v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 1
V dobrém i zlém
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 9
Úvod Nikdy jsem nechtěl, aby se cokoli z toho stalo. To je pěkná hloupost. Ale je to pravda. A samozřejmě jsem nikoho nezabil. Nikdy bych to neudělal, nikdy bych to nedokázal. A ty to dobře víš. Znáš mě lépe než kdokoli jiný. Napáchal jsem svůj díl chyb? Jistě. Lhal jsem, byl jsem sobecký. Ublížil jsem ti. Toho lituju ze všeho nejvíc. Že jsem ti způsobil bolest. Protože tě miluju nejvíc ze všeho na světě. To dobře víš, ne? Že tě miluju. Doufám, že ano. Protože na nic jiného nemyslím. A na samotce má člověk na přemýšlení spoustu času. (Nemusíš se bát – do „díry“, tak se tady říká samotce, jsem se dostal plánovaně. Na normálních pokojích je moc hlučno. Lidi tam celou noc mluví, ječí, hádají se a melou nesmysly. Když sem člověk dorazí a ještě není blázen, tak mu tady brzo přeskočí. A já blázen nejsem. To taky doufám víš.) Vysvětlování. Změnilo by se tím vůbec něco? Mohl bych třeba začít s tím proč. Protože je to mnohem náročnější, než jsem čekal – manželství, život. A to všechno. Na začátku je to tak jednoduché. Potkáš někoho nádherného, chytrého a zábavného. Někoho, kdo je mnohem lepší než ty – a oba to víte, aspoň na určité úrovni. Tak se do něj zamiluješ. Ale ještě víc se zamiluješ do jeho představy o tobě. Cítíš se šťastný. Protože opravdu šťastný jsi. Pak plyne čas. A oba se až moc změníte. A zároveň zůstanete až moc stejní. Pravda se nějak prodere na povrch 9
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 10
a horizont přestane vypadat zářivě. Nakonec uvízneš s člověkem, který tě vidí takového, jaký ve skutečnosti jsi. A kdo by sakra s někým takovým chtěl být? Tak uděláš to, co je nutné k tomu, abys přežil. Začneš si hledat nové oči, kterým ses ještě neokoukal.
10
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 11
Lizzie PONDĚLÍ, 6. ČERVENCE
Slunce klesalo níže do lesa mrakodrapů za oknem mé kanceláře. Představovala jsem si, že budu sedět u stolu, dokud nenastane úplná tma. A budu přemýšlet, jestli mě to dneska večer úplně nepohltí. Jak moc tu pitomou kancelář nesnáším. Ve vysoké budově proti té naší se rozsvítilo světlo. Brzy budou následovat další – lidé, co pokračují ve své práci, ve svých životech. S ohledem na okolnosti by asi bylo lepší, kdybych se smířila s tím, že mě čeká další noční směna. Konečně jsem natáhla ruku a taky si rozsvítila. V malém kruhu světla, které dopadalo na podlahu, se vyjímal nesnědený oběd, který mi ráno připravil Sam – krůtí sendvič s ementálem na tom správném žitném chlebu a s karotkou, protože se, celkem oprávněně, obává, že mám nedostatek vitamínů. Sam mi obědy připravuje každý den celých těch jedenáct let, co spolu žijeme v New Yorku (osm z toho jako manželé), dokonce i ta rána, kdy on sám do práce nejde. Když jsem se podívala na hodiny v počítači, bylo 19:17, do nesnědeného oběda jsem lehce kopla. Ještě nebylo zas tak pozdě, ale mně čas v Young & Crane vždycky utíkal hrozně pomalu. Svěsila jsem ramena a snažila se soustředit na nadále velmi nevyhovující odpověď ministerstvu spravedlnosti, kterou jsem revidovala po dalším právníkovi s nulovými zku11
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 12
šenostmi s trestním právem. Klientem byl výrobce baterií do mobilních telefonů a několik členů představenstva vyšetřovali kvůli zneužívání informací v obchodním styku. Podobné trestní záležitosti byly pro naši společnost typické: nečekané komplikace stávajících korporátních klientů. U Young & Crane nebylo specializované oddělení pro hospodářskou trestnou činnost, místo toho zde pracoval Paul Hastings, bývalý šéf Odboru pro násilnou a organizovanou kriminalitu Jižního newyorského okresu. A teď i já. Paul také pracoval na prokuratuře, ale přede mnou, a byl si blízký s mou šéfkou a mentorkou Mary Jo Brownovou, která ho před čtyřmi měsíci přesvědčila, aby mě zaměstnal u sebe ve firmě. Paul byl uznávaný právník s bohatou praxí, ale ve firmě Young & Crane mi vždycky připomínal dostihového koně, který nedávno odešel do penze a teď by znovu zoufale chtěl vyrazit do nějakého závodu. M&M’s. Právě tyto sladkosti potřebuju, abych se zvládla prokousat dopisem, který přes veškeré mé úsilí nadále zůstával pouhými třemi odstavci nepřesvědčivých vyhýbavých vět. V přeplněné skříňce s občerstvením, což byla u Young & Crane firemní výhoda, která měla zmírnit náročné celonoční směny, vždy byl k dispozici minimálně jeden sáček. Chystala jsem se pro ně vyrazit, když se mi na displeji mobilu, který jsem měla odložený co možná nejdále, aby mě nerozptyloval, objevilo upozornění na příchozí e-mail. Vzkaz přišel na mou soukromou adresu a byl od Millie, v předmětu stálo: „Zavolej mi, prosím“. Nebyl to první e-mail, který mi od ní v uplynulých čtrnácti dnech přišel. Millie obvykle nebývala takhle neodbytná, ale nebylo to vlastně zas tak mimořádné. Nemuselo to nutně znamenat nějakou naléhavou situaci. Aniž bych si zprávu přečetla, přesunula jsem ji do Přečtených e-mailů. Jednou se k ní dostanu, tak jako k těm předchozím – jako vždycky – jen to nebude dnes večer. Dál jsem oči upírala na mobil, ale vtom se ozval můj pracovní telefon. Byl to hovor zvenčí, přímo na mé číslo, což 12
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 13
bylo poznat podle jediného zazvonění. Zřejmě to bude Sam. Přímou linku na mě totiž moc lidí nezná. „Tady je Lizzie,“ ohlásila jsem se. „Máte hovor na účet volaného z Nápravného zařízení státu New York od…“ pronesl počítačem generovaný mužský hlas, pak následovala nekonečná pauza. Zatajila jsem dech. „Zacha Graysona,“ pronesl skutečný lidský hlas a pak znovu pokračovala počítačem generovaná zpráva. „Chcete-li hovor přijmout, stiskněte tlačítko jedna.“ Vydechla jsem úlevou. Ale Zach… to mi nic neříkalo. Počkat – Zach Grayson, co se mnou chodil na práva? Na Zacha jsem nemyslela minimálně dva roky, od té doby, co jsem si v New York Times přečetla profil firmy ZAG, Inc., neuvěřitelně úspěšného logistického start-upu sídlícího v Palo Alto, který Zach řídil. V ZAG vytvářeli obdobu prémiové služby Prime pro bezpočet drobných společností, které se Amazonu snaží konkurovat. Doprava zboží sice nepůsobila úplně cool, ale očividně velmi vynášela. Se Zachem jsme od promoce nemluvili. Nahraný hlas mi zopakoval instrukce a varoval mě, že mi dochází čas. Stiskla jsem tlačítko, abych hovor přijala. „Tady je Lizzie.“ „Díkybohu,“ vydechl Zach roztřeseně. „Zachu, co se to děje?“ Ta otázka byla velmi neprofesionální. „Počkej, neodpovídej mi na to. Všechny tyhle hovory se nahrávají. To dobře víš, ne? Takže i když mi voláš jako svému právnímu zástupci, neměl by sis myslet, že je náš hovor důvěrný.“ I protřelí advokáti se občas, když řešili právní záležitosti ve svém vlastním zájmu, chovali až neuvěřitelně hloupě. V záležitostech trestního práva se vůbec neorientovali. „Nemám co skrývat,“ prohlásil Zach, jako každý právník, který se někdy ocitl na opačné straně zákona. „Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. „Od toho bychom měli začít.“ 13
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 14
„No jsem v Rikers, takže…“ pronesl tiše Zach, „to bývalo i lepší.“ Nedokázala jsem si Zacha v Rikers ani přibližně představit. Bylo to tak rozlehlé vězení, že zabíralo celý ostrov. Nelítostné místo, kde gangstery, sadistické vrahy a sériové sexuální zločince zavírali až nebezpečně blízko chudáků, co byli ve vazbě kvůli prodeji pytlíku marihuany. Zach nebyl žádný hromotluk. Navíc byl tak nějak, no, měkký. V Rikers ho roztrhají na kusy. „Z čeho tě obvinili? A řekni mi jen znění obvinění, ne jak k tomu došlo.“ Bylo nesmírně důležité nesdělovat žádné informace, které by mu mohly přitížit, ale přitom se na to tak snadno zapomínalo. Když jsem ještě pracovala na prokuratuře, jednou jsme celé trestní stíhání založili na nahrávce rozhovoru ve vězení. „Ále, za napadení úřední osoby.“ Zach zněl dost rozpačitě. „Byla to nehoda. Byl jsem rozrušený. Někdo mě chytil za ruku, tak jsem s ní trhnul a loktem jsem trefil do obličeje policistu, až se mu spustila krev z nosu. Je mi to líto, ale fakt jsem to neudělal schválně. Neměl jsem tušení, že za mnou stojí.“ „A stalo se to někde v baru nebo tak?“ zajímala jsem se. „V baru?“ Zach zněl zmateně a já cítila, jak mi rudnou tváře. Byl to podivný dohad. Problémy většiny lidí totiž v baru nezačínají. „Ehm, ne, nebylo to v baru. Stalo se to v našem domě v Park Slope.“ „V Park Slope?“ To byla má čtvrť, nebo minimálně v její blízkosti. My jsme totiž bydleli v Sunset Parku. „Před čtyřmi měsíci jsme se z Palo Alto přestěhovali do Brooklynu,“ vysvětloval. „Prodal jsem firmu a úplně z ní odešel. Teď rozjíždím něco nového tady. V odlišném oboru.“ Jeho hlas začal znít nějak nepřirozeně. Ale takový Zach býval vždycky, trochu rozpačitý. Moje spolubydlící ze školy mu říkala podivín, a když neměla úplně dobrou náladu, ještě hůř. Ale já měla Zacha ráda. Jas14
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 15
ně, byl trochu šprt, ale byl spolehlivý, chytrý, vnímavý posluchač, a mluvil s až nečekanou přímostí. Navíc byl stejně plný odhodlání jako já, což mě uklidňovalo. Se Zachem jsme měli společných věcí víc. Když jsem dorazila na Pensylvánskou právnickou fakultu, stále ještě jsem se nezbavila své ochranné slupky, do které jsem se ukryla kvůli zármutku ze ztráty obou rodičů na konci střední školy. Zach také přišel o otce, takže moc dobře věděl, jaké to je, když se člověk musí spoléhat sám na sebe, protože pochází ze skromných poměrů. Což na Právnické fakultě Pensylvánské univerzity rozhodně neplatilo o každém. „Taky žiju v Park Slope,“ řekla jsem mu. „Na rohu Čtvrté avenue a Devatenácté ulice. Co ty?“ „Na Montgomery Place, mezi Osmou avenue a Prospect Park West.“ Ale jistě. V téhle neskutečně drahé části Park Slope jsem se byla jen podívat (opravdu jen podívat) na obdobně předraženém farmářském trhu na Grand Army Plaza. „Proč u vás doma byla policie?“ zeptala jsem se. „Moje žena…“ Zachovi se zadrhl hlas. Pak dlouho mlčel. „Když jsem dorazil domů, Amanda, ehm, ležela pod schody. Už bylo hrozně pozdě. Předtím jsme společně byli na jednom místním večírku, ale odešli jsme každý zvlášť. Amanda se vrátila dřív než já, a když jsem vešel dovnitř – ježíšikriste. Všude byla krev, Lizzie. Víc krve než – upřímně řečeno jsem se málem pozvracel. Skoro jsem jí ani nedokázal nahmatat pulz. Nejsem na sebe pyšný. Chlap, co ho tak vyděsí pohled na krev, že nedokáže pomoct ani vlastní ženě?“ Jeho žena je mrtvá? Do háje! „Moc mě to mrzí, Zachu,“ dostala jsem ze sebe. „Naštěstí jsem se přiměl zavolat záchranku,“ pokračoval. „A pak jsem se snažil o resuscitaci. Ale už byla… po smrti, Lizzie, a já nemám tušení, co se jí stalo. Řekl jsem to i policii, ale ti mě odmítli poslouchat, i když jsem to byl já, kdo je zavolal, proboha živýho. Myslím, že to bylo kvůli jednomu chlápkovi v obleku. Pořád na mě z rohu místnosti vrhal 15
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 16
pohledy. Ale od Amandy se mě snažil odtáhnout ten druhej detektiv. Ležela tam na podlaze a já ji přece nemohl jen tak opustit. Vždyť spolu máme syna. Jak mu sakra řeknu…“ Znovu se odmlčel. „Promiň, ale ty jsi první, kdo se mnou mluví přátelsky. Upřímně řečeno se sotva držím na nohou.“ „To je pochopitelné,“ uznala jsem, protože to tak skutečně bylo. „Všichni mohli vidět, jak jsem z toho vynervovaný,“ pokračoval. „Měli mi dopřát minutu v klidu.“ „To měli.“ To, že to policie neudělala, svědčilo o tom, že nás nebude čekat nic příjemného. Zřejmě už ho podezřívají, že má manželčinu smrt na svědomí. A existuje snad lepší způsob, jak sledovat možného pachatele, než vzít ho do vazby kvůli nějakému méně významnému obvinění? „Moc potřebuju tvou pomoc, Lizzie,“ prohlásil Zach. „Potřebuju dobrého – ne, skvělého advokáta.“ Nebylo by to poprvé, co se na mě obrací bývalý spolužák z práv kvůli pomoci v trestní záležitosti. Špičkoví advokáti zaměření na trestní právo jsou poměrně vzácní a věnuje se mu málo absolventů Pensylvánské právnické fakulty. Obvykle ovšem potřebovali pomoc jen v drobnostech – kvůli alkoholu za volantem, obviněním z držení malého množství drog, nejčastěji hospodářské trestné činnosti – a vždy to bylo kvůli členu rodiny nebo kamarádovi. Nikdy nevolali kvůli sobě, natožpak z Rikers. „S tím ti samozřejmě můžu pomoct. Mám kontakty na ty nejlepší advokáty, co se věnují trestnímu právu…“ „Kontakty? Ne, ne. Já chci tebe.“ Do háje. Zavěs. Okamžitě. „Já ani náhodou pro tebe nejsem vhodný právník.“ Což díkybohu byla nevyvratitelná pravda. „Advokátku dělám jen několik měsíců a v podstatě se věnuju jenom hospodářské kriminalitě…“ „Prosím, Lizzie.“ Zachův hlas zněl hrozně zoufale. Ale vždyť je to multimilionář a určitě má k dispozici zástupy 16
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 17
právníků. Proč zrovna já? Když jsem o tom přemýšlela, uvědomila jsem si, že jsme se se Zachem jeden druhému vzdálili už před promocí. „Oba víme, co se tady děje – brzy budu bojovat o život. Nakonec z toho přece vždycky obviní manžela, ne? Nesnesu, aby vedle mě stál nějaký slizoun v obleku. Potřebuju někoho, komu je to jasné – kdo ví, odkud pocházím. Někoho, kdo udělá všechno, co bude třeba, ať už je to cokoli. Potřebuju tebe, Lizzie.“ Super, zaplaví mě hrdost. Mimořádné odhodlání vždy bylo jednou z mých nejvýraznějších charakterových vlastností. Rozhodně jsem nebyla nejnadanější studentkou na střední škole Stuyvesant, ani na Cornellu, ani na právech. Ale nikdo nebyl tak soustředěný. Rodiče mě naučili, jak je přínosné vytrvat. Což zvláště platilo o mém otci. A naše píle se nám oběma vyplatila: právě po tomto laně jsme vyšplhali vzhůru – ale zároveň se pak stávala i naší zhoubou. Ale ani tak Zachův případ nemůžu přijmout. „Tvé chvály si vážím, Zachu. Opravdu. Ale potřebuješ někoho, kdo má zkušenosti s vraždami a má ty správné kontakty na brooklynskou prokuraturu. A já nemám ani jedno.“ Všechno to je pravda. „Ale mohla bych ti sehnat někoho skvělého. Dorazil by za tebou hned ráno ještě před tvým vazebním řízením.“ „Na to už je pozdě,“ oznámil mi Zach. „Řízení už proběhlo. Kauci mi zamítli.“ „Do háje,“ uklouzlo mi. „To je u napadení dost neobvyklé.“ „Ale ne v případě, jestli si myslí, že jsem zabil Amandu,“ poznamenal Zach. „A přesně tam to asi míří, ne?“ „Zní to pravděpodobně,“ souhlasila jsem. „Jasně, měl jsem ti zavolat ještě před řízením. Ale byl jsem… v obrovském šoku, po tom všem, co se stalo. Obhájce mi přidělili,“ líčil. „Byl celkem milej, navíc působil přiměřeně schopně. Vlastně i dost horlivě. Ale upřímně řečeno jsem při řízení tak nějak vypnul. Jako bych si myslel, že když budu předstírat, že se mi to vůbec neděje, všechno zmizí. Vím, že ti teď připadám jako debil.“ 17
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 18
A v tenhle okamžik bych z něj měla začít páčit detaily – kdy přesně ho zatkli? V jakém pořadí se všechny ty události seběhly? Na to by se totiž začal ptát Zachův advokát. Jenomže já jeho advokát nebyla a poslední věc, o kterou jsem stála, byla nechat se do toho ještě víc zatáhnout. „Takové vypnutí je normální lidská reakce,“ uklidnila jsem ho místo toho. Podle mých zkušeností totiž obvinění z trestného činu zamává i s těmi nejracionálnějšími lidmi. A falešné obvinění? To je úplně jiná liga. „Musím se odsud dostat, Lizzie.“ Zach zněl vyděšeně. „Nejlíp teď hned.“ „Neměj strach. Ať už má prokuratura jakékoli záměry, kvůli obvinění z napadení úřední osoby tě za daných okolností v Rikers nemůžou držet dlouho. Seženeme ti dobrého právníka a ten se proti tomu zamítnutí kauce odvolá.“ „Lizzie,“ přesvědčoval mě Zach. „Ten dobrý právník jsi ty.“ To jsem tedy nebyla. Já byla naprosto nevhodný právník, bez těch správných kontaktů. A to, že jsem nikdy nepracovala na případu vraždy, navíc nebyla žádná náhoda, chtěla jsem to tak udržet. Ale i kdybych se rozhodla zrovna tohle rozhodnutí ignorovat, můj život se i tak až příliš vymykal kontrole. Poslední věc, kterou jsem potřebovala, bylo zaplést se do sraček svého kamaráda. A kdyby nic jiného, tak Zachův problém na první pohled působil právě takhle. „Zachu, mrzí mě to, ale…“ „Lizzie, prosím,“ šeptl a zněl totálně vyděšeně. „Budu k tobě upřímný, jsem podělanej strachy. Nemohla bys za mnou přijet, abychom si promluvili? Abychom to probrali?“ Krucinál. Nebudu Zacha zastupovat, ať se stane cokoli. Ale jeho žena je mrtvá a jsme staří kamarádi. Možná bych za ním mohla zajet. Možná se Zach snáze smíří s faktem, že ho nemůžu zastupovat, když mu to vysvětlím z očí do očí. „Dobrá,“ souhlasila jsem nakonec. „Skvělé,“ zvolal Zach, zjevně se mu hrozně ulevilo. „Už dneska? Návštěvní hodiny jsou do devíti večer.“ Mrkla jsem na hodiny: 19:24. Budu muset jednat rychle. 18
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 19
Znovu jsem se podívala na koncept dopisu na obrazovce. Pak jsem pomyslela na Sama, který na mě čekal doma. Takhle bych v kanceláři nemusela být tak dlouho, jak jsem mu tvrdila. Což možná je dostatečný důvod, proč za Zachem do Rikers zajet. „Už vyrážím,“ ujistila jsem ho. „Díky, Lizzie,“ vydechl Zach. „Díky.“
19
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 20
Výpověď před velkou porotou
Lucy Delgadová, předvolána jako svědkyně 6. července, byla vyslechnuta a vypověděla následující:
Výslech prováděný paní Wallaceovou: D: Paní Delgadová, děkujeme, že jste byla ochotná podat výpověď. O: Dostala jsem předvolání. D: A my vám děkujeme, že jste se dostavila. Účastnila jste se večírku pořádaného 2. července letošního roku v domě na První ulici 724? O: Ano. D: A jak jste se na ten večírek dostala? O: Byla jsem pozvaná. D: A kdo vás pozval? O: Maude Lagueuxová. D: A jak se s Maude Lagueuxovou znáte? O: Před lety spolu naše dcery chodily do první třídy na škole Brooklyn Country Day. D: Pořádá se tento večírek každý rok? O: To nevím. D: Vy to nevíte? O: Ne. D: Tak to zkusme jinak. Účastnila jste se tohoto večírku i vloni? O: Ano.
20
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 21
D: Co se na tomto večírku děje? O: No, společenská konverzace, jídlo, pití. Je to večírek. D: Večírek pro dospělé? O: Ano, děti tam zvané nejsou. Většina z nich stejně je někde na letním táboře, adaptačním kurzu a tak vůbec. To je právě smysl celého večírku. Táborový dýchánek, chápete? D: Ano, chápu. A dochází na těchto večírcích k sexuálnímu styku? O: Cože? D: Dochází v prvním patře během večírku k sexuálnímu styku? O: To nemám tušení. D: Jste pod přísahou. Doufám, že si to uvědomujete. O: Ano. D: Zeptám se vás znovu. Dochází během Táborového dýchánku na půdě domu na První ulici č. 724 k sexuálnímu styku? O: Někdy. A nedochází k tomu na půdě, ale v prvním patře, a jsou tam postele. Je to přece normální dům. D: Měla jste někdy během těchto večírků pohlavní styk? O: Ne. D: A provozovala jste během těchto večírků jiné sexuální aktivity? O: Ano. D: S manželem? O: Ne. D: S manželem jiné ženy? O: Ano. D: A zapojovali se do podobných aktivit i ostatní? O: Někdy. Ne všichni a ne pořád. Zas o tolik nejde. D: Výměna partnerů pro účastníky těchto večírků nepředstavuje významnou událost?
21
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 22
O: Výměna partnerů. To zní tak… já nevím, promyšleně. Je to zábava. Takový druh žertíku. Abychom trochu upustili páru. D: Potkala jste na večírku 2. července Amandu Graysonovou? O: Ano. Ale tenkrát jsem netušila, kdo to je. D: Jak jste zjistila, že je to ona? O: Policie mi ukázala její fotku. D: Ukázali vám fotku Amandy Graysonové a ptali se vás, jestli jste ji viděla na večírku? O: Ano. D: A kde jste ji viděla? O: V obývacím pokoji. Vrazila do mě a polila mi košili vínem. D: Kdy to bylo? O: Podle mě mezi půl desátou a desátou. Nevím to přesně. Ale na večírku jsem byla jen do jedenácti. Takže někdy předtím. D: A poté jste ji ještě viděla? O: Ne. D: V jakém stavu vám připadala? O: Rozrušená. Připadala mi rozrušená. D: Rozrušená tak, že jí bylo do pláče? Nebo spíš rozzlobená? O: Vyděšená. Vypadala dost vyděšená. D: A mluvila jste ten večer s Maude Lagueuxovou? O: Chystala jsem si s ní promluvit, ale když jsem k ní zašla, zdálo se, že se s manželem Sebem hádají kvůli jiné ženě. D: Proč to říkáte? O: Protože jsem Maude slyšela říkat cosi o „jejích nahých fotkách“ a zdála se fakt naštvaná. Nikdy jsem ji v podobném stavu neviděla. D: Mnohokrát vám děkuji, paní Delgadová. Můžete odejít.
22
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 23
Amanda ŠEST DNÍ PŘED VEČÍRKEM
„Tak co říkáte?“ ptala se interiérová designérka a mávla rukou s dokonalou manikúrou po Amandině kanceláři v nadaci Hlavní je naděje. Měla zde úplně novou na míru dělanou oranžovou pohovku, šedý vlněný koberec s širokými bílými pruhy a nechutně drahé odkládací stolky, které ručně vyráběl jakýsi truhlář z Williamsburgu. Když Amanda zvedla hlavu, designérka, vysoká, neústupná žena s orlími rysy, která zásadně nosila řasené oblečení v nejrůznějších odstínech šedé, se na ni dívala a čekala na její reakci. V daný okamžik by měla pronést něco vhodného. Amanda netušila, co to může být, ale už dříve zjistila, že když neví, co přesně by měla říct, pomůže, když dá dohromady několik elegantních slov. Naštěstí Amanda podobná slova sbírala od doby, kdy se k sobě s mámou tulily na manšestrových vacích v dětské sekci knihovny St. Colomb Falls. To skončilo, když Amandě bylo jedenáct, její maminka onemocněla a během pár týdnů zemřela – na rakovinu plic, i když v životě nevykouřila cigaretu. Pak si Amanda přestala být jistá, že ještě někdy dokáže do knihovny přijít. Ale po pár dnech se tam ocitla znovu, protože dál potřebovala bezpečné útočiště. Když Amanda přišla do knihovny podruhé nebo potřetí sama, objevila se u ní zničehonic zakyslá knihovnice s hro23
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 24
mádkou knížek. Na Amandinu mámu se neptala. Jen se zamračeným obličejem prohlásila: „To je pro tebe,“ a hromádkou svazků – Pán much, Kdo chytá v žitě, Malé ženy – bouchla o stůl. Od té doby se z toho stala pravidelná záležitost. A právě z těchto knih osobně vybraných knihovnicí Amanda čerpala ta nejelegantnější slova. Takže to vlastně byla její slova: Amanda si to občas musela připomínat. To ona ty knihy četla. Tahle její část byla skutečná. A momentálně tady na ni dál čekala designérka. „Je to přenádherné,“ zkusila to nakonec. Designérka se rozzářila a obdivovala své dílo. „Tedy, Amando, vy to umíte podat. Skutečně jste má nejúžasnější zákaznice.“ „Přenádherné?“ Sarah se objevila ve dveřích Amandiny kanceláře se založenýma rukama. Jako obvykle vypadala úžasně, měla hladkou snědou pleť, výrazné tmavě hnědé mikádo a obrovské modré oči. „Klídek, Jane Austenová. Je to jenom gauč.“ Sarah vešla dál, teatrálně se na pohovku sesunula a poklepala na místo vedle sebe. „Tak pojď, Amando. Pojď si sednout. Je to tvoje pohovka, ne její. Tak bys ji měla aspoň vyzkoušet.“ Amanda se usmála a šla se posadit k Sarah. Ta i přes svou drobnou postavu byla nepřehlédnutelná. Vedle ní si Amanda vždycky připadala mnohem silnější. „Díky za všechnu vaši pomoc,“ řekla Amanda designérce. „Ano, teď už můžete jít,“ mávla na ni Sarah povýšeně. Když se designérka podívala na Sarah, stáhla ústa, pak však zamířila k Amandě, vesele se usmála a políbila ji na obě tváře. „Amando, kdybyste potřebovala cokoli dalšího, můžete se na mě obrátit.“ „Papá,“ vyhrkla Sarah. Designérka si odfrkla, pak se otočila na vysokém uzoučkém podpatku a vyšla ze dveří. „Není snad nic protivnějšího než kráva, co trvá na tom, abys vyhodila čtrnáct tisíc za pitomej gauč, kterej by si ona 24
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 25
sama nikdy koupit nemohla,“ brblala Sarah, jakmile osaměly. Dívala se na telefon a dopisovala esemesku, zřejmě manželovi Kerrymu. Ti dva si pořád psali, jako nějací puberťáci. „A jak se tváří? Lidi, co fakt mají úroveň, se nikdy nemusí takhle snažit. To je ti jasný, ne?“ Sarah vyrostla s chudou matkou samoživitelkou kousek od Tulsy, ale Kerryho rodina zdědila bohatství, které zřejmě získala výrobou knoflíků. Předchozí generace ho ovšem výrazně ztenčily, takže Kerry už skoro nic nezdědil, ale Sarah trávila hodně času s jeho prarodiči ze staré školy. „Najal ji Zach. Zřejmě je známá,“ prohlásila Amanda a rozhlédla se. „A mně se líbí, co sem vybrala.“ „No jo, Amanda. Věčná diplomatka.“ Sarah jí poklepala na koleno. „Ty o nikom neřekneš nic špatného, viď?“ „Já říkám i špatné věci,“ namítla chabě Amanda. „Ale hrozně potichu,“ šeptla Sarah. Pak pokrčila rameny. „No, asi bych se taky měla naučit držet jazyk za zuby. Měla jsi mě dneska ráno slyšet, jakou jsem měla hubu na Kerryho.“ Sarah se odvrátila a na chvilku se zamyslela. „Ale na svou obranu musím říct, že na jasně červený tenisky Air Jordan je moc starej a tlustej. Vypadá směšně. A já viděla některý ty kluky, se kterejma si chodí zahrát. Jsou mladí, ve formě, sexy a vůbec nevypadají trapně. Když už o tom mluvím, nechceš se tam se mnou jít podívat? Jeden tam má úžasný modrý oči a náznak strniště…“ Amanda se rozesmála. „Ne, díky.“ Sarah ráda otevřeně žertovala o atraktivních mužích, za které nebyla vdaná. A mohla si to dovolit, protože její manželství stálo na pevných základech. Sarah a Kerry měli tři krásné kluky a byli spolu už šíleně dlouho. Seznámili se na střední škole – Kerry byl fotbalová hvězda, Sarah zase roztleskávačka. Dokonce je zvolili králem a královnou školního plesu, za což se Sarah trochu styděla, ale zároveň byla pyšná. Sarah vzdychla. „Tak jako tak se Kerryho asi dotklo, že se těm jeho botám tak posmívám. I když jenom žertuju, tak existuje určitá míra. A někdy zapomenu, kde je.“ 25
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 26
Sarah dokázala být přesvědčivá. Chtěla po Kerrym, aby udělal tohle, pak zas tamto – dojet pro kluky, vyčistit dešťovou kanalizaci od listí, pomoct Amandě vyměnit žárovku nad vchodovými dveřmi. Kerry samozřejmě občas brblal – zvlášť o to listí se podle něj mělo postarat město –, ale vždycky s láskou. Jako by si ty jejich hádanice užíval. Amanda jejich vztah občas nechápala, ale zároveň jim trochu záviděla. „Myslím, že Kerrymu se líbíš přesně taková, jaká jsi,“ prohlásila Amanda. „Navíc, Zach by určitě byl rád, kdybych byla tak asertivní jako ty. Pak bych tady v nadaci všechno zvládala mnohem lépe.“ „Ano, ale pak by se Zach vracel domů k fúrii, jako jsem já. Řekněme si pravdu, tvůj muž a já bychom spolu nepřežili ani jednu noc.“ Obě při té představě vyprskly smíchy. Amanda se zadýchávala a zrudla. Měla Sarah moc ráda. V Park Slope bydlela teprve čtyři měsíce, ale se Sarah už si byla bližší než s kteroukoli žen z Palo Alto. Ty si totiž nelítostně střežily svou dokonalost jako smečka vyhladovělých fen. Sarah samozřejmě nebyla Carolyn, ale s tou měla takovou minulost, že s tím nešlo soupeřit. Sarah však s Carolyn soupeřit nemusela. V Amandině životě bylo dost místa pro obě přítelkyně. Sarah jí také vydatně pomáhala s nadací. Dříve pracovala ve školství, obě měly děti ve škole Brooklyn Country Day, kde Sarah dělala předsedkyni sdružení rodičů, a dokonale se vyznala ve spletitém vzdělávacím systému státu New York. Sarah od narození dětí nepracovala, ale souhlasila, že přijme místo v nadaci jako zástupkyně ředitelky, protože kamarádce chtěla pomoct. Ačkoliv s tím Sarah nesouhlasila, od Amandy dostávala velkorysý plat. Byla totiž ochotná zaplatit cokoli za to, aby nadaci nemusela řešit sama. Protože Amanda vyrostla ve velmi znevýhodněném prostředí, pevně věřila hlavní myšlence nadace – poskytování stipendií, která studentům druhých stupňů základních škol umožňovala chodit na ty nejlepší soukromé 26
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 27
školy v New Yorku. Ovšem vedení nadace Hlavní je naděje bylo velmi náročné. A Amanda potřebovala, aby vše probíhalo, jak má. Koneckonců to celé vymyslel Zach. Zachovi rodiče – závislí na cracku z Poughkeepsie – ho opustili, když mu bylo devět. Pak ho přehazovali od pěstounů k pěstounům. Zach o tom všem Amandě vyprávěl krátce po seznámení. Že vyrůstal ve stínu elegantní budovy vysoké školy Vassar, takže dobře věděl, že život může přinést něco víc. A chtěl to. Chtěl to všechno. A tak Zach jednou šel a všechno si to vzal. Ve čtrnácti začal nelegálně pracovat, přes noc doplňoval zboží v supermarketech, aby si vydělal dost peněz na zkoušky a přihlášky na internátní školy. Nakonec ho přijali na tři – včetně Deerfield Academy, kde dostal plné stipendium. Pak šel na Dartmouth a nakonec studoval současně práva a MBA na Pensylvánské univerzitě. Na Amandu tím vším udělal ohromný dojem. Což trvalo dodnes. Jakmile se dal dohromady s Amandou, začal Zach stoupat po kariérním žebříčku – střídal jeden kalifornský start-up za druhým – Davis, Sunnydale, Sacramento, Pasadena, Palo Alto. V Davisu Amanda porodila Case, když synovi byly čtyři roky, Zach se rozhodl, že jestli chce něčeho dosáhnout, bude si muset založit něco vlastního. V té době také vznikl ZAG, Inc. (Mělo to připomínat slovo cikcak, ale zároveň značka obsahovala Zachovy iniciály a A navíc; žádné druhé jméno neměl.) Během pěti let měla firma ZAG hodnotu stovek milionů dolarů. Amandu však vůbec nepřekvapilo, když Zach rezignoval, odstoupil a prohlásil, že je připravený na něco nového. Vždycky moc rád přijímal nové výzvy. A ať už ta nová firma, kterou Zach založil v New Yorku (nikdy jeho práci neprobírali do větších detailů), vyvíjela jakoukoli činnost, určitě bude úspěšná. „Proč mi můj muž musí uprostřed dne psát, co bude k večeři?“ zlobila se Sarah a rychle ťukala další zprávu. „Vždyť ještě není ani doba oběda. Měl by mít na starost důležitější věci.“ 27
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 28
Amandě zazvonil telefon v kanceláři. Lekla se toho zvuku a nešla ho zvednout, ani když zazvonil podruhé. „Ehm, víš o tom, že ještě nemáme recepční, viď?“ podotkla Sarah. „Ten telefon se sám od sebe nezvedne.“ „Jasně.“ Amanda se po třetím zazvonění neochotně postavila a zamířila ke stolu. Zvedla sluchátko. „Amanda Graysonová.“ Z druhé strany se nic neozvalo. „Haló?“ Žádná reakce. Během okamžiku ji ovládla hrůza. „Haló?“ zopakovala Amanda. Znovu se neozvalo vůbec nic, jen v pozadí zaslechla povědomý zvuk. Těžké, zlověstné dýchání. Sevřel se jí žaludek. „Kdo je to?“ ptala se z pohovky Sarah. Jako telefonní číslo volajícího se objevil jen sled nul. Amanda praštila sluchátkem. „No teda,“ vyhrkla Sarah. „Co říkali?“ „Ale nic. Promiň. Vlastně ani nevím, proč jsem s tím tak bouchla. Nikdo tam nebyl.“ Amanda se usmála, ale nebyl to upřímný úsměv. Musí změnit téma. „Prostě… jak je Case tak daleko odsud, jsem hrozně podrážděná. Dokonce jsem o tom včera v noci měla hroznou noční můru. Bosá jsem běhala po lese, do nohou mi píchaly větve a myslím, že jsem se snažila Case před něčím zachránit. Bůhví před čím.“ Když se Amanda podívala na Sarah, ta už měla vykulené oči, a to jí ještě neprozradila tu nejhorší část – že všude byla krev, že na sobě měla nějaké slavnostní šaty, možná dokonce svatební; a pak se před ní zničehonic objevila Normina jídelna z jejího rodného města a stála uprostřed lesa jako strašidelný dům. Komu se zdá o takhle divných a strašidelných věcech? Sarah určitě ne. „To byla jenom noční můra. Ale pokaždé když zazvoní telefon, mám strach, že volají z Caseova tábora.“ Amanda dobře věděla, že Case je na táboře v bezpečí. Bez něj si připadala divně vykolejená. Naposledy byl takhle dlouho z domova, když byl jako batole v nemocnici kvůli otravě jídlem, ale i tenkrát s ním Amanda spala v nemocnici. 28
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 29
Sařin obličej zjihl. „To dokážu pochopit.“ Šla se opřít o stůl vedle Amandy. „Když odjedou na tábor, vždycky si začnu kousat nehty. Vlastně do chvíle, než přijde první dopis. A ty máš syna v novém táboře. Moji kluci jezdí pořád na stejné místo.“ „Ty se o ně taky bojíš?“ zajímala se Amanda. Sařin nejmladší syn Henry chodil s Casem do třídy. Právě díky tomu se spolu seznámily. Sarah jí vždycky připadala jako jedna z nejvyrovnanějších matek, která vždycky měla všechno pod kontrolou, ať už její syny potkala jakákoli katastrofa. A že jich nebylo málo. „Tím tvrdým zevnějškem se nesmíš nechat zmást!“ vyhrkla Sarah. „Prostě je pro mě snadnější, když si nedovolím na ně myslet – sejde z očí, sejde z mysli. Jako když jsem těsně před koncem školního roku dostala tu pozvánku do školy kvůli Henrymu. Chceš slyšet, co jsem udělala?“ „Co?“ zajímala se Amanda a seděla jen na kraji židle. Co by dala za gram Sařiny odvahy. „Úplně jsem to ignorovala. Ani jsem jim neodpověděla. Dokážeš si to představit?“ Sarah zavrtěla hlavou, jako by byla sama ze sebe znechucená, ale zároveň z toho měla dobrý pocit. „Upřímně řečeno? Nedokázala jsem to řešit. Potřebovala jsem chvilku pauzu od všeho, co nějak souvisí s dětmi. Jasně, teď máme večer tu mimořádnou schůzi rodičovského sdružení. Takže se mi to asi vymstí.“ „Jakou mimořádnou schůzi?“ zeptala se Amanda. „Nech toho, vždyť jsem ti o tom říkala. Pamatuješ? Někdo ukradl seznam kontaktů!“ Přitiskla si dlaně k tvářím a na chvilku si roztáhla oči. Pak se ušklíbla. „Je mi jasné, že Brooklyn Country nepatří k těm volnomyšlenkářským moderním školám. Všichni máme rádi řád, disciplínu a přísnost. Proto tam taky děti posíláme. Ale upřímně řečeno, všichni rodiče teď vyvádějí tak, jako by snad byli v ochraně svědků nebo dělali pro CIA.“ Jasně, Sarah jí o tom říkala a Amanda to úmyslně ignorovala. Kdyby se o tom úniku osobních informací dozvěděl 29
v dobrém i zlém.qxp_Sestava 1 28.01.21 13:43 Stránka 30
Zach, taky by vyváděl. Jejich soukromí přísně střežil. Kdyby se jejich osobní informace dostaly do nevhodných rukou, rozhodně by to měl škole za zlé, vybral ji totiž právě kvůli tomu, jaká pozornost se tu věnovala každičkému detailu. Možná by dokonce chtěl, aby Case přestoupil jinam, a to Amanda nemůže připustit. Přes velké nároky na studenty byla pro Case škola Brooklyn Country jediným světlým bodem v jinak náročném přestěhování. Amanda doufala, že s přestěhováním desetiletého Case na východ počkají až na závěr školního roku, nakonec to však nebylo možné. Case si naštěstí přátele hledal snadno. Zapadal do různých prostředí. Na jednu stranu byl otevřený sportovec posedlý baseballem a na druhou introvertní umělec, který spokojeně seděl sám a hodiny skicoval své nejoblíbenější zvíře – jaguára. Ale nástup do nové školy, když do konce páté třídy zbývá jen pár měsíců, je náročný i pro to nejpřizpůsobivější dítě. Došlo na slzy a noční můry. Jednou se Case dokonce v noci počural. Protože Amandu samotnou noční můry často trápily, považovala synův klidný spánek za znamení toho, že něco dělá správně. A teď i tahle jistota zmizela. Naštěstí Case pookřál, když mu dovolila tábor: osm týdnů v Kalifornii s nejlepším kamarádem z Palo Alto Ashem. Ale co když se po skončení tábora a příjezdu do Park Slope synův smutek vrátí? Na to Amanda radši nechtěla myslet. Kvůli Zachově práci byla ochotná k jakýmkoli kompromisům, ale nikdy to nebylo na úkor Case. Jejím nejdůležitějším úkolem byla ochrana syna, pokud však šlo o rovnováhu mezi Zachovými a Caseovými potřebami, nebylo lehké se rozhodovat. „To ne, hlavně nezačni vyvádět,“ vyhrkla Sarah. „Poznávám ten výraz v tvém obličeji.“ „Já nevyvádím,“ zalhala Amanda. „No, škola dělá, co může, aby všechno vyšetřila,“ ujistila ji Sarah, ale znělo to trochu, jako by se snažila přesvědčit sebe samu. „Najali nějakou slavnou firmu na kyberbezpečnost. Víš, jak to chodí na Brooklyn Country. Ti jdou přes mrtvoly.“ 30