Issuu

Elementi

Julie a její tajní kamarádi objevují svět

Jak se potkali

Stalo se to takhle jednou ve středu. Už zase to Julie udělala. I když ví, že to dělat nemá. A přesto si nemůže pomoct. Blbej brácha, zas na ni žaloval mámě. A tak teď Julie sedí ve svém pokoji — bez tabletu i bez televize. Celý týden má zaracha. „To NEPŘEŽIJU!“ lituje se Julie. „Blbej brácha, blbej palec,“ mluví si sama pro sebe. Zlostně mává zlořečeným palcem levé ruky. Pak ho strčí do úst a cucá ho jako mimino dudlík. A to je jí už sedm! Proto se máma zlobí, proto má Julie zaracha. Jenže ono je těžké prostě PŘESTAT cucat! Táta říká, že už má ten levý palec tak ocucaný, že je menší než ten pravý. Julie zkoumavě prohlíží oba palce. Je opravdu menší? Sedí na posteli obklopena obrázky, které sama nakreslila. Jsou tu Trpaslíci, vedle nich Noční a Denní pohádka a pak velký zarámovaný obraz, kde na červeném pozadí vyniká letící pánev, na níž leží ryba, co ji táta usmažil k večeři. Táta rád vaří. Ale nemá rád, když si Julie cucá palec. Jenže zkuste přestat dělat něco, co děláte od malička! Julie přemítá o ZLOBIVÉM palci. Jak ho vyhnat z pusinky ven? „Chtělo by to ten palec ufiknout,“ ozve se do ticha pokojíčku, „anebo se vydat za pořádným DOBRODRUŽSTVÍM.“ Julie překvapeně vzhlédne od palce vzhůru a rozhlíží se kolem sebe. Ale v pokoji nikdo není. Až pak si všimne, že z obrázku, který pojmenovala Trpaslíci, vystoupila malá postavička neznáméno tvora.

„Hustý!“ pronese Julie. „Ty jsi trpaslík! Jak to, žes´ ožil?“ „Nejsem trpaslík, to za prvé, a za druhé jsem Rio.“ Tvor se jako tanečník otáčí a uklání. „Poslal tě můj brácha?“ vyzvídá Julie. „Ne, tvůj palec!“ Rio vyprskne smíchy a zasměje se sám svému vtipu. Julie nechápavě sjede pohledem na svůj palec, ale ten nic neříká. Prostě je stejný jako vždycky. „Už jsi jí to řekl?“ ozve se z druhého koutu pokoje. Julie se otočí a překvapením zapomene na všechny své trable. Z obrazu Noční a Denní pohádky vyskakují tři další tvorové. Vypadají jako kluk a dvě holky. Ale takoví divní. Rio je sytě modrý. Další kluk je světle modrý, jedna holka baculatá a tmavá a druhá holka je rozcuchaná a oranžová. Julie vstane a přistoupí k poslednímu obrazu letící pánve s rybou. „Odsud taky někdo VYSKOČÍ? Ráda bych, aby ta ryba zůstala, kde je.“ Tvorové zvážní. „Tu rybu jste přece dávno snědli, ne? To dá rozum, že už nemůže nikam skočit,“ kroutí hlavou ta tlustá tmavá holka. Julie poprvé v životě tak nějak neví, co říct. Když se normálně, třeba ve škole, s někým seznamuje, je to člověk. Ale teď… kdyby to aspoň byli ČARODĚJOVÉ nebo VÍLY, to by bylo super, ale tihle? „Aha,“ pronese Julie a pořád neví, co jako teď dál. „Už jsi jí to řekl, Rio?“ zeptá se ta baculatá holka. „Jo, řekl, ale ještě neodpověděla,“ odsekne Rio. „Ufiknout… anebo… dobrodružství?“ pomalu, jako by usínal, ze sebe vysouká ten světle modrý kluk. A tak Julii napadne, že asi spí, že se jí to všechno zdá. Je to jen legrační sen, říká si v duchu. Jenže se plete: „Ne, nespíš, my nejsme žádný pitomý sen, ale opravdoví Elementi!“ houkne baculatá tmavá holka, která se představí jako Gaia.

Ta hubená oranžová pokračuje a mluví tak rychle, až všechna slova splývají v jedno dlouhatánské slovo: „Jestli se-chceš-zbavit-cucání-palce, dáváme ti dvě-možnosti. Buď ufiknout, anebo-se-s-námi vypravíš za-dobrodružstvím.“ Elementi dál nehodlají nic vysvětlovat. Čekají, jak se Julie rozhodne. Abyste rozuměli, Julinka má sice určité starosti s palcem, ale jinak není žádný strašpytel. Bojí se jen pavouků a to na sedmiletou holku není vůbec špatné. Jenže tihle Elementi jsou něco, s čím nepočítala. „Vy jste z nějaké pohádky?“ zeptá se pro jistotu. „Ne, my jsme… zkrátka čtyři Elementi. Voda, Země, Oheň a Vzduch.“ „Umíte LÍTAT a KOUZLIT?“ Julie přistoupí k Elementům a její ukazováček vystřelí směrem k nim, aby si na ně sáhla.

Elementi zajiskří a frknou. Rio na ni spiklenecky mrkne: „Caramba! K čertu! Nesahat, milá slečno! Nejsem žádnej plyšák.“ Julie se poprvé malinko usměje. Gaia, baculatá tmavá holka neboli Element země, připomíná Julii její třídní učitelku. A když pak Gaia řekne: „Dokážeme věci, které NIKDO JINÝ neumí! Když zkusíš nechat ten svůj zlobivý palec na pokoji, ukážeme ti, jak to na světě funguje,“ Julie se přestane bát. Tahle nabídka je „COOL“. „Ale neproměníte mě v žábu nebo tak?“ vyhrkne. Fogo, což je ta drmolící holka nabitá energií, se ošívá netrpělivostí: „Ty-máš-starosti! Dobrodružství ti-zamotá-hlavu tak, že na ten-ten-ten palec jednoduše zapomeneš. To-si-piš.“ „Ledaže bys… raději…“ Feng, tak se jmenuje ten světle modrý kluk, naznačí sekání palce. Julie se chytí za palec. „Tak jo, ale jdeme hned a bez bráchy!“ To bude super cool.

Dobrodružství v potrubí

Julie čeká, že dobrodružství začne TEĎ HNED. Jenže se neděje nic. Elementi se jen tak poflakují po domě. Julie dělá úkoly do školy a při tom poočku pozoruje své nové parťáky. Kolem se točí máma a brácha zrovna bojuje s nějakou obludou na Xboxu v obýváku. Vypadá to, přemýšlí Julie, že Elementi jsou pro ostatní členy rodiny NEVIDITELNÍ. Že je vidím jenom já. To je HUSTÝ, opakuje si, jsou jenom moji! Úkol z češtiny je děsný, ale matika je jednoduchá. Julie má čísla raději než písmena. A taky dobrodružství: „A to zůstaneme u nás doma? Slíbili jste, že vyrazíme někam daleko.“ „Bude to daleko, ale zároveň blízko,“ spiklenecky se ozývá Element vody, Rio. Ten je z těch čtyř nejvýřečnější, tmavě modrá pusa pod knírem se mu skoro nezastaví. Ti tři ostatní vypadají, jako by zatím Julii spíš jen okukovali. „Amigo, kámoško, čekáme na správnou příležitost,“ pokračuje Rio a tváří se, jako kdyby tohle dělal už tisíckrát. Třeba se Elementi zjevují i dalším dětem, říká si Julie a cítí v sobě píchnutí žárlivosti. „Jakou příležitost? Co tím myslíš? “ vyzvídá. Elementi sedí jakoby nic. Kroutí očima, počítají prsty, teda jsou to vůbec prsty? „Co-kdyby-sis-šla-umýt-ruce!?“ vyhrkne Fogo, Element ohně. Mluví vážně rychle, až tak, že jí není pořádně rozumět, říká si Julie.

„Proč bych si měla jít umýt… aha! To je TAJNÝ HESLO, že jo?“ Vyskočí a rozběhne se do koupelny. Umýt ruce. Co se asi stane pak? Někam poletíme? Julie pustí vodu a pozoruje, jak teče voda z kohoutku, klouže po stěnách umyvadla a odtéká pryč. A najednou lup, z prstu jí sklouzne její oblíbený modrý prstýnek. Voda ho vmžiku vtáhne do černoty odtoku z umyvadla. „Néé, můj PRSTÝNEK!“ zakvílí Julie. „Ztratila jsem prstýnek!“ To je děsný, hořekuje Julie, Elementi mi slíbili dobrodružství, a místo toho jsem přišla o svůj krásnej modrej prstýnek. Ach jo! Elementi ve vteřině stojí vedle ní: „A copak copak, ztratila jsi něco?“ Julie má na krajíčku. Ještě se jí budou smát! Rio se k ní ale přátelsky přitočí: „Mi chica… Tvůj prstýnek se neztratil, on se jen vypravil na výlet do TAJNÝHO SVĚTA vodovodních trubek.“ Julie zastaví blížící se příval slz a čeká, co řekne Rio dál. „Chceš ho zpátky?“ Julie horlivě přikývne. „Jo. Moc. Je SVÍTÍCÍ!“ Rio spiklenecky zašeptá: „Za touhle zdí se nachází NEVIDITELNÝ VODNÍ SVĚT. Moje království!“ Julie překvapeně zamrká: „Ale tohle je naše koupelna. Prostě umyvadlo, vana a pračka.“ „Jo, to jo!“ „Ale-ne!“ „Kdepak!“ najednou se překřikují všichni Elementi. „Koupelna to je. Ale taky vchod do VODNÍHO KRÁLOVSTVÍ!“ „A já, Rio, Element ze všech nejelementovatější, já ti ten prstýnek najdu! Ale jen když půjdeš se mnou.“ Julie vytřeští oči: „Ticho, Elementi! Chcete říct, že tady za kachličkami existuje neviditelný svět a já o něm nic nevím? TAK TO VÁM NEVĚŘÍM!“

„Nevěříš? A-proč-myslíš, že-vám-v-koupelně-teče-voda? A jak-to, že-je-studená-nebo-teplá?“ zasrší Fogo, Element ohně. „Teplá je totiž díky-mému-ohni!“ „A kudy se sem voda asi tak dostane?“ důležitě prohlásí Gaia, Element země. „Abys věděla, to zařizuju zase já!“ Julie stojí s otevřenou pusou. O koupelně nikdy předtím nepřemýšlela. Chodí se sem umýt a vyčistit si zuby. Jaképak VODNÍ KRÁLOVSTVÍ! Ale kam mizí voda z umyvadla, to vážně neví. Málem bychom zapomněli na Fenga, Elementa vzduchu. Feng to má mezi svými parťáky těžké, mluví totiž pomalu, takže často nestihne dokončit větu. Teď se mu to ale podaří: „Vodní království… může být… nebezpečné. Je tam tma… a kluzké trubky.“ Rio se ale nedá vůbec zastavit, je zkrátka takový divoch: „Mi dios! Proboha! “ vykřikne jako nějaký horkokrevný jižan, „ten Feng je ale protiva! Neboj se, Julie, já tě tam vezmu, a úplně sám.“ Ostatní tři Elementi se zatváří ustaraně. Feng má pravdu, pokyvují hlavou: „Tohle je trochu moc.“ Julie zkoumavě hledí do umyvadla. „A jak se tam dostaneme? Díra z umyvadla je tak malinká.“ A v tu chvíli se to stane. Rio rozpřáhne ruce směrem k Julii a začne je pomalu přibližovat k sobě, jako když si

chceš tlesknout. Julie cítí, jak se její tělo začíná zmenšovat. A je to COOL! Svět kolem ní je stále větší a větší. I Rio se zvětšuje. Gaia, Fogo a Feng také. Julie se cítí maličká jako kapka vody. Ale ne, ona JE maličká jako kapka vody! Páni, opravdové KOUZLO! Tak to přece jen vypadá, že dobrodružství bude!

— Druhým mávnutím rukou se zmenší i Rio a posadí se vedle Julie na okraj umyvadla. Hloubka pod nimi se teď zdá být až NESKUTEČNÁ. Tak, a teď zbývá jen se odrazit a padat a padat dolů. „Počkej!“ zastaví ji Rio. „Pod vodou přece potřebuješ dýchat.“ A zase kouzlí. Nakreslí do vzduchu kruh. V tu chvíli se kolem Julie vytvoří zářivá čirá BUBLINA, tak trochu jako z bublifuku. Než se stihne Julie nadechnout, už se ona a Rio kutálejí dolů umyvadlem. Julie piští jako každá sedmiletá holka: „Jééé! Júúú! To je supéér!“ Ale taky se trochu bojí. Šplouch! Juliina bublina dopadne na vodní hladinu. Kolem je tma. A pak se bublina ROZSVÍTÍ a Julie si může to divné místo prohlédnout. V mihotavém světle se okolo zjevují neznámé tvary. Vypadá to tady jako v nějaké podzemní jeskyni.

Julie napjatě vydechne: „Rio, nežije tu nějaká příšera?“ Ale skrz bublinu je sotva slyšet. Rio plave kolem Julie a haleká na ni: „Amigo, tohleto je sifon, sem odtéká voda z umyvadla. Teď musíme najít vchod do potrubí.“ „Kam?“ neslyší dobře Julie. „Aj, do mého vodního království! Budeš se muset po- topit!“ Rio vší silou tlačí bublinu pod vodu. Ale bublina klade odpor. Odráží se jako balónek a nezbedně poskakuje po hladině. A Julie v ní hopsá jako tenisák. Gaia, Element země, se zjeví opodál v ústí potrubí a škodolibě se směje: „Copak, Rio, tvoje bublina tě neposlouchá?“ Rio nazlobeně zabere ještě víc, až nakonec bublinu zatlačí pod hladinu. Julie napjatě sleduje, jak vplouvá dovnitř obrovského TUNELU plného vody. Slyší její šumění. Napíná uši a najednou cuk, bublina se zastaví. V tu chvíli Julie uvidí kulatý obličej Gaii nalepený na stěnu bubliny. „A teď vážně. Rio, je tahle bublina bezpečný způsob cestování? Máš to vyzkoušené?“ zahuhlá Gaia. „Caramba! Bez obav!“ slyší Ria z dálky. „Víš přece, co je tam dál…“ nepřestává hučet Gaia. Julie napíná uši a rozčilením ani nedýchá. „Mám to pod kontrolou, Gaio!“ odpovídá Rio. A tak Gaia bublinu pustí a ta vystřelí závratnou rychlostí vpřed.

— 17

Julie si připadá, jako když jede vlakem v tunelu. Je tma a potrubí ubíhá dozadu. Bublání je čím dál hlučnější. Má najednou hroznou chuť dát si PALEC DO PUSY. Ale nejde to. Musí se oběma rukama držet stěny bubliny, aby to s ní tolik neházelo. Projíždí prudkou zatáčkou doprava a bublina se otáčí. Julie visí hlavou dolů. A pak se bublina znovu otočí a Julie je zase hlavou nahoru. Než se stihne vzpamatovat, potrubí se prudce stáčí. HUSTÝ, hekne Julie, už zas to jde dolůůůů! A padá a padá, bublina sebou smýká ze strany na stranu. Julie už neví, kde je nahoře a kde dole. Na palec vážně úplně zapomněla. „To-o je-e jako na tooo-boo-gááá-nu!“ zajíká se. „Rio, už tam bu-de-me?“ Pak jí dojde, že vlastně neví, kam jede. Takže těžko říct, jestli tam už bude, nebo nebude. Najednou se voda zklidní a s ní i bublina. Julie slyší nové zvuky. Zdálky se ozývají máma a brácha: „Ale mamí, dnes ti má pomáhat Julie!“ Julie vyskočí a nalepí ucho ke stěně bubliny, aby lépe slyšela. Asi jsem u kuchyně, říká si. Doléhá k ní mámin hlas: „Nemůžu Julinku najít, někam zmizela. Tak je to na tobě.“ Brácha mě ZABIJE, posmutní Julie, dneska je vážně řada na mě. V tu chvíli myčka nádobí vypustí vodu. V trubkách to zašumí, bublina sebou smýkne a roztočí se. A zase padá kamsi dolů! Voda klokotá a víří. Čím dál víc…

— Všechno zahalí tma. Jen kapky vody pleskají o dlažbu. Julie otvírá oči. Bublina je pryč. Ocitla se v tunelu, kterým protéká podzemní řeka. Jen jediný paprsek denního světla, který shora prochází poklopem kanálu, osvětluje tento pochmurný svět.