001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 21.02.21 23:58 Stránka 3
Pavel Juřík
CZERNINOVÉ Nezahyneš ani ohněm, ani mečem
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 4
© Pavel Juřík, 2021 All rights reserved ISBN 978-80-242-7274-0
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 5
Věnování Tuto knihu věnuji své manželce Simoně a dcerám Tereze a Kateřině. Autor
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 7
OBSAH Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
DĚJINY RODU CZERNINŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 POČÁTKY RODU CZERNINŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Rodová pověst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Erb Czerninů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 CHUDENICKÁ VĚTEV CZERNINŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Starší chudenická větev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Mladší chudenická větev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Majetkový vzestup chudenické větve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Dobrá, nebo zlá paní hraběnka? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Hrabě Jan Vojtěch a vymření chudenické větve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 NEDRAHOVICKÁ VĚTEV CZERNINŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Jan Czernin z Chudenic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Nešťastný Diviš Czernin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Diviš Czernin na cestě s rebely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Humprecht III. mezi povstalci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Jan starší – úspěšný hospodář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Janův zeť Zikmund Jan Myslík z Hyršova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Dezerce Madlonova pluku v bitvě u Breitenfeldu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Smrt milované „Bětušky“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Korespondence Zuzany Czerninové se synem Humprechtem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Marnotratný Heřman Václav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Zakladatel slávy a bohatství rodu – Heřman Czernin zvaný „Tureček“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Cesta do Svaté země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Heřmanův návrat do Čech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Vyslancem v Cařihradu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Na straně císaře proti „rebelům“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Podruhé vyslancem v Cařihradu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Návštěva italského Loreta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Milostný příběh Heřmanovy neteře Reginy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Černínská kaple v chrámu sv. Víta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Humprecht Jan Czernin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Krásná a náročná hraběnka Diana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Vyslancem v Benátkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Mecenáš s Řádem zlatého rouna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Heřman Jakub Czernin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 7
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 8
Nelehká polská mise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Ceremoniální problémy vyslance Heřmana Jakuba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Spojení Czerninů a Slavatů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Svatba Jakuba Heřmana Czernina a Marie Josefy Slavatové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Kosmonoské gymnázium centrem vzdělanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Slavatovské dědictví pánů z Hradce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Los o slavatovské dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 František Josef – vrcholné období Czerninů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Svatba proti vůli poručníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Pomluvy o hraběnce Marie Markétě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Ženská nemocnice a klášter u sv. Alžběty v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Vladař domu chudenického a hradeckého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Finanční problémy rostou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Láska k honům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Konec velkého hraběte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Stavební rozmach za hraběte Františka Josefa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Hrabě Prokop Vojtěch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 NEDRAHOVICKO-HRADECKÁ VĚTEV CZERNINŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Hrabě Jan Rudolf – zakladatel hradecké větve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Hrabě Petr Vojtěch Jan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Hrabě Evžen Karel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Hrabě Jaromír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Český hrabě Evžen Jaromír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Poslední z hradecké větve – František Jaromír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 První pozemková reforma a Czerninové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Evžen Alfons Czernin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Připojení Sudet k Německu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Stížnosti Němců na hraběte Evžena Czernina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Na cestě do exilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Osudy Czerninské galerie ve Vídni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Poválečné osudy hradecké větve rodu Czerninů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Karel Eugen – hlava hradecké větve Czerninů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 DYMOKURSKO-VINOŘSKÁ VĚTEV CZERNINŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Hrabě Otakar starší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Kontroverzní ministr zahraničí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Dopisy císaře Karla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Německo eliminuje ruskou frontu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 „Místo chleba – česká velezrada“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Blíží se konec monarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Poslední mise hraběte Czernina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Pokračování dymokursko-vinořské větve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Humprecht Czernin obětí nacistické perzekuce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Komunistická perzekuce Czerninů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Trpělivý Děpolt Czernin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 8
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 9
Nová generace v Dymokurech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Hrabě Otto Rudolf a jeho potomci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Letecké „eso“ RAF . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Velitelem v týlu nepřítele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 VRCHLABSKÁ VĚTEV CZERNINŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Spojení rodu Czerninů a Morzinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Hrabě Rudolf Czernin-Morzin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Erb Czernin-Morzinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Složitý život Jaromíra Czernina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Život na území odstoupeném Říši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Finanční krize pokračuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Mistrovský obraz pro Hitlera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Konfiskace majetku Czernin-Morzinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
VYBRANÁ SÍDLA RODU CZERNINŮ
.......................................................
109
Chudenice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Rozhledna Bolfánek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Jindřichův Hradec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Rondel s vynikající akustikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Zámecký mlýn a elektrárna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Andělská Hora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Dopis hraběte Czernina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Dymokury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Dymokurská řepařská drážka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Horní Maršov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Humprecht . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Choustník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Jemčina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Kosmonosy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Loreta a Campanilla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Kozel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Krásný Dvůr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Nebílovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Pacov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Petrohrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Radenín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Stružná (Kysibl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Šťáhlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Švihov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Velichov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Velichovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 9
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 10
Velké Hlušice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Vinoř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Hrobka Czerninů ve Vinoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Vrchlabí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Hrobka Czernin-Morzinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Nenápadné památky na Czerniny-Morziny v Krkonoších . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148
Czerninové – zjednodušený rodokmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Zdroje obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
10
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 11
ÚVODNÍ SLOVO Počátky rodu Czerninů sahají zcela jistě ještě před rok 1193, kdy o nich máme první zprávu. Pro nedostatek archivních pramenů je možné souvislou historii rodu sledovat až od 15. století, přesto v našich dějinách i krajině zanechal nesmazatelné stopy. Kolébkou rodu byla podle staré legendy již ve 12. století tvrz Chudenice u Klatov, kterou Czeninové drželi téměř nepřetržitě až do roku 1945. Ve 14. století došlo k ústupu rodu z významných funkcí a ke ztrátě majetku. Koncem 15. století se Czerninové rozdělili do několika rodových linií: chudenické, radnické, tasnovické a nedrahovické. Zatímco dvě prostřední rodové větve postupem času vymřely, příslušníci chudenické a nedrahovické linie sehráli významnou roli v dějinách. Chudenická větev vymřela roku 1816 stavebníkem loveckého zámku Kozel u Plzně hrabětem Janem Vojtěchem Czerninem, potomci nedrahovické linie žijí dodnes. V době stavovského povstání v letech 1618–1620 se Czerninové (podobně jako jiné rody) rozdělili do dvou táborů. Např. Diviš Czernin (1565–1621) z nedrahovické větve se přidal na stranu povstalců, zatímco jeho mladší bratr Heřman Czernin z Chudenic (1576–1651) a další příbuzní zůstali věrní císaři a dočkali se společenského i majetkového vzestupu. Nejvýznamnější a také nejznámější jsou Czerninové z nedrahovické linie rodu. Zakladatelem jejího majetku a slávy se stal původně chudý rytíř Heřman Czernin z Chudenic (1576–1651). O co měl méně majetku než jeho starší bratři, o to měl více odvahy, inteligence a píle. Jako mladík se vypravil do Jeruzaléma, stal se dvořanem císaře Rudolfa II. a posléze jeho vyslancem u tureckého sultána. Úspěšnou misi do Konstantinopole si ještě jednou zopakoval. Za své cenné služby byl panovníky štědře odměněn a získal významné úřady. Díky němu byli Czerninové v roce 1627 povýšeni do hraběcího stavu. Zakladatelem proslulé sbírky obrazů Czerninů se stal jeho synovec Humprecht, kterému Heřman odkázal svůj majetek. Česky psané dopisy, které si Humprecht psal s matkou, jsou cenným svědectvím o životě venkovské šlechty, o jejích denních radostech a strastech. Humprecht vybudoval Černínský palác v Praze a lovecký zámek Humprecht u Sobotky v Českém ráji, byl vyslancem v Benátkách a osobním přítelem císaře Leopolda I. Další vzestup pak pro Czerniny v roce 1693 znamenalo slavatovské dědictví, získané sňatkem Heřmana Jakuba Czernina s Marií Josefou Slavatovou z Chlumu a Košumberka. Ta losem mezi dědičkami získala panství Jindřichův Hradec, které její potomci vlastnili až do roku 1945. V roce 1716 Czerninové získali výjimečný titul „vladař domu hradeckého a chudenického“, který připomínal titulaturu Rožmberků a pánů z Hradce. Z Heřmanových potomků připomeňme hraběte Jana Rudolfa, zakladatele hradecké větve, který byl všestranně nadaný. Byl virtuos ve hře na violu, správcem císařských uměleckých sbírek a ředitelem dvorního divadla. U zámku Krásný Dvůr založil první přírodně-krajinářský park v českých zemích, který obdivovala celá střední Evropa. Jeho mladší bratr Wolfgang Maria založil vinořskou linii rodu. Z ní pocházel ministr zahraničních věcí Rakouska-Uherska hrabě Otakar, který se nechvalně „proslavil“ tzv. Sixtovou aférou na jaře roku 1918. Jeho synovec Manfred Beckett Czernin patřil k nejlepším stíhacím pilotům britského letectva za 2. světové války. Z vinořské linie vzešla dymokurská větev, jejíž členové byli tvrdě pronásledováni nacistickým i komunistickým režimem. Za podpis pod obě prohlášení šlechty o věrnosti českému národu v letech 11
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 12
1938 a 1939 byla na majetek bratrů Rudolfa a Humprechta Czerninů uvalena nucená správa a oba byli uvězněni. Humprecht byl v roce 1944 propuštěn na svobodu, na které po několika dnech na následky věznění zemřel. Po únoru 1948 byl majetek dymokurských Czerninů zkonfiskován a jejich rodiny byly ze svých domovů vystěhovány a perzekuovány. Např. Děpolt Czernin se musel živit v dělnických profesích a během základní vojenské služby sloužil u praporu PTP. Teprve v roce 1994 se Děpolt a Diviš dočkali restituce majetku, ačkoli ani ta nebyla jednoduchá. Zdevastovaná hospodářství a zámky se jim už ale podařilo obnovit. Vrchlabská linie hrabat Czerninů z Chudenic začala hrabětem Heřmanem (1819–1892), který se roku 1853 oženil s Aloisií hraběnkou von Morzin. Jejich potomci používali titul von Chudenitz und Morzin a vlastnili panství Vrchlabí, Maršov a Kysibl (Stružná). Z této větve pocházel hrabě Evžen Alfons (1892–1955), kterého roku 1927 adoptoval bezdětný strýc František (1857–1932) do hradecké větve. Jemu pak byl v roce 1945 zkonfiskován majetek na základě Benešových dekretů. Dodnes nejsou uzavřeny spory týkající se jeho navrácení. Z vrchlabské linie Czerninů je nejznámější hrabě Jaromír (1908–1966), na něhož dopadly důsledky první pozemkové reformy, které způsobily vážnou finanční krizi rodu. Současně se téměř celý jeho majetek stal v letech 1938–1939 součástí Německa a jeho i manželku Alix-May zasáhly důsledky Norimberských rasových zákonů. Navíc jeho švagrem byl rakouský ministerský předseda Kurt von Schuschnigg, kterého nacisté poslali do koncentračního tábora. Finanční krizi chtěl Jaromír v roce 1938 vyřešit prodejem nejcennějšího obrazu czerninské sbírky ve Vídni Alegorie malířství od nizozemského malíře Vermeera do Spojených států. Nakonec ho ale získal Adolf Hitler. Po roce 1945 se Jaromír a jeho potomci opakovaně, avšak neúspěšně, snažili získat tento obraz zpět z majetku Rakouské republiky. Czerninové patřili v 18. století mezi tři nejbohatší šlechtické rody na území Českého království. Díky tomu se zasloužili o stavbu nebo přestavbu desítek hradů, zámků a kostelů v Čechách a několika paláců v Praze a Vídni. Kromě toho byli významnými mecenáši, a to nejen umění. Např. piaristické gymnázium v Kosmonosích, které roku 1688 založil hrabě Heřman Jakub, bylo po dvě století jednou z nejvýznamnějších středních škol v českých zemích, kde se navíc vyučovalo i v češtině. Své zásluhy mají Czerninové i v rozvoji zemědělství a průmyslu, a to nejen na svých statcích. Například hrabě František Josef stál na počátku 18. století v čele tzv. komerčního kolegia, jehož cílem bylo povznést hospodářství v českých zemích. Dvěma stům tisíců žen pomohla ženská nemocnice v Praze Na Slupi, jejíž největší mecenáškou byla Marie Markéta hraběnka z Valdštejna rozená Czerninová z Chudenic. Tato nemocnice byla navržena velkoryse a na svou dobu moderně, léčili v ní lékaři a o pacientky se staral početný tým vyškolených sester – nemocnice existuje dodnes. Nesmíme zapomenout na významný podíl Czerninů na vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyni Národní galerie. Černínský palác v Praze sloužil jako její obrazárna. Czerninové podporovali založení Národního muzea a Národního divadla v Praze nebo Slovanskou besedu ve Vídni. Přes opakovanou nepřízeň času, ať ve středověku nebo v nedávné době, se Czerninové neochvějně drží víry předků a zodpovědnosti k sobě i okolí. I díky tomu se na ně i nadále vztahuje rodové heslo „Nezahyneš ani ohněm, ani mečem“. V Kolíně 31. 8. 2020
Autor
12
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:52 Stránka 13
DĚJINY RODU CZERNINŮ
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 14:04 Stránka 14
POČÁTKY RODU CZERNINŮ Czerninové (také Černínové) jsou jedním z nejstarších českých šlechtických rodů. Původ rodu je odvozován z prastarého českého panského rodu Drslaviců, který se připomíná již v roce 1160. Nejstarší prameny doložený předek Drslaviců byl Drslav, který v letech 1160–1165 zastával úřad kastelána plzeňského hradu. V letech 1187–1193 je v dokumentech uváděn jeho syn Rús. V roce 1193 uzavřel on a jeho třetí syn Drslav dohodu s plaským klášterem,
RODOVÁ POVĚST O původu jména Czerninů se dochovala stará romantická pověst: „Drslavici, předkové nynějších Czerninů z Chudenic, jednou byli krutě pronásledováni, poněvadž si krále rozhněvali. Nepřátelé jejich znenadání přepadli jich sídlo a povraždili je všechny. Sotva ještě se podařilo chůvě, která pacholátko v dětenčí světnici opatrovala, že s ním utekla až do výstupku, a tu jej v komíně ukryvši, sama se také někde skryla. Pacholátko strachem nedýchalo a chůva jeho také se bála ze svého úkrytu vyjíti. Když vrahové byli za nějakou chvíli odešli, poddaní šli na zámek, a hlasitě oplakávajíc svých dobrých pánů, vyvolali tak chůvu. Našedše s ní pachole celé od sazí černé, zvolali radostně: ,Aj chuděnec, a jak je černý! Bůh nám tebe zachovej, abys zůstal provždy zdráv a abys někdy byl pánem naším milostivým.‘ A přání to se splnilo, když se hněv králův utišil. Na památku pak této události nazýval se mladý pán Czerninem a sídlu jeho říkali Chudenice.“ (Pavel Koblasa, Příspěvek k dějinám rodu hrabat Czerninů z Chudenic)
podle které klášter získal 22 liber stříbra a ves Čížkov u Blovic u Plzně. Doplňme, že Drslavův synovec Oldřich starší padl jako křižák u pevnosti Akkon v Palestině. V letech 1192–1212 je
Počátky rodu Czerninů připomíná kresba z 19. století od Johanna Nepomuka Geigera s námětem vypovězení komorníka Czernina z Čech králem Přemyslem Otakarem I. roku 1212.
ERB CZERNINŮ Popis erbu Czerninů (tzv. blason) z roku 1623: Polcený štít se srdečním rakouským štítkem přikrytým zlatou císařskou korunou, v něm v červeném poli stříbrné břevno. Pravá polovina štítu je červená, levá modrá se třemi stříbrnými břevny (údajně znamenají tři řeky, Otavu, Úhlavu a Vltavu, které protékají drslavickým územím). Z nich po tzv. polepšení erbu horní břevno nese zlaté písmeno F (císař Ferdinand III.), prostřední M (císař Matyáš) a spodní R (císař Rudolf II.). Na helmě s přikryvadly vpravo modrostříbrnými a vlevo červenými bývá (jsou-li křídla zobrazena otevřená) ozbrojená pravá paže, v lokti ohnutá a pozvednutá k úderu, ruka drží tureckou šavli se zlatou rukojetí a zelenou palmovou ratolestí mezi otevřenými orlími křídly, vpravo červeným a vlevo modrým se třemi stříbrnými břevny. Pouze chudenická větev neměla polepšen erb a používala až do svého vymření roku 1816 jeho původní podobu – tedy bez vloženého srdečního štítku a písmen v pravé polovině erbu. Hesla rodu Czerninů: „Nezahyneš ani ohněm, ani mečem“ „Vias tuas monstra mihi Domine.“ (česky: Ukaž mi své cesty, ó Pane!)
14
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:53 Stránka 15
mysla Otakara I. kvůli oddanosti k zapuzené královně Adlétě († 1211). Proto ztratil úřad i své statky, a dokonce musel odejít ze země. Z dalších doložených předků rodu Czerninů uveďme Drslava z Chudenic, kterého prameny v letech 1265–1269 připomínají jako nejvyššího zemského sudího a roku 1291 jako přísedícího zemského soudu.
uváděn „comes Czernin“ jako zakladatel kostela v Chudenicích, Czerninové zde tedy museli vlastnit pozemky – Chudenice jsou považovány za „kolébku“ rodu a jsou dodnes součástí šlechtického titulu „Czerninové z Chudenicz“. Roku 1193 se připomíná Czernin jako nejvyšší komorník na knížecím dvoře. Tuto funkci zastával až do roku 1212, kdy si znepřátelil krále Pře-
CHUDENICKÁ VĚTEV CZERNINŮ
Historii nejstarší větve rodu Czerninů můžeme věrohodně sledovat až od první poloviny 15. století, počínaje Humprechtem (1447 – po 1499). S Marjanou z Doupova měl syna Diviše († po 1548), jiné jeho potomky neznáme. Diviš se okolo roku 1519 oženil s Eliškou Bohuchvalovou z Hrádku († po 1549) a jejich manželství bylo obdařeno minimálně sedmi potomky, z toho čtyřmi syny. Z nich připomeňme dva nejdůležitější – syny Humprechta († 1601) a Jana († 1580), zakladatele dvou hlavních větví rodu – chudenické a nedrahovické, jimž se budeme nadále věnovat. Již koncem 15. století vznikly jiné rodové větve, tasnovická a radnická, které neměly velký majetek a později zanikly. Z tasnovické větve připomeňme alespoň Jana Karla Czernina († 1657), který po Bílé hoře nepřestoupil na katolickou víru a odešel ze země. Radnickou větev připomíná odkaz Jana Czernina, který dal v roce 1587 místním měšťanům svůj dům, aby ho užívali jako radnici (obec Radnice byla roku 1570 povýšena na město).
1573), což byl úřad obvykle obsazovaný nižší šlechtou. Jeho kariéra ale za císaře Rudolfa II. pokračovala výše, když byl v letech 1576–1599 hejtmanem Pražského hradu a současně v letech 1576–1594 i podkomořím králové, tedy zodpovídal za správu a příjmy věnných měst českých královen – ty za svobodného Rudolfa II. připadly pochopitelně královské komoře. Osvědčil se a povýšil, v letech 1593–1601 byl královským podkomořím – zodpovídal za panovníkovy příjmy z jeho komorního majetku (např. panství Brandýs nad Labem, Pardubice ad.).
Starší chudenická větev Tvrz Chudenice nedaleko Klatov je podle rodové legendy kolébkou Czerninů z Chudenic (pohled na renesanční tvrz). Czerninové vlastnili Chudenice až do roku 1945.
Humprecht Czernin († 1601) založil tzv. starší chudenickou větev. Svou politickou kariéru zahájil funkcí hejtmana Plzeňského kraje (1572 až 15
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:53 Stránka 16
Nejstarší syn Jan († asi 1599) se oženil s Lidmilou Byšickou z Byšic († 1601). Jejich jediný syn Humprecht († asi 1637) zemřel bezdětný. Druhorozený syn Jindřich († 1640) byl hejtmanem Plzeňského kraje, roku 1629 byl Ferdinandem II. povýšen do panského stavu. Po otci zdědil panství Chudenice a Švihov. Jindřich byl dvakrát ženat, s Kryzeldou Kokořovskou z Kokořova († asi 1614) a Veronikou Čejkovou z Olbramovic. Z prvního manželství měl dceru Annu Elišku a syny Jana Maximiliána († 1657/64) a Humprechta Protivu († 1666). Pouze Jan měl potomky – jeden syn a dvě dcery zemřely v dětství, nejmladší dcera Františka Maxmiliána vstoupila do kláštera uršulinek a roku 1721 zemřela v Praze, čímž tato větev vymřela po přeslici.
Původní podobu chudenické tvrze znázorňuje rekonstrukce J. Heřmana podle L. Svobody.
Mladší chudenická větev Pouze potomky Humprechtova syna Adama († 1622) pokračovala chudenická větev Czerninů nejdéle tzv. mladší větví, která vymřela až roku 1816. Adam se oženil s Johankou z Lokšan († po 1622), se kterou měl šest dětí, z toho pět synů. Pouze ale nejstarší z nich Děpolt Protiva († 1660) měl dědice. Oženil se s Annou Majdalénou Hrzánovou z Harasova († 1683), která mu porodila tři syny. Dne 28. října 1659 byl Děpolt Protiva povýšen do stavu svobodných pánů. Děpolt měl tři syny, nejstarší Adam Jindřich († 1664) zemřel bez potomků, prostřední Jan Heřman († 1707) zdědil v roce 1666 po bratranci Humprechtovi Protivovi panství Chudenice a Švihov. S manželkou Eliškou Saloménou snad z Gutštejna († 1699) měl dvě dcery, obě ale zemřely v dětství. Po Janově smrti obě panství zdědil nejmladší z bratrů František Maxmilián (1642–1699/1701). Jen potomky nejmladšího Františka Maximiliána tato rodová větev dále pokračovala. Z manželství s Annou Kateřinou z Gutštejna († 1671) měl František Maxmilián dvě dcery a syna, kterými ale rod dále nepokračoval. Z druhého manželství
Humprechtovi Czerninovi se podařilo službou císaři a králi Rudolfovi II. nashromáždit větší majetek, např. v roce 1581 koupil nedaleké panství Švihov.
Vedle toho byl v roce 1574 přísedícím komorního a dvorského soudu, v letech 1580–1599 radou královské komory a v letech 1582–1600 členem zemského soudu za rytířský stav. Dařilo se mu nepochybně velmi dobře, protože k panství Chudenice, zděděnému po otci, přikoupil ještě řadu menších statků (např. městečko Poleň a Kramolín) a v roce 1581 koupil velké panství Švihov – tamní hrad ale sloužil už jen k hospodářským účelům. Tvrz v Chudenicích dal přestavět renesančně na reprezentativní sídlo a od císaře získal povýšení obce na městečko se třemi trhy ročně. Na chudenickém zámku se dodnes nachází Andělský pokoj, kde mu podle rodové legendy anděl zvěstoval smrt (viz str. 111). Humprecht se oženil s Lidmilou Kocovou z Dobrše († 1583), se kterou měl šest dětí. 16
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:53 Stránka 17
leném strýci Heřmanu Jakubovi Czerninovi, nejvyššímu purkrabí pražském z nedrahovické větve. Víme totiž, že obě rodové větve spolu udržovaly styky a mladší větev svým chudším pří-
s Františkou Příchovskou z Příchovic přišlo na svět šest dcer a tři synové. František Maxmilián zřejmě převzal zadlužené statky, protože jeho vzdálený a mnohem bohatší strýc Humprecht Jan Czernin musel v roce 1678 koupit chudenické panství, aby ho udržel v majetku svého rodu. Františkovi potomci přišli v roce 1709 i o panství Švihov, které museli prodat kvůli vysokým dluhům a získala ho také nedrahovická větev Czerninů. Chudenická větev Czerninů na tom tedy majetkově nebyla příliš dobře, majetek nebyl velký a uživit z něj rozrůstající se rodinu nebylo jednoduché. Ale alespoň určitého společenského úspěchu chudenická větev Czerninů dosáhla. Františkovi synové Jan Václav, Josef Antonín Rudolf a Děpolt Martin byli 4. srpna 1699 císařem Leopoldem I. povýšeni do hraběcího stavu. Panovník jim ponechal původní erb Czerninů beze změny, na rozdíl od nedrahovické větve, které byl již dříve polepšen.
DOBRÁ, NEBO ZLÁ PANÍ HRABĚNKA? V lidové pověsti na Šťáhlavsku je vzpomínána manželka Heřmana Jakuba Czernina hraběnka Marie Barbora rozená von Schaffgotsch jako přísná a spořivá žena, ale současně i jako štědrá dárkyně. Jaká byla ve skutečnosti, posuďte sami. Hraběnka milovala pořádek a spravedlnost a nelíbilo se jí, pokud panští úředníci lenošili nebo dělali nepravosti. Neváhala si údajně v létě i přivstat ve 4 hodiny ráno, aby při nich úředníky či sluhy přistihla. Dokonce o ní vznikla nepěkná písnička: A když jsem šel k Šťáhlavi ke dvoru, potkal jsem šťáhlavskou Barboru. Barboro zlá paní! Nedá se říct ani, Jak my Tvou ukrutnost cítíme víc než dost... Když však nastal v letech 1770–1771 velký hladomor v celé zemi, lidé názor na paní hraběnku rychle změnili. Hraběnka nejenže otevřela poddaným panské sýpky, ale zachovala se při tom navýsost rozumně. Když by lidem rozdala obilí, mnoho by ho „mužští“ prodali na černém trhu a za získané peníze by si koupili alkohol a opili by se. Jejich rodiny by pak stále hladověly. Proto moudře rozhodla, aby obilí bylo semleto a přivezeno do Štáhlav. Zde dala postavit velké chlebové pece a u bednářů objednala velké díže na chlebové těsto. V pecích se ve dne v noci pekl chléb, který byl poddaným rozdělován spravedlivě podle velikosti domácnosti. Hladomor byl zažehnán.
Majetkový vzestup chudenické větve Z výše uvedených bratrů měl syny pouze hrabě Jan Václav (1667–1743). Stejně jako jeho otec byl i on dvakrát ženatý. V srpnu 1704 se oženil s hraběnkou Marií Terezií z Morzinu (asi 1670 – 1714), ovdovělou hraběnkou Kocovou z Dobrše, a pouze toto manželství bylo obdařeno potomky. Asi roku 1708 se oženil podruhé, a to s baronkou Marií Terezií von Knoringen zu Kressburg. Hrabě Jan Václav žil s první manželkou na jejím statku v Mileticích u Janovic nad Úhlavou. Jeho rodina tedy stále patřila k méně majetné šlechtě. S pomocí Františka Josefa Czernina z nedrahovické větve získal roku 1721 úřad královského hejtmana Nového Města pražského a o několik let později i Starého Města pražského, takže si finančně i společensky polepšil. Z Janových synů pouze nejmladší Heřman Jakub (1706–1784) zajistil pokračování rodu. Narodil se na Švihově a své jméno pravděpodobně získal po svém mnohem bohatším vzdá-
V dnešním Kolowratském paláci (dříve Schaffgotschském) v Praze ve Valdštejnské ulici na Malé Straně hraběnka Marie Barbora Czerninová 11. listopadu 1789 zemřela.
17
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:53 Stránka 18
buzným pomáhala. Členové nedrahovické větve byli kmotry sourozenců malého Heřmana Jakuba, tak proč tedy ne i jeho samotného? Prokázat to ale nemůžeme. Heřman Jakub byl císařským komořím a tajným radou a stal se radou apelačního (odvolacího) soudu. Bohatší příbuzní mu dali byt v Černínském paláci v Praze, pohřbívat mohl v Černínské kapli chrámu sv. Víta. V roce 1739 si hrabě majetkově polepšil, když mu vzdálený bratranec Antonín hrabě Czernin odkázal šťáhlavsko-nebílovské panství. K němu se hraběti podařilo okolo roku 1758 přikoupit sousední statek Chocenice. V roce 1740 se oženil s hraběnkou Marií Ernestinou ze Šternberka (1718–1747), která přivedla na svět pět dětí. Půl roku po její smrti se oženil s hraběnkou Marií Barborou von Schaffgotsch (1725–1789), ale druhé manželství bylo bezdětné. Z pěti dětí byli dva synové, starší František Josef zemřel v dětství, jen mladší Jan Vojtěch se dožil dospělosti.
Hrabě Jan Vojtěch a vymření chudenické větve
Portrét hraběte Jana Vojtěcha Czernina – posledního člena chudenické větve. Hrabě vybudoval v 18. století lovecký zámek Kozel nedaleko Plzně.
Hrabě Jan Vojtěch Prokop (1746–1816) na tom byl majetkově nejlépe za několik generací své rodové větve. Od roku 1784 byl majitelem panství Šťáhlavy, Nebílovy a Veselí, které pro něj koupila jeho matka. Jan Vojtěch byl také pánem na (Starém) Plzenci, Radyni a Chocenicích. Dosáhl ještě lepší kariéry než jeho otec. Víme o něm, že vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a poté se stal radou apelačního soudu. Byl skutečným císařským radou a komorníkem. Po smrti hraběte Jana Karla Šporka se v roce 1790 stal nejvyšším lovčím Království českého. Byl to spíše formální zemský úřad spojený s organizováním honů, které byly jednou z hlavních společenských akcí té doby, pokud byl panovník v Čechách. Tato funkce přinesla hraběti někdy před rokem 1791 členství v královském neapolském řádu Diany Lovkyně. Jednou z podmínek členství bylo vlastnit honitbu, a tu hrabě Jan Vojtěch spl-
ňoval. V polesí Kozel u Šťáhlav postavil v letech 1784–1789 pohodlný lovecký zámek (viz str. 130). Dodejme, že jako jeden z příjmů z úřadu měl výnos z obory Stromovka u Prahy. Když ji chtěl nejvyšší purkrabí pražský Jan Rudolf hrabě Chotek zpřístupnit veřejnosti, musel se s hrabětem Czerninem dohodnout na finanční kompenzaci. Hrabě Jan Vojtěch Czernin byl ovlivněn novými myšlenkovými proudy, které do Čech přicházely z Francie. Jednalo se o osvícenské myšlenky filozofa Jeana Jacquese Rousseaua, ale i o zednářství. To se mimo jiné projevilo i v podobě loveckého zámku Kozel na šťáhlavském panství. Opravil také chátrající zámek v nedalekých Nebílovech. V pozdějších letech byl protektorem spolku ostrostřelců v Plzni. V srpnu 1772 se na děčínském zámku oženil s hraběnkou Marií Josefou z Thun-Hohensteinu (1746–1810), jejíž otec hrabě Jan Josef 18
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:53 Stránka 19
Záhy po smrti své první manželky se hrabě Jan Vojtěch oženil znovu, již v srpnu následujícího roku. Jeho manželkou se stala o 40 let mladší Marie Eleonora von Hackelberg-Landau (1786–1858). V roce 1803 se jim narodila jediná dcera Marie, děvčátko ale bohužel zanedlouho zemřelo. Hrabě zemřel na zámku ve Štáhlavech v požehnaném věku 70 let dne 2. června 1816 jako poslední člen chudenické větve rodu Czerninů. Pohřben byl vedle své první manželky v hrobce na hřbitově ve Šťáhlavech, kterou dal roku 1811 postavit. Svůj majetek odkázal prasynovci hraběti Kristiánu Vincencovi Arnoštovi z Valdštejna (1794–1858). Jeho vdova se znovu neprovdala a svého chotě přežila o 42 let, tedy zhruba o věkový rozdíl, který mezi nimi byl.
(1711–1788) byl velkým milovníkem hudby a divadla. Podporoval např. W. A. Mozarta, který mu věnoval jednu ze svých symfonií. Erb Thunů nalezneme vymalován vedle czerninského na klenbě tanečního sálu zámku v Nebílovech. Ačkoliv si manželé toužebně přáli potomky, především syna-dědice, jejich manželství bylo bezdětné. Připomeňme, že hraběnčina mladší sestra Marie provdaná hraběnka Clary-Aldringen (1743 až 1795) darovala roku 1785 czerninskému patronátnímu kostelu sv. Martina ve Chválenicích své svatební šaty. Bylo z nich tolik látky, že bylo možné ušít ornát, mešní roucho, dvě dalmatiky a pluviál. Hraběnka dále kostelu věnovala černé sukno, ze kterého byla ušita dvě mešní roucha a dvě dalmatiky.
NEDRAHOVICKÁ VĚTEV CZERNINŮ Jan Czernin z Chudenic
věku svého osiřalej […] do žádný školy ani umění od poručníků svých dán nebyl.“ Tato životní zkušenost sirotkům ale částečně pomohla, donutila je postarat se sami o sebe a učinila je tak tvrdými a důslednými. Současně ale došlo k určitému odcizení nejstaršího syna Diviše, který zdědil největší část nevelkého majetku, a jeho mladších bratrů. V roce 1593 došlo k rozdělení dědictví mezi sourozenci. Nejstarší Diviš získal statek a tvrz Nedrahovice. Humprecht dostal tvrz Lštění na Klatovsku. Protože mladší Heřman byl právě mimo české země, byl staršími bratry značně zkrácen na dědictví, stejně jako málo známý bratr Vilém. Heřman si toto příkoří bude trpce pamatovat celý život. Diviš Czernin sice získal největší podíl z dědictví, ale převzal také určité povinnosti (vyplácení finančních závazků vůči sourozencům apod.).
Zakladatelem této větve se stal Divišův syn Jan nejstarší Czernin z Chudenic (1554–1580). Jeho první manželkou byla Johanka z Úšavy. Po její smrti se oženil podruhé s Marií Annou z Říčan († 1578). Celkem měl pět synů a čtyři dcery. Tři synové (Diviš, Humprecht a Heřman) se zapíší do české historie, zejména pak nejmladší syn Heřman zvaný Tureček. Teprve ve druhém manželství se zlepšila Janova majetková situace. Zdá se, že Jan byl dobrý hospodář, ale zemřel poměrně mlád a jeho manželka zemřela ještě dříve. Nejstaršímu synovi Divišovi bylo pouhých 15 let a manželé na světě zanechali osm sirotků. Poručníci nevěnovali žádnou pozornost jejich vzdělání (asi si to ani nemohli dovolit). Nejmladší Heřman na to s hořkostí vzpomínal ještě ve své závěti, kde uvedl: „…jsou v roce 19
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:53 Stránka 20
Nešťastný Diviš Czernin
nezaplatil, i když peníze měl). Vojsko nakonec vyplatil Petr Vok z Rožmberka, aby ušetřil českou zemi a jižní Čechy od rabování pasovské soldatesky. Dne 26. dubna již Diviš Czernin zasedal mezi komisaři „od pánů stavů podobojí nařízenými“ na Pražském hradě, kteří vyšetřovali podíl Viléma Slavaty na vpádu pasovského vojska do Čech. Po pádu císaře Rudolfa dlouho jednal s královskou komorou o výplatě zadrženého platu 4 000 zlatých. Nakonec mu císař Matyáš vydal v březnu 1614 dekret, kterým mu jeho nároky přiznal. Protože se jako dvořan Habsburkům osvědčil, jmenoval ho císař 21. března 1612 hejtmanem Menšího Města pražského. Po rozhodnutí císaře Matyáše přesídlit z Prahy do Vídně, k velké lítosti pražských měšťanů a šlechty, byl Diviš jmenován jedním z jeho místodržících. Jak píše Pavel Skála ze Zhoře: „...ráčil jest v král. čes. místodržící zvoliti a naříditi osoby tyto: pana Adama ze Šternberka, nejv. purkrabí, p. Adama ml. z Valdštejna, nejv. hofmistra, p. Jana Sezimu z Austí, nejv. komorníka, p. Jiřího z Talmberka, nejv. su dí ho, p. Viléma Slavatu, sudího dvorského, p. Matesa Hendricha z Turnu, purkrabí karlštejnského, p. Jaroslava z Martinic z stavu panského, pana Jana Klenovského z Janovic, nejv. písaře, p. Purkharta Točníka z Křimic, podkomořího král., p. Ctibora Žďárského, hejtmana Menšího města praž., pana Diviše Czernina, z stavu rytířského, vše rady JKMti.“ Kariéra Diviše Czernina pokračovala o dva roky později zdárně dále. Za „věrné, stálé a platné služby předkům našim […] jakož i bratru našemu císaři Rudolfovi slavné a svaté paměti […] jmenujeme jej nástupcem pana Jiříka Čejky z Olbramovic v úřadu hejtmana hradu pražského“. Získal tak významný úřad s úkolem strážit, bránit a spravovat sídlo českého krále, nejvýznamnějších úřadů v zemi a zemských desek. Úřad hejtmana Pražského hradu se mu ale nakonec stal osudným. Patřil k nemnoha katolickým pánům, kteří podpořili „zimního krále“, a pro vítěze později bude obětním beránkem.
Diviš Czernin (1565–1621) se narodil v roce 1565 v Nedrahovicích jako nejstarší syn Jana Czernina. V roce 1593 se oženil se svou sestřenicí Annou Czerninovou z Chudenic († 1631). Po smrti svého otce roku 1580 se stal pážetem císaře Rudolfa II. Na císařském dvoře mu v kariéře pomáhal jeho strýc Humprecht († 1601). Stejně jako jeho otec se vydal na politickou dráhu. Ve dvorském prostředí si uvědomil, že nejlepší vyhlídky v kariéře by mu poskytl přechod ke katolickému náboženství, ke kterému skutečně přešel někdy před vypuknutím stavovského povstání. Zatímco pražský arcibiskup Jan Lohelius ho ve svém listu z roku 1614 považuje za nespolehlivou osobnost, Pavel Skála ze Zhoře ho v Historii české označuje za konvertitu ke katolickému náboženství. Po roce 1600 ho stavové zvolili několikrát do méně významných sněmovních funkcí a v roce 1604 císař Diviše jmenoval radou dvorského a komorního soudu. Z pramenů se zdá, že zastával mezi císařem a stavovskou společností neutrální postoje. Tato nerozhodnost ho bude provázet i po zbytek jeho politické kariéry. Když došlo roku 1608 k narovnání vztahů mezi císařem a jeho mladším bratrem Matyášem, připojil svou pečeť na příslušnou listinu i Diviš Czernin. O jeho činnosti v době jednání českých stavů o Majestát císaře Rudolfa II. nemáme bohužel žádné zprávy. Zato po vpádu pasovského vojska na Malou Stranu a Hradčany se zapojil do intenzivních jednání. Dne 22. února 1611 přišel jako zpro s tředkovatel za císařskou stranu, společně s Adamem II. ze Šternberka, Vilémem Slavatou, bratrem Heřmanem Czerninem a dalšími, na jednání stavů, které se konalo na Staroměstské radnici. Oznámil, že se císař Rudolf II. rozhodl pasovské vojsko rozpustit a že žádá, aby i stavové rozpustili svoji vojenskou hotovost. Stavové tento požadavek nepřijali vlídně, protože pasovské vojsko zůstalo v zemi a požadovalo vyplacení dlužného žoldu (císař ho 20
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:54 Stránka 21
Diviš Czernin na cestě s rebely
Nikdy nebylo vysvětleno, jak bylo možné, že měli stavové s sebou v české kanceláři zbraně, které jinak měli odložit při vstupu do Hradu. Jako hejtman Czernin nezajistil jejich odzbrojení, ačkoliv se dalo tušit, že jejich vystoupení u místodržících nebude klidné. Diviš Czernin se aktivně nezúčastnil povstání, ale stále lavíroval mezi stavy a císařskými a nemohl se rozhodnout, na kterou stranu se přidat. Po defenestraci ho stavové nechali nadále v jeho
Hejtman Pražského hradu Diviš Czernin podléhal nejvyššímu purkrabí pražskému, kterým byl v letech 1608–1619 Adam II. ze Šternberka (1575–1623). Katolíkům se jeho jmenování nelíbilo, protože po roce 1612 stál na straně stavů a přátelil se s jedním z vůdců stavovské opozice Jáchymem Ondřejem hrabětem Šlikem (1569 až 1621). Na sněmu v Českých Budějovicích v roce 1614 pak patřil mezi tři zástupce nejvyšších úředníků zemských a radů Jeho Milosti Císařské, kteří sepisovali usnesení sněmu, a jednal za rytířský stav o připojení královských měst ke šlechtě. Před nekatolíkem Czerninem, jakožto podezřelou a nespolehlivou osobou, varoval pražský arcibiskup Jan Lohelius císařova rádce a biskupa vídeňského kardinála Melchiora Khlesla. Zdá se, ačkoliv nám o tom chybí zprávy, že zdárný vývoj kariéry a tlak císařova okolí, nakonec přiměly Diviše Czernina ke konverzi ke katolické víře, a to někdy v letech 1614–1618. Do velkých dějin pan Diviš vstoupil ráno 22. května 1618, kdy se mezi stavy roznesla zpráva, že „místodržící s hejtmanem Divišem Czerninem z Chudenic mimo obyčejnou vartu zámeckou větším počtem osob tovaryšstva s ručnicemi a halapartnami při každé bráně téhož hradu jsou osadili i jinde po stranách totéž nařídili oumyslem tím: když stavové podle uloženého termínu a hodiny s odpovědí svou na poručení císařské na hrad Praž. najíti se dají, aby je toliko samé beze vší čeledi a dvořanů jich do hradu Praž. vpustili; […] aby na některé přednější osoby z stavu panského a rytířského, zvláště na hrabě z Thurnu, pilný pozor měli…“ Stavové vyslali na hrad delegaci, která byla ujištěna, že tato zpráva nebyla pravdivá. Dne 23. května 1618 vpustil hejtman Diviš Czernin na Pražský hrad (se souhlasem nejvyššího purkrabí Adama II. ze Šternberka) zástupce nespokojených českých stavů. Ti pak provedli defenestraci královských místodržících Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořity z Martinic a jejich sekretáře Filipa Fabricia.
Pamětní deska na Staroměstské radnici v Praze uvádí mezi tzv. 27 českými pány, popravenými 21. června 1621, také Diviše Czernina – byl jediným popraveným katolíkem.
21
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:54 Stránka 22
Když jeho nadřízený, nejvyšší purkrabí pražský Adam ze Šternberka, a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka 21. srpna uprchli z Prahy do Budyně nad Ohří, pan Diviš si vybral druhou možnost a kapituloval. Sněm se pak jeho odvoláním z úřadu již nezabýval, přišla krátká doba „zimního království“ Fridricha Falckého. Za „zimního krále“ Diviš Czernin přišel o úřad hejtmana Pražského hradu, ale získal úřad nejvyššího hofmistra a jako jediný bývalý katolík ze stavu rytířského zůstal sudím v zemském soudu. Využil také, bohužel ke své škodě, možnost výhodně koupit zkonfiskovaný církevní majetek, čímž prokázal nedostatek politického rozhledu (v tom nebyl jediný). Někdy v roce 1620 přikoupil poblíž nedrahovického panství vsi Hojšín a Příčovy Luhy. Po vítězné bitvě na Bílé hoře ho vévoda Maxmilián Bavorský, který vojensky obsadil Pražský hrad, potvrdil v prosinci 1620 ve funkci purkrabí Pražského hradu a císař Ferdinand II. sděloval svému komisaři Karlovi I. z Liechtensteina, že proti Divišovi Czerninovi nemá žádné námitky. Nakonec byl ale přesto obviněn, že vpuštěním vzbouřenců na Hrad umožnil defenestraci a že po ní podřídil posádku Pražského hradu pod velení direktorů. Bylo totiž třeba najít povstalce i mezi katolíky (Diviš znovu konvertoval), aby připravovaný proces nevypadal v zahraničí (zejména v nábožensky rozděleném Německu) jako pouhá pomsta císaře vůči nekatolíkům.
Dobová ilustrace znázorňuje popravu „českých rebelů“, která svým rozsahem a brutalitou ohromila tehdejší Evropu.
úřadu a on se ještě více přimkl k jakémusi neutrálnímu politickému středu, reprezentovanému jeho přítelem a nejvyšším purkrabím pražským Adamem ze Šternberka. Když v červnu 1618 vydalo povstalecké direktorium dekret o vyhnání jezuitů z království, byl se svým bratrem Humprechtem vyslán, aby přiměl direktory tento kontroverzní dekret odvolat, což neučinili. Ještě v březnu 1619 měl vídeňský dvůr zájem na smírném řešení českého povstání, ale vše změnila smrt císaře a krále Matyáše 20. března 1619. S nástupem jeho dědice Ferdinanda II. (kterého čeští stavové přijali v roce 1617 téměř jednomyslně za svého budoucího krále za příslib dodržování Majestátu krále Rudolfa II.) skončila jakákoli mírnost. Příkop mezi panovníkem a stavy se pak začal rychle prohlubovat. Dne 23. března. 1619 zemský sněm odhlasoval usnesení o konfiskaci jmění a o odvolání z úřadů 33 největších přívrženců císaře. Rozkol mezi stavy a Ferdinandem II. vyvrcholil 19. srpna 1619, kdy ho generální sněm sesadil z trůnu. Na stranu stavů byl Diviš Czernin dotlačen sjezdem stavů 20. srpna 1619. Buď měl rezignovat na svůj úřad hejtmana Pražského hradu „…aby úřadové zemští přednějšími lidmi náb. evangelického osazováni byli…“, nebo do druhého dne konvertovat na protestantské náboženství.
Pohled na Pražský hrad z tzv. Sadelerova prospektu vydaného roku 1606.
22
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:54 Stránka 23
Humprecht III. mezi povstalci
Adam II. ze Šternberka získal přímluvu u svého zetě Jaroslava Bořity z Martinic a za hlavního viníka vpádu stavů na Pražský hrad označil Diviše Czernina, který jim ale otevřel brány na Šternberkův pokyn! Diviš Czernin neměl tak mocné ochránce u dvora, a tak byl v únoru 1621 zatčen a uvězněn v Bílé věži. Po soudním procesu byl 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze, jako jediný katolík mezi tzv. českými pány. Jeho bratr Heřman Czernin mu zřejmě pomoci nemohl, někdy se uvádí, že nechtěl, protože se starší bratr Diviš a mladší Humprecht nezachovali k němu dobře. Když byl v mládí na cestě v Itálii, prý ho chtěli prohlásit za mrtvého, aby získali jeho část dědictví. Za život Diviše Czernina se přimlouval na poslední chvíli jeho bývalý nepřítel pražský arcibiskup Jan Lohelius, avšak marně… Heřman Czernin pomohl alespoň bratrovi Humprechtovi, který byl dokonce členem povstaleckého direktoria. Protože se Heřman musel jako hejtman Starého Města pražského zúčastnit popravy na Staroměstském náměstí, před popravou svého bratra Diviše opustil tribunu a vrátil se na ní až poté, co bylo jeho tělo odneseno. Diviš do poslední chvíle doufal v císařovu milost, a když nepřišla, rozplakal se – chápal to jako křivdu nebo nešťastný omyl. Císař jen zmírnil původní trest – odpadlo z něj utnutí dvou prstů pravé ruky za zradu přísahy věrnosti císaři. Diviše Czernina do poslední chvíle neopustil jeho věrný sluha Podlaha, který s pomocí vdovy Anny Czerninové jeho tělo s useknutou hlavou převezl do Jesenice u Sedlčan. Zde byl Diviš pohřben do rodinné hrobky. Nad vchodem byl zasazen znak Czerninů a nad ním napsán text z Druhé knihy Mojžíšovy: „Nepřibližuj se sem, zuj obuv s noh svých. Nebo místo, na němž stojíš, země svatá jest.“ Je možné, že od svého bratra Heřmana dostal prsť půdy ze Svaté země, kterou vsypal do rodinné hrobky. Při přestavbě kostela v roce 1799 se zhroutila část klenby presbytáře a hrobku zasypala.
Prostřední syn nedrahovického pána Jana Czernina Humprecht III. starší (1570–1632), pán na Kostomlatech, žil dlouho v ústraní na svém statku v Prčici. V roce 1612 ho prodal Janovi z Talmberka. Roku 1616 získal úřad místokomorníka Království českého, v politice se choval velmi opatrně. Po defenestraci místodržících 22. května 1618 byl ale za rytířský stav jmenován do třicetičlenného povstaleckého direktoria. Možná cítil příležitost zlepšit díky povstání svou majetkovou situaci, ale byla to riskantní volba. Nakonec si dal v závěru povstání poradit od bratra Heřmana a na poslední chvíli přestoupil zpět na císařskou stranu. Poté nejprve požádal o pardon kurfiřta saského, prostřednictvím bývalého nejvyššího hofmistra Adama mladšího z Valdštejna, a nakonec v září i velitele císařsko-ligistického vojska Maxmiliána vévodu bavorského, prostřednictvím bratra Heřmana. Po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 Humprecht spěchal zajistit si přízeň vítězů, a navštívil proto Pavla Michnu z Vacínova a také Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Jemu si pak nevěrohodně stěžoval, jak byl ke spolupráci s povstalými českými stavy násilně donucen. Poté jako bývalý místokomorník Království českého poskytl nové vládě účinnou pomoc při revizi zápisů v deskách zemských. Na rozdíl od bratra Diviše nebyl uvězněn, pouze byl jeho dům střežen vojáky. Za pardon za svou účast na povstání musel zaplatit 1 500 zlatých jako dar chrámu svatého Jakuba na Starém Městě pražském. Život i majetek si tedy zachránil poměrně lacino. Hned v roce 1621 konvertoval na katolickou víru. Později se stal císařským radou, komorníkem a přísedícím zemského soudu a místodržícím. Roku 1627 byl spolu se svým bratrem Heřmanem povýšen do hraběcího stavu. V dubnu 1594 se oženil s Evou Polyxenou Voračickou z Paběnic († 1632). Z jejich manželství se narodil jediný syn Jan Baptista Adam, kterým tato rodová větev pokračovala dále. 23
001-160 czerninove.qxp_Sestava 1 19.02.21 9:54 Stránka 24
hlasil a po úhradě dluhů získala ke zděděné vsi Choustnici po zemřelé sestře panství Radenín a další majetek. Jan starší zdědil Mitrovice a panství Kostelec a Kostomlaty v severních Čechách, takže společně s manželkou vlastnili docela slušné jmění. Ona hmotně zajistila rodinu, on se mohl spolehnout na své vlivné příbuzné (sám nebyl příliš průbojný, jak se paní Zuzana zmiňuje v dopisech). Z dochované korespondence je znát, že se navzájem milovali a jeden v druhém měli oporu. Svědčí o tom například Zuzanina oslovení manžela: „Moje nejmilejší holátko“, „mé ze všeho světa nejmilejší srdíčko“ nebo „mé ze všeho světa nejmilejší potěšení“. I díky tomu se jim podařilo překonat hospodářské problémy a období válek. V Choustníku společně postavili obdélný jednopatrový zámek, který pohodlně zařídili. V roce 1630 manželé koupili nedaleké panství Pacov se zámkem od hraběnky Anny Markéty Šléglové z Vrtby a rozšířili tím pozemkový majetek. Z jejich manželství se narodily nejprve dcery Eva Polyxena (asi 1622 – 1688) a Alžběta Johanka zvaná „Bětuška“ (asi 1624 – 1645) a pak dva vytoužení synové Heřman Václav (asi 1626 až 1674/75) a Humprecht Jan (1628–1682). Na podzim roku 1642 se Jan starší nachladil a po krátké nemoci 22. listopadu zemřel ve věku pouhých 45 let. Paní Zuzana zůstala doma sama s dcerou Evou Polyxenou a syny. Jan starší byl pohřben v kostele sv. Markéty v Radeníně. Na jeho granitovém náhrobku je vytesán nápis: „Léta Páně 1642 v sobotu po Obětování Panny Marie jinak 22. Novembris život svůj dokonal a usnul v Pánu urozený pán, pan Jan starší Černín z Chudenic na Radeníně, Choustníku, Pacově, Mitrovicích a Kostolomlatech, maje věku svého 45 let 4 měsíce a 5 dní. Jehožto tělo v tomto chrámu odpočívá a veselého z mrtvých vzkříšení očekává s rodiči svýma milýma a s dítkami.“ Aby vdova Zuzana finančně zajistila své děti, rozhodla se roku 1643 přijmout nabídku zetě Zikmunda Jana Myslíka z Hyršova a prodala mu pacovské panství za 50 000 zlatých. Dceru Evu
Závěr života prožil v rodině svého syna na zámku v Choustníku a byl pohřben ve zdejším kostele sv. Markéty. Jeho náhrobek nese nápis: „Humprecht nejstarší Černín z Chudenic na Mitrovicích a Vrchoticích, JMti Císařské, též JMti Královské rada, soudce zemský, místodržící v království Českém, život svůj dokonal v Pánu na Chustnici v sobotu 22. dne měsíce máje léta 1632 v hodinu 24. na celém orloji, majíce věku 62 léta a několik neděl.“
Jan starší – úspěšný hospodář Hrabě Jan Baptista Adam zvaný „Jan starší“ (1597–1642), jediný syn Humprechta III., se v roce 1615 vypravil se svým strýcem Heřmanem Czerninem do Cařihradu jako člen vyslaneckého doprovodu. Po návratu do Čech zastával úřední funkce, jejichž vrcholem byl úřad hejtmana Bechyňského kraje. Zbohatl jako dodavatel armády, ke svým poddaným se ale nechoval dobře. V roce 1621 se tehdy ještě rytíř Jan Czernin oženil se Zuzanou Homutovou z Harasova (1600–1654), dcerou nejvyššího berního Království českého. Jeho snoubenka byla vychována v českobratrské víře, ale po Bílé hoře přestoupila ke katolictví. Většina jejích příbuzných po roce 1620 odešla z Čech. Paní Zuzana pak požádala císaře Ferdinanda II., aby jí majetek Homutů z Harasova přiřknul jako dědictví. Panovník sou-
Panství Pacov se zámkem koupili manželé Jan starší Czernin a Zuzana Homutová z Harasova roku 1630. Už v roce 1643 ho od ovdovělé Zuzany koupil její zeť Zikmund Jan Myslík z Hyršova.
24