Kapitola 1 Lancroft Abbey, Tunbridge Wells, Kent, duben 1811 „Je tady! Penelope, on přijel! Není to vzrušující?“ Sotva Frederica vstoupila do pokoje, který sdílela se svými dvěma mladšími sestrami, otevřela dveře mohutné šatní skříně tak prudce, až zavrzaly panty. „Naše smuteční období je pryč. Je konec těmhle strašným, ošklivým šatům!“ Penelope jen krátce vzhlédla a pak se zase věnovala malé mourovaté kočce, jež jí ležela na klíně a kterou trpělivě hladila. „O kom to mluvíš, Frederiko? Vůbec jsem nevěděla, že mamá čeká návštěvu.“ Na vyšívaný přehoz vedle ní dopadlo něco měkkého. Byly to jednoduché vycházkové šaty tmavě fialové barvy, uzavřené až ke krku, s úzkými rukávy bez kousíčku krajky. Vzápětí za nimi přistály černé lněné šaty, hrubé, jednoduché a také bez jakékoliv ozdoby. Frederica se na chvíli zarazila. „Ale samozřejmě, že to víš, broučku! Jenom se o to nezajímáš. Dorazil pan Grittleton. To je ten správce majetku, kterého k nám poslal nevlastní bratr mamá, strýček Chedworth. Konečně se dozvíme, kolik peněz máme k dispozici pro můj debut ve společnosti. Se sestřenicí Agathou teď můžeme vyrazit do 5
01_SVATEBNI PLAN.indd 5
9.6.20 15:13
Londýna. A konečně už nebudeme muset nosit tyhle ohavnosti. Nepřipadá ti to skvělé, Penelope?“ Sestra zavrtěla hlavou: „Mně ty smuteční šaty vlastně připadají docela praktické. Člověk se ve stáji tak rychle neumaže.“ „Ať je to jak chce, teď bude všechno jinak!“ zvolala Frederica a tváře jí planuly radostným očekáváním. „Skoro mám pocit, že můj život teprve teď doopravdy začne.“ Kočka na Penelopině klíně se slastně protáhla a začala spokojeně příst. Frederica na krátký okamžik zapomněla na své hlavní téma. „Mamá nemá ráda, když do ložnice nosíš zvířata, broučku.“ „To ale přece není žádné zvíře! Je to jen kočička. Jen se podívej, jak je čistotná. A jak je sladká. Kromě toho na mě určitě mamá nebudeš žalovat,“ zaprotestovala sestra obratem. „Ne, samozřejmě že ne,“ usmála se Frederica. Sáhla po dalším ramínku, a na posteli přistály vedle obou předchozích jednoduché tmavě šedé šaty. „Víš, jak dlouho už sním o debutu v Londýně? Od svých šestnáctých narozenin. Od té doby si už šest let představuji všechny podrobnosti. Kolikrát jsem o to prosila papá, ten o tom ale nechtěl ani slyšet. Nesnášel hlavní město stejně, jako je nesnáší mamá. Kdyby nebylo sestřenice Agathy, která se nabídla, že mě doprovodí jako gardedáma, nikdy bych se nejspíš před královnou a naším novým princem regentem nepoklonila.“ „Než abych své peníze házel do chřtánu modistkám za kanýry a cetky, raději je nastrkám do Edwardových vykopávek.“ Penelope napodobila otcův hluboký hlas tak dovedně, že se Frederica nahlas rozesmála. 6
01_SVATEBNI PLAN.indd 6
9.6.20 15:13
„Kdo by potřeboval nové střevíčky, když může mít kousíček bot Ramsese II.?“ dodala. Teď se rozesmály obě dvě. Frederica ale rychle znovu zvážněla. „Ty víš, že jsem papá milovala, broučku. Přesto jsem si přála, aby se zajímal víc o své vlastní děti než o archeologické vykopávky bratrance Edwarda. Vlastně to ani nebyl jeho opravdový synovec, nýbrž jen manžel maminčiny neteře.“ „Myslím, že Edwarda obdivoval za jeho výkony,“ podotkla Penelope. „Za to, že dal v sázku své zdraví a pohodlný život výměnou za to, aby v písku pouště pátral po pokladech dávno uplynulých časů.“ „Pokud obdivoval Edwarda, pak by měl ještě mnohem víc obdivovat sestřenici Agathu,“ opáčila Frederica. „Koneckonců je to urozená lady. A přesto žila se svým manželem v Egyptě a podporovala ho v jeho práci.“ „To je pravda. A teď se pouští do dalšího dobrodružství, když se rozhodla tě doprovázet do Londýna jako garde dáma. Musím uznat, že je opravdu odvážná.“ Penelope se na konci věty zasmála. Sestra si sedla vedle ní na okraj postele a přidala se. „Myslím, že to opravdu bude dobrodružství. Všechny ty společnosti, divadla, muzea, už se nemůžu dočkat.“ Na chvíli se odmlčela. „Nechtěla bys jet s námi, broučku?“ Penelope překvapeně zamrkala a energicky potřásla svými blonďatými loknami. „Ne, ne, moje milá, hlavní město mě vůbec neláká. Zapomněla jsi už, co nám vyprávěla mamá? Že je v Londýně spousta hluku a špíny? Že je tam špatný vzduch a mlha se často celé dny ani nezvedne.“ Znechuceně protáhla obličej. „To by mi opravdu nevadilo…“ 7
01_SVATEBNI PLAN.indd 7
9.6.20 15:13
„Jen počkej! Papá jezdil na zasedání Sněmovny lordů s nechutí. A mamá přímo nenáviděla, když ho musela doprovázet.“ „Ano, ale Londýn má určitě i své dobré stránky,“ nenechala se Frederica zviklat ve svých nadějeplných snech o budoucnosti. „To možná má, ale určitě ne pro mě. Proč bych měla chtít jet do páchnoucího velkoměsta, když je na venkově tak krásně? Tady mám všude okolo přírodu. Všechno můžu zkoumat ze sedla svého koně. Pestré květnaté louky, voňavé seno! A jsou tu ještě další zvířata. Ptáci, krávy a ovce. Už jsem ti říkala, že Aphrodite, ta krásná černá ovečka s tmavýma očima, čeká potomstvo, Freddy?“ „Ach, opravdu?“ zeptala se Frederica spíš kvůli své sestře, než že by ji to opravdu zajímalo. Vstala a věnovala se zase skříni, aby podrobila kritickému zkoumání další šaty. „V Londýně prý jsou také velké parky s rozkvetlými loukami, kde se může jezdit na koni,“ řekla. „A k tomu spousta dalších lákavých věcí.“ Na hromádce šatstva přistála šedá pelerína. „Pomysli jen na ta báječná knihkupectví, Penelope. K prasknutí naplněná těmi nejzajímavějšími cestopisy a vzrušujícími romány. Na Piccadilly prý existuje jeden obzvlášť velký obchod, který ti obstará každou knihu, kterou by sis chtěla přečíst. Nechceš si to přece jen ještě rozmyslet? Koneckonců ti bude už dvacet a máš tedy vhodný věk na debut.“ „Já ale nechci!“ ohradila se Penelope vzpurně a tak hlasitě, že kočka vyděšeně seskočila z jejího klína a schovala se pod postelí. „Doufám v to, že v nepříliš vzdálené budoucnosti se tady v Tunbridge Wells seznámím s nějakým ven8
01_SVATEBNI PLAN.indd 8
9.6.20 15:13
kovským šlechticem a zamiluji se do něj. Díky tomu bych mohla navždy zůstat poblíž Lancroft Abbey a byla ušetřena pobytu v hlavním městě.“ Frederica se znovu posadila na postel a uchopila sestru za ruku: „Pokud si to tolik přeješ, pak ti to samozřejmě také přeju. Přestože v Londýně budu bez tebe strašlivě osamo cená,“ povzdechla si. Penelope jí na tvář vtiskla polibek. „Ačkoliv si nepřeju jet s tebou, je to od tebe milé, že to říkáš.“ „Zazlívám papá, že naše debuty neustále odsouval,“ pronesla po krátkém zamyšlení Frederica. „Nejspíš bychom obě už byly dávno pod čepcem. Jaká škoda, že ho vlastní děti tak málo zajímaly.“ Sestra ovšem nezvykle energicky protestovala: „Ale, Freddy, to není pravda! O naše bratry Bertrama a Nikiho se přece zajímal neustále. Několikrát byl v Etonu, aby se po ohlédl po té nejlepší škole. Pamatuješ si ještě, jak byl šťastný, když Bertram začal studovat v Cambridge? Ještě nikdy jsem ho neviděla tak pyšného jako v ten den.“ Frederica přikývla. „Dobrá, pak papá zazlívám, že se tak málo zajímal o své tři dcery. Dostane se této formulaci milosti v tvých přitažlivých ouškách?“ Penelope s vážným výrazem ve tváři přikývla. „My tři dcery jsme opravdu nedokázaly nadlouho upoutat jeho pozornost.“ „Přičemž tobě se to dařilo zdaleka nejvíc, jelikož vás spojovala láska ke zvířatům,“ poopravila Frederica svůj chladný odsudek. „Neměly bychom ale zapomínat také na to, že tě naučil hrát šachy a dovolil ti vypůjčit si z knihovny jakoukoliv knihu.“ 9
01_SVATEBNI PLAN.indd 9
9.6.20 15:13
„To je samozřejmě pravda…,“ uznala Frederica. „Pamatuješ, když jsme ještě byly děti? Papá vlastnoručně vytrhal břečťan, který pokrýval zem okolo té malé kapličky,“ podotkla Penelope. A Frederica zavzpomínala: „Hrály jsme si na babu, já jsem zakolpa a spadla obličejem přímo do toho břečťanu. Druhý den jsem vypadala příšerně! Těch puchýřů v obličeji a na rukou!“ „Všichni jsme tě tak litovali kvůli tomu, jak jsi vypadala, Freddy. Obličej jsi měla rudý jak oheň, víčka nateklá…“ „A jak to svědilo! Nesměla jsem se škrábat, protože slečna Wollbridgeová řekla, že by to zanechalo ošklivé jizvy.“ „Ach, dobrá slečna Wollbridgeová,“ vzdychla Penelope. „S guvernantkou jsme měly opravdu velké štěstí.“ Frederica s ní bez okolků souhlasila. „To je pravda! A to že papá vytrhal ten břečťan, aby tím zabránil dalším nepříjemnostem, od něj bylo opravdu ušlechtilé.“ „Ano, a svědčí to o tom, že my tři dívky jsme mu přece jen nebyly lhostejné. Někdy mu Vivianin bouřlivý tempe rament dokonce připadal zábavný, přestože mamá ji za to plísnila.“ Frederica opět uchopila sestru za ruku. „Chybí mi,“ pronesla tiše. „Také mi chybí,“ přidala se Penelope. Když však spatřila Frederičin vážný obličej, pokusila se její trudné myšlenky rozptýlit. „Jak si představuješ svůj debut v Londýně? Půjdeš se sestřenicí Agathou na spousty plesů? A pak ještě přece existuje ten proslulý klub Almack’s, ve kterém se každá mladá debutantka musí nechat vidět. Myslíš, že pro vás Agatha dokáže obstarat vstupenky?“
10
01_SVATEBNI PLAN.indd 10
9.6.20 15:13
Kapitola 2 Pan Grittleton seděl na předním okraji židle, kterou mu nabídli, měl ovšem pocit, jako kdyby seděl na jehlách. Samozřejmě tušil, že jeho mise je choulostivá, ale nevěděl, jak těžká ve skutečnosti bude. S díky si vzal šálek s čajem, který mu její lordstvo vlastnoručně nalila, sáhl po jedné z máslových sušenek, jež byly připravené na stříbrné etažérce, a přál si, aby byl daleko odsud. Měl pro to několik dobrých důvodů. Tím prvním bylo, že za sebou měl obtížnou cestu z Londýna až sem severně od Tunbridge Wells jen s jedním přenocováním v Hildenborough. Teď byl unavený a toužil po čistém a klidném pokoji. Kromě toho doufal, že by se lady Panswicková mohla podobat svému bratrovi, který ho touto misí pověřil. Kdyby se ho na to někdo zeptal přímo, měl by pro Archibalda Dalforta, barona z Chedworthu, jen slova uznání. Jeho lordstvo byl bezpochyby čestný muž, baron už v deváté generaci, který rozuměl jak umění, tak ušlechtilým portským vínům. A jelikož pan Grittleton sám sebe považoval za velmi schopného šachistu, dokázal s oprávněným uznáním ocenit baronovy mistrovské výkony na šachovnici. A těšil se z toho, když baronovi jeho dovednost dokonce vysloužila několik 11
01_SVATEBNI PLAN.indd 11
9.6.20 15:13
obdivných slov od prince z Walesu. Sotva na to pan Grittleton pomyslel, hned se v duchu opravil. Princ Jiří už nebyl jen princem z Walesu, ne, od 6. února tohoto roku byl vládcem nad královstvím, neboť jako princ regent převzal povinnosti svého otce. Chudák král Jiří! Sužovaný těžkou chorobou a k tomu ještě takovýhle marnotratný zástupce! Pan Grittleton kousl do sušenky, vzdychl a znovu se zamyslel nad svým objednavatelem. Potají ho považoval za líného, plačtivého snílka, který se zajímá pouze sám o sebe. A co teprve ta jeho záliba ve výstředních vestách z čínského hedvábí s květinovými vzory! Takové módní pošetilosti mladého hejska, který ještě nepoznal vážnost opravdového světa. Ale jeho platil dobře a staral se o to, aby mu nikdy nescházela práce. Přestože vždycky bědoval a svými manýry ho okrádal o drahocenný čas, nakonec vždycky udělal to, co mu on, Grittleton, poradil. Jak před nedávnem pod přísahou mlčenlivosti pyšně vykládal malému okruhu kolegů, baron v jeho rukou tál jako vosk. Což bylo také dobře, neboť jeho objednavatel neměl o správě svého majetku ani nejmenší tušení. A už vůbec se tím nechtěl zatěžovat. Když baron před dobrým rokem převzal správu majetku svého zemřelého švagra a poručnictví nad pěti nezletilými synovci a neteřemi, ani na chvíli neváhal a vše vložil do jeho osvědčených rukou. Pan Grittleton vzdychl. Trvalo delší dobu, než jeho zaměstnanci zpracovali všechny podklady tak, aby se z nich dal sestavit jasný obraz majetkových poměrů pozůstalých. A ten obrázek byl všechno možné, jen ne radostný. Během cesty kočárem k nevlastní sestře svého chlebodárce do Lancroft Abbey, která mu připadala nekonečná, měl dost času na to, aby si rozmyslel, co řekne. Očekával, že 12
01_SVATEBNI PLAN.indd 12
9.6.20 15:13
jeho partnerka v rozhovoru bude podobná bratrovi, doufal, že by mohla být méně únavná, a vycházel z toho, že také bez odporu udělá vše tak, jak jí navrhne. Jako první ho vyvedl z míry pohled na panský dům. Lancroft Abbey bylo tak obrovské! Vnitřní dvůr obklo povala čtyři křídla dvoupatrových budov, které chránily čtyři osmihranné věže. Udržovat tuhle budovu vystavěnou z pálených cihel za Tudorovců by vyžadovalo mnohem víc finančních prostředků, než doufal. Jako další ho rozhodila samotná jeho hostitelka, která nebyla ani náhodou plačtivá, přecitlivělá elfka, jakou očekával. Naproti němu seděla statná, korpulentní vdova, která se ho právě nahlas bez obalu zeptala: „Proč jste si proboha dával s návštěvou tak na čas, pane Grittletone? Čekali jsme vás už před několika měsíci.“ Vytrhla ho z jeho úvah. „Ano, ehm, tedy,“ bylo všechno, co ze sebe vypravil. Jak by také dokázal téhle rezolutní lady vysvětlit, že nebylo vůbec jednoduché přemluvit jejího bratra, aby s touhle cestou souhlasil. „Napište jí, co je třeba udělat, to stačí,“ řekl Chedworth a nastavil ruku komorníkovi, aby mu upravil nehty. „Ta žena se zařídí podle vašich povelů. Není důvod rozčilovat se kvůli jedné cestě. Potřebuji vás tady v Londýně.“ „Jeho lordstvo nepovažovalo za vhodné zatěžovat my lady během smutku finančními záležitostmi,“ prohlásil nyní Grittleton, zatímco si v duchu blahořečil za svou diplomatickou obratnost. Povytáhla obočí. Jeho hostitelka zjevně znala nevlastního bratra natolik dobře, aby těmto slovům nevěřila. Lady Panswicková byla bezesporu z úplně jiného těsta než baron. Samozřejmě se také lišila ode všech těch urozených dam, 13
01_SVATEBNI PLAN.indd 13
9.6.20 15:13
které znal z Londýna. Když mu podávala šálek čaje, padl mu zrak na její ruce. Tyhle ruce dokázaly vzít za práci, a když se člověk podíval na ty mozoly a škrábance, tak to zjevně také dělaly. „Podáš mi ten seznam, Agatho?“ zeptala se. Lady Panswicková měla drsný a nezvykle hluboký hlas. Její slova patřila vysoké, hubené mladé ženě, která prkenně seděla na divanu hned vedle ní. Měla na sobě nápadně jednoduché šaty, uzavřené až ke krku. Tmavě blonďaté vlasy měla přísně sčesané z obličeje, spletené do copu a připevněné na temeni hlavy. Byla mu představena jako lady Alverstonová a zjevně to byla neteř lady Panswickové. V mysli mu utkvěla jistá záležitost. Nebyl to snad lord Alverston, kdo si z Egypta přivezl nebezpečnou horečku, jež sklátila nejen jeho samotného, nýbrž i vikomta z Pans wicku, pána této usedlosti? Pan Grittleton se pohroužil do svých myšlenek. On to vždy věděl. Cestování s sebou neslo nekontrolovatelná rizika, a proto by se mu lidé měli vyhnout. V tomhle krásném království měl člověk všechno, po čem toužil. A co tu nebylo, to také nepotřeboval. Ano, on byl muž pevných zásad. Polekaně sebou trhl. Panebože, co bylo tohle? „Tady jsem vám, pane Grittletone, poznamenala všechny úkoly, které je podle mě v příštích měsících nutné udělat. Je nejvyšší čas vyměnit u několika domů našich nájemců střechu. Do severní věže zatéká, některá okna potřebují nový nátěr a moje nejstarší dcera musí nutně uspořádat svůj debut v Londýně. Když se tedy podíváte na tato čísla… proč protahujete obličej?“ zeptala se překvapeně. Správce majetku si od ní vzal seznam a pokusil se soustředit na čísla, brzy se mu ovšem před očima úplně rozplynula. 14
01_SVATEBNI PLAN.indd 14
9.6.20 15:13
Všechny ty úkoly vypadaly velice promyšleně a naprosto oprávněně, jenže bohužel k dispozici nebyly peníze. Ani jediný šilink. Tolik se obával vyslovit ta slova nahlas! Z myšlenek ho opět vytrhl drsný hlas jeho hostitelky. „Doufám, že jsem vás nešokovala tím, jak svobodně a otevřeně hovořím o penězích? Můj nebožtík Panswick by to nikdy neudělal. Pokud ho něco opravdu nezajímalo, pak to byla správa této usedlosti a finanční záležitosti. Obojí pokládal za příliš měšťácké.“ Jistě, pomyslel si správce majetku, tomu rád věřím. „Peníze jsou od toho, aby se utrácely, zdůrazňoval pořád dokola, a ne od toho, aby si s nimi člověk lámal hlavu!“ pokračovalo její lordstvo. Pan Grittleton věřil, že i tato její slova odpovídají pravdě, neboť znal čísla. „Mého zemřelého chotě zajímaly pouze dvě věci,“ pokračovala v dobrém rozmaru, „jeho rodina a archeologie. Proto také velkoryse podporoval vykopávky, které v Egyptě prováděli můj synovec a má neteř zde po mé levici.“ Vysoká hubená žena vedle ní vzdychla. „Studium řeckých, římských a staroegyptských kultur byl celý jeho život. A přineslo mu smrt. Samozřejmě nepřímo, ale přece jen!“ poznamenala smutně lady Alverstonová. Teď vzdychla i lady Panswicková. „Vy máte více dětí, lady Panswicková?“ Pan Grittleton, který chtěl pravdu oddalovat tak dlouho, jak jen to bude možné, ji chtěl přivést na jiné myšlenky. Pokus se zdařil. „Mám pět dětí,“ opáčila jeho hostitelka a zatleskala, až její krajkové manžety zašustily. Měla na sobě šaty světle šeříkové barvy, s malými knoflíčky na prsou a na rukávech. 15
01_SVATEBNI PLAN.indd 15
9.6.20 15:13
Už ne smuteční černou, kterou dosud nosila její neteř, přestože oba jejich manželé zemřeli v tom samém týdnu. „Frederica je nejstarší. Ve svých dvaadvaceti letech přirozeně měla být už dávno uvedena do londýnské společ nosti. Ovšem kvůli otcově nemoci se tento záměr pozdržel. Jelikož už ovšem rok smutku uplynul, bude to obratem napraveno. Penelope, druhá nejstarší, by na to se svými dvaceti lety byla stejně také dost stará. Ta by ovšem měla následovat příští rok.“ „Vždy jsem si myslela, že by bylo vhodnější obě sestry tento rok společně…,“ začala neteř, byla ale vzápětí bryskně přerušena. „Ne, Agatho, mé rozhodnutí platí! Penelope je příliš krásná, ta by Frederičiny šance na svatebním trhu zmařila.“ „Mně připadá Frederica také velmi hezká, a proto…,“ nevzdávala to umanutě lady Alverstonová, ale i tentokrát byla hned umlčena. „Určitě je, moje milá, ale nechceme si přece nic na lhávat,“ opáčila lady Panswicková rezolutně. Pan Grittleton sáhl po další sušence. „Podle věku následuje po mých dvou dcerách Bertram,“ pokračovala lady Panswicková jakoby nic, „dědic a současný vikomt. Je mu sedmnáct a studuje v Cambridge. Mohu říci, že se z něj stal seriózní mladý muž, který je opravdu hoden kráčet ve stopách svého zemřelého otce. On garantuje budoucnost Lancroft Abbey a všech k němu přináležících polností.“ To sotva, pomyslel si pan Grittleton, který se s každým slovem své hostitelky cítil o trochu nepříjemněji. „Jistě,“ podotkl namísto toho nahlas. „A potom jsou tu ještě Vivian a Nicolas, můj nejmladší. 16
01_SVATEBNI PLAN.indd 16
9.6.20 15:13
Vivian je od počátku května zapsána do Ústavu pro urozené dcery paní Cliffordové. A můj nejmladší přirozeně chodí do internátní školy v Etonu.“ „Přirozeně!“ „Nyní znáte naše rodinné poměry, pane Grittletone. Nuže, vraťme se k mému seznamu. Jelikož můj syn je ještě příliš mladý a náš dlouholetý správce podlehl stejné horečce jako naši manželé, vzala jsem otěže v Lancroft Abbey do rukou já. Můj drahý bratr dává zjevně přednost tomu nestarat se o nic, co neslouží jeho vlastnímu blahu a zdraví.“ Poslední slova zněla hořce. Její lordstvo se zhluboka nadechlo. Právě když se správce majetku cítil povinen podot knout něco na obranu svého chlebodárce, lady pokračovala: „Pohovořme si nejdříve o Frederičině debutu, pane Grittletone. Vaší nejnaléhavější úlohou bude vypovědět obratem smlouvu nájemcům našeho paláce Lancroft House na Grosvenor Square. Moje neteř Agatha bude doprovázet mou nejstarší dceru do Londýna. Obě potřebují odpoví dající přístřeší. Kromě toho náš cestovní kočár už má své roky a musí být bez odkladu vyměněn. Smím vás poprosit, abyste se o to také postaral? A potom, jak už bylo řečeno, existuje ještě pár věcí, které tady na Lancroft Abbey musíme opravit a vylepšit. Nemyslím si nic dobrého o módních bláhovostech, ovšem také nechci úplně zavírat oči před moderními vymoženostmi.“ Právě v téhle chvíli pan Grittleton usoudil, že nastal ten správný okamžik otevřít lady Panswickové oči.
17
01_SVATEBNI PLAN.indd 17
9.6.20 15:13
Kapitola 3 Pro pana Grittletona to bylo velice dlouhé odpoledne a návrat do jeho klidného pokoje na poštovní stanici se stále více vzdaloval. Lady Panswicková ono poselství, které jí byl donucen předat, vzala na vědomí s bouřlivými protesty. Oni že stojí na pokraji bankrotu? Tomu nechtěla uvěřit, což jí pan Grittleton nemohl zazlívat. Kdo koneckonců slyší rád, že peníze, které má k dispozici, vystačí jen na holé živobytí – navíc jen na další dva roky. A to za předpokladu, že se všichni naprosto uskrovní, propustí se všechno služebnictvo až na jednu hodpodyni a kuchařku a Bertram a Nicolas přeruší svoje drahé studium, aby přiložili ruku k dílu v hospodářství. „Můj syn Bertram je vikomt!“ vykřiklo její lordstvo. Podívala se na politováníhodného posla špatných zpráv, jako kdyby se zbláznil. „Nebyl zrozen k tomu, aby přikládal ruku k dílu.“ „Potom vám, mylady, ačkoliv mě to navýsost mrzí, musím bez obalu sdělit, že byl zrozen k tomu, aby skončil ve vězení.“ Sám pan Grittleton se svých slov zděsil. Lady Panswicková byla nejspíš teď natolik otřesena, že ho za ně ani nepokárala. 18
01_SVATEBNI PLAN.indd 18
9.6.20 15:13
„Není jiná cesta?“ mumlala si spíš pro sebe než k oběma přítomným. „Ne, není,“ potřásl pan Grittleton soucitně hlavou. Pak ho ale něco napadlo. „Ledaže,“ začal a snažil se do svého hlasu vpravit špetičku naděje, „by se našli příbuzní, kteří by vás vzali pod svá křídla, mylady.“ Zahleděl se na černě oděnou, hubenou osobu na divanu. Ta se ihned ozvala: „Věřte mi, pane Grittletone, že bych tetě Louise dala každý šilink, který bych měla. Hluboce s ní soucítím. Ale bohužel mě můj milovaný Edward zanechal takřka bez prostředků. Proto jsem sama odkázána na velkorysost příbuzných.“ Ještě tohle! Další krk, který je třeba živit, pomyslel si hořce pan Grittleton. Jiskřičku naděje, která se na kratičkou chvíli rozhořela, definitivně zadusila následující rozhodná slova lady Panswickové. „Ne, tenhle nápad musíte pustit z hlavy. Můj zesnulý choť měl mladšího bratra, ten je ale po smrti. Měl jednoho syna, který bojuje jako voják ve Španělsku. Od něj s určitostí nic nezískáme. Já jsem měla sestru, která přišla společně se svým manželem o život při nehodě kočáru. Dědictví získal nějaký vzdálený bratranec, na kterého nemáme kontakt. Agatha žádné peníze nemá, její sestra Cecilia je na tom ještě hůř. Zůstává pouze můj nevlastní bratr lord Chedworth, kterého vy znáte nejlépe. Je o dobrých dvanáct let mladší než já, neboť pochází z druhého manželství mého otce. Nikdy jsme si nebyli příliš blízcí.“ Protože to vždycky byl odtažitý, zchoulostivělý klacek, který je k ničemu, dodala v duchu. Tomu pan Grittleton rozuměl i beze slov. „Přirozeně jsem mu velmi vděčná za to, že převzal po19
01_SVATEBNI PLAN.indd 19
9.6.20 15:13
ručnictví nad mými dětmi a pověřil vás prověřením naší finanční situace,“ cítila se lady Panswicková povinována dodat. „Proč neprodáš polnosti?“ nadhodila neteř a prokázala tak svůj smysl pro pragmatičnost. „Tím by se přece dluhy mého strýce musely dát splatit.“ I v tomto případě ovšem mohl správce majetku pouze zavrtět hlavou: „Podle ustanovení o dědictví, které pořídil roku 1690 čtvrtý vikomt při příležitosti narození svého prvorozeného syna, smějí být pozemky, které tehdy přiná ležely k Lancroft Abbey, odprodány pouze společně s panským domem. A to jsou bohužel všechny, jelikož pozdější vikomtové další pozemky nezískali.“ „Prodat Lancroft Abbey? Přišel jste o rozum? Usedlost, na které rodina mého zesnulého manžela přebývá již osmou generaci? To nepřichází v úvahu! K tomu nikdy nesvolím!“ „Podle toho samého ustanovení o dědictví smí však takový prodej uspořádat pouze stávající nositel titulu,“ pokračoval pan Grittleton, pevně rozhodnutý nebrat si přísné poznámky lady Panswickové tolik k srdci. „A to ještě poté, až dosáhne zletilosti.“ „Bratranci Bertramovi není ještě ani osmnáct,“ podotkla lady Agatha. „Než dosáhne zletilosti, bude to ještě pěkných pár let trvat. Pokud je finanční situace tak katastrofální, jak uvádíte, pak asi sotva budeme moci čekat tak dlouho.“ „Tak dost!“ Vikomtka udeřila rukou o malý stolek tak prudce, že se k ní pan Grittleton zděšeně obrátil. „Lancroft Abbey se neprodá! To je mé poslední slovo! Jsem to dlužna svému zesnulému choti.“ 20
01_SVATEBNI PLAN.indd 20
9.6.20 15:13
„Smím podotknout, že to byl on, kdo svými rozhodnutími zapříčinil tuto nepříjemnou situaci?“ opáčil správce majetku ostře, což mu vyneslo další pokárání. „Ne, to nesmíte! Nejste tady proto, abyste nás soudil. Jste tu proto, abyste našel vhodné řešení pro náš neradostný osud.“ Lady Panswicková zůstala neoblomná. „Když jen pomyslím, že to naše expedice zruinovaly Lancroft Abbey, sužuje mě špatné svědomí, teto Louiso. Jak byste mi jenom mohla kdy odpustit?“ povzdychla si lady Alverstonová. „Není důvod být melodramatická, má milá. Byla to domluva mezi muži, na které bys stejně nemohla nic změnit.“ Ačkoliv hlas lady Panswickové zněl přísně, pravačkou konejšivě poplácala neteřinu ruku. Ani panu Grittletonovi neuniklo, že obě ženy k sobě mají vřelý vztah. „Nebyly to jen vaše expedice, mylady,“ cítil se rovněž povinen hubenou vdovu uklidnit. „Zesnulý vikomt měl naneštěstí jen zřídkavé štěstí ve hře.“ Tím nejspíš dosáhl svého cíle, tedy utišit svědomí mladé vdovy, zato se dočkal nevole té starší. Lady Panswicková rozhořčeně lapala po dechu. „To už je opravdu příliš!“ vybuchla. „O mrtvých se mluví jen v dobrém, to vám měla vaše matka vštípit, pane Grittletone.“ Správce majetku se cítil uražen na cti a své rozhořčení dokázal skrýt jen s velkou námahou. „Samozřejmě že mě to učila, mylady,“ opáčil zlostně a stiskl bledé rty. Jeho hostitelka navázala ve smířlivějším tónu. „Dobrá, takže když jsme si to tak pěkně vysvětlili, přejděme…“ „… zpátky k podstatě věci,“ dokončil větu za ni, aby se znovu nedostala k představám, které neměly žádnou šanci 21
01_SVATEBNI PLAN.indd 21
9.6.20 15:13
na vyplnění. „Chcete se podívat na dlužné úpisy, které jsem našel v podkladech?“ Lady Panswicková rozhořčeně zasupěla, ale neřekla ani slovo. Zcela zjevně nechtěla. „Co ten dům v Londýně?“ nadhodila lady Agatha. „Nemohla bys ho prodat, tetičko? Určitě má nezanedbatelnou cenu a vy ho stejně nevyužíváte.“ „To je nápad…,“ přitakala lady Panswicková. „… který se ale nedá uskutečnit,“ zmařil opět obratem pan Grittleton i tuto naději. „Podle ustanovení o dědictví čtvrtého vikomta…“ „To jsem si mohla myslet,“ přerušila ho hořce jeho hostitelka. „Vypadá to, jako kdyby tenhle předek mého chotě vůbec nepomyslel na možné budoucí nouzové situace.“ Nebo přesně tohle dělal, pomyslel si pan Grittleton. Chtěl svým následovníkům zajistit jejich dědictví. Nahlas ovšem řekl: „Příliš se tím prosím netrapte, mylady. Váš městský palác je velmi dobře pronajatý a přináší vám potěšitelný měsíční příjem.“ „No, alespoň něco.“ Neznělo to tak, že by její lordstvo bylo opravdu potěšené. V přepychovém obývacím pokoji zavládlo ticho. Jen velké stojací hodiny slyšitelně tikaly a pak nahlas čtyřikrát odbily. Vypadalo to, jako kdyby díky těmto úderům lady Pans wicková znovu ožila: „Ty hodiny patřily mojí babičce z matčiny strany! Jak jsem na to jen mohla zapomenout? Bertram po ní zdědil značné jmění. To nás nyní zachrání.“ Bylo slyšet, jak pan Grittleton vzdychl. „Zapomínáte, mylady, že vaše drahá pramáti v závěti stanovila, že váš syn může oněmi penězi disponovat až po dosažení zletilosti.“ „Ale to bude za víc než tři roky!“ hlesla lady Agatha. 22
01_SVATEBNI PLAN.indd 22
9.6.20 15:13
„Velmi správně, mylady,“ potvrdil pan Grittleton. Poté co byla i tato poslední naděje udušena v zárodku, se všichni tři odmlčeli. „Nezbývá nám nic jiného,“ prohlásila nakonec hostitelka a i nezaujatý pozorovatel by poznal, jak je to pro ni těžké, „musíme si vzít hypotéku.“ Pan Grittleton zavrtěl hlavou: „Už je zastaveno vše, co se dalo zastavit. Probíral jsem to s ředitelem vaší banky.“ Nato opět zavládlo mlčení, které bylo minutu za minutou tíživější. Pan Grittleton už se neodvažoval pohlédnout své hostitelce do tváře. Připomínalo mu to boj o život laně střelené na komoru. Už nebylo nic, co by mohlo pomoci. Vyčerpaně si prohlížel scény na velkém gobelínu na zdi před sebou. Představovaly skupinu mužů na lovu. Jak trefné, pomyslel si. Po čase, který mu připadal jako věčnost – pan Grittleton už se začal obávat, že tady bude muset strávit vsedě noc –, si její lordstvo nahlas odkašlalo a proneslo rezolutním hlasem, který neměl vůbec nic společného se zvířetem střeleným na komoru: „Kolik peněz v hotovosti máme k dispozici, až vyrovnáme ty nejnaléhavější dluhy, pane Grittletone?“ Vyslovil sumu, která by měla stačit pro příští měsíce v případě, že se všichni nanejvýš uskrovní… „Láry fáry!“ přerušila ho vikomtka. „Přemýšlejte přece! Co je nám platný skromný život, když tak stejně nedokážeme překlenout čas do Bertramovy zletilosti v červnu 1814?“ Pohled, který na ni pan Grittleton vrhl, byl plný očekávání a zároveň výčitek. „Ano, tedy, ehm, mylady… Nikdo nedokáže přesně říct, co přinese budoucnost. Nesmíme se vzdávat naděje, že…“ 23
01_SVATEBNI PLAN.indd 23
9.6.20 15:13
„Pche, naděje! Dnes ráno jsem měla naději. Předchozí rok jsem měla naději. Celý svůj život jsem měla naději. A kam mě tahle naděje dovedla? Na okraj propasti! Ne, pane Grittletone, nezaložím už svou budoucnost, budoucnost Lancroft Abbey a svých dětí na naději. Zabránit mým synům v tom nejlepším možném vzdělání nemůže být řešením našich problémů. Propustit sluhy, kteří nám roky věrně slouží, jen proto, abychom ušetřili pár guinejí, není vrcholem moudrosti.“ Znělo to tak energicky, že se skoro neodvážil jí odporovat. Ovšem jeho poctivost nic jiného nepřipouštěla. „Opravdu mě mrzí, že se musím opakovat, mylady, ale obávám se, že nemáte jinou možnost!“ prohlásil. „A přesto ji mám!“ Lady Panswicková vyskočila ze své židle a zatáhla za popruh zvonku. „Vsadím všechno na jednu kartu.“
24
01_SVATEBNI PLAN.indd 24
9.6.20 15:13
Kapitola 4 Za kratičký okamžik se objevil sloužící. „Shiptone, vyřiďte prosím lady Frederice a lady Penelope, aby se dostavily k nám do salonu. Okamžitě, bez prodlení!“ „Ovšem, mylady.“ Sluha se okamžitě vydal na cestu, aby vyplnil rozkaz své paní. „Co máš v úmyslu, teto Louiso?“ zajímala se Agatha. „Řeknu ti to, až se k nám připojí děvčata. Jsi pořád ještě svolná odcestovat s Frederikou do Londýna?“ „Ale samozřejmě,“ přikývla lady Agatha. Teta ji opět poplácala po ruce a znovu se posadila. „To je dobře. To je velmi dobře!“ Jako první vstoupila do místnosti Frederica. Převlékla se a nyní na sobě měla denní šaty z jemného mušelínu. V jemné fialové barvě polosmutečních šatů vypadala trochu pobledle. Hnědé vlasy měla volně vyčesané, tmavé oči jí zářily radostným očekáváním. Bradu měla možná trochu příliš energickou, to ovšem byla chybička, kterou člověk rád přehlédl. To je ale hezké děvče, pomyslel si správce majetku. Pak se ale dveře znovu otevřely a do místnosti vešla Penelope. Pan 25
01_SVATEBNI PLAN.indd 25
9.6.20 15:14
Grittleton zadržel dech. Druhá slečna Barnettová byla opravdová krasavice! Přitom měla zmačkané oblečení a na předkloktích několik škrábanců od kočky. Na rozdíl od sestry fialová barva jejího decentního živůtku dokonale ladila s tónem jemně modelovaného obličeje. Viděl kdy někdo tak tmavě modré oči? Tak úzký, krásně tvarovaný malý nosík? Růžové rty ve tvaru srdce? Mladí muži v Londýně by se určitě přetrhli, aby se mohli této urozené mladé dámě dvořit. Přitom měla rozpuštěné blonďaté vlasy, zatímco panující móda upřednostňovala tmavovlasé dámy, které nosily vlasy vyčesané v řeckém stylu, s malými zkadeřenými pramínky po stranách. Lady Panswicková představila své dcery správci a vy zvala je, aby se obě posadily. Potom přešla přímo k věci. „Co vám teď musím sdělit, moje milé, je velmi vážné. Proto bych chtěla, abyste mě pozorně poslouchaly a nepřerušovaly mě, i když vám to možná přijde zatěžko. Učinila jsem rozhodnutí, které je nezvratné, takže se o tom se mnou vůbec nepokoušejte diskutovat.“ Z tváří obou dívek se vytratil úsměv. Napjaté a plné skličujících obav čekaly na další slova. Tím si s konečnou platností získaly správcovo srdce. Kéž by tak mohl udělat něco, co by ulehčilo osud oběma mladým ženám, plným naděje! „Váš milovaný otec byl,“ začala lady Panswicková, „jak vy obě víte nejlépe, dobrosrdečný člověk. Ovšem jeho nadání zacházet s penězi nebylo příliš velké. Jak jsme se dnes dozvěděli od pana Grittletona, nejenže nemáme skoro žádné peníze v hotovosti, ne, váš milý bratr Bertram sedí na úplné hoře dluhů. A my s ním.“ Penelope zděšeně vykřikla. 26
01_SVATEBNI PLAN.indd 26
9.6.20 15:14
„Na jmění, kterým ho obdařila moje babička z matčiny strany, dosáhne Bertram teprve o svých jednadvacátých narozeninách,“ pokračovala matka. „Tak dlouho však nemůžeme čekat. Proto máme jedinou šanci, jak zachránit Lancroft Abbey, a tím i nás všechny: svatbou s bohatým gentlemanem.“ Frederica se zprudka nadechla. Věděla, co to znamená. Svatba z lásky, kterou si vždy malovala ve svých snech, se konat nebude. Bude muset obětovat své osobní štěstí rodině. Jaké hrozné vyhlídky! Jaké zklamání! Vzápětí nato se ovšem sama na sebe v duchu přísně obořila. Jak by mohla být šťastná, když její rodina stojí na okraji propasti? A kromě toho: Kdo říká, že ji přesto nemůže potkat štěstí? Jedna z jejích přítelkyň se na příkaz svého strýce provdala za nejbohatšího dědice okresu a během času se do něj upřímně zamilovala. Takže to možná vůbec nemusí být tak hrozné. Napjatě a s nově nabytou nadějí očekávala další matčina slova. To, co uslyšela, ovšem její naději rázem smetlo. „Takže ačkoliv mě to mrzí, Frederiko, budeme muset tvůj debut odsunout o další rok.“ „Ano, ale pročpak? Přece jsi právě řekla…“ „Do Londýna pojede s Agathou Penelope, ukloní se před královnou a tím, tím… princem regentem a provdá se za jednoho z nejbohatších mužů v zemi. Kdo by přicházel v úvahu jako vhodný choť, ještě určíme.“ Samozřejmě že se v tu chvíli ozvaly nesouhlasné námitky. „Ale mamá!“ zvolaly Frederica a Penelope jednohlasně. „Ale teto Louiso!“ protestovala Agatha. Mylady je tedy liška podšitá, pomyslel si zato správce obdivně a zároveň už v duchu procházel možné kandidáty. „Proč nesmím jet s Agathou do Londýna já, jak jsme 27
01_SVATEBNI PLAN.indd 27
9.6.20 15:14
to plánovaly?“ zeptala se úpěnlivým hlasem Frederica. „Už se na svůj debut těším celé roky. Dokážu se přece provdat za muže, kterého mi vybereš, mamá. Penelope tak jako tak zůstane mnohem raději tady u všech těch zvířat, že, broučku?“ „Freddy má pravdu, mamá. Prosím, dovol mi tu zůstat. Ty přece také nemáš ráda velkoměsto se vším tím hlukem a zápachem a všemi těmi…“ „Občas musíme přinášet oběti,“ přerušila ji vzápětí matka chladně. „Když dovolíš, abych se do toho vmísila, teto Louiso… Nerozumím, proč nezůstaneme u našeho původního plánu. Proč nemůžu jet do Londýna s Frederikou? Tak by se vyplnila přání všech,“ ozvala se Agatha. Dva páry očí pohlédly nejprve na ni s vděčným úsměvem a poté se plné očekávání namířily na její lordstvo. „Tady už nejde o to, co si kdo přeje,“ pronesla lady Pans wicková tak přísně, že byl každý další odpor předem po tlačen v zárodku. „Když jsem řekla, že všechno vsadíme na jedinou kartu, tak to také tak bude. Do toho debutu investujeme všechny peníze, které máme k dispozici. Nesmíme si přitom dovolit jedinou chybu a musíme vyloučit jakékoliv zbytečné riziko. Vhodný manžel se musí najít b ěhem dvou měsíců, jinak skončíme všichni ve vězení pro dlužníky. Penelopina krása naše šance zvyšuje.“ Frederica nemohla uvěřit svým uším, přičemž nevěděla, co by jí mělo připadat horší – zda hrozící vězení pro dlužníky, nebo skutečnost, že ji matka zjevně nepovažuje za dost hezkou, aby dokázala upoutat nějakého zámožného gentlemana. Penelope jí stiskla pravici a potom se společně držely za ruce, aby se navzájem utěšily. 28
01_SVATEBNI PLAN.indd 28
9.6.20 15:14
„Frederica je také velice hezká,“ přihlásila se Agatha o slovo. Její sestřenice ji měly vždy rády, ale teď ji Frederica úplně zbožňovala. I samotné lady Panswickové se ta námitka očividně líbila, což vyjádřila tím, že Agathu opět poplácala po ruce a pronesla: „Je od tebe velice milé, že to říkáš, ale kdybys byla úplně upřímná…“ „Je hezká, protože se velice podobá mojí malé sestře Cecilii,“ stála si na svém Agatha. Popleskávání pravačkou lady Panswickové zesílilo: „To já přece vím, moje milá! A nikdo nechápe tak dobře jako já, že ji postrádáš. Ale musíme se držet reality.“ „Frederica je hezká,“ prohlásila Agatha znovu. Její lordstvo stáhlo ruku zpátky. „Samozřejmě že je. Nemohl by to popřít nikdo, kdo má oči,“ řekla a Frederica zbystřila. „Ale není to krasavice jako Penelope, s tím by souhlasili všichni.“ Přítomní přikývli, až na Penelope. Za krasavici se nepovažovala. A udělala by cokoli pro to, aby nevypadala tak dobře, kdyby tím byla ušetřena toho, co zjevně plánovala. „Takže, poslouchejte dobře,“ zopakovala mamá, „lady Penelope Barnettová bude uvedena do společnosti svou sestřenicí lady Alverstonovou. Ujala bych se toho sama, kdybych nebyla na Lancroft Abbey nepostradatelná.“ To je dobře, že existuje Agatha, pomyslelo si její lordstvo v duchu. Ušetří mě to únavného pobytu v tom příšerném městě. A mnoha nezáživných rozhovorů s přepjatými dámami londýnské společnosti, jejichž názory nedokázala sdílet. Nahlas ovšem řekla: „Kromě toho, jak všichni víte, se Agatha těší mé naprosté důvěře.“ 29
01_SVATEBNI PLAN.indd 29
9.6.20 15:14
Hubená vdova v černém zrudla a najednou už nevyhlížela tak nenápadně: „Děkuji ti za tvá slova, teto Louiso, hodně pro mě znamenají.“ Lady Panswicková zamyšleně přikývla. „Jak bylo řečeno, investujeme do tohoto debutu veškeré peníze, které máme. Každičký šilink. Penelope potřebuje to nejlepší vybavení. Měla by…, ne, musí vzít Londýn útokem a podmanit si ho.“ Pan Grittleton zatajil dech. Bylo to velice riskantní, ale pokud by se to podařilo, byl by to geniální tah. „Nikdo nesmí vytušit, že se pohybujeme na pokraji bankrotu. Penelope se nepostará o rozruch jen jako krasa vice, musejí ji také považovat za zámožnou. Přirozeně ne za bohatou, ale za dobře zabezpečenou. Čas na pravdu nastane, až se na udičku chytí ten správný muž.“ Dcery už už chtěly protestovat, slova se ovšem ujal správce. „Moudře řečeno, mylady, to je velice chytrý tah. Chudé dívky jsou v Londýně snadno považovány za kazové zboží, pokud mi dovolíte tento výraz.“ Lady Panswicková přikývla. „Je to hořké, ale není důvod zastírat si pravdu. Londýnská společnost nezná slitování. Zůstává otázka, kde budou Agatha a Penelope bydlet. Lancroft House nemáme, jak známo, k dispozici, a působilo by velice podivně, kdyby byly ubytované v hotelu. Kromě toho by to vyšlo příliš draho.“ „Možná bychom mohly nalézt přístřeší u lorda Ched wortha, tvého nevlastního bratra,“ navrhla lady Alversto nová, která se s plánem zjevně smířila. „Koneckonců je Penelopin poručník. Co by mohlo být vhodnějšího?“ Správci majetku se rozšířily oči úžasem, ovšem lady Panswicková ho předešla. „To je vyloučeno, Agatho. Můj 30
01_SVATEBNI PLAN.indd 30
9.6.20 15:14
bratr dům našich předků na Hanover Square už před časem prodal. Střecha byla v dezolátním stavu a on asi neměl chuť podstupovat námahu a vydávat peníze za rekonstrukci,“ vysvětlila s rozhořčeným výrazem ve tváři. „Každopádně se teprve před krátkým časem nastěhoval do jednoho z těch moderních bytů pro svobodné mládence na Piccadilly. To ubytovací zařízení východně od Královské akademie umění se nazývá Albany. Nachází se v Albany Court Yard, tedy nedaleko jeho klubu. V takovémto bytě určitě není místo pro mladé dámy.“ Když Frederica zaslechla název ulice Piccadilly, málem se rozplakala. Tolik se těšila, že tam navštíví ono proslulé knihkupectví Hatchard! Zhluboka si povzdechla. Z toho teď nic nebude. Přestože mamá určitě ví nejlépe, co je nutné udělat, nemohla si Frederica pomoci a cítila se strašlivě smutná a zklamaná. Pan Grittleton se svou hostitelkou souhlasil: „Váš názor je určitě správný, mylady. Ale měl bych takový nápad, pokud dovolíte. Má sestra Eleonore se provdala za jednoho baroneta a nyní je z ní lady Daglingworthová. Se členy londýnské společnosti udržuje ty nejlepší kontakty. Od smrti mého švagra žije sama ve velkém domě na Henrietta Street. Jsem si jistý, že by byla velice šťastná, kdyby mohla u sebe obě mladé dámy ubytovat.“ „To je od vás velice milé,“ odvětilo její lordstvo. Právě chtěla vyjádřit své pochybnosti, když zazněl gong. „Ó, to už je tak pozdě? To odpoledne uběhlo jako vítr. Za půl hodiny budeme večeřet, pane Grittletone. Jste samo zřejmě naším hostem.“ „Jste laskavá, mylady, ale…,“ začal správce, který úplně zapomněl, jak časně se na venkově podává večeře. 31
01_SVATEBNI PLAN.indd 31
9.6.20 15:14
Lady Panswicková ho přerušila: „Ne, ne, žádné výmluvy. Bude to jen malá večeře, nic velkolepého. S večerním oděvem si nemusíte dělat starosti, my se ho dnes také vzdáme. Takže se vůbec nemusíte cítit nepříjemně.“ Zvedla se a ostatní ji rychle napodobili. „Nyní potřebuji maličkou přestávku. O dalším si promluvíme u stolu,“ dodalo její lordstvo.
32
01_SVATEBNI PLAN.indd 32
9.6.20 15:14
Kapitola 5 Zhruba ve stejné době, kdy pan Grittleton přednesl návrh, že by Agatha a Penelope mohly přebývat v domě jeho sestry lady Daglingworthové, měla jiná londýnská lady neočekávanou, ale veskrze potěšující návštěvu. Návštěvník zařinčel klepadlem tak energicky, že ovdovělá hraběnka z Derryhillu vyděšeně sáhla po svém vyšívání, které předtím nevšímavě odložila vedle sebe na chaise longue. Ať už byl nečekaný návštěvník kdokoliv, vždycky dělalo lepší dojem, když přinejmenším předstírala, že je zaměstnaná ručními pracemi, než být přistižena při tom, jak tluče špačky. Pravdou je, že se její lordstvo nudilo. Ano, samozřejmě, dopoledne si lady vyjela na koni, ale to dělala každý den. Ano, samozřejmě, na večer byla pozvaná na čtyři různé akce, ale i to nebylo nic nového. Nemohl by jednou jeden den být jiný než ten předchozí? Ne, nebylo by to lepší, kdyby byl její nebožtík Derryhill ještě naživu. Jeho lordstvo bylo o patnáct let starší než ona. Pokud ho něco zajímalo, pak to byl lov, a jeho velkou láskou byli jeho psi. Oboje bylo důvodem, proč mylady během svého manželství skoro nevytáhla paty z jejich venkovského sídla v Cornwallu a proč se zařekla, že jednou bude žít v Lon33
01_SVATEBNI PLAN.indd 33
9.6.20 15:14
dýně, a to napořád. Tenhle okamžik nastal před čtyřmi lety, kdy ji její choť učinil vdovou. Zanechal ji na světě zaopatřenou a umožnil jí tak, aby si koupila vlastní dům na Brook Street ve vybrané čtvrti Mayfair. Tak bydlela sice dost blízko od Derryhill House, ale přece jen ne dost blízko na to, aby si ona a její syn, nynější hrabě, mohli jít vzájemně na nervy. Jak se ukázalo, byl to chytrý tah. Kdoví, jestli by jinak byl jejich vztah tak harmonický a vřelý. Mezitím její lordstvo dosáhlo věku padesáti let. Ovšem nebýt toho, že její syn už překročil třicítku, nikdo by jí ty roky nehádal. Vlasy měla pořád ohnivě rudé a lesklé jako kdysi. A pokud se mezi vší tou nádherou objevily stříbrné pramínky, její šikovná k omorná už se o ně dokázala postarat. Toto odpoledne na sobě měla lady Derryhillová elegantní čepeček ze zeleného hedvábí s umnými mašlemi po straně, který dokonale ladil s jejími denními šaty ze zelené vlny. V krátké době se jí podařilo zařadit mezi dámy udávající ve společnosti tón. Komtesa z Lievenu, jedna z patronek klubu Almack’s, patřila k jejím nejbližším přítelkyním. Od pana Brummella, jehož si všichni gentlemani, kteří na sebe dbali, vyvolili za svůj vzor v módě, si za své stylové kreace nejednou vysloužila kompliment. „Dobrý večer, Bowlesi,“ zaslechla ze vstupní haly důvěrně známý hlas. „Je matka doma?“ „Samozřejmě, mylorde. Mylady se nachází v Modrém salonu!“ odpověděl sluha. Okamžitě byla u dveří. „Teď už ne!“ zvolala vesele a spěchala naproti synovi, kterého sevřela v objetí tak pevně, jako kdyby ho nespatřila celé měsíce. Přitom se potkali předchozího dne při vyjížďce v Hyde Parku. 34
01_SVATEBNI PLAN.indd 34
9.6.20 15:14
Jeho lordstvo mělo stejně tak srdečný úsměv jako jeho matka. Tím ale celá podobnost končila. Byl tmavovlasý a převyšoval ji minimálně o dvě hlavy. Když ho matka zase pustila, předalo jeho lordstvo nejdříve vysoký jezdecký klobouk a poté i tmavohnědý široký plášť do opatrování sloužícímu. Velký počet pelerín svědčil o tom, že je členem renomovaného jezdeckého klubu Four Horses. Lady Derryhillová ho pozorovala plná mateřské pýchy. Důstojnějšího zástupce módních dandyů, kteří momentálně určovali společenský život hlavního města, aby pohledal. Béžové kalhoty mu seděly stejně těsně jako vyleštěné holínky a tmavomodré sako. Bílou vázanku měl uvázanou v ležérním stylu, který mu dovoloval dostatek svobody pohybu na to, aby mohl otáčet hlavou. To byl luxus, který si mnozí mladí šviháci nedopřáli. Podle lady Derryhillové její syn Anthony ve stylu a eleganci nijak nezaostával za dandym Beau Brummellem. Zatímco si prohlížela svého jediného syna, v duchu znovu opakovaně děkovala bohu, že ho příroda nevybavila jejími křehkými mírami, nýbrž že se vzhledem podobá svému zesnulému otci. Nebyl jen vy soký. Také měl široká ramena, což bylo způsobené tím, že pravidelně trénoval v boxerském klubu Johna Jacksona na Bond Street. Kromě toho byl nejen zdatný jezdec, ale také zkušený, i když také dosti bouřlivácký šermíř. Charakterově byl podařenou směsicí obou rodičů. Byl čestný a vychovaný jako jeho otec a někdy dokázal předvést i jeho ironickou aroganci. Na druhou stranu byl ale také veselý a občas lehkomyslný jako ona sama a stejně jako ona milovník vybroušených slovních hříček. Nejspíš neexistovala druhá matka, která by byla pyšnější na své dospělé dítě, než hraběnka z Derryhillu. 35
01_SVATEBNI PLAN.indd 35
9.6.20 15:14