdybyste s tím politováníhodným stavem něco udělala!“ „Cože? Já? Jak mám zastavit střídání ročních období?“ Lukáš se zajíkl smíchy, zatímco Šlechtična pokračovala: „Už více než jednou jste prokázala, že umíte vyrobit maskovací materiál do mého loveckého revíru. Ve vynikající kvalitě!“ Kočka se zvedla a začala se promenovat za Liliinými zády. „Nemusí to být bezpodmínečně takový porost jako zde…“ Lili se obrátila. Na keři za ní zářil jasně červený květ, který očividně rozkvetl díky jejímu hlasitému smíchu a chichotání. 14
Lili Vetroplaska_6.indd 14
01.04.20 14:51
Lili Vetroplaska_6.indd 15
01.04.20 14:51
Šlechtična znechuceně strčila do květu packou. „Takové nesmysly jsou zbytečné. Stačí, když přivoláte nazpět normální maskovací porost.“ „Mám zařídit, aby na stromech bylo znovu listí…“ „Přesně tak! Po vašem ostudném výbuchu smíchu nad mým smutným osudem by to bylo na místě!“ zamračila se kočka. „No, víte…“ koktala Lili. „To není jen tak.“ „Nesmysl! Vím, že stačí, když se trošku pobaveně usmějete, a všechno zas bude tak, jak má být.“ „Máma by určitě měla výhrady, kdybych…“ Bonsaj se rozštěkal. „Víkendová panička je doma!“ „Cože?“ zeptala se Lili. Bonsaj přezdíval její mámě „víkendová panička“, protože hodně pracovala a doma se vyskytovala mnohem méně často než Liliin táta, který se staral o domácnost. „Co dělá máma touhle dobou doma?“ zeptala se nechápavě Lili. „Dala mi dobrůtku,“ vysvětloval Bonsaj. „Vážně? Ale to přece nikdy nedělá…“ Lili Lukášovi přeložila, co psík říkal. „To je fakt divný,“ konstatoval Lukáš. „Tvá máma přece obvykle pracuje dlouho do noci…“ V té chvíli zaslechli Liliina tátu, jak volá: „Lili? Lukáši?“ 16
Lili Vetroplaska_6.indd 16
01.04.20 14:51
Než Lili mohla odpovědět, Bonsaj se rozštěkal: „Tady! Páníčku! Tady jsme! Tady!“ Krátce poté se mezi listím objevila tátova hlava. „Tak tady vězíte! Nepůjdete dovnitř? Chystáme oslavu.“ „Co se slaví?“ zeptala se Lili. „To se hned dozvíte,“ odpověděl pan Větroplach se šibalským úsměvem a vrátil se do domu. Lili pokrčila rameny. Ale pak postřehla výraz v Lukášově obličeji. Najednou se mu rozzářily oči. „Třeba se konečně vracejí naši,“ poznamenal tiše. Lili na něj soucitně pohlédla. Věděla, jak se Lukáš trápí kvůli tomu, že jeho rodiče jsou ještě pořád na služební cestě v Číně. Už tolik týdnů! Už několikrát oznámili, že se vracejí domů, ale pokaždé museli odjezd znovu odložit. Lukáš sice nebyl sám – než se rodiče vrátí, bydlel u Větroplachových –, ale i když mu u hostitelů nic nescházelo, hrozně se mu po rodičích stýskalo. Lili se usmála. Třeba je ta příjemná novina, kterou jim chtěl táta oznámit, opravdu návrat manželů Petříkových. O chvíli později už oba vcházeli do obývacího pokoje, kde u stolu se skleničkou sektu v ruce seděli Liliini rodiče a její babička, která u nich také žila. 17
Lili Vetroplaska_6.indd 17
01.04.20 14:51
„To jsem ráda, že jste konečně tady,“ zašvitořila paní Větroplachová. Lili se zarazila. Její máma byla tak veselá! „Děti, mám novinu! Fantastickou novinu!“ Lukáš se rozzářil a Lili zatajila dech. Paní Větroplachová vstala a zvedla sklenku se sektem: „Před vámi stojí moderátorka zbrusu nového politického diskuzního pořadu Studio Reginy Větroplachové.“ Lukášovi zmizel úsměv z tváře. „Ach!“ vyhrkla Lili. Paní Větroplachové klesla ruka se skleničkou. „Copak z toho nemáte radost? Dokázala jsem to! Konečně dostanu svůj vlastní politický diskuzní pořad! Přesně po tom jsem vždycky toužila.“ Lili zvolna přikývla. Věděla, jak to bylo pro mámu důležité. Paní Větroplachová byla moderátorkou večerních televizních zpráv, ale vždycky snila o tom, že jednou bude moderovat vlastní diskuzní pořad. Celé měsíce nemluvila o čemkoli jiném a ustavičně pracovala na konceptu svého vysílání. Její sen se konečně stal skutečností. Lili se snažila dát najevo trochu víc nadšení. „To je úžasný, mami,“ vyhrkla tiše. „To je… to je fakt… úspěch.“ „Ano, to tedy je!“ souhlasila babička a zvedla sklenku. „Připijeme si na to.“ 18
Lili Vetroplaska_6.indd 18
01.04.20 14:51
Sklenky dospělých zacinkaly a najednou mluvili jeden přes druhého. „Zasloužila sis to,“ konstatoval táta. „Ta dřina se ti konečně vyplatila!“ dodala babička a máma s úsměvem zvolala: „Udělám maximum pro to, aby to byl nejlepší diskuzní pořad všech dob!“ Lili se zarazila. Máma chce udělat všechno pro to, aby její pořad byl ze všech nejlepší? Znamená to, že bude doma ještě vzácnějším hostem než doposud? Lili o krok couvla a narazila do Lukáše. Vypadal zachmuřeně. Ze všech sil se snažil zakrýt smutek. Ale Lili neoklamal. „Vypadneme odtud,“ zašeptala a kamarád při kývl. Vykradli se z místnosti. Dospělí to vůbec nepostřehli. Lili a Lukáš se vydali zpět do křoví. Ve své skrýši se posadili a mlčky zírali před sebe. Liliiny myšlenky se točily kolem mámy. Jak to půjde dál, když bude pracovat ještě víc než dřív? Uvidí ji ještě vůbec? Proč nemůže být úplně normální máma? „S rodiči to není vůbec snadný,“ povzdechla si Lili. „Nemít žádný je ještě horší,“ odpověděl Lukáš.
19
Lili Vetroplaska_6.indd 19
01.04.20 14:51
Klokanice Kylie Lili a Lukáš seděli ve křoví a mlčky zírali před sebe, když zazvonil mobil. Lili stiskla tlačítko a tázavě pronesla: „Ano?“ „Liliano, tady je Evelína Voctářová,“ ozval se dobře známý hlas. „Nutně potřebujeme tvou pomoc.“ Lili se prudce napřímila. Paní Voctářová byla ředitelka zoologické zahrady, v níž Lili už několik měsíců pracovala jako zvířecí tlumočnice. Překládala, co zvířata říkají, a tím už mnohým z nich pomohla. „Co se děje?“ zeptala se. 20
Lili Vetroplaska_6.indd 20
01.04.20 14:51
„Zatím nic, ale brzy tě budeme potřebovat. Budeme mít klokana,“ odpověděla ředitelka. „Přivezou ho dnes odpoledne.“ „Klokana? Vážně? Odkud?“ „Z jiné zoologické zahrady, která se zavírá. Zvířata budou rozvezena po celé zemi a my dostaneme Kylie.“ „Kylie?“ „Tak se ta klokaní samice jmenuje. Jenže nic víc o ní, bohužel, nevíme,“ ředitelčin hlas zněl ustaraně. „Dnes odpoledne by se nám opravdu hodila tvoje pomoc. Přeprava a nové prostředí zvířata vždycky hodně stresují. Kdybys mohla Kylie vysvětlit, kde je a co se s ní stalo, určitě by to pro ni nebylo tak zlé. Máš čas?“ „Jistě!“ zvolala Lili bez sebemenšího zaváhání. V minulých týdnech se tolik soustředila na svou novou zálibu, ježdění na koni, že skoro neměla čas zajít do zoologické zahrady. Najednou si uvědomila, jak hrozně jí chybí zvířata, se kterými se tam spřátelila. „Hned vyrazím! Může se mnou přijít i Lukáš?“ „Jistě! Se svými vynikajícími nápady je u nás vždycky vítán! Takže se brzy uvidíme!“ řekla ředitelka a zavěsila. 21
Lili Vetroplaska_6.indd 21
01.04.20 14:51
„Čekají nás v zoologické zahradě,“ oznámila Lili slavnostně. Její slova vykouzlila na kamarádově tváři úsměv. O necelou hodinu později už odkládali kola před velkou vstupní bránou do zoo a rychle vcházeli dovnitř. Nenarazili skoro na žádné návštěvníky. Na podzim a v zimě nebývalo v zoologické zahradě většinou příliš rušno. Lili to vyhovovalo, aspoň si bude moct s Kylie v klidu popovídat. Byla napjatá jak luk. S klokanem ještě nikdy nemluvila! Ale než se vydali za paní Voctářovou, ještě se rychle prošli po zoo a navštívili své přátele. Nejprve zamířili do výběhu slonů, kde se pozdravili se slonicí Martou a jejím synkem Ronim. Pak se vydali za neohroženým vydřím samcem, který se jmenoval Kapitán Caruso, a jeho samičkou Uršulou. Nevynechali ani Zorra a jeho vlčí smečku. Krátce poté se ocitli v pavilonu opic. Zde žil šimpanz Silák, kterého Lili našla loni v létě v parku. Mezitím si už zvykl na život v zoo a spřátelil se s ostatními opicemi. Zrovna soutěžil s Kingem Oliverem, vůdcem šimpanzí smečky, kdo udělá víc shybů. Když Lili viděla, jak se baví, rozhodla se, že je nebude rušit, a radši hned vyklouzla ven. 22
Lili Vetroplaska_6.indd 22
01.04.20 14:51
Mobil se jí znovu rozezvonil. Byla to paní Voctářová. „Liliano, kde vězíte? Kamion s klokanicí právě dorazil k výběhu.“ „A kde ten výběh je?“ „Naproti tvému oblíbenému výběhu šelem,“ odpověděla ředitelka. „Nikde jinde už nebylo volno…“ „Hned jsme tam!“ vyhrkla Lili a zavěsila. „Generálka říká, že Kylie bude bydlet naproti Šankarovi a Samiře!“ vysvětlovala Lukášovi a vlekla ho směrem k pavilonu šelem. „A naproti Liovi, Šiře a Tigerlili!“ Lvu Šankarovi a tygřici Samiře se před několika týdny narodila mláďata – tři malí ligeři – napůl lvi a napůl tygři. Lili s Lukášem se poklusem vydali na druhou stranu zoologické zahrady k pavilonu šelem. Tam už narazili na paní Voctářovou. Ředitelka stála v prozatím neobydleném výběhu a zrovna o něčem debatovala s mladým ošetřovatelem zvířat Tomem. Energicky obcházela kolem velké bedny stojící na zemi. V té musí být klokanice! „Lili!“ ozval se náhle ohlušující řev. „Hej! Tady jsem!“ Dunivý pozdrav lva Šankara se rozlehl polovinou zoologické zahrady. Prostrčil mohutnou 23
Lili Vetroplaska_6.indd 23
01.04.20 14:51
packu mezi tyčemi mříže svého výběhu, jako by chtěl Lili zamávat. Vzápětí se vedle něj objevila Samira. „Lili!“ zaduněl hromový řev tygřice. „Hrozně ráda tě zas vidím!“ Ale to už se k mříži tiskli i tři malí ligeři. „Lili?“ vypískla Tigerlili, nejstarší ze sourozenců. „Lili se vrátila?“ „Koukněte, támhle je!“ vyjekla druhorozená samička Šira. „Je s ní i ten kluk!“ rozčileně pátrala čenichem ve vzduchu, aby zachytila Lukášův pach. Nejmladší Lio vystrčil packu mříží stejně jako Šankar. „Hej! Tady jsem!“ vykvíkl a očividně se snažil napodobit tátův řev. Ale znělo to spíš jako vrzání dveří než jako nebezpečná šelma. Lili přesto zvedla ruce do výše a vykřikla: „Prosím, buďte tiše!“ Řev šelem určitě klokanici Kylie vyleká! Rychle se rozběhla k Šankarovi a jeho rodině a opřela se o mříže, aby si s nimi mohla co nejtišeji popovídat. „Hrozně ráda vás vidím, ale napřed se musím postarat o vaši novou sousedku. Právě ji přivezli!“ „My budeme mít novou sousedku?“ podivila se Samira. 24
Lili Vetroplaska_6.indd 24
01.04.20 14:51
„Tak proto ti dva dvounožci postávají uprostřed stepi?“ zeptal se Šankar tlumeně. „Ano, v té bedně je –“ „Černý leopard?“ skočil jí Lio zvědavě do řeči. „Asi myslíš pantera, že?“ usmála se Lili. „Kdepak, stěhuje se tam klokanice.“ K výběhu šelem přistoupil Lukáš. „To je ten kluk!“ vykřikla Šira a tiskla se k mříži. „Lili, můžeš mu něco říct?“ Lili se usmála. Šira byla Lukášem přímo posedlá. „A co by to mělo být?“ „Třeba…“ Šira se zamyslela. „Vyřiď, že Šira posílá klukovi pozdrav!“ Rozčileně vtiskla čenich mezi pruty mříže. „Ne, radši řekni, že Šira posílá klukovi moc velký pozdrav! Nebo… ne, počkej: že Šira posílá pozdrav krásnému klukovi!“ Lio se uchechtl. Sestřička ho prudce odstrčila. „Já… chtěla jsem říct… Šira posílá klukovi krásný pozdrav!“ Lili naklonila hlavu a překládala: „Krásný pozdrav od nejkrásnější Širy.“ Ale to už prořízl vzduch ředitelčin hlas: „Liliano! Lukáši! Pojďte sem!“ „Musím už jít,“ vyhrkla Lili. „Musím klokanici vysvětlit, kde je.“ 25
Lili Vetroplaska_6.indd 25
01.04.20 14:51
„Proč neví, že je zde?“ nechápala Tigerlili. Ale Lili jí nestihla odpovědět, protože už s Lukášem otví rali branku do protějšího výběhu a utíkali k paní Voctářové, Tomovi a velké dřevěné bedně. Zevnitř se ozývaly zvláštní mlaskavé a klokotavé zvuky. Lili ještě nikdy neslyšela klokaní řeč, a tak jí chvíli trvalo, než si na ni zvykla. Sotva se však začala soustředit, zaslechla víc než jen mlaskání a klokotání – zaslechla neklidné mumlání. „Pro páníčka! Kde to jsem? Kde jsou moji kamarádi? Haló! Kde jste kdo?“ Paní Voctářová zvedla obočí a ustaraně naslouchala těm zvláštním zvukům. „Bojí se?“ zeptala se Lili. „Obávám se, že ano.“ Ředitelka pokynula Tomovi, který si jako obvykle svázal dlouhé světlehnědé vlasy do koňského ohonu, aby otevřel dvířka na boku dřevěné bedny, která dosahovala výšky dospělého muže. Potom se Lili, Lukáš, paní Voctářová a Tom naklonili a nakoukli dovnitř. Byl tam klokan s rudou srstí, dlouhýma ušima, velkýma hnědýma očima a silnýma nohama. „Macropus rufus, klokan rudý,“ zašeptal Lukáš. Zjevně znal všechny zvířecí lexikony zpaměti. 26
Lili Vetroplaska_6.indd 26
01.04.20 14:51
Lili Vetroplaska_6.indd 27
01.04.20 14:51
Klokan se ustrašeně rozhlížel. Lili se ještě víc předklonila a nahlédla do bedny. „Ahoj, Kylie,“ zašeptala. „Pro páníčka!“ Oči klokanice se rozšířily. „Ty umíš mluvit!“ vyhrkla a opatrně se přiblížila. „Ty jsi klokaní mládě?“ Lili se váhavě usmála. Kylie byla o celou hlavu vyšší než ona. „Ne, já jsem člověk.“ „Mluvící lidské dítě?“ Kylie se po čtyřech vyhrnula z bedny. Nové prostředí ji ale očividně zajímalo méně než Lili. Rozčileně jí čichala k vlasům a bundě. „Ach!“ povzdechla si hluboce a objala Lili předními packami. „Och!“ Lili nevěděla, co má dělat. Ještě nikdy ji žádný klokan neobjímal! „Jsi krásná,“ pronesla Kylie zasněně. „Cože? Já?“ „Ano!“ Klokanice si znovu povzdechla. „Moc krásná!“ zopakovala a opřela si hlavu o Liliino rameno. „Já… taky se mi líbíš.“ Když to Tom zaslechl, zvučně se rozesmál. Kylie se se zájmem ohlédla na ošetřovatele v zeleném overalu. „Krásně voníš,“ vyhrkla a zavětřila jeho směrem. „Trávou!“ Znovu si hluboce povzdechla: „Ty jsi taky krásný!“ 28
Lili Vetroplaska_6.indd 28
01.04.20 14:51
Lili klokanici přerušila. „On ti nerozumí, ale já mu řeknu, že se ti taky líbí.“ Tom se rozesmál, Lukáš se k němu přidal. Zato paní Voctářová přísně mávla rukou. „Liliano, je důležité, abys jí vysvětlila, kde se ocitla.“ Lili se vzpamatovala a uvědomila si, co má za úkol. „Kylie,“ řekla a klokanice se na ni pozorně zadívala. „Tohle je tvůj nový domov. Tady budeš ode dneška bydlet.“ Kylie se rozhlédla po výběhu. „Krása!“ zaklokotala. „Ale kde je moje stádo?“ „Tvoje stádo?“ zopakovala Lili. „Stádo?“ vyhrkla paní Voctářová. Kylie udělala pár drobných krůčků. „Ano, kde všichni vězí? Proč jsem tady sama? Oni dorazí později?“ Lili její otázky přeložila ředitelce. „Obávám se, že se vyptává na další klokany. Ona předtím žila ve skupině?“ Tvář paní Voctářové náhle vypadala zamyšleně. „Ano. V její zoologické zahradě měli stádo celkem osmi zvířat. Bohužel je museli rozdělit a klokani se dostali do různých zoo.“ „Ale proč?“ ozval se Lukáš, „klokani jsou přece stádní zvířata!“ 29
Lili Vetroplaska_6.indd 29
01.04.20 14:51
Ředitelka neochotně přisvědčila. „Kylie bude nejspíš muset přesto žít sama.“ Když to Lili zaslechla, najednou se cítila mizerně. Ale to už se k ní Kylie vrátila a s mlaskavými zvuky se k ní přitulila. „Pro páníčka, tady je ale krásně!“ S povzdechem se otírala hlavou o Liliinu paži. „Ostatním se nový domov bude určitě taky líbit. My…“ „Mrzí mě to,“ přerušila ji Lili. Neměla jinou možnost, musela jí to říct. „Tvoje stádo nepřijde.“ Kylie zastříhala ušima. „Jak to nepřijde?“ zopakovala vyděšeně. „Ale… kde jsou? Milly a Cooper, Ruby a Joey…“ „Oni… prostě teď už budou žít jinde.“ „Cože?“ Kylie se roztřásla. „Chceš mi říct, že jsem úplně sama?“ Lili jí opatrně položila ruku na packu. „Ano, hrozně mě to mrzí, ale je to tak.“ „Sama…“ zaskřehotala klokanice. „Úplně sama…“ Nemotorně se obrátila a odskákala zpět do nejzazšího rohu dřevěné bedny. „Ach jo,“ vykřikla paní Voctářová. „To zvíře je úplně otřesené!“ Lili se cítila stejně mizerně jako Kylie. „Proč ta zvířata rozdělili?“ zeptala se přiškrceně. 30
Lili Vetroplaska_6.indd 30
01.04.20 14:51
Paní Voctářová si dotčeně uhladila vlasy. „Není snadné přijmout najednou osm zvířat. V žádné zoologické zahradě nebylo dost místa.“ „Ale sem by se přece všichni vešli,“ oponovala Lili. „Nevešli. Na osm zvířat je zde příliš…“ „Hlavní je, aby byli spolu. Nevadí, když jim bude trochu těsno,“ skočila Lili ředitelce do řeči. Paní Voctářová zaváhala. „Vážně jsi o tom přesvědčená, Liliano?“ zeptala se, ale ještě než to dořekla, Kylie z bedny zahlaholila: „No jasně! Všichni se sem vejdeme!“ Lili přeložila, co klokanice řekla. Ředitelka se zachmuřeně rozhlížela po výběhu. Slova se chopil Lukáš. „Existuje vůbec ještě možnost, že by se stádo znovu spojilo? Těch zbylých sedm klokanů nejspíš rozvezli do jiných zoologických zahrad, že?“ Ředitelka soustředěně přemýšlela. Pak se prudce obrátila a velkými kroky bez jediného slova odkráčela z výběhu. Lili, Lukáš a Tom se za ní zmateně dívali. „Klidně se vsadím, že se posadí k telefonu a obvolá ostatní zoologické zahrady, které dostaly klokany ze stáda,“ konstatoval Tom. „Jestli se to může někomu podařit, pak jedině Generálce.“ 31
Lili Vetroplaska_6.indd 31
01.04.20 14:51
Pandí mládě v nebezpečí Když se Lili a Lukáš večer vrátili domů, Lili byla kvůli Kylie ještě pořád tak sklíčená, že se beze slova zhroutila na pohovku v obývacím pokoji a mlčky zírala před sebe. Lukáš se zamyšleně usadil vedle ní. Paní Voctářové se odpoledne nepodařilo zastihnout ani jednoho z ostatních ředitelů zoologických zahrad, a tak nevěděli, jestli by se klokaní stádo dalo znovu spojit. „Lili!“ Do pokoje nakoukl Bonsaj, pak se rozběhl a vyskočil na sedačku. „Ty nejsi ani trochu veselá,“ prohlásil, opřel se předními packami o její hruď a povzbudivě jí začal olizovat obličej. 32
Lili Vetroplaska_6.indd 32
01.04.20 14:51
Šlechtična vyskočila na opěrku pohovky. „Jaká trudnomyslnost vás přepadla, madam?“ zamňoukala. „Vypadáte vskutku zkormouceně a zlomeně.“ „Jsem smutná,“ odpověděla Lili. „Ale nechci o tom mluvit.“ Sáhla po dálkovém ovládání a zapnula televizi. To obvykle znamenalo, že se Lili zvířatům už nebude věnovat. Jenže Šlechtična se s tím nemínila smířit. „Informujte mě, prosím, jestli jste už podnikla něco proti té odporné chorobě, která postihla můj lovecký revír,“ dožadovala se. Lili zabručela: „Ne, ještě ne. Měla jsem na práci důležitější věci.“ „Jak prosím?“ Kočka zvedla čenich do výšky, seskočila z opěradla a uraženě odkráčela. Přitom si bručela: „Můj lovecký revír trpí podzimem! Ale očividně to nikoho nezajímá…“ Bonsaj se za ní díval s hlavou nakloněnou na stranu, ale pak se pohodlně uvelebil u Lili na klíně. S odfrknutím se převrátil na záda, natáhl všechny čtyři nohy a za okamžik usnul. Lili s Lukášem sledovali asi čtvrt hodiny televizi, když do obývacího pokoje vešla paní Větroplachová. „Ach, vy jste tady!“ zvolala. „Přepněte kanál. Budou zprávy,“ dodala a posadila se k nim na pohovku. 33
Lili Vetroplaska_6.indd 33
01.04.20 14:51
Lili se zatvářila otráveně. Není nic nudnějšího než zprávy! Ale samozřejmě udělala, co po ní máma chtěla. Vysílání právě začínalo. Moderátor chrlil jednu zprávu za druhou. „Pche! Samá politika!“ pomyslela si Lili a začala Bonsaje drbat na bříšku. Pak následovaly další nudné informace, ale Lili byla příliš unavená, než aby vstala a odešla do svého pokoje. Náhle muž na obrazovce pronesl: „V zoologické zahradě Zupplingen se situace vyostřuje.“ Když Lili zaslechla výraz zoologická zahrada, okamžitě nastražila uši. „Jak jsme vás již informovali, samice pandy odmítla pečovat o své mládě,“ pokračoval moderátor. Lili se prudce napřímila. Následovaly obrázky pandího mláděte. Malý medvídek měl sněhově bílý, hebký obličejík s černě orámovanýma očima a černýma ušima. Ošetřovatelka se zelenými vlasy ho chovala v náručí. „Matka pandího samečka odmítla, a proto ošetřovatelka Anděla Blumová nedávno narozené mládě krmí z lahve,“ vysvětloval moderátor. „Velké šance na přežití však nemá, protože je příliš slabé.“ 34
Lili Vetroplaska_6.indd 34
01.04.20 14:51
Kamera zblízka zabrala chlupaťoučký obličejík malé pandy. Mládě se na okamžik zadívalo přímo do kamery a vypísklo: „Co? Máma? Bojím…“ Lili zamrazilo v zádech. Ale to už zprávy končily a paní Větroplachová se chystala odejít. „Mami,“ zarazila ji Lili. Máma měla vždycky naprosto přesné informace. „Co je s tím pandím mládětem? Proč o ně samice odmítla pečovat?“ „Prosím tě, to je zase další srdceryvný příběh o zvířatech,“ pokrčila rameny. „Mláďata zvyšují sledovanost pořadu.“ Lili ještě uvažovala, co tím máma chtěla říct, když Lukáš opatrně poznamenal: „Ale tím jste neodpověděla na její otázku.“ Paní Větroplachová obrátila oči v sloup a sáhla po mobilu. Zjevně kontrolovala, jestli nedostala SMS. Mezitím nesoustředěně dodala: „Média už o tom mláděti referují delší dobu. Napřed kvůli tomu, že narození pandího mláděte bývá senzací a raritou. No a pak samice mládě zavrhla, což je samozřejmě pro kvalitu příběhu vynikající.“ Na chvíli se odmlčela, protože nejspíš dostala očekávanou SMS a chtěla si ji přečíst. Lili netrpěli35
Lili Vetroplaska_6.indd 35
01.04.20 14:51