Prolog
Jina_trida.indd 7
03.03.2022 10:57:50
1
Září 1981 Milý Myšáku, zábavná fakta o vraždě: k odstranění krvavých skvrn použij coca-colu. Kombinace kyseliny askorbové a sycené vody krev vstřebá a nezůstanou žádné stopy. Ne že bych plánoval vraždu. Ale je to zajímavé téma. Na rozdíl od většiny předmětů, které tenhle semestr studuju – matematika, latina, angličtina, francouzština. I když angličtinu mám opravdu rád. Ale seznam četby je strašlivý. Jako zabít ptáčka, Chaucer, Barry Hines. A Shakespeare. Pořád dokola Shakespeare. Proč nemůžeme jednou pro změnu číst něco zábavného? Něco s trochou šmrncu? Ale stejně, dnes bys byl pyšný. Dnes jsem se nedal. Nikdy nic neprozraď, nikdy neplač a nikdy se nedej. To je to, co je potřeba k tomu, aby se člověk ve škole protloukl. Tohle a pak musí být cool, samozřejmě. A proto by nikdy nikoho ani nenapadlo, že píšu tenhle deník. Deník není cool. Deníky jsou pro slabochy a pro holky. Deníky všechno vyzradí, proto zapisuju svoje myšlenky tam, kam se moji rodiče nikdy nedívají. Můj nový deník přípravy na gymnáziu svatého Osvalda, který jsem dostal dnes ráno prvního dne podzimního 9
Jina_trida.indd 9
03.03.2022 10:57:50
semestru. Ukrývám svůj příběh na očích všem jako mrtvolu vedle hrobu. Nikdy se nedívají na moje školní práce, jen na ten kousek červeně na konci. AAA: řádka stanů. Pokud tam jsou ty stany, je to v pořádku. A můj vedoucí učitel se nikdy nepodívá. To vidím už teď. Pan Straitley, školní Quaz. To je zkráceně Quasimodo, protože vypadá jako chrlič a žije ve zvonici, v Bell Tower. Myslím, že to měl být vtip. Ale mně to moc zábavné nepřipadá. Pan Straitley mě trochu děsí. Myslím, že ho nebudu mít rád. V mé staré škole, v Netherton Green, byla mou učitelkou slečna McDonaldová. Byla to blondýnka, hezká a mladá a nosila indické sukně a kotníkové boty. Pan Straitley nosí talár jako všichni ostatní učitelé. Ale ten jeho je uprášený a ušpiněný od křídy. Oslovuje nás příjmením. Tady jsme všichni známí podle příjmení, je to jedno z těch pravidel u Svatého Osvalda, jako že nesmíme běhat po chodbách a vždycky musíme mít košili zastrkanou do kalhot. Říkají mi, že tentokrát je důležité všechna tahle pravidla dodržovat. Svatý Osvald je Nový začátek, dost daleko od Netherton Green. Nový začátek. Žádné problémy, žádné vylomeniny. Žádné poflakování s nesprávnými lidmi, žádné ostré předměty. Žádné drsné hry. A vždycky dodržovat pravidla. Samozřejmě, všechna pravidla neznám. To je součástí toho, být kluk ze sedmého semestru. Kluci ze sedmého semestru mají celé dva roky k tomu, aby všechno zvládli – školní práce, spřátelit se, zařadit se do týmů a naučit se tahat za lana. To je námořní termín, mimochodem. Táta miluje námořní termíny. Byl by rád, kdybych se dal k námořnictvu, ale to nemůžu kvůli Mému stavu. (Tak tomu říkají, Myšáku – Můj stav.) Můj stav znamená, že jsou věci, které mi doma nikdy nedovolí dělat. Můj stav určuje přátele, které mám, hry, které hraju, dokonce i školu, do které chodím. To proto táta vybral 10
Jina_trida.indd 10
03.03.2022 10:57:50
Svatého Osvalda. Svatý Osvald je církevní škola s přisným morálním kodexem. To je zřejmě to, co potřebuju. No, možná na tom je něco pravdy. Koneckonců, není nijak zábavné porušovat pravidla, pokud ve skutečnosti nic neznamenají. Pobíhání na chodbách se nepočítá. Musíte vidět za banality, abyste se dostali k opravdu zábavným věcem. Jo, a Nikdy se nenechat chytit, samozřejmě. To je to nejdůležitější. To znamená nikdy nic neříct, ani nejlepšímu kamarádovi – za předpokladu, že nějakého mám, což nemám. Už ne. Možná proto ti říkám všechna tajemství, Myšáku. Imaginární kamarádi – jako ti mrtví – nemluví. Nikdy tu hru neprozradí. Ale stejně, mohlo by být hezké najít někoho, kdo má stejné zájmy. Někoho, kdo rád porušuje pravidla. Někoho, s kým by člověk sdílel tu zábavu. Ty zábavné věci jako v Netherton Green. Zábavné věci. Jako třeba vraždu.
11
Jina_trida.indd 11
03.03.2022 10:57:50
Část první
Agnosco veteris vestigia flammae. Poznávám stopy dávného žáru. (Vergilius)
Jina_trida.indd 13
03.03.2022 10:57:50
1
Chlapecké gymnázium svatého Osvalda Podzimní semestr, 7. září 2005 Ach ano. A je to tu. Svatý Osvald, metafora pro věčnost, jestli jsem někdy nějakou viděl, vynořuje se v dohledu jako něco z dobrodružné knížky pro kluky – nejspíš něco od Julese Vernea, jako tajemný ostrov rýsující se na obzoru. Nebo od Ridera Haggarda, v jehož knížkách se zlotřilí domorodci krčí a číhají u bran Zakázaného města. Ze silnice je už vidět Bell Tower, zašpičatělá věž, ve které nikdy nevisel zvon, zato oblíbené sídlo holubů a v poslední době i myší. A za tím dlouhý hřbet Středního koridoru pozlacený světlem a ozářená přední část kaple, rozetové okno vrhá prchavé světlo do lipové aleje. Konečně doma, pomyslel jsem si, a ta myšlenka byla zároveň požehnáním i prokletím. Pošetilý starý blázen, zaznělo mi neslyšně v uších, a ten hlas byl strašidelně podobný mému kolegovi a dlouholetému protivníkovi, doktoru „Kyseláčovi“ Devineovi. Mně bude na Noc Guye Fawkese šestašedesát, za objemným pasem mám sto dva semestrů – co by bylo třeba k tomu, aby mě to odtáhlo? 15
Jina_trida.indd 15
03.03.2022 10:57:50
Dobrá otázka. Je to droga, samozřejmě. Jako ta občasná gauloiska, potajmu vykouřená za dveřmi mé pracovny, která mi pomáhá vydržet. A moje prášky na srdce, jistě, ty mi předepsal doktor po tom loňském malém incidentu – spolu s pořádnou dávkou nevyžádaných rad o kouření, stresu a sladkém pečivu. Můj doktor je můj bývalý žák (městečko je jich už plné), takže je pro něj těžké brát to vážně. Ale myslí to dobře, a já se snažím mu vyhovět. Jenže stres je součástí mé práce, a krom toho, co by se tady z toho beze mě stalo? Sloužím na téhle lodi třicet čtyři let. Znám to tady skrz naskrz. Učitel a chlapec, suplent, třídní učitel, vedoucí kabinetu klasických jazyků a teď starý centurion. Zrovna tak dobře můžete urazit chrliče na střeše kaple jako pokusit se vystrnadit starého Straitleyho, a jestli se to vedení nelíbilo, měli aspoň tolik rozumu, aby o tom pomlčeli. Prokázal jsem loni škole službu – v tom roce, ze kterého se po slibném začátku stal náš annus horribilis – a krom toho moje výsledky v latině byly nejlepší, co jsme od roku 1989 měli. V té době ale, to připouštím, jsem byl blízko tomu to vzdát. Ale vražda, skandál, podvod, to všechno hnalo starou loď na skaliska. Jak jsem mohl nechat Svatého Osvalda supům a ztroskotancům? A tak jsem zase tady, dva dny před oficiální smrští, zalévám kytky, uklízím si stůl (no dobře, snažím se) a celkově plánuju příští rok s prohnaností a přesností Marca Aurelia. Nebo aspoň doufám, že to si budou myslet moji kolegové, až odpoledne přijdou na rituální setkání před semestrem a najdou mě už usazeného v mé místnosti v Bell Tower, poklidně pokuřujícího cigaretu a plně obeznámeného se seznamem hodin nového semestru, rozvrhem, klepy a špínou, věcmi, na nichž Svatý Osvald hoduje jako králové dávných pohřebišť. Za většinu svých zasvěcených informací vděčím jedinému zdroji. Jimmy Watt. Moje tajná zbraň. Znovu dosazený po loňském roce a povýšený do funkce pomocného vrátného. 16
Jina_trida.indd 16
03.03.2022 10:57:50
Žádný intelektuál, ale rozumný a zručný – a krom toho mi Jimmy dluží jednu či dvě laskavosti a přes něj se dostanu ke spoustě toho, co je mým povznesenějším kolegům odepřeno. „Brýtro, šéfe.“ Obličej má kulatý a dobrosrdečný, teď svítící rozzářeným úsměvem. „Dovolená byla dobrá?“ „Ano, děkuju, Jimmy.“ Pokouším se rozpomenout, kdy jsem naposledy byl na dovolené. Pokud tedy nepočítáte školní výlet do Francie roku 1978, kdy Eric Scoones vzal v noci chlapce pěšky k Sacré-Coeur v blažené nevědomosti, že slavná bazilika stojí uprostřed nechvalně proslulé vykřičené pařížské čtvrti. Nejspíš jsem musel mít dovolenou – jestli tomu tak můžete říkat s tou náloží vos a cvrčků a holých břich a pro to roční období netypických lijáků, s odpoledními čaji a odtikáváním z krbové římsy za dlouhých a ospalých letních dnů. Bohové, pomyslel jsem si, je dobré být zase zpátky. Ale na jak dlouho? Na semestr? Na rok? A co dál? A co potom? Dovolená, soudil jsem. Lenivé aktivity. Romány. Možná nějaká zahrádka, někde za domem u sídliště Abbey Road, kde bych pěstoval rebarboru a poslouchal rádio. Koníčky. Hospodské kvízy. Sudoku, ať je to co chce. Všechny ty věci, které jsem odkládal ve jménu povinností kdysi v těch dnech, kdy jsem po takových věcech ještě toužil. Skličující vyhlídka. Učitel u Svatého Osvalda nemá čas na frivolnosti a pro mě už je příliš pozdě na to, abych v nich našel zálibu. „Ano, jsem zase zpátky v base pro další pracovní úkoly,“ odpověděl jsem Jimmymu s úsměvem, který dával najevo, že žertuju. „Skoro byste si mohl myslet, že to tady mám rád.“ Jimmy se hýkavě rozesmál. Nejspíš mu to znělo divně, ale on byl koneckonců hodně mladý. Měl svoje koníčky – ať to bylo cokoli – a velká bílá velryba Svatý Osvald ho ještě zcela nepohltila. „Ukázal se tu nový ředitel?“ „Je ve své kanceláři. Viděl jsem jeho auto.“ 17
Jina_trida.indd 17
03.03.2022 10:57:50
„On se nepředstavil? Nezastavil se ve vrátnici na šálek čaje?“ Jimmy se zazubil a zavrtěl hlavou. Nejspíš si myslí, že žertuju. Ale dobrý ředitel pozná svůj personál, než se chopí kormidla – a to znamená uklízečky, vrátného a dámy, které chystají čaj. Dobrý ředitel si cení řadových členů nejméně tolik jako důstojníků. Ale od jeho jmenování na začátku června jsme nového ředitele nezahlédli moc často, mírně vyjádřeno. Znali jsme ho podle jména a do určité míry podle pověsti. Ale jen několik privilegovaných ho vidělo. Klepů ale byla spousta. Konaly se schůzky za zavřenými dveřmi; šeptalo se o insolvenci a akademickém selhání; a všechno ještě znásobovala ani zdaleka ne přátelská školní inspekce, která nás spolu s nej otřesnějšími výsledky zkoušek, co paměť Svatého Osvalda sahá, dovedla k tomuto rekordnímu propadu: krizová intervence. Ty strašlivé události minulého roku, vražda žáka školy, pobodání člena sboru a skandál, který rozdělil sborovnu, přinesly mnoho obětí a působí ještě i teď. Následkem těchto událostí jsme přišli o zástupce ředitele, Pata Bishopa, a po jeho odchodu panoval mezi členy mužstva neklid, nejistota a přímo i rebelie, zatímco se Bob Strange – druhý zástupce, chytrý administrátor, ale bez citu pro lidi – pokoušel zachránit starou bárku před potopením pomocí počítačů, kurzů řízení a interním hodnocením. Nefungovalo to. Náš kapitán, bývalý nový ředitel nezvyklý velet, se v tom začínal plácat. V mužstvu se začalo reptat, někteří členové sboru dezertovali (nebo se prošli po prkně) a nakonec v červnu přišel od úřadů výnos, který nazývali „nouzová restrukturalizace vedení“. Laicky řečeno, číše bolehlavu. Ne že by mi na tom člověku nějak záleželo. Kravaťáci přicházejí, kravaťáci odcházejí, a on toho za šestnáct let získal hodně málo pro nás a ještě míň pro sebe. Tradice Svatého Osvalda přikazuje, že ředitel bude vždycky znám jako nový ředitel, dokud si nezaslouží respekt sboru. Starému novému řediteli se to nikdy nepovedlo. Člověk ze státní školy 18
Jina_trida.indd 18
03.03.2022 10:57:50
v odstínech šedi, který měl sklony zabývat se spíš drobnými prohřešky proti dress code Svatého Osvalda než obrátit mysl k všeobecnému zdraví corpus scolari. Ten nový, šušká se, je úplně jiný. Super ředitel se znalostí PR – a schopný, aspoň podle Boba Strange, díky čemuž je mimořádně kvalifikovaný převzít kormidlo naší děravé staré lodi a vést nás triumfálně do lepších vod. Já osobně o tom pochybuju. Mně připadá jako další kravaťák – a jeho absence během letního semestru, kdy měl poznávat svoje podřízené, naznačuje, že to bude jeden z těch lidí, kteří očekávají, že podřadná práce bude vykonávána neviditelně jinými, zatímco on si bude užívat výhody: publicitu a slávu. Jeho jméno, jak víme, zní Harrington. Náhodou se tak jmenoval i chlapec, kterého jsem kdysi hodně neměl rád; tomu novému to nemůžu přičítat k tíži, samozřejmě, není to ani nijak neobvyklé jméno, ale nemůžu si pomoct, přál bych si, aby se jmenoval třeba Smith nebo Robinson. Nevíme o něm téměř nic, kromě toho, že je svým způsobem guru, zachránil už dvě potácející se školy v Oldhamu a v Milton Keynes, je prominentním členem Survivors, charitativní organizace zabývající se zneužíváním dětí, a královna mu udělila Řád Britského impéria. Díky Jimmymu také víme, že dobře vypadá, dobře se obléká a jezdí stříbrným BMW (skutečnost, která už mu zajistila Jimmyho bezvýhradnou podporu a obdiv). „To je to, co Svatý Osvald potřebuje,“ říká Bob Strange. „Nové koště, co vymete všechny pavučiny.“ No, já například mám pavučiny rád. Mám své podezření, že pro Strange jsem já také jedna. Ale náš Bob chová naděje na povýšení. V šestačtyřiceti už není žádná mladá puška a jeho záliba v technologiích, která mohla být před dvaceti lety neobvyklá, je pro novou generaci normou. Nepodařilo se mu získat velení, a tak touží po pozici druhého důstojníka – a má k tomu důvod: od Vánoc vykonává práci Pata Bishopa. Samozřejmě, nějaký post u Svatého Osvalda je vždycky víc než 19
Jina_trida.indd 19
03.03.2022 10:57:50
jen součet jeho částí, a to, co vedlo k Bishopovu úspěchu – jeho srdce, jeho lidskost, jeho upřímná láska k chlapcům a ke škole –, nemělo nic společného s popisem jeho práce. Strange to nikdy tak docela nepochopil a my ostatní jsme se už dávno vzdali naděje, že by se někdy mohl vynořit ze své kukly papírování jako výrazný zástupce ředitele. Na druhou stranu je možné, že ten nový bude potřebovat pomoc zevnitř, někoho, kdo mu ukáže, jak to tady chodí, kdo mu dodá špínu na jeho pirátskou posádku. Strange k tomu docela určitě je vhodný. Jeho bledá očka vidí všechno: kdo se opozdí na hodinu, kdo má problémy s chlapci, kdo ukradl ve sborovně Daily Mail, aby si ve třídě četl, když chlapci dělají přípravy. Většinu času se drží ve své kanceláři, a přesto slyší vždycky všechno. Má své špehy v personálu (někteří ho dokonce podezřívají, že používá skryté kamery), takže je respektovaný a obávaný, i když ho jen málokdo má rád. Určuje rozvrh a na ty nešťastníky, kteří se netěší jeho přízni, padne vždycky víc než spravedlivý podíl pátečního odpoledního dozoru a vyučování ve třetím ročníku. Stručně řečeno, práskač. Ředitelský poskok. Když jsem dnes ráno šel po schodech nahoru do své třídy, uvažoval jsem – trochu s obavami –, co přinese nadcházející semestr. Od minulého roku se toho tolik změnilo, tolik kolegů bylo přesunuto, nebo odešli. Bishop, Pearman, Grachvogel, ředitel – a samozřejmě i naše slečna Dareová. Mohl jsem být mezi nimi – vlastně jsem opravdu měl v úmyslu odejít do důchodu –, ale kvůli tomu, v jakém stavu bylo tohle mně drahé místo, ale i kvůli přesvědčení, že ve chvíli, kdy odejdu, škrtne Bob Strange můj předmět z vyučovacího programu, jsem si to rozmyslel. A krom toho, co bych dělal, kdyby mě neudržoval nekonečný seriál Svatého Osvalda? A mí chlapci – mí Brodie Boys – kdo jiný než já by se o ně postaral? Ta vůně mě zasáhla, sotva jsem otevřel dveře. Eau de Room 59, směs tak známá, že si ji deset měsíců v roce sotva 20
Jina_trida.indd 20
03.03.2022 10:57:50
uvědomuju. A přesto tady je pořád, stejně nostalgická jako vůně páleného listí; uklidňující vůně dřeva, knih, leštěnky, pelargonií, myší, starých ponožek a možná i náznak zakázaných gauloisek. Rovnou jsem si na oslavu jednu zapálil, s vědomím, že až se dostaví doktor Kyseláč Devine – vedoucí oddělení němčiny, vedoucí Amadeus House a (bohužel, bohužel) také člověk pověřený dohledem nad bezpečností a zdravím na Svatém Osvaldu –, takový luxus jako poklidná cigaretka, koláček nebo dokonce lékořicové bonbony (malou zásobičku schovávám v zásuvce svého stolu) tu zase jednou budou zakázány. A jako bych ho přivolal. K čertu s ním. Zřejmě si dnes ráno přivstal, protože jsem sotva škrtnul zápalkou, když jsem za dveřmi zaslechl kroky a zahlédl za tabulí mléčného skla Devineův ostrý nos. „Ránko, Devine!“ Zašoupnul jsem sirky i cigarety pod desku katedry. „Brýtro, Straitley.“ Nos se zachvěl, ale zdržel se komentáře. „Užil jste si dovolenou?“ My oba, on i já, víme, že Devine nenávidí dovolené. Na druhou stranu předpokládám, že jako ženatý muž má nějakou odpovědnost k paní Devineové, a tak se jednou za rok mrzutě vypraví někam na francouzskou Riviéru a stráví dva týdny ve stínu plánováním hodin, zatímco jeho žena – dobře udržovaná padesátnice – se opaluje, hraje tenis a chodí do lázní. „A vy?“ „Ach ano. Skvělé. Jste tu dlouho?“ „Chodím sem od minulého týdne,“ odpověděl s ledabylostí, která ve mně vzbudila podezření. „Potřeboval jsem udělat nějaké věci. Víte, jaké to je.“ Jistěže vím. Jakákoli výmluva k návratu do Svatého Osvalda. Je to ambiciózní chlap a i přes jeho věk (šedesát, k čertu s ním, a vypadá mladší) mu musí být jasné, že brzy nastane žadonění o post třetího důstojníka, a jestli ne, nějaké nové a dobře placené administrativní místo. Krom toho bude nový ředitel docela určitě potřebovat na palubě přítele a Devine 21
Jina_trida.indd 21
03.03.2022 10:57:50
nevidí žádný důvod k tomu, aby se soutěže zúčastnil jen Bob Strange. „Uvádíte nové členy sboru?“ zeptal jsem se potutelně. Vím, že tenhle rok na jmenování dohlíží hlavně Bob Strange, nový ředitel a kvestor a že Devine jako vedoucí kabinetu němčiny cítí, že by měl mít větší roli v restrukturalizaci oddělení. Povýšení Kitty Teagueové na vedoucí kabinetu francouzštiny, například, považuje za nevhodné, je dotčen tím, že už byla provedena dvě nová jmenování, většinou podle jejího uvážení. Já mám slečnu Teagueovou docela rád, znám ji od doby, kdy byla jen suplentka. Myslím, že z ní bude výborná vedoucí kabinetu francouzštiny, a mám podezření, že starý Devine to ví také. Pokud jde o jeho oddělení – nu… Nový učitel němčiny, jeho chráněnec, na mě dělá pochybný dojem. Jeho jméno ho předchází – Markowicz –, ale jeho náročný program mu zřejmě nedovolí být ve škole dřív než příští týden. Znám tyhle typy – učitel, který administrativní práci klade před podřadnou záležitost opravdového vyučování jeho předmětu – a ne jsem si jistý, jestli jeho jmenování bude vrhat na vedoucího jeho kabinetu dobré světlo. „Nikoho z nových jsem moc neviděl,“ pronesl Devine mrazivě. „Dokonce ani nového…“ Popotáhl. Někteří lidé říkají, že oči jsou zrcadlem duše, ale v Devineově případě jeho emoce prozrazuje ze všeho nejvíc nos. Zrůžověl jako u albínské krysy a rozčileně se zachvěl. „Dejte si lékořicový bonbon,“ nabídl jsem mu. Podíval se na mě, jako bych mu nabízel kokain. „Ne, děkuju,“ odpověděl. „Já nemlsám.“ „Škoda,“ pokrčil jsem rameny a vybral si jeden žlutý. „Vždycky jsem byl přesvědčený, že trocha mlsání člověku jenom prospěje.“ Sjel mě pohledem. „To jistě,“ zabručel. „Už jste ho viděl? Myslím nového ředitele?“ 22
Jina_trida.indd 22
03.03.2022 10:57:50
„Začínám si myslet, že je to pan Neviditelný. Ale to je jedno, bude tady v jedenáct na ředitelský brífink. Myslím, že jsou všichni zvědaví, jak hodlá zvládat situaci. Super ředitele člověk nepotká každý den.“ Devine významně zafrkal. „Chápu to tak, že vy už jste se setkali.“ „Vyměnili jsme si pár slov.“ V tu chvíli mi došlo, že v jeho chování je něco hodně podivného. Doktor Devine nikdy nepatřil k nejotevřenějším lidem, zvlášť pokud šlo o kritičnost k vedení. Napadlo mě, co mu asi ten nový řekl, že to vyvolalo takovou reakci. „A?“ pobídl jsem ho. Ale Devine už zase nabyl svého obvyklého sebeovládání. Jeho loajalita k vedení znamenala, že ať by byla jeho osobní nespokojenost jakkoli silná, nebude o tom mluvit s níže postavenými osobami. „Uvidíte,“ pronesl a odešel, zanechal za sebou nezaměnitelný pach svatosti. Následujících několik hodin jsem strávil procházením záznamů, zapisoval jsem si do deníku a tu a tam si vychutnával lékořicový bonbon. Svatý Osvald má vlastní deníky, vydávané chlapcům i personálu. Chlapci je využívají k záznamům a přípravám, personál k plánování hodin. Nebo lépe řečeno to tak bylo, protože před třemi lety kvestor prohlásil, že náklady jsou příliš zatěžující. Další z našich tradic zmizela, ale já jsem si ve svém skládku nasyslil malou zásobu deníků. Nejde mi tolik o výdaje jako spíš o to, že doma mám na poličce úhledně seřazenou sadu nějakých třiceti či kolika školních deníků s naším erbem vyvedeným v modré a zlaté nad školním mottem. Zdá se nějak nemorální, abych tam teď, na konci své kariéry, přidával jiný design. Chlapci si můžou vybrat, co se jim líbí, samozřejmě, ale já jsem natolik staromódní, abych mohl být přesvědčený, že přípravy patří do deníku příprav a ne do diáře z papírnictví nebo (jako v případě mého chlapce Allena-Jonese) do notesu v šokujícím odstínu jasně růžové s obrázkem Hello Kitty na obálce. 23
Jina_trida.indd 23
03.03.2022 10:57:50
Zítra se do školy vrací chlapci. Je to chvíle, na kterou čekám celé léto. Na rozdíl od Devinea, o kterém se ví, že prohlásil, a to bez nejmenší stopy ironie, že škola by byla mnohem efektivnější, kdyby v ní nebyl ani jeden chlapec. Já mám svoje chlapce moc rád, proto vždycky odmítám převzít nějaký další administrativní úkol, raději učím v místnosti 59, než postrkuju papíry ve svém kabinetu. Tenhle rok ale první den slouží z větší části jako prostor pro různé brífinky, navíc jako čas, kdy má člověk strávit (a prodiskutovat) různé aspekty rozvrhu včetně dozoru, volných hodin a mimoškolních povinností. Můj nový rozvrh byl neobvykle prořídlý, jak jsem nespokojeně zaregistroval: jen dvacet jedna vyučovacích hodin týdně na rozdíl od obvyklých pětatřiceti. Každý samozřejmě ví, že Bob Strange (fyzik) se na latinu dívá s podezřením a nic by neviděl radši než to, jak latina mizí z rozvrhu. Zatím se mi dařilo udržet kontrolu nad svým oddělením o jednom člověku a navzdory vší pravděpodobnosti zůstávají výsledky setrvale dobré. Jenže letos vidím, že se (nepochybně s pomocí nového ředitele) Bobovi konečně podařilo (s využitím celostátního curricula jako té nejnižší výmluvy) odsunout latinu jako volitelný předmět, a co víc, postavil ji jako přímého konkurenta němčiny, což znamená, že opravdoví lingvisti – ti, kteří chtějí zvládat jazyky na úrovni A a ještě líp – nemají na vybranou, musí si jako druhý jazyk vybrat němčinu a buď odložit studia klasiky až do šestého ročníku (absurdní), nebo (ještě hůř) rozhodnout se studovat latinu v čase oběda jako aktivitu nad rámec školních osnov. Nad rámec školních osnov! V historii Svatého Osvalda byly časy, kdy se všechno vyučovalo v latině, dokonce i o přestávkách se mluvilo latinsky, a chlapci dostávali rákoskou, když špatně skloňovali. To tedy bylo dost dlouho předtím, než jsem sem přišel, to musím připustit. Ale stejně, jak se opovážili? Dalších několik minut jsem strávil proklínáním jak nového ředitele, tak Boba Strange v latině, řečině i anglosaštině. Pak 24
Jina_trida.indd 24
03.03.2022 10:57:50
jsem proklel doktora Devinea, který z toho rozhodnutí nepochybně získá nejvíc a který nenávidí můj předmět ode dne, kdy sem přišel. Devine a já za sebou máme dlouhou historii – třicet čtyři let, abych byl přesný – a během těch let dával jasně najevo, že považuje latinu za zastaralou a možná i rozvratnou, vměšující se jako taková do jeho germánských ambicí. Jestli ho nemůžu označit přímo jako Strangeova přítele, pak je to přinejmenším jeho souputník; a já mám podezření, že tohle odsunutí mého předmětu do pole volitelných se dá přinejmenším zčásti přičítat jeho vlivu. Ale stejně, id imperfectum manet dum confectum erit, jak by možná řekl Clint Eastwood. Možná dojde ještě k jednomu velkému souboji, než jeden z nás odloží zbraně. Dvacet minut před jedenáctou jsem si sundal talár z mosazného háčku na zadní straně dveří šatníku. Před dvaceti lety nosili všichni členové učitelského sboru ve škole talár. Teď jsem v pokračování téhle tradice víceméně sám. Akademický talár ale skrývá spoustu prohřešků – křídový prach, skvrny od čaje, výtisk Virgiliových básní uložený pro nudnější jednání. Ne že by tohle mělo být nudné, pomyslel jsem si, když jsem si oblékal ošoupaný starý talár a sestupoval dolů do sborovny právě včas na čaj a čokoládovou sušenku před prvním ředitelským brífinkem semestru. Ke svému překvapení jsem zjistil, že sborovna je už plná. Nejspíš zvědavost – krom toho, když se sejde celý učitelský sbor, moc místa nezbyde a zrovna dnes nikdo nechtěl promeškat příležitost získat místo v první řadě. Moje oblíbená židle byla volná. Druhá zleva, pod hodinami, v příjemném úhlu šedesáti stupňů. Roky uvážlivého usazování vymodelovaly tu židli tak, aby vyhovovala mým rozměrům a bylo by potřeba něčeho víc než jen změny ředitele, aby to ovlivnilo její kontury. Eric Scoones už tady byl. Už víc než třicet let můj kolega, přítel od dětství, měl stejné starosti jako já – až na to, že jako 25
Jina_trida.indd 25
03.03.2022 10:57:50
představitel moderních jazyků byl spíš považován za přínos oddělení, takže se cítil vůči mně v nadřazenější pozici – skutečnost, kterou rád zdůrazňoval, když se cítil nejistý, což bylo, abych byl upřímný, většinu času. „Dobré ráno, Straitley.“ „Dobré ráno, Scoonesi.“ Léta se podepsala na nás všech, ale na Ericu Scoonesovi vyvstávala jako skvrna od inkoustu na bílém papíře. Z chlapce, kterého jsem znal v jedenácti letech – malého, dost chytrého na to, aby přeskočil jeden školní ročník, rošťáckého a vždy připraveného utéct před potížemi –, se stal brontosaurus: velký, pomalý, poloviční centurion s pijáckým nosem a znepokojivým sklonem k sípání při stoupání do schodů. Z rozpustilého chlapce se stal muž, který každý neúspěch považuje za přímý úder Všemohoucího. Zatrpklý muž, který věří, že ho Život připravil o dosud nespecifikované rozkoše, a na úspěch svých přátel pohlíží jako na osobní porážku. A přesto mám toho starého osla rád, stejně jako věřím, že on má rád mě. „Dovolená byla příjemná, Straitley?“ I po tolika letech mě oslovuje příjmením, stejně jako když jsme byli chlapci, před více než padesáti lety. Nezávazně jsem pokrčil rameny. „Nejsem si jistý, jestli jsou prázdniny můj šálek čaje. Příliš stresující.“ Podíval se na mě s výrazem unavené nadřazenosti. „Nenapadlo by mě, že bys někdy mohl být ve stresu. Ne při tvém pracovním vytížení.“ Eric vnímá můj rozvrh s malým počtem žáků ve třídě a důrazem na vyšší ročníky jako svého druhu koníček, příjemný únik od reality výuky moderních jazyků. Udržuje tak zdání, že je neustále přepracovaný, přestože nemá žádnou třídu, a nárokuje si proto pět hodin týdně navíc pro sebe, zatímco já se musím starat o potřeby svých chlapců, jejich práci a jejich rodiče. Prvních deset let své kariéry působil jako lhostejný třídní učitel, teď už ale třídnictví odmítá a spíše opovrhuje, 26
Jina_trida.indd 26
03.03.2022 10:57:50
jak se domnívám, náklonností, kterou chovám ke svým chlapcům, což je podle něj nedůstojné, nevhodné a jednoho dne to povede k problémům. Navzdory tomu má vřelé srdce, které (dost špatně) skrývá pod fasádou drsnosti. „Už jsi zahlédl nějaké nováčky?“ To nebyla jen tak nějaká otázka. Minulý rok jsme přišli o dost lidí včetně vedoucího oddělení. Tím se katedra jazyků smutně vyčerpala, takže na katedře zůstala jen Liga národů (manželský pár s téměř nesnesitelnou samolibostí) plus Eric, Devine, Kitty Teagueová – a samozřejmě já –, kteří obsluhují katedrová děla. Eric si odfrkl. Považoval jsem to za výraz všeobecné nespokojenosti. Měl jsem podezření, že si vyhlédl místo vedoucího oddělení navzdory tomu, že by měl plánovat odchod do důchodu. Jenže Eric patří ke staré škole a povýšení Kitty Teagueové mu připadá nepřirozené. Za našich časů byly ženy sekretářkami, uklízečkami nebo kuchařkami. To, že je teď jedna z nich jeho nadřízenou, odporuje všem zásadám. „Klidně by to mohla být dívčí škola,“ pronesl sklesle. „Další dvě ženy jsou přijaté na francouzštinu. A bodejť, když jednu z nich jmenují vedoucí katedry.“ Napil jsem se čaje a zdržel se komentáře. Mužů, kteří vystudovali jazyky, je v učitelské profesi jako šafránu a byl jsem si jistý, že Kittyin úsudek je naprosto rozumný. Přesto jsem se obával, že jmenování dvou žen na naši katedru pravděpodobně vyústí ve vlnu mírně neslušných poznámek ze strany některých našich kolegů – a neočekávám, že by se kvestor (který se považuje za vtipálka) zdržel komentáře. „A co Němci?“ zeptal jsem se. „Toho nového jsem ještě neviděl. Zřejmě je na kurzu. Nebude tu dřív než za týden.“ Ericův hlas byl apatický. Jeho názor na zaměstnance, kteří se rozhodnou jít na kurz, místo aby zůstali ve škole, je jadrný a dobře zdokumentovaný. „A co nový ředitel?“ 27
Jina_trida.indd 27
03.03.2022 10:57:50
Eric pokrčil rameny. „Ještě jsem ho neviděl. Nikdo ho neviděl, kromě vnitřního kruhu.“ „A Devine?“ vzpomněl jsem si na ranní krátké, nepříjemné setkání. „Ten je samozřejmě v sedmém nebi. Myslí si, že krizový tým chodí po vodě.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Dneska jsme se potkali. Vypadal trochu… zamyšleně.“ „Chceš říct, že zase slídil kolem. Podlézal krizovému týmu ve jménu bezpečnosti a ochrany zdraví.“ Devine a Eric nikdy nebyli přátelé. Eric považuje Devinea za zodpovědného za své vlastní nepovýšení a Devine považuje Erica za náladového a nevýkonného. „Tentokrát ne,“ odpověděl jsem. „Mám pocit, že na Devinea nový šéf nějak moc velký dojem neudělal.“ Eric se zatvářil skepticky. „Člověk z Oxbridge, guru v oblasti vzdělávání, charitativní pracovník, superman. Co ještě chce?“ Co jiného? „Samozřejmě,“ pokračoval Eric truchlivě, „někdo by si mohl myslet, že ředitel by měl strávit alespoň pár let ve třídě. Někdo by mohl pochybovat o moudrosti toho, že na místo, jako je Svatý Osvald, pustí člověka ze státní školy.“ Chápal jsem jeho hledisko, samozřejmě. Ředitel má vyrůst od tabule, ne v nějakém PR skleníku. A ano, tradice Svatého Osvalda nejsou stejné jako ve státním sektoru. Ale krizová opatření (a jejich ředitelé) jsou obvykle krátkodobé investice. Svatý Osvald tady stojí už pět set let. Ale ať je ze státní školy nebo ne, pomyslel jsem si, jak velkou škodu může natropit? Už byl čas, aby schůze začala, ale slavný super ředitel se ještě neobjevil. Na co ten chlap čeká? Usoudil jsem, že je to showman, nalil jsem si další šálek čaje a usadil jsem se do svého křesla, připravený sledovat tu show. 28
Jina_trida.indd 28
03.03.2022 10:57:50
O pět minut později to začalo. Dveře se otevřely, rozhostilo se ticho: v sevřené formaci napochodovala do místnosti falanga kravaťáků. Bob Strange mezi nimi, obličej měl podivně bez výrazu, po jeho bocích Devine a kvestor, ale jim nikdo moc pozornosti nevěnoval. Všechny pohledy se upíraly na neznámé. Dva muži a jedna žena – všichni tři elegantní a tak nažehlení, že by se člověk o jejich puky mohl pořezat. Nový ředitel byl o kousek před nimi (předpokládal jsem, že ti dva kravaťáci tvořili jeho krizový tým), a tak jsem měl čas všimnout si střihu jeho obleku, lesku jeho bot a úsměvu, před kterým by i klávesa klavíru vypadala jako úzká škvíra, než mě poznání překvapilo tolik, že jsem tlumeně zaklel a obsah mého šálku mi zmáčel nohavici a začal mi nezadržitelně stékat do boty. Učitel nikdy nezapomíná obličeje, i když jména chlapců často zapadnou. Přikládal jsem to jméno náhodné shodě – za více než čtyřicet let učení se člověku stane, že na nějaké jméno narazí víckrát než jen jednou. Ale jakmile jsem uviděl tu tvář, věděl jsem, že můj instinkt byl správný. Protože já jsem toho chlapa znal, víte. Doktor Harrington, nositel Řádu Britského impéria – Johnny Harrington ze 3S – vracející se po dvaceti letech, aby způsobil nová trápení. Nepřicházelo v úvahu, že by mě nepoznal; když přejel pohledem skupinku, naše oči se setkaly a jeho úsměv se ještě rozšířil. Kývl na mě, jako by zdravil starého přítele, a mně srdce o něco pokleslo jako fregata odsouzená ke zkáze. Johnny Harrington, bohové dobří. Moje nemesis, moje bête noire, chlapec, který mě málem stál mou práci a školu stál mnohem víc. A teď je z něj ředitel, kristepane – nejenom vedoucí, ale super vedoucí – a já se skoru přistihuju při tom, že lituju odchodu starého nového ředitele, i když byl tak zranitelný a neschopný, protože neschopného ředitele snadno vede jeden či dva zástupci, ale super ředitel nikomu nedovolí, aby ho vedl. Super ředitel všechno dotáhne do konce. Super 29
Jina_trida.indd 29
03.03.2022 10:57:50
ředitel kormidluje svou vlastní loď – pyšně, ano. A třeba i na skaliska. A pokud se mladý Harrington během posledních dvaceti let výrazně nezměnil, můj odhad byl, že skaliska jsou přesně to, kam míříme.
30
Jina_trida.indd 30
03.03.2022 10:57:50
2
Podzimní semestr, 1981 Drahý Myšáku, tak tohle je Svatý Osvald. Nemůžu říct, že by na mě udělal nějaký dojem. Všechno je tak staré – stoly, seznamy vyznamenaných, tělocvična, dokonce i učitelé jsou pravěcí. Je to jako muzeum plné zaprášených, starých vycpaných zvířat. Pan Scoones, který přes oběd pouští francouzské filmy a nejspíš si myslí, že je très cool. Doktor Devine, který se nikdy neusmívá. A pan Straitley – ten je z nich nejhorší, s těmi latinskými vtípky a sarkasmem. Přál bych si, abych byl zpátky v Netherton Green. Přál bych si, abych byl v jiné třídě. Tolik lidí je pod uniformou a pod kůží zvířetem. Prase, slon, pes. Pan Straitley s tou velkou hlavou a kudrnatými vlasy je jako lev z pantomimy, hraje pro galerii svých patolízalů, nadšeně se dožadujících pokračování. Pan Scoones je ropucha, plný vzduchu a pompéznosti. Doktor Devine je kudlanka, celý křehký a počestný. Většina chlapců jsou psi, samozřejmě. Pobíhají ve smečkách, žadoní o zbytky, ňafají: Ano, pane, ne, pane. Také jsem býval pes, víš. Ale ne dlouho. Nenávidím psy. 31
Jina_trida.indd 31
03.03.2022 10:57:50
Ředitelem Svatého Osvalda je doktor Shakeshafte. Vypadá jako prase. Malá očka, velký nos. Ostatní kluci mu říkají SS. Nejdřív jsem myslel, že proto, že učí němčinu, ale teď myslím, že je to něco sprostého. Ani jeho nemám rád. Můj první den na mě křičel, že jdu dolů po nesprávné straně Jižního schodu. Jižní schod. V jednotném čísle. Tak tomu tady říkají. Ve skutečnosti je tady čtyřiatřicet schodišť (v množném čísle), ale pravidla Svatého Osvalda zjevně převládají nad pravidly gramatiky. A Svatý Osvald je hotové bludiště. Je tady zvonice, Bell Tower, samozřejmě. Tam je moje třída. Celý den lítám nahoru a dolů po schodech. Pak je tady Horní koridor, který se táhne přes celé nejvyšší patro. Pod ním je Střední chodba, která ho spojuje s přízemím, a konečně Dolní chodba na opačném konci budovy. Na obou koncích jsou schodiště. A tady se to komplikuje. Podle pravidel Svatého Osvalda mohou chlapci z Dolní a Střední školy chodit nahoru jen po Severním schodu a dolů po Jižním. Má to ulevovat návalu, říká doktor Shakeshafte. Mimo dosah chlapců z Dolní a Střední školy jsou: společenská místnost Horní školy, společenská místnost šestého ročníku, sborovna (samozřejmě), studovna, kaple (kromě bohoslužeb), kotelna, vrátnice a v podstatě všechny ročníkové třídy, pokud v nich není přítomen učitel. (Tady se oslovují pane. Nedělá to snad z nás všech psy?) A pak jsou tady další pravidla, která se očekává, že bych měl nějak znát. Seřadit se před třídou. Vstát, když vejde učitel. Vždycky říkat pane, když mluvím s učitelem. Říkat pane i prefektům a dbát na to, abych dělal, co mi řeknou. Nesundavat si sako, pokud ředitel na shromáždění nevyhlásí Den košil. Nejezte na chodbách. Vždycky mějte košili zastrčenou do kalhot. Nenoste si do knihovny vlastní knihy. Vždycky se držte vlevo. Už na mě křičeli nejmíň stokrát! Nový chlapče, nedělej tohle! Nový chlapče, choď vlevo! Jak těžké je zapamatovat si jméno? Možná ho změním na Nového chlapce. 32
Jina_trida.indd 32
03.03.2022 10:57:50